Skip to main content

Full text of "Palaeontographica Bohemiae."

See other formats


"hb 


neblyí 


eb 
PNY 


p PT LM 


apt ré 
rel 
s 


Mt 
9) 41000 obl) 


KNÍN 
hry be jš 4 
K ad ak 


PT St 


v“ 

války 

" feto+! 
ři 


Ý 
stí eltrí 
sb MPV 
K Le bobyljí " 
dt nho n) 
4 1 p bojí 
“ 


bb 


EAS noky Hl 
Pět PLÁN 
KELO yt Hák 
(dl 


dei : 
drát tě vdjedkí 


V ate 


. 1 
oky 4 pred 4 0 


s 
M 


9) 
Jet) tá 


ki 


ko) 
k 


S oh 
+ 


nobrění 1D 


kroní 
Jr 


sittata 

k ftotrs odesot dáva 

bon RED knáhy st 

ey keafontiběsní 


4 
"E 
Led: 
" 
" 


ká! 


jaj obohatit! 6 
“ n 


Z tj 
Pp ESA 02 
Jr S 
br dod vý 


ka 
DI 
dů fen 
nete 


keé 


popkhý bř 
rs 


o otorvě 
ni 


; sě a 1. 
ft Psát Sta ator et 6 


pie ly 


pe 


zapedyřy vý? 


Tepes róný 
ake Čryt P 
% 
v 
jhyheray pb 
oh 
"»0b 
P a 
pb pob 
bon- 
ti 


nn 
Kto TÁLIEOSY 
nte 


l ik n 


tooded 
te 


s" 


Ptá ta 


A sy“ 


HK o 
otv 


Se roj L: 


pop ooP 

Ppr 

me oné 
É 


a Uoop oj vodýe 


Aoké 7 
pian 


v 
0 k Ph 


FOR THE PEOPLE, 
FOR EDVCATION | 


FOR SCIENCE | 


LIBRARY 


0F 


THE AMERICAN MUSEUM 


0F 


NATURAL HISTORY 


LIBRARY 
OF 


THE AMERICAN MUSEUM OF NATURAL HISTORY 
OSBORN LIBRARY OF VERTEBRATE PALAONTOLOGY 


p 


. 


: 


PALAEONTOGRAPHICA 


Nos. E , 2; 3, 4, 5, 1892 - 1900 


The parts used in gaking Part 3 
are probably translations 
intended for use as indicated 

on the title page. Others 
are originals 


„v KAS 


> 

47" 4 

©, © -= 

B- 

- , 

Ly . 

té “ = F 4 
č 

+ + 

" : : 


U tof 8 
k 14 
+ 
ky 
hat | 
£h 
i“ 3 
P 
« 
c č 
3 , 
, 9 * 
* 3 
jem (E 
: 
3 -a 
. s 
s © h 
' > 


nds vit dřoedí s P, 
P, belo Sl 
PORNO 10, : 
E i, Y be ; ý Ň 
ní X Pee já M 
Ň K vo 


PRO věDy, SLOVESNOST A PBNÍ V PRAZE. 


7 


TŘÍDA IL 


INIFERY 


7 


PODÁVÁ. 


JAROSLAV PERNER, 
P ASSISTENT MUSEA KRÁL. ČESKÉHO. 


(S TABULEMI LX. A 6 VYOBRAZENÍMI V TEXTU) 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. 1.) 


(PŘEDLOŽENO DNE 16. ŘÍJNA 1891.) 
| V PRAZE. 
LADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST 
1802. 
8 j + bj 
* , á 4 "© + é 
| Sal NN k Jika 


© ČESKÉHO CENOMANU. 


A UMĚNÍ. 


. " V : P S 6.5 


©- ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


lk 4 


, CPV 
s 1 ak 
KES V 


. 
; u : 
s fu “ 
Dá ú 


MDA IT: 


FORAMINIFERY 


(ČESKÉHO CENOMANU. : 


. PODÁVÁ 


JAROSLAV PERNER, 


ASSISTENT MUSEA KRÁL. ČESKÉHO. 


(S TABULEMI I—X. A 6 VYOBRAZENÍMI V TEXTU) 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. 1.) 


(PŘEDLOŽENO DNE 16. ŘÍJNA 1891.) 


P k (V PRAZ 
vé é . a ře ks : $Y 
M ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE ERANTIŠKA JOSEPA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ 


+ E. „E 1892. : ň 
“ - “ 5 ý p 
d . 4 A s 


x 


zák új Pakt 


TISKEM J. OTTY V PRAZE. 


PŘEDMLUVA. 


As před 3 roky byl mi svěřen laskavostí mého učitele prof. Dra. Ant. Friče vzácný 
material foraminifer z celého českého útvaru křidového ku vědeckému zpracování, za tím účelem, 
by tím vyplněna byla citelná mezera v palaeontologii Čech. Již skoro všechny skupiny zkamenělého 
tvorstva v českém útvaru křidovém se naskytujícího byly nově buď monograficky zpracovány neb 
existují o nich předběžné studie, které podávají o něm jasný obraz; pouze foraminifery dosud 
činily výjimku, ač bylo mnoho důvodů, by se vzhledem ku velkolepým pokrokům, jež se staly v této 
skupině tvorstva během posledních dvou desítiletí, veškerá neúplná Reussova") badání o českých 
foraminiferách znovu provedla se zvláštním zřetelem k nyní panujícím náhledům. I podjal jsem se 
té práce, a orientovav se povšechně a zvláště v křidových foraminiferách, rozhodl jsem se, že 
pokusím se o jich seznání systematicky a sice dle vrstev od zpoda vzhůru. Vedly mne k tomu 
různé příčiny; jednak že dosud byly foraminifery z korycanských vrstev skoro úplně neznámy 
(Reuss uvádí z těchto vrstev pouze větší 4 druhy: Cristellaria rotulata Lamck., Flabellina elliptica 
Nils., Frondicularia angusta Nils. sp., Globigerina cretacea d'Orb., kteréž všude v celém útvaru se 
vyskytují), jednak že pouze tímto způsobem lze rychle seznati geologické rozšíření jednotlivých 
druhů a proměny, jakých některý druh během celé doby křidové doznal. Dosud se mi podařilo 
v korycanských vrstvách zjistiti 50 druhů foraminifer, jež v celku souhlasí s foraminiferami ze Ceno- 
manu jiných zemí; značný jest počet nových druhů, jež se podstatně liší ode všech již známých 


foraminifer. 


Co se týče nalezišť, tu jsem se omezil pouze na dvě: Kamajk u Cáslavi a Kaňk u Kutné 
Hory, a sice z toho důvodu, že na jiných místech, kde korycanské vrstvy vyvinuty jsou, jejich 
různá mineralogická povaha “) nikterak nepřipouští, by se tam tak útlé skořápky těchto drobných 
prvoků zachovaly. 

Nemíním tuto pouštěti se do obšírnějších výkladů, nýbrž toliko chci o důležitém nalezišti 
Kamajku připomenouti, že jest to zátoka křidového moře, jež tam na rulový břeh vyvrhovalo 

!) Reuss, Die Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. Stuttgart, 15415. 

%) Bližší objasnění těchto geologických a palaeontologických poměrů nachází se v důkladné monografii prof. Dra. Friče o ceno- 


manských vrstvách křidových, uveřejněné v Archivu pro výzkum Čech. I. svazek. 


4 


odumřelé živočichy, jichž skořápky tam nyní ve slojích ruly nacházíme. Zkusil jsem sice též, zdali by 


se nezachovaly aspoň stopy po foraminiferách v glaukonitickém písku" z okolí Prosíka a Hloubě- 


Fig. č. 1. Průřez opuky z Kamajku. 1. Osten Cidarita. 
2. Globigerina cretacea d'Orbigny. 3. Bulimina sp. 
4. Discorbina sp. 5. Žíla krystalinického vápence. 
6. Osamělé komůrky Globigeriny. — Zvětšení 20/1. 


tína, leč bez výsledku. 

Co se týče rozšíření foraminifer v korycanských vrst- 
vách směrem horizontalním, tu jest toto dosti skrovné, po- 
rovnáme-li je rozšířením jich v jiných vrstvách. Nejlépe to 
ukazuje tenký výbrus horniny (fig. č. 1. vtextu), kdež vidíme 
nejčastější zjev v takovém výbruse, osamělé komůrky Globi- 
gerin, a průřezy ostny Cidaritů. 

Při popisu druhů hleděl jsem vždy předeslati u každého 
rodu všeobecný charakter, a pokud možno i jemnou struk- 
turu, o které jsem se přesvědčil vždy na exemplářích jen 
z těchto vrstev pocházejících. Jen v málo případech, kde 
nedostatek materialu z těchto vrstev tomu bránil, použil 
jsem foraminifer z vrstev vyšších k průřezům, vnitřní struk- 
turu objasňujícím. 

Konečně mi zbývá učiniti milou povinnost vysloviti 


vřelý dík všem, kdož mi byli v této práci nápomocni, 


zvláště pak prof. Dru. Aní. Fričovi, jenž mě radou i skutkem při mnohém podporoval, dále 


p. Dru. /* Počtovi za laskavé přenechání drobného plaveného materialu z Kaňku, a p. /%. Blažkovi 


za jeho ochotné přispění při kreslení některých obtížných objektů. 


V Labské Týnici, v září 1891. 


Spisovatel. 


") Jak známo, nalezl Ehrenbere v glaukonitickém písku silurského stáří z okolí Petrohradu glaukonitová jádra, vyplňující 


dutiny komůrek foraminifer. V našich březenských vrstvách lze na průřezech opukou dobře pozorovati, kterak glaukonit vyplňuje 


komůrky foraminifer. 


« 


ÚVOD) 


Slovo foraminifera bylo původně navrženo d'Orbignym pro všechny drobné, komůrkaté 
živočichy, jež se za jeho času stavěly k Cep%alopodim*) jakožto mikroskopické mollusky. A roz- 
děloval d'Orbigny Cephalopody na 3 řády: I Cryptodďidranchta, WI. Siphonfera, W. Foraminifera. 
Poslední dvě skupiny se rozeznávaly tím, že Siphonifera měla komůrky spojené rourkou, siphonem, 
jako Nautilus, kdežto u Foraminifer byly komůrky spojeny pouhým otvorem (foramen). Později 
když Dujardin“) seznal pravou povahu jich jakožto prvoků, zůstal název ten v platnosti, a do dnes 
většina přírodozpytců ho užívá. Bylo sice navrženo po tomto objevu Dujardinově, jenž navrhl 
název A%izopoďa, množství názvů jiných, jako: A%zzostomzes, Trematophoves, Asiphonides, Polytha- 
lZamnia (tohoto posledního zvláště Max Schultze a Ehrenberg hojně užívali), leč neudržely se 
trvale; taktéž i správný název R%zzopodďa rveticulosa neb Reticularia, přijatý Carpentrem a mnohými 
jinými badateli 

Avšak již dávno před d'Orbignym mnozí se zabývali foraminiferami, ovšem pod jiným 
názvem, nejvíce za drobné mollusky neb červy je považujíce, jako ku př. na počátku 18. století 

. 4 5 . o a > . . . s . . . 5 
Beccarius“), Breyn“) (jenž již tenkráte navrhoval jméno Polythalamnia), Plancus *) (Bianchi), jenž 
první výkresy jich uveřejnil, Gualtieri"), Ledermiiller“). Ovšem kdybychom chtěli jíti do starověku, 
musili bychom jmenovati obligatního Plinia aneb Strabona“), jenž skutečně již skořápky nummulitidů 
znal; leč spisy jich všech mají jen historickou cenu. Náhled d'Orbignyho shledáváme též ještě 
u Linnéa'"), Gmelina, Spenglera '"), Schródera '?), Gronovia "). 

Popisy a výkresy uvedených spisovatelů jsou velmi chatrné, tak že ani se nedá určiti někdy 
rod. Mnohem důležitější jsou popisy a vyobrazení spisovatelů pozdější doby, jako byli: Boys 

!) V následujících řádcích opomíjím vypisovati dobře již známé všeobecné vlastnosti foraminifer, jich struktury a život, odkazuje 
na hojnost příručních knih, kdež to vše obšírně jest vylíčeno. Podávám zde jen více historický úvod, pokud to sloužiti může k posou- 
zení popsaných foraminifer, v němž uvádím toliko některé zajímavější nové zjevy u foraminifer vůbec. 

2) Tableau méthodigue de la classe des Cephalopodes. An. d. sc. nat. T. VII. 1826. p. 20, 215. 

5) Dujardin, Observations nouvelles s. I. prětend. Cephalopodes microscop. Ann. d. sc. nat. Zool. 2. emer. Ser. T. III. p. 105, 312. 

+) Beccarius, De Bonnonensi arena guodam 1731. Commentarii de Bonnon scient. et art. instituto. T. I. p. 69. 

5) Breyn J. P., Dissertacio physica de Polythalamniis, nova testac. classe. Gedani 1152, 

6) Plancus Jan., D. conchis minutis notis. 1 ed. Venetiis 1734. 2. ed. Romae 1160. 

7) Gualtieri Nic., Index Testarum. — Conchyl. guae adversant. in mus. suo. Florentinae 1142. 

S) Ledermiiller M. F., Mikroskop. Augen- u. Gemiůthsergótzungen. Nůrnberg 1765. 

9) Viz D. Archiac et Haine Descript. des anim. foss. d. grouppe Nummulitigue de I Inde. Paris 159%), 

'0) Linné, Systema naturae etc. edit. XII. reform. Holmiae 1766—68. T. I. 

1) Spengler Lor., Beskrivelser ov. nagle i Havsand nyl op dag. Rohilier. Nye Saml of de kong. Danske Vidensk. Selsk. Skrifter. 


Kjobenhavn. Vol I. 1481. 
12) Schroder, Einleitung in die Conchyliologie. Halle 1784—56. I. Th. 
13) Gronovius L. Th., Zoophylacium Gronovianum. Fase. III. Lugd. Batavor. Li51. 


6 


a Walker), kteří popsali celou řadu druhů z anglického pobřeží, Batsch“), jenž mnoho výborných 
výkresů podal, Soldani“), jenž 228 tabulí (mědirytin) výborně provedených uveřejnil, z jehož pře- 
mnohé výkresy a popisy druhů italských tertiérních foraminifer jsou dosud platny k jich studium; 
pak Fichtel a Moll“, Montagu?), Lamarck“, kterýžto se pokusil o jich systematiku, ovšem 
nešťastnou, rozděliv je mezi korále a Cephalopody, a nové dosud stávající rody utvořil. Méně 
šťastní byli Denis de Montfort, Blainville a Defrance, jichž nové rody a druhy se jen z malé 
části udržely 

Alcide dďOrbigny byl prvý, jenž svou třídu Foraminifer se pokusil děliti systematicky 
a sice dle způsobu vzrůstu skořápky, hlavně jen vícekomůrkatých druhů, při čemž struktura sko- 
řápky nečinila žádného rozdílu, a rozdělil je v 7 oddělení: 


1. Monostegia s jednou komůrkou. 

2. Stichostegia, s komůrkami v 1 čáře (ne spinálně) sestavenými (representant: Nodosaria). 

3. Enallostegia, s komůrkami, ve dvou neb třech osách se střídajícími (representant: Textularia). 

4. Helicostegia, s komůrkami seřaděnými ve spirále (Cristellaria, Rotalia). 

5. Avathisteria (naše Miliolidy), s komůrkami objímavými dle 1 osy. 

6. Entomosteoia (naše Nummulitidy), s komůrkami, rozdělenými na menší komůrky. 

7. Cyelostegia, kruhovité formy v dřívějších odděleních nepopsané (Orbitolites, Orbitoides 

a Orbitolina). 
Tento systém založený na takových nestálých, nepodstatných znacích udržel se dosti dlouho 

z nedostatku známosti vnitřní struktury skořápky, jež byla zanedbávána rovněž tak jako měkké 
součásti zvířete. I slavný Ehrenbere"), jenž na základě rozsáhlých zkoumání hájil povahu foraminifer 
jako mechovek S), nepřihlížel ku struktuře skořápky; až teprve Carpenter“), Williamson a Carter) 
pomocí tenkých mikroskopických výbrusů seznali tu velkou rozmanitost ve stavbě skořápky 
a Carpenter první na vědeckých základech založený systém zbudoval. On rozdělil veškeré fora- 
minifery na 2 oddělení: I Per/orala se skořápkou porovitou, IL Zmperforata se skořápkou bez 
porů. Perforata rozdělil na: a/ Lagenidďae, jemně dírkované, 4) Glodbigeriniďae, hrubě dírkované, 
c) Nummuliniďae s komplikovaným kanalsystemem. Imperforata dělil na Wi/ioliďae se skořápkou 
vápnitou a Zi/uolidae se skořápkou písčitou. Jeho systém velmi dlouho se udržel a dosud jest 
vedle Bradyho systému nejvíce v platnosti; jednak že rozdělení toto vyhovovalo zoologům 1 pa- 
laeontologům, bylo snadno prakticky použitelné, a po něm málo badatelů pokračovalo v jeho 
směru. Byly ovšem jiné systémy navrženy, jako: Schultzův, Heriwigův, Wallichův, Biitschliho, ale 
ty měly většinou ohled jen na povahu protoplasmy. Jiná rozdělení podali Reuss, Schwager, Zittel, 


I) Ws. Boys et G. Walker, Testacea minuta rariora nnp. defecta in arena littor. Sandvicensis. London 1184. (Analysu druhů 
viz: Parker, Jones, Brady on the Nomenclature of Foram.) 

2%) A. J. Batsch, Sechs Kupfertafeln mit Conchylien des Seesandes. Jena 1791. (Analysu druhů viz: Parker and Janes l. c.) 

9) Amb. Soldani: «) Saggio orittografico overa osservazioni sopra le terre nautiliche della Foscana. Siennae 1180. — 9) Testaceo- 
graphiae ac zoophyticae parvae et microscopicae. Senis 1789—98. (Analysu druhů viz Parker a Janes L. c.) 

+) Fichtel at Moll. Testacea microscopica aligue minuta etc. Wien 1803. 

5) G. Montague, Testacea brittanica. London 1803—8. Suppl. 1808. 

%) Lamark J. B. de, Suite des Memoires sur les Coguilles fossiles des environ de Faris. Annales du Museum, Tom V.—IX. 1804—7. 

7) C. G. Ehrenberg, Die Infusionsthierchen als vollkommene Organismen. Leipzig 1838 — Týž. Mikrogeologie. Das Wirken 
des unsichtbaren kl. Lebens auf die Erde. Leipzig 1854. 

s) Týž. Úber jetzt noch zahlreich lebende Thierarten der Kreidebildung und den Organismus d. Polythalamnien. Abh. d. berl. 
Akad. 1839, pg. 81—114. 4 Tafeln. 

9) W. B. Carpenter assisted by Parker and Jones, Introduction to the study of Foraminifera Roy Soc. London 18062. 

10) C, W. Williamson, On the stucture of the shell and roft animal of Polystomolla etc. Trans. of microscop. Soc. 1 ser. Vol II. 

1) H. C. Carter, Descript. of s. of the langer forms of fossil Foraminifera in Scinde etc. Ann., Mag. nat. hist. 2 s. Vol. XI. 1858, 


-1 


kteří zase více ku fossilním formám přihlíželi, ale většinou se zakládá jejich rozdělení v hlavních 
rysech jen na jednom znaku, buď jen na chemickém složení skořápky, neb jen na struktuře; tím 
leckdy byly přirozené skupiny roztrhávány a docela heterogenní typy byly slučovány v jedno. 

Mimo to během času nové výzkumy přiváděly systematiky do velikých rozpaků, přinášejíce 
formy, jež nebylo možná s dobrým svědomím ve stávající, charakterisované již skupiny vřadili. 
Tak na př. nalezeny recentní formy se skořápkou chitinésní, v níž byla zatmelena zrnka písku 
(Diaphoradon, Shepeardella), neb formy podivného tvaru, jichž skořápka jen z písku složena byla 
(bez jakéhokoliv cementu) velmi jemného, neb zase velmi hrubého (Bole//ina, Tacullela, Astrovrhiza, 
Pelostna, Marsipella, Aschemonella, Rhizammaina, Sagenella, Rhabdamina), neb docela formy, jichž 
skořápka stavěna z diatomaceí neb jehlic hub (P/u/ina, Bathysiphon), ano byly zcela určitě 
nalezeny Mi/ioly, Omuingueloculiny, jež dosud byly jako čistě vápenité známy, neb nanejvýše 
drobným pískem pPokryťé, žijící ve velkých hloubkách až přes 6000 7. se skořápkou čistě kře- 
mitou (Oplíhalmidium); a týž úkaz shledán u rodů vápnitých Vontonina, Diocorbina, Rotalina. 
O těchto faktech praví Schlumberger"), že mají ten velký význam, že nám podávají možnost 
viděti, „kterak týž rod modifikuje vnitřní složení skořápky chemicky, dle hloubky moře a okolností 
míst, která obývá“. 

Mimo to seznány formy, které dříve stavěny byly do téhož rodu, z nichž některé per- 
forovány, jiné zase nikoliv, ano že v mládí komůrky mají pory a v stáří že je ztrácejí (Bradywua, 
Fndothyra). Vůči těmto faktům stává se Carpentrovo oddělení Zzuo/iďae neudržitelné, ježto v něm 
jsou sloučeny zcela různé typy, a jest zjevno nyní, že se i ostatní jeho oddělení musejí jinak 
uspořádati a jinak charakterisovati by přirozené skupiny byly sjednoceny. Tomuto požadavku 
z největší části vyhovuje systém nedávno zvěčnělého, slavného badatele anglického, B. Bradyho, 
jehož systém ze všech dosud známých systému nejlépe dosud vyplňuje požadavky vědecké a při 
tom prakticky použitelné klassifikace. 


Systém Bradyho. 


Jak z předešlého vysvítá, přihlíželi systematikové při foraminiferách obyčejně k jednomu 
znaku, dle něhož dělili tyto tak proměnlivé organismy, aneb vzali-li za základ několik kriterií, tu 
přece se později seznávalo, že nové objevy činí dosavadní způsob systematiky nemožným; některé 
formy nebylo možná dobře vřaditi do žádného oddělení, ano některé druhy téhož rodu by náležely 
dle dřívějších systémů do velice různých skupin. Takovémuto tříštění přirozených skupin odpomohl 
Brady rozděliv všechny foraminifery v 10 čeledí, a to na základě více znaků; jak chemického 
složení skořápky tak i dle její jemné struktury, tak že přirozené skupiny se tím neruší, a zároveň 
toto rozdělení i prakticky i u fossilních druhů jest použitelné, což vše o jiných systémech. říci 
se nedalo. 

V následujících řádcích podávám toto rozdělení se stručnými charakteristikami čeledí a pod- 
čeledí, i těch, jež v našem cenomanu nepřicházejí, by tak rozdíly tohoto systému, jimiž se od 
jiných liší, tím patrněji vynikly. Zvláště výhodným se toto rozdělení stává tím, že lze v ně dobře 
zařaditi ony různé čistě písčité a částečně porovité agolutinující formy fossilních i recentních 
foraminifer, jež v posavadních systémech v jedno oddělení Lituolidae byly směsovány, ač zjevy 
poukazovaly k naprosté jich rozdílnosti. Všechny rody uvedené pod jednotlivými čeledmi a pod- 


!) Schlumberger, Les foraminifěres (Note extraite de la Feuille des jeunes Naturalistes I2me année.) p. 12. 


8 


čeleďmi charakterisovati pokládal jsem na tomto místě za nepřiležité, ale uvedl jsem při každém rodu 

číslo stránky díla Bradyho, kdež se podrobná charakteristika nachází. Ostatně všechny rody v korycan- 

ských vrstvách se objevující jsou v popisné části taktéž hlavně dle Bradyho systému charakterisovány. 
I. Čeleď: Gromidae. 

Skořápka chitinésní, hladká neb pokrytá cizími tělesy s otvorem pro pseudopodie bud jen 

na jednom neb na obou koncích; pseudopodie dlouhé a rozvětvené. 
Lieberkuehnia, Clap. et Lachman. 
Gromia, Dujardin. 
Microgromia, Hertwig. 
Diaphorodon, Archer 
Spepheardella, Siddal. 
II. Čeleď: Miliolidae. 

Skořápka bez porů, obyčejně vápnitá, vzhledu porcelánovitého, někdy pískem pokrytá, za 
zvláštních okolností (ku př. v brakických vodách) stává se chitinésní neb chitinésně písčitou; 
formy ve velkých hloubkách žijící mají skořápku sestávající z tenké, homogenní, neporovité 
křemité blanky. 

A. Podčeleď: Nudeculartnae. 

Skořápka volná neb častěji přirostlá, velmi různého nepravidelného tvaru a otvoru. 
Sguammulina, Schultze. 
Nubecularia, Defrance. 
B. Podčeleď: Wi/iolinae. 
Komůrky vzájemně se objímající, seřaděné v jedné rovině dle 1 osy symetricky na 
každé straně. Ústí střídavé na obou koncích skořápky. 
Biloculina, d'Orbigny. = 
Fabularia, Defrance. 
Spiroloculina, d'Orbigny. 
Milholina, Wiliamson. 
III. Čeleď: Astrorhizae. 

Skořápka stálého tvaru, složená obyčejně z jedné veliké komůrky, jež bývá rozvětvena 
neb paprskovitá, někdy zůžením stěn segmentovaná, nikdy v pravá septa nerozdělená. Formy 
z více komůrek složené jsou vždy nesymetrické, tlustostěnné. 

A. Podčeleď: Asťrorhizinae. 

Skořápka složená z volných zrnek písku neb bláta, slabě cementem spojených. 
Astrorhiza, Sandahl. 
Pelosina, Brady. 
Stortosphaera, Brady. 
Dendrophrya, Str. Wright. 
Syringamina Brady. 
B. Podčeleď: Pi//ulínae. 
Skořápka složená z 1 komůrky tlustostěnné, složené z úlomků jehlic, hub a jemného 
písku bez cementu spojovacího. 
Pillulina, Carpenter. 
Technitella, Norman 
Bathysiphon, Sars. 


C. Podčeleď: Saccaminidďae. 
Komůrky skoro kulaté, tlustostěnné, složené ze zrnek písku, spojených hojným 
cementem. 
Psammosphaera, Schultze. 
Sorosphaera, Brady. 
Saccamina, M. Sars. 


DD. Podčeleď: AR%Xabdamininae. 
Skořápky ze zrnek písku, promíchaného jehlicemi hub, spojených hojným cementem ; 
volné neb přisedlé, rourovité neb paprskovité, nepravidelné, s dvěma neb více otvory, 
zřídka segmentované. 


Jaccullela, Brady. Rhizammina, Brady. 
Hyperamina, Brady. Sagenella, Brady. 
Marsipella, Norman. Botellina, Carpenter. 
Rhabdamina, Sars. Haliphysema, Bowerbank. 


Aschemonella, Brady. 
F. Podčeleď: /auerinae. 


Skořápka dimorfní; komůrky částečně střídavé jako u Milioly, částečně spirální aneb 
přímo seřaděné. 

Articulina, dOrbigny. 

Vertebralina, d'Orbigny. 

Ophthalmidium, Kůbler. 

Hauerina, d'Orbigny. 

Planispirillina, Seguenza. 

F. Podčeleď: Peneroplidae. 

Skořápky spirální neb kruhovité, v jedné rovině vinuté, někdy skřižené, bilaterálně 
symetrické. 

Cornuspira, Schultze. 

Peneroplis, Montfort. Subgenera: Archiacina 

Broeckina | Munier Chalmas. 


Broeckella 
Orbiculina, Lamarck 


Orbitolites, Lamarck. 

G. Podčeleď: A/veolininae. 
Skořápka spirální, dle jedné osy prodloužená a kol ní stočená, komůrky rozdělené 

na menší přihrádky. 

Alveolina, d'Orbigny. 

AH. Podčeleď: Keramosphaerinae. 
Skořápka kulovitá, komůrky ve soustředných vrstvách uložené 
Keramosphaera, Brady. 

IV. Čeleď: Lituolidae. 
Skořápka písčitá, obyčejně pravidelných obrysů; septa u mnohokomůrkatých forem často 
nedokonalá; komůrky často labyrintické. Zahrnuje též písčité isomorphní typy s jednoduchými, 


porcelanovitými a hyalinními skořápkami a několik přisedlých druhů. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu, 9 


10 


A. Podčeleď: ZLi/uolinae. (Challenger p. 65, 289.) 
Skořápka složená z hrubých zrnek písku, na povrchu hrbolatá. 
l.. Komůrky bez labyrinticky chz akwabiu 
Reophax, Montf. 
Haplophragmium, Reuss. 
Coscinolina, Stache. 
Placopsilina, d'Orb. p. 315. 


2. Komůrky labyrintické. 
Haplostische, Reuss. p. 317. 
Lituola, Lamarck. p. 289. 
Bdelloidina, Carpenter. 
B. Podčeleď: Zrochamininae. (Challenger p. 66, 321.) 

Skořápka tenkostěnná, složená z jemných písečných zrnek, setmelených vápnitým neb 
Jiným anorganickým cementem, neb vložených do chitinésní blány, vně jemné a hladké, 
uvnitř buď hladké neb zřídka síťovité. 

Thurammina, Brady 

(et subgenus Thuraminopsis Haeusler). 

Hippocrepina, Parker 

Hormosina, Brady. 

Ammodiscus, Reuss. 

Trochammina, Parker and Jones, p. 386. 

Carterina, Brady. 

Webbina, d'Orbigny. 

Podčeleď: Endothyrinae.") (Challenger p. 66, 550.) 

Skořápka většinou vápnitá, z menší části písčitá, někdy pory opatřená; se zřetel- 

nými příčkami. 


1) 


Nodosinella, Brady. Endothyra, Phillips. 
Polyphragma, Reuss. p. 66. Bradyina, Moller. 
Involutina, Terguem. Stacheia, Brady. 


DD. Podčeleď: Lo/lusinae. 

Skořápka značných rozměrů, čočkovitě kulovitá neb vřetenovitá, v jedné rovině spi- 
rálně neb v koncentrických kruzích točená. Veliká dutina uvnitř skořápky, opatřená 
písčitými mřížovitě prolamovanými stěnami. 

Cyclammina, Brady. 

Loftusia. Brady. 

Parkeria, Carpenter. 


V. Čeleď: Textularidae. (Challenger p. 67, 354.) 
Skořápka větších forem písčitá, buď se základní hmotou porovitou nebo bez pórů, menší 
formy mají skořápku hyalinní, hrubě dírkovanou. Komůrky seřaděny ve dvou neb více řadách 
alternujících, někdy spirálných nebo- spletených; často dimorfní. 


') V této podčeledi jsou zahrnuty rody, zajímavé tím, že některé druhy jich v mládí jsou porovité, více vápnité, v stáří však 
jen písčité, bez porů; ano u rodu Bradyina každá jednotlivá komůrka svůj začátek má porovitý, ostatní část ale bez porů. O těchto 
zvláštních poměrech byla vedena prudká polemika mezi Schwagerem a Móllerem, z nichž jeden dokazoval přítomnost porů, druhý 
však ji upíral. 


11 


A. Podčeleď: Zex/ularidae. 
Typicky dvoj- až trojřadé; s častým dimorphismem neb trimorphismem. 


Textularia, Defr. p. 355. Pavonia, d'Orbigny. 
Cuneolina d'Orbigny. Spiroplecta, Ehbg. 
Verneuillina, d'Orbigny. Gaudryina, d'Orbigny. 
Tritaxia, Reuss. Valvulina, d'Orbigny. 
Chrysalidina, d'Orbigny. Clavulina, d'Orbigny. 


Bigenerina, dOrbigny. 
B. Podčeled: Bulůmininae. 
Typicky spirální, starší formy více méně pravidelně dvouřadé., 
Bulimina, d'Orbigny p. 397. 
Virgulina, dOrbigny p. 405. 
Bifarina, Parker and Jones. 
Bolivina, d'Orbigny. 
Pleurostomella, Reuss. 
C. Podčeleď: Casszdulinae. 
Skořápka jako u Textularidae, se střídajícími se segmenty, více méně kol sebe vinutá. 
Cassidulina d'Orbigny. 
Ehrenbergina Reuss. 


VI. Čeleď: Chillostomellidae. 
Skořápka vápnitá, jemně porovitá, vícekomůrkatá, segmenty následují přímo za sebou neb 
střídavě z dvou konců, neb v cyklech po třech komůrkách. 
Ellipsoidina, Seguenza. 
Chillostomella, Reuss. 
Allomorphina, Reuss. 
VII Čeleď: Lagenidae. 

Skořápka vápnitá, velmi jemně porovitá jednokomůrkatá aneb mnohokomůrkatá; v tomto 
případu jsou komůrky seřaděny buď v přímce, buď ve více méně involutní spirále. Otvor 
jednoduchý neb paprskovitý na konci. Žádná přídavná hmota aniž kanálový systém. 

A. Podčeleď: Zaveninae. 

Skořápka o jedné komůrce. 
Lagena, Walker and Boys p. 440. 
B. Podčeleď: Noďosarinae, p. 488. 
Skořápka vícekomůrkatá, rovná neb spirálně zakřivená v 1. rovině. 
1. Formy unimorfní. 2. Formy dimorfní. 
Nodosaria, Lamarck p. 488. 
Lingulina, dOrbigny. 
Frondicularia, Defr. 518 
Rhabdogonium, Reuss. 
Marginulina, d'Orbigny p. 534. 
Vaginulina, d'Orbigny p. 529. Dentalinopsis, Keuss. 
Rimulina, dOrbigny. 
Cristellaria, Lamarck p. 534. 


Amphicoryne, Schlumbercer. 
Lingulinopsis, Reuss. 
Flabellina, Reuss p. 520. 


Amphimorphina, Neugelb. 


Ox 


C. Podčeleď: Polymorphininae. 
Segmenty seřaděny spirálně aneb nepravidelně, kol dlouhé osy; zřídka dvouřadé 
neb střídavé. 
Polymorphina, d'Orbigny p. 557. 
Dimorphina, d'Orbigny. 
Uvigerina, dOrbigny. 
Sagraina, Parker and Jones. 
D. Podčeleď: Ramulinae. 
Skořápka jemně porovitá, nepravidelně rozvětvená. 
Ramulina, R. Jones. 


VIII. Čeleď: Globigerinidae. 
Skořápka vápnitá, porovitá, o málo vypuklých komůrkách, seřaděných ve šroubovité spirále. 
Ústí jednoduché neb mnohonásobné. Přídavná hmota a soustava chodeb schází. (Všechny 
velké formy jsou výhradně pelagické.) 


Globigerina, d'Orbigny pag. 589. Pullenis, Parker and Jones. 
Orbulina, d'Orbigny. Sphaeroidina, dOrbigny. 
Hastigerina, W. Thompson. Candeina, dOrbigny. 


IX. Čeleď: Rotalidae. 

Skořápka vápnitá, porovitá, spirální (bud úplně evolutní neb na jedné straně úplně involutní), 
tak že na jedné ploše (svrchní) všechny segmenty jsou patrny, na druhé spodní jen poslední 
závitek (rotaliform), jenž bývá někdy konkávní, někdy konvexní. U některých bývají komůrky 
pouze nakupené (acervulineform) neb i nepravidelné. Stěny komůrek jsou dvojité, samo- 
statné, mají přídavnou hmotu a soustavu chodeb (canalsystem). 

A. Podčeleď: Sperdlimdae. 

Skořápka spirální, bez segmentovaných komůrek. 
Spirillina, Ehbg. 

B. Podčeleď: Koťalinae. (Challenger pag. 72.) 

Skořápka spirální, obyčejně jen na jedné straně involutní, na druhé evolutní (rotali- 
form) velmi zřídka nepravidelná. 


Patellina, Williamson. Carpenteria, Gray. 
Cymbalopora, Hagenow. Rupertia, Wallich. 
Discorbina, Parker and Jones p. 640. Pulvinvlina Parker and Jones. 
Planorbulina dOrbigny. Rotalia, Lamarck. 
Truncatulina, dOrbicny. Calcarina d'Orbigny. 


Anomalina, Parker and Jones. 
C. Podčeleď: Tinoporidae. 
Skořápka sestavená z nepravidelných nakupených komůrek, počáteční části bývají 
někdy spirální; hlavní otvor schází. 
Tinoporus, Carpenter. 
Gypsoina, Carpenter. 
Aphrosina, Carpenter. 
Thalamopora, Roemer. 
Polytrema, Risso. 


X. 


Čeleď: 


15 


Nummulitidae. 


Skořápka vápnitá, jemnými trubičkami prostoupená, volná, mnohokomůrkatá, spirální; vyšší 


formy 


A 


mají přídavnou hmotu a soustavou chodeb více méně složitou. 
Podčeleď: Fusuliniďae. 

Skořápka bilaterálně symetrická, komůrky od jednoho polu k druhému se rozšiřují. 

Fusulina, Fischer. 

Fusulinella, Moller. 

Hemifusulina, Moller. 

Schwagerina, Moller. 

Podčeleď: Polystomelliďae. 

Skořápka bilaterálně symetrická, nautiloidická (— úplně involutní), nižší formy bez 
přídavné hmoty a soustavy chodeb v prostoře mezi příčkami; vyšší se soustavou 
chodeb v pravidelných intervallech podél vnějších zářezů. 

Nonionina, d'Orbigny. 

Polystomella, Lamarck. 

Faujasina, d'Orbigny. 

Podčeleď: Nummulitiďae. 

Skořápka čočkovitá, stlačené nižší formy s jemně rourkovitým, komůrkovaným valem 

okrajním bez intermiatní kostry, se složitou soustavou chodeb 


Archaediscus, Brady. Heterostegina, d'Orbigny. 
Amphistegina, dOrbigny. Nummulites, Lamarck. 
Operculina, dOrbigny. Assilina, dOrbigny. 


. Podčeleď: Cyclodďypidae. 


Mnohokomůrkaté, z počátku spirálně, později cyklicky rostoucí. Septa primerní i sekun- 
derní s vlastními stěnami a složitou soustavou chodeb. 

Cyclodypeus, Carpenter. 

Orbitoides, d'Orbigny et subgenera. 
Podčeleď: Bozontna (?). 

Skořápka tvořící nepravidelné, přirostlé, nahromaděné trsy. 

Eozoon (?), Dawson. 


Druhové a rodové poměry u foraminifer. 


Bylo již velice mnoho o tom psáno, zdali vůbec existují u foraminifer druhy (species) v tom 
smyslu, jak se toho slova užívá u ostatních živočichů, a vysloveno tu mnoho náhledů od různých 


čelných badatelů v tomto oboru, jež se shodovaly v tom, že u foraminifer smysl slova species musí 


býti valně pozměněn, s ohledem na nesmírnou proměnlivost foraminifer, ne-li zrušen. U foraminifer 
dá se nejlépe provésti applikace výroku Huxleyova, jenž mluvě o klassifikaci Invertebrat ") pravil: 
„The progress of knoledge will eventually break down all sharp demarcations, and substitute series 
for divisions.“ A skutečně bylo nalezeno v nejnovější době při zkoumání velkých hlubin mořských 


na výpravě korvetty Challengera ") takové množství zvláštních, spojovacích, přechodních typů, rodů 


!) Journal of Linnean Society. Vol. XII. Zoology p. 226. 
2) Report on the scientific results of H. M. S. Challenger. Vol. IX. Foraminifera. By H. B. Brady. With Plates. 


l, ZN 


14 


a forem, že tu nemůže ani vzniknouti pochybnost, že bedlivým a systematickým zkoumáním podaří 
se nalézti přechody mezi všemi rody a druhy, jak recentními tak i fossilními. 

Uvažujeme-li toto vše, naskytá se nám tedy mimovolně otázka o původu a významu slova druh. 
Vedlo by nás příliš daleko, kdybychom tuto otázku již tak dlouho a důkladně — a v mnohém 
ohledu dosud bezúspěšně — ventilovanou dále zde rozpřádali. V našem případu podáme kritický 
přehled čelnějších náhledů, jaké v těch poměrech u foraminifer panují, pokud to ovšem nevybočuje 
z úzkého rámce této práce, a pokud by to mohlo sloužiti za podklad k posuzování popsaných 
v této práci druhů. Nebudeme se šířiti o zastaralých náhledech v té věci u autorů, kteří dříve 
každou nepatrnou odchylku jako samostatný druh uváděli, nýbrž přihlížeti budeme pouze k novějším, 
na rozsáhlém pozorování se zakládajícím náhledům, jež nejdříve byly vysloveny slavným znatelem 
foraminifer Carpenterem "), a jež později jeho krajany Parkerem, Jonesem, Bradym a též značnou 
měrou Schlumbergerem, Terguemem"“) a Móllerem byly opraveny a rozšířeny. 

První, kdo seznal ohromnou proměnlivost foraminifer, nestálost specifických a generických znaků, 
byl Angličan Carpenter, jenž také rozeznávání druhů v obyčejném slova smyslu úplně zavrhnul, dav 
svému náhledu výraz ve svém základním díle o foraminiferách výrokem: „The ordinary notion of spe- 
cies as assemblages of individuals marked out from each other by dejími/e charakters, that have been 
genetically transmitted from ovzoznal prototypes similarely distinguished is guite inapplicable 
in this group; since even if the limits of such assemblages were extended so as to include 
what would elsewhere be accounted genera, they would still be found so intimately connected by 
gradational links that definite lines of demarcation could not be drawn between them.“ 

Náhledy Carpenterovy došly u mnohých badatelů ohlasu, byvše novými nálezy dotvrzovány; 
zejména když se shledalo, že mnohé druhy, známé posud jen fossilní, z křidového a třetihorního 
útvaru, též v nynějších mořích byly nalezeny, čímž padla dosud vážná námitka proti takovým 
náhledům, že prý každý druh jest na určitý geologický horizont omezen. Ovšem bylo tím zase 
s druhé strany konstatováno faktum, dosud nevysvětlené theorií descendenční, kterak zase právě 
ten druh mohl se po tak ohromně dlouhou dobu zachovati téměř beze změny, kdežto ostatní 
buď zanikly neb se značně změnily. 

To bylo příčinou, že se nyní se strany některých badatelů počaly fossilní druhy, popsané 
od starších autorů, kteří tenkráte neznali té proměnlivosti foraminifer, stahovati v jeden druh, jenž 
se po dnes prý nachází v nynějších mořích, aneb se identifikovaly starší méně charakteristické 
formy s druhy, jež byly popsány od Linnéa a jeho vrstevníků, ano někteří upadli i v extrém tvrdíce, 
že se nesmí žádný nový druh utvořiti, nýbrž že dlužno přiřaditi každou odchylnou formu k někte- 
rému popsánému již druhu. 

Nelze upříti, že ve velmi mnohých případech se takové slučování druhů dělo právem; neboť 
formy, jež jsou si velmi podobny a zároveň na určitý horizont geologický omezeny, neb poněkud 
rozdílné formy, jež žijí na stejném místě za podobných podmínek, vzbuzují v nás důvodné pode- 
zření, že náležejí k jednomu druhu; a jest s dostatek známo, jak u těchto tvorů povaha naleziště 
jich v každém ohledu může způsobiti dosti značné úchylky ve tvaru, velikosti, ano i chemickém 
složení jich skořápky. 

Kladu zde případný výrok dobrého znatele těchto poměrů u fossilních foraminifer, Terguema, 
„O foraminiferách z Liasu“*): „Nous avons evité autant gu'il nous a été possible d établir des 


') Introduction to the study of Foraminifera, pag. X. Preface. Podobná znění přicházejí v témž díle ještě na str. XI., 56 a jinde. 
*) Terguem, Remarks on the Foraminifera, with special reference to their variability of form illustrated by the Cristellarians. 
The Monthly microscopical Journal. February 1876. 


) Terguem, Recherches sur les foraminifčres du Lias, du département de la Moselle, p. 411. 


V 0 O 0 P | 


éspěces nouvels, et a cet effet nous avons produit des nombreuses variétés gue nous aurions pu 
multiplier pour ainsi dire A Vinfini; nous n'aurions eu gu'd dessiner les modifications gu'une espěce 
subit en passant dans d'une assise dans une autre. Nos nombreuses recherches et Véxpérience gue nous 
avons acguise en dessinant nous-méme tous nos fossiles nous ont démontré gue jamais les foraminiféres 
ne se présentent avec une identité absolue dans deux localités différentes; leur rappori n'est gue 
relatif, et les modifications sont plus ou moins profondes. Si donc nous ne nous étions imposé 
des limites trčs étroites, le nombre de nos éspěces en aurait été plus gue decuplé; et au lieu de 
prés des 500 espěces gue nous avous publiés, nous en aurions compté plus de 5000, Jako malou 
ukázku k předcházejícím řádkům podávají četná vyobrazení od druhu Nodosaria mutabilis z oolithu 
u Fontenoy, jež velmi poučným způsobem znázorňuje různé variace téhož druhu ze slejuého nale- 
ziště. Podobné případy vyskytují se u velmi mnoha rodů a jsou pádnými doklady ku náhledu Car 
penterovu; avšak jen potud, že jsou mezi foraminiferami některé formy, u kterých jest pojem slova 
species velmi elastický, tak že o nich platí rovnou měrou to, co vyřkl slavný Woodward o trilo- 
bitech: „Nous pouvons comparer leur inděfinis modifications de formes a ces amusantes faces 
humaines en caoutchouc, gue les enfants se plaisent a comprimer.“ 


Provedli tedy v tomto ohledu zkušení angličtí badatelé Parker, Jones a Brady“) velmi záslužnou 
práci, uvedše ono množství nepatrných odchylek od starších autorů za dobré druhy vydávaných 
na pravou míru, a zároveň ukázavše, že typy, kol nichž se více forem řadí, až po dnešní dobu se 
zachovaly.“) I projevují náhled, odůvodněný mnohými doklady jak z recentních, tak i z fossilních 
foraminifer, že nejlepší a jedině možný způsob systematického skupování jest tvoření jakýchsi řad, 
jichž členy by byly celé skupiny tvarů, kol jedné, význačné formy se řadících, kteréžto skupiny by 
měly význam slova species v běžném slova smyslu. Při tom nikterak nezavrhují binomické pojmeno- 
vání, nýbrž považují je za praktické k označení jisté odchylné formy jakožto variety. Neboť tim, 
že se od času Linnéova valně změnily náhledy přírodozpytců o tom, co jest druh a rod (a zajisté 
ještě měniti se budou), tím se nikterak nezměnila výhoda binerního pojmenování, které v našem 
případu usnadní orientaci ve varietách. 


o 


Tyto náhledy anglických badatelů nedošly všude souhlasu, zejména u palaeontologů, kteří 
se s velkou pílí studiem zkamenělých schránek foraminifer zabývali, jako: Reuss, Giimbell, Schwager 
a j., ti houževnatě drželi se dřívějších náhledů o rozeznávání druhů. Tu jest ovšem lehko k po- 
chopení, že za takové rozdilnosti náhledů stává se systematické zpracování jak recentních tak 
fossilních rhizopodů velice obtížné; neboť od některého badatele celá řada forem za samostatné 
druhy se vydává, kdežto jiný je sotva na výši variet klade, aneb jiný stahuje všechny v jeden 
druh ve smyslu anglických badatelů. 


To sice předvídali tito badatelé a hleděli napřed tomu pomocí subgenerických oddělení 
předejíti takovým poměrům; leč užívá se jich tak libovolně, že spletitost synonymiky a nejistota 
v přesném stanovení tak zvaných druhů dosáhla takových rozměrů, jaké jsou sotva v jiných třídách 
živočišstva. Že za takových poměrů zjištění geografického a geologického rozšíření druhů naráží 
na nepřekonatelné téměř překážky a velmi problematickou cenu má, leží na bíle dni. 


!) Parker, Jones and Brady: On the Nomenclature of Foraminifera. Annals Magazine of the natural history, Part. IL—IX. 
Jsou to zajímavé kritiky fossilních a recentních druhů, popsaných hlavně od starších autorů od r. 1565 až po naše časy, ve kterých 
jmenovaní odborníci i v pochybných případech druhy jednotlivé buď lépe charakterisují neb jak toho třeba bylo, různé druhy 
v jeden slučují. 

2) Důkazem toho jsou mnohé druhy posud jen jako fossilní známé, které nalezeny byly při výpravě Challengerově. Takových 
druhů jest dosud známo asi ku 120. 


16 


Nemíním tímto kritisovati náhledy uvedené, nýbrž chtěl jsem toliko osvětliti poměry, v jakých 
se nalézá každý, kdo najde několik forem, jež nesouhlasí se žádnou již známou; vůbec hleděl jsem 
při své práci, dovoloval-li tomu materiál, nalézti takové znaky, jež by dávaly záruku jistého opět- 
poznání toho druhu. Ovšem mnohdy bylo těžko z méně příznivě zachovalých několika málo 
exemplářů učiniti diagnosu druhu tak, by určitě všechny podstatné znaky vyčerpávala. V tom pří- 
padě jakož vůbec při celé práci jsem se řídil heslem každého svědomitého palaeontologa, heslem 
Parrandovým: „C'est, gue jal vu.“ 


Literatůra. 


Pod tímto záhlavím uvádím spisy, jež se týkají buď foraminifer křidových neb foraminifer též 
z jiných útvarů, jež se však u nás vyskytují. Z ostatních spisů uvedeny jsou zde pouze ty nejhlavnější, 
jichž při práci bylo použito k vůli srovnání druhů. Vyloučil jsem však při tom ony spisy, které, 
pojednávajíce o těchže foraminiferách, mají bud jen historickou cenu aneb uvádějí pouhý nekritický 
výčet druhů v jisté lokalitě nalezených, aneb popisujíce druhy nově nalezené nepodávají žádných 
výkresů, a jež se tudíž vším právem od ostatních autorů prostě ignorují. Necituji na tomto místě 
též ono velké množství spisů, jednajících všeobecně o foraminiferách, zvláště o jejich struktuře, 
a potom spisy o foraminiferách recentních a fossilních, které přímo křídových foraminifer se netýkají. 
Kde však toho potřeba vyžadovala, jest v textu dotyčný spis uveden pod čarou. Ostatně ty, kdož 
by se zajímali o bližší poznání obrovské literatury foraminifer, odkazuji na výbornou pomůcku v tom 
ohledu, na obšírnou bibliografii od Sherborna,') kdež jest veškerá literatura též i recentních fora- 
minifer obsažena. Vůbec pro studium fossilních foraminifer jest nutno seznámiti se i s recentními 
foraminiferami, ježto jest mnoho druhů, které jsou fossilní a recentní zároveň. 


1827. S. Nilsson: Petrefacta Suecanea formationis cretaceae descripta et iconibus illustrata. Lund. 

1840. d'Orbigny: Mémoires sur les Forarninifěres de la Craie blanche du Bassin de Paris Mémoires 
de la Societé Géologigue de France. Vol. IV. Plates. 

1840—1841. Fried. A. Roemer: Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges. Hannover. 


1842. F. A. Roemer: Neue Kreide-Foraminiferen. Neues Jahrbuch fůr Mineralogie etc. 


1842. Fr. von Hagenov: Monografie der Riigenischen Kreideversteinerungen. III. Abtheilung. Neues 
Jahrbuch fůr Mineralogie ete. Bd. XV. 

1845. A. E. Reuss: Die Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. Stuttgart. 

1845—46. H. B. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde. Leipzig. 

1850. H. B. Geinitz: Charakteristik der Schichten und Petrefacten des sáchsischen bohmischen 
Kreidecgebirges. Leipzig. 

1851. Aug. Em. Reuss: Foraminiferen und Entomostracen des Kreidemergels von Lemberg. 
Haidingers Naturwissenschaftl. Abhandlungen. Vol. IV. 

1860. A. E. Reuss: Die Foraminiferen der westfaelischen Kreideformation.  Sitzungsberichte der 
kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XI. Mir Abbildungen. 


'y A Bibliography of the Foraminifera Recent and Fossil from 1565—1891. With. Notes explanatory of some of the rare and 
little known publications. By. Ch. D. Sherborn. Vyšla u Dulau and Co. v Londýně. Jsou tam zahrnuty veškeré i sebe menší práce, 
roztroušené v nejrůznějších časopisech v přehledný celek v alfabetickém pořádku dle autorů. Jiný velmi obšírný seznam jest v cito- 
vaném díle o Challengerově výpravě. Vol. IX. Bibliography str. 1—42, uspořádaný dle chronologického pořádku až do roku 1881. Menší 
seznam viz: Bronn, Klassen und Ordnungen des Thierreichs. I. Bd. 1. Abth., pag. 10—14, p. 250. 


V 


1861. Reuss: Palaeontologische Beitráge: Die Foraminiferen des Kreidetuffes von. Masuicht. 
Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XLV. 
1861. Reuss: Foraminiferen der Schreibkreide von Růgen. Tamtéž. 
1862—63. Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Tamtéž. Vol. XLVÍ. 
I. Abtheilung. 
1863. Reuss: Die Foraminiferen-Familie der Lageniden. Tamtéž. 
1865 —66. Reuss: Die Foraminiferen und Ostracoden der Kreide am Kanara-See bei Kůstendže. 
Tamtéž. Vol. LII. 1. Abtheilung. 
1870. B. Brady, Th. Parker, R. Jones: A monograph of the genus Polymorphina. Transactions 
of Linnean Society. Vol. XXVII. 
1870. T. Karrer: Úber ein neues Vorkommen von oberer Kreideformation in Leitzersdorf bei 
Stokerau und deren Foraminiferen-Fauna. Jahrbuch d. geolog. Reichsanstalt. Bd. XX. Wien. 
1871. R. Jones and Parker: On the Foraminifera of the Chalk of Gravesend and Meudon; figured 
by prof. Dr. Carpenter. Geological Magazine. Vol. VIII 
1872. T. R. Jones and W. R. Parker: On the family Rotalinae found in the Cretaceous Formation 
with the Notes of their Tertiery and Recent Representatives. Ouaterly Journal of the Geolo- 
gical Society in London. Vol. XXVIII 
1873. T. R. Jones: On some Foraminifera in the Chalk of the North of Ireland. Journal of the 
Geological Society: of Ireland. Vol. III. Dublin. 
1873—74. H. Bruno Geinitz: Das Elbthalgebirge in Sachsen. II. Theil. 
1875. St. Olszevski: Otwornice marglu krédovégo kotliny Ilwowskiej. Sprawozd. Kom. Fizys. Aka- 
demie Umiej. Krakowie. Vol. IX. 
1879. E.v. Dunikovski: Nowé Foraminifery kredowého marglu lwowskiego. Kosmos. (Lwow.) Vol. IV. 
1859—79. Parker and Jones (z části ve spojení s Bradym a Kirbyem): On the nomenclature of 
Foraminifera. Ann. mag. nat. history. 
a) Part. I. On the species enumerated by Linnaeus and Gmelin. 3 ser. Vol. III. 1869. 
8) „© M. On the species enumerated by Fichtel and Moll. 3 ser. Vol. V. 1860. 
©) „  II. On the sp. enum. b. Walker and Montagu. 3 ser. Vol. IV. 1859. 
A) —„ IV. The species enmum. by Lamarck. 3 s. Vol. V. 1860 a Vol. VI. 1860. 
e) „+ V. The sp. enum. by Denis de Montfort. 3 s. Vol. VI. 1860. 
f) „VL Alveolina. 3 s. Vol. VIII. 
£) VII. Operculina Nummulina. 3 s. Vol. VIII. 
EVL Vestulařia 357 MOK 2 
7) „IX The species enumerated by Blainville and Defrance. 3 s. Vol. XII 
J) „X The species enum. by dOrbigny (viz Ann. des sciences naturelles. Vol. VII. 
1826). 3 s,- Vel. XI. 
k) „ XI. The species enum. by Batsch in 1791. 3 s. Vol. XV. 
4) + XI. The species illustrated by Models d'Orbigny. 3 s. Vol. XVL 
m) © „ XIII. The permian Trochamina and its allies. 4 s. Vol. IV. 
n) „ XIV. The species founded by d'Orbigny (Annals des sciences naturelles 1820) 
upon the figures in Soldani's Testaceografia et Zoophytogratfia. 4 s. Vol. VIIL 
0) „ XV. The spec. figured by Ehrenberg (Abhandl. d. berl. Akad. 1838—47, and 
Mikrogeologie). 4 s. Vol. IX, X. 
1884. Report on the scientific results of H. M. S. Challenger during the year 1872—706. Vol. IX 
Foraminifera By. H. Bowman Bridy. With Atlas. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu. 


18 


Čásť popisná. 


Čeleď Lituolidae. 


Podčeleď Endothyrinae Brady. (Challenger pag. 350.) 
Rod Polyphragma Reuss. 


Synonyma: Zíchenopora Defr. (Bryozoa). 

Charakteristika rodu: Skořápka válcovitá, na spodním konci přirostlá, sestávající 
z řady velmi krátkých válcovitých segmentů, za sebou seřaděných. Vnitřek komůrek labyrintický. 
Ústí terminální, síťovité. (Brady, Challenger, p: 390) 

Struktura skořápky jest obšírně vylíčena při jediném druhu toho rodu. 

Geologické rozšíření. Posud jen z korycanských vrstev z Čech a Saska známa. 


Polyphragma cribrosum Reuss. 
Tab. I Fig. 1.—14. Výkresy v textu č. 2. a 3. 


Literatura a synonyma. 

1846. Zichenopora cribrosa Reuss. Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. II. Theil, 
pag:160;41235Taf-XM Be- 10301 Fig. 3.—5. 

1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorláufige Notiz úber zwei neue fossile Foraminiferen-Gat- 
tungen. Sitzungsberichte der bohmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 

1872. Polypůragrama cvibrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 
I Theil. Der untere Ouader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 1 
Palaeontographica. Bd. XX, 1. 

1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 


Tato forma byla nejdříve Reussem nalezena ve spodní opuce u Schillingen 
blíže Biliny, a pak v témž geologickém horizontě u Bílé Církvice (Weisskirchlitz) 
blíže Teplic; byla popsána jako bryozoa a vřaděna do rodu Lichenopora Defrance. 
Později nalezl ji Reuss ve větším množství u Plavna v Sasku a při podrobnějším 
ohledání došel k úsudku, že ji dlužno čítati k foraminiferám, a sice do čeledi 
Lituolidae, a podotýká, že prý struktura její úplně se shoduje se strukturou pří- 
buzného rodu Lituola (Placopsilina d'Orb.), jen prý poněkud tvarem se liší. Tento 
ovšem mylný náhled byl zaviněn nedostatečnou methodou zkoumací, jakž v ná- 
sledujících řádcích ukáži. 

Skořápka se nalézá nejčastěji volná, řídčeji přirostlá na cizích předmětech, 
v tomto případě to bývají misky různých ústřic (Ostrea), neb ostny mořských 
l oribrosum Reuss z Ka. Ježků z rodu Cidaris, ve velmi málo případech nalezl jsem ji přirostlou na rule 
n majku. Spodek skořápky, (viz Tab. I. fig. 5.), jež jest v Kamajku podkladem korycanských vrstev, jež 
M P duny nejí vyplňují. Tu pak bývá plocha, kterou skořápka přirostlá, velice 
1 ka nerovná, namnoze zprohýbaná. (Viz vyobr. v textu č. 2.) Exempláře volné jeví 
1 vždy tvar válcovitý, více méně pravidelný, jenž bývá často nepravidelně ohnut, neb blíže k ústí 
zploštělý (viz fig. 2., 4.). 


E182 Polyphragma 


19 


V některých případech se skořápka rozděluje ve 2 větve, zřídka ve více, jež na koncích 
nesou charakteristické ústí. Celá skořápka jest rozdělena zevně mělkými ale dobře znatelnými (při 
zachovalých exemplářích) zářezy, neb švy na množství prstencovitých segmentů, jež jsou rovno- 
běžny mezi sebou, rostly-li komůrky pravidelně; jinak jsou švy nepravidelného 
průběhu. Švy nám naznačují meze komůrek, jichž bývá při dospělých individvích 
až 22; šířka jich přesahuje 4— Gkráte výšku. Poslední komůrka nese na konci 
ústí, jež se skládá dle stáří z 9—35 otvorů, jež bývají ve 2—3 více méně 
zřetelné kruhy sestaveny, někdy však jsou neurčitě rozestaveny. Mezi jednotli- 
vými otvory jest řada příčných brázdek. Plocha ústní (na které se otvory 
nacházejí) jest slabě klenutá a obdána kolkolem rovnou, páskovitou, hladkou 


plochou. : : Fig. č. 3. Polyphragma 

Povrch skořápky pozorován za mírného zvětšení (viz Tab. I. fig. 6.) jeví |“ zribrosum Reuss. Nepra- 
se jako složený z drobných lupénků křemene, setmelených žlutohnědým hně- © videlně ztočený exemplář 
delem. Jednotlivé lupénky, neb zrnéčka křemene nevynikají však jako hrbolky RO ea 
z povrchu (viz fig. 12.), tak že tento nabývá hladkosti a sklovitého lesku; zdá se však, že tato 
hladkost povrchu jest původu sekundárního, zvláště povážíme-li, za jakých okolností ty usazeniny 
na Kamajku tvořily, že totiž asi příboj mořský ty skořápky na pobřeží ležící stálým zmítáním jich 
takto uhladil. 

Co se týče vnitřní struktury skořápky, přesvědčíme se o její povaze jednak příčnými (hori- 
zontálními) a podélnými (vertikálními) tenkými výbrusy, jinak cestou chemickou. 

Na průřezu podélním, vedeném právě středem skořápky (fig. 8.), vidíme nepravidelné 
ostrůvky temně šedé hmoty, jež jsou ku předu, k ústí v řady konvexní sestaveny, a jež jsou 
průřezy výběžků stěn skořápky, jež takto tvoří příčky v celé skořápce, tak že tu lze mluviti o ja- 
kýchsi komůrkách; tyto výběžky odpovídají také zevně záhybům neb švům skořápky, jakž to lze 
dobře pozorovati na řezu vedeném poněkud excentricky, blíže ku povrchu skořápky (fig. 9.). 
Krásně se dají tyto labyrintické záhyby stěn skořápky pozorovati, brousíme-li skořápku stále 
s jedné strany; tu se neustále jiný a jiný obraz objevuje, brzy převládá hmota výběžků, brzy 
zase vápenec vyplňující dutiny záhybů, a komůrky se nám jeví spojeny rourkami neb otvory podobně 
asi jako se nám jeví ústí zevně. O tomto spojení komůrek se lehce přesvědčíme odlamováním 


ko pá 


jednotlivých segmentů. Pozorujeme-li takový podélní průřez za silnějšího zvětšení (viz fie. 12., 1 
shledáme, že se skořápka skládá ze zrnek písku, ostrohranných, různé velikosti (0:04—001 7), 
spojených mezi sebou vápnitým cementem, jenž bývá zvláště na pokraji zbarven železem do žluto- 
hněda; blíže ke středu jest šedý. Mimo tuťo vrstvu písečnou pozorujeme na velmi jemných prů- 
řezech ještě tenkou vrstvu jasnou hyalinní, vápnitou, jež jest prostoupena pory, vždy kolmo na 
stěnu komůrky probíhajícími, někdy i nálevkovitě na 1 konci rozšířenými (fig. 13. e). 

Jelikož pak stěny komůrek bývají přerozmanitě zprohýbané, obdržíme často na témž řezu 
pory podélně i příčně zasažené. Tato porovitá hyalinní vrstva jest dosti zřetelně od vrstvy písečné 
oddělena a obaluje jaksi všechny vnitřní stěny a výběžky skořápky. 

Velikost porů 0:0011— 00008.. 

Učiníme-li si průřez příční (vertikální), tu shledáme poměry podobné (viz fig. 11. a 14.) 
Opětně tu uzříme vrstvu písčitou, převládající, vnitř pak k ní se druží ona jasná porovitá, tenká 
vrstva vápnitá. Pozorujeme-li jemný takovýto příční průřez za silného zvětšení, tu se nám zejména 
krásně objeví pory v jasné vrstvě, jež se ztrácejí v šedé hmotě cementové vrstvy písčité. 

Co se týče významu těchto vrstev, tu jest těžko rozhodnout, k jakému účelu byly. Neboť 
tyto poměry obou vrstev nejsou nijak analogické poměrům, jaké shledáváme u některých, jak 

3* 


20 


tossilních tak i recentních foraminiferách, jež svoji zřejmě porovitou skořápku pokrývají zrnéčky 
písku, jež pak dalším přibýváním hmoty porovité zdají se tvořiti podstatnou část skořápky. Mimo 
to, pustivše mimo sebe ohled na to, k jakému účelu u těch foraminifer ona zrnka písečná jsou, 
jest z prací Moebiových“) vidno, že zvíře může na venek i skrz vrstvu zrnek písečných vyslati 
své pseudopodie. Něco podobného však není u Polyphragmy možno, neboť hustý cement zevnější 
vrstvy křemité úplně zabraňuje průchodu pseudopodií; nelze tedy význam těchto dvou, ostře od 
sebe oddělených vrstev ztotožňovati s významem písčité a porovité vrstvy některých foraminifer, 
jako jsou Textularia gibbosa z tertieru, Textularia agglutinans recentní, z Atlantického oceánu, 
některé Buliminy s povrchem písčitým, a jiné. Spíše se zdá, že zvíře Polyphragmy nejprve vy- 
tvořilo si vrstvu porovitou, jež, dokud bylo zvíře malé, mohla odolávati různým vlivům, a pak, 
když zvíře rostlo, k vůli jejímu upevnění, mezi jednotlivé záhyby té tenké vrstvy a na vnějšek 
skořápky ukládalo onu písčitou vrstvu s cementem. "Tomu mimo jiné nasvědčuje ta okolnost, 
že se u Polyphragmy nalézají zrnka písku rozdělená stejnoměrně hustě všude ve veškeré hmotě 
cementové na povrchu i uvnitř (viz fig. 11.), což u jiných písčitých foraminifer nepřichází, naopak 
u těch bývá nejvíce zrníček na povrchu, uvnitř buď jen samý cement, neb spoře tu a tam drobné 
zrnko písku v základní vápenné hmotě uloženo. Že by s houbami Pharetronami měla Polyphragma 
příbuznost, jak Steinman (Zeitschrift f. Min. 1888.) tvrdí, ale nedokazuje, jest nanejvýš pochybno, 
neboť podobnou strukturu žádná i sebe odchylnější houba neukazuje. 

Velikost: Délka skořápky 2—18 772; průměr (šířka) 1—15 7474. — Naleziště: Kamajk, 
velmi hojně v slínovitých usazeninách ve slojích ruly; zřídka v bryozových vrstvách na Kaňku 
u Kutné Kory.. 


Lituola. Lamarck emend. Brady. 


Synonyma: Placopsilina dďOrb. p. p. 

Charakteristika: Skořápka písčitá, na povrchu drsná, vícekomůrkatá, spirálně (aspoň 
ze začátku) vinutá. Komůrky uvnitř labyrintické. Ústí nepravidelné, dendritické neb síťovité. (Brady, 
Challenger.) 

Struktura jemnější jest obšírně vylíčena při popisu druhů. 

Geologické rozšíření: Rod tento počíná již v kamenouhelném útvaru a dochoval se 
až po naše doby; známo jest asi 10 (?) fossilních a dva recentní druhy. V Českém křidovém 
útvaru jest zastoupen třemi druhy; vesměs jen v cenomanu se naskytujícími. 


Lituola cenomana dOrbigny. 
Tab. II. fig. 1-—6. Tab. IV. fig. 15. Vyobrazení v textu č. 4. a Ď. 


Literatura a synonyma: 

1840.  Placopsilina cenomana d'Orb. Cornuel. Oeufs des Mollusgues Mém. Soc. Géol. de France. 
Ser. "IL "Vol "3. pac.1259 261930: 

1850. /Placopsilina covnnueliana d'Orb. Prodrome de palaeont stratigraf. Vol. II. p. 111. Nr. 791. 

1850. Placopsilina cenomana idem ibidem p. 185. Nr. 758. 

1851. Placopsilina cenomana Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII p. 71. 
PL 2 o AKO: : 

1860. Lituola cenomana Parker and Jones. Ouaterly Journ. of Geolog. Soc. Vol. 16. pag. 302. 
Nr 182. 


I) Moebius, Úber die Struktur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1990, 


21 


1862. Ziuola (Placopsiline form) cenomana Carp. Introduction to the study of Foraminifera, p. 145. 
PI. XI. fie. 11.—14. 

1866. /Vacopsilina prolifera Terguem. Foraminiféres du Lias. Óme Mém., p. 493, pl. XX, fi 

1866. /lacopsilina Aybrida idem ibid. PI. XX, fig. 25, 20. 

1867. Liuola cenomana d'Orb. Brady. Proc. Somerset. Arch. and Nat. History Soc. Vol. XXIII, 
j09, Plu L, Ha. A 

1884. Placopsilina cenomana d'Orb, Brady. Report of Challenger. Vol. IX., p. 315. Pl. 36, fig. 1—3. 


5 


24. 


8 
o' 


Skořápka skoro vždy přirostlá, nejčastěji na skořápkách ústřic (Ostrea) neb zubech žraloků 
aneb na štítkách Pollicipodů, na rourkách červů (Serpula), velmi zřídka volná, a to bývají jen 
fragmenty mladších částí skořápky, spirální část bývá vždy přirostlá. Strana, kterou skořápka 
přirůstá, jest vždy hladká, o čemž se lehce můžeme přesvědčit, odloupnuvše 
ji od předmětu, na němž lpí; tu pak bývá na té straně pozorovati 1 příčky 
a strukturu vnitřní (viz vyobrazení v textu č. 4. a 5.). Na straně protější, zevní, 
jest skořápka mírně klenutá neb zploštělá, někdy i nepravidelně prohnutá. 
Komůrky počtem 6—18 z počátku se vinou spirálně, mnohdy velmi pravidelně 
(Tab. II. fig. 4.), později počínaje asi sedmou neb až desátou komůrkou, řadí 
se k sobě v jedné čáře, přímce, jež v některých případech i kolmo vzhůru 
směřuje (viz fig. 3.). Tím způsobem povstává známý tvar biskupské hole, 
odkudž též jméno rodové pochází. Často však komůrky, ale pouze u velmi 
starých individuí, nezachovávají směr přímky, nýbrž se i hadovitě a nepravi- 
delným směrem k sobě přikládají, tak že habitus téhož druhu bývá velice ok P ge vy or 
rozmanitý. Jednotlivé komůrky jsou nízko válcovité, více méně klenuté, oddě- rn ktánáni byla pří- 
leny švy, jež u mladších stadií bývají velice hluboké a patrné, u starších stadií sedlá. 
stávají se nezřetelnými tak, až skoro mizejí. 


Ústí kruhovité; na některých exemplářích zdá se míti náchylnost tvořiti výběžky (jako 
Dendritina). 

Struktura skořápky. Pozorujeme-li povrch zachovalé skořápky, tu se nám jeví jako 
složený ze samých jemných lupénků, velice drobných, často lesklých, připomínajících i na destičky 
slídy, jež jsou spojeny rezavým cementem, jehož barva pochází, jakž jsem se chemickou reakcí ") 
přesvědčil, od kysličníku železitého. Tento zrnitý povrch skořápky jest však velmi jemný, zrnéčka 
jsou mnohem menší než u podobného na pohled rodu Polyphragma, tak že v mnohých případech, 
kde máme před sebou jen část skořápky a nevíme, náleží-li do rodu Polyphragma neb Lituola 
aneb Haplostiche, tu již bedlivější pozorování povrchu stačí k rozeznání rodu. Vnitřní strukturu 
seznáme z tenkých výbrusů vedených příčně a podélně skořápkou. 

Na průřezu podélném (Tab. II. fig. 5.) pozorujeme na zevní straně vrstvu složenou z písečků ď 
spojených rezavým cementem, jež jest dosti určitě ohraničena od vrstvy 0, jež se skládá taktéž 
z křemitých úlomků, ale o mnoho menších, a ve kteréž šedá hmota cementová převládá, kdežto 
-ve vrstvě ď mají zrnka písku převahu. Vrstva ď, pro kterouž bych navrhoval název vrstvy korové, 
zabíhá, jak z průřezu toho vidno, i ve příčky, což patrně asi souvisí se vzrůstem skořápky; že totiž 
byla skořápka dejme tomu složena z 9 komůrek, tedy obalovala korová vrstva všechny zevní 
stěny skořápky; když ale zvíře vytvořilo následující komůrku desátou, tu pokrylo tu stěnu opětně 


!) Rozpustil jsem totiž několik fragmentů skořápek v kyselině solné, načež do roztoku toho jsem přidal několik kapek ferro- 
kyanidu draselnatého (žluté krevní soli), čímž okamžitě vzniklo modré zbarvení vytvořivší se berlínskou modří, což jest charakteristické 
pro sloučeniny železité. 


-kou přirostlou na ústřici. 


BÍ 
BDÍ 


i s druhé strany vrstvou s převládajícím vápnitým cementem, a tak vidíme na průřezech (ovšem 
dosti tenkých) vybíhati korovou vrstvu ve příčky dělicí komůrky, ale rezavého zbarvení značně 
ubývá. Příčky a stěny komůrek mají prstovité z jich vnitřního obvodu vyčnívající výběžky (viz 
fig. 6.), jež jsou na svém konci ovální neb také špičaté a jsou velmi charakteristické pro Lituolu ; 

tyto jsou složeny výhradně z droboulinkých sem tam roztroušených zrníček 

křemitých, jež se skoro ztrácejí v převládajícím cementu vápnitém. Na průřezu 

příčném (viz vyobrazení v textu č. 3.) nacházíme podobné poměry; opětně 
3; rezavou vrstvu korovou, skoro páskovitě se na pokraji skořápky táhnoucí 
a vrstvu drobně písčitou s cementem vápnitým. | 


£=4 
V 


pics BO aleonn Naše české exempláře Lituoly úplné se shodují s popisy a vyobraze- 
d'Orb. Příčný řez skořáp- ními Reusse a Carpentera; avšak jsou značně menší než francouzské, jež jsem 
obdržel od znamenitého badatele v tomto oboru Schlumbergera z Le Mans, 
jež také zbarvením a povrchem i tvarem se dosti uchylují od typických vý- 
kresů téhož druhu u anglických badatelů. Ovšem co se týče různých forem a jich správného 
určení, panuje dosud, a to u velmi mnoha rodů písčitých foraminifer, velký zmatek, zaviněný 


nejen malou znalostí struktury ale i velikou proměnlivosti, jež u foraminifer jest tak značná, že 


Zvětš. 50/1. 


zkušení angličtí badatelé v tomto oboru druhy u některých vůbec neuznávají, aneb nových ne- 
připouštějí. 

Velikost: O4—11 7. — Naleziště: Velmi hojně na Kamajku; zřídka v Kolíně, Kory- 
canech a Kaňku. 


Lituola cylindrica n. sp. 


Tab. II. fig. 7.—12. Vyobrazení v textu č. 6. 


Skořápka volná, válcovitá, rovná neb slabě zahnutá, složená z většího počtu komůrek 
(největší pozorovaný počet jest 15), jež jsou od sebe odděleny hlubokými, zřetelnými švy, které mají 
někdy nepravidelný průběh, celkem ale rovnoběžně mezi sebou probíhají. Komůrky 
stářím jen velmi pozvolna se zvětšují a jsou silně klenuté. Ústí na ulomených 
exemplářích se jeví jako nepravidelné, sem tam na přední stěně roztroušené 
otvory. Povrch jest velice význačný. Skládá se z hrubých písečků, slepených inten- 
sivně hnědožlutým cementem, čímž se ve sporných případech, kde máme jen malý 
fragment, jejž nechceme broušením porušiti, lehce od podobných forem jiných 
rozezná. Mimo to zajímavé rozdíly jsou ve vnitřní struktuře skořápky. Na prů- 
řezech podélných (Tab. II. fig. 9., 10., 11.) vidíme velmi přesně ohraničenou zevní 
vrstvu korovou, s níž jdou výběžky i do jednotlivých příček komůrkových,“) a na 
ni následuje vrstva téměř jen ze samého šedého, jen místy rezavého a drobounkými 
písečnými zrnky promíšeného cementu, jenž u mladých individuí převládá. Prsto- 


Y 


Fig. č. 6. Zětuola  vitých výběžků z vnitřní vrstvy jest mnohem méně a mimo to dobrým znakem 
lindrica nov. Sp. . á : © na o , s v 
Průřez poděl ek. tohoto druhu jest, že jsou vždy příčky komůrek konkavní směrem ku předu. Na 


K 39 průřezu příčném, vertikálním (fig. 12.), objevují se poměry vrstev jednotlivých po- 
dobně jako na podélném. 


Velikost: 1:5—8 747%.. — Naleziště: Kamajk, dosti hojně. 


1 


Výklad toho viz u předešlého druhu Lituola cenomana d'Orb. 


ML 


Lituola sglobigerrinoides n. sp.') 
Tab. II. fig. 15.—11. 


Skořápka nepravidelně ve spirále vinutá, jež se skládá asi ze 2 závitků. S horní strany 
lze pozorovati 7 zřetelných komůrek, hlubokými, ale ne ostrými švy od sebe oddělených, jež jsou 
však velice nestejného tvaru, kulovité až i protáhle válcovité. Ze spodní strany bezpečné lze 
10 komůrek rozeznati, taktéž velmi nestejných a silně klenutých. Postavíme-li si skořápku na hřbet, 
tu vidíme, že komůrky jdou nepravidelně ve 2 řadách, což u druhů tohoto rodu nebývá. Ústí ne- 
zřetelné. Povrch jest velice hrubě písčitý, z velkých, ostrohranných křeménků složený, čímž poněkud 
upomíná na povrch Polyphragmy. 

Velikost: 15 7%. — Naleziště: Kamajk (unicum). 


Haplostiche Reuss. 


Synonyma: Nodosaria p. p., Lituola p. p., Dentalina p. p. 

Charakteristika: Skořápka volná, úplně písčitá, složená z většího počtu komůrek neb 
segmentů, spojených vespolek v rovné neb zahnuté čáře. Komůrky labyrintické. Otvor terminální, 
obyčejně jednoduchý, zřídka rozvětvený (jako Dentritina) neb mnohonásobný. 

Struktura rodu toho neliší se nijak od struktury Lituoly, leč že komůrky jsou skoro 
vyplněny výběžky ze stěn, přerozmanitého tvaru. 

Geologické rozšíření: Rod tento počíná již snad v triasu, a dosud žijí jeho zástup- 
cové v nynějších mořích. Nejvíce jest rozšířen v útvaru křidovém, V Čechách jest asi 6 druhů 
rodu toho, z nichž nejvíce jest jich v Senonu; jeden v korycanských vrstvách. 


Haplostiche oligostegia n. sp. 
Tab. II. fig. 13., 14. 


Skořápka na průřezu elliptičná, složená ze 3 komůrek velmi nestejných. Spodní komůrka 
dole zaokrouhlená, po stranách smačklá; střední jest nízce válcovitá, oddělená ode všech mělkými, 
skoro rovnoběžnými švy; poslední jest nepravidelně kuželovitá, končící v tupou špičku, nesoucí 
poněkud excentrické ústí. Povrch jest velmi jemně písčitý. 

Velikost: 0:22 77%. — Naleziště: Kaňk, unicum. 


Podčeleď Trochammininae. (Challenger p. 66; 321.) 


Trochammina Parker and Jones. 


Synonyma: Webbina dOrb. p. p., Trochammina Carp. p. p. 
Charakteristika rodu: „Skořápka volná, zřídka přirostlá, různého tvaru nepravidelného, 
neb spirálního na způsob Rotalie. Segmentace více méně úplná. Stěny tenké, složené z malých, dro- 


!) Přidělení této formy k rodu Lituola nepovažuji za definitivní, jelikož nedostatek materiálu (dosud jedinký exemplář nalezen) 
brání zhotovení průřezu, jenž jest nezbytným ku správnému a jistému určení rodu. Béřu tedy rodové jméno v tomto specielním pří- 
padu v tak širokém významu, jaký mu dávají angličtí badatelé, spojujíce v tom rodě velmi různé formy, jichž struktura jest buď 
velmi nedostatečně známa, neb jež se nedají pro svoji proměnlivost v některý jiný rod zařaditi. Dosti podobná forma jest popsána 
jako Haplophragmium globigeriniforme P. J. (Challenger p. 312, Pl. 35. fig. 10., 11.), ale nezřetelné ústí na jediném exempláři, a ne- 
známost struktury nepřipouští určitého stanovení. Že formu tu jsem přiřadil k rodu Lituola, stalo se pro její na Lituolu upomínající 
povrch a pro geologické rozšíření Haplophragmia, které počíná v Senonu, kdežto rod Lituola posud u nás jen v Cenomanu. 


24 


bounkých zrnek, vložených do vápnitého cementu, neb zatmeleny v chitinovitou membranu. Zevní 
skořápka hladká, často lesslá; vnitřek hladký, zřídka mřížovitý, nikdy labyrintický.“ (Chállenger 
p. 336.) 

Tento rod obsahuje velké množství různých forem, jež se shodují (prý) strukturou. Brady 
rozdělil jej v podrody: Ammodiscus Reuss, Trochammina s. str., Hormosina, Webbina dOrb. 
Subgenus Trochammina s. str., by pak obsahoval formy spirálně vinuté, více komůrkaté, „jež prý 
by se,“ jak míní Bůtschli, „měly stavěti ke Globigerinidám!“ Tento Biitschliho náhled ovšem není 
strukturou oněch forem nikterak ještě dokázán, a zajisté jako u více podobných rodů se stalo, 
ukáže se, že podobné na nepatrných neb žádných faktech se zakládající rozumování jest neoprávněné. 
Kdyby se mělo jen ku tvaru skořápky a složení jejímu přihlížeti, tu bychom se mohli zase vrátiti 
k časům d'Orbignyho. Zde musí rozhodovati struktura skořápky a ta jest u velmi málo forem 
známa. Jest to skutečně velmi podivno, jak forma tak obecná, jako v našem případě Tr. irregularis, 
dosud strukturou svou úplně neznáma byla a za imperforovanou se považovati mohla, a přece při 
systematice často se s ní setkáváme a na jejím dosud takřka neznámém charakteru příbuznost 
generická a resultáty pro descendenční theorii mají se zakládati. 

Jest dosti pochybno, zdali všechny formy rodu Trochammina s. str. mají tutéž strukturu jako 
Troch. irregularis P. J.; pročež strukturu skořápky našeho druhu při popisu jejím vylíčíme.) 

Geologické rozšíření: Rod tento začíná v kamenouhelném útvaru a největšího rozší- 
ření dochází v nynějších mořích. 

V českém křidovém útvaru jest rozšířen, ač ne všude hojně, jediný druh: Tr. irregularis 


(B21)) Carpe p 


Trochammina irregularis (P. ].) Carp. 
Tab. IX. fig. 1.—06. 


Synonyma aliteratura: 

Carpenter. Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera Plate X. fig. 6—10. 
Webbina irregularis d'Orb. Prodrome de Palaeontologie 1850. Vol II. p. 111, Nr. 782, 783. 
Nudeculavia ivveoulavis d'Orb. Reuss, Sitzungsber. d. W. Akad. d. Wiss. Bd. 46. 1863. p. 30. 

Skořápka vždy přirostlá na cizích předmětech, nepravidelně elliptičná, neb kruhovitá, více 
méně klenutá. Obyčejně bývá více (3—0) komůrek pospolu řetězovitě spojeno pomocí úzkých, 
hrdélkovitých výběžků na obou koncích komůrky. Na straně spodní, kterou jest přirostlá, nemá 
skořápka žádné stěny. Povrch jest mastně lesklý, malými, nepravidelně roztroušenými dolíčky 
posázený. 

Struktura. Na průřezu verukálně vedeném (fig. 3., 5.) vidíme, kterak se stěna skořápky 
skládá z poměrně tenké, obloukovité lamelly, na koncích, kde se blíží k podložce okrouhle zakončené ; 
je-li průřez náležitě tenký, vidíme již za mírného zvětšení pory, jež, jak se můžeme 1 horizontálně 
neb jinak libovolně vedeným řezem přesvědčiti, směřují vždy kolmo k povrchu skořápky. Průměr 
jich obnáší 0:006—0003, tedy dosti hrubé pory. 

Velikost jedné komůrky 03—07 2%. — Naleziště: Kamajk. Velmi hojně na štítcích 
Pollicipodů, zřídka na mladých Ostreách. Jest rozšířena v celém svrchním útvaru křidovém. 


') Poněvadž Carpenter ve svém základním díle označuje naši formu pouze jako „Placopsiline form of Trochammina irregu- 
laris“, přidržel jsem se jeho náhledu; neboť o jemnější struktuře rodu /Vacopsi/ina, jako vůbec to dosud i u několika velmi obecných 
rodů foraminifer obyčejným zjevem jest, skoro nic známo není a srovnavací materiál nebyl po ruce. A přece dle souhlasných výroků 
všech čelných badatelů studium foraminifer bez jich průřezů jest illusorní! 


D5 


Celed Textularidae Brady 
Podčeleď Textularinae Brady. 


Broda tu laria Deft. 1828. 


Synonyma: Polymorphium Sold. p. p. Loxostomum Clidostomum, Rhynchoplecta, Proro - 
porus p. p. Ehbg. 

Charakteristika: Skořápka vápnitá neb písčitá z pravidelně dvojřadých komůrek alter- 
nujících složená, s poloměsíčitým ústím na basi osní plochy komůrek. 

Struktura: V tomto rodu dosud se mísí formy se skořápkou vápnitou, hrubě dírkovanou, 
s formami, jež mají jen základní hmotu vápnitou, perforovanou a ta jest čím blíže k povrchu tím 
více promísena písečnými zrnky, aneb i docela s písčitými formami. Dosud se o tom různí náhledy, 
mají-li se formy se skořápkou tak různého složení v jediný rod stavěti. Vedeme-li si průřez sko- 
řapkou čistě vápnitou, tu vidíme první komůrku kulatou, a na ni s obou stran pak se přikládají 
2 komůrky, jedna větší (mladší) a jedna menší (starší), jež všechny dobře hrubou dírkovatost 
ukazují. Velikost porů u českých Textularií obnáší 0:0065—0'0090. 7. 


vr“ 


Geologické rozšíření. Rod tento počíná v kamenouhelném útvaru, největšího rozšíření 
dochází v tertiéru a v nynějších mořích, čítaje asi 28 recentních druhů. V českém útvaru křidovém 
vyskýtá se 11 druhů, z nichž 3 připadají na korycanské vrstvy. 


Textularia globulosa Reuss (non Ehbg.). 
Tab. IX. fig. 11. Zvětšeno 300/1. 
Brteratura. 
Textularia olobulosa Reuss, Verst. I. p. 39. Taf. XII. fig. 23. 
Reuss, Sitzungsber. Bd. 40. pag. 232. Taf. XIII. fig. 7., 8. 
Frič, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung Bóhmens. Bd. VII. Nr. 2. pag 116. 

hg. 163. 

Skořápka mírně se rozšiřující, čítající na každé straně 5—7 komůrek, jež hlubokými, šikmými 
švy odděleny jsou. Alternace komůrek je středová, to jest, že místo, kde se horní šev pravé 
komůrky stýká s postranním švem levé komůrky, leží právě uprostřed. 

Velikost: 0:1—0*25 7%. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; zřídka. — 

Druh tento nalézá se již ve spodním útvaru křídovém; největšího rozšíření dochází v Senonu; 
v Čechách v teplických vrstvách činí kromě Globigerinu na mnohých místech největší procento 
z foraminifer. 


Textularia brevicona n. sp. 
Tab IX. fig. 12. 


Skořápka velice rychle se rozšiřující, komůrky silněji nadmuté než u předešlého druhu 
T. globulosa Reuss, oddělené velice hlubokými, šikmými švy. Po každé straně skořápky 3—5 
komůrek, z nichž poslední bývá kulovitě nadmutá. 

Alternace komůrek středová. 

Velikost: 0:17 7%. — Naležiště. Kamajk. Dosti hojně; mnohem vzácněji na Kaňku. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu. 1 


26 


Textularia parallela n. sp. 
Tab. IX. ha. 13. 


Skořápka z počátku velmi mírně se rozšiřující, později skoro stejnou šířku zachovávající, 
v celku poněkud zahnutá. Velmi četné ponenáhlu se zvětšující komůrky, po každé straně 9—13, 
jsou odděleny mělkými, velice šikmými, na místech styku zahnutými švy. Alternace komůrek 
v jedné třetině. 

Velikost: 03—0 5 77. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 


Podčeleď Bulimininae. 
Bulimina dOrb. 1826. Chall. p. 39%. 


Synonyma: Robertina dOrb., Ataxophragmium Reuss. 

Charakteristika: Skořápka volná, vápnitá neb písčitá, vinutá ve příkré šroubovité spi- 
rále; nejméně 3 komůrky připadají na 1 závitek. Ústí rovnoběžně k ose vykrojeno, buď štěrbino- 
vité neb pyskovitě rozšířeno. 

Struktura jemnější tohoto rodu velmi málo známa.') Zdá se, že bude lépe písčité formy, 
neperforované, odděliti ve bývalý Reussův rod Ataxophragmium. 

Geologické rozšíření velmi veliké; počíná již triasem a jde i do nynějších moří. 
V Čechách jest asi 15 druhů tohoto rodu, nejvíce v Senonu rozšířených. V korycanských vrstvách 
nalezeno posud 5 druhů. 


Bulimina brevicona n. sp. 
Tab. III. fig 


G 
5 


1 a, d. Zvětšeno 110/1; orig. č. 74. Kamajk. 


Skořápka obráceně vejčitá, dole tupě špičatá, velice rychle se rozšiřující, tak že výška sko- 
řápky se rovná téměř šířce její. 3—4 spirálovité závitky, vždy o třech komůrkách, jemnými švy 
od sebe oddělenými; poslední 3 komůrky značně vyklenuté, širšími, ale mělkými švy od sebe od- 
děleny, ve středu v hlubokou jamku se sklánějící. Otvor nezřetelný v trojboké dutině, tvořené středem 
3 posledních komůrek. Povrch jemnými zrníčky písku pokryt. 

Velikost: 05 7272. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Bulimina variabilis d'Orb. 
Table. 22,4, 6; 5 Zvěts 491 oriec 100 aké 

Heat: 
Bulimina vartabilis d'Orb. Mém. 1. c. p. 40. Taf. IV. fig. 9.—12. 
Bulimna Variabiis d'Orb: Reuss, Verst. I. p. 37. Taf. VII 530707 
Alaxophragmium vartabile d'Orb. sp. Geinitz Elbth. p. 124. 

Charakteristika: Skořápka skoro kulovitá, nepravidelně spirální, někdy jedním směrem 
protáhlá, více méně involutní, někdy skoro úplně zakrývají poslední komůrky předešlé závitky, někdy 
jsou všechny patrny; hořejší strana poněkud zploštělá. Četné komůrky (až 10) jsou od sebe od- 
děleny tlustými švy. Poslední komůrka široce podkovovitá, kryjící předchozí komůrky. Povrch písčitý. 


') Pokud mi toho čas a materiál dovoloval, snažil jsem se alespoň na četnějším Zorycanském druhu Bul. variabilis d' Orb. 
strukturu skořápky blíže seznati, jakž při popisu téhož druhu uvedeno též jest. Ježto složení skořápky u jednotlivých druhů tohoto rodu 
jest různé, tedy dlužno Činiti průřezy od více druhů, což u malých a vzácných forem jest velmi obtížno. 


T 


tt 


zá! 

Struktura tohoto druhu, jejž snad právem Reuss v nově utvořený rod chtěl vřaditi, 
neukazuje ani stopy po porech, nýbrž průřez jeví, že jest složena z jemného písku, promíseného 
- vápnitým cementem, neboť po vyleptání nám zbudou křemitá zrnka. Příčky komůrek jeví za sil- 
nějšího zvětšení na povrchu hyalinní, jasnou, vápnitou vrstvu, jež i do vnitř skořápky s příčkou 
pokračuje, a na povrchu modrošedé pruhy, švy komůrkové tvoří. Jiné druhy Bulimin, písčité 
na povrchu asi podobnou strukturu jeví, kdežto ony vápnitý vzhled mající budou jeviti asi porésní 
stěny. Podivno jest, že jsem dosud nikde nenašel vyobrazení průřezu jak písčité tak i vápnité 
Buliminy, ač přece jsou to formy dosti velké, někdy velikosti až 1 7 dosahující. 

Velikost: 0'3—09 72. — Naleziště: Velmi hojně v Kamajku, Kaňku. Mimo to jest známa 
z celého svrchního křídového útvaru; zvláště v teplických vrstvách jest přehojná. 


Bulimina depressa nov. sp. 


Tab. III. fig. 34, 4. Zvětš. 90/1; orig. č. 18. Kamajk. 


Skořápka polokoulovitá, na spodní straně skoro rovně smáčklá. Komůrky jsou sestaveny 
v nepravidelné spirále o 1 neb 1", závitiku a rychle na šíři přibývají. Jednotlivé komůrky jsou 
prstencovité, od sebe odděleny značně hlubokými, ostrými švy; poslední komůrka se velice ploše 
rozšiřuje, tak že při pohledu s hora zakrývá předešlé závitky a jest vejčitě vykrojena. V tomto 
výkrojku nalézá se podlouhlý otvor ústní. 

Velikost: 0:4—07 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Bulimina inflata nov. sp. 
Tab. III. fig. 44, 4, c. Zvětš. 170/1; orig. č. 71. Kamajk. 


Skořápka krátce a široce obráceně kuželovitá na dolením konci tupě špičatá, se 4—5 spi- 
rálními závitky, z nichž první dva jsou velice malé a nezřetelnými švy od sebe oddělené; ostatní 
závitky rychle na šířce přibývají a poslední jsou silně klenuté. Čtyry komůrky posledního závitku 
jsou silně nadmuté a hlubokými švy oddělené. Ústí jest podlouhlá, na jednom konci jazykovitě 
vykrojená štěrbina, stojící uprostřed mezi sbíhajícími se švy posledních čtyř komůrek. Povrch sklo- 
vitě lesklý s velmi jemnou granulací. 

Velikost: 08 77%. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 


Bulimina conoidea nov. sp. 


Tab. III. fig. 5a, 4. Zvětš. 110/1; orig. č. 70. Kamajk. 


Skořápka obráceně kuželovitá, dosti zvolna se rozšiřující, dole oblou špičkou končící, nahoře 
silně zploštělá (tak že při pohledu se hřbetní strany vypadá jako uťata). Komůrky sestaveny 
v šesti závitcích, dobře znatelnými, ale mělkými švy od sebe oddělených. Stěny komůrek jeví se 
jako tlusté, modrošedé čáry. Poslední 4 komůrky mírně klenuté, ku středu značně dolů se sklánějící. 
Ústí podlouhle ovální štěrbina. Povrch jemně zrnitý. 


+ 


Velikost 06 7. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Virgulina? 
Tab. IV. fig. 14. Zvětš. 190/1; orig. č. 61. 


Skořápka kuželovitá, oblá, dolní komůrky (počtem 3) v I. řadě horní ve dvou řadách, 
silně klenuté, oddělené hlubokými švy. Dolní komůrka končí tupou špičkou. Ježto jenom jediný 
fragment jest zachovalý, jenž stěží připouští určení rodu, nečinim z něho nového druhu. 

Velikost: 008 72. — Naleziště: Kamajk; unicum. 


99) 


Čeleď Lagenidae. 


Podčeleď Lageninae, Brady. 


Lagena Walker et Jakobs 1784.") 


Synonyma rodová: Serpula W. et J.; Vermiculum Montagu; Serpula Maton et Rackett, 
Pennaut, Turton; Zavenula Monfort, Flemming etc.; Oo/ina d'Orb., Reuss ete.; AMi/tola, Cenchri- 
dium Ehbg.; Entosolenia Ehbg., Will; Ovulina Ehbg. ete.; Apropterina p. p. Zborz; fůssuvina 
Reuss etc.; Amphorina V Orb. etc.; Amygdalina, Plialina, Costa Seguenza; Tetragonulina, Twt- 
gonulina Odlignuina Seguenza. 

Charakteristika: Skořápka volná, jednokomůrkatá, vejčitá, až vřeténkovitá, obyčejně 
jen s 1 polárním, kulatým ústím, které bývá někdy v rourku do vnitř skořápky vnikající proměněno, 
neb jest štěrbinovité, je-li skořápka silně zploštělá. 

Struktura velmi jednoduchá; celá skořápka jest velice jemně porovitá (průměr poru 
0:0006—0001, nejmenší to vůbec známé pory). Na okraji skořápky u některých druhů, opatřeném 
bezporovitým kýlem, nalézají se někdy od cizopasníků vyhloubené hruškovité dutinky. Povrch 
bývá velmi rozmanitě trny neb páskami ozdoben. 

Rod tento čítá množství druhů; asi 52 recentních a asi 20 fossilních (hlavně tertiérních), 
z nichž v naší křídě jsou 2 druhy zastoupeny. 


Lagena tuberoulata n. sp. 
Tab. V: fis. 192, 4. Zvětšeno. 710/1; -oresc 58- 


Skořápka nepravidelně elliptičná, mírně klenutá, v táhlou rourku znenáhla protažená. Povrch 
skořápky jest pokryt hrubými, tupě špičatými hrbolky, jež se částečně i na rource jeví. Ústí jest 
centrální, kulaté, na konci hrdélka rourky zůžené zvláštním, massivním prsténcem.") 

Velikost: 06 727%.. — Naleziště: Kamajk (jen 2 exempláře dosud nalezeny). 


Podčeleď Nodosarinae, Brady. Chall. pag. 448. 


Nodosaria Lamarck 1810. 


Synonymarodová: Nautilus Linné ete.; Orfhoceras Gualtieri etc.; Orthocera Lamarck ete. 

Charakteristika rodu: Skořápka válcovitá, nebo (nejčastěji) slabě kuželovitá, skládající 
se z více komůrek za sebou seřaděných, jež se neobjímají, a jsou krátkými rourkami vespolek 
spojeny. Ústí centrální. 

Co se jemné struktury týče, jest tato zřejma z podélných a příčných průřezů (Tab. VI. 
fig. 8, 104, 144, 8). Na podélném řezu již při mírném zvětšení vidíme hustě porovité stěny 
komůrek, kteréž se skládají z dvou vrstev (fig. 14), a sice z vrstvy vnitřní a vrstvy obvodové, 
kteráž při dalším vzrůstu na způsob obalu komůrky pokrývá a ozdoby na povrchu, jako: neporo- 
vitá žebra, rýhy atd. tvoří (hg. 102). V této obvodní vrstvě (fig. 14) často nacházíme dutinky 
po cizopasnících, snad flagellatech, jež jsou vyplněny rezavou neb tmavě hnědou hmotou. Že to 


') Nejdůležitější monografie o Lagenách viz: Reuss, Monografie der Familie der Lageniden. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. 
Wien. 1863.; Parker and Jones: A monograph of the Foraminifera of the crag. Part I. Palaeontogr. society. Vol. f. 1865. 
2) Takovéto zúžení jest u Laren velmi obyčejné; zhusta tu bývá i dlouhá, do vnitř sahající nálevka přítomna. 


29 


nejsou nějaké nahodilé příměsky, jež by suad zvíře při stavbě skořápky své tvořilo, nasvědčuje 
ta okolnost, že zachovávají vždy týž tvar, totiž hruškovitý, s krátkým vývodem na venek, dále že 
„nalézají se jen ve vrstvě povrchu nejbližší, a to u individuí dospělých, kdež obvodová vrstva 
poněkud zrušena jest. Tyto dutiny nevznikají snad teprve po smrti zvířete, neboť nacházejí se 
u recentních, živoucích druhů, jako ku př. u Lagen v postranním kýlu, u Globigerin s tlustou sko- 
řápkou. Ovšem zjev ten vysvětlen není; Bůitschli sám je zove „ráthselhafte Aushohlungen“, aniž 
by se nějak blíže o tom vyslovoval. Ostatně tento zjev našel jsem u několika rodů našich fora- 
minifer křídových, zejména u Cristellarie a Flabelliny, o čemž na příslušných místech jest podrobně 
jednáno. 

Tento fossilními druhy velice bohatý rod má několik subgener (jako Dentalina dOrb., jejíž 
komůrky jsou v zahnuté čáře seřaděny a ústí excentrické), jež však pro veliké množství přechodů 
nelze rozeznávati. 

Geologicky rozšířen jest tento rod od Dyasu (a snad již i kamenouhelného útvaru) 
až po naše časy, čítaje asi 14 recentních a více než 40 fossilních druhů, z nichž v českém křidovém 
útvaru jest více než 20 druhy zastoupen. V- korycanských vrstvách jest mi posud 11 druhů známo. 


Nodosaria obsolescens Reuss. 
Tab VI. fig. 1., a, d. 


Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 83. Taf. II. 20. ng. 14. 

Skořápka poměrně krátká, složená ze šesti komůrek válcovitých, z nichž starší komůrky od 
sebe jen nezřetelnými záhyby odděleny jsou; mladší však mělkými, táhlými švy. Přes všechny 
komůrky táhne se 4—6 žeber, silně vysedlých, jež však přes jednotlivé záhyby komůrek nepo- 
kračují. Dolní komůrka obyčejně končí tupě; poslední komůrka jest protažena ve 4laločnou špičku, 
jejíž každý lalok ještě 2 záhyby má, 

Velikost: 15 22. — Naleziště; Kamajk; zřídka. 


Nodosaria cryptostegia n. sp. 
Tab. VI fig. 2. Zvětšeno 530/1; orig. č. 38. 
Skořápka podlouhle kopinatá, rychle se rozšiřující, složená z pěti komůrek, jež jsou nepatr- 
nými, mělkými zahyby naznačeny, jež šikmo ku ose skořápky probíhají. Spodní komůrka končí 
ostrou, krátkou špičkou; poslední komůrka jest velmi protažená a končí tupě. 


Velikost: 1:2 224. — Naleziště: Kamajk; unicum. 


Nodosaria siligua Reuss (Den/alina siligua Reuss). 
Tab. VL. fig. 2. Zvětšeno 60/1: orig. č. 55. Kaňk. 


Reuss, Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsb. d. k. Akad. d. Wissensch. 
Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. fig. 11. 
Skořápka mírně zahnutá na obou koncích špičatá, dolů se jen ponenáhlu zůžující, v krátkou, 
zahnutou ku předu špičku, sestává z 3—6 komůrek, skoro stejně vysokých jako širokých, se švy 
šikmo probíhajícími, málo jen vyhloubenými. Poslední komůrka končí v krátkou špičku. 


Velikost: 060 77%. — Naleziště: Kaňk (unicum), mimo to je též známa z Hilsu a Gaultu. 


50 


Nodosaria clavata n. sp. 
Tab. VI. fig. 4. Zvětšení 20/1; orig. č. 48. 


Skořápka kyjovitá, bez záhybů označujících komůrky, po délce brázdami počtem 5 (na 
jedné straně) opatřená. Brázdy jsou nepravidelné, vlnitě zprohýbané, nahoře před zúžením skořápky 
(čímž snad je komůrka poslední naznačena) přestávají. Na obou koncích vybíhá skořápka v krát- 
kou špičku. 

Velikost: 26 77. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


Nodosaria subnodosa n. sp. 


Tab:VI. (16151 Zvětšení 50/17 one.enn 


Skořápka skoro rovná, složená z 35 komůrek, jež jsou švy nestejným směrem probíhajícími, 
velmi hlubokými, odděleny. První komůrka polokoulovitá, ostatní více méně válcovité, širší než 
delší, značně vyduté. Poslední komůrka vybíhá v táhlou, tupou špičku. | 

Tento druh jest nesnadno s jistotou považovati za nový, neboť jest mnoho tak velice po- 
dobných forem od Reusse a d'Orbignyho popsaných, že v opačném případě, kdybychom jej 
nechtěli za nový považovati, jsme na rozpacích, ku které formě již popsané jej máme přiřaditi. 
Jen pro případ, že by se vyskytla častěji tato forma, zachovával bych jakožto nový druh; dosud 
jedinký exemplář byl nalezen. 

Velikost: 1 2%. — Naleziště: Kamajk; unicum. 


Nodosaria pseudaffinis n. sp. 


Labs Wrhe65 2, 2212 ZVĚseniE 2 


Skořápka dosud jen na úlomcích zachovalá; složená z mnoha (přes 11) komůrek, jež jsou 
mělkými, táhlými švy od sebe odděleny. Přes všechny komůrky táhne se 10 žeber, oblých, málo 
vyniklých, jež i přes záhyby komůrek pokračují. Komůrky směrem dolů stávají se menší a zároveň 
záhyby -jich nezřetelnější. 

Velikost: 2 77. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Nodosaria (Dentalina) bohemica nov. sp. 


Tab. VI. fig. 74. Zvětš. 435/1; orig č. 19. Kamajk. 


k 
| 
Skořápka zahnutá, ze 7—10 komůrek složená, jež jsou o 1 třetinu širší než delší, oddělené | 
nezřetelně mělkými záhyby. Přese všechny komůrky táhne se nepřetržitě i přes švy velké množství 
(až 24) jemných brázdiček, kterýchž co do počtu se stářím komůrek přibývá. Přibývání děje se | 
nM tím způsobem, že se náhle 1 brázda ukončí, ale co pokračování její těsně za ní 2 nové povstávají. 


u Na poslední komůrce jsou brázdičky jen na basi její. První komůrka jest oblá, bez ostnu. Poslední 
M komůrka jest silně klenutá, prodloužená, a vybíhá v tupou, excentrickou špičku. 


Velikost: 5 72. — Naleziště: Kamajk; hojně. | 


Nodosaria affinis Reuss.') 


Tab. VI. fig. 10. Zvětš. 40/1; orig. č. 26. Kamajk. 


r 
) 


1845. Reuss: Verstein. d. Bohm. Kreide. p. 26. Taf. 13. hg. 5—9, 16. 
1874. Geinitz: Elbth. II. p. 83. Taf. II. 20, fig. 12. 

Skořápka velmi dlouhá, dole jen velmi málo se zúžující, složená z 8—10 úzkých, elliptičných 
komůrek, mělkými záhyby oddělených. Přes všechny nepřetržitě táhne se 4—5 vysokých, křídlo- 
vitých žeber, jež zakrývají vice méně švy. Spodní komůrka vybíhá v krátkou špičku; poslední 
komůrka jest prodloužena v krátký zobák. 

Velikost: 2—3 0. -- Naleziště: Kamajk; dosti hojně, ale vždy jen v úlomcích. Mimo to 


je hojnou ve všech vrstvách mladších. 


Nodosaria divergens nov. sp. 


Tab. VI fig. 11. Zvětš. 20/1; orig. č. 45. Kamajk. 


Skořápka protáhlá, slabě zahnutá, skládající se z 5 komůrek, mírně klenutých, nestejné 
velikosti, oddělených mělkými, rozbíhavými švy, jež v hoření části skořápky šikmě probíhají. 
Komůrky jsou dvakráte tak dlouhé jako široké. Ústí ozdobeno jemnými ryhami. 

Velikost: 2 7.. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


Nodosaria pseudochrysalis Reuss. 


Tab. VL fie. 13. Zvětš. 35/1; orig. č. 90. Kaňk. 
o / ) o 


Reuss: Foram. d. norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. Bd. 46. p. 40. Taf. II. hg. 12. 

Skořápka silně zahnutá, dolů ponenáhlu se zůžující a tupě končící, složená z 5--6 komůrek, 
jež, vyjma poslední, vesměs mnohem širší než vyšší jsou a odděleny jsou mělkými záhyby. Poslední 
komůrka jest značně vysoká, dvakráte vyšší jak šířka její, v krátkou tupou špičku protažená. Tento 
druh jest dosti příbuzen (ne-li totožný) s N. chrysalis Cornuel,") ale pro nedostatek srovnávacího 
materiálu jest to nejisto. Ostatně mnoho podobných Reussových druhů ze spodní křídy popsaných 
bude asi jen varieta druhu Nodosaria siligua Reuss. 

Velikost: 0:69 777. — Naleziště: Kaňk; zřídka. Mimo to jest známa z Hilsu a Gaultu. 


Nodosaria (Dentalina) Hilseana Reuss. 
Tab. VI. fig. 14. Zvětš. 530/1; orig. č. 37. Kamajk. 


Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsbericht. Bd. 40. pag. +1. 

bat. IE no. 14. 

Skořápka velmi nepatrně zahnutá, slabě dolů se zůžující, složená ze + komůrek, které jsou 
odděleny nezřetelnými šikmými švy. První komůrka vybíhá v jemnou krátkou špičku, druhé dvě 
jsou válcovité, 1'/.krát vyšší než širší; poslední komůrka končí tupou excentrickou špičkou. Jinak 
tento druh jest velice podoben druhu Dentalina distincta Reuss (Sitzungsb. 46. I. c. p. 184. Taf. IL 
fig. 5.), jsa snad jen jeho varietou. 

Velikost: 0:86 7. — Naleziště: Kamajk ; unicum. 


') Má prioritu před Nod. affinis d'Orb. Foram. du bassin tertiaire de Wienne, 1815. p. 99. Taf. I hg. 46—89, jejíž jméno 
dlužno změniti. Mimo jiné formy, Reussem z jiných zemí popsané, čítám k tomuto druhu též české druhy Nod. obscura Reuss a Nod 
tenuicosta Reuss. 

2) Cornuel. Mém. de la Soc. géol. de France. 2. série, III. 1., p. 251. Taf. I. fig. 21. 


32 
Frondicularia Defr. 


Charakteristika rodu. Skořápka rovná, listovitá, silně smáčklá. Komůrky stojí v přímce 
nad sebou, střechovitě ohnuty, neb v ostrém úhlu lomeny, více méně se z jedné strany objímající. 
Ustí vždy kulaté, umístěné na centrální špičce poslední komůrky. (Reuss.) 

Struktura skořápky. Na průřezu podélném, horizontálném, vedeném právě středem 
skořápky (Tab. VIL ig. 12.), vidíme příčky, jež na povrchu jako šikmo probíhající lištny vystupují: 
tyto příčky dle různých druhů bývají různé délky a tvaru, vždy ale u všech druhů objevují se jich 
konce na průřezu poněkud ztlustlé u ústí, vespolek se zevně sice nedotýkají, ale na průřezu poněkud 
šikmo vedeném (fig. 11.) se přesvědčíme o opaku toho, neboť se na povrchu, když se mají setkati, 
do stěn komůrek ztrácejí, a tam se stýkajíce, tvoří ústí s kulatým otvorem. Příčky ty jsou 
porovité, mkoliv jako u Flabelliny z přídavné, neporovité hmoty tvořené, a probíhají kolmo na 
průběh porů. Na průřezu příčném, vertikálním (fig. 14.), objevují se nám pory příček jako body 
(c), a stěna komůrek prostoupena taktéž pory, jež probíhaji kolmo ku povrchu skořápky; ještě 
lépe ty poměry vynikají na řezu vertikálním, podélném (fig. 13.), kdež jest viděti, jak směr porů 
příček jest kolmý na směr porů stěn skořápky, čímž se velice tento rod liší od úzce příbuzného 
prý rodu Flabellina. 

Co se týče geologického rozšíření tohoto rodu, tož jest znám ze spodní křídy a jde 
až do tertiéru. 

Z rodu tohoto známe z korycanských vrstev 10 druhů, z nichž jeden druh se objevuje též 
ve vyšších vrstvách křidových; ostatní druhy, vesměs nové, se omezují jen na korycanské vrstvy. 


Frondicularia Fritschi n. sp. 
Tab. VII. fig. 1., a, d, c. Orig. č. 24, č. 98. 


Skořápka silně protáhlá, dlouze kopinatá, do předu ponenáhlu se rozšiřující, ostrým hrotem 
zakončená; největší šíře nabývá na basi poslední komůrky. Na pokrajích tvoří četné (počtem až 17) 
komůrky nepatrné záhyby na postranním kýlu neb lemu skořápky. 

Jednotlivé komůrky jsou zevně odděleny oblými lištnami, jež mezi sebou tvoří mírně ostrý 
úhel a jsou přerušeny v průběhu svém dvěma velmi vysokými lištnami, jež se nepřetržitě středem 
skořápky táhnou. Mohutnosti těchto dvou středních lišten značně přibývá stářím, tak že u dospělých 
individuí výška jich dosahuje téměř třetiny šíře skořápky, tak že v tom případě velmi hluboká 
rýha mezi nimi se táhne. Na počátečních komůrkách i u dospělých exemplářů jest však výška 
těch lišten nepatrná, jak vidno z příčného (vertikálního) průřezu (Tab. VII. ig. 14.). Lištny, jež 
oddělují zevně jednotlivé komůrky, jsou od sebe značně vzdáleny a v prostorách mezi nimi, tedy po 


povrchu stěn komůrek táhne se z každé strany 3—6 drobných, nepatrně z povrchu vynikajících lišten. 
Embryonální komůrka u tohoto druhu neznáma. 
Velikost: 2—3 7. — Naleziště: Kamajk u Čáslavi. Mezi ostatními dosti spoře se vysky- 
tujícími Frondiculariemi jest tento druh poměrně nejhojnější a pro korycanské vrstvy charakteristický. 
Poprvé jsem byl na její ode všech druhů toho rodu rozdílný charakter upozorněn svým 


učitelem prof. Drem. Ant. Fričem, k jehož cti tento druh jsem nazval. 


Frondicularia coronata n. sp. 
Tab. VII. fig. 2., a, 4. Zvětšeno 40/1; orig. č. 53. 
Skořápka od spodu velmi zvolna se rozšiřující, po stranách se značnými záhyby komůrek, 
největší šířky na začátku poslední třetiny nabývající. Komůrky nečetné (7—9), naznačené švy 


v ostrém úhlu k sobě se sklánějícími, přímočarými, jež u mladších komůrek jsou nezřetelné 
a naznačeny jen konci žeber, jež jsou ve spodní části skořápky hojné, počtem asi 6 na jedné 
komůrce. Tato žebra však nikdy nepokračují přes švy komůrek a málo jen z povrchu vynikají. 
Embryonální komůrka jest nadmutá, na dolním kraji malým zářezem s jemnou špičkou uprostřed 
opatřená. Poslední komůrka jest silně protáhlá a ve 3 drobné laloky rozdělená. 

Velikost: 2 70. — Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 


Frondicularia linea n. sp. 
Tab. VII. fig. 3. a. 4. Zvětš. 40/1; orig. č. 99. 


Skořápka čárkovitá, ve svém průběhu stále touž šířku zachovávající, po stranách s nepatr- 
nými záhyby komůrek, dole špičkou ukončená. Komůrky značně vysoké (přes polovici své délky), 
oddělené od sebe hlubokými, přímočarými švy, jež se ve středu skořápky nestýkají. Embryonální 
komůrka kulovitá. 

Velikost: 1 77.. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Frondicularia bohemica nov. sp. 


Tab. VII. fig. 4. Zvětš. 20/1; orig. č. 22. Kamajk. 


Skořápka se velice pozvolna z počátku rozšiřuje, v druhé a poslední třetině jdou kraje jej 
již rovnoběžně mezi sebou s nepatrnými záhyby komůrek. Komůrky přikládají se velice hustě 
vedle sebe, jsou obloukovitě na konci svém zahnuté, opatřeny přečetnými, tlustými, hustě vedle 
sebe stojícími žebry, jež jsou značně z povrchu skořápky vyniklé, ale nepokračují přese švy 
komůrek, jež, čím jsou doleji, tím stávají se mělčími a nezřetelnějšími. Embryonální komůrka 
u všech nalezených exemplářů nezachovalá. 

Velikost: 2—4 77. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 


Frondicularia parallela nov. sp. 
Tab. VII. fig. 5a, 4. Zvětš. 30/1; orig. č. 34. Kamajk. 


Skořápka velmi nepatrně se rozšiřující, po stranách skoro rovnoběžná, s malými záhyby 
komůrek. Komůrky nečetné, počtem 5—6, oddělené dobře znatelnými švy, jež v mírně ostrém 
úhlu k sobě přikloněny jsou. Konce švů se nestýkají, na svém průběhu jsou prohnuté a v části 
k sobě rovnoběžné ukončeny. Embryonální komůrka, jež nese 2 silněji vysedlé, poloměsíčité lištny, 
na spodu je přišpičatělá. 

Velikost: 13 7%. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


Frondicularia obsoleta nov. sp. 
Tab. VII. fig. 6a, 4 Zvětš. 20/1; orig. č. 27. Kamajk. 


Skořápka 3 exemplářů, jež se mi podařilo najíti, špatně zachovalá, leč nicméně nedá se 
se žádnou formou dosud popsanou identifikovati. Ona se ponenáhlu rozšiřuje, na pokraji jest 
rovná a nabývá největší šířky asi v hořejší třetině na začátku; konec skořápky u všech schází; 
embryonální komůrka značně vynikající z obvodu skořápky jest na povrchu opatřena dvěma silnými, 
vysedlými, poloměsíčitými žebry, a dole nese tupou, málo vyniklou špičku. Ostatní komůrky při- 
bližují se k sobě hustě, a pokud to stav zachování připouští, opatřeny jsou jemnými, čárkovitými 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu, 


D4 


ryhami, jež se však jen na vysedlé švy omezují. Švy jsou velmi tlusté, ku konci naduřelé, nestý- 
kající se na povrchu, u prvních komůrek konvexně, u starších konkávně probíhající, na konci 
poněkud souběžně mezi sebou protáhlé. 

Velikost 15—3 7. — Naleziště Kamajk; velmi zřídka. 


Frondicularia conica nov. sp. 
Tab. VI- fig- 2,2 Zvěts. 30/15 oue1G3h. 


Skořápka krátce kopinatá, největší šířky ku konci prvé třetiny dosahující, odkudž se rychle 
v ostrou špičku zužuje, na pokraji s nepatrně naznačenými záhyby komůrek. Nečetné (3—5) 
komůrky, z nichž embryonální komůrka, dole v tupou špičku prodloužená, nese 3 silně vyznačené 
lištny, jsou odděleny od sebe jemnými švy, jež jsou k sobě v ostrém úhlu ukloněny, na průběhu 
svém poněkud prohnuté a vespolek se nestýkají, nechávajíce ve středu značný prostor mezi oběma 
konci. Kraj poslední komůrky v ústí ztlustiý. 


Velikost: 12 0. — Naleziště: Kamajk; velice zřídka. 


Frondicularia guadrigona nov. sp. 
Tab MI 9:8: 2, 9. Zvětš D9/1710ne.c91 


Skořápka mírně rychle se rozšiřující, největší šíře na basi poslední komůrky dosahující, 
téměř čtyrhranná, nahoře v tupou táhlou špičku vybíhající, dole krátce a ostře zakončená. Komůrky 
(počtem 5) v nestejných intervalech od sebe vzdálené z pokraje skořápky nepatrně vybočující, od 
sebe oddělené lištnami nepatrně prohnutými, v mírně ostrém úhlu k sobě ukloněnými, ve středu 
nestýkavými. Embryonální komůrka kulovitá. 

Velikost: 08 777. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Frondicularia incerta nov. sp.? ') 
Tab. VII. fig. 10. a, 4. Zvětš. 30/1; orig. č. 104. 


Skořápka čárkovitá, velmi málo se rozšiřující, složená z komůrek, na pokraji vydutých, 
nízkými (švy) lištami od sebe oddělených, jež se uprostřed nestýkají a z malé části rovnoběžně 
mezi sebou pokračují. Embryonální komůrka podlouhle čočkovitá, mírně nadmutá. 

Velikost: 1 2. — Naleziště: Kamajk, pouze 2 exempláře. 


( 


Frondicularia inversa Reuss. 
Tab. VII. fig. 9. Zvětš. 40/1; orig. č. 35. Kamajk. 
Lateratimta: 
1845. Reuss: Verstein. d. bóhm. Kreideform. I. pag. 31. Taf. VIIL 'fig. 15.—19. Taf. XIII ng. 42: 
1860. Reuss: Die Foram. d. Westfálischer Kreideform. Sitzungsb. d. kais. Akad. d. Wissensch. 
Wien. Vol. XI. Bd. 40. pag. 194. 
1861. Reuss: Foram. d. Schreibkreide von Riigen. Sitzungsbericht d. kais. Akad. Wien. Bd. 44. 
pag. 307. 
1870. Giimbei: Sitzungsber. d. k. baierischen Akad. d. Wissensch. pag. 283. 
1874. Geinitz: Das Elbthalgebirge in Sachsen. I. 4. p. 136; II. 4. p. 94. Taf. II 21. fig. 5.—7. 


') Nemaje po ruce dobře zachovalého materiálu srovnávacího, nemohl jsem určiti s jistotou prozatím, ku kterému druhu tato 
nedospělá forma náleží. 


Skořápka vždy velice tenká, stejnoměrně stlačená, v obrysu velice měnivá, obyčejně vejčitě 
kopinatá, řídčeji vejčitá neb rhombická. Komůrky velmi četné (počtem 6—50), úzké, táhlé, jemnými 
brázdami neb švy oddělené, nahoře ponenáhlu vybíhající v tupou špičku, dole rychle ostrým hrotem 
končící. Brázdy oddělující jednotlivé komůrky táhnou se velmi šikmě v málo vypuklém oblouku, 
blíže konce svého poněkud jsou dolů prohnuty a konce jich ve svém průběhu jsou rovnoběžny. 
V hořejší části skořápky táhne se ve středu mezi těmito brázdami slabě vyvýšená lištna, jež však 
v dolení části skořápky přechází v rýhu. Mezi jednotlivými brázdami jest na každé straně komůrky 
více (D—9) jemných ryh, jež však přes brázdy, značící rozhraní komůrek, nepokračují. Embryonální 
komůrka podlouhle vejčitá, u forem protáhlých jest dolů posunutá, u forem vejčitých více do vnitř. 

Velikost: 1:5—6 2. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; velmi zřídka. Mimo to jest známa též 
z vyšších křidových vrstev z Čech, z Německa a Anglie. 


Frondicularia gracilis nov. sp. 
Tab. VIII. fig. 9. Zvětš. 45/1: orig. č. 20. 


Skořápka znenáhla se rozšiřující, se značnými záhyby komůrek po stranách, jež doleji 
však splývají v jemnou obrubu; největší šíře dosahuje skořápka blízko konce, o něco výše, než 
jest basis poslední komůrky. Švy jsou značně široké, na svém průběhu ohnuté a blíže středu se 
nestýkají, nýbrž jdou rovnoběžně, daleko přes polovici průběhu mladších švů. Přes komůrky táhnou 
se jemná, z plochy komůrky málo vyčnívající trochu ohnutá žebra, jež však přes švy nepokračují. 
Vrchol poslední komůrky není protažen a končí třemi laloky. Embryonální komůrka neznáma. 

Velikost: 15 2%. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Frondicularia lanceolata nov. sp. 
Tab. VIL fig. 12. a, 4. Zvětš. 20/1; orig. č. 98. 


Skořápka úzce kopinatá, velmi ponenáhlu se rozšiřující, největší šířky v poslední třetině 
nabývající, po stranách s mírnými záhyby komůrek. Jednotlivé komůrky (počtem 7—11) odděleny 
jsou od sebe silně vyznačenými švy, jež ve velmi ostrém úhlu jsou k sobě nakloněny, ale uprostřed 
se nestýkají, na průběhu svém prohnuty jsou a blíže svého konce z malé části paralelně mezi 
sebou pokračují. Embryonální komůrka silně nadmutá, třemi vysedlými, obloukovitými žebry 
ozdobená. 

Velikost: 23 7. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Frondicularia foliacea nov. sp. 
ab: VEL Ge. 15, z, 29. Zvětš. 15/1; orig. č. 96. 


Skořápka velmi tenká, listovitá, rychle do šířky přibývající, na pokrajích bez ztlustlého pásu. 
Komůrky velmi četné (15—20) oddělené od sebe vyčnívajícími, v mírně ostrém úhlu se sbíhajícími 
švy, jež na svém průběhu slabě vyduté jsou a ve středu se nedotýkají, čímž povstává mělká střední 
rýha. Embryonální komůrka čočkovitá, mírně nadmutá. 

Velikost: 36 2%. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


Frondicularia acutiangula n. sp. 
Tab. VII. fig. 11. Zvětš. 30/1; orig. č. 28. 


Skořápka ponenáhlu se rozšiřující, se značnými záhyby po stranách, největší šíře dosahující 
na basi poslední komůrky. Vrchol skořápky jest rozdělen ve dva tupé laloky. (Četné komůrky 


n% 


(počtem 8—10) jsou naznačeny silně vysedlými, v ostrém úhlu k sobě se sbihajícími švy, jež 
v prostřed skořápky se vespolek nedotýkají, nýbrž zanechávají střední mělkou rýhu. Embryonální 
komůrka u všech exemplářů schází. 

Velikost: 15—2 74. — Naleziště: Kamajk; méně hojně. 


Marginulina dOrb. 18206. 


Synonyma rodová: Nautilus, Orthoceras, Orthocera Aut, Cristellaria d'Orbigny p. p., 
ffemicristellaria Stache, Zemirobuliína Stache. 
Charakteristika rodu: Skořápka více méně spirálně zatočená, někdy až skoro rovná; 
na hřbetě oblá neb slabě smačklá; ústí blíže konvexní strany. 
Tento rod tvoří přechod mezi Dentalinou a Cristellarií, a bývá proto pro četné přechody 
obyčejně co subgenus Cristellarie uváděn. 
Co se struktury týče, tedy souhlasí s Cristellarií. 
Geologické rozšíření jeho jest od Triasu až po dnešní dobu, kteráž vykazuje asi 
11 druhů, žijících nejvíce ve velkých hloubkách. 
V našem křídovém útvaru nalézá se asi 3 druhů tohoto rodu, z nichž na korycanské vrstvy 
připadají 2 druhy. 
Marginulina oligostegia n. sp. 
Pabs V- ne: M20 Oro os 28 


Skořápka skoro rovná, jenom na hřbetní (ústní) straně nepatrně zahnutá, na průřezu skoro 
kruhovitá, ze čtyř komůrek složená, jež od sebe jen mělkými nepatrnými záhyby jsou odděleny. 
Ústí okrouhlé, na konci zobákovitě protáhlé poslední komůrky, se šesti silnými, hvězdovitě roze- 
stavenými lištnami. 

Velikost: 2 7.. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Marginulina elongata d'Orb. 

Rab: Vefie: 13., 428600 0r6G01 
tea Uuta: ; 
dVOrbigny: Mém. I. c. p. 17. Taf. I. fig. 20—22. 

Reuss: Verst. I p. 29. Taf. XIII ie. 28—32, Taf. XXIV. ipe,31—56: 

Reuss: Foram. und Entomostr: p: 12: Taf L tio. 17. 

Skořápka mírně zahnutá, skoro kruhovitá, skládající se z 5—9 oblých, silně klenutých 
komůrek, jež jsou hlubokými švy od sebe odděleny a mezi sebou nestejné, zvláště poslední bývá 
silně nadmutá a zobánkovitě protažená; ústí kulaté na špičce poslední komůrky. 

Velikost: 0:6 77. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; dosti zřídka. Mimo to jest dosti hojnou 
ve vyšších vrstvách křidového útvaru, zvláště v teplických a březenských vrstvách, a ve francouzské 
a anglické bílé psací křídě. 

Marginulina incerta n. sp. 
Tab. V. fig. 15., 16. Zvětš. 30/1; orig. č. 69. 


Skořápka slabě zahnutá, na hřbetní (konvexní) straně smačklá, na průřezu oble trojhranná. 
Cetné komůrky naznačeny jsou rovnými, velmi šikmo probíhajícími švy. Ustí nezachovalé. 


-1 


© - 


Tento druh, jakkoliv neúplně zachovalý, nelze pro tvar a jmenovité šikmo probíhající švy 
se žádným známým druhem identifikovati. 
Velikost: 26 mem. 


Marginulina arcuata n. sp. 
Rab- Ge201 21. Zvětš. :20/1; orig. č. 33. 


Skořápka silněji než u předešlého druhu zahnutá, protáhlá, na průřezu skoro kruhovitá, 
složená z četných, stejných, nízkých komůrek, jež nezřetelnými švy skoro vodorovně probíhajícími 
jsou odděleny. Starší komůrky bývají vydutější mladších. Ústí nezachovalé. 

Tento druh jest habitem dosti příbuzný druhu Maro. ensis Reuss z březenských vrstev, ale 
kulatý jeho průřez činí jej úplně rozdílným. 

Velikost 2—4 2%. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Vaginulina ďOrb. 1820. 


Synonyma rodová: Ovrthoceras, Nautilus, Orthocera Aut., Dentalina Wi. p. p, Spiro- 
lina Brown, Cifharina d'Orb., Marotnulina Reuss p. p. 

Charakteristika rodu: Skořápka silně stlačená, listovitá, na obrysu opak vejčitá neb 
kopinatá, slabě zahnutá neb rovná. Komůrky vždy šikmé. Ústí excentrické. 

Struktura tohoto rodu neliší se podstatně od struktury Dentaliny neb Marginuliny. 

Rod tento čítá asi 30 druhů, z nichž asi 8 jest recentních a ostatní jsou fossilní, počínaje 
stupněm rhaetickým. Největšího rozšíření dosahuje ve spodní křídě. V českém útvaru křidovém 
jsou 4 druhy tohoto rodu, z nichž dva se nacházejí v korycanských, druhé dva v teplických a bře- 
zenských vrstvách. 


Vaginulina cenomana n. sp. 


Tab. V. fig. 18. Zvětš. 45/1; orig. č. 23. 


Skořápka z počátku rychle se rozšiřující, později s rovnoběžně rostoucími okraji. Žebra 
A pokraj skořápky velice tlusté; žebra velmi málo zahnutá, skoro přímá, mírně šikmo probíhající, 
blíže konkavního (ústního) okraje přerušená, na kterémžto místě jest ústní otvor každé komůrky, 
zůžený s druhé strany ztluštěním pokraje skořápky. Embryonální komůrka silně nadmutá, kulovitá, 
ozdobená 4 zahnutými, silně vyčnívajícími lištnami. 

Velikost 1:3 22%. — Naleziště: Kamajk. 


Vasinulina recta Reuss. 
Tab. V. fig. 17. Zvětš. 50/1; orig. č. 56. 


Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wiss. 

Bd. XLVI. I. Abth. pag. 48. Taf. III. fig. 14., 15. 

Skořápka jen v úlomcích zachovaná; mírně prohnutá se záhyby komůrek na hřbetní (konvexní) 
straně značně vyniklými, na břišní straně jen slabě konkavní; žebra nízkých komůrek slabě zahnutá, 
ve velmi šikmém oblouku dolů probíhající. Postranní okraj o málo tlustší než žebra komůrek. 

Velikost: 0'9 72%. Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 


V 
: 
| 


D8 


Cristellaria Lamarck, 1816, 


Synonyma rodová: Nautilus Aut. p. p., Lenticulites, Lenticnlina Lamarck et alii, Polysto- 
mella Lamarck, NVummularia p. p. Sorby; Numomulina p. p. dOrbigny, Saracenaria Defr., d'Orb., 
Monttort, Rodulina d'Orb., Planularia Defr., d' Orb., /Temaicristellaria Stache, Zřemirobulina Stache. 
(Mimo to asi 18 rozličných bezvýznamných rodových jmen u Montforta, Linného a Gmelina.) 

Charakteristika rodu: Skořápka spirální, symetricky involutní, s příčkami komůrek 
konvexními k ústí. Ústí blíže obvodu skořápky, vejčité neb trojhranné neb štěrbinovité, zhusta 
hvězdovitě rozloženými lištnami opatřené. Často bývá vyvinut kýl neb pupek. 

Co se týče struktury, jest tato vylíčena při popisu druhu Cristellaria rotulata Lamarck. 
Tento druhý velmi bohatý rod jest již znám ze svrchního riasu a udržel se po všechny geolo- 
gické doby až na naše časy. Mnohé jeho druhy, méně spirálně zatočené, tvoří přechod k rodu 
Marcinulina. Dosud, možno-li to vůbec příbližně určiti, jest známo z tohoto rodu kolem 25 druhů 
recentních a asi 60 fossilních, z nichž asi 20 druhů připadá na český křídový útvar. V korycan- 
ských vrstvách z tohoto rodu vyskytují se 4 dobré druhy, z nichž Cristellaria rotulata mimo 
typickou formu ještě 3 vedlejší nové formy vykazuje. 


Cristellaria rotulata I amarck sp. 
MADI o. Ul 


Literatura a. sy nom: 
1804. Lenmticulites votulata Lamarck, Annals du mus. pag. 188, VIM. Tab. 62. fig. 11. 
1821. Zenticulina votulata Blainwille. Malacolog. pag. 380. 


1826. Nautilus Comptont Sowerby. Min. Conchology Tab. 121. 

1827. Lenmticulites Comptoni Nilsson. Petrefacta suecanea format. cretaceae, p. 7. Taf. II. ig. 3. A4—D 
1827. Lenticulites cristella Nilsson. L. c. pag. 7. Tab. II. hg. 4. A—£ 

1839. Cristellaria votula d'Orbigny. Foramin. de la craie blanche. Mém. de la Soc. géolog. de 


France IV. 1., page. 268Fab5 IL o. 19.18. 

1840.  Lenticulites Comptont Geinitz. Charakteristik der Schichten und Petrefacten d. sáchs. Kreide- 
gebirge. II. pag. 43. 

1841.  Rodulina Comptont Romer. Versteinerungen der norddeutschen Kreidegebilde, pag. 99. 
Pat XV ne54 

1841 Kobulinasčrasse Romer EMC pac. 96 12V Moo2 

1841. Cristellaria Menensteri Roemer. 1. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 30. 

1845—46. Reuss: Crzstellaria votulata d'Orb. Versteinerungen der bóhm. Kreideformation. I. p. 34. 
Taf. VIII -fig. 50, 70; -Taf. XI ho. 25; II Abth. pac. 10972 

1846. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde, pag. 663. Taf, XXIV. hg. 30. 

1854. Reuss: Denkschriften d. kais. Akad. der Wiss. in Wien. Bd. 7., p. 68. Taf. XXV. fie. 12. 

1854.  Cristellaria ovbicula Reuss. Denkschr. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 7. pag. 68, 
PaA o 

1859. Cristellaria secans Reuss. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. Bd. 40., pag. 214. 
Wat Do- 07 

1863. Cristellaria Roemert Reuss. Sitzungsberichte d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46., 
pac. 04 Lat VITO 

1870.  Cristellaria votulata Lamarck sp. Parker and Jones. On some Foraminifera of the North- 
Atlantic and Arctic Ocean, pag. 345. Tab. XXIII. fig. 19. 


Ostatní literaturu, sem spadající, kde se však jen pouhá zmínka děje o vyskytování se tohoto 
druhu v některých vrstvách, aniž by vyobrazení bylo podáno, viz Geinitz: Elbthalgebirge. II. Theil, 
korycanské pag. 104. 

K tomuto druhu čítám kromě typické formy ještě 3 formy nové, jež klada v řadu Cristell, 
rotulata nikterak nechci za nové druhy považovati, ale poněvadž se nezdá, že by se v jiných 
vrstvách vyskytovaly, pokládal jsem za nutno jim jméno dáti, pro případ staly-li by se později pro 
vrstvy význačnými. 


2oborma typica. 


Skořápka spirálně vinutá, úplně involutní, tak že zevně jen 10—12 komůrek posledního 
závitku jest viděti, na obvodu kruhovitá, více méně vypuklá, nejčastěji čočkovitá, uprostřed opatřená 
buď plochým neb značně z povrchu vystupujícím pupkem. Velikost pupku jakož i vydutost sko- 
řápky velice se mění jak stářím, tak i nalezištěm. Na obvodu bývá skořápka bud prostě ostrou 
hranou omezena, neb vybíhá tato hrana ve více méně vyvinutý tenký kýl, jenž bývá někdy 1 křídlo- 
vitý. Celá skořápka, skládá se ze 2—3 závitků, jež jsou omezeny četnými (až 24) tenkými, na zad 
poloobloukovitě zahnutými příčkami, jichž hmota na povrchu skořápky jako temnější, šedě modry 
pruh vystupuje, neb vynikají jako příčky z povrchu jako slabě vyvýšená žebra. U exemplářů, jež 
ležely asi dlouho na pobřeží mořském, jeví celá skořápka silné korrose, tak že žebra mnohdy 
velice silně z povrchu a obvodu vynikají (viz Tab. IV. fig. 2). Žebra se směrem k pupku mírně 
rozšiřují a ponenáhlu v něj přecházejí. Ústí (viz fig. 3.) nachází se na vrchole poslední trojhranné, 
křídlovitě šikmo dolů rozšířené komůrky. Tvar jeho se velice mění dle stáří individua. V mládí 
jest zcela okrouhlé, jednoduché; u starších podlouhlé ano i čárkovité; v těchto případech sedí na 
malém tříbokém výstupku a jest obklopeno velmi jemnými, paprskovitými, hvězdovitě seřaděnými 
lištnami. 

Z..bormy vedlejší 


o 


1. Cristellaria erecta mihi. Tab. IV. fig. 12., 13. Zvětš. 25/1; orig. č. 29. 


Skořápka úplně involutní, po stranách silně smačklá, slabě kýlnatá, uprostřed velkým, z po- 
vrchu vystupujícím pupkem opatřená. Na posledním závitku se účastní 12 tlustých, silně zahnutých 
z povrchu vyčnívajících žeber. Ústí nezachovalé. 

Velikost 19 2%. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


2. Cristellaria glabra mihi. Tab. V. fig. 1., 2. 
Obrysem se neliší příliš od typické formy, ale neobyčejná klenutost skořápky a pupku 
a hlavně malá křídlovitě hluboko vykrojená přední (ústní) plocha činí tuto formu velmi nápadnou. 
Ústí jest kruhovité, zcela jemnými brázdami obklopené. 
Velikost: 1:6 7. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


8. Cristellaria polygona mihi. Tab. V. fig. 5., 4 


Skořápka na obvodu oble kýlnatá, tupě 7—9hranná, s rozsáhlým pupkem (zaujimajícím asi 
jednu třetinu průměru skořápky). Žebra jsou slabě zahnutá, všude stejně tlustá. Ústní plocha 
poslední komůrky slabě vydutá a oble předcházejícím závitkem vykrojená. Ústí ovální na nepatrném 
hrbolku, velmi jemnými čárkami ozdobené. 

Velikost: 1 24747. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


40 


Struktura: Učiníme-li si podélný (horizontální) průřez (viz Tab. IV. fig. 4., 5.), tu vidíme 
při pozorování za slabšího zvětšení, že se skládá skořápka ze 2—2", závitků rozdělených příčkami na 
množství komůrek. První komůrka embryonální jest úplně kruhovitá, u největšího množství exemplářů 
kulovitá, řídčeji čočkovitá neb poněkud smačklá, tenkostěnná. K této se přikládají ostatní komůrky, 
z nichž počáteční jsou o mnoho menší, podoby sférických trojúhelníků; později" se však velikostí 
mnoho od sebe neliší. Vedeme-li podélný řez právě středem, tu spatříme, kterak jednotlivé komůrky 
spolu komunikují. Jest totiž každá příčka na jednom konci kyjovitě rozšířena a proti rozšířenému 
jejímu konci nalézá se zubovitý výběžek ze stěny závitku, tak že ponechává komunikaci prostoru 
dosti nepatrnou, asi "6 průměru celé komůrky. Spodní část každé příčky, kterou přisedá ku stěně 
závitku, jest též rozšířena a ve dva malé výběžky rozdělena (hg. 7.). 

Použijeme-li silnějšího zvětšení, vidíme pory, jež probíhají vždy kolmo ku stěnám. Vyjma 
příčky (žebra na povrchu) jest celá skořápka porovitá; velikost porů (průměr) 0:002 772. Na mno- 
hých exemplářích pozorujeme na zevním pokraji stěn jednotlivých komůrek zvláštní útvary, totiž 
dutinky podoby hruškovité neb kulovité s vývodem, jež jsou vyplněny jemně zrnitou šedohnědou 
hmotou. Dosud není tento zvláštní zjev nijak vysvětlen, ač se nachází leckdy i u recentních fora- 
minifer, ku př. v postranním kýlu Lagen, v exogenní vrstvě tlustostěnných Globigerin (z velkých 
hloubek); mimo to jsem tentýž zjev shledal u fossilních foraminifer") z naší křídy, jmenovitě na 
Nodosariích, Flabellinách, Frondiculariích a Marginulinách z teplických-a bělohorských vrstev. Zdá 
se, že tyto zjevy pocházejí od cizopasníků, kteří byli na obvodě skořápky usazeni, nejspíše asi 
flagellatů, čemuž by i velikost jich (0:006—0:009 m) nasvědčovala. Že to nejsou nějaké křemité 
elementy vrtavých hub, tomu odporuje okolnost, že, leptáme-li opatrně slabou kyselinou takový 
výbrus, mizejí tyto dutinky stejnoměrně se skořápkou. 

Pozorujeme-li průřez příčný (vertikální, ig. "7.), jest nápadným neobyčejná tlouštka stěn 
komůrek a pupku, na nichž jest dobře znáti přirůstací vrstvy. Pory těchto vrstev prostupují 
nepřetrženě celou stěnou. Světlá místa na průřezu takovém, neporovitá, na klíny přídavné 
hmoty u Nummulitidů velice připomínající, jsou průřezy žeber. Blíže místa, kde se asi ústí jedné 
komůrky nalézalo, Ize na jednom průřezu pozorovati dvě zahnuté, zrnitou hmotou vyplněné rourky 
uvnitř porovité hmoty, které zasahují až do neporovité hmoty kýlu. Jaký by asi význam měly, jest 
velmi nesnadno říci; snad je tu analogon dělící lištny trematoforu, s jakou se setkáváme u ně- 
kterých Miliol.“) 

Srovnáváme-li velikost kulovité embryonální komůrky (jež jen v málo případech jest poněkud 
čočkovitá, jak za to Reuss měl), jak se na průřezích jeví, podaří se nám někdy nalézti exemplář, 
jenž má neobyčejně velikou embryonální komůrku, mnohdy až osmkráte větší, nežli stejně veliký 
exemplář; zajímavo při tom jest, že exempláře s velkou embryonální komůrkou mají malý počet 
komůrek, kdežto exempláře s malou embryonální komůrkou mají velmi veliký počet komůrek (až 
přes 20). Tento zjev jest již znám u Miliolid“) a u Nummulitidů u nazván byl Schlumbergerem 
embryonálním dimorfismem. 

Velikost: 08—5 77%. — Naleziště: Velmi hojně na Kamajku, řídčeji v bryozových vrstvách 
na Kaňku. Ostatně jest tento velmi proměnlivý druh znám již ze spodní křídy a ze všech vyšších 
vrstev; i v nynějších mořích, zvláště v severní části Atlantického oceánu nalézají se typické exem- 
pláře tohoto druhu a přemnoho jeho variet. 


') O týchž zjevech u recentních foraminifer viz: Alcock, Mem. of litt. and philosoph. Society of Manchester. T.III Wallich: 
North atlantic sea bed. 

?) Etudes sur les Miliolides trematoforěs. Par. M. Schlumberger. 

9) Že ony 2 rourky u ústí Cristellarie s velkou embryonální komůrkou (fig. 6) poukazují k analogii s ústím Miliolid dimorfních, 
jest toho důkazem to, že jsem je shledal jen u takových exemplářů. 


4 


Cristellaria umbilicata n. sp. 
Tab. V. fig. 5., 6. Zvětš. 65/1; orig. č. 64. 


Skořápka spirální, čočkovitá, na hřbetě oblá. Žebra (5—6) slabě zahnutá, rozšiřují se náhle 
v rozsáhlý pupek, zaujímající více než 1 třetinu průměru skořápky, jenž jest až k samému kraji 
posunut. Plocha poslední komůrky vypuklá, podlouhle trojhranná, Ústí v samém rohu ústní plochy, 
obklopené jemnými, čárkovitými brázdami. 

Velikost 0:4 7%. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 


Cristellaria obsoleta n. sp. 
Tab. V. fis. 7, 8. Zvětš. 25/1; orig. č. 31. 


Skořápka úplně involutní o 1—1, závitku, silně vypuklá, blíže kraje vyčnívajícím pupkem 
opatřená. Ústní plocha poslední komůrky vypuklá, tupým kýlem vykrojená, po stranách silnými 
lištnami opatřená. Žebra velmi mírně zahnutá, jen slabými čarami naznačená. Ústí čtyřhranné, nad 
ústní plochu ku hřbetu posunuté. Povrch skořápky vždy rudohnědý. 

Velikost: 0'6—1'5 474. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 


Cristellaria similis n. sp. 
Tab. V. fig. 9., 10. Zvětš. 15/1; orig. č. 101. 


Skořápka habitem upomíná velice na podobný druh Crist. lepida Reuss, ale méně zahnuté 
švy komůrkové, malý, do středu posunutý pupek a hlavně úzká, vejčitá ústní plocha poslední 
komůrky, jež není předešlým závitkem vykrojena, činí ji rozdílnou. Ústí jest kulaté, na prodlou- 
ženém konci ústní plošky téměř na samém hřbetě skořápky. 

Velikost: 2 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Flabellina d'Orb. 18539. 


Synonyma: /lanularia Defr., Fronďicularia Detr. atd. 

Charakteristika rodu: Skořápka silně stlačená, listovitá, z počátku spirálně vinutá, 
později v přímce rostoucí, složená z více nízkých komůrek, jež střechovitě nad sebou sestaveny 
skoro úplně se z předu a po stranách objímají. Ústí jednoduché, terminální. 

Struktura skořápky: (viz Tab.VIII., fig. 2.—8.). Učiníme-li si průřez horizontální (fig. 2, 3.), 
pozorujeme embryonální komůrku, jež se jeví co kulovitá bublina tenkostěnná, všude pory dosti 
hrubými a kolmo ku středu směřujícími prostoupená. K ní se přikládá druhá komůrka podoby 
sférického trojúhelníka, jejíž stěny jsou o mnoho tlustší. K této se řadí ve spirále ostatní (3—5) 
komůrky podoby nepravidelných lichoběžníků, které se jednou stranou dotýkají embryonální ko- 
můrky. Všechny ostatní komůrky v přímce za sebou následují, střechovitě jsouce uspořádány. Kraj 
skořápky jest stlustlý. Použijeme-li silnějšího zvětšení, pozorujeme na takovém průřezu, jak příčky 
komůrek na vrchole oblouku svého se ukončují, kyjovitě naduřujíce, a nechávají mezi sebou okrouhly 
otvor (fig. 4.), jenž jest třemi laločnatými výrůstky stěn komůrek obklopen. Vedeme-li takový hori- 
zontální řez blíže povrchu, tu uvidíme pory na příčném řezu mezi žebrami, kteráž jsou sama 
neporovitá.“) Při silném zvětšení, byl-li řez dosti jemný (ig 9.) ukazují, že jest vlastně stěna 
komůrky složena ze samých sloupečků Ghranných, v nichž se kulaté otvory (pory) nacházejí. Tento 


zajímavý zjev jest ostatně znám již u mnoha rodů Nummulitidů (Operculina), Globigerin (Globige- 


') Tím jest dokázána příbuznost tohoto rodu ku Cristellarii, jejíž příčky komůrek rovněž neporovité jsou. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu, 6 


42 


rina, Pulvinulina) u Lagen, Rotalid (Heterosteginy Cycloclypea, Rotalie), a potvrzuje oprávněnost 
jednoho z četných a dosud sporných náhledů o vzrůstu skořápky, že totiž každá pseudopodie vy- 
tvořila kol sebe takový sloupek, jenž pak splynul s ostatními dohromady a jen ono síťkování 
šestihranné naznačuje meze těch sloupků. Zajisté že velmi jemnými, dobře vedenými řezy by se 
to dalo dokázati u všech Lagenid.') Průměr těch porů obnáší 0008 727%. 

Ještě jasněji vysvítá poměr neporovité hmoty k porovité na řezu vertikálním podélném 
(hg. 6.), kdež nám jasná, klínovitá místa naznačují průřezy žeber; na takovém průřezu (fig. 3, 6.) 
vidíme též kol embryonální komůrky ještě průřez dutinou dvou komůrek, jež ve spirále (někdy 
nepravidelné) jsou kol ní seřaděny. Za silnějšího zvětšení vidíme někdy na pokraji skořápky ony 
dutinky podoby hruškovité, jež jsou téhož tvaru a velikosti, jako jsem je shledal u Cristellarie ") 
a u jiných křídových rodů. 

Na průřezech vertikálních lze výborně sledovati přirůstací vrstvy a kterak pory nepřetržitě 
1 skrze velmi tlusté stěny procházejí. Zhusta se nám podaří na velmi jemných místech řezu do- 
hlédnouti, kterak jsou pory jakoby ryhované příčně, neb sestavené ze samých prsténků, což sou- 
visí se vzrůstem skořápky. 


Flabellina elliptica Nils. sp. 
Tab. VIII. fig. 1—8. 


Literatura a synonyma: 
1827. Planularia elliptica Nilsson. Petref. suec. form. cret. pag. 11: Taf. 9. fie. 21. 
1840. /rondicularia ovata Geinitz. Charakt. d. Schichten und Petrafacten der sáchsisch. Kreidef. 

Il pac. 43: ato 9910, 

1841. /vondicularia ovata Roemer. Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pag. 96 Taf. 15. fig. 9. 
1845. /labellina cordata Reuss. Verstein. d. boóhm. Kreidef. I. pag. 32. Taf. 8, ig. 37.—46., 78. 
1854. /7ab. cordata Reuss. Denkschrift d. kais- Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 67. Taf. 25. 

ng. 6.—8. 

1860. 74b. corďata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40, p. 216. 

1861. /7ad. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wissensch. Bd. 41, pag. 335. 
1872. Jad. cordata Geinitz. D. Elbthalgeb. in Sachsen. I. 4. pag. 136. 

1874. /lad. cordata Geinitz. Elbthalgeb. II, pag. 97. 

Skořápka plochá, vejčitá neb elliptičná, na konci v tupou špičku vybíhající, zřídka za- 
okrouhlená. Komůrky, počtem 5—20, úzké, z počátku skoro zcela objímající se, obloukovité, 
sestavené v spirále, která vyniká poněkud z obvodu skořápky; pozdější komůrky jsou sestaveny 
v přimce a kryjí se střechovitě. Jednotlivé komůrky odděleny jsou švy, které na mladších zacho- 
vaných exemplářích jsou jen temně neb modrošedě prosvítajícími čarami naznačeny; na starších, 
otřených exemplářích vystupují jako lištny z povrchu skořápky. 

Celkem lze dle tvaru skořápky rozeznávati dvoji formu. Jedna se vyznačuje tím, že má 
první komůrky sestaveny ve spirále, jež silně vybočuje z elliptičného obvodu skořápky, tak že 
nabývá tato tvaru rhomboedrického, stěny ostatních komůrek se sbíhají pod ostrým úhlem, tak že 
skořápka končí ostrou špičkou a největší šířky nabývá blíže středu skořápky. Druhá forma má 
první komůrky sestaveny ve spirále, jež jest uvnitř asi v jedné (spodní) čtvrtině elliptičného obvodu 


') Poněkud rozdílně jsou tvořeny podobné sloupky u Globigerinid, a Carter se domnívá, že takové sloupky u Rotalid (Planor- 
bulina) souvisí s kanalsystemem a že všechny skořápky všech perforovaných foraminifer vlastně jsou složeny ze samých sloupků. 
2) Viz strukturu Cristellaria rotulata Lamarck. 


skořápky, z něhož jen nepatrně první komůrky vynikají. Ostatní komůrky se sbíhají pod tupým 
úhlem a jsou obloukovité, čímž se otvor skořápky velice blíží tvaru srdčitému, jehož největší šířka 
je na basi skořápky. 

Velikost: 2—6 m7. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; velmi hojně. Jest to kosmopolitická forma, 
jež se všude v celém křidovém útvaru (i spodním) nachází. 


Flabellina ornata Reuss. 
Tab. VIII. fig. 8. Zvětš. 25/1; orig. č. 95. 


Literatura a synonyma. 
Fladellina vugosa d'Orb. Mém. I. c. p. 23, 24, Tab. IV. fig. 4, 5, 7. 
Flabellina rugosa d'Orb. Reuss, Verst. p. 33. Tab. VII. fig. 31—34, 68; Tab. XIIL fig. 49—53. 
Wilabeltima vugosa d' Orb. Foram. du bass. tertiaire, p. 93. T. 21. fig. 13. 
Flabellina Baudouiniana d'Orb. Reuss, Verst. p. 32. Taf. VIII. fig. 36. 
Flabellina Baudonuiniana d'Orb. Geinitz: Elbthalgeb. p. 99. (viz tam ostatní literaturu této variety). 
Flabellina ornata Reuss. Verstein. I. p. 32. Taf. XIII. ng. 48. Taf. XXIV. fig. 43. 
flabellina ornata Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 99. Taf II. 22. fig. 1. 


Tento druh jest velice proměnlivý a jednotlivé variety, za druhy samostatné vydávané, tak 


.. 


četnými přechody spojeny jsou mezi sebou, že nelze mnohdy určiti, k jaké varietě některý exemplář 
náleží. Mimo to není nikterak na určitý geologický horizont omezen, čímž se dřívější náhled 
podporuje. 

Skořápka jest buď rhombická neb podlouhle elliptičná, nahoře vždy tupou špičkou ukončená, 
dole okrouhlá. Komůrky z počátku se vinou ve spirále, jež jest někdy více (Flabellina Bau- 
douiniana) někdy méně zavinutá (Flab. rugosa) a bývají žebra (švy) komůrek jemně zrnitá, tak že 
spirála se stává nezřetelnou. Žebra ostatních komůrek buď tupě se stýkají neb jsou (zvláště 
u štíhlejších forem) obloukovitá, nikdy zrnitá. Stlustlý okraj bývá jen na dolní části skořápky 
vyvinut a někdy bývají po jeho stranách jemné ostny vyvinuty; u prostřed něho se táhne více 
méně patrná rýha. 

Velikost: 1—2 772. — Naleziště: Tento druh jest rozšířen po celém křidovém a tertierním 
útvaru; u nás zvláště v teplických vrstvách. Na Kamajku zřídka se vyskytá. 


Podčeleď Polymorphinidae Brady. Chall. p. 557. 
| Polymorphina d'Orb. (Emend. Br., P., J.) ") 


Synonyma rodová: Polymorplium Soldani p. p., Serpula Will et J., Anéhusa, Cantharus, 
Misilus Montf., Renoiďea Brown p. p., Aulostomella Alth., Raphanulina, Aptopterina p. p. Zborz,, 
Prosoporus, Grammostomum, Strophoconus, Bigenerina, Vaginulina, Fleurites, Sagrina, Sphaevoidďina 
p. p. Ehbg., Glodbulina, Guttulina, Pyrulina d'Orb., Rostrolina, Alractolina v. Schlicht. 

Charakteristika rodu: Skořápka volná, symetrická, s komůrkami šikmo ku hlavní ose 
postavenými ve dvou řadách, jež se kryjí. Ústí kulaté neb štěrbinovité. 

K tomuto rodu čítají se ještě od některých autorů formy neperforované, písčité z důvodu 
toho, že jest struktura mnohých forem, které úplně se sem dle výše uvedené charakteristiky hodí, 


!) Nejdůležitější monografie tohoto rodu: Brady, Parker and Jones: Transactions of Linnean Society. Vol. XXVII | Alcock: 
Ouaterly Journal microsc. science. Vol. VII. Mem. of litterat. and philosoph. soc. of Manchester. III. 


44 


neznáma a skutečně prý rozdílná, ano některé formy vápnité nejsou prý též perforovány. Pro 
nedostatek materiálu nemohl jsem se přesvědčiti, pokud to vše u našich druhů platí. 

Rod tento velice rozšířen jest již od Triasu spodního až na naše časy; dle nezaručených 
udání též i v siluru. Čítá asi 25 recentních a přes 50 fossilních druhů, z nichž 6 druhů jest za- 
stoupeno v českém křidovém útvaru. 


Polymorphina compressa n. sp. 
Tab. III. fig. 8. «. Zvětš. 90/1; orig. č. 59. Kaňk. 


Skořápka nepravidelně vejčitá, po stranách silně smačklá, na příčném průřezu skoro čtyř- 
hranná, dole přišpičatělá. Zevně jsou viditelny a jen nepatrně naznačeny 4 komůrky sotva znatel- 
nými čarami. Komůrky ploché, rychle na velikosti přibývající. Povrch matně lesklý. 


Velikost: 0:65 7272. — Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 


Polymorphina ovata n. sp. 
Tab. VII. fig. 14—16. Zvětš. 45/1; orig. č. 66. 


Skořápka pravidelně vejčitá, na průřezu elliptičná, k ústí jen ponenáhlu se zužující v tupou 
špičku, dole úplně kulatá. Zevně viděti jsou jen 3 komůrky, naznačené velmi jemnými švy. Ústí 
elliptičné, obklopené paprskovitě seřaděnými lištnami. 

Druh tento stojí uprostřed mezi P. lacrima v. M. a P. globosa Rss., od nichž se nejen 
velikostí, ale i formou ústí a oblejším tvarem liší. 


Velikost: 06 727%. — Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 


Celeď Globigerinidae Brady. 
Globigerina dOrb. 1826. (Challenger pag. 589.) 


Synonyma: /olydexia Ehbg., Rhynchospira Ehbg., Coscinospira Stuart. 

Charakteristika rodu: Skořápka volná, vápnitá, z více kulovitých komůrek složená, 
jež v conchospirále jsou vinuty. Ústí jest poloměsíčité, na vnitřní straně dutiny pupeční; zřídka 
bývají vedlejší ústí na povrchu. 

Struktura: Skořápka jest všude prostoupena hrubými (0:0127—0'0025 7) pory (jen 
někdy bývají též jemné pory přítomny) a skládá se (aspoň u některých recentních) vlastně z množství 
4bokých hranolů neb jehlanů; hlavně jsou tyto vyvinuty na zevní vrstvě exogenní,") která pokrývá 
původní, hrubě dírkovanou, jednoduchou skořápku (proper wall). Povrch bývá nejčastěji pokryt 
ostny, jež se při velkém zvětšení jako velmi ozdobné trny jeví a jsou massivní, bez porů. 

Rod tento nejvíce jest v nynějších mořích rozšířen, čítaje asi 15 druhů; fossilní druhy jsou 
známy již z Triasu. Z českého křidového útvaru jsou jen 3 druhy známy, z nichž nejobyčejnější 


.., 


druh (dosud žijící) Globigerina cretacea d'Orb. též v korycanských vrstvách přichází. 


') V této vrstvě právě se našly u recentních Globigerin ony záhadné dutiny, jaké jsem vylíčil při jiných popsaných rodech 
z čeledi Lagenidae. Viz: Wallich, Deep sea researches. London 1876. 


* 


45 


Globigerina cretacea d'Orb. 


Tab. IX. fig. T.—10. a, d. Zvětš. 160/1; orig. Č. 


-] 
Né 


Errteratura: 
1839. dOrbigny, I. c. pag. 34. Taf. 3. fig. 12.—14. 
1845. Reuss, Verstein. d. boóhm. Kreideform., pag. 36. Taf. 8. fig. 55. 
1860. Reuss, Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Bd. 40. p. 225. 
1862. Reuss, tamtéž. Bd. 62. pag. 88. 
1870. Giůmbel, Sitzungsber. d. k. baier. Akad. d. Wiss. p. 283, 287 
1874. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 
1886. Brady, Challenger, pag. 589. 

Skořápka skoro kruhovitá, silně stlačená, se třemi spirálně, slabě do výše vinutými závitky, 
jež rychle na velikosti přibývají a dole hluboký pupek tvoří. Počet komůrek všech bývá u do- 
spělých exemplářů (se 3 závitky) 13—16, z nichž obyčejně jen 5 na poslední závitek připadá; avšak 
mnohdy připadají jen 4, a tu bývají komůrky skoro pravidelně kulaté (majíce vzhled jako recentní 
skořápky téhož druhu), nebo též, ač řídčeji, Ó komůrek připadá na poslední závitek; tím se však 
komůrky stávají stlačenější (viz Tab. IX., fig. 10, «, 4). Poslední komůrka nese podlouhlé ústí v du- 
tině pupeční. 

Velikost: 0:2—06 77. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; hojně. 

Tento druh jest velmi obecný již ve spodním křidovém útvaru a zachoval se až do naší 
doby. Někteří jej vydávají za totožný s tertierním a recentním druhem Glob. bulloides d'Orbigny, 
který by se nelišil leč větší vydutostí komůrek, kteréž jen zcela málo s sebou souvisí. 


Čeleď Rotalidae. 
Podčeleď Rotalinae Brady. (Challenger p. 72, 640.) 


Discorbina Lamarck. 1804. (emend. Park. and Jon.) 


Synonyma: Discorbites, Rotalia, Rosalina, Rotalina, Valvulina, Asterigerina, Anomalina, 
Globigerina d'Orb. p. p.. Rotalia Will. p. p. 

Charakteristika: Skořápka volná, vápnitá, dosti hrubě porovitá, se stranou vrcholovou 
(svrchní, apikální), více vyklenutou než spodní, basální. Komůrky kulovité. Ústí excentrické, oby- 
čejně na basální straně štěrbinovité. Basální strana někdy bývá vyplněna nedírkovanou, přídavnou 
hmotou, která někdy i pupek tvoří. 

Struktura mnohých forem do tohoto rodu seřaděných jest neúplně známa, zvláště 
studium fossilních drobných forem jest veleobtižné. Jich příbuznost s Rotalií dokazuje okolnost, že 
má každá komůrka své vlastní stěny (Tab. X. fig. 74, c), schází však jim soustava chodeb. Průměr 
porů 0:004—0007. Příčky i stěny jsou perforovány. Jinak se průřez tohoto rodu neliší ničím od 
průřezu rodu Cristellaria. 

Rod tento složený z mnoha podrodů, jež se dříve hleděly přesně rozeznávati, ač nadarmo, 


počíná křidovým útvarem; největšího rozšíření dochází v tertieru. Recentních druhů čítá se nyní 
kol 22; v českém křidovém útvaru jest asi devět druhů, z nichž v korycanských vrstvách šest 


druhů přichází. 


46 


Discorbina ammonoides Reuss. 
Tab- Xhg- 1 2,"01c.Zvěte 90 5ories4c 02 


Synonyma alliteratura: 
1845.  Rosalina ammonoiďes Reuss. Verstein. d. bohm. Kreideform. I. pag. 36. Taf. 13. fig. 66. 
1851. Rosalina ammonoiďes Reuss. Foram. und Entomostr. d. Kreidemergel von Lemberg, p. 36. 
VAPAMne 2. 
1860. Rosalina ammonoiďes Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40. p. 223. 
1861. Rosalina ammonoiďes Reuss. Tamtéž. Bd. 44. pag. 316, 330, 337. 
1865.  Discorbína ammonoidďes Reuss. Tamtéž. Bd. 52. pag. 12. 
1870.  Rotalia ammonoiďes Giůimbel. Sitzungsb. d. k. bater. Akad. d. Wissensch. p. 283. 
1872. Truncatulina ammonoiďes J. Parker and R. Jones. Ouaterly Journal of the Geolog. Soc. 
28. May. Nro. 110. 
1874.  Planovbulina ammonoidďes Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. II/II. pag. 114. Taf. II. 23. fig. 9. 
Skořápka kruhovitá, z obou stran smačklá, deskovitá, na okraji zakulacená, skládající se 
ze 3 spirálních, rychle na šířce přibývajících závitků; poslední závitek s 8—10 komůrkami. Spi- 
rální strana málo klenutá, v prostřed slabě vyhloubená; komůrky na této straně jsou méně vypuklé 
než na spodní, a švy jejich jsou zahnuté; na straně spodní jsou vypuklejší, nechávají jen poslední 
závitek, švy dosti hluboké probíhají rovně ku středu skořápky. 
Velikost: 04 7. — Naleziště: Kaňk, Kamajk; zřídka. Mimo to je známa z Gaultu, Tu- 
ranu a Šenonu. 
Discorbina crassisepta n. sp. 
Tab. X. ie. 2. z, bc. Zvětš. 110)1Pore-c 139 amaje 


Skořápka na obou stranách ku středu skoro stejně silně vypuklá, k obvodu nepatrně 
smačklá, na hřbetě tupě zaokrouhlená, na straně spirální ve středu slabě vyhloubená; zevně 
ze strany spirální patrny jsou 3 závitky (ze strany spodní jen poslední), rychle na šířce přibývající, 
z nichž na poslední 9 komůrek připadá. Komůrky odděleny jsou mělkými, tlustými švy, silně na 
zad zahnutými. Poslední komůrka silně ku předu klenutá. 

Velikost: 0:27 7. — Naleziště: Kamajk; ne zřídka. 


Discorbina lenticula Reuss. 
Tab. X. fie. 3. a, 4. Zvětš. 100/1; orig. č. 42. 


Synonyma 'a literatura! 

1845. Koťalia lenticula Reuss. Verst. pag. 35. Taf. XIL fig. 17. 
1860. Kolalia lenticula Reuss. Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 40. p. 221. 
1861. Koťalia lenticula Reuss. Ibid. Bd. 46. p. 82. Taf. 10. fie. 3. 

1874. Flanorbulina lenticnla Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 115. Taf. II. fig. 11. 

Skořápka kruhovitá, na obvodě tupě zašpičatělá, na obou stranách, basální i apikální, skoro 
stejně klenutá, uprostřed slabě prohloubená. Závitky nejčastěji (2—2".) skoro cele se objímající; 
na poslední závitek připadá 6 komůrek, jež na svrchní (spirální) straně oble 4hranné, na spodní 
(pupeční) oble 3hranné jsou. Švy mezi komůrkami velmi mělké, mnohdy nezřetelné, slabě oblouko- 
vité. Poslední komůrka silněji předešlých nadmutá, objímající částečně předchozí závitek, jímž. jest 
její přední ústní plocha silně vykrojena. 

Velikost: 0'3 7. — Naleziště: Kamajk, Kaňk; zřídka. Mimo to jest známa z Gaultu, 
Turonu a Senonu. 


47 


Discorbina inflata n. sp. 


Tab. X. fig. 4. a, 4, c. Zvětš. 160/1; orig. č. 47. Kamajk. 


Skořápka spirálně zatočená, se závitky úplně se objímajícími, na jedné straně silně při- 
ostřená, na druhé straně pravidelně okrouhlá. Poslední závitek jeví 7 komůrek, silně vydutých, 
hlubokými, ostrými švy od sebe oddělených. Švy na svrchní straně (fie. 4c.) málo zahnuté, radiálně 
do středu pupku směřující; na spodní straně (fig. 49) silně zahnuté, tangentiálně se dotýkající 
dutiny skořápkové. Poslední komůrka velice vydutá. (Otvor jest poloměsícovitá štěrbina, těsně 
ku předcházejícímu závitku přiléhající. 

Velikost: 0:15 77%. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Discorbina oligostegia n. sp. 
ab he 202 Zvětš. 90/1; orig, č, 5l. Kaňk. 


Skořápka skoro kruhovitá, silně na obě strany pravidelně vyklenutá, na hřbetě poněkud 
plochá. Závitky se úplně kryjí a tvoří hluboké, po obou stranách stejné pupky. Na posledním 
závitku 5—6 komůrek slabě naznačenými švy. Plocha poslední komůrky silně v před vyklenutá 
Otvor velmi uzounká, zahnutá štěrbina na dolejší straně přední plochy poslední komůrky. 

Velikost: 0:2 772. — Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 


Discorbina regularis n. sp. 
Tab. X. fig. 62, 4. Zvětš. 100/1; orig. č. 40. Kamajk. 


Skořápka pravidelně okrouhlá, na obě strany stejně silně vyklenutá, na obvodu smačklá, 
tak že se zdá, jako by kýlem byla opatřena. Závitky se úplně kryjí; poslední závitek nese 7 ko- 
můrek, kteréž jsou silně vyduté, jemnými, ale ostrými, mírně zahnutými švy od sebe odděleny. 
Ústí jest poloměsíčná skulina, přiléhající těsně na předešlý závitek. 

Velikost: 05 72. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 


Geologické rozšíření. 


Úkolem následujících řádek jest podati stručný přehled geologického rozšíření popsaných 
foraminifer po stránce druhové; nevděčný to úkol, vyžadující největší svědomitosti a pilné orien- 
tační práce po veškerém křidovém útvaru českém, by nám byl spo/e/ivým vodítkem při srovnávání 
naší fauny s faunou týchž- vrstev v jiných zemích, kterýžto úkol nad míru stížen jest neustálenými, 
sobě přečasto odporujícími náhledy o hodnotě mnohých druhů, ba i rodů. (Bližší viz: 7. Derner: 
Předběžný kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. „Věstník kral. české společnosti nauk“, 
Ročník 1892, pag. 34—36.) Celkem lze s jistotou tvrditi, že foraminifery korycanských vrstev, 
pokud se týče rodů, souhlasí s foraminiferami z cenomanu zemí cizích, zvláště z Francie.) Co se 
týče jednotlivých druhů popsaných (celkem 61, z nichž jest 40 nových druhů), tu zjistul jsem, že 
rozšíření jednotlivých druhů jest mnohem větší, než jak by se dalo souditi dle praci Reussových, 
jakž připojený tabelární seznam ukazuje. Že jest tak velký počet nových druhů, dá se lehce vy- 


I) Při té příležitosti podotýkám, že jest se s velkou opatrností držeti d'Orbignyho seznamu v jeho Paleontologie Stratigrahgue, 
kterýž obsahuje pouze velmi chatrné a krátké popisy nových druhů, jež nikde vyobrazeny nejsou. 


48 


světliti geologickou povahou naleziště, jakož i tím, že foraminifery cenomanu vůbec velmi málo 
byly studovány (Reuss znal z Čech jen 4 druhy!). 

Připojený tabelární seznam umožňuje snadný přehled rozšíření popsaných druhů ve všech 
vrstvách českého křídového útvaru, pokud se to dle mých předběžných studií provésti dalo. 


Pece Zo Rp EE E 
'š sak s č EMME 
zs] EEE in JEEEE 
| EEE EEE 
I | SEJEJEEE ©) MZ B5A 
1| Polyphragmá cribrosum Reuss . — 81 | Marginulina elongata Rss. „- PE 
2 | Lituola cenomana d'Orb.. — 32 » arcuata n. sp. . = 
3 | „ . cylhndncajmeésp -© 39 : incerta n. sp. = 
4 „ globigerinoides n. sp. . |- 94 | Vaginulina recta Rss. |- — 
| | B | Haplostiche oligostegia n. sp. - -+ | 22 3 cenomana n. sp. = 
(6 | Trochammina irregularis P. J. . (== ? ? -F-H 36 | Flabellina elliptica Nilss. . =- 
(7 Bulimina brevicona n. sp. < -| | 30 . ornata Reuss r- 
M | 8| S vanablisid.Orbs 006 E 38 | Frondicularia Fritschi n. sp.. „© 
l | 9 | „ | depressa n. sp.. « -| 39 . gracils ne SP AN: a | 
"l | dnflatam sp. 27 | 140 S conica n. sp. „H+ 
l JŠ | 1 | „ „conoidea n. sp. - « -|-| | > inversa Reuss . A ---E--+ 
n | 12 | Polymorphina compressa n. sp. |- | | | 42 s coronata n. sp. „| 
"l 13 | 8 ovata n. sP: « « |- | M) . linea n. sp.. = 
VN 14 | Lagena tuberculata n. sp. — | 44 5 bohemica n. sp. = 
v 15 | Nodosaria obsolescens Reuss. ---- ?|?-+ | 4 + parallela n. sp. == | 
n | | 16 | „© cryptostegia n. sp. — 46 ja obsoleta n. sp. = 
nh 17 | „ siligua Rss... „| 47 5 guadrigona n. sp. -| 
jh | | -18 | „ „aGlavata MESp. = 48 Ž acutangula n. sp. |- 
n |. | 19 | „© subnodosa n. sp. . „M 1 149 % lanceolata n. sp. < < -+ ; 
H | 20 | „© pseudaffinis n. sp. „HH 50 | 2 foliacea n. sp.. = | | 
ni ji | „bohemica n. sp. „| Bl | Textularia globulosa Rss. . ' KADABARC CDL 
M (ZZ o E ahats RSS- =>- -4 2 | s brevicona n. sp. „HH | 
M | 23 | 55 FilseanalRsse. D3 ji parallela n. sp. „> ltd 
v 24 „+ pseudochrysalis Rss. : -+ D4 | Globigerina cretacea d'Orb. . « -++ 
ho 125 P divergens n. sp. -T 55 | Discorbina ammonoides RSS.: Pala olal | sl 
VVN | 26 | Cristellaria rotulata Lamarck Hr- 6 | á crassisepta n. sp.. - | 
l V 121] „© umbilicata n. sp. m 57 | : lenticula Rss. . MH X- 
| | | 28 | „4 .(obsoletazm: Sp,- |- 58 | 5 inflata n. sp. = 
| | 29 | „© similis n. sp. „+ D9 č oligostegia n. sp.. < |-+ 
v 90 | Marginulina oligostegia n. sp. RE 60 é regularis n. sp. == 
| | M 
M. 
| 


Oprava. Na str. 9. omylem přišly podčeledi Z, Z, G., /Ť. do čeledi III. As/rorhčsae místo do čeledi II. 
M Miliolidae na str. 8. 


Uber die Foraminiferen des bohmischen Čenomans. 
Von 


JAR. PERNER, 


Assistenten an der palaeontologischen Abtheilung des kónigl. bóhm. Museums in Prag. 


(Resumé des bohmischen Textes.) 


Vofrede. 


Vor ungefáhr 4 Jahren regte in mir mein hochgeehrter Lehrer, Prof. Dr. A. Frič, das 

Interesse an, die Foraminiferen der bohmischen Kreideformation zu studieren, als durch die 
Erweiterung der Kenntnisse ber dieselben das Bild unserer fossilen Fauna, iiber die wir bereits 

F- zahlreiche werthvolle Arbeiten besitzen, noch vervollstándigt werden kónnte. Vor allem zeigte 
sich hier die Nothwendigkeit einer neuen Bearbeitung der bohmischen Kreideforaminiferen vom 


Standpunkte der bei der neuen systematischen Durchforschung der bohmischen Kreideformation 

gesammelten Erfahrungen und herrschenden Ansichten. Trotz der bedeutenden Fortschritte, welche | 
t im Studium der Foraminiferen in den letzten Decennien zu verzeichnen sind, lag, seit Reuss's Zeiten, 
3 dieses Gebiet bei uns brach, als námlich die Foraminiferen ganz unberůcksichtigt blieben 
; Mich zu dieser Arbeit entschliessend. fasste ich den Plan, dieselbe so auszufiihren, dass ich 
die geologischen Horizonte von unten nach obén verfolge, damit zucgleich auch die geologische 
Verbreitung der Foraminiferen, deren Zahl in den jingeren Schichten zunimmt,“) rascher und sicherer 
festcestellt werde. 

Doch musste ich mich in Verfolgung meines Zweckes nur auf zwei Fundorte, Kamajk bei 

P Časlau und Gangberg bei Kuttenberg, beschránken, weil die mineralogische Beschaffenheii") dieser 
Schichten auf anderen Fundorten die Erhaltung der Foraminiferen nicht zulásst, 


I) Den vorláufigen Untersuchungen nach sind die Korycaner Schichten (bóhm, Čenoman) die drmsten an Arten, dagegen 


dem Senon entsprechenden (Teplitzer, Priesner) die artenreichsten. Vergl. J Perner, Kritisches Verzeichniss der Foraminiferen aus den 
Priesener Schichten der bóhm. Kreideformation. „Věstník král. české Společnosti nauk“, I5)2, pag. 31—53. 
% Eine náhere Erórterung dieser Verháltnisse findet sich in der gediegenen Monografie von Zrič: „Die Korycaner Schichten“* 
im Archiv fůr naturwiss. Durchforschung von Bóhmen. Bd L 
Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu. n 


die 


50 


Bezůglich des an Foraminiferen reichsten Fundortes, Kamajk, sei bemerkt, dass derselbe 
eine Bucht des Kreidemeeres darstellt, an deren Gneissufer das Wasser die abgestorbenen Thiere 
auswarí. 

Bei der Bearbeitung des speciellen Theiles meiner Arbeit richtete ich mich nach dem Vor- 
gange der englischen Forscher; die Beschreibungen der feinen Structur bei den einzelnen Gattungen 
basiren jedoch auf Důnnschliffen bonmischer Exemplare und, soweit moglich, wurden auch von 
einzelnen Arten Ouerschnitte angefertigt. 

Fůr die systematische Anordnung wáhlte ich das System Brady, da es z. Z. wohl als die 
einzige wissenschaftliche und praktisch brauchbarste Classification der Foraminiferen betrachtet 


werden muss. 


D:eg"desct p tives Ike 


Lituolidae Brady. 


Aus dieser Familie sind im bohmischen Cenoman vertreten die Gattungen: /Folypůragma, 
Lituola, Haplostiche und Trochammina. 


Polyphragma Reuss. (Lichenopora Defrance.) 


Die Diagnose dieser Gattung siehe Brady: Challenger Foraminitera, pag. 350. 
Die einzige, bisher nur aus dem bohmischen und sáchsischen Cenoman bekannte Art dieser 


Gattun© ist 
Polyphragma cribvosum Reuss (Taf. I. fig. 1—14. Textfigur Nr. 2 u. 3). 


Biteratur,únd Synonyma: 

1846. Lichenopora cribrosum Reuss. Versteinerungen der bóhm. Kreideformation. II. Th., pag. 60, 

123, Vat, ADV. Biela XX 
1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorláufge Notiz úber zwei neue fossile Foraminiferen-Gat- 

tungen. Sitzungsberichte der bóhm. Gesellschaft d. Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 
1872—75. Polyphragma cribrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 

I. Th. Der untere Ouader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 8—10. 

Palaeontographica Bd. XX. 1. 

1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 

Die urspriinglich an anderen Gegenstánden, Ostrea, Cidarisstacheln etc. haftende Schale 
ist walzenfórmig, zumeist unregelmássig verbogen, oft in zwei Aeste sich theilend, aus zahlreichen 
Segmenten (bis 22), die mitunter durch unregelmássig durchlaufende Einschnitte von elnander abge- 
theilt sind, zusammengesetzt. An der letzten Kammer befindet sich die convexe Můndung, bestehend 
je nach der Ausbildung des Individuums aus 9—35 runden Oeffnungen, die in zwei oder drei, 
mehr oder weniger deutliche Kreise angeordnet sind. Die Oberfláche der Schale erscheint, bei 
| mássiger Vergrósserung, aus feinen, mit einem gelbbraunen Cement verbundenen Kieselbláttchen 
zusammengesetzt, sonst ist sie, wahrscheinlich in Folge des langen Hin- und Herwálzens am 
Meeresorunde, glatt und glasartig glánzend (Fig. 12). Am Lángsschnitt durch die Schale (Fig. 8 


5] 


bis 10) ist schon bei schwacher Vergrósserung wahrzunehmen, dass die ganze Schale durch die 
labyrinthartigen, unregelmássigen Einbiegungen der Wánde in Ouerficher, die áusserlich den 
Segmenten entsprechen, getheilt ist. Bei starker Vergrósserung und an einem sehr feinen Schliffe 
„(stehe Fig. 13 u. 14) sehen wir, dass die Schale aus zwei Schichten besteht, u. zw. einer áusseren, 
grobsandigen, und einer inneren, hyalinen, kalkigen und zugleich porósen, die eigentlich das Innere 
der Schale auskleidet. Die Poren verlaufen oft unregelmássig und pflegen trichterfórmig erweitert 
zu sein. Die Grósse derselben schwankt zwischen 0:0011—0008 2%.  Dass die Kammern mit 
einander durch runde Oeffnungeu communiciren, iiberzeugen wir uns durch Entfernung der €in- 
zelnen Segmente, oder auch an einem Ouerschliffe, an dem dann auch die innere hyaline Schichte 
zum Vorschein kommt. 

Úber die Bedeutung dieser beiden Schichten, welchen Zwecken sie angepasst sein mochten, 
ist schwer sich ein Urtheil zu bilden, denn man findet zur Erklárung hiefůr weder bei den iibrigen 
fossilen noch recenten Foraminiferen irgend eine Analogie, da deren deutlich poróse Schale mit 
« Sandkornern bedeckt ist, die dann mit Zunahme der porósen Masse einen wesentlichen Bestand- 
theil der Schale selbst zu bilden scheinen. Abgesehen davon, welchen Zwecken diese Sand- 
korner den. Foraminiferen dienen, wissen wir aus den Arbeiten von Moóbius,") dass das Thier 
durch. diese Schichte von Sandkórnern seine Pseudopodien ausstrecken kann. Bei Polyphragma 
důrfte dies wohl nicht moglich gewesen sein, da durch die feste Cementmasse der áusseren Kiesel- 
schichte die Pseudopodien unmóoglich durchdringen konnten. Es ist daher die Bedeutung dieser 
zwei scharf von einander getrennten Schichten nicht mit dem Zwecke der sandigen, porósen 
Schichte einiger Foraminiferen, wie sie z. B. bei Textularia gibbosa aus dem Tertiár, der recenten 
Textularia agglutinans aus dem atlantischen Ocean, einigen Buliminen mit sandiger Oberfláche u. a. 
zu identificiren. Nur bei Climacammina Moller aus der Steinkohlenformation herrschen áhnliche 
Structurverháltnisse der Schale wie bei Polyphragma vor. Es scheint, dass das Polyphragma-Thier 
im Jugendzustande nur von der porósen Hůlle umgeben war und erst spáter in Folge verschie- 
dener Einfliisse, namentlich aber um sich an andere Gegenstánde zu befestigen, die Einkerbungen 
der diinnen Schichte oberfláchlich mit der Sandmasse ausfůllte und diese mit Cement verband. 
Fiir diese Annahme scheint der Umstand zu sprechen, als sich in der Cementmasse die einzelnen 
Sandkórner ganz sgleichfórmig vertheilt finden, sowohl in den oberen, als in den tieferen Lagen 
(Fig. 11), was aber bei anderen sandigen Foraminiferen nicht vorkommt, indem sich bei diesen die 
grósste Anzahl der Sandkórner an der Oberfláche findet und tiefer entweder nur Cement ist oder, 
es finden sich spárliche Sandkórner nur einzeln in der ursprůnglichen Kalksubstanz eingebettet. 

Dass Polyphragma mit den Schwámmen Pharetrones verwandt wáre, wie Steinmann (Zettschr. 
f. Mineral. 1888) behauptet, ohne aber Beweise hiefir zu erbringen, ist sehr in Zweifel zu ztehen, 
denn eine derartige Structur hat man bisher noch bei keinem Schwamme wahrgenommen. 

Masse: Lánge der Schale 2—18 77%. Durchmesser (Breite) 1—1'5 2%. Fundort: Kamajk; 
sehr háufig in, den lehmigen Ablagerungen; selten in den Bryozoenschichten am Gangberg bei 
Kuttenberg. 

Lituola Lamarck, emend. Brady. 


(Placopsilina d'ÓOrb. p. p.) 
Diagnose der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. S15. 
Diese Gattung ist in der bóhm. Kreideformation durch 3, nur auf den Cenoman beschránkte 


Arten reprásentirt. 


') Móbius: Úber die Structur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1540, 


7* 


52 
Lkituola cenomana d'Orbigny. (Taf. II. Fig. 1—6. Taf. IV. Fig. 15.) 


Literatur u. Synonymik siehe:“ Brady I57cBl 3670 
Die stets (am háufigsten an den Schildera der Pollicipoden) angewachsene Schale ist anfangs 
spiralig gewunden, dann — von der 7—9 Kammer etwa angefangen — gerade, oder auch gekrůmmt; 
am Durchschnitt erscheint sie niedrig gewólbt, an der Seite, mit der sie angewachsen war, glatt 
und gerade (Textfig. Nr. 4 u. 5), durch tiefe Náhte ist sie in 6—18 Kammern getheilt, von denen 
die letzte die Miindung trágt; dieselbe ist kreisformig und stellt mitunter auch dendritisch ver- 
zweigte Einbiegungen dar. Bei geringer Vergrosserung erscheint die Schale an ihrer Oberfláche aus 
lauter feinen Kieselbláttchen aufgebaut, die mit einem rostgelben Kalkcement zusammengefůgt 
sind. An feinen Schliffen zeigt es sich, dass jede Kammer nahe der Oberfláche eine dunkle, grob- 
sandige Schichte trágt und innwendig die Wánde mit einem grauen Kalkcement ausgewolbt sind; 
in demselben befindet sich nur eine ganz kleine Anzahl jener Kieselkorperchen, die als finger- 
formige Fortsátze die Gattung Lituola so besonders charakterisiren (stehe Taf. II. Fig. 6.). 
Die bohmischen Exemplare der Lituola cenomana -stimmen mit den englischen Abbildungen 
vollig iberein, doch von den franzosischen Exemplaren, die ich von dem hervorragenden Kenner 
* der franzósischen Foraminiferen Schlumberger erhielt, weichen sie in der Grósse und in der Form 


der Můndune bedeutend ab. 
Grósse: O04—11 7. -— Fundort: Sehr zahlreich am Kamajk, spárlich in Kolin, Korycan 


und Gangberg. 


M Litnola cylinďrica n. sp. (Taf. II. Fig. 7—12, Textfig. 5.) 


i Schale frei, walzenfórmig, aus mehreren — bis 15 — stark gewolbten Kammern, die durch 

ni parallele tiefe Náhte von einander getrennt sind, zusammengesetzt; die letzte Kammer trágt die 

jí aus mehreren ungleich zerstreuten Offnungen bestehende Můndung. Die Oberseite besteht aus 

J sehr groben, mit einem róthlichen Cement verbundenen Sandkórnen. Der Ouerschnitt zeigt eine 

v áhnliche Structur wie bei der vorigen Art, doch sind hier viel wenigere fingerfórmige Fortsátze 

und die Ouerwánde sind in der Richtung nach vorne concav und deutlicher hervortretend. 
Grósse: 13—8 4%. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 


= 


Lilnola olobigevinoides n. sp.) (Pafs I Fig: A5) 


Schale in unregelmássiger Spirale gewunden und aus zwei Windungen bestehend. Von der 
oberen Seite 'sind 7, von der unteren 10 ungleich grosse, gewólbte, kugelige bis walzenformige 
Kammern wahrnehmbar; Miůndung undeutlich; Oberfláche grobsandig, aus grossen Kieselkórnern | 


SL ĚTE 


= 
m6 


n. r a o — o 
PB 


bestehend. | 
Grosse: 1'5 7474. | 
Haplostiche Reuss 


(Nodosaria pp. Lituola pp. Dentalina pp.) 


-= Ev 


Die Charakteristik der Gattung s. Brady: Challenger Foraminifera pag. 317. 
Diese Gattung kommt in Bóhmen durch sechs Arten vertreten vor, von denen sich nur 


1 Art in den Korycaner Schichten findet. 


') Die Unterbringung dieser Form in der Gattung Lituola betrachte ich nicht als definitiv, da die undeutliche Můndung und 
fůr die Anfertigung eines Schliffes nicht hinreichende Material die Sicherstellung der Gattung nicht zulassen. Ich 
Gattung Lituola vorderhand im Sinne der englischen Autoren auf, die zu dieser Gattung alle jene sandigen Formen 
innere Structur nicht bekannt ist und sie sonst zu einer anderen Gattung sich nicht sicher einreihen lassen. 


namentlich das 
fasse daher die 
einreihen, deren 


u S 


M G0 920 


JÓ 


Haplostiche oligostegia n. sp. (Tab. II. Fig. 13, 14.) 

Schale im Durchschnitt elliptisch, aus drei sehr ungleichen Kammern bestehend; die unterste 
Kammer ist unten abgerundet, an den Seiten zusammengedrůckt, die mittlere ist gedrungen walzen- 
fórmig, von den ůúbrigen durch sehr seichte, fast parallele Náhte abgetheilt, die letzte ist unregel- 
mássig kegelfórmig und endigt in eine stumpfe, die etwas excentrische Miindung tragende Spitze. 
Die Oberfláche ist sehr fein sandig. 

Grósse: 022 7%. — Fundort: Gangberg (Unicum). 


Trochammina Parker and Jones. 
(Webbina dOrb. p. p. Trochammiha Carp. p. p.) 

Charakteristik der Gattung in Brady's Challenger Foraminifera p. 336. 

Diese Gattung umfasst eine Menge Formen, deren Structur nur sehr ungenau bekannt ist. 
Úber die systematische Stellung der einzelnen Arten aus der ganzen Untergattung Trochammina 
Brady herrschen oft die entgegengesetzten Ansichten. Wie sehr irrig dieselben sein kónnen, beweist, 
dass unsere Trochammina irregularis zu den Imperforatae gezáhlt wurde, obzwar sie canz 
deutlich perforirt") ist. Úbrigens ist zweifelhaft, ob auch die anderen Arten imperforirt sind, und ob 
unsere Exemplare, von Carpenter als „placopsiline Form of [roch. irregularis“ bestimmt, zu dieser 
Gattung úiberhaupt gehóren. 


Trochammina ivvegularis (P. J.) Carpenter. (Taf. IX. Fig. 1—6.) 
(Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera. Plate X. Fig. 6—10. Webbina 


irreg. dOrb. Prodrome de Palaeont. Vol. II. p. 111. Nubecularia irreg. d'Orb. Reuss, Sitzungsber. 
d. kais. Akad. d. Wissen. Wien. Bd. 46, 1863, pag. 30.) 


Schale stets angewachsen, ungleich elliptisch oder kreisfórmig, mássig gewólbt; regelmássig 
finden sich mehrere (3—6), mittels kleiner Hálschen oder Roóhrchen kettenartig verbundene Kammern"; 
an der Unterseite, mit der die Schale angewachsen ist, finden sich keine Wánde; die Oberfláche 
der durchaus kalkigen Schale ist fettglánzend und mit unregelmássig zerstreuten Grůbchen besetzt. 
Ein Vertikalschnitt (Fig. 3—5) zeigt, dass die Wánde, hier bogenfórmige Lamellen darstellend, 
mit Poren durchsetzt sind, dieselben sind auch bei mássiger Vergrósserung sichtbar und stehen 
zur Oberfláche senkrecht. Die Grosse der Poren schwankt zwischen 0:006—0'0003 7. 
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk an den Schildern der Pollicipoden sitzend und sonst 


in der ganzen oberen Kreideformation verbreitet. 


Textulariďae Brady. 


Subfamilie Textularinae Brady. 


Textularia Defrance. 


(Polymorphium Soldani p. p. Loxostomum, Ciidostomum, Rhynchoplecta, Proroporus Ehbg. p. p.) 


Die Charakteristik der Gattung siehe Brady, Challenger Foraminifera p. 355. 
Von dieser Gattung záhlen wir in der bóhm. Kreideformation 11 Arten, 3 finden sich in 
den Korycaner Schichten. 


1) Es ist eigenthůmlich, dass bei dieser Form und anderen sehr gewóhnlichen Gattungen, so Bulimina, Cristellaria, Frondi- 
cularia u. a., die Structur auf ihre Feinheiten hin fast gar nicht bekannt ist und, obzwar die bedeutendsten Kenner der Foraminiferen 
darin úbereinstimmen, dass das Studium der Foraminiferen, ohne die Structur (mittels Důinnschliffe) kennen zu lernen, illusorisch blerbt, 
so werden doch nur der oberfláchlichen Kenntnisse dieser Formen nach Schlisse gezogen, die fur die Descendenztheorie, namentlich 
fůr die palaeontologische Entwickelung der Lebewesen wichtig sein sollen. 


D4 


fextularta globulosa Reuss (non Ehrbg.) (Taf. IX. Big) 

Biteratbuc: 

Reuss, Versteinerungen d. bohm. Kreideform. I. p. 39. Taf. XII Oo 29. 
Reuss, Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 40. p: "292.,Dat Ao 1208. 
Frič, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung v. Bóhmen. Bd. VII Nr. 2. p. 116. 

Fig. 163. 

Schale stumpf kegelfórmig, sich mássig erweiternd, auf jeder Seite 5—7 Kammern záhlend, 
die von einander durch tiefe, schiefe Náhte getrennt sind. Die Alternation der Kammern ist 
central, námlich, es liegt die Stelle, wo sich die obere Naht der rechten Kammer mit der Seiten- 
naht der linken Kammer berůhrt, gerade in der Mitte. 

Grosse: 0'1—0225 7222. — Fundort: Kamajk und Ganberg, selten. 

Diese Art findet sich bereits in der unteren Kreideformation, doch ihre grosste Verbreitung 
weist sie im Senon auf; in den Teplitzer Schichten bildet ihre Anzahl den grossten Percentsatz 
unter allen úbrigen Foraminiferen. 


fextutaria brevicona n. sp. (Taf. IX. Fig. 12.) 


Schale sehr stark kegelfórmig, sich jáh erweiternd, die Kammern sind stark gedunsen, durch 
tiefe, schiefe Náhte abgetheilt. An jeder Seite befinden sich 5—7 Kammern, von denen die letztere 
kugelig gewólbt zu sein pflegt. Die Alternation der Kammern central. 

Grósse: 0'17 w. — Fundort: Kamajk (háufig), Gangberg (selten). 


fextutaria pavallela n. sp. (Taf. IX. Fig. 13.) 


Schale anfangs sich nur mássig erweiternd, dann fast die gleiche Breite behaltend, im 
Ganzen etwas gekrimmt; an jeder Seite 9—13 allmáhlich sich vergrossernde Kammern, die 
durch seichte, sehr schiefe, an der Berihrungsstelle eingebogene Náhte abgetheilt sind. Die Alter- 
nation der Kammern im ersten Drittel. 

Grósse: 0:8—0'5 2. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 


Unterfamilie Bulimininae Brady. 


Bulimina d'Orbigny. 


Die Charakteristik der Gattung in Brady: Challenger, Foraminifera, pag. 397. 

(Wegen der sehr mangelhaften Kenntniss der feinen Structur aller hieher gezáhlten Arten 
wáre besser, alle sandigen, nicht perforirten Formen in die Reuss'sche Untergattung Ataxophrag- 
mium unterzubringen; an unseren Exemplaren war es mir nur von Bulim. variabilis moglich sich 
Ouerschnitte anzufertigen und so die Structur dieser Art kennen zu lernen.) 

Aus dieser Gattung haben wir in Bóohmen circa 15 Arten, von denen in Cenoman sich 
D finden. 


Bulimina brevicona n. sp. (Taf. IV. Fig. 1, a, d. Vergr. 110/1, Orig.-Nr. 74.) 


Schale verkehrt eifórmig, so dass ihre Hohe fast ihrer Breite gleich kommt, im Ganzen 
besitzt ste 9—4 spiralfórmige Windungen, jede aus 3, durch feine Náhte von einander getrennte 
Kammern bestehend; die drei auf die letzte Windung fallenden Kammern sind stark gewolbt, 
durch breitere, aber seichtere Náhte von einander getrennt und in der Mitte grůbchenartig vertieft. 
Die Óffnung, in einer dreiseitigen, durch das Centrum der drei letzten Kammern gebildeten Hohlung, 
undeutlich. Grósse: 05 744. — Fundort: Kamajk, selten. 


Bulimina variabilis d'Orb. (Taf. III. Fig. 2 a, d. 6, 7. Orig.-Nr. 109. Vergr. 45/1. Gangberg. 


Eiterfatum: 

Bulimina variabilis d'Orb. Mém. 1. c. p. 40. Taf. IV. Fig. 9—12. 

Bulimina variabilis d'Orb. Reuss, Verst. I., p. 37. Taf. VIII. Fig. 56, 76, 77. 
Ataxophragma variabile d'Orb. sp. Geinitz, Elbthalgeb. p. 124. 

Die Structur dieser von Reuss vielleicht nicht mit Unrecht als eine neue Gattung vor- 
geschlagenen Art (siehe Fig. 6 und 7) zeigt nicht eine Spur von Poren; an dem Ouerschnitt ist 
jedoch ersichtlich, dass die Schale aus feinem Sand, untermischt mit kalkigem Cement, aufgebaut 
ist da nach der Ausátzung nur die Kieselkórner iibrig blieben. Die Ouerwánde der Kammern 
erscheinen bei stárkerer Vergrósserung infolge eines hellen kalkigen Úberzuges an der Oberfláche 
hyalin, diese feine Kalkschichte erweitert sich auch an das Innere der Schale und die Náhte der 
„ Kammern erscbeinen an ihrer Oberfláche als blaugraue Streifen. 

Grósse: 0:3—09 7. — Fundort: Sehr háufig bei Kamajk und Gangbero. 


Bulimina tnflata n. sp. (Taf. III. Fig. 4 a, d, c. Orig.-Nr. 71. Vergr. 70/1. Kamajk.) 


Schale kurz und breit, kegelfórmig oder veskehrt eifórmig, am unteren Ende stumpíspitzig, 
4—53 spiralformige Windungen bildend, die ersten zwei derselben sind sehr klein und nur durch 
undeutliche Náhte getrennt, die ibrigen Windungen nehmen an Umfang rasch zu und die letzten 
sind stark erweitert. Die vier Kammern der letzten Wiadung sind stark gewólbt und durch tiefe 
Náhte getrennt. Die Miůndung ist eine, an einem Ende zungenfórmig ausgeschnittene, in der 
Mitte zwischen den zusammenlaufenden Náhten der letzten 4 Kammern sich befindliche Spalte. 
Die Oberfláche ist glasartig glánzend, sehr fein granulirt. 

Grósse: 0*8 77. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 


Bulimina conoiďea n. sp. (Taf. III. Fig. 5 a, d. Orig.-Nr. 70. Vergr. 110/1. Loc. Kamajk.) 


Schale verkehrt kegelfórmig, allmáhlich sich erweiternd, unten in eine stumpfe Spitze endigend, 
oben stark verflacht (vom Riicken her wie abgestutzt erscheinend); die Kammern, in sechs Win- 
dungen stehend, sind durch seichte, doch gut wahrnehmbare Náhte von einander getrennt. Die 
Wánde der Kammern erscheinen als dicke, blaugraue Streifen; die letzten 4 Kammern sind mássie 
gewólbt, gegen die Mitte stark nach unten geneigt. Die Miindung ist eine lánglich ovale Spalte. 
Die Oberfláche fein granulirt. 

Grosse: 06 77%. Fundort: Kamajk, selten. 


Bulimina depressa n. sp. (Taf. III. Fig 3 a, d. Orig.-Nr. 18. Vergr. 15/1. Loc. Kamajk.) 


Schale halbrund, an der Unterseite ach gedriickt; die Kammern stehen in einer Spirale, 
die eine oder anderthalb sich rasch verbreitende Windungen beschreibt; die einzelnen Kammern 
sind ringfórmig, von einander durch scharfe, tiefe Náhte getrennt, die letzte Kammer breitet sich 
sehr flach aus, so dass sie, von oben besehen, die vor ihr liegenden Windungen verdeckt, und 
ist eifórmig ausgeschnitten. In diesem Ausschnitt befindet sich die lángliche Mundoffnung. 

 Grósse: 004—07 m. — Fundort: Kamajk, spárlich. 


56 


Virgulina? sp. (Taf. III. Fig. 9. Orig.-Nr. 61. Vergr 150/1.) 


Schale kegelfórmig, am Durchschnitt abgerundet, die untere 3 Kammern lehnen sich in 
einer Reihe an einander an, die oberen bilden zwei Reihen; dieselben sind stark gewólbt und 
durch tiefe Náhte von einander getrennt. 

Von dieser Art ist nur ein einziges und noch dazu unentwickeltes Exemplar vorhanden, 
daher nicht sicher zu bestimmen. 

Grósse: 088 7. — Fundort: Kamajk (unicum). 


Lagenidae brady. 


VUáaterfamulé: Ea Ser ae 


Lagena Walker et Jakobs. 


Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera. 
In der bohm. Kreideformation finden sich 3 Arten, eine davon im Cenoman. 


Lagena tuberculata n. sp. (Taf. V. Fig. 19 a, d. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 58.) 


Schale unregelmássig elliptisch, mássig: gewolbt, sich allmáhlich in eine důinne Rohre 
verlángernd; die Oberfláche ist mit groben Hóckern bedeckt; die Miindung durch einen massiven 
Ring verschmálert. 

Grosse: 06 m. — Fundort: Kamajk (2 Exempl.) 


Unterfamilie Nodosarinae, Brady. 
Noďosaria Lamarck. 


Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger, Foraminifera p. 448. 


Nodosaria obsolescens Reuss. (Taf. VI. Fig. 1 a, 0.) 


Die Beschreibung der Art siehe: Geinitz, Elbthalgebirge II., pag. 83. Taf. II. 20. Fig. 14. 
Grósse: 15 2. — Fundort: Kamajk, selten. 


Nodosavia cryptostegia n. sp. (Taf. VI. Fig. 2. Orig.-Nr. 38. Vergr. 530/1.) 

Schale lánglich lanzettlich, aus 5, durch seichte, schiefe Einbiegungen von einander getrennten 
Kammero bestehend; die untere Kammer eifórmig spitzig, die letzte ausgezogen und in eine 
stumpfe Spitze endigend. 

Grósse: 12 we. — Fundort: Kamajk (unicum). 


Nodosaria siligua Reuss. (Taf. VÍ. Fig. 8. Orig.-Nr. 55. Vergr. 60/L.) 


Beschreibung in Reuss: Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsbericht 
d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. Fig. 11. 
Grósse: 06 774. — Fundort: Gangberg. 


Nodosarvia clavata n. sp. (Taf. VI. Fig. 4. Orig.-Nr. 48. Vergr. 20/1.) 


Schale keulenfórmig, nahtlos, mit 5 Furchen versehen, dieselben sind wellenfórmig verbogen 
und endigen vor der fiinften Kammer; an beiden Enden lauft die Schale in eine kurze Spitze aus. 
Grósse: 2:6 m. — Fundort: Kamajk; sehr selten. 


t 
-A 


Noďosaria subnoďosa n. sp. (Taf. VL. Fig. 5. Orig.-Nr. 54. Vergr. 50/1.) 


Schale fast gerade, fiinfkammerig, durch tiefe Náhte abgetheilt. Die erste Kammer ist halb- 
kugelig, die ůúbrigen sind walzenfórmig, etwas breiter als lang, stark gewólbt; die letzte lauft in 
eine gedehnte, doch stumpfe Spitze aus. 

Grosse 1 27%. — Fundort; Kamajk. 


Nodosaria psendajfimis n. sp. (Taf. VI. Fig. 6 a, 4; 11, 12. Vergr. 20/1.) 


Von der Schale sind nur Bruchstůcke erhalten; dieselbe besteht aus etwa 14, durch seichte 
Náhte getrennte Kammern, ber dieselben ziehen sich 10 rundliche, wenig hervortretende, auch 
úber die Einschnitte der Schale fortlaufende Rippen. 

Grósse: 2 7%. — Fundort: Kamajk; selten. 


Noďosaria bohemica n. sp. (Taf. VI. Fig. 7—9. Orig.-Nr. 19. Vergr. 45/1.) 


Schale gebogen, aus 7—10 Kammern bestehend, die um ein Drittel breiter als lánger 
und durch seichte, wenig deutliche Einschnitte gekennzeichnet sind. Úber dieselben ziehen sich zahl- 
reiche (bis 24), nirgends unterbrochene, feine Rippen, deren Anzahl mit dem Alter des Individuums 
in der Weise zunimmt, dass eine Rippe jáh endigt, und in der Fortsetzung derselben zwei neue 
Rippen, in gleicher Richtung verlaufend, entstehen. Die letzte Kammer ist stark gewólbt und lauft 
in eine excentrische, eingesenkte Můndung aus. 

Grosse: 2 7%. — Fundort: Kamajk, selten. 


Nodosaria affimis Reuss (non dOrb. Taf. VI. Fig. 10, 14 a, 2, 


Reuss, Verstein. der bóhm. Kreideform. I., pag. 26. Taf. 13. Fig. 5—9, 106. 
(Ge1n1tzaBlipthaloeb.-II. pae. 33. Taf. II. Fig. 12. 

Bei dieser Art und, soweit es mein Matenal zuliess, bei einigen kalkigen Gattungen 
bemerkte ich (an feinen Schliffen) die bei einigen Foraminiferen schon wahrgenommene Erschel- 
nung, dass sich in der porósen exogenen Schicht, die auch die inneren Wánde der Kammern 
auskleidet, retortenartige oder birnfoórmige Aushoblungen, angefillt mit einer rostfarbigen oder 
dunklen Masse befinden und nach aussen miinden. Ich vermuthe, dass diese „ráthselhaften Aus- 
hohlungen“, wie sie Bůtschli bezeichnete, die Spuren von parasitischen Flagellaten oder anderen 
Protozoén sein důrften (siehe Taf. VI. Fig. 14%). Diese Aushohlungen findet man in der Regel 
nur an erwachsenen Individuen, deren dicke Schalen an der Oberfláche z. Th. schon zerstěrt sind. 
« Diese Erscheinung konnte ich an allen kalkigen Gattungen, so namentlich bei Cristellaria, Flabellina 
und Frondicularia constatiren. 

Grosse: 2—3 0. — Fundort: Kamajk, háufig. 


Nodosaria divercens n. sp. (Taf. VI. Fig. 11. Orig.-Nr. 45. Vergr. 20/1.) 
Schale schwach gebogen, fiinfkammerig; Kammernálte seicht und aus einander laufend, 
Kammern zweimal so lang als breit; die letzte Kammer trágt eine durch feine Rippen gezierte 


Můndung. Grósse: 2 7. — Fundorť: Kamajk; sehr selten. 
Nodosaria pseudochrysalis Reuss. (Taf. VI. Fig. 13. Orig.-Nr. 50. Vergr. 35,1.) 
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u Gault. Sitzungsber. der Wien. Akademie der 


Wissensch. Bd. 46, pag. 40. Taf. II. Fig. 12. 
Grosse: 0:69 7%. — Fundort: Gangberg, selten. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu, = 


T 


UO 


Noďosaria ffiseana Reuss. (Taf. VI. Fig. 14. Orig.-Nr. 37. Vergr. 50/1.) 


Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsber. I. c. pag. 41. Taf. II. 
Fig. 14. 
Grosse 0:86. — Fundort: Kamajk. 


Frondicularia Defrance. 


Charakteristik der Gattune siehe: Challenger, Foraminifera pac. 448. 

Was die feinere, bisher wenig gekannte Structur dieser Gattung anbelangt, so sehen wir 
an einem Lángsschnitt (stehe Taf. VII. Fig. 12), dass die Ouerwánde poroós sind (bei Flabellina 
sind sie nicht poros); auf einem Ouerschnitt (Fig. 14) erscheinen diese Poren als Punkte. 

Aus dieser Gattung kommen im bohm. Cenoman 10, zumeist neue Arten, vor. 


Frondiculavia Fritschi n. sp. (Taf. VII. Fig. 1 a, d, c. Orig.-Nr. 24 und 93.) 


Schale stark ausgezogen, verlángert lanzettlich, nach vorne sich allmáhlich erweiternd, in 
eine scharfe kurze Spitze endigend; die grósste Breite misst die Schale an der Basis der letzten 
Kammer. Am Rande bildet sie zahlreiche (etwa 17 Kammern), unbedeutende Einbiegungen am 
Seitenkiele oder am Schalenrande. Die einzelnen Kammern sind nach aussen durch rundliche 
Leisten abgegrenzt, dieselben bilden unter einander einen mássig scharfen Winkel und sind in ihrem 
Verlaufe durch zwei sehr hohe Leisten, die sich durch die Mitte der Schale entlang ziehen, unter- 
brochen. Mit dem Alter des Individuums nimmt auch die Máchtigkeit der zwei Mittelleisten sehr zu, 
so dass bei entwickelten Exemplaren die Hohe derselben fast ein Drittel der Schalenbreite erreicht 
und so zwischen denselben dann eine sehr tiefe Furche entsteht. An den am Anfang sich befin- 
denden Kammern, auch bei erwachsenen Exemplaren, sind diese Leisten nur wenig erhaben, wie 
dies am Ouerschnitt (Fig. 14) zu ersehen ist. Die, die einzelnen Kammern dusserlich trennenden 
Náhte, sind von einander ziemlich entfernt, und an den zwischen ihnen sich befindenden Fláchen 
ziehen sich 3—6 feine Leisten, die sich nur wenig úber die Oberfláche erheben. 7 

Die Embryonalkammer bei dieser Art kenne ich nicht. 

Grósse: 2—3 wm. — Fundort: Kamajk bei Čáslau. Unter den anderen, ziemlich spárlich 
auftretenden Frondicularien ist diese Art verháltnissmássig die háufigste. 

Auf den von allen verwandten Arten verschiedenen Charakter dieser Art wurde ich zuerst 
von Herrn Prof. Dr. A. Frič aufmerksam gemacht und ich erlaubte mir daher dieselbe ihm zu 
Ehren zu benennen. 


Frondicularia covonata n. sp. (Taf. VII. Fig. 2, a, 8. Orig.-Nr. 53. Vergr. 40/L.) 


Schale von der Basis sich nur sehr langsam erweiternd, an den Seiten mit bedeutenden 
Kammereinbiegungen, die grósste Breite am Anfang des letzten Drittels erreichend. Kammern nicht 
zahlreich (7—9) angedeutet durch geradlinige Náhte, die im scharfen Winkel sich gegen einander 
neigen: an jungen Kammern sind sie undeutlich und nur durch die Enden der an der Unterseite 
der Schale sich befindlichen zahlreichen Rippen, etwa 6 an jeder Kammer, angedeutet. Diese 
Rippen setzen sich nie úber die Náhte der Kammern fort und erheben sich nur wenig ber die 
Oberfláche. Die Embryonalkammer starx gewólbt, am unteren Rande mit einem kleinen Einschnitt 
und mit einer kleinen Spitze in der Mitte desselben versehen. Letzte Kammer stark verlángert, 
in drei Lappen getheilt. 

Grósse: 2 2%. — Fundort: Gangberg, sehr selten. 


D9 


Frondicularia linea n. sp. (Taf. VII. Fig. 3 «, b. Orig.-Nr. 99. Vergr. 40/1.) 


Schale linienfórmig, ihrer ganzen Lánge nach die gleiche Breite behaltend, an den Seiten 
mit unbedeutenden Kammereinbiegungen, unten in eine Spitze endigend. Kammern sehr hoch 
(úber die Hálfte ihrer Lánge) durch tiefe, geradlinige Náhte, die sich in der Mitte der Schale 
nicht beriihren, abgetheilt. Embryonalkammer kugelic. 

Grósse: 1 7277. — Fundort: Kamajk, selten. 


o 


Frondicularia pavallela n. sp. (Taf. VII. Fig. 5 a, 8. Vergr. 30/1. Orig.-Nr. 34.) 


Schale nur ganz unbedeutend sich erweiternd, an den Seiten fast parallel, mit kleinen 
Kammereinbiegungen; Kammern nicht zahlreich, 5—6, durch deutliche Náhte, die im mássie scharfen 


sind sie verbogen, doch gegen das Ende zu laufen sie zu einander parallel. Embryonalkammer 
mit zwei stárker hervortretenden, halbmondfórmigen Leisten, am Ende stumpf zugespitzt. 
Grosse: 13 77%.. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Frondicutaria obsoleta n. sp. (Taf. VII. Fig. 6 a, 8. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 27.) 


Die Schalen der drei Exemplare, die ich im Ganzen finden konnte, sind zwar schlecht 
erhalten, doch lassen sich dieselben mit keiner der bisher beschriebenen Formen identificiren. 
Schale allmáhlich sich erweiternd, am Rande gerade, am Anfang des oberen Drittels am breitesten. 
(Das Ende der Schale fehlt bei allen Stiicken) Die Embryonalkammer tritt aus der Peripherie 
der Schale stark hervor, ihre Oberfláche ist durch zwei stark hervortretende, halbmondfórmige 
Rippen ausgezeichnet und unten ist ste mit einer stumpfen, wenig hervorragenden Spitze versehen. 
Die iibrigen Kammern stehen dicht an einander und, soweit man aus dem mangelhaften Material 
schliessen kann, sind dieselben fein gerippt, doch nur auf den stark hervortretenden Náhten. Die 


den ersten Kammern convex, auf den álteren concav verlaufend, am Ende etwas parallel. 
Grósse: 1:5—3 7%. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Frondicularia inversa Reuss. (Taf. VII. Fig. 8. Orig.-Nr. 35. Vergr. 40/L.) 


Literatur: 1845. Reuss: Verstein. I. pag. 31. Taf. 8. Fig. 15—19. Taf. 13. Fig. 42. — 
17- Geinitz; Elbthaloeb. II. pag. 97. Taf. II. 21. Fig. 5—7. 
Grósse: 1:3—6 77. — Fundort: Kamajk und Gangberv. 


Frondicularia conica n. sp. (Taf. VII. Fig. 7 a, 4. Orig.-Nr. 36. Vergr. 30,1.) 


Schale kurz lanzettlich, gegen das Ende des ersten Drittels zu am breitesten und von da 
rasch in eine scharfe Spitze sich verjiingend, am Rande nur mit wenig angedeuteten Kammer- 
einbiegungen. Kammern 3—5, durch feine Náhte getrennt; dieselben neigen im scharfen Winkel 
zu einander, sind in ihrem Verlaufe etwas gebogen und sich nicht beriihrend, lassen sie in ihrer 
Mitte einen ziemlich grossen Raum zwischen beiden Enden frei. Embryonalkammer unten in eine 
stumpfe Spitze verlángert, 3 stark hervortretende Leisten tragend. Die Můndung befindet sich 
am verdickten Rande der letzten Kammer. 

Grosse: 1:2 77. -- Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Winkel zu einander neigen, abgetheilt; die Enden der Náhte beriihren sich nicht, in ihrem Verlauf 


Náhte sind sehr dick, gegen das Ende zu verdickt, an der Oberfláche sich nicht beriihrend, auf 


60 : 


Frondiculavia bohemica n. sp. (Taf. VII. Fig. 4. Orig.-Nr. 22. Vergr. 20/1.) 


Schale anfangs sich nur sehr langsam erweiternd, spáter laufen dann ihre Ránder, bis auf 
die sehr unbedeutenden Kammereinbiegungen, parallel. Kammern sehr dicht aneinander gedrángt, 
an ihren Enden eingebogen, mit zahlreichen, starken, dicht beisammen stehenden Rippen versehen ; 
dieselben treten an der Oberfláche der Schale stark hervor, setzen sich aber nicht ber die 
Kammernáhte, die je tiefer, desto seichter und undeutlicher werden, fort. Die Embryonalkammer 
fand ich bei allen Exemplaren zerstort. 

Grósse: 2—4 wm. — Fundort: Kamajk, ziemlich háufig. 


frondicnlavria guaďrigona n. sp. (Taf. VII. Fig..8 a, 8. Orig.-Nr. 97. Vergr. 55/1.) 


Schale nur allmáhlich sich erweiternd, an der Basis der letzten Kammer die grósste Breite 
erreichend, fast viereckig, oben in eine stumpfe, gedehnte Spitze auslaufend, unten kurz und scharf 
abceschlossen; die Kammern, im Ganzen 3, in ungleichen Intervallen von einander entfernt, aus 
dem Schalenrande nur schwach hervortretend, von einander durch schwach gebogene, in einem 
mássig scharfen Winkel zu einander geneigte und in der Mitte sich nicht berihrende Leisten 

i getrennt. Embryonalkammer kugelig“ 
(i Grósse: 08 7274. —  Fundort: Kamajk, selten. 


Frond. imcerta n. sp.? (Taf. VII. Fig. 10 a, 6. Orig.-Nr. 104. Veror. 301) 


Schale linienfórmig nur sehr mássig sich verbreitend, sechskammerig; die Kammern sind 
am Rande gewolbt, durch niedrige Leisten (Náhte) von einander getrennt, in der Mitte sich nicht 
beriihrend und zum kleinen Theil parallel neben einander laufend; Embryonalkammer lánglich linsen- 
formig, schwach convex. 

Grosse: 1 70. — Fundort: Kamajk. (Bloss 2 Exemplare.) 


Frond. gracilis n. sp. (Taf. VII. Fig. 9. Orig.-Nr. 20. Vergr. 4/1.) 


Schale lanzettlich, an den Seiten mit deutlichen Kammereinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kammer die grósste Breite erreichend. Die Kammernáhte sind sehr breit, gebogen, sich 
nicht beriihrend, náchst der Mitte der Kammer fast parallellaufend. Úber die einzelnen Kammern 
ziehen sich 4—6, úber die Náhte sich nicht fortsetzenden Rippen. Der Zipfel der letzten Kammer 
endigt mit einer dreilappigen Spitze. Embryonalkammer mir nicht bekannt. 

Grósse 15 7%. — Fundort: Kamajk, selten 


Frond. lanceolata n. sp. (Taf. VII. Fig. 12 a, d. Orig. 98. Vergr. 20/8.) 


Schale schmallanzettlich, sehr langsam sich erweiternd, im letzten Drittel am breitesten, an 
den Seiten mit mássicen Kammereinbiegungen. Kammern 7—11, von einander durch sehr kennt- 
liche Náhte abgetheilt; die in ihrem Verlauf etwas bogigen Náhte neigen im scharfen Winkel zu 
einander, ohne sich in der Mitte zu beriihren. Embryonalkammer stark gewóolbt, mit drei stark 
hervortretenden bogenfórmigen Rippen versehen. 

Grósse: 25 m. — Fundort: Kamajk, selten. 


“ 


61 


Frond. foliacea n. sp. (Taf. VII. Fig. 13 a, 4. Orig.-Nr. 96. Vergr. 15/1.) 


Schale sehr diinn, lánglich eifórmig, rasch an Breite zunehmend. Kammern sehr zahlreich 
(15—20) durch hervortretende, in einem mássig scharfen Winkel zusammen laufende Náhte von 
einander getrennt; da sich die Náhte in der Mitte nicht beriihren, so entsteht dadurch €ine feine 
Mittelrinne. Embryonalkammer linsenfórmig, wenig gewólbt. 

Grósse: 3:6 7. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Frondď. acutangula n. sp (Taf. VII. Fig. 11. Orig.-Nr. 28. Vergr. 301.) 


o 


Schale sich allmáhlich verbreitend, mit seichten Kammereinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kammer am breitesten. Der Zipfel der Schale ist in zwei stumpfe Lappen getheilt. 
Kammern zahlreich, 8—10, durch stark hervortretende, im scharfen Winkel sich zu einander nei- 
gende Náhte getrennt; letztere beriihren sich auf der Mitte der Schale nicht und bilden so eine 
seichte Mittelfurche. Embryonalkammer bei allen Exemplaren fehlend. 

Grosse: 1'3—2 72%. Fundort: Kamajk; nicht háufig. 


Marginulina dOrbicgny. 


Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foramin. pag. 534. 
In-den Korycaner Schichten ist diese Gattung durch 4 Arten vertreten. 


Mare. arcuata n. sp. (Taf. V. Fig. 20, 21. Vergr: 20/1. Orig.-Nr. 33.) 


Schale sehr verbogen, ausgezogen, am Durchschnitt fast kreisfórmig, aus zahlreichen niedrigen 
Kammern, die durch undeutliche horizontale Náhte getrennt sind, zusammengesetzt. Altere Kammern 
mehr gewolbt als die jingeren. 

Grósse: 2—4 m. Fundort: Kamajk, ziemlich selten. 


Maro. elongata d'Orb. (Taf, V. Fig. 13, 14. Vergr. 70/1. Ong.-Nr. 57.) 


Literatur und Beschreibung siehe in Reuss, Foramin. u. Entomostraca p. 12. T. I Fig. 17. 
Grósse: 06 77. Fundort Kamajk, selten. 


Marg. oligostegia n. sp. (Taf. V. Fig. 11, 12. Onig.-Nr. 21.) 


Schale fast gerade, nur an der Riicken-(Můndungs-)Seite etwas gebogen, am Durchschnitt 
fast kreisrund, aus 4 durch seichte, unbedeutende Einbiegungen getrennte Kammern zusammen- 
gesetzt. Miindung runď, am Ende der schnabelartig ausgezogenen letzten Kammer sitzend und mit 
6 sternfórmig gestellten Leisten gekennzeichnet. 

Grósse: 2 2471. Fundort: Kamajk, selten. 


Mare. incerta n. sp. (Taf. V. Fig./15, 16. Orig.-Nr. 09. Vergr. 30/1.) 


Schale schwach gebocen, an der Růckenseite flachgedrůckt, am Durchschnitt rundlich drei- 
eckig. Die vielen Kammern sind durch zahlreiche, gerade, sehr schief durchlaufende Náhte ange- 
deutet. Diese Art, obzwar nicht vollstándig erhalten, ist ihrer Form nach und namentlich wegen 
der schief durchlaufenden Náhte zu keiner beKannten Foraminiferen- Art zu ziehen. 


Grosse: 26 mm. 


62 


Vaginulina ďOrb. 
Charakteristik der Gattung und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pac. 529. 
Im bohmischen Cenoman ist diese Gattung durch zwei Arten vertreten. 


Vaginulina vecta Reuss. (Taf. V. Fig. 17. Vergr. 50/1. Orig.-Nr. 56.) 


o 


Reuss: Die Foraminifera d. nordd. Hils und Gault. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. 
Wien. Bd. 46, pag. 48. Taf. III. Fig. 14, 15. 
Grósse: 09 77%. Fundort: Gangberg, sehr selten. 


Vaginulina cenomana n. sp. (Taf. V. Fig. 18. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 23.) 


Schale nur allmáhlich sich erweiternd, spáter fast parallel, mit sehr dickem Rande, aus 
mehreren, etwa 10 Kammern bestehend. Rippen schwach gebogen, stark verdickt, die Miindung 
der Kammern hart an dem concaven Rande der Schale. Embryonalkammer kugelig, mit vier 
gebogenen Leisten. 


Grósse: 13 777. Fundort: Kamajk, selten. 


Cristellaria ro 


Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag. 534. 


Cristellavria votulata T.am. (Taf. IV. Fig. I—11.) 
(Vergleiche: Geinitz, Elbthalgebirce II. Theil, pag. 104.) 


Auf mehreren feinen Schliffen, die ich von dieser Art anfertigte, kamen einige Details zum 
Vorschein, die ich, da sie nirgends beschrieben und abgebildet sind, kurz anfůhre: 

Die kugelige, diinnwandige Embryonalkammur ist bei grossen Individuen, die aus zahlreichen 
Kammern zusammengesetzt sind, klein, bei anderen, fast ebenso grossen, aber weniger Kammern 
záhlenden Individuen ist sie verháltnissmássig gross. (Vergl. Schlumberger, Dimorphisme embryonal 
bei den Milioliden) Taf. IV. Fig. 4, 3, 6. Die Ouerwánde der Kammern sitzen mit verbreiteter 
Basis an der Windung; an der Seite, wo sich die Miindung befindet, sind sie keulenfoórmig verdickt, 
ihnen gegenůber befindet sich ein der Windung entspringender zahnformiger Fortsatz. An der 
Schalenrandung findet man sehr oft kukelige oder eifórmige, nach aussen miindende Aushohlungen, 
verursacht von Parasiten (vielleicht Flagellaten), wie ich dies auch bei anderen fossilen Foramini- 
feren vorfand und an anderer Stelle schon hervorhob.") (Fig. 9, 10.) 

Zu der Reihe der Cristellaria rotulata-Formen fiige ich noch drei neue an, die, wenn sich 


dieselben fůr die Korycaner Schichten als charakteristisch erweisen wiůrden, ich als selbstándige 
Arten aufzufassen geneigt wáre. 


Cristellaria olabra m- (Lat. V Beze) 


Schale stark gewolbt; Nabel ein Drittel des Schalendurchschnittes einnehmend, an der Ober- 


-„fláche keine Rippen, Můndungsfláche spitz ausgeschnitten, Můindung mit feinen Furchen umgeben. 


Grosse 16 747. 


') Úber dieselbe Erscheinung bei recenten Foraminiferen siehe: Alcock, Mem. of litt. and philosoph. Society of Manchester. 
"Tome III.; Wallich, North atlantic sea bed. 


**3 
65 


Cristellaria polygoga m. (Taf. V. Fig, 3, 4.) 

Schale abgerundet gekielt, an der Peripherie 7—9kantig, mit grossem Nabel. Oberfláche 
mit 6—9 durchwegs gleich starken, schwach gebogenen Rippen; Můnňdungsfláche rundlich aus 
geschnitten, versehen mit einem kleinen Hócker, an dessen Gipfel sich die mit feinen Rippen 
umgebene Miindune befindet. 

Grósse 1 2. 


GTiSteliaria erecfa'm. (Taf IV., Fio. 12) 
Schale an den Seiten zusammengedriickt, schwach cekielt, mit stark hervortretendem Nabel, 
an der Oberfláche mit 12 dicken, stark gcebogenen Rippen. 
Grósse 19 7474. 


Cristellaria uměilicata n. sp. (Taf. V. Fig. 5, 6. Orio.-Nr. 64. Veror. 65/1.) 
, + 
Schale spiralig, linsenfórmig, am Růcken abgerundet. Rippen 3—6, schwach gebogen, sich 
jáh in einen máchtigen, ein Drittel der Schale einnehmenden, bis an den Rand ceriůckten Nabel 
erweiternd. Fláche der letzten Kammer convex, lánglich-dreiseitie; Miindung im Winkel der Mund- 
fláche, mit feinen, streifenartigen Furchen umgeben. 


Grosse: 04 2%. Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Cristellaria obsoleta n. sp. (Taf. V. Bo 8 One-Nr. 91, Verer, 29/1,) 


Schale vollstándig involut, 1I—1%. Windungen beschreibend, in der Náhe des Randes mit 
einem hervortretenden Nabel versehen. Mundfláche der letzten Nammer convex, stumpf gekielt, 
ausgeschnitten, an den Seiten mit starken Leisteu versehen. Rippen sehr mássig gebogen, nur 
durch schwache Streifen angedeutet. Můndung vierkantig, oberhalb der Mundfliche gegen den 
Růcken zu verschoben. Oberfláche der Schale stets rothbraun. 

Grosse: 006—1' 7. Fundort: Kamajk; ziemlich háufig. 


Cristellaria similis n. sp. (Taf. V. Fig. 9, 10. Orig.-Nr. 107. Vergr. 15/1.) 

Schale habituell der Cristell. lepida Reuss sehr áhnlich, doch begriinden ihre specifische 
Verschiedenheit die weniger eingebogenen Kammernáhte, der kleine in die Mitte geriickte Nabel, 
namentlich aber die schmale, e:fórmige Mundfláche der letzten, durch die vorangehende Windung 
nicht ausgeschnittenen Kammer. Miindung rund, fast auf dem Růcken der Schale. 

Grosse: 2 74741. Fundort: Kamajk, selten. 


Flabellina d'Orbigny. 


Gattungsdiagnose und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag 520. 

Die Schale auf ihre feine Structur untersuchend, fand ich, dass die porósen Theile derselben 
aus sechsseitigen Sáulchen bestehen u. zw. durchsetzt mit Poren (siehe Taf. VIII. Fig. 5), an deren 
Verlauf (beim verticalen Schnitt) sich ihre Fortsatzstreifen als Ouerlinien darstellen (siehe Fig. 6). 
Am Schalenrande finden sich die schon erwáhnten von Parasiten herrůhrenden Aushohlungen. 

Im bohmischen Cenoman besitzen wir zwei Arten aus dieser Gattung. 


Flabellina elliptica Nilss. sp. (Taf. VIII. Fig. 1—7.) 


Vergl. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 97. 
Grosse: 2—6 2%. Fundort: Háufig.am Kamajk, seltener am Gangberv. 


64 


flabellina ovnata Reuss. (Taf. VIII. Fig. 8.) 


Verol. Geinitz, Elbthalgeb. pag. 99. — Die von Reuss als Arten aufgefassten Flab. Bau- 
douinana und Flab. rugosa dOrb. betrachte ich nur als Varietáten dieser Art. 
Grosse: 1—2 wm. Fundort: Kamajk, selten. 


Polymorphinidae Brady. 


Polymorpha d'Orb. | 


Charakteristik der Gattung stehe: Challenger, Foraminif. pag. 557. 


Polym. comýressa n. sp. (Taf. III. Fig. 84. Vergr. 90/1. Orig.-Nr.: 59.) 


Schale unregelmássig eifórmig, an den Seiten stark zusammencedriůckt, unten stumf spitzig. 
Ausserlich sind durch 4 undeutliche Náhte getrennte Kammern wahrnehmbar. 
Grósse: 065 774.  Fundort: Kamajk, sehr selten. 


Folym. ovata n. sp. (Taf. VIII. Fig. 14—16. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 66.) 


Schale regelmássig eifórmig, am Durchschnitt elliptisch, allmáhlich in eine gedehnte Spitze 
sich verjiingend, unten vollkommen rund. Ausserlich sind nur 3 Kammern zu erkennen. Miindeung 


elliptisch, von strahlenfórmigen Furchen umgeben 
Grósse: 06 7. Fundort: Gangberg, sehr selten. 


Globigerinidae Brady. 
Globigerina dďOrbigny. 


Charakteristik der Gattuno siehe: Challenger, Foraminifera pag. 589. 
Im bohmischen Cenoman kommt nur 1 Art vor, u. zw.: 
Globigerina crvetacea d'Orb. (Taf. IX. Fig. 7, 10. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 73.) 


Beschreibung und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk und am Gangberg. 


Rotalidae Brady, Challenger p. 72, 640. 


Discorbina Lamarck. 
Charakteristik und Synonyma siehe: Challenger pag. 640. 
Von dieser Gattung kommen im bohmischen Cenoman 6 Arten vor. 
Discovbina ammonoides Reuss. (Taf. X. Fig. 1 a, d, c. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 52.) 
Literatur und Synonyma siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. p. 114. 
Fundort: Gangbero, Kamajk, selten. 
Discovbína lenticnlata Reuss. (Taf. X. Fig. 3 a, 9. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 42.) 


Synonyma und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II pag. 115. 
Fundort: Kamajk, Gangberg, selten. 


65 


Discorbina oligostegia n. sp. (Taf. X. Fig. 5 a, 6. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 51.) 


Schale an beiden Seiten stark gcewolbt, am Riicken verflacht, die Windungen decken sich 
vollkommen und bilden an beiden Seiten tiefe Nábel. Auf die letzte Windung entfallen fůnf bis 
sechs Kammern, die durch undeutliche Náhte von einander getrennt sind. Die Můndung ist eine 
schmale, eingebogene Spalte an der Unterseite der letzten stark gewólbten Kammer. 

Grosse: 02 774.  Fundort: Gangberc, sehr selten. 


PDiscorbina inflata n. sp. (Taf. X. Fig. 4 a, 8, c. Vergr. 160/1. Orie.-Nr. 47.) 


Schale an der Unterseite flach, an der Oberseite abgerundet. Die letzte Kammer záhlt 
sieben, stark gewolbte, durch tiefe scharfe Náhte abgetrennte Kammern. Náhte an der Oberseite 
schwach, an der Unterseite stark gebocen. Miindung eine halbmondfórmige, an die vorangehende 


„Windung stark vorgeschobene Spalte. 


Grosse: 0:15 72%. Fundort: Kamajk, selten. 


Discorbina crasstsepta n. sp. (Taf. X. Fig. 2 a, d, c. Vergr. 110/1. Orig.-Nr. 39.) 


5 


Schale an beiden Seiten gleichmássig stark gewólbt, am Riicken abgerundet. An der Spiral- 
seite drei Windungen, an der Unterseite eine, auf die letzte Windung entfallen 9, durch seichte, 
gebogene, doch dicke Náhte getrennte Kammern. 

Grosse: 027 22%. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 


Discovbina vegulavis n. sp. (Taf. X. Fig. 6 a, d. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 40.) 

Schale an beiden Seiten gleichmássig stark gewolbt, an der Peripherie scharfkantig, die 
Windungen verdecken sich gegenseitig, die letzte Windung trágt 7 stark gewólbte, durch feine, 
scharfe, wenig gebogene Náhte getrennte Kammern. 

Grosse: 05 7%. Fundort: Kamajk, selten. 


Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu, 


y 
«= 
v je sj VÁ 


| | Vysvětlivky k tabulím. 


Ů Tabule L 


Polyphragma cribrosum Reuss. 


Ze slínovitých usazenin ve slojích ruly na Kamajku u Čáslavi. 


I Text. pag. 18. 


' Fig. 1. Dvě individua v přirozené velikosti; 2) normální tvar, 9) rozvětvený. 
2% 2 Individuum tvaru nepravidelně válcovitého. Zvětšení 10/1, originál číslo 11.) ; 
| Individuum nepravidelně ve 4 výběžky rozvětvené, z nichž dvě hořejší 'zřetelné ústí jeví. Zvětšení (1/1, 
j orig. č. 44. 
i „ 4. Individuum na předním rozšířeném konci sploštělé. Zvětš. 1/1, orig. č. 43. 
„ 5.. Mladé individuum, narostlé na kousku ruly, s ústím. Zvětš. 10/1, orig. č. 11. 
—: Část staršího individua, rozvětvující se ve dva válcovité výběžky. Zvětš, 12 ode 
| „0% Ústí při pohledu s hora, jevící kruhovité uspořádání otvorů. Zvětš. 20/1, orig. č. 8. 
| „ 8. Podélný (horizontální) průřez mladým individuem, jevící částečné průřezy labyrintických příček, uspořádané 


© 


v řady. Zvětš. 8/1, orig. č. 14. 
„ 9. Podélný průřez dospělým individuem, vedený blíže povrchu. Zvětš. 195/1, orig. č. 82. Preparát č. 51. 
„ 10.. Podélný průřez dospělým individuem, nepravidelně příčky nasazujícím, vedený středem skořápky. Zvětš. 20/1, 
| ořie.TC499: (E1ep. Č. D8. 
| „ 11. Podélný průřez dospělým individuem, poněkud šikmo vedený, dole jevící kruhovité otvory ústní, a v hořejší 
" : části částečně i výběžky vnitřních stěn, které již jeví dvojí vrstvu: «) písčitou, jejížto elementy jsou 
spojeny šedým cementem vápnitým; 4) jasnou, hyalinní, vápnitou, velmi tenkou, jemně porovitou. 
Zvětš. 32/|)x019. Čo Prepsc30: 
i 12. Silně zvětšený, podélný průřez zevnější stěny skořápky: a) křemitá zrnka, 9) vápnitý, šedý, neprůhledný, 
jemně granulovaný cement; c) rezavý cement, obyčejně jen blíže povrchu skořápky se vyskytující; 
d) hyalinní vrstva s tečkami, kteréž jsou příčně zasažené pory; e) krystalinický vápenec. Zvětš. 250/1, 
orig. č. 81. Prep. č. 74. 
| „ 13. Silně zvětšený, podélný řez vnitřními stěnami dvou komůrek: «) vnitřní písčitá vrstva, složená z křemitých 
| zrnek setmelených šedým cementem; a) vrstva hyalinní, jasná, vápnitá, prostoupená pory; někdy ď) ne- 
| | pravidelně probíhajícími neb c) pory na svých ústích rozšířenými; c) krystalinický vápenec, vyplňující 
| prostory komůrek. Zvětš. 335, orie. č. Mé Preps 61606 
1 (Výkres naznačuje střední část skořápky.) 
„ 14. Velmi silně zvětšená část příčného řezu, jevící uložení křemitých částí v cementové vrstvě a, a průběh 
| porů na hyalinní vrstvě 4. Zvětš.. 600/1. 
| 
| 
t 
| 


') Originály jakožto doklady k této práci jsou uloženy ve sbírkách Musea. 


Jar Perner: Foraminifery česk.cenomanu. Tab I 


Aut.ad.nat.del Blažka sc 


Fio. la. 


a 


v 


Fig. 15. 
16. 
17. 


Wa Dube- : 


Lituola cenomana ďdOrbigny. 
Text. pag. 20. 


Normální dospělé individuum, narostlé na skořápce korýše (Pollicipes), v přirozené velikosti. 

Totéž individuum zvětšené, ukazující spirálně sestavené počáteční komůrky. Z Kamajku u Čáslavi. Zvět- 
set 115/1 oredkejeh: ; 

Individuum, nepravidelně komůrky nasazující, přirostlé na ostnu ježka Cidaris. Z Kamajku u Čáslavi. 
Zvětš. 1/1, orig. č. 15. 

Individuum spirálně vinuté, přirostlé na skořápce ústřice (Ostrea); poslední komůrky pnou se do výše, tak 
že jest viděti kulatý ústní otvor. Z Kamajku u Čáslavi. Zvětš. 20/1, orig. č. 16. 

Mladé individuum, přirostlé na úlomku ústřice (Ostrea), se skořápkou, velmi pravidelně vinutou. Z Kaňku 
u Kutné Hory. Zvětš. 35/1, orig. č. 72. 

Podélný průřez skořápkou, jevící, jak zrnka písku a) se nalézají ponejvíce blíže povrchu neb uprostřed mezi 
příčkami, ostatní část skořápky 7) skládá se z vápnité hmoty. Zvětš. 40/1, orig. č. 78. Prep. č. 11. 
Malá část 1 komůrky, jevící charakteristické pro Lituolu prstovité výběžky příček Z), složené skoro výhradně 
ze šedého vápnitého cementu; ostatní část skořápky Ž) ukazuje uložení křemitých zrnek, spojených 

místy rezavým cementem c). Zvětš. 235/1, orig. č. 20. Prep. č. 49. 


Lituola cylindrica n. sp. 
Z Kamajku u Čáslavi. 


Text. pag. 22. 


Část skořápky dospělého individua. Zvětš. 20/1, orig. č. 91. 

Ústí při pohledu s hora, složené z otvorů nepravidelně uspořádaných. Zvětš. 20/1, orig. č. 91. 

Podélný průřez úlomku staršího individua, se zřetelným ohraničením jednotlivých komůrek pomocí příček, 
jichž stěny jsou písečnými zrnky ($ =) prostoupeny. Zvětšení 20/1, origin. čís. 88. Prep. č. 30. — 
Podélný průřez mladého individua, vedený blíže povrchu skořápky, jevící převahu vápnité vrstvy, složené 

z neporovité hmoty nad písčitou vrstvou. Zvětš. 295/1, orig. č. 85. Prep. č. 38. 

Silně zvětšený podélný průřez, na místě blíže k okraji skořápky. a) zrnéčka písku; Ž) rezavý cement je 
pojící; c) vnitřní vápnitá vrstva, bez křemitých zrnek; ď) krystalinický vápenec, vyplňující dutiny ko- 
můrek; ©) hranice mezi dvěma komůrkami. Zvětš. 180, orig. č. 89. Prep. č. 98. 

Mírně zvětšený, příčný průřez: a) vrstva písčitá s rezavým cementem; 4) šedá vrstva vápnitá; c) průřezy 
výběžků 1 komůrky. Zvětš. 45/1, orig. č. 90. Prep. č. 92. 


Haplostiche oligostegia n. sp. 
Z Kaňku u Kutné Hory. 
2) 


Text (paes 25 


Exemplář se třemi komůrkami. Pohled se strany. Zvětš. 80/1. 


a 


Ústí téhož exempláře při pohledu s hora. Zvětš. 80/1, orig. č. 6%. 


Lituola slobigerinoides n. sp. 


Z Kamajku u Čáslavi. 
Text page: 23. 
Exemplář při pohledu se svrchní strany (kde se nalézají první komůrky). Zvětš. 20/1, orig. č. 10. 


Týž exemplář se spodní strany. Zvětš. 20/1. 
Týž exemplář při pohledu ze hřbetu. Zvětš. 20/L. 


Praze 


Čakdy litogr A Haase v 


Jar.Perner:Foraminifery česk cenomanu. 
Aut.ad.nat.de| Blažka sc. 


| 
| Webů dle -1M 
l 
Bulimina. 
Text. pag. 26—91. 
Fig. 1a, 4. Bulimina brevicona n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 74. Kamajk. 
' SaD + variabilis Orb. Zvětš. 115/1, orig. č. 109. Kaňk. 
V „ Ba, d. 4 depressa n. sp. Zvětš. 45/1, orig. č. 18. Kamajk. 
„DC 2 znflata n. sp. Zvětš. %0/1, orig. č. 11. Kamajk. 
o D90 s conoiďea n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 70. Kamajk. 
„+ 6. Horizontální průřez Bulimina variabilis z Kamajku. Zvětš. 45/1, orig. č. 18. Prep. č. 1. 
l „7 Týž průřez, silněji zvětšen: a) vrstva hyalinní, vápnitá; Ž) vrstva písečná, cementová; c) vápenec 
V krystalinický. Zvětš. 235/1. 
1 
l Polymorphina. 
| Text. pag. 43. 
l Fig. 8a, d. | Polymorphina compressa n. sp. Zvětš. 90/1, orig. č. 59. 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu. Tab II 


Aut.ad.nat del Blažka sc Cakdy litogr A Haase v Praze 


Fig. 


-1 


"Tabule IV. - 


Cristellaria rotulata Lamarck sp. 


Z Kamajku. 


Text. pag. 38—39. 


Typický exemplář. Zvětš. 40/1, orig. číslo 46. 

Exemplář s vystupujícími žebry (následek korrose). Zvětš. 20/1, orig, č. 2. 

Typický exemplář se strany ústní. Zvětš. 20/1, orig. č. 3. 

Průřez směrem horizontálním, vedený poněkud výše než střed (exemplář s četnými komůrkami a malou 
embryonální komůrkou). Zvětš. 259/1, orig. č. 1. 

Část horizontálního průřezu, vedeného přesně středem, by se ukázal způsob přisedání příček a jich skutečná 
forma. Zvětš. 50,1, orig. Čs 16: Prepse 6 

Průřez vertikální individuem s velkou embryonální komůrkou a jedním pouze závitkem. Zvětš. 45/1, orig. 
ČHS ELP Č. 29, 

Týž průřez, vedený individuem s mnoha závitky a malou embryonální komůrkou: a) —= průřezy nepo- 
rovitých žeber; 2) — vrstvy přirůstací; c) — vápenec dutiny komůrek vyplňující. Zvětš. 20/1, orig. č. 60. 
Prep. CHOD: 

Pory, na -příčném řezu se jevící (z místa blíže středu povrchu). Zvětš. 600/1, orig. č. 1%. Prep. č. 34. 

Část zevní strany jedné komůrky na zevním obvodu skořápky, s vyplněnými dutinkami po cizopasnících 
(Aagellatech *), podélný řez. Zvětš. 235/1, orig. č. 1. Prep. č. 31. 

Týž zjev z průřezu příčného. Zvětš. 235/1. Prep. č. 46. 

Část průřezu skrze individuum s velkou embryonální komůrkou blíže ústí, kdež se nalézají 2 rourky 
zahnuté, záhadného významu. Zvětš. 180/1, orig. č. 8í. Prep. č. 23. 

Cristellaria erecta mihi, vedlejší nová forma z řady Cristellaria rotulata Lamarck. Zvětš. 25/1, orig. č. 29. 

Týž druh se strany. 


Virgulina? (Text. pag. 2%.) 


Virgulina sp.? Zvětš. 150/1, orig. č. 61. Kamajk, unicum. 


Lituola cenomana dOrb. (Text. pag. 20.) 


Lituola cenomana. Spodek skořápky, kterýmž byla usedlá na zubu žraloka. 


Jar. Perner: Foraminifery česk cenomanu. Tab V 


bo 
P 


Aut ad.nat del Blažka © a k dy litogr A Haase 


"Tabule V. 


Cristellaria Lamarck. 
Mmexto pas: 


Fig. 1.. CristelJaria glabra n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 64. Kamajk. 
2. Týž exemplář při pohledu se hřbetní strany. 
s B, 4. Cristellaria polygona n. sp. Zvětš. 40/1,-orig. č. 30. Kamajk. 
56: $ uměbilicata n. sp. Zvětš. 635/1, orig. č. 64. Kamajk. 
: 5. ŘS . odsoleta n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 31. Kaňk. 
k) n semílis n: sp. Zvětš: 195/1, orie. č. 107. Kamajk. 
Marginulina dOrbigny. 
Text. pag. 36—31. 
Fig. 11, 12.. Warginulina oligostegia n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 21. Kamajk. 
0 Úlby dál Ó elongata Reuss. Zvětš. 710/1, orig. č. 51T. Kamajk. 


a D6) ž incerta n. sp. Zvětš. 30/1; orig. č. 69. Kamajk. 


Vaginulina dOrbigny. 


Text. pag. 31. 
Fig. 17. Vaginulina recta Reuss. Zvětšení 50/1; originál č. 56. Kaňk. 
k A cenomana n. sp. Zvětš. 45/1, orig. č. 29. Kamajk. 
Lagena Walker et Jakobs. 
Text. pag. 28. 
Fig. 194, 0. Lagena tuberculata n. sp. Zvětšení 70/1, orig. č. 58. Kamajk. 
Marginulina dOrb. (Text. p. 31.) 


Fig. 20, 21.. Marginulina arcnata n. sp. Zvětš. 20/1; orig. č. 33. Kamajk. 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu Tab V 


Aut.ad nat.del Blazka sč Čak 


= 
TÍ 


=== == O 


Tabule VI. 


Nodosaria Lamarck. 


Text. p. 2831. 


Fig. la, d. Noďosaria obsolescens Reuss. Zvětšení 20/1, orig. č. 25. 


o 
Se 5 cryptostegia n. sp. Zvětš. 50/1, orig. č. 38. 
) 55 siligua Reuss. Zvětš. 60/1, orig. č. 55. 
4. k clavata n. sp.. Zvětš. 20/1, orig. č. 48. 
5. : sudnodďosa n. sp. Zvětš. B0/1, orig. č. 54. 
5.8Rb: js pseudaffinis n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 110. 
B- EME A bohemica n. sp. Zvětš. 55/1, orig. č. 19. 


„ 8. Podélný řez předešlým druhem. Zvětš. 90/1, orig. č. 120. Prep. č. 4. 
„ 9.. Dolní část skořápky předešlého druhu. Zvětš. 20/1, orig. č. 19. 


v 


„ 10.. Noďosarta affinis Reuss. Zvětš. 40/1; orig. č. 26. Kamajk. 


5 „lšlě “ divergens n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 45. 
+ 2: $ Filseana Reuss. Zvětš. 50/1, orig. č. 37. 
9m 5 + pseudochrysalis Reuss. Zvětš. 335/1, orig. č. 50. 


142. Podélní průřez skořápkou /Voď. pseudďaffinis. Zvětš. 30/1, orig. č. 106. Prep. č. 55. 
„ 148. Týž průřez, silněji zvětšen, s dutinkami po cizopasnících na pokraji; 4) vnitřní stěna skořápky; 
0) vrstva obvodová; c) cízopasníci. 


PRT 


Tab VI 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu 


| 


| 


nat del. Blazka Sc 


ad 


Aut 


„ 


"Tabule VII. 


Frondicularia Defr. 


r 
Text. pag. 32—85. 
Frondicutaria Fritschi n. sp. Zvětšení 20/1; orig. č. 24. Kamajk. 
a) pohled z předu; 


vr 


Ď) průřez příčný středem: «) dutina komůrky, 8) pory žeber pří 


orie-c. 95; 
c) průřez skořápky na širším (mladším) konci; orig. č. 24; 
ď) průřez skořápky na užším (starším) konci; orig. č. 24. 
Frondicularia coronata n. sp. Zvětš. 40/1; orig. č. 53. Kaňk. 
a) pohled z předu; 4) pohled se strany. 
Frondicularia linea n. sp. Zvětš. 40/1, orig. č. 99. Kamajk. 


ý: bohemica n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 22. Kamajk. 

$ parallela n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 34. Kamajk. 

5 odsoleta n. sp.? Zvětš. 20/1, orig. č. 27. Kamajk. 

Ž conica n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 36. Kamajk. 

k guadrigona n. sp. Zvětš. 55/I, orig. č. 97. Kamajk. 
inversa Reuss. Zvětš. 49/1, orig. č. 35. Kamajk. 

= incerta m. sp. Zvětš. 3/1, orig. č. 104. Kamajk. 

> acutiangula n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 28. Kamajk. 

3 lanceolata n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 98. Kamajk. 


foltacea n. sp. Zvětš. 15/1, orig. č. 96. Kamajk. 


bh « + 


cne zasa 


hnuté, 7) pory lišten středních ; 


Jar. Perner:Foraminifery česk.cenomanu s Tab VII 


Aut.ad nat del Blažka sz 


4. 


5. 


2 M45 


©. 


bic. 9. 
10. 
JÉ 


Y 


Fio.12 


ře) 


n PN o 


Je 
7: 


NI Fig. 14, 


Tabu Lev 


Flabellina Reuss. 


Fig. 18 (Textpac nl 


Ilabellina elliptica Nilss. sp. Zvětšení 10/1, orig. č. 6. 
a) forma rhombická; 2) forma srdčitá. 

Idabellina elliptica Nilss. sp. Podélný (horizontální) řez. Zvětš. 12/1, orig. č. 15. Prep. č. 75. 

Část kolem embryonální komůrky z průřezu podélného, vertikálního. 
a) primární lamella (původní komůrka, proper wall); 4), ď) exogenní vrstvy s dutinkami po cizopas- 
nících (9); c) průřez dutinou komůrek kol embryonální komůrky ve spirále se vinoucích. Zvětě. ZÁ 


Kamajk. 


orie- C466- .Breps.c160! 

Horizontální řez, vedený blíže povrchu (střední část skořápky). 
a) pory stěn skořápky; 4) žebra (příčky) neporovitá; c) ústí jedné komůrky. Zvětš. 2835/1, orig. č. 75. 
Prep: ČI: 

Pory stěn, ukazující stavbu jich ze Ghranných hranolků, z nichž každý jest prostoupen jedním porem. 
ZVěts VOP One (Č500. Brepc0 

Průřez vertikální, podélný. 

a) žebra (neporovitá); 7) porovité stěny skořápky. Zvětš. 
Průřez vertikální příčný. Zvětš. 20/1, orig. č. 62. Prep. č. 62. 
Část průřezu vertikálního s dutinkami po cizopasnících a čarami přírůstkovými, jimiž pory nepřetržitě pro- 

stupují, jsouce následkem vzrůstu skořápky kroužkovány. Zvětš. 450/1. Prep. č. 60. 

/labellina ornata Reuss. Zvětš. 25/1, orig. č. 95. Kamajk. 


939/1, orig. č. 68. 
» 


Frondiocularia Deftr. 


Fig. 9—13. Text. pag. 35. 


Frondicularia gracilis n. sp. Zvětšení 459/1, orig. č. 20. Kamajk. 
5 s Průřez podélný (horizontální). Zvětš. 25/1, orig. č. 86. Prep. č. 24. „Kamajk. 
Podélný řez (střední část) poněkud šikmo vedený, tak že v dolní části a) jeví se tvar příček, jak tvoří 
ústí a jak v horní části 9) nechávají malý otvor mezi sebou; c) pory příček (žeber); ď) krystalinický 
vápenec. -Zvětš. 180, orig. č. 91. Prep. č. 95. 


Frondioularia Fritschi n. sp. 


ext paso2: 


Irondiculariá Fritschi n. sp. Průřez vertikální (příčný), vedený horní částí skořápky. 


a) pory žeber (lišten) povrchových; 2) pory stěn komůrek. Zvětš. 200/1, orig. č. 105. Prep. č. 90. 


Příčný vertikální průřez. Zvětš. 45/1, orig. č. 105. Prep. č. 96. 
Polymorphina dOrbigny. 
Text. pag. 48. 


Pohled s dvou protivných stran. Zvětš. 45/1, orig. č. 66. Kaňk. 
Týž exemplář; pohled na ústí. Zvětš. 45/1. 


15. Polymovphina ovata n. sp. 


» B] „» 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu 


Aut.ad.nat.del.Blazka S06 


STŘ 
P aěe b 
> 
A4078p 


ROM dá VR 


PA L LA 
U hi OU 


ji : 
o 
M 


M 


k Ň V. 


1 l : 
NNN p 
h Ů i 


l o s iuhujná 
PROVODOV 1 


| DI W 


ITa"busl eM 


Trochammina irregularis Parker and Jones. 
Text. p. 23—24. 


Fig. la. Pět spojených komůrek, přirostlých na štítu Pollicipes. sp. Zvětš. 20/1, orig. 
„ 18. Čtyry komůrky, přirostlé na štítu korýše Pollicipes. 


< 


14. Kamajk. 


Isolovaná 1 komůrka. Zvětš. 50/1, orig. č. 101. 

Průřez vertikální skořápkou přirostlou na podkladu (Ostrea). Zvětš. 55, orig. č. 63. 

Průřez horizontální, vedený asi polovinou výšky skořápky. Zvětš. 45/1, orig. č. 12. Prep. č. 72. 
Cást průřezu horizontálního stěnou, za silnějšího zvětšení. Zvětš. 600/1, orig. č. 12. Prep. č. 72. 


).„ Cást řezu, vedeného na povrchu skořápky. Zvětš. 600/1. 


OL $9 M9 


Globigerina cretacea d' Orb. 
Text. pag. 45. 
Fig. 1—-9. Globigerina cretacea d'Orb. Exemplář se 3 stran. Zvětšení 170/1, orig. č. 73. 
102.. Exemplář v rychle rostoucí spirále, ze spodu; 4 kulovité komůrky viditelny. 
„ 102.. Exemplář v spirále mírně rostoucí, s téže strany; 6 komůrek více stlačených viditelno. 


Textularia Defrance. 
Text. pag. 25. 
Fig. 11.. Textularia globulosa Reuss. Zvětšení 300/1. 
se = brevicona n. sp. Zvětš. 300/1. 
by : parallela n. sp. Zvětš. 300/1. 


Fi- 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu 


Tab IX 


je 


/, 
V 


"Tabule X. 


Discorbina Parker et Jones. 


Text. pas. 46. 


Discorbina ammonoidďes Reuss. Zvětšení 90/1, orig. č. 52. Kaňk. 


crassisepta n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 39. Kamajk. 
lenticula Reuss. Zvětš. 100/1, orig. č. 42. Kamajk. 
nflata n. sp. Zvětš. 160/1. orig. č. 47. Kamajk. 
oligostegia n. sp. Zvětš. 90/1, ori. č. 51. Kaňk. 
regularis n. sp. Zvětš. 100/1, orig. č. 40. Kamajk. 


Průřez horizontální, skořápkou Discorbina ammonoides Reuss. Zvětš. 60/1, orig. č. 106. Prep. č. 9. (Rez 


4 


jest veden poněkud šikmo.) 
Týž průřez silněji zvětšený, část skořápky s pory. Zvětšení 350/1. 
Cást téhož průřezu, jevící, jak každá komůrka má své zvláštní stěny. Zvětš. 560/1. 


Jar Perner: Foraminifery česk cenomanu 


Aut.ad.nat. del. Blazka sc 


C.ak dv lilogr A Haase 


aj M 
*, AX 


údbatb i l máj PVT, 1, k 
./ / — — o 
+ 


(ČESKÁ AKADEMIE RR FRANTIŠKA JOSEFA R- 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


MBT A II. 


() MECHOVKÁCH 
Z KORYCANSKÝCH VRSTEV 


POD KAŇKEM U KUTNÉ HORY. 


PODÁVA 


© D% FILIP POČTA, 


DOCENT PALAEONTOLOGIE PŘI C. K ČESKÉ UNIVERSITĚÉ. 


S TABULEMI I—IV. A 16 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE Ne. 2.) 


V PRAZE. 
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ 
1892. 


4 
i 
k 


SAS 


ný DE 


= 


o V, de 


ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


DA IL 


O MECHOVKACH 
Z KORYCANSKÝCH VRSTEV 


POD KAŇKEM U KUTNÉ HORY. 


PODÁVÁ 


DEP POČTA: 


DOCENT PAP ON TMOLOGIE PŘI © K ČESKÉ UNIVERSITĚ. 


S TABULEMI I—IV. A 16 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE Nv. 2, 


V PRAZE. 
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNL 


1892. 


TSKEMO OTV E RAZB: 


L Úvod. 


an učitel „4/ozs Horáček, horlivý sběratel zkamenělin v Kutné Hoře, zaslal mi asi před 2 léty 

k určení zkameněliny dobyté z hlíny korycanského stáří pod Kaňkem u Kutné Hory. Po 
několika ukázkách zaslal p. 4. Horáček geologickému ústavu c. k. české university veliký pytel 
surové hlíny této, která byvši v ústavu vyplavena, poskytla velice bohatý materiál zkamenělin 
z velké části dosud nepopsaných a neznámých, v němž zejména mechovky přečetně byly zastoupeny. 
Brzy seznal jsem, že zvířena hlíny kaňkovské chová v sobě nejen množství velice zajímavých 
a dosud neznámých tvarů, nýbrž že i stav zachování jest ponejvíce tak příznivý, že dobře hoditi 
se bude ke zkoumání. Pěkné ukázky, plavením hlíny této získané, pan „4. Horáček vystavil r. 1891 
v zemské jubilejní výstavě a sice v oddělení pro školy obecné. 

Více než 40 "4 zkamenělin náleží zbytkům mechovek, a poněvadž mezi nimi nalezl jsem 
většinou tvary nové, dosud neznámé, ano i v pojednáních odborných, zvláště pak ve výtečné práci 
prof. Nováka: Beitráge zur Kenntniss der Bryozoen der bóhm. Kreideformation, Denkschriften der 
kais. Akad. d. Wissenschaften, Wien. Mathem. Naturwiss. Classe XXXVII 1877 nepopsané, od- 
hodlal jsem se mechovky tohoto naleziště na zbytky této třídy živočišné nejbohatšího popsati. 

Při tom jsem měl na zřeteli zjev, že zkamenělé mechovky z hlíny této jsou poměrně velice 
dobře zachované a že tudíž hodí se výtečně ku dělání výbrusů, jimiž by snad dal se objasniti 
některý z mnohých dosud temných bodů morfologie mechovek. Více než sto výbrusů a řezů roz- 
ličným směrem trsy vedených podrobil jsem v té příčině důkladnému prohlížení a uvádím výsledky 
tohoto svého zkoumání před podrobným popisem jednotlivých druhů. 

Vyobrazení pohledů zvětšených pod mikroskopem na přiložených tabulích, jakož i v textu 
kreslil jsem sám pomocí světlé komory. Při kreslení komorou světlou třeba dbáti na výšku pod- 
ložky, na které kreslíme, neboť ta souvisí úzce s mírou zvětšení, tak že se často vyskytují značné 
rozdíly mezi udanou mírou zvětšení na tabulce a mezi mírou na nákresu. Vyšetřil jsem všude 
zvětšení přesně a kreslil v mírách 6, 13 a 26. Rovněž přesně jsou měřeny předměty kreslené, 
zvláště menší rozměry jejich. 

Naleziště hlíny té jest velmi zajímavé nejen bohatstvím na zkameněliny, nýbrž i geologickou 
polohou svou a budiž proto v krátkosti tuto popsáno. 

Okolí Hory Kutné jest v ohledu geologickém význačno tím, že jsou tam poslední výběžky 
mocného pohoří rulového, které jihovýchodní čásť Čech skládá. Až ku městu samému tvoříc jeho 
podklad vybíhá od Poličan a Malešova špice rulového horstva, která jest již částečně oddělena 
od hlavní spousty rulové uloženinami diluviálními, ji pokrývajícími. Za městem Horou Kutnou 
jsou potom ještě rulové ostrůvky, které volně do výše čnějí, nejsouce pokryty diluviem. Ostrovy 


4 


tyto jsou pro geologa tím zajímavější, poněvadž jsou na místech, kde byl kdysi břeh moře křido- 
vého, které se rozprostíralo odsud daleko na severozápad, sever a východ. Jest pravdě podobno, 
že tyto ostrůvky rulové byly v podobě ne příliš změněné také u břehu moře křidového. Tím si 
vysvětlujeme, že kol nich a pak také v dutinách a rozsedlinách v rule povstalých nalézáme ulože- 

niny vrstev korycanských, které v sobě chovají 


vým nalezištěm jest vrch Kaňkovský (viz vyobr. 
č. 1.), položený na sever něco více než 1 4m cesty 
od Kutné Hory, známý svými prastarými doly 
na stříbro, nyní vesměs již dávno opuštěnými. 
Kaňkovský vrch, který do výše 352 m se zdvihá, 
skládá se z ruly, která jest pokryta kolkolem 
dílem mocnými uloženinami diluviální hlíny, dílem 
pak i ohromnými haldami, pocházejícími z dolů 
hornických. 


Jen na jihovýchodní straně směrem ku Ma- 
línu objat jest ostrov rulový pásem korycanských 
vrstev, které vnikají do trhlin a puklin v rule 
a nesou vesměs ráz pobřežní na sobě. Přístupný 
jest útvar křidový v několika lomech. Největší 
lom jest nad cihelnou na pozemcích knížete 
Schwarzenberga při cestě ze Sedlice do Hlízova, 
z něhož souditi se dá na toto uložení křídového 
útvaru. Na jižní straně skládají se korycanské 
vrstvy z písčitého vápence, který úplně se podobá 
onomu, jenž u Miskovic vychází na den a pak 
1 v Hoře Kutné se láme ve velikých lomech. za 

Vyobr. č. 1. Mapka vrchu kaňkovského u Kutné Hory. kostelem sv. panny Barbory. Zkameněliny jsou 
1 zde řídké a podobně nepřístupné jako na místech 
shora uvedených, neboť, jak známo jest, s velikými obtížemi jest spojeno dobývání nejobyčejnějších 
zkamenělin, jako: Exogyra columba, Radiolites Sanctae Barbarae, vápenných hub a jiných ze zdra- 
vého kamene, kdežto ze zrušeného samy se vylupují. Více na jihovýchod proměňuje se písčitý 
vápenec ve vápenitoslinitou hmotu, hlíně podobnou, která v lomu výše vzpomenutém vyplňuje 
prohlubiny a rozsedliny v rule v mocnosti 0:5 až 5 7. V hlíně této hojny jsou ohlazené valouny 
rulové v průměru 002 až 1:3 m, jež zajisté zaokrouhlil a ohladil za dob moře křídového mocný 
pobřežní příboj vln. Hlína chová v sobě množství zkamenělin, kteréž vesměs náležejí zvířeně pobřežní, 
a poskytla velice bohatou zásobu drobnohledných mechovek, pak i vápenitých hub ramenonožců 
mlžů, ježovek a j. 


9 je 


V JF 
s | m /á 
ý a i Kutná Hora 


„*“* 
ŽS 
Je) N 


Na sever v lomech rulových nad Hlízovem bývají korycanské vrstvy málo přístupny a jsou 
zde zastoupeny slabými slojemi hlíny, hořeji popsané. 

Naleziště toto jest svým typickým pobřežním rázem velice zajímavé a poskytlo mnohé nové 
zkameněliny, dosud neznámé, o nichž snad bude později ještě bližší zpráva podána. 

Jest pravdě podobno, že i ostatní rulové ostrovy v záplavě hlíny diluviálné podobné usazeniny 
křidové lemují, a jest záhodno na tyto rulové ostrůvky pozornosť místních sběratelů obrátiti. 


zbytky zvířeny převážně pobřežní. Jedním tako-. 


ře 


Z literatury uvádím jen spisy o zkamenělých mechovkách jednající a vyšlé po základní práci 
prof. Nováka: Beitráge zur Kenntniss der Bryozoen der bóhm. Kreideformation. Denkschriften der 
kais. Akad. der Wissensch. Wien, Mathem. Naturwiss. Classe. Díl XX XVII., ve které starší literatura 
sestavena. 

Bucailie E., Liste des Bryozoaires observés dans les étages cretacés du depart. de la Seine Inferieure. 
Soc. des Amis de Scienc. Nat. Rouen 1889. 

Hamm E., Die Bryozoen des Mastrichter Ober Senon. Inaugural-Dissertation. Berlin 1881. 

Koschinsky C., Die Bryozoenfauna der álteren Tertiárschichten des siůdlichen Bayern. 
Palaeontographica sv. XXXII., 1885. 

Marsson Ti., Die Bryozoen der weissen Schreibkreide der Insel Růgen. Dames W. « Kayser E. 
Palaeontologische Abhandlungen sv. IV., 1887. 

Noeiling Fr., Die Fauna des samlándischen Tertiárs. II. Theil. Abhandlungen der geolog. Special- 
karte Preussens, sv. VI. čís. 4. 

Pergens E., Revision des bryozoaires du cretacé figurés par dOrbiny. I. Partie, Cyclostomata. 
Memoires de Soc. belge de Geolog. © Hydrologie, sv. HII. 1890. 

— Les Bryozoaires du Tasmajdan a Belgrade. 
Proces verb. de Soc. Malacozool. Belgigue, sv. XVI. 

— Notes supplementaires sur les Pryozoaires du Tasmajdan. 
Ibidem sv. XVI. 

— Notes praeliminaires sur les Bryozoaires fossiles de Kolosvar. 
Proces verb. de Soc. Malacozool. Belgigue, sv. XVI. 

— Zur fossilen Bryozoenfauna von Wola Luzanska. Bulletin d. Soc. belge de Geologie, d. Pa- 
laeontologie © Hydrologie, sv. III. 1889. 

— Pliocáne Bryozoen von Rhodos. Annalen des k. k. naturhist. Hofmuseums. 1887. 

— £ Menteur, Notes sur les Bryozoaires de Vétage Garumnien de Faxe. 
Annales Soc. Roy. Malac. de Belcigue, XXI. 

Sacco F, Catalogo palaeontologico del basino tertiario del Piemonte. 
Bolletino de Soc. geol. italiana, sv. VII. 

Tenison- Woods, Corals and Bryozoa of the Neozoic Period in New Zealand. 
Colon. Mus 8 geol. Survey depart. 1880. 

Vime G. (R., A monograph of the Polyzoa of the Red Chalk of Hunstanton. 
Ouart. Journal geol. Soc., svaz. 46. 

— Notes on british eocene Polyzoa. 
Proceed. Yorksh. geolog. 8 polytech. Soc., sv. 11. 

— A monograph of Yorkshire carboniferous and permian polyzoa. 
Ibidem sv. 11. 

— Further notes on the Polyzoa of the Lower Greensand and the Upper Greensand of Cambridge. 
Ibidem sv. 11. 

— The Polyzoa of the Hunstanton Red Chalk. British Association New Castle Meeting. 

— Notes on a species of Entalophora from Neocomian Clay of Lincolnshire. 
Annales © Magazine of natur history, serie 5. sv. 10. 

— Notes on the Palaeontology of the Wenlock Shales of Shropshire. 
Proceed. Yorkshire geolog. © polytech. Soc., sv. 9. 

— Notes on the Polyzoa and other Organisms from the Gayton Boring Northamptonshire. 
Journal of the Northamptonshire Nat. hist. Soc. © Field Club, sv. IV. 


6 


Vine G. (R, Notes on Polyzoa of Caen and Ranville now preserved in the Northampton Museum. 
Ibidem sv. V. 

— Notes on the Classification of Cyclostomatous Polyzoa old and new. 
Proceed Yorkshire geolog. © polytech. Soc., sv. IX. 

— Notes on the Classification of palaeozoic Polyzoa. 
Ibidem sv. XI. 

Waters A. W., North Italian Bryozoa. 
Ouart. Journal geol. Soc., sv. 46. 

—- On Tertiary Chilostomatous Bryozoa from New Zealand. 
Ibidem sv. 43. 

— On Tertiary Cyclostomatous Bryozoa from New Zealand. 

Ibidem sv. 43. 

Ubaghs T. C., Description géologigue et palaeontologigue du sol de Limbourg, 1879. 

Konečně jest mi vysloviti díky panu prof. Dru. „4ní. Fričoví za laskavé zapůjčení originálů 
křidových mechovek českých, panu prof. Dru. Of. Novákovi za mnohou cennou radu, panu prof. 
Dru. Zr. Vejdovskému za zapůjčení odborných spisů o mechovkách žijících, a panu učiteli .47. Horáčkoví 
za mnohou zprávu a přátelskou službu. 


2. Příspěvky ku morfologii. 


Při prohlížení četných průřezů mechovek z hlíny kaňkovské objeveny některé znaky, které 
snad by mohly přispěti ku lepšímu poznání morfologickému těchto živočichů. Zmíním se proto 
ve stručnosti o poměrech, jež mohl jsem pozorovati na výbrusech těchto, při čemž ovšem nebudu 
opakovati základní věty obsažené v popisech, které podali Busk, Pergens, Zitte!, Víme a j.„ nýbrž 
spíše chci předpokládati, že jsou všeobecně známy. Nejen číselným poměrem, nýbrž i přirozenou 
povahou Ize vysvětliti, že více pozorovati jsem mohl mechovky kruhoústé než oružnaté. 

O pórech. Jedním z důležitých znaků při popisování zkamenělých mechovek jsou póry, to 
jest malé dutinky na rozličných místech v kostrách mechovek se vyskytující. (Pergens rozeznává 
následující druhy pór: 

1. Duiinky kosterné (cavités interscelettigues). Na některých druzích mechovek možno pozo- 
rovati, že vápenná stěna buňky poblíže ústí chová v sobě tu větší tu menší množství dutinek roz- 
měrů as 0045 až 0054 mm (Eschara), aneb také jen 0003 (Actaea), které za živa vyplněny jsou 
pletivem epidermickým. Zcela podobný zjev možno pozorovati u rodu Heteropora, jak o tom později 
bude mluveno. Uzná-li se příbuznosť dutinek u Heteropora s těmito dutinkami kosternými, pak 
ovšem ztratí tento tvar, (Pergensem za základní typ pór považovaný, na významu svém. | 

2. Póry spojovací (pores de communication), kterými sousedící buňky spolu spojeny jsou. 
O pórech těchto domnívá se (Fergens, že snad jsou jen 
druhem dutinek kosterných. Póry takové mohl jsem 
pozorovati u rodu Ditaxia, kde však nejsou podivným 
způsobem po celém trsu rozděleny, nýbrž omezují se jen 


Vyobr. č. 2. Stěna buněčná druhu Ditaxia biseriata Poč. © na buňky některé. (Vyobr. č. 2) Stěny některých buněk 
(Čís. praep. 26.) Zvětšena 180kráte. : 


byly tak hojnými póry proděravěny, že průřez jejich při 
větším zvětšení měl podobu lamelly růžencovitě zaškrcené. 
9. Póry, které spojují vnitřek buňky se středem a nalezeny byly u rodu Microporella. 


-1 


4. Vniterné dutinky (pores intermediaires) pozorované u žijícího druhu Diastopora obelia John. 
Podobně pojmenovány byly dutinky u rodu Lichenopora, které povstaly tím, že jednotlivé buňky 


jsou o sobě, nikoli zasazené do společné hmoty, nýbrž spojené spolu výběžky. 


č. 2.) Mezery mezi těmito výběžky tvoří právě vniterné dutinky. 
5. Chodby sesilovací (canaux de renforcement) u rodu Idmonea slouží k tomu, aby sesílily 


(Tab. IV. vyobr. 


trs a nejsou následkem toho také ve stejném počtu po celém trsu rozloženy, nýbrž dole poblíže 
základné jest jich více než nahoře. (Pergems našel dole až 40, nahoře pak jen as 4. 
U našich druhů (tab. II. vyobr. č. 5., 9. a 11.) jest takových chodeb vždy jen menší počet 


4—6 i také na části dolení, což by se dalo snad vysvětliti tím, že druhy naše tvoří vesměs malé 


trsy, kterým netřeba přílišného sesilování. Dle mého mínění 
patří sem i sesilovací chodby u rodu Osculipora. Na příčném 
průřezu druhu Osculipora plebeja (vyobr. v textu č. 3.) vidíme 
přečetné buňky seřaděné tím způsobem, že větší jsou na přední 
straně, která nese ústí, kdežto směrem do zadu jsou buňky 
stále menšími. Sestavení toto dokazuje, že buňky berou svůj 
počátek na zadní straně trsu a kloní se na venek do předu. 
Po stranách proříznuty jsou výběžky, na jichž koncích umí- 
stěna jsou i ústí. Zadní čásť trsu obdána jest přídavnou 
hmotou na průřezu půlměsíčitou, ve které roztrouseny jsou 
hojné buňky. Tato přídavná hmota liší se ostře od hmoty 
s hlavními buňkami a sesilovací chodby nejsou v průřezu 


Vyobr. č. 3. 


Příčný průřez prsem druhu Oscudi- 


pora plebeja Nov., zvětšen 26krát. (Č. praep. 2. 


kruhovité, nýbrž elliptické a neměly zajisté jiného účelu, než podobné chodby u rodu Idmonea. 


6. Přídavné buňky (tubes accessoires) u rodů Heteropora, Ceriopora. 


Na povrchu těchto 


rodů otevírají se ústí dvojího druhu. Jedna ústí jsou veliká, kruhovitá a otevírají se jimi hlavní 


buňky, druhá jsou menší a náležejí buňkám přídavným. (Tab. III. vyobr. č. 6., tab. IV. vyobr. č. 


U Heteropora costata d'Orb (vyobr. v textu 
č. 4.) povstávají buňky ty teprve u povrchu 
a tvoří proto na průřezu příčném tmavý 
lem. (Tab. III. vyobr. č. 8.) Vznikají tím, 
že se stěn hlavních buněk oddělují se la- 
melly, které rovněž několikráte se dělí a 
tím dávají vznik četným malým dutinkám. 


Dělení to jest ovšem nepravidelné, buňky © vyobr. č. 4. Přídavné buňky u 
přídavné nejsou sobě stejné a rovněž istěny © druhu Jeteropora costata d'Orb. 


mezi nimi nejsou stejně široké. Na někte- 


26kr. zvětšené. (Čís. praep. 9.) 


rých buňkách rodu Ditaxia pozorujeme zvláštní zjev (vyobr. v textu č. 


cy 
AJ.) 


© — 
SS = LL=L= 
A S == == 7 
1 07/" 3/7 WS | 
| / 1 M) 
/ /| C7 AK. 4 
| 9 4 3 
] ý, / Ji 
; / AM í 
V lé R / M) 
XU , M. | 
£ n VA MD, VA ©, l 
/ V; 
j ©, M ju ' 
s 7 MO Ů 
/ M / / E v / 
/ / , Í , Z) 


Vyobr. č.5 Čásť podélného průřezu 


u druhu Dřřaxia diseriata Poč. 
zvětšena (Čís. praep. 25.) 


2) 


n“ 


26kr. 


"Stěny mezi buňkami hlavními na venek ústícími nejsou zde vyplněny pletivem buněk pří- 


davných, nýbrž stěny ty jsou naopak téměř úplně celistvé, mohutné a jen tu a tam objevují se 
v nich nepravidelné otvory, které na průřezu podélném bývají kruhovité neb všelijak protažené. 


Význam zjevu toho nesnadno se dá vysvětliti. Jest zřejmo, že typickým tvarem přídavných buněk 


jest onen, jaký seznali jsme u druhu Heteropora costata dďOrb (vyobr. v textu č. 


4.), a že zjev 


popsaný u Ditaxia biseriata jest jaksi anormální. Ovšem nelze rozhodnouti, ukazuje-li nám zjev ten 


počátek buněk přídavných, aneb je-li to zbytnělé pletivo přídavných dutinek, čásť mocným přibí- 


ráním vápenatých uloženin přeměněná. A v této anormální podobě rovnají se přídavné buňky 
dutinám kosterným, jak Pergensem pod čís. 1. byly ustanoveny, a nelze mezi nimi najíti rozdílu. 


) 


a) 


Oviceliy. Buňky, v nichž uchovávají se produkty pohlavní u mechovek kruhoústých, povstaly 
zvětšením některé normální buňky. To jest sice již dávno známo, pokud ale vím, dosud nevy- 
obrazeno ani u tvarů žijících a tím méně ovšem u zkamenělých. Podávám tudíž vyobrazení dvou 
průřezů trsem mechovky Entalophora soror Poč., na kterých ovicelly byly 
narostlé. (Vyobr. v textu č. 6.) Již ze vnitřku počíná se buňka, která pro- 
měniti se má v ovicellu, značně šířiti Ovicelly mají vnější obal poměrně 
velice mocný, který jeví při značnějším zvětšení pod mikroskopem trojí 
strukturu. Uvnitř a zevně jest vrstva, sestávající z tenkých lamell rovno- 
běžných, uprostřed zdá se pak složena býti ze sloupků na ovicellu kolmo 
postavených. Buňky v bezprostředním sousedství ovicelly chovají se rozličně. 
Někdy bývá jedna z nejbližších buněk uzavřena a zůstává v ovicelle sa- 
Vyobr. č.6. Ovicelly u druhu motné, což by vysvětliti se mohlo tím, že snad nevyspěla v normální buňku, 
ce Po z: ny nýbrž právě následkem tohoto sousedství zakrněla. 

O koncových pupencích. Růst mechovek kruhoústých děje se pupenci 
na konci větévek. V četných výbrusech, které jsem pořídil končinami terminálními u rozličných 
druhů mechovek, mohl jsem pozorovati asi tento pochod: 


Po straně jedné neb i dvou vedle sebe sousedících buněk (vyobr. v textu č. 7. a 8. a, 0) 
povstane slabá a malá příčka, která utvoří jedince nového Pokračuje-li růst dále, objeví se po čase 
v téže buňce mladé opět nová příčka a později zase jiná 
a tak to pokračuje dále, až výsledek je 4 neb až 7 mla- 
dých, od okolí svého se lišících buněk. Jakým pořadem 
se buňky dělí, jest na zkamenělých velice těžko ustano- 
viti; soudíme-li však dle délky stěn na stáří buňky, tu 
můžeme pozorovati, že prvotní buňka pupencová sama 
stále se dělí, to jest ona odloučí po straně buňku dle 


stáří 2., dále dá ze sebe vypučeti buňce 3., pak buňce 
Vyobr. č.9. Prů- 4 5 atd 


Vyobr. č. 7. a 8. Konce trsu druhu k ne a k k : z: O yděti ň 
elevoboví eDId( 4 « 
Spiropora. vertičíllata Goldf 8P3 voe fake voeě, Aspoň na vyobrazení v textu č. 9. viděti sestavení 


a, b, mladé pupence. (Č. praep. 5.) (Čís. praep. 7.) buněk dle stáří 2, 3, 4, 5, 1, které odpovídá právě líče- 
nému pochodu. 
Tyto odloučené buňky tvoří na průřezech zvláštní typický tvar (vyobr. 
v textu č. 10.), který podobá se jakémusi klínu, sestávajícímu ze 2 až 7 
buněk, jenž jest mezi buňky normální, obyčejně poněkud na straně jaksi 
vražen. I navrhuji ku označení tohoto typického zjevu jméno Alín pupencový 
(německy Knospenkeil). 
ATM Podoba, postavení, jakož i počet buněk tohoto klínu 
12 pupencového jest pak u rozličných druhů rozličná. Chci se 
W zmíniti o nejhlavnějších tvarech. 
WW Jednoduchý klín pupencový nalezen byl u Entalophora 
MN fecunda (vyobr. v textu č. 10.), vyčníval poněkud nad povrch a se- 
Vyobr. č. 11. stával zetří buněk mnohem menších než obě, které po jeho stra- 


Jeterophora costa- s s e 4 : . s Hu 18278 
m ač Průřez nách jsou. Buňky klínu seřaděny jsou pokud se stáří týče 236 


LU // 
WW 


Vyobr. č. 10. Průřez koncem 


koncem větévky, P ZE 
větévky Zntalophkora fecunda Ste zvutení Zcela podobný útvar nalézáme u Hleteropora costata 
2Gkr. zvětšený. (Č. praep. 4.) (Čís. praep. 4.) d'Orb. (vyobr. v textu č. 11.), kde klín pukový sestává asi ze šesti 


buněk, které jsou nad obyčej pravidelné a téměř souměrné, to jest podél hlavní osy kmene sobě rovny. 


9 


„ 


U Heteropora lepida Nov. (vyobr. č. 9.) složen pupencovy 
pravidelně dle schematu nahoře uvedeného. 

U Heteropora costata d'Orb. na kuse rozvětveném (vyobr. v textu č. 12.), pozorujeme na 
obou koncích klíny pupencové, sestávající ze 5 a 7 buněk. Seřadění zde 
není jasně zřítí. 

Dosud jednáno bylo o tom, kdy povstala při jediné buňce příčka 
a po ní nový pupenec. Někdy však povstávají při dvou (vyobr. v textu 
č. 8. a), neb i při více buňkách příčky, takže se vytvoří více klínů pu- 
pencových. 

Dva klíny pupencové pozorovati možno tam, kde se později kmen 
rozdvojí. Oba klíny původně poblíže sebe mění stále více svůj směr, 
původně rovnoběžný, a roztahujíce buňku, která mezi oběma leží, obracejí 
se na strany rozličné. Později kmen se rozdvojí a každý klín pupencový 
obstarává růst ve svém směru. Vyobr. č. 12. Zdeteropora costata 


klin z 5 buněk, seřaděných 


d' Orb., průřez kusem rozvětve- 


Více než dva klíny pupencové můžeme pozorovati ve zvláštních *, Sky JB 
ným, zvětšen 13kr. (Č. praep. 9.) 


případech u tvarů palicovitě naduřelých, které přibírají nové buňky nikoliv 
pouze v jediném směru, nýbrž na celém obvodu svém, čili takových, které nerostou pouze do 
délky, nýbrž zároveň také i do tlouštky. 

To bylo možno pozorovati u druhu Entalophora juvenis Počta, kde na průřezu jediným 
trsem nalezeny tři klíny pupencové. (Vyobr. v textu č. 13, a, d, c.) Dva 
z nich jsou vedle sebe, třetí na druhé straně kmene. Pokud se seřadění 
týče, souhlasí buňky těchto klínů pupencových s pravidlem výše na- 
značeným. 

Jak se dále s těmito klíny děje, nebylo možno pozorovati, poně- 
vadž, jak z popisu druhu toho zřejmým bude, chová v sobě mladá 
stadia, která ve stavu dospělém posud poznána 


nebyla. 6 


724 | 


O větévkách rozvěivených. V úhlu, který V 
povstává rozvětvením kmene u mechovek kruho- 
ústých, objevují se někdy zajímavé poměry. (Per- | 
gens (Revis. des Bryoz. du cretacé, str. 304) na- M 
lezl u druhu Spiropora verticillata Goldf. spec. k | » 
v úhlu takovém velikou buňku, jejíž původ a 


eě m 3 Vyobr. č. 13. Průřez koncem © Vyobraz.č 14. Entalophora fecunda 
účel vysvětliti nevěděl. větévky druhu Enčalophora © Novák. Průřez místem, kde větévky 
U druhu Entalophora fecunda Novák (vy- — Juvenis Poč. 13kr. zvětšený. se rozdělují, zvětšen 26kráte 
(Čís. praep. 22.) (Čís. praep. 16 


obr. v textu č. 14.) jest v úhlu, kde větévky se 
rozbíhají buňka obrysu srdcovitého, která uprostřed krátkou a tenkou příčkou rozdělena jest na 
dvě nestejné části. Jedna čásť, na vyobrazení pravá, je mnohem menší než druhá na vyobrazení 
levá, která jest nepoměrně značněji prodloužená. U druhu Ent. fecunda jsou uprostřed trsu nad- 
obyčej prodloužené buňky ve svazku (tab. III. vyobr. č. 14.), a tu jest ona větší čásť ze srdco- 
vitého útvaru v úhlu rozvětvení posledním výběžkem těchto prodloužených buněk, tak že jí 
končí svazek prodloužených buněk, které tvoří u druhu Entalophora fecunda Nov. v hlavním pni 
jakousi dřeň. 

Nazývám buňky ve středním svazku duňkam:i dřeňovými (něm. Markzelle), a jest tudiž výše 
popsaná buňka poslední dřeňovou. Je-li dřeň vyvinuta také i ve větvích, tu tvoři pro každou větev 


Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 9 


10 


samostatný celek, se dření hlavního kmene nespojený. Dřeň postranních větévek počíná stranou 
v jakési vzdálenosti od dřeně kmene hlavního. 

U jiných druhů má pak tato konečná buňka dřeňová tvar jiný. 
U Heteropora lepida Nov. (vyobr. v textu čís. 15.) jest podobného 
obrysu, ale rozděluje se v hojný počet buněk menších, které také mají 
ještě hojné pletivo buněk přídavných. Zcela podobný tvar konečné buňky 
dřeňové vidíme u Heteropora costata dOrb. (Vyobr. v textu č. 12.) 

Původ těchto konečných buněk dřeňových dá se, trvám, vysvětliti 
snadno. Má-li hlavní kmen některé mechovky na svém vrcholu dva klíny 
pupencové, tu bude zajisté kmen takový znenáhla se děliti ve dví. Buňky 
starší, položené mezi oběma klíny, budou napínány, svrchní stěna jejich 
bude spojenou silou obou klínů protahována. Následkem toho bude ovšem 
buňka deformována a sice, poněvadž síly obou klínů pupencových působí 
ve směru opačném, bude buňka deformována do šíře, t. j. bude širší než 


všecky ostatní buňky. V široké buňce takové povstanou pak novými 
Vyobr. č. 15. ZHeteropora Zepida © nříčkami nové buňky, jak tomu nasvědčují poměrně tenké stěny buněk, 


Novák. Řez místem, kde větévky "O á črc . ko 
seděl 2alrát zvětšený, poblíže konečných buněk dřeňových ležících. 


(Čís. praep. 7.) 
3. Popis druhů. 


Soustava mechovek není dosud celá přesně ustanovena. Pokud se týče mechovek kruho- 
ústých, tu vyhovuje ovšem soustava navržená Marssonem a opravená (Fergensem úplně všem 
požadavkům. Jinak se to ale má u mechovek oružnatých, které pro velikou rozmanitosť nepodařilo 
se roztříditi ve větší oddělení, tak že ohraničují se jen jednotlivé čeledi. U mmec/hovek kruhoústých 
přidržím se soustavy hořeji uvedené a odkazuji na spisy obou navrhovatelů, kde důvody a výhody 
této soustavy blíže jsou vyloženy. 


Dle této soustavy dělí se mechovky kruhoústé na: 


Solen oporina: 1I0.Cein20 WE ceG1Gnab 


I. oddělení: 


Solenoporina. 


Buňky se rozšiřují nepatrně k ústí svému. Ustí zaokrouhleno, zaujímá celý průměr buňky. 
Ovicelly tvoří sáčky, které otevírají se na venek jedním neb více otvory. 


Čeleď: Diastoporidae. 


Trsy plíživé z buněk rourovitých a na konci vyzdvižených. Ovicelly v podobě váčků s jedním 
neb s více otvorů na povrchu trsu. 
Rod Stomatopora, Bronn 1825. 
Trsy jsou plíživé, přirůstají na předměty cizí a sestávají z buněk protáhlých aneb vejčitých, 
které pojí se k sobě v řadě pouze jediné aneb i ve více řadách souběžných. Pučení jest koncové 
(terminální). 


11 


Dříve čítaly se do rodu tohoto tvary, jejichž buňky jsou v řadě pouze jediné, kdežto pro 
trsy víceřadé ustanoven byl zvláštní rod Proboscina Audouin. 


(Pergens (Bryoz. du cretacé str. 327.) navrhuje, aby poslednější rod byl vymítěn, a odůvod- 
ňuje počínání své tím, že oba rody přecházejí znenáhla, avšak zůplna do sebe. On uveřejňuje 
zajímavý nález mechovky pocházející z virtemberského liasu, jejíž trs počíná v podobě, jakou vidíme 
u rodu Diastopora, rozděluje se ve větve hlavní, sestavené z více řad, jako u rodu Proboscina, 


a dále ve větve druhotné, jednořadé, jako rod Stomatopora. 


Hamm (Bryoz. Mastr. Ober-Senon, str. 24. a 26.) ponechává rodu Stomatopora rozsah 
dřívější, přičítá však rod Proboscina ku rodu Diastopora bez udání důvodů. 


Hlavním důvodem, že přidržel jsem se názoru (Porgemsova, byl mi druh Stomatopora diva- 
ricata Roem. sp., který oba hlavní znaky rodů Stomatopora i Proboscina na trsu jedném spolu 
spojuje, jak možno viděti z vyobr. č. 1. na tabuli I. 


Stomatopora divaricata Roem. sp. 
Tab I. vyobr. č. 1.—4. 
1871. H. B. Geinitz. Das Elbethalgebirge in Sachsen. I. díl str. 112. Tab. 28. obr. č. 1., 2 


Základ rozložitého trsu tvořen jest širokým povlakem, na němž jest několik ústí. Z něho 
vybíhají pak četné větve, z nichž slabší mají buňky v řadě jediné, silnější pak v řadách dvou až 
třech. Postranní větvičky od těchto silnějších větví vybíhající mají buňky opět jen v řadě jediné. 

Jednotlivé buňky jsou většinou elliptické, široké, zaškrceninu mívají znáti nejlépe na hlavním 
svém podkladu který tvoří po obou stranách jednořadých větví lem. Tento základní lem nalézáme 
u všech druhů, které vykazují znaky rodů Proboscina i Stomatopora zároveň, a zdá se proto býti 
nejlepším důkazem toho, že trs za příhodných okolností může míti i větévky s více než jedinou 
řadou buněk. Rozměry jednotlivých buněk jsou: délka 0:5—0'65 sm, šířka 0:4—05 mm. Některé 
trsy mají však buňky poněkud delší a útlejší, nikoliv tak uprostřed naduřelé, které jinak úplně sou- 
hlasí s buňkami elliptickými. Rozměry protáhlejších buněk jsou podobné; délka obnáší 03—0'7 mm, 
šířka 0:3—04 mm. U předu jsou buňky dosti mohutně povytaženy v kruhovité ústí, které měří 
as 008—0-12 mm ve vnitřním průměru. Řady buněk rozvětvují se bez pravidla, jednou nová větev 
tvoří ostrý, jindy tupý úhel, rovněž i počet buněk v jednotlivých větvích jest nestálý. Často větve 
splývají do sebe aneb se křižují, aneb i nad sebou leží. Na povrchu některých, zvlášť dobře zacho- 
vaných buněk vidíme jemné a dosti pravidelně seřaděné vynikající tečky čili velice nepatrná zrnka, 
u většiny jest však povrch, snad odřením, hladký. 

Výše vzpomenutý jedinec chová znaky rodů. Stomatopora i Proboscina zároveň. Široký 
povlak s více otvory čili ústími buněk upomíná na rod Proboscina; podobně i víceřadé větve. 
Druhotné větve sestávají však již jen z jediné řady buněk a jsou, zvláště od základního povlaku 
vzdálenější, již úplně rovné jiným trsům druhu toho, které vidíme na jiných jedincích někdy 
v malých útržcích. Na společném kmeni, kde ještě buničky jsou postaveny ve více řadách, nejsou 
ještě pravidelné, nýbrž pozměněny tím, že nejsou pravidelně postaveny, aniž dobře ohraničeny 
a i ústí jejich nejsou stejných rozměrů. Teprve ve větvích s jedinou řadou buněk počiná pravi- 
delnosť. Druh tento vyskytuje se dosti zhusta na rozličných miskách mlžů, na stromovitých trsech 
jiných mechovek a p. Na svrchní ploché misce ústřicové nalezeno bylo množství trsů v chomáči 
seskupených, které i na druhou stranu misky přecházely a zde tvořily nepravidelné shluky. Táž 


miska chová na sobě i silně rozvětvený trs se společným víceřadým základem, jak vyobrazen 
cal tab. 
Podobný, však mnohem pravidelnější a užšími ústími opatřený druh, vyobrazuje d'Ordigny 


(Palaeont. franc. tab. 629. č. 5.—8.) pod jménem Stom. linearis. 


Stomatopora minusocula nov. spec. 


Wab> 6 vyobr. Č. 0.0. 


Trs velice jemný, plíživý, sestává většinou ze dvou, k sobě v pravém úhlu postavených 
ramen, která někdy se ještě podvojují. Buňky jsou velice jemné, prodloužené a úzké. Ústí jejich 
protaženo v dlouhou rourku, která ale bývá obyčejně uražena © Na jednom trsu zachovalo se ústí 
pouze jediné, kdežto ostatní buňky ukazují na místě, kde vynikala rourka s ústím, vylomený otvor; 
na druhém trsu téhož druhu jest rovněž naznačeno ústí jediné, kdežto místa ústí druhých jsou buď 
jen slabě naznačena aneb vůbec nezřejma. Někdy i svrchní stěna buňky bývá proražena, tak že 
viděti úzký vnitřek. Rozměry buněk jsou velice nepatrny; délka obnáší 0'5—0:6 mm, často však 
setkáváme se mimořádně s buňkou zvláště dlouhou, šířka O:+13—0+15 mam, ústí měří ve svém 
vnitřním průměru až 0'006 um. 

Svou útlostí liší se tento druh ode všech dosud známých. Domněnce, že je to snad mladé 
stadium jiného druhu, odporuje silně vytažené ústí. 

Na skořápce mlže Exogyra, zároveň s druhem Stom. divaricata a pak i na jiných zkame- 
nělinách, většinou ale špatně zachován s ústím uraženým, tak že určení jest velice obtížno. 


Stomatopora constricta nov. spec. 


dy 1 Vdé (© 16) eb 


Trs velice zajímavého druhu tohoto sestává z řady buněk, která na obou koncích se roz- 
dvojuje a v mírných obloucích probíhá. Buňky jsou protáhlé a pokud se šířky týče nestejné, 
počátek jejich bývá značně užší než naduřelý konec přední poblíže ústí. A tak podobají se vnější 
podobou svou buňkám rodu Hippothoa z oddělení oružnatých. Ústí jest kruhovité, dosti mocně 
povytaženo a sedí na svrchní stěně buňky. Rozměry buněk jsou: délka 0:6—0'8 mm, šířka u před- 
ního konce 02 mm, u zadního 0'08—01 mm, ústí ve vnitřním průměru 0:05 —007 mm. 

Dosud nalezen pouze jediný exemplář, který není příliš dobře zachován, poněvadž ústí 
buněk nejsou někde dobře viditelna. 

Podobá se poněkud rodu Stom. gracilis u 4'Oróignyho. (Palaeont. franc. str. 843. tab. 758. 
č. vyobr. 17.—18.) 


Stomatopora Suessi Novák sp. 


Proboscina Suessi Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bohm. Kreidef., str. 27, tab. V. vyobr. č. 14—19., 
tab. IV. vyobr. č. 29—26. 


V hlíně z Kaňku nalezeno as 5 jedinců tohoto druhu rozličné podoby a rozličných rozměrů, 
které celkem souhlasí s popisem i vyobrazením v základním spise prof. Nováža, zvláště pokud se 
týče velikosti buněk a vnějšího úzce listového obrysu. Druh tento tvoří zřejmý přechod ku rodu 
Diastopora (viz Novák, Beitr. z. Kenntn. Bryoz. b. Kreidef., tab. IV. vyobr. č. 26.). 


! 


13 


Stomatopora intermedia Novák sp. 
Tab I. vyobr. č. 24. 


Proboscina intermedia Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bóhm. Kreidef., str. 26, tab. V. vyobr. č. 115. 


V materiálu, jenž mi byl po ruce, nalezeno několik málo jedinců. 

Zajímavý jest malý trs se 2 větvemi, z nichž levá má buňku vejčitě naduřelou a malou 
tečkou opatřenou. Rozměry této nad obyčej zveličené buňky jsou v 772: největší délka 05, nej- 
větší šíře 0-28. 

Možno domýšleti se, že zjev tento souvisí s rozmnožováním a že naduřelá buňka jest 
vlastně ovicellou. 

Waters (On tertiary cyclostom. Bryozoa from New Zealand str. 342) stotožňuje druh tento 
se žijícím dosud tvarem Stomat. major a přisuzuje mu tudíž značné stáří. © správnosti tohoto 
úsudku, který by vrhal zajímavé světlo na malou proměnlivost ve vývoji mechovek, bude lze 
vysloviti se teprve porovnáním recentního druhu s našimi exempláry. 


Stomatopora disjecta nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 19. 


Trs veliký, na pět větví rozdělený, které vycházejí ze společného kmene. Plíží se po kuse 
skořápky ústřicové provrtané a rozbité a to nikoliv ve ploše jediné, nýbrž spíše na místě, které 
jest následkem rozrušení hmoty skořápkové nerovné, tak že plocha, na níž se rozprostírá jedna 
čásť trsu, která vyznamenává se vyvstávajícími konci buněk, tvoří s plochou, na které se roz- 
kládá ostatní čásť trsu, téměř pravý úhel. Prve vzpomenutá čásť trsu jde do prohlubiny, která 
jest vytvořena ve hmotě skořápky ústřicové, tak že se zdá, jakoby vnikala do skořápky. Buňky 
nejsou stejně hustě po povrchu rozdělené, na dvou vodorovných větvích jsou hustší než na ostatních 
třech. Jednotlivé buňky jsou rourovité, končí kruhovitým ústím a jejich konec zvláště na některých 
místech zdvihá se do značné výše, tak na krátké postranní větví, která sestupuje dolů po ploše 
skloněné. 

Pokud se rozměrů týče, tu jsou buňky rozličné délky, šíře měří O 13—015 2: a ústí má 
vnitřní průměr na 009—0'1 171. Konce větví všech jsou palicovitě naduřelé a mají větší počet 
pupenových buněk, které jsou sice od sebe oddělené, ale přece ztrácejí na samostatnosti. 

V jakém poměru jest nový druh tento ku množství dosud popsaných a také někdy i jemu 
podobných druhů, nesnadno lze určiti, poněvadž až dosud každý téměř dobře zachovaný exemplář 
byl popisován u rodu Stomatopora za druh nový a poněvadž nebyly udávány ve starších popisech 
rozměry buněk, ano ani u vyobrazení uváděno nebylo, při jakém zvětšení byly kresleny. 


Od Stom. Suessí Novák sp. liší se mocným svým rozvětvením a pak I značnějšími rozměry. 
) p ) 


Rod Diastopora, Lamouroux 1821. 


Trsy jsou plíživé, tu více, tu méně přirostlé, obrysu ledvinovitého, listovitého, kruhovitého, 
aneb jsou 1 v podobě nepravidelných povlaků. Buňky, jež mají ústí protažená, tu více tu méně 
volná, střídají se bez pravidla. Ovicelly tvoří váčky měchýřkovité, na povrchu trsu, s jednim neb 
1 více otvorv. 

(Pergens (Bryoz. du cretacé str. 327) připojil k rodu tomuto i rod Berenicea, který 4 Jrorgny 
utvořil pro mladá, ještě terčovitě kruhovitá stadia. 


14 


Hamm (Bryoz. Mastr. Ober Senon str. 24) ve svém velice stručném popisu rovněž staví 


rod Berenicea mezi »nejdůležitější synonyma« rodu Diastopora, aniž by slovem počínání toto 
odůvodnil. 

Sem dle mého mínění dlužno i počítati trsy v podobě neurčitě omezených plátů, na nichž 
kruhovitá ústí leží nepravidelně aneb v nezřetelných pětičetách (Ouincunx). Na tvarech takových 
jen výjimkou lze pozorovati shora hranice jednotlivých buněk. Na průřezu vidíme (tab. II. vyobr. 
č. 12., 13.) buňky často ve více řadách nad sebou a jen některé otevírati se na venek. 

Podobné tvary seřadil Marsson (Bryoz. Schreibkr. Riigen str. 16) do nového rodu Crypto- 
glena, jehož diagnosa *) provázená ne příliš zřetelným obrazem (tab. I. vyobr. č. 3.), nehodí se však 
na tvary výše vzpomenuté. 

Rod Stomatopora má trsy stromovitě rozvětvené z jediné neb i z více řad buněčných 
sestávající; rod Diastopora však má trsy plátovité, na nichž buňky jsou rozloženy bud paprskovitě 
směřujíce zadním koncem svým ku bodu počátečnímu aneb nepravidelně, často v nezřetelných pěti- 
četách. Oba tyto rody spojuje tvar Stom. Suessi Movákem vyobrazený, kde řady buněk přecházejí 
z polohy rovnoběžné do paprskovitě rozložené. 

Ze druhů rodu Diastopora příslušících, které v korycanské hlíně pod Kaňkem byly nalezeny, 
náležejí do oddělení, jež má buňky paprskovitě seřaděné, druhy tyto: 

circularis Počta folum Novák spec. 
concreta Počta pilosa Novák spec. 


Druhy, které tvoří nepravidelné platy s ústími nepravidelně roztrousenými, jsou: 


angulus Počta echinata Počta 
bacca Počta exigua Počta 
difluens Novák spec. procera Počta. 


protracta Počta. 

Mimo dospělé trsy možno nalézti v hlíně kaňkovské ještě dosti četná mladá stadia, která 
mají teprve několik málo buněk úplně vyvinutých, za to ale tlustý obvodní val, ve kterém, jak 
známo, jsou pupeny. Podávám vyobrazení těchto stadií na tab. I. vyobr. 9.—12., ježto bližší určení 
není možno, ač lze rozeznati 2 typy, jeden s buňkami menšími a užšími, druhý s buňkami většími 
a Širšími. 


Diastopora circularis nov. spec. 
labs vyobrač. (3) tab. II. vyobr. Čad. 


Irsy jsou malé, kruhovitého aneb vejčitého obrysu a sestávají z malých buněk, které spořá- 
dány jsou paprskovitě od středu trsu. Buňky jen málo vynikají předními konci svými nad povrch, 
měří as 008—0'1 1m v šíři a nestojí v pravidelném uspořádání, nýbrž jen směr jejich jest papr- 
skovitý. Ústí je kruhovité aneb vejčité a měřívá ve svém vnitřním průměru 0:04—005 mm. Trs 
sám bývá tlustý a má, zvláště u některých jedinců, kol do kola množství pupenů, které se po stranách 
jednoduchým otvorem otevírají aneb i po straně odřeny bývají, tak že lze vnitřek buněk viděti. 
Rourovité buňky, předním koncem málo pozdvižené, bývají stejné, jak u jedinců větších, tak i menších, 
někdy se zdá, jakoby větší jedinci měli menší buňky, než trsy menší. 


*) Diagnosa tato zní: »Stock aus blattfóormigen, einschichtigen Lappen bestehend, nur auf einer Seite mit Zellen und 
geschlossenen Nebenzellen. Hauptzellen auf der Oberfláche undeutlich guincuncial ausmůndend. Nebenzellen aus sehr verdůnnter, 


fast stielfórmiger Basis sich allmáhlich erweiternd, rosenkranzfórmig eingeschnůrt, bis zur Oberfláche fortlaufend, aber geschlossen 
bleibend.« 


Na jednom trsu nalezena ovicella v podobě malého as 0'65 2: dlouhého váčku, který byl 
až na samém obvodu a na svém povrchu opatřen byl několika malými otvory. 

Nade vši pochybu jsou však tvary zde popisované, mladými stupni ve vývoji a jen proto 
byly ustanoveny za nový druh, že dílem jsou význačným typem a dílem že nebylo možno najíti 
druh, jehož by snad byly mladým stadiem. 


Diastopora concreta nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 20. 


Pokud z úlomků možno souditi, tvoří trsy polokruhovité neb ledvinité, 1—125 o široké 
a 0-76—1 mm dlouhé povlaky a rozeznávají se od všech dosud známých tvarů svými značnými rozměry. 
Buňky vybíhají ve směru od středu na všecky strany paprskovitě, nejsou ale v pravidelných řadách, 
nýbrž kupí se nepravidelně. Ony jsou krátké a široké, obzvláště na obvodu trsu. Buňky uprostřed 
dále u obvodu až 04 1172 široké. 

Předním svým koncem pozdvíhují se nad povrch a to zvláště u buněk středních, kdežto 
buňky na obvodu jen malou částí se vyzdvihují. Ústí je kruhovité a měří u buněk ve středu trsu 
as 008 1m, dále u obvodu až 0:15 177 ve vnitřním průměru. 


Diastopora folium Novák sp. 


Berenicea folium Novák, Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. bohm. Kreidet. str. 20. tab. IV. vyobr. č. 11.—14. 


Diastopora pilosa Novák sp. 


Berenicea pilosa Novák, Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. bohm. Kreidef. str. 21. tab. IV. vyobr. č. 1—10. 


S druhem předešlým nalezen v několika exemplářích, často nepříznivě zachovaných a proto 
též nesnadno určitelných. 


Diastopora angulus nov. spec. 
Tab. II. vyobr. č. 31.. 32. 


Malý a jediný trs nalezen na úlomku jakési skořápky. Jest v podobě tlustého a protáhlého 
plátu uprostřed zvýšeného, tak že má podélnou uprostřed probíhající hranu, na které jsou postavena 
v řadě ústí buněk. Následkem toho středního zvýšení a hrany dosti ostré, je průřez trsu trojhranný. 
Na obou bocích jsou ústí buněk kruhovitá, nepravidelně roztrousena, jen místy zdá se, že stojí 
v pětičetách. Hranice jednotlivých buněk nelze při pohledu shora rozeznati. Ústí buněk jsou po- 
měrně velice nepatrná, měříce 0:03—0'04 m1 ve vnitřním průměru, a jsou ohraničena pouze 
slabým valem. 


Diastopora bacca nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 17.—18. 


Jest velice typický a snadno rozeznatelný druh. Trs v mládí naduřuje palicovitě (tab. I. 
vyobr. č. 16.) a má v ten čas kruhovitá ústí dosti řídce roztrousena a jen ku konci jsou ústí 
hustší a kupí se tu také i k buňkám pupencovým. Později proměňuje se trs ve pláty, tu větší tu 
menší, na nichž ústí jsou již dosti stejnoměrně roztříděna. (Tab. I. vyobr. č. 27.) Na některých 
místech zdá se, jakoby ústí stála v pětičetách, než rozvržení to není ani stálé aniž zřetelné. Hranice 
jednotlivých buněk, při pohledu shora, znáti buď jen slabě, anebo vůbec nejsou naznačeny. Ústí 


16 


buněk jsou poměrně veliká a vynikají na povrch v podobě bradavek. Bradavky ty děkují původ 
svůj poměrně tlusté stěně buněčné, jak to již také z mír jednotlivých částí buněčných vysvítá. Ústí 
ve vnějším průměru svém měří O:13—0'16 m, ve vnitřním 0:06—009 mm, tak že na stěnu 
buněčnou více než 003 mim vypadá. Povrch nebývá dostatečně zachován, zdá se, že byl zrněn. 

Podobné však větší tvary vyobrazuje d'Ordigny (Palaeontolog. franc. tab. 760. vyobr. č. 1.—3.) 
pod jménem Reptotubigera elevata, kterýž druh liší se hlavně pravidelným postavením ústí do řad. 
Mimo to přichází v podobě silně naduřelých palic, kdežto náš druh jen z mládí jest palicovitý 
a ve stáří šíří se do plochy. 


Diastopora diffluens Novák sp. 
Tab. II. vyobr. č. 12, 13. 


Proboscina diffluens Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 26, tab. V. vyobr. č. 10.—13. 


Druhu toho nalezeno bylo několik kousků, jichž bylo použito ku zdělání průřezů příčných. 
Na průřezích těch objevují se nám buňky nestejné velikosti dle toho, kterou částí buňky řez veden 
byl, a vidíme dále, že buňky nejsou pouze ve vrstvě jediné, nýbrž někdy i ve vrstvách 2, tak že 
tudíž pod sebe zasahují. Některé z nich na průřezu přímo otevírají se na venek. 

Pokud se popisu druhu toho týče, odkazuji na pojednání uvedené. 


Diastopora protracta nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 15.—16. 


Trsy jsou malých rozměrů a mají podobu nepravidelných povlaků. Na povrchu buňky 
předním koncem svým mocně do výše pozdviženy, tak že 0:5—09 mm nad povrch vynikají. Ústí 
jest kruhovité a jest na konci rourky, kteráž měří ve vnějším průměru 0:2-—0'3 m. Vnitřní 
průměr ústí jest O01—014 mm. Ústí jsou na povrchu nepravidelně roztrousena, někdy v jakýchsi 
nezřetelných řadách seskupena. Hranice jednotlivých buněk bývají shora dobře zřetelny. Rourky, 
ve které buňky na předním konci svém vybíhají, bývají někdy odřeny, a pak naznačuje jen ne- 
zřetelně omezená jamka neb díra místo, kde rourka s ústím vynikala. 

T Orbigny (Palaeontol. franc. tab. 760. vyobr. č. 4.—6.) vyobrazuje podobný tvar pod jménem 
Proboscina alternata, který však liší se od našeho nového druhu rozměry svými a pak i tím znakem, 
že jest vícevrstevnatý. Poslední znak přiměl (Pergense (Bryoz. du cretacé str. 338.) že považuje 
tvar Proboscina alternata za plíživý typ druhu Entalophora proboscidea. Zde popsané jednovrstevné 
povlaky nedají se ovšem k rodu Entalophora nikterak přirovnati. 


Diastopora echinata nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 21.—22. 


Trs tvoří povlak cizího předmětu, který částečně byl zrušen, tak že je na jedné straně 
prázdný vnitřek, kdežto druhý konec kamením jest vyplněn. Buňky na povrchu povlaku jsou velice 
četné a hustě k sobě seskupeny, tak že prostor mezi dvěma buňkami jest asi 02 7m. Přední 
konec buněk jest silně vyzdvižen, tak že trs nabývá vnějšího vzhledu trnitého. Buňky jsou bez 
pořádku seskupeny, nelze pozorovati žádné pravidlo, jsou ale namířeny jedním směrem vzhňru. 
V délce měří as 03—05 mm a jsou poměrně velice úzké, neboť měří průměr vnějšího ústí as 
0:08 mm, průměr vnitřního ústí 0:04—006 z:m. Po jedné straně povlaku jest ovicella, zcela 
podobná oněm, které u plochých ledvinitých neb kruhovitých druhů shledáváme. Jest to naduřelý 


1“ 


váček nepravidelné, laločnaté podoby, který měří as 0:15 7:71 v jedné a O'11 14m v druhé ose 
a má as 6 malých otvorů. 

Mimo vyobrazený a popsaný exemplář nalezen byl ještě ploský tvar těchže znaků. 

Druh tento podobá se druhu Diast. tubulosa, k němuž čítá se i Berenicea megapora popsaná 
d'Orbignym. (Palaeont. franc. tab. 635. vyobr. č. 1.—5., tab. 641. vyobr. č. 9., 10. a tab. 758. 
vyobr. č. 13.) Francouzský druh jest však mnohem větších rozměrů, buňky jeho jsou na povrchu 
od sebe na 05 111 vzdáleny, as 0'2—026 mm široké a mají ústí ve vnitřním průměru O'08 až 
01 mm široké. 


Diastopora exigua nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 23. 


Trs tvoří povlak cizího předmětu, který jest rozrušen, tak že vnitřek zaokrouhleného trsu 
jest buď prázdný, aneb jest vyplněn kamením. Buňky jsou na povrchu dosti neurčité, nejsou po celé 
délce své zřetelně naznačeny, nýbrž jen přední konec jejich poblíže ústí bývá zřetelně ohraničen. 
Ústí jsou kruhovitá, vynikají v podobě as 0:1—0:2 mm dlouhé rourky nad povrch a leží bez 
pravidla dosti roztroušeně, někdy jakoby do neurčitých řad seskupeny. Vnější průměr jejich jest 
as 0:14—016 mm, vnitřní 0:06—008 n. Jediný exemplář, který je vyobrazen. 

Druhu tomu poněkud se podobají Diast. protracta a D'ast. echinata, jež ale liší se jinými 
rozměry, jak to zřejmo bude ze značných rozdílů měr udaných, jež se při srovnávání vyskytnou. 


Diastopora procera nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 23., 24. 


Na skořápkách ústřic, ramenonožců a j. plíží se protáhlé tlusté trsy, které již pouhému oku 
bývají nápadny svou hrubou dirkovaností. Jednotlivé buňky nejsou dobře ohraničeny, ústí jejich 
jest téměř vždy poškozeno, tak že na venek vystupují buňky obyčejně celým svým průměrem, který 
bývá elliptický, poněvadž buňky leží šikmo na plochu, ve které odření povstalo. Dá se předpo- 
kládati, že ústí buněk byla jinak zařízena, a že stav, ve kterém se nalézají nyní, povstal odřením, 
ač jest ku podivu, že as na 10 jedincích nebyl nalezen jiný způsob zachování, kdežto u jiných 
zkamenělin z téhož naleziště zachovány bývají často i nejjemnější ostny. 

Při tomto stavu nerozhoduje ovšem míra ústí, kteráž také kolísá dosti značně. (Obyčejně 
měří ústí v kratší ose as 008 1171, v delší 0:12—016 mim. Některé exempláře jsou zvlášť odřené, 
tak že 1 svrchní stěna buněk chybí, a že zřetelný bývá vnitřek buněk, jakož i jich šikmý směr. 

Celkovým pohledem podobá se druh tento tvaru Semielea plana u d'Ordignyho (Palaeontol. 
franc. tab. 738. vyobr. č. 12.—14.), který však nejen že vnitřní ústrojností svou náleží do jiného 
oddělení, jak o tom později zmínka bude učiněna, nýbrž i má zřetelná ústí. 


Čeleď Idmoneidae. 


Trsy rozvětvené, smačklé, buď plíživé neb i volné, mají ústí na dvou předních stranách, 
které splývají někdy v jedinou plochu. Na zadní straně není ústí; trsy jsou hladké a mají sesilo- 
vací buňky přídavné. Ovicelly mají podobu váčku, který otevírá se jediným ústím. 


Rod Idmonea Lamouroux 1821 


Trsy jsou stromovitě rozvětvené, obyčejně se tří stran smačklé, tak že průřez příčný jest 
trojhranný. Buňky otevírají se na dvou předních bočných plochách, kdežto třetí. zadní plocha jest 


Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 9 


18 


hladká, rovná aneb vypouklá bez ústí a někdy pokryta zvláštní epithekou. Přední dvě bočné 
plochy splývají někdy v jedinou, tak že trs jest pak se 2 stran smačklý. Vzadu probíhají trsem 
přídavné chodby sesilovací (canaux de renforcement u (Pergemse), které mimořádně otevírají se 
na zadní hladké ploše malými otvory. Ovicelly v podobě váčku nemají stálého místa, někdy jsou 
na zadní ploše, jindy na některé z bočných ploch. 


Idmonea prima nov. spec. 
Tab. II. vyobr. č. 7.—11. 


Trsy stromovité, jemné a proto snadno rozrušitelné, podvojmo rozdělené a se tří stran 
smačklé, tak že příčný průřez jest trojhranný. Napřed vyniká hrana proti zadní ploše postavená 
a obě bočné plochy po obou stranách této hrany mají ústí buněk kruhovitá a od sebe nestejně 
v řadách šikmých oddálená. Jen výjimkou obnáší mezera mezi oběma sousedními buňkami průměr 
vnějšího ústí, a rovněž výjimkou sousedí dvě buňky těsně vedle sebe. V jedné řadě bývají oby- 
čejně ústí tři vedle sebe, zřídka jsou 4, aneb schází jedno a jsou pak 2. Pokud se týče vzájem- 
ného poměru mezi řadami obou ploch bočných, tu pozorujeme, že se navzájem řady ty střídají. 

Nikoliv všecky trsy vyznačují se však takovou pravidelností. Často celý trs bývá tu více, 
tu méně stočený, tak že hrana přední rovněž se zatáčí, a při pohledu ze předu objevuje se brzy 
jedna, brzy druhá bočná plocha. Zvláštním úkazem jsou zde obloukovitě zahnuté trsy (tab. IL. 
vyobr. č 10.), které někdy uprostřed zbytek matečného kmene ještě nesou, a tak dokazují, že 
vlastně ze 2 větviček povstaly, a které jsou typickým a následkem této své zvláštní vnější podoby 
snadno rozeznatelným zjevem. 

Zadní plocha, která leží naproti přední hraně (tab. II. vyobr. č. 8.), jest rovná a podélně 
rýhovaná. 

Ústí vynikají málo nad povrch a jen poblíže přední hrany bývají na značnější vyvýšenině, 
jsou kruhovitá a měří ve vnitřním svém průměru 0'04—006 mm. 

Na průřezu podélném (tab. II. vyobr. č. 11.) vidíme buňky ze zadní části trsu vynikati 
a ku předu obloukovitě se kloniti. Ony jsou téměř stejně široké; mladší či vyšší na trsu bývají 
delší starších či zpodnějších. Za těmi vzadu probíhají pak přídavné buňky sesilovací (canaux de 
renforcement, Nebenzellen) v počtu 3—5, které od zpodu přímo aneb jen v nepatrných záhybech 
do výše vynikají. Stěny těchto přídavných buněk sesilovacích objevují se pak na hladké zadní 
ploše trsu jakožto podélné čáry. Na žádném jedinci, jež jsem zkoumati mohl, neotevírají se tyto 
přídavné buňky na venek. 

Na příčném průřezu, který jest obrysu trojhranného (tab. II. vyobr. č. 9.), vidíme elliptické 
průřezy buněk nestejných rozměrů tak rozestavené, že od zadní plochy ku přední hraně přibírají 
na šíři. Řez zasáhl 2 ústí, která buňkami na obvodu otevřenými naznačena jsou. U zadní plochy 
probíhají pak úzké, v průřezu kruhovité, přídavné buňky sesilovací. 


Idmonea decurrens nov. spec. 
Tab. II. vyobr. č. 3.—6. 


Trs má podobu úzkého listu, přední hrana jeho jest slabě naznačena, tak že obě bočné 
plochy do sebe přecházejí. Kruhovitá ústí buněk rozestavena jsou poněkud nepravidelně v řadách 
šikmých, uprostřed se sbíhajících. Toto roztřídění buněk nejlépe si představíme, myslíme-li si, že 
hořeji popsaný druh Idm. prima jest shora tak smačklý, že střední hrana téměř vymizí. Hranice 


o 


19 


jednotlivých buněk nejsou vždycky zřetelné, ústí jejich uprostřed trsu málo vyvstávající, na stranách 
však často až v rourku vytažena, měří as 005 m ve vnitřním průměru. 

Zadní plocha (tab. II. vyobr. č. 3.) jest slabě klenutá, hladká a rýhovaná podélně stěnami 
buněk přídavných. Buňky tyto pouze na 2 místech nepatrnými otvory na exempláři vyobrazeném 
otevírají se na venek. Druh ten velice vzácný — nalezen byl pouze ve 2 vyobrazených exem- 
plářích — ukazuje na příčném průřezu (tab. II. vyobr. č. 5.) souměrné uspořádání buněk podobně 
jako u druhu předešlého sestavených. Přídavné buňky sesilovací jen asi 4. Kolmý průřez, pro 
vzácnosť druhu, zhotoven býti nemohl. 

Zevnějškem úplně podobný trs vyobrazuje a popisuje Marsson (Bryoz. Schreibkreide Růgen 
str. 33. tab. III. vyobr. č. 4.), pod jménem Phormopora nov. genus, a staví jej do příbuzenstva 
rodu Hornera. 


Idmonea plana nov. spec. 
Tab. II vyobr. č. 1., 2. 


Trs jest podoby listovité, dole silně zúžený, nahoře pak rozšířený, tak že se zdá jakoby 
se na 2 větve rozděliti chtěl. Přední hrana téměř nenaznačena, tak že trs jest vlastně ze dvou 
stran, z předu a ze zadu smačklý. Buňky na přední straně nezřetelné, ústí jejich jsou kruhovitá 
a měří ve vnitřním průměru 0*03—006 mm. Ona jsou sestavena do dvojích šikmých a poněkud 
obloukovitě prohnutých řad, které se sbíhají ve středu trsu. Buňky jsou většinou jen málo předním 
koncem svým vyvýšeny nad povrch, vyjma buňky po obou stranách, jejichž ústí jsou někdy až 
rourovitě protažena. Zadní plocha (tab. II. vyobr. č. 1.) jest slabě klenutá, hladká a podélnými 
ryhami pokryta, které naznačují hranice přídavných buněk sesilovacích. Nikdy na povrchu této 
zadní plochy nelze nalézti otvor buněk přídavných. 

Nalezen pouze jediný exemplář, který byl také vyobrazen, a následkem toho nebylo možno 
poříditi řezu ani kolmého, ani příčného. 


Čeleď Entalophoridae. 


Trsy stromovitě rozvětvené, po všem povrchu ústími pokryté. Mimo hlavní buňky často 
též buňky vedlejší. 


Rod Entalophora Lamouroux 1821. 


Trsy stromovitě rozdělené mají větve volné a v průřezu příčném kruhovité. Buňky jsou 
rozestaveny kol střední myšlené osy, kde také berou svůj počátek a otevírají se po celém povrchu. 
Ústí kruhovitá jsou bez pravidla roztrousena, vynikají obyčejně nad povrch a jsou někdy 1 v rourky 
protažena. Konce větví mají puky. Ovicelly jsou váčky jednoduché, které povstávají na rozličných 
místech kmene a jsou opatřeny několika malými otvory. 

Rod tento obsahuje v sobě veliké množství druhů, které však spojeny jsou mezi sebou 
nepřetržitými přechody, tak že nelze ustanoviti jednotlivým druhům určité meze. Obzvláště při 
popisu poměrně malé zvířeny, ve které jest sice hojně zástupců tohoto rodu, ve které se však 
přece vyskytují typy jen některé, jest velice obtížno jednotlivé vzory vystihnouti a ustálit. Dle 
mého mínění jest veškeré rozdělování rodu toho v druhy umělým, poněvadž extremy typů se sice 
od sebe značně liší, ale spojeny jsou úplnými řadami spolu, kteréž ovšem děliti se nedají. 

Zajímavo jest, že rod tento, jak prof. Novák dokázal (Beitr. z. Kenntn. Bryoz. bohm. Kreidef. 
str. 30, tab. VII. vyobr. č. 21.—25.), přechází do rodu Discosparsa a sice druhem Ent. anoma- 
lissima, jak o tom pojednáno bude. 


22 
Entalophora proboscidea Edwards. 
Tab. II. vyobr. č. 23., 24. 


Entalophora raripora Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 32, tab. VIII. vyobr. č. L—5.; 
tab. X. vyobr. č. 1—2. 


Druh tento, po celé Evropě velice hojný, označován byl dosud více než 20 synonymy, jež 
uvedeny jsou mimo v pojednání uvedeném ještě v Marsson (Bryozoen Schreibkreide Riigen str. 20), 
(Pergens (Bryoz. du cretacé str. 359) a j. Já řídil jsem se v té příčině názory Pergense (I. c.). 
Podávám vyobrazení dvou největších trsů tohoto, v hlíně z Kaňku velice hojného druhu. 


Rod Discosparsa dOrbigny 1852. 


Trsy mají podobu kruhovité desky, která jakýmsi stvolem přisedá. Buňky vycházejí z pro- 
střední části stvolu a otevírají se na povrchu desky, seřaděny nezřetelně paprskovitě. Na okraji 
desky vznikají mladé puky a zde i nové trsy berou počátek. 


Discosparsa extranea nov. spec. 
Tab. III. vyobr. č. 32.—36. 
Entalophora anomalissima Novák pars. Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 29, tab. VII vyobr. 21.—23. 


Irsy jsou veliké a mají podobu nálevek, zpodním užším koncem přirůstajících a nahoře se 
pojednou v desku rozšiřujících. Na svrchní ploše desky otevírají se buňky kruhovitým ústím na 
venek. Ústí měří ve vnějším průměru 0:3 n, ve vnitřním 0:15—0-2 mem. Buňky vycházejíce 
ze středu stvolu a jsouce předním svým koncem jen slabě nadzdviženy nad povrch desky, kladou 
se odstředivě bez veškerého pořádku. Nejmladší buňky jsou na vnějšku, kdež kolem desky tvoří 
lem menších a hustě k sobě seřaděných buněk, které jsou co do vývoje nejmladší. 


Zpodní čásť, kterou možno per analogiam nazvati stvolem, nemá buďto žádné, aneb jen 
málo otvorů buněčných a jest obyčejně pokryta jakousi hladkou epithekou. Po stvolu probíhají 
na zevnějšku buňky ku desce, z nichž silnější vynikají v podobě žeber. Bývá jich 3 neb 6. To jest 
tvar, který úplně odpovídá diagnose rodu Discosparsa a jen svými značnějšími rozměry od po- 
dobných druhů francouzských se liší, neboť měří některé exemplary až i 8 7: v průměru, kdežto 
největší francouzské druhy průměr až do 6 mim mají. Často však nalézáme poměněné trsy, které 
blíží se rodu Entalophora. Znaky takovýchto přechodů ku rodu Entalophora jsou hlavně tyto: 

1. Stvol má četnější ústí, tak že rovná se trsu druhu Entalophora anomalissima Novák; 
rovněž není kryt zvláštní epithekou. Poučný takový exemplář vyobrazuje prof. Novák (Beitr. Kennt. 
Bryoz. bohm. Kreidef. tab. VII. vyobr. č. 22. 0). 

2. Svrchní deska jest nepatrně rozšířená a spíše jen vyvinuta jako mocnější naduřenina. 

Nedá se upříti, že spojí-li se tyto 2 znaky na trsu jediném, povstane tvar, o jehož příbuz- 
nosti k Entalophora anomalissima nelze pochybovati. A tak zde máme zajímavý případ, že dva 
rody tak vzdálené od sebe a dosud kladené v systematice do zcela jiných čeledí přecházejí přímo 
v sebe. Rod Discosparsa kladen byl do čeledi Diastoporid, toto jeho postavení ovšem jest tím, 
co řečeno bylo, otřeseno a nemůže dále setrvati, poněvadž rodu tomu, ač má na vrchu desky 
buňky podobně odstředivě seřaděné jako Diastopora, přece schází hlavní znak, to jest on neplíží 
se a nepřirůstá celým spodkem svým, nýbrž jen jakýmsi stvolem, tedy podobně jako všecky strom- 
kovité tvary. 


9 12) 
20 


Průřez podélný ukazuje (tab. III. obr. 32.), že druh ten má poměrně málo buněk, které 
ve stvolu rovnoběžně pokračují, a že teprv nahoře se postranní z nich zatáčejí, kdežto střední 
přímo na venek se otevírají. 

Na průřezích příčných, vedených dolení částí stvolu (tab. III. obr. 36.), viděti četné mnoho- 
hranné buňky, sobě téměř stejné. Jen buňky na obvodu jsou větší a širší. Vedeme-li však řez 
hoření částí stvolu, pozorujeme pravý opak, to jest buňky ve středu mají větší rozměry než 
buňky na obvodu, což tedy zdá se odporovati známému pravidlu u mechovek kruhoústých. Příčina 
zjevu toho jest ta, že na hoření části stvolu vede řez buňkami středními, poblíže jejich konce, 
kterým se na venek otevírají, kdežto buňky na obvodu proříznuty jsou ve vzdálenosti od ústí 
dosti značné. 


Red Spiropora Lamouroux 1821. 


Trsy stromkovité, rozvětvené s buňkami rourovitými, jejichž ústí seřaděna jsou na povrchu 
do řad, probíhajících v podobě prsténcův kol kmene aneb do řad, vinutých kol kmene spirálně. 


Spiropora verticillata Goldt spec. 
Novák Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 34, tab. VIII. vyobr. č. 7.—12. 


Pod Kaňkem hojný druh, který úplně odpovídá popisům dosud podaným. Hojná zásoba 
odsud pocházející, potvrdila názor prof. JVováža, že nelze druh Spirop. cenomana d'Orb.") odlišovati. 

Většinou jsou trsy ulomené, výjimkou jen trsy se zachovaným koncem, který pak bývá silně 
naduřelý a chová 2—3 řady ústí k sobě přiblížené a větší počet buněk obsahující než kruhy ostatní. 
O těchto pucích mluveno bylo již dříve. Průřezy jsou velmi pravidelné a souměrné, a zvláště příčný 
průřez poskytuje souměrný obraz roztřídění buněk u mechovek kruhoústých. Zajímavý jest poměr 
číselný, v jakém se rozvětvené kmeny vyskytují. Všickní autoři uvádějí, že rozvětvené kusy jsou 
velice vzácné; ve velkých zásobách, jež po ruce měli, našli 4—5 kusů rozvětvených. Jinak se to 
má ale v zásobách z hlíny kaňkovské. V jedné láhvičce, kde bylo celkem 265 trsů druhu toho, 
nalezeno 115 rozvětvených, tedy 44, a ještě dlužno upozorniti na to, že mezi nerozvětvené snadno 
mohou se čítati i úlomky z trsů rozvětvených. 


Rod Heteropora Blainville 1834. 


Trsy jsou stromovitě rozvětvené a příčný průřez jejich jest kruhovitý. Buňky jsou nepravi- 
delné aneb v podélných řadách střídavých roztříděné. 

Mimo tyto hlavní buňky jsou ještě buňky vedlejší (cavités interscelettigues u Pergense), které 
jsou zhusta rozvětvené a tvoří kol kmene vnější vrstvu a otevírají se na venek otvory rozličné 
velikosti. Někdy bývají ústí těchto buněk vedlejších přikryta jemnými destičkami vápennými. 

Na povrchu trsu jsou někdy ozdoby v podobě podélných žeber. 


Heteropora costata d'Orbigny. 
Tab. III. vyobr. č. 7. a 8. 
Petalopora Dumonti Novák pars. Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. běhm. Kreidef. str. 40, tab. IX. vyobr. č. 29.—38. 
(non 34., 35.!) — Pergens Revis. d. Bryozoaires du cretacé str. 370. 


Trsy stromovitě rozvětvené, jednotlivé větévky válcovité. Po trsu sbíhá podél 12 až 15 
lišten vynikajících, rovných aneb i rozličně prohnutých, mezi nimiž otevírají se ústí buněk v řadách 


*) Jako na př. činí i Warsson (Bryoz. Schreibkreide Růgen str. 23). 


24 


střídavých, tak že ústí postavena jsou místy v pětičetách. Ustí buněk hlavních mají vnější průměr 
0:18 mam, vnitřní pak 009 wm a jsou od sebe, v jedné řadě počítáno, vzdáleny 0:35—04 mm. 


ústí jakož 1 podélné lišty stávají se mohutnějšími. 

Na podélném průřezu (tab. III. vyobr. č. 7.) kmenem viděti četné buňky hlavní, které 
počínají ve středu trsu, jdou příkře vzhůru a po té teprve vybíhají na venek téměř vodorovně. 
Na obvodu jest hustý lem vedlejších buněk (cavités interscelettigues), které se zde hojně rozvětvují. 


Příčný průřez (tab. III. vyobr. č. 8.) ukazuje zvláštní sestavení buněk. Poněvadž buňky 
jdou z počátku téměř kolmo vzhůru a pak teprve pojednou se vodorovně ohýbají, není v průřezu 
příčném viděti na obvodu buněk, nýbrž jen ve středu. Na obvodu nejvýše bývají některé buňky 
po délce řezem otevřeny. Hmota trsu sestává z lamell paprskovitě seřaděných a často se dělících. 


Druh ten, jehož typické vzory prof. Novák vyobrazil na místě výše udaném, jest dosti hojný. 


Heteropora ramosa nov. spec. 
Tab. III. vyobr. č. 1.—6. 


Trsy veliké, 2 až více cm: dlouhé a vysoké, nepravidelně rozvětvené a zase spolu často 
spojené, tak že tvoří jakousi hrubou mřížovinu, jejíž jednotlivé dílce nejsou stejné tlouštky. Větší 
kusy trsu rozlamují se snadno podle ploch buněk a proto i většina zásoby sestává z úlomků větších 
či menších. Na zlomených plochách jsou hluboké prohlubiny, které povstaiy bezpochyby vylomením 
buněk. Někdy jsou zlomené plochy až trojhranné, tak že se trs podobá až korovitému povlaku 
se třemi záhyby. Na povrchu trsu jsou otvory hlavních buněk bez obruby, měří as 028 mm 
v průměru a jsou různě roztrouseny, místy bez pravidla k sobě skupeny, jindy od sebe vzdále- 
nější. Vedlejší buňky mají otvory rozličné velikosti, as od 006 až téměř do šíře buněk hlavních. 

Podélný průřez (tab. III. vyobr. č. 1.) má hlavní buňky poměrně široké, které volně se 
kloní na venek. Na obvodu jest lem ne příliš hustý buněk vedlejších. 

Na průřezu příčném (tab. III. vyobr. č. 2.) jest uprostřed několik buněk menších, na obvodu 
jsou pak větší buňky šikmo až i podélně proříznuty. Stěny buněk sestávají z lamell, které paprsko- 
vitě jsou seřaděny. 


Heteropora lepida Novák. 
Mabs 11V vyobr 63210022 


Beitráge z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 39, tab. VIII. vyobr. č. 21.—23. 


Druh v kaňkovské hlíně velice hojný a zároveň velice proměnlivý. Stonky poblíže rozšířené 
základné a pak i základní plocha sama mívají jiný vzhled než hořejší kmen. Ústí hlavních buněk 
bývají zde někdy řídce roztrousená a nepoměrně malá; otvory přídavných buněk jsou četné a oby- 
čejně malé. Jindy jsou ústí v obyčejné velikosti a pravidelně sestavená, tak že zpodní čásť některých 
kmenů není nepodobná povrchu, jejž na druhu Het. costata vidáme. 

Jiné palicovité tvary s povrchem úplně normálním jsou téměř identické s druhem Heter. 
clava d'Orbigny, jak jest vyobrazený na tab. 620 vyobr. č. 4.—6. (Palaeont. franc.) pod jménem 
Claviclausa clava. Pokud se rozměrů týče, tu jsou některé části na kmeni, které mají ústí hlavních 
buněk 0092 mm, vedlejší otvory 004, jiné exempláry mají ústí hlavních buněk 0*07 22m a otvory 
vedlejších buněk protáhlé v podobě štěrbin 0:11 dlouhých a 0:03 širokých. Normální míry velkých 
ústí jsou 0:19—02, otvorů buněk vedlejších 0:04—0'05. 


» 5) 


Heteropora variabilis d'Orb. 


Novák Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 40. Tab. IX. vyobr. č. 10.—20. 


Druhu toho nalezeno bylo několik málo kusů rozvětvených, které s vyobrazením prof. Nováka 
Tab. IX. vyobr. č. 14. souhlasí. 


Rod Ditaxia v. Hagenow 1851. 


Trs v podobě plátů neb větévek volných neb 1 plíživých sestává ze dvou neb více vrstev 
buněk k sobě srostlých. Mezi vrstvami těmi jest pupencová lišta (lame germinale), z níž buňky 
vynikají (vyobr. v textu č. 16.). Na obvodu četné buňky přídavné. Povrch rovná 
se onomu, jejž u rodu Heteropora pozorujeme. Kromě kruhovitých ústí buněk 
hlavních, která jsou bez obruby, zříti ještě možno množství menších otvorů buněk 
přídavných. 

Rod tento shrnuje znaky dvou rodů a sice Mesenteripora a Heteropora. 
Mesenteripora sestává ze dvou vrstev se střední lištou pupencovou, má však 
jedině buňky hlavní, které otevírají se na venek ústím v rourku protaženým. 
Z této příbuznosti zřejmě vysvítá, že nelze rod tento zařaditi do čeledi Diasto- 
porid, jak dosud se dělo (viz na př. Pergens na uv. místě str. 337) za rod Disco- 
sparsa, nýbrž že místo jeho je v čeledi Entalophorid poblíže rodu Heteropora. 
Podélný průřez poprvé podal nám vysvětlení lišty pupencové, kteráž není nic 
jiného než svazek dřenních buněk. 


D"Orbign uvedené druhy: anomalopora, nodosa, papularia, ramosa, tubu- 
9 za p č . 9 R P i . ; P : ý ; ; Vyobr. č. 16. Ditaxia 
losa a variabilis neposkytují jasného názoru o složení trsu, neboť jsou to kmeny, zzeriařa Poč. Podélný 
vesměs vícevrstevnaté, kdežto rod Ditaxia ustanoven byl původně pro kmeny. průřez ISkrát zvětšený. 
: ze : ; : : : . : : (Čís. praep. 26.) 
dvouvrstevné. Náš druh, jehož popis následuje, jest typem rodu Ditaxia a poskytl 
přehledný obraz o vnitřní ústrojnosti a následkem toho snad bude třeba druhy dďOrbignym uve- 


dené odloučiti. 


Ditaxia biseriata nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 3., 4., 4a., vyobr. v textu č. 16. 


Trs má podobu nepravidelně zohýbaného plátu, as na 1 m4 tlustého, a skládá se na pohled 
ze dvou k sobě přirostlých vrstev buněčných. Mezi oběma vrstvami probíhá na zlomech často velice 
patrná lišta pupencová (lame germinale), kteráž není nic jiného, než svazek dřenních buněk, jak je 
na př. u rodu Melicertites shledáváme. Ze svazku toho vznikající buňky kloní se dvojím směrem 
na zevnějšek. Pod povrchem jest pak husté pletivo přídavných buněk, které dává vznik menším 
otvorům. 

Podélný průřez spojuje znaky rodu Heteropora a Melicertites, pokud se dotýče dřeňo- 
vých buněk. 

Buňky hlavní otevírají se na venek ústím kruhovitým bez obruby a mají mezi sebou množství 
otvorů buněk přídavných, rovněž kruhovitých. Průměr ústí buněk hlavních měří as 0*2 21. Ústí 
buněk přídavných jsou průměru velice různého. 


Dosud nalezen jediný exemplář. 


Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 4 


26 


Čeleď: Fascigeridae. 


Trsy volné aneb plíživé sestávají z buněk do skupin shluklých. Ovicelly neznámé. 


Rod Filifascigera d'Orbigny 1852. 


Trs plíživý, přirůstající na předměty cizí, sestává z jednotlivých skupin buněk, které roz- 
děleny bývají ve větve. 


Filifascigera bohemica nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 14. 


Na kousku ústřice jest trs, který sestává ze šesti zřetelných skupin buněk, kdežto uprostřed 
jest prázdné místo, kde bezpochyby byla skupina ještě jedna, která během zkamenění zmizela. 
Jednotlivé skupiny sestávají ze 3 až 8 buněk, úplně rovnoběžně k sobě postavených a plíží se po 
ploše skořápky ústřicové, jsouce rozličně šikmo nakloněné, to jest jednotlivé skupiny tvoří s plochou 
skořápky rozličné úhly. Jedna skupina jest téměř kolmo postavena, jiné více položeny a asi 3 při- 
léhají postranní stěnou svou úplně na skořápku. Pokud se rozměru týče, tu jsou jednotlivé skupiny 
téměř až l mm dlouhé a měří při ústí buněk 0:5—065 v delší ose a 03—0-48 v kratší ose. 
Ústí buněk jsou jednoduché otvory bez zvláštní obruby, tak že se zdá, jakoby byla ulomena a měří 
0:01 m v průměru. 

Rodu toho zná se z Francie jediný druh Fil. megaera Londsdale = Fil. dichotoma ďOrbigny 
(Palaeont. franc. tab. 744 vyobr. č. 1.—3.), který podobá se celkem velikým buňkám Stomatopory 
jednořadé, které jsou však složené z více menších. Náš jediný exemplář ukazuje větší samostatnost 
jednotlivých buněk, jichž hranice po celé délce skupiny jsou zřetelné. 

Zajisté vedlejším znakem pro určování bez ceny jest nahodilá okolnosť, že čím skupiny od 
základu jsou vzdálenější, tím více mají buněk. To pozorovati můžeme také i u našeho jedince, 
přijmeme-li střední, nyní již zničenou skupinu za hlavní kmen a střed, od něhož pak obě postranní 
větve se odlučují. 


Rod Osculipora d'Orbigny 1852. 


Trsy stromovité, širší základnou přirůstající s volnými větvemi, na jichž konci seřaděna jsou 
ústí buněk. Větve tyto postaveny jsou souměrně k sobě na jedné (přední) části trsu, kdežto čásť 
zadní tvořena jest buňkami sesilovacími. 


Osculipora plebeja Novák. 
Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. bohm. Kreidef. str. 36. tab. X. vyobr. č. 16.—34. 

Druh na místě uvedeném obšírně popsaný vyskytuje se v hlíně kaňkovské hojně a to po- 
nejvíce v úlomcích. Některé z četných kmenů použity byly k řezům, které přispěly ku vysvětlení 
zadní hladké části trsu (viz vyobr. v textu čís. 3.). 

Rod Fasciculipora dOrbigny 1852. 


Irsy palicovité spodem přirostlé a často rozvětvené. Průřez příčný kmenem jest kruhovitý 
aneb elliptický. Každá větev má na konci svém síto otvorů buněk kolmých. 


zí 


Od tohoto rodu oddělil d'Orbigny tvary, které po stranách mají malé otvory buněk a mezi 
buňkami hlavními také nečetné buňky vedlejší pod jménem Corymbosa. Vůbec viz o historii rodu 
toho d'Orbigny Palaeont. franc. str. 667 a 689, pak Pergens Bryoz. du Cretacé str. 376. 


Fasciculipora bohemica nov. spec. 
Tab. III. vyobr. č. 21.—30. 


Trsy palicovité, stonkem dolů se zužujícím přirostlé, nahoře někdy v terč se rozšiřující. Na 
povrchu hořením buňky ústí otvory jednoduchými, hustě k sobě sblíženými. Ústí jsou jednoduchá, 
měří v průměru obyčejně 008 1: a bývají poblíže obvodu terče větší než ústí uprostřed terče. 
Je-li však trs palicovitý, bývají ústí na vrcholu větší oněch, která jsou po stranách. Vedle ústí 
hlavních buněk možno pozorovati někdy i otvory vedlejších buněk, které však jsou vždy v počtu 
nepatrném. Na stonku pod terčem jsou řídké a dosti pravidelně rozestavené tečkovité otvůrky 
v prohlubeninách. 

Podélný průřez (tab. III. vyobr. č. 27.) má hlavní buňky ze stvolu rovně nahoru probíhající 
a při tom se v nové buňky dělící. Po stranách se buňky jen málo kloní, ale mají ústí větší než 
buňky uprostřed, poněvadž jsou delší. Dělí-li se buňky již blízko v ústí, dávají vznik vedlejším buňkám. 

Na průřezu příčném (tab. III. vyobr. č. 28.) vidíme četné buňky soustředně seřaděné a pokud 
rozměrů se týče, téměř sobě rovné. Vedeme-li však řez poněkud výše, tedy stvolem širším 
obdržíme průřez, který má uprostřed buňky větší než na obvodu. Vysvětlení tohoto u mechovek 
kruhoústých nezvyklého zjevu jest podobné jako u rodu Discosparsa. 

Řez hořeji stvolem vedený protíná buňky u středu poblíže jejich ústí, tedy tam, kde jsou 
již značně široké, buňky po straně položené protíná však řez takový ještě značný kus před ústím, 
tudíž v šířce dosud nepatrné. 

Druh tento jest poměrně dosti řídký; známo asi 20 exemplářů. 


Čeleď Lichenoporidae. 


Trsy v podobě terčů jednoduchých aneb složených, které přirůstají buď celou zpodní plochou 
aneb střední částí této plochy. Buňky seřaděny jsou paprskovitě. Ovicelly v podobě naduřelého 
vaku na povrchu aneb i uvnitř trsů. 


Rod Lichenopora Defrance 1823. 


Trsy v podobě kruhovitých, ku středu se zvyšujících plátů, které mají buňky seřaděny. 
Ve středu trsu jest obyčejně místo buněk prázdné. Trsy přirůstají celou zpodní plochou, aneb 
výminečně jen nízkým stvolem. Mezi buňkami jsou hojné vniterné dutinky, povstalé tím, že buňky 
spojeny jsou spolu příčnými výběžky, které mezi sebou nechávají mezery. 

Pojímám rod tento v rozsahu, v jakém jej ustavil Fergens. (Bryoz. d. cretacé, str. 382.) 


Lichenopora discus nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 1.—2. 


Trsy přirůstají celou zpodinou svou, v podobě 4—7 mm v průměru měřících plátů kruho- 
vitých, uprostřed zvýšených a sestávají z buněk rourovitých, které k sobě paprskovitě se řadí. 
Buňky jsou z počátku na zadním konci svém úzké, rozšiřují se znenáhla ku předu a jsou mezi 

4* 


28 


sebou příčkami spojeny. Mezery, které povstávají mezi příčnými výběžky, jimiž buňky spolu se 
spojují, dávají vznik vniterným dutinkám. Zpodní strana trsu, jež přirůstá, jest plochá a hladká; má 
paprskovité čáry, které naznačují stěny buněčné na druhé svrchní straně. 

Rozměry jsou v m, délka buněk as 05 mm, průměr ústí 0:19 m1. Nový druh tento 
není příliš řídký a byl již znám z jiných nalezišť křidových; obyčejně ale bývá dosti nepříznivě 
zachován a mezery mezi buňkami a příčkami bývají zaneseny kamením, tak že nesnadno lze je 
pozorovati. 


II. oddělení: 


OE 


Buňky se poněkud rozšiřují k ústí; vápenné stěny buněčné mohutní směrem k ústí a zužují 
tak vnitřek buněk. Na povrchu ústí leží na dně prohlubiny, jejíž valy tvoří hlavní součásť stěn 
buněčných. Ovicelly u oddělení tohoto nejsou známy. Některé buňky jsou delší druhých a jest 
možno, že zastupovaly funkci ovicell. 


Čeleď: Ceidae. 


Jediná čeleď vyznačuje se znaky uvedenými při popisu druhého oddělení. 


Rod Cea dOrbigny 1852. 


Irsy stromkovitě rozvětvené, ploché, tak že průřez příčný jest ploše elliptický, mají buňky 
k ústí zůžené, kolem celého kmene roztrousené. 


Cea modesta nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 13—17. 


Tvoří trsy stromkovité, obyčejně jen jednou rozdělené; hlavní peň bývá méně, postranní 
větve pak silně smačklé. Někdy větve rozšiřují se do plochy. Na všem povrchu jsou podlouhlé 
prohlubiny 0:23—03 mm dlouhé a 0-18—0-25 mm široké, obyčejně bez pravidla roztrousené. 
Na některých místech zdá se, jakoby prohlubiny ty byly v řadách šikmých anebo jakoby tvořily 
pětčety. Mezi jednotlivými prohlubinami jest pak síť do valu zdviženého povrchu, která zvláště 
vyniká na jedincích dobře zachovalých. Na dně takových prohlubin leží obyčejně v hoření části 
aneb zřídka asi uprostřed ústí. Ústí jsou nepatrná, měří 0+05—008 mm v průměru. Často bývá 
svrchní stěna buňky rozlomena, tak že objevuje se na dně prohlubiny díra značné velikosti, která 
ovšem nesouvisí nikterak s ústím. 

Průřez příčný (tab. IV. vyobr. č. 14.) ukazuje, že trs sestává pouze ze dvou, zadem k sobě 
přirostlých řad buněk, které mají, zvláště směrem k ústí, stěny silné. Průřez podélný (tab. IV. 
vyobr. č. 13.) rovněž dává zříti mohutné sesílení stěn buněčných ku obvodu, tak že jednotlivé 
buňky založeny jsou do pně v podobě pytlíčku a ústí na venek jakýmsi užším hrdlem. 

Výjimku tvoří jen buňky terminální, které z počátku mají ústí širší než prostor buňky uvnitř 
a teprve později, až přibude růstem nová buňka, jaksi stlačeny bývají a nabývají potom podoby 
stejné. Na průřezu podélném konečně pozorujeme, že se buňky v obou plátech jaksi, ovšem dosti 
nepravidelně, střídají. 

Druh ten jest dosti hojný. 


III. oddělení: 


Melicertitina. 


Buňky šíří se směrem k ústí, tak že přijímají na sebe podobu nálevkovitou. Ústí zaujímá 
pouze čásť příčného průměru buněk a jest umístěno na distálním konci buněk. Ovicelly jsou uvnitř 
trsu mezi buňkami a otevírají se trojhranným ústím na venek. 


Čeleď: Melicertitidae. 


Jediná čeleď má znaky uvedené při popisu tohoto třetího oddělení. 


Rod Semielea dOrbigny 1852. 


Trsy volné aneb plíživé v podobě jednoduchých plátů aneb i plátů vícevrstevných, které 
mají ústí buněčná pouze na jedné straně trsu. 

Sem dlužno klásti nyní mnohé tvary s trsy plátovitými, které dříve v rod Diastopora 
zahrnovány byly, a které vyznačovaly se poměrně malými ústími buněk. 


Semielea acupunctata Novák sp. 
Tab. II. vyobr. č. 16. 


Diastopora acupunctata Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 23, tab. VÍ. vyobr. č. L—14. 


Druh tento nezřídka v hlíně z Kaňku nalezen bývá. Pokud se popisu jeho týká, odkazuji 
na pojednání prof. Nováka. Podélný průřez trsem bylo velice obtížno zhotoviti, poněvadž trs sestává 
ze soustředěných a dosti nepravidelných kruhů buněk, a poněvadž nepodaří se tak snadno řez po 
délce buňkami vésti. Poněvadž dále buňky neleží rovnoběžně, nelze najednou více buněk podél 
proříznouti. Po delších marných pokusech podařilo se mi řezem zachytiti 3 celé a čásť čtvrté buňky, 
jak zobrazeno to jest na tab. II. vyobr. č. 16. Na jedné straně tohoto průřezu vidíme tři buňky 
(a, 0, c) počínající velmi úzkým počátkem a rozšiřující se pak nálevkovitě. 

Ostatní buňky na průřezu jsou protknuty jiným směrem než podélně a jsou proto průřezy 
jejich čtyřhranné neb vůbec hranaté. 


Semielea velamen nov. spec. 
Tab. II. vyobr. č. 14—15,; tab. III. vyobr. č. 16.—20 


Trsy v podobě tenkých povlaků, které obepínaly bezpochyby části nějakých rostlin, nyní 
již zcela zrušených. Vnější podoba těchto povlaků jest podivuhodným způsobem sobě dosti stejná 
a jest pohárovitá, nahoře poněkud sploštělá aneb i jaksi ve dvě větve se rozdělující. Zpodní část 
v podobě jakési přirůstací plochy poněkud rozšířená. Někdy bývá pohárek takový s jedné strany 
na podél otevřený, jindy má trs podobu mísovitou. Na vnějším povrchu jsou malé a prodloužené 
buňky, jichž obrysy jsou nezřetelny a jejichž přední konec s ústím se nepozdvihuje nikterak nad 
povrch. Ústí jest vejčité bez obruby a měří as 008 on. Obyčejně bývá vnější povrch odřen 
a jen ústí buněk bývají zřetelná. Vnitřní povrch plátu (tab. III. vyobr. č. 20) jest hladký, tvořen 
jakousi epithekou, která má soustředné mělké rýhy a husté podélné čárkování. Na průřezu příčném 


90 


(tab. III. vyobr. 16.) vidět, že trs na jednu stranu jest otevřen, a že buňky jsou vícehranné, někdy 
3—3 nad sebou. 

Průřez podélný (tab. Ii. vyobr. č. 14.—15.) ukazuje nám buňky z počátku velice úzké 
a později se silně rozšiřující. Zvláštností zde jest, že na některých místech nad ústím takové roz- 
šířené buňky, jest ještě vždy jedna buňka vedlejší (tab. II. vyobr. č. 15. a), jejíž význam není znám. 


Rod Melicertites, Roemer 1840. 


Trsy jsou stromkovitě rozvětvené, příčný průřez jednotlivých větví kruhovitý. Obyčejně troj- 
neb čtyrboká ústí otevírají se po celém kmenu kol do kola. Buňky povstávají ze středního svazku 
prodloužených buněk a rozšiřují se mocně k obvodu. 


Melicertites docens Novák sp. 
Tab IV. vyobr. č. 25. 
Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bohm. Kreidef., str. 34, tab. VIII. vyobr. č. 13.—20. 


Druh tento byl prof. Novákem na místě uvedeném obšírně popsán a zbývá protož zde jen 
na podélný průřez (tab. IV. vyobr. č. 25.) kmenem upozorniti, který podává typický vzor buněk 
z oddělení tohoto. 

Uprostřed táhne se svazek prodloužených buněk a z toho na průřezu s obou stran vybíhají 
buňky z počátku úzké, pak ale pojednou na šíři přijímající. 

Druh ten není příliš hojný v hlíně pod Kaňkem. 


Pokud se týče mechovek oružnatých, tu umístil jsem nepatrný počet v hlíně kaňkovské se 
vyskytujících tvarů v soustavě Marssonově, dle které dělí se mechovky oružnaté v 10 čeledí. 


v 


Celeď: Flustridea. 


Trs rohovitý (u žijících) aneb částečně neb úplně zvápenatělý, podoby válcovité, hranolovité 
neb stlačené v pláty, aneb konečně v podobě jednovrstevných povlaků. Přední stěny buněk neúplně 
zvápenatělé s ústím buněčným. Avicularie chybějí aneb jsou vyvinuty. 


Rod Membranipora, Blainville 1834. 


Trsy složeny z jediné vrstvy buněk, která buď tvoří povlaky aneb také vzpřimuje se 
v samostatné laločnaté pláty, které někdy kroutí se v rouru. Buňky seřaděny do řad podélných, 
tak že tvoří na povrchu pětičety. Uspořádání toto místy stává se nepravidelným, proto že vsu- 
nují se buňky nové. Svrchní stěna buněk někdy rohovitá, nezůplna zvápenatělá a proto nezacho- 
vaná, okraj silný. 


Membranipora elliptica v. Hag. sp. 


Novák, Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 13. tab. II. vyobr. č. 11.—16. 


V hlíně pod Kaňkem nalezeno několik jedinců, které nejlépe souhlasí s vyobrazením Reussovým. 
(V Geinitz. Das Elbthalgeb. in Sachsen I. díl tab. XXIV. vyobr. č. 4.) 


31 


Membranipora cribellum nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 9. 


Svrchní stěny buněk u druhu tohoto jsou zničeny, tak že zbyly pouze okraje v podobě 
naduřelých valů, které tvoří pravidelnou síť. Otvory povstalé zničením svrchních stén buněčných, 
jsou šestihranné aneb i elliptické. Na místech, kde se valy tyto křižují, to jest nad každou buňkou, 
zřejmy jsou zbytky ovicell v podobě půlměsíčité naduřeniny. Pokud se rozměrů týče, tu měří 
v mm: délka buněk 0:4—06, šířka 0:25—0-35, šířka valů 0-15 a šířka ovicell 0-2—0-25. 


Membranipora Koninckiana von [lagenow sp. 
Tab. IV. vyobr. č. 5. 


Bryozoen d. Maastrichter Kreidebildung str. 95. tab. XI. vyobr. č. 10——11. 


Trsy jsou jednoduché, přirostlé na úlomcích skořápek. Buňky elliptické ku zpodnímu konci 
zůžené, často nepravidelně jedním neb druhým směrem protáhlé, tak že nabývají podoby hruško- 
vité a jsou vysokým valem omezeny. Pokud se rozměrů týče, měří v délce 0'5—0'7 mm, v šířce 
0:2—04 mm. Ústí jejich jest půlkruhovité, někdy po stranách poněkud vykrojené, tak že zpodní 
střední čásť tvoří jakýsi pysk. Vysoké bývá ústí 0:15—02 mm. Zvláštním typickým zjevem jsou 
řady otvorů buněk přídavných, které střídají se se řadami buněk hlavních. Tam ovšem, kde vsu- 
nutím nových buněk povstala v uspořádání buněk nepravidelnosť, nejsou ani vedlejší buňky rovno- 
měrně rozděleny. 

Hagenow na místě uvedeném popisuje druh tento ze svrchní křídy z Maastrichtu. 


Membranipora depressa von Ilagenow sp. 
Tab. IV. vyobr. č. 18. 


Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bóhm. Kreidef., str. 12, tab. II. vyobr. č. 9—10. 


V hlíně Kaňkovské nalezeny pláty v roury stočené, které nejvíce přibližují se tomuto druhu. 
Hagenow (Bryoz. d. Maastrichter Kreidebildung vyobr. č. 13. tab. XI.) vyobrazuje trsy s nízkými 
buňkami a s ústími polokruhovitými, prof. Novák na místě uvedeném popisuje z teplických vrstev 
trsy s buňkami poněkud prodlouženými. Naše exempláře, pokud se délky buněk týče, jsou jaksi 
ve středu mezi oběma vyobrazenými tvary. Rozměry buněk jsou v mm: délka 0:3— 04, šířka 
0:25—035, průměr ústí 0:17. 

Membranipora subtilis nov. spec. 
Tab IV. vyobr. č. 12. 


Trsy plíživé mají buňky velice jednoduché, šestihranné, s oblými rohy a s ústím poměrně 
malým. Okraje buněk povždy zřetelně naznačené, tvoří kol buněk, poněkud naduřelých, lem. Roz- 
měry buněk jsou v 7%727: délka 03—06, šířka as 0:4. průměr ústí O0:1—0'12. Svrchní stěna buněčná 
často se rozdrtí a pak zbývají jen okraje v podobě prázdných šestihranů, které tvoří síť. Zcela 
podobné tvary povstávají však, jak známo, také rozbitím svrchní stěny u jiných druhů rodu toho. 


Čeleď: Escharidea. 


Trsy rozličné podoby, válcovité neb hranolovité a pak jsou buňky kol střední osy seřaděny, 
aneb smačklé ze dvou vrstev složené, a pak jsou buňky zadní svou stěnou srostlé. © Buňky mají 
okraj, přední stěna jejich tu značněji, tu nepatrněji stlačená, všecka zvápenatělá s ústím pod 
předním koncem. 


Rod Eschara, Lamouroux 1821. 


Irs jest vzpřímený, laločnatě rozvětvený, sploštěný, někdy také v podobě ploských plátů, 
a sestává ze dvou, zadní stranou k sobě přirostlých vrstev buněčných. Buňky kolem kmene v po- 
délných řadách střídavých, tak že vzniká postavení v pětičetách, jehož pravidelnosť často rušena 
bývá tím, že vsunují se buňky nové. Ústí obyčejně pod vrcholem buňky. 


Eschara labiata nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 6.—8. 


Irsy v podobě plátů až i 1 cm v průměru měřících a ze dvou vrstev buněčných zadem 
k sobě srostlých. Jindy jest trs ploský, laločnatě větevnatý. Buňky po obou stranách stejné a četné, 
růstem velice se měnící. Stojí v podélných řadách, velice zřetelně ohraničených, kteréžto řady se 
střídají, tak že vzniká postavení v pětičetách. Celkem možno, pokud se tvaru buněk týče, rozeznati 
tři stupně, jež všechny aneb aspoň dva z nich možno pozorovati často na trsu jediném, na důkaz, 
že jsou to stadia růstu. 

1. Buňky jsou naduřelé, protáhlé, v řadách podélných. (Tab. IV. vyobr. č. 6.) Podélné 
ohraničení jest ostré, příčné nezřetelné. Ústí polokruhovité poměrně veliké, často však rozbitím 
svrchní stěny buněčně nepřirozeně zvětšeno. Rozměry buněk v mm jsou tyto: délka obnáší 0:4—03, 
šířka 0*25—035 a průměr ústí 0:15. Tento stupeň zdá se býti nejmladším a vznikají z něho stupně 
ostatní tím, že stěna buněčná mohutní, zejména kolem ústí. 

2. Kolem ústí buněčného, které stává se kruhovitým aneb elliptickým, mohutní stěna buňky 
hlavně na zpodu, tak že vytvořuje pysk, který někdy mívá soustředné záhyby. (Tab. IV. vyobr. č. 7.) 
Podélné ohraničení buněk ostré, příčné nezřetelné. Rozměry buněk v mm: délka 05, šířka 04, 
průměr ústí 0:17. 

3. Pod ústím kruhovitým vytvořil se mohutný a zvláště na zpodu mocně vynikající pysk, který 
má obrys téměř kosočtverečný. (Tab. IV. vyobr. č. 8.) Buňky se zveličily a jsou do podélných, 
zřetelně omezených řad sestaveny, napříč jsou však nezřetelně odděleny. Rozměry buněk tohoto 
stupně v mm jsou: délka 0*7—0*74, šířka 0:5— 052 a průměr ústí 0:13. 

(Reuss vyobrazuje (Geinitz, Das Elbthalgebirge in Sachsen Palaeontographica díl I. str. 105. 


tab. 25. vyobr. č. 9.) malý úlomek druhu Eschara latilabris, který, zdá se, rovná se druhému stupni 
zde popsaného tvaru. 


Eschara mumia nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 10.—11. 


Známy mi byly nepatrné dva kousky trsu, na povrchu dosti odřené, a proto ne příliš zřetelné, 
Zvláštní podoba buněk a pak průřez, který přímo dosvědčuje hlavní znak tohoto rodu, že totiž 
sestává ze dvou, zadní stranou k sobě přirostlých vrstev buněčných, přiměly mne, abych se zmínil 
blíže o tvaru tom. Buňky jsou protáhlé, nahoře jaksi palicovité, tak že obrys jejich jaksi schránky 
mumiové připomíná. Ústí je polokruhovité, silným valem obdáno, zřídka však dobře zachováno. 
Na svrchní ploše buněk jest množství příčných ryh, které probíhají od krajů ke středu, aniž by 
střední čáry buněk dosahovaly. Rozměry jsou v m; délka buněk 0:8—1 mm, největší šíře jejich 
0:3—035 mm, ústí 0:18 mm. 


v 
O5 


4. Koncové úvahy. 


Zkoumáním korycanské hlíny z úpatí vrchu Kaňku rozšířena značně znalosť mechovek 
českého křidového útvaru. Nových druhů, dosud nikde z Čech neuvedených, popsáno zde 31 
a mezi nimi nejzajímavější jest čeleď Idmoneidae, třemi tvary zastoupená, která zvláště hojně se 
vyskytá ve vyšších uloženinách křidových jiných zemí. Veliká většina zkamenělých mechovek z Čech 
známých přichází v korycanských vrstvách, jakož vůbec poloha tato velice jest bohata na zbytky 
zvířeny pobřežní. 

Přehled nových a v tomto pojednání popsaných tvarů nejlépe získán býti může přirovnáním 
seznamu mechovek z jiných nalezišť korycanských ku seznamu mechovek nalezených v hlíně kaňkovské. 


' 
Kaňk, Jiné | Kaňk. Jiné 
l © == E. Bo 
Stomatopora constricta Poč. pod | Heteropora costata d'Orb. P 5 
disjecta Poč. D4 | foraminulenta Nov. X 
divaricata Roem. sp. DR | korycanensis Nov. X 
intermedia Nov. sp. PSU lepida Nov. x | X 
minuscula Poč. DO | ramosa Poč. E 
simplicissima Nov. X | variabilis d'Orb. | A 
Suessi Nov. sp. x | X | Ditaxia biseriata Poč. ad 
Diastopora angulus Poč. X | Filifascigera bohemica Poč. x 
bacca Poč. M | Osculipora plebeja Nov. bl 64 
circularis Poč. D4 | Fasciculipora bohemica Poč. X 
concreta Poč. jb | Lichenopora discus Poč. x 
confluens Roem. sp.. X | Cea modesta Poč. > 
diffluens Nov. sp. X | X | Semielea acupunctata Nov. sp. SD] 
echinata Poč. bod | Semielea velamen Poč. X 
exigua Poč.. bo | Melicertites docens Nov. ZX | 
folium Nov. sp. DM | Multelea orphanus Nov. X 
lacrimopora Nov. sp. X | Hippothoa labiata Nov. X 
linguata Nov. sp... X | Membranipora confluens Reuss X 
pilosa Nov. sp. DA st cribellum Poč. . x 
procera Poč. ba | curta Nov. X 
protracta Poč. De depressa Hag. sp. x X 
radians Nov. sp. x elliptica Hag. sp.. 5 
Idmonea decurrens Poč. Da irregularis Hag. sp. X 
plana Poč. X Koninckiana Hag. sp. . . .| X 
prima Poč. bod | perisparsa Nov. . . . ... X 
Entalophora anomalissima Nov. S (B0 subovata Nov. X 
fecunda Nov. bd p UDRSABOC E (o (0 < ao DĚ 
heros Poč. D4 tuberasa "Now 49x 4:24% X 
juvenis Poč. M | Lepralia euglypha Nov.. "jE X 
kolinensis Nov. X | Eschara labiata Poč. . . . . . . . .| X 
proboscidea M. Edv. x p mumia Poč. E a- eh 
soror Poč. | X pupoides Reuss.. <- . -.. X 
Discosparsa extranea Poč. * Biflustra solea Nov. X 
Spiropora verticillata Gldf. sp. X | X | Semieschara teres Nov. -G X 


Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 


C 


94 


Celkem tudíž známo z korycanských vrstev 68 druhů mechovek, z nichž 48 přichází v hlíně 
kaňkovské a 37 druhů nalezeno bylo také na jiných nalezištích. Pod Kaňkem nalezeno nebylo 20 
druhů z jiných nalezišť korycanských známých, za to ale čítá hlína tato 31 druhů jí vlastních 
a nikde jinde dosud nenalezených, po případě z jiného naleziště dosud neuvedených. 


Všeobecné závěry o vývoji mechovek dosud nelze si utvořiti na základě nynějšího našeho 
vědění. Známe sice množství tvarů z rozličných vrstev, důkladně a přesně popsaných, avšak spojení 
nějakého mezi nimi marně dosud snažíme se vypátrati. Jisto jest jen, že kruhoústé mechovky jsou 
původním typem, jehož největší rozvoj spadá do útvarů starších, kdežto oružnaté mechovky počí- 
nají se vyskytovati teprve ve zpodním křidovém útvaru, jsou zde ještě nepatrným počtem zastou- 
peny a dostupují teprve v nejsvrchnější křídě stejného s mechovkami kruhoústými rozšíření. 
S poměrem (tím souhlasí i počet zástupců obou hlavních oddělení v naší křídě, jak zřejmě vysvítá 
ze seznamy prof. Novákem uvedeného, tak i ze seznamu druhů z hlíny kaňkovské. Prof. Novák 
popsal z českého křidového útvaru r. 1877 celkem 44 druhy mechovek, z nichž připadá na kruho- 
ústé 28 druhů, na oružnaté pak jen 16 druhů. Z 48, z hlíny kaňkovské popsaných druhů, je 30 
kruhoústých a 18 oružnatých. 


Nejjednodušším tvarem jest rod Stomatopora, jehož některé druhy sestávají z nečetných, 
na cizí předměty přirostlých buněk k sobě seřaděných. Prastarý typ tento můžeme proto se vší 
pravděpodobností za původní považovati, ač třeba tu připomenouti jednak, že podivným způsobem 
dosud v mořích žije, jednak že vedle něho vyskytují se již v uloženinách prastarých tvary velice 
složité (Fenestella, Archimedes a ].). 


Přece však možno snad počíti porovnání vzorem tím, ve kterém jednoduché rourovité 
buňky na cizích předmětech přirostlé, do řad se kladou. Jsou-li nyní buňky v řadách jednotlivých 
aneb v několika rovnoběžných, tvoří-li vějířovité aneb terčovité desky aneb i povlaky (Diastopora), 
to považovati můžeme za výsledky změn poměrně nepatrných. 

V důsledcích závažnější jest však proměna, povstavší tím, že trs původně plíživý, přirostlý 
se vzpřímil a do výše rostl. Myslíme-li si rod Stomatopora takto změněný, nabýváme vzoru, který 
podává čeleď Entalophoridae. Zde jsou buňky na trsu volném bud nepravidelně aneb jen zdánlivě 
pravidelně seskupeny (Entalophora), aneb řadí se pravidlem k sobě tak, že ústí jejich jsou v čarách 
vodorovných, krnhovitých (Spiropora) aneb i jinak točených. Růst vzoru, který poskytuje čeleď 
Entalophoridae jest konečný terminální, a v pojednání tomto učiněn byl pokus zákony vzrůstu 
toho vyšetřit. 

Není-li však z příčin jakýchkoli, nyní nám ovšem neznámých, vzrůst konečný, nýbrž smě- 
řuje-li spíše do šíře, povstává rod Discosparsa, který velice úzce s rodem Entalophora souvisí, ač 
dosud mylně kladen byl pro nahodilou vnější podobu svou, která nejzřejměji vyniká při pohledu 
shora, ku rodu Diastopora. 

Mezi těmito zde vytčenými rody a pak jich příbuznými jeví se tudíž spojení dosti zřejmě. 
K nim řadí se dalšími změnami povstalé typy jiné, tak jsou-li rourovité buňky ve svazky dohro- 
mady seskupeny, vyplývají rody Filifascigera, Fasciculipora a jiné, rozdělují-li se stěny buněk 
v podružné buničky menší, resultuje rod Heteropora, staví-li se dvě vrstvy takových buněk k sobě, 
rod Ditaxia atd. 

Tyto dosud jmenované rody i se svými příbuznými, které zde uváděti nemíníme, omezujíce 
se zůúmyslně na tvary vyskytující se v našem křidovém útvaru, mají dosud původní tvar buněk 


rourovitý. 


Rozšiřují-li se nyní tyto buňky ku přednímu konci svému značněji, povstává typ oddělení 
Ceina a Melicertitina, která zároveň jsou spojkou mechovek kruhoústých s oružnatými. Obě tyto 
čeledi mají totiž buňky z počátku rourovité, na konci předním však značně naduřelé, s ústím již 
značně menším než je průměr této naduté části a podobají se tím buňkám mechovek oružnatých. 

Odmyslíme-li si rourovitý počátek buněk u rodu Melicertites, zbývá nám buňka oružnatých. 
Chybí-li tento počátek rourovitý, ze středu trsu vycházející, mění se tím ovšem i vzrůst a vnější 
tvar trsu, neboť buňky nevycházejí pak ze společného středu v partiích, které nejvíce kornoutu 
se podobají, nýbrž musí jednoduše vedle sebe se klásti, což také, jak známo, pozorujeme 
u mechovek oružnatých. 


Úber Bryozoen aus dem Cenoman am Fusse des Gangberges 
bei Kuttenberg. 


Von 


DR PETIIL.IEBER BOČTA. 


(Inhaltsangabe.) 


In den cenomanen Lehmablagerungen, welche den 352 m hohen Gangberg bei Kuttenbero 
umranden, fand sich eine reiche Bryozoenfauna, deren Beschreibung den Gegenstand des vor- 
stehenden Aufsatzes bildet. Nicht nur die grosse Anzahl vieler bisher unbekannter Formen, sondern 
vielmehr der grósstentheils sehr giinstige Erhaltungszustand der Fossilien, welcher manch interessante 
Beobachtung versprach, bewog den Verfasser besagte Fauna zum Gegenstand seiner Studien zu 
wálhlen. Es wurde eine grosse Anzahl von Schnitten in verschiedenen Richtungen durch die Kolo- 
nien und Stámme verfertigt, sorgfáltígst untersucht und als Resultat einige Beobachtungen beschrieben, 
welche in moglichster Kůrze auch hier vorgefůhrt werden sollen. 

Die (Poren bei Bryozoen hat Fergens (Revision des Bryozoaires du cretacé figurés par d'Or- 
bigny I. P.) in 6 verschiedene (?) Gruppen getheilt, von denen einige auch in dem vorliegenden 
Materiale beobachtet werden konnten. Es waren das vorerst die Verbindungsporen (pores de commu- 
nication), welche die nachbarlichen Zellen mit einander verbinden und in guter Entwickelung bei 
Ditaxia biseriata Poč. (Abbild. im Texte Fig. 2.) vorhanden sind. Die Verstárkungszellen (canaux 
de renforcement), welche bei der Familie der Idmoneidae so entwickelt sind, wurden auch bei 
Osculipora plebeja Novák (Abbild. im Texte Fig. 3) gefunden, wo sie dieselbe Form, Stelle und 
physiologische Aufgabe haben. Die Nebenzellen (tubes accessoires) bei den Gattungen Heteropora 
(Abbild. im Texte Fig. 4.) und Ditaxia wurden vielfach beobachtet und scheinen in Modifikationen 
zu úbergehen, welche von (Pergems cavités interscelettigues genannt werden. Es kommen námlich in 
den Wánden der Zočcien kleine unregelmássige Hohlungen vor (Abbild. im Texte Fig. 5.), welche 
vielleicht die Stelle der Nebenzellen vertreten oder vielmehr den Anfang, oder aber Spuren solcher 
Nebenzellenbildung in der Entwickelung der Bryozoen vorstellen. 

Einige Ovicellen bei Entalophora wurden durchgeschnitten (Abbild. im Texte Fig. 6.) und 
der Durchschnitt zeigte, dass eine Zelle aus dem Centrum des Stammes langsam sich in die durch 
dicke Wand gegen Aussen abcgeschlossene Ovicelle erweitert. 


27 


In Betreff des Wachsthumes bei den cyclostomen Bryozoen konnte ich an den Enden der 
Zweige nachstehenden Vorgang beobachten. An der Seite einer erwachsenen Zelle entsteht eine 


neue, bedeutend kleinere (Abbild. im Texte Fig. 7.); — zuweilen geschieht dies zugleich an 
mehreren Stellen des Zweiges (Abbild. im Texte Fig. 8.) — diese neue Zelle gibt durch neuer- 


liche Theilung weitere Zellen von sich und zwar in der Reihenfolge, dass, wenn wir die Zellen dem 
Alter nach mit 1, 2 etc. bezeichnen wollen, dieselben in der Reihe 2, 3, 4, 5, 1 (Abbild. im Texte 
Fig. 9.) stehen. Dieser aus 5—9 Zellen bestehende Keim am Scheitel des Zweiges, aus welchem 
das Wachsen des Stockes erfolot, bildet in den Důnnschliffen ein sehr typisches Gebilde, welches 
ich zur Bezeichnung seiner immer wiederkehrenden Form »Knospenkeil« benannt habe. (Abbild. im 
Texte Fig. 10. und 11 ) Im Durchschnitte verzweigter Stámme (Abbild. im Texte Fig. 12.) sieht 
man am Scheitel jedes Zweiges einen Knospenkeil. Gewóhnlich befindet sich am Scheitel eines 
Zweiges nur ein Knospenkeil; sind zwei vorhanden, so ist damit die Verzweigung des Stammes 
angesagt; es gibt jedoch Stámme, welche 3 und mehrere Knospenkeile im Scheitel eines Zweiges 
haben. (Abbild. im Texte Fig. 13.) Bei solchen Formen geschieht das Wachsen nicht nur in die 
Hohe, sondern auch zugleich in die Breite, das ist, der Zweig wird lánger, zugleich aber keulen- 
formig verdickt. 

Ueder Verzweigung. In dem durch Verzweigung des Stammes entstandenen Winkel sind 
gewoóhnlich zwei ungleich lange Zellen ersichtlich (Abbild. im Texte Fig. 14.), deren eine bedeutend 
lánger und mehr oder weniger deutlich im Centrum des ganzen Stammes verláuft. Sie kommen 
demnach aus dem Centrum des Stammes und endigen in dem Winkel der Verzweigung durch ein 
Gebilde von herzfórmigen Umrissen, das dann gewóhnlich durch 1 oder mehrere Wánde in 2 oder 
mehrere Zellen getheilt wird. Ich habe diese Zellen »Markzellen« benannt. Bei der Gattung Hetero- 
pora (Abbild. im Texte Fig. 15.) sind ganz áhnliche Markzellen, aber ihr herzfórmig gestaltetes 
Ende ist in eine Anzahl kleinerer Zellen getheilt, zu denen sich dann noch die reichlichen Neben- 
zellen gesellen. Die Form des letzten herzfórmigen Ausláufers der Markzellen lásst sich durch den 
Wachsthumfortschritt leicht erkláren. Am Scheitel eines jungen Stammes entstehen zwei Knospen- 
keile, wodurch die Zweitheilung ihren Anfang nimmt. Die beiden Knospenkeile wachsen im diver- 
girenden Sinne; es entstehen Zweige und die Zellen in der Mitte zwischen beiden Knospenkeilen 
werden durch die divergirende Kraft in die Breite gezerrt und die Schlussmarkzelle herzfórmig 
ausgezocen. 


Die Systematik der cyclostomen Bryozoen ist im Grossen und Ganzen durch JMarsson und 
| Pergens festgestellt und es lassen sich die Cyclostomen in drei Abtheilungen zerlegen. 


Aus der formenreichsten ersten Abtheilung Solenoporina ist es zunáchst die Gattung: 


Stomatopora Bronn, die in den cenomanen Ablagerungen Bohmens ófters vorkommt. Prodos- 
cína wurden aus mehreren Reihen von Zellen bestehende Kolonien genannt, es ist jedoch dieser 
Name als Synonymum zu betrachten, wie dies am besten die náchstfolgende Art beweist. 


Stomat. divaricata Roem. sp. (Taf. I. Fig. 1. Eine Kolonie, an welcher der Úbergang der 
mehrzeiligen Zweige in einzeilige ersichtlich ist; Fig. 2. Einige breitere Zellen; Fig. 3. Einige 
schmálere Zellen; Fig. 4. Seitenansicht zweier Zočcien.) Die Basis der Kolonie wird durch einen 
breiten Úberzug gebildet, aus welchem zwei- oder mehrzeilice dickere ste und von diesen 

EL ní Peesté 0 30 otín 


wieder diinnere einzeilige Zweige entspringen. Lánge der Zellen“) 0:5—0*7 ;::m:, Breite 0 3—0'5 mm, 
Můndung 0:08—0'12 um. 


*) Alle Masse sind in Millimitern angegeben und unter Miindung wird der Durchmesser der žuneren Zellenoffnung verstanden. 


98 


Stomai. minuscula Poč. (Taf. I. Fig. 5. Eine Kolonie mit ungůnstig erhaltenen Zočěcien; 
Fig. 6. Eine Kolonie mit einigen deutlichen Zellen.) Einzeilige Kolonien mit sehr feinen schmaleu 
und verlángerten Zellen.  Lánge der Zellen 0:5—06 mmm, Breite 0:13—0.15 «m, Mindung 
0:06 mm. 

Stomat. comsiricta Poč. (Taf. I Fig. 7. Die ganze Kolonie l3mal vergrossert; Fig. 8. Zwei 
Zellen 26mal vergr ) Einzeilige Kolonie mit kreiselfórmigen Zellen, welche der áusseren Form nach 
an jene der Chilostomengattung Hippothoa erinnern. Lánge der Zellen 0:6—0:8 mm, Breite vorne 
0:2 mm, hinten 0:08—01 mm, Můndung 0:05—007 mm. 

Stomat. Suesst Novák sp. 


Stomat. intermedia Novák sp. (Taf. I. Fig. 24. Eine Partie mit aufgeblasener Zelle 26mal, 
vergr.) Einige Exemplare vorhanden, darunter eins mit bedeutend vergrosserter Zelle (? Ovicelle). 


Stomai. disjecta Poč. (Taf. I. Fig. 19. Die ganze Kolonie in 6facher Vergr.) Kolonie in 5 
keulenfórmig verdickte Áste verzweigt, mit Zellen verschiedener Lánge; Breite 0-13—0:15 mm, 
Miůindung 0'09—01 mm. 


(Diastopora Lamx. Zu dieser Gattung rechne ich nicht nur die scheiben- oder fácherartigen 
Formen, die friiher als besondere Gattung (Berenicea abgesondert wurden, sondern auch dicke 
Platten und Úberziige von unregelmássigen Umrissen, an welchen die Contouren einzelner Zellen 
am unteren, der Miindung gegenůber stehenden Ende undeutlich sind. Ahnliche Formen hat Mars- 
som (1. c. pag. 10.) in eine neue Gattung Cryptoglena zusammengefasst, die jedoch eine abwei- 
chende innere Struktur zeigt © Neben erwachsenen Kolonien findet man im Lehme vom Gangberg 
nicht náher bestimmbare Jugendstadien. (Taf. I. Fig. 9.—12.) 


Dřast. circutaris Poč. (Taf. I. Fig. 13. Eine Kolonie; Taf. III. Fig. 31. Eine andere Kolonie, 
beide 13mal vergr.) Jugendstadien einer bisher unbekannten Art im Umrisse rundlich mit kleinen, 
0:08—01 mm breiten und wenig emporragenden Zellen. Miindung 0:04—005 mm. 

Diast. concreta Poč. (Taf. I. Fig. 20. Die mittlere Partie der Kolonie 13mal vergr.) Grosse, 
im Umrisse halbkreisfórmige oder nierenfórmige Platten von 1—1'25 wm Breite und 0*73—1 wm 
Lánge. Die Zellen in der Mitte 0*6 7171 lang, die an der Peripherie liegenden etwas kůrzer, Breite 
bei den mittleren 03—05 m, bei den an der Peripherie 0:23, Můndung 04 mmm. 

Drastop. folium Novák sp. 

(Diastop. pilosa Novák sp. 

(Diastop. anguius Poč. (Taf. II. Fig. 31. Ouerschnitt durch die Kolonie, Fig. 32. Kolonie 
von oben.) Eine dicke, im Durchschnitte dreieckige Kolonie, in der Mitte mit emporragender Kante, 
welche die kleinen Miindungen 0:03—004 1% in der Reihe geordnet trágt. Auf der úbrigen 
Oberfláche Miindungen unregelmássig vertheilt. 

(Drast. bačca Poč. (Taf. I. Fig. 17. Eine junge Kolonie mit keulenfórmig verdicktem Ende; 
Fig. 18. Alteres Stadium unregelmássig plattfórmic.) Eine typische Art in der Jugend keulenfórmig 
verdickt, spáter plattfórmig mit warzenartig hervorragenden Miindungen. (0:06-—009 mm.) Die 
Dicke der Umrandung der Miindungen betrágt 003 mm. 

(Drasi. diffimens Novák sp. (Taf. II. Fig. 12. und 13. Durchschnitte der platten Kolonien 
in l3facher Vergr.) 

(Drast. protracta Poč. (Taf. I. Fig. 15. Kolonie von oben gesehen; Fig. 16. Kolonie von 
der Seite. Beide 13mal vergr.) Kleine Kolonien in der Form unregelmássigcer Úberzůge. Die 
Zellen vorne hoch emporgerichtet, 0:5—0*9 mm úber die Oberfláche erhaben. Můndung 0:1 — 0:14 m. 


D9 


Ahnlich der Proboscina alternata d'Orbigny (Palaeontolog. franc. Taf. 760. Fig. 4.—6.), welche 
Pergens (1. c. pag. 338.) fůr eine kriechende Entalophora hált. 


ODrasi. echinata Poč. (Taf I. Fig. 21. Durchschnitt durch das untere Ende; Fig. 22. Seiten- 
ansicht der Kolonie.) Kolonie Úberzůge bildend mit sehr zahlreichen und dichten Zellenmiindungen. 
Zwischenráume zwischen einzelnen Zellen 0*2 71. Vorderes Zellenende emporgehoben. Miindung 
0:04—006 mm. 

Diast: exioua Poč. (Taf. I. Fig. 23. Seitenansicht der Kolonie 13mal vergr.) Kolonie Úber- 
zůge bildend, Zellen verháltnissmássie gross, nicht zahlreich und unregelmássig zerstreut, ihr vor- 
deres Ende 0:1—02 zm emporgehoben, Můndung 0:06—008 112. 

Dřast. procera Poč. (Taf. IV. Fig. 23. und 24. Zwei Kolonien l13mal vergr.) Wulstfórmige 
Kolonien mit zahlreichen, schrág gestellten Zellen, deren Můndungen oval sind und demnach 008 und 
0:12—0-16 7 messen. Ahnlich in der áusseren Form der Semielea plana d'Orbigny (loco cit. 
Taf. 738. Fig. 12.—14.). 

Die Familie der Idmoneidae, welche bisher aus der bohm. Kreide nicht bekannt war, záhlt 
3 Arten.. 

ldmonea prima Poč. (Taf. II. Fig. 7. Eine verzweigte Kolonie von der Vorderseite; Fig. 8. 
Dieselbe von hinten; Fig. 9. Ouerschnitt; Fig. 10. Kniefórmig gebogene Kolonie; Fig. 11. Lángs- 
durchschnitt. Fig. 9. in 26facher Vergr. die úbrigen 13mal vergr.) Kolonie baumartig, dichotomisch 
getheilt, fein, auf der Vorderseite mit kleinen 0'04—0'00 72% im Durchmesser habenden Můndun- 
gen besetz, die zu 3 oder 4 in schrágven Reihen gestellt sind. Hintere Fláche glatt mit Lángs- 
rinnen bedeckt. 


Idmonea decurrens Poč. (Taf. II. Fig. 3. Eine Kolonie von hinten; Fig. 4. Dieselbe von 
vorne; Fig. 5. Ouerschnitt; Fig. 6. Eine andere Kolonie. Fig. 5. 26mal vergróssert, die ibrigen 
13mal.) Kolonie in der Form eines engen Blattes mit kleinen (0'05 77%) Miůndungen in schrágen 
Reihen bedeckt. Ahnlich der Gattung Phormopora Marss., jedoch von ganz abweichender innerer 
Struktur. 

Idmonea plana Poč. (Taf. II. Fig. 1. Kolonie von hinten; Fig. 2. Kolonie von vorne 13mal 
vergr.) Blattfóormig oben ausgebreitet, mit schrágen Reihen kleiner Můndungen 0:05—0'06. z, 
welche insbesondere dem Rande zu rohrenfórmig ausgezogen sind. Hintere Fláche mit Lángsrinnen 
bedeckt. 

Entalophora fecunda Novák. (Taf. II Fig. 17. Eine Kolonie mit in schraubenfórmig ge- 
krůmmte Reihen gestellten Zellen; Fig. 18. Kolonie mit unregelmássig ausstrahlenden Zellen; 
Taf. III. Fig. 14. Lángsdurchschnitt; Fig 15. Ouerdurchschnitt; Fig. 15. 26mal vergr., die ibrigen 
13mal.) Sehr háufig im Lehme vom Gangberg, lásst sich hauptsáchlich in 2, in einander ibergehende 
Typen theilen. 1. Die Zellen stehen in schraubenfórmig gestellten Reihen. 2. Die Zellen sind 
rohrenfórmig ausgezogen und strahlen auf alle Seiten unregelmássig aus. 

Entalophora heros Poč. (Taf. II. Fig. 25. Eine Kolonie 6mal vergr.; Fig. 26. Kolonien in 
nat. Grósse: Fig. 27. und 28. Jugendstadien; Fig. 29. Ouerschnitt. Die letzten 3 Fig. 13mal 
vergr. Fig. 30. Lángsschnitt Ómal vergr.) Stámme bis 15 72 gross und dick, in der Jugend am 
Scheitel kugelrund, „mit sehr zahlreichen Miindungen, die in undeutliche Reihen geordnet sind, 
welche um den Stamm schraubenfórmig sich drehen. Die Lánge und Breite der Zellen nicht 
messbar, nachdem dieselben in den Stamm eingesenkt sind; Můndung O1 2%, die Dicke der 
Umrandung 053—057 wem. 


40 


Entaiophora anomalisstma Novák. (Taf. II. Fig. 19. Ein schwach keulenfórmiges Exemplar; 
Fig. 20. Eine andere Kolonie oben ausgebreitet; Fig. 21. Ein oben ausgebreiteter Stamm; Fig 22. 
Eine kleine, an beiden Enden verbreitete Kolonie. Alles l13mal vergrossert.) Walzenfórmige, nie 
verzweigte Stámme, welche nach oben immer sich ausbreiten. Von den von Prof. Novák (L. c.) 
erschopfend beschriebenen und trefflich abgebildeten Formen záhle ich hieher Taf VII. Fig 14. 
bis 20, 24. bis 26, 

Entalophora soror Poč (Taf. III. Fig. 9. Ouerschnitt 26mal vergr.; Fig. 10. Lángsschnitt; 
Fig. 11. Stamm mit einer Ovicelle; Fig. 12. Grosse verzweigte Kolonie mit Zellen in Gruppen; 
Fig. 13. Ein Stamm mit zerstreuten Mindungen. Alles in 13fach. Vergr.) Kolonien stammfórmig, 
mit kleinen 0 03—004 77%, entweder in Gruppen zu 2—3 geháuften oder unregelmássig zer- 
streuten Můndungen  Ovicellen in Form eines Sáckchens am Stamme angeheftet. 


Enialophora juvems Poč. (Taf IV. Fig. 19. und 20. Zwei Kolonien l13mal vergr) Jugend- 
zustánde bisher unbekannter Formen. Gross, keulenfórmig mit grossen Miindungen, 0:13. 4, 
bedeckt. 

Entalophovra proboscidea Edw. (Taf. II Fig. 23. und 24. Zwei Stámme 13mal vergr) Eine 
sehr gemeine Art in allen Kreideablagerungen, welche úber 20 Synonyme aufweist. Bei uns wurde 
sie unter dem Namen Ent. raripora angefůhrt. 


ODiscosparsa extranea Poč. (Taf. III. Fig. 32. Lángsschnitt; Fig. 33. Kolonie von unten; 
Fig. 34 Kolonie von der Seite; Fig. 35. Kolonie von oben. Alle in 6fach. Vergr. Fig. 36 Ouer- 
schnitt 13mal vergr.) Die schirmfórmig oben ausgebreiteten Kolonien, die Prof. Novák zu Entalo- 
phora anomalissima (1. c. Taf. VII. Fig. 21 —23.) rechnete, entsprechen vollkommen der Gattungs- 
diagnose. Es bestehen jedoch zwischen Discosparsa und der genannten Art Ent. anom. sehr innige 
Beziehungen. 

Spiropora verticiilata Goldf sp. Eine sehr gemeine Art durch viele verzweigte Stámme 
vertreten. 

Heteropora costata d'Orbigny. (Taf. III. Fig. 7. Lángsschnitt; Fig 8. Ouerschnitt 13mal 
vergr.). Ist gleich der Art Petalopora Dumonti Novák. 


Heteropora ramosa Poč. (Taf. III. Fig. 1. Partie des Lángsschnittes, Fig. 2. Ouerschnitt; 
beide 13mal vergr. Fig. 3.—5. Verschiedene Kolonien in natiirl. Grósse; Fig. 6. Oberfláche 13mal 
vergr.) Grosse Kolonien ber 20 2% lang und breit unregelmássig, netzfórmig verzweigt. Die 
Můndungen der Hauptzellen zerstreut, 0'28 727; die Můndungen der Nebenzellen 0'06 72. 

Heieropora lepida Novák. (Taf. IV. Fig. 21. Lángsschnitt, 13mal vergr.) Můndungen der 
Hauptzellen 0+19—0*2 747, der Nebenzellen 0:04— 005 z. ; 

Helteropora vartabilis d'Orb. sp 

(Ditaxia biseriata Poč. (Abbildung im Texte Fig. 16.; Taf. IV. Fig. 3. Oberfláche l3mal 
vergr.; Fig. 4. Kolonie in nat. Grósse; Fig. 44. Kolonie von der Seite.) Kolonie in der Form 
einer unregelmássigen, gebogenen Platte, aus 2 Zellenschichten bestehend und zwischen ihnen das 
Keimblatt (lame germinale), welches aus Markzellen zusammengesetzí ist. Nebenzellen entwickelt 
wie bei Heteropora, darum auch die Verwandtschaft eine sehr bedeutende. Miindungen der Haupt- 
zellen 002 7272. 

Filifascigera bohemica Poč. (Taf.I. Fig. 14. Sechs Zellenbiindeln 13mal vergr.) Eine Kolonie 
aus 6, in verschiedenen Lagen auf einer Schale angehefteten Biindeln von Zellen bestehend. Die 
Lánge der Bůndel 1 7272; die Miůndungen oval 0:5—0'65 und 03—0:48 messend. 

Osculipora plebeja Novák. 


41 


Fasciculipora bohemica Poč. (Taf. III. Fig. 21. u. 22. Kolonien von oben gesehen; Fig. 23. 
bis 26. Kolonien von der Seite. Alles Ómal vergr. Fig. 27. Lángsschnitt; Fig. 28. Ouerschnitt; 


+ Fig. 29. Partie der Oberfláche am Scheitel; Fig. 30. Partie der Oberfláche am Stiele. Alles 13mal 


vergr.) Kolonien in der Jugend keulenfórmig, spáter oben sich in eine Platte verbreitend, welche 
mit einem diinneren Stiele aufsitzt. Die Miindungen sind oben auf dem flachen oder schwach 
ausgehohlten Scheitel 0:08 7% und haben zuweilen zwischen einander spárliche Miindungen der 
Nebenzellen. 

Lichenopora discus Poč. (Taf. IV. Fig. 1. Kolonie von oben l3fach vergr.; Fig. 2. Einige 
Zellen durch Fortsátze mit einander verbunden, in 26fach. Vergr.) Bildet 4—7 m. messende 
Háuflein von rohrenfórmigen Zellen, die radial ausstrómen und mit stolonenartigen Ausláufern mit 
einander verbunden sind. Lánge der Zellen 05, Můndung 0-19. 

Die zweite Abtheilung Ceina ist im beschriebenen Materiale nur durch eine einzice Art 

vertreten. 
Cea modesta Poč. (Taf. IV. Fig. 13. Lángsschnitt; Fig. 14. Ouerschnitt; Fig. 15. Kolonie 
von der engen Kante gesehen; Fig. 16. und 17. Seitenansichten zweier Kolonien. Alles in 13fach. 
Vergrósserung.) Plattgedrůckte verzweigte Stimme mit trompstenfórmig sich verengenden Min- 
dungen. 

Aus der dritten und letzten Abtheilung der cyclostomen Bryozoen, námlich aus Melicertitina, 
wurden am Gangberge nachstehende Formen gefunden: 

Semielea acupunctata Novák sp. (Taf. II. Fig. 16. Durchschnitt 13mal vergr. a), 9) und c) 
einzelne trompetenartig erweiterte Zellen.) 

Semtelea velamen Poč. (Taf. II. Fig. 14. und 15. Durchschnitte, bei 4) Nebenzellen; Taf. III. 
Fig. 16. Ouerschnitt; Fig. 17. und 18. Seitenansichten der Kolonien. Alles 13mal vergr.; Fig. 19. 
Áussere Oberfláche; Fig. 20. Innere Oberfláche. Beide 26mal vergr.) Kolonie Úberzůge bildend, 
der áusseren Form nach ziemlich gleichmássig becherfórmig. Zellen verlángert mit kleinen Můin- 
dungen 008 77%. Zuweilen Nebenzellen. 

Melicertices docens. Novák. (Taf. IV. Fig. 25. Lángsschnitt, 13mal vercr.) 

Die chilostomen Bryozoen záhlen nur wenige Vertreter. 

Mamoranipora elliptlica v. Hag. sp. 

Memoranipora cridellum Poč. (Taf. IV. Fig. 9. Partie der Oberfláche 26mal vergr.) Die 
Vorderwánde sind vernichtet, so dass nur die dicken Umrandungen verblieben. Diese sind sechs- 
eckig und tragen deutliche Spuren der Ovicellen oberhalb jeder Zelle. 

Membranipora Konincktana v. Hag. spec. (Taf. IV. Fig. 5. Partie der Oberfláche 26mal 
vergrossert.) 

Memobr. defressa v. Hag. spec. (Taf. IV. Fig. 18. Partie in 26facher Vergr.) 

Memůr. subtilis, Poč. (Taf. IV. Fig. 12. Partie der Oberfláche 26mal vergr.) Einfache Zellen 
mit abgerundeten Ecken und flach gewólbten vorderen Wánden. Lánge der Zellen 05—006 2, 
Breite 04 7%, Miindung O1—02 we. 

Eschara labiata Poč. (Taf. IV. Fig. 6. Erstes Stadium mit aufgeblasenen Zellen; Fig. 7. 
Zweites Stadium mit breiten Zellen; Fig. 8. Drittes Stadium mit Můndungen, die von breiter 
Wulst umgeben werden. Alles 26mal vergr.) Die Zellen verándern sich mit dem Alter und werden 
immer mit stárkerer Umrandung der Miindungen versehen. Masse I. Stad. Lánge der Zellen 
0:4—05 7, Breite 0:25—035 z; II. Stad. Lánge 05 7%, Breite 04 22%, Miůindung O17 wm; 
HI. Stad. Lánge 0"7—0'74 7, Breite 053—0-52 7, Miindung 013 2%. 


Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 6 


42 


Esch. mumia Poč. (Taf. IV. Fig. 10. Partie der Oberfláche 26mal vergr.; Fig. 11. Durch- 
schnitt 13mal vergr.) Kolonie aus verlángerten, mit kurzen Rinnen versehenen Zellen, deren Můn- 
dung an dem keulenfórmig erweiterten Ende sich befindet. Lánge der Zellen O8—1 4%, grósste 
Breite 0:3—0*35 7472, Můndung O'18 7%. 


Bisher wurden aus den cenomanen Ablagerungen Bóhmens zusammen 37 Arten bekannt 
gegeben, zu denen jetzt noch die hier beschriebenen 48 Formen aus dem Lehme von Gangberg 
zuzuzáhlen sind, so dass sich die Ziffer der Bryozoen aus dem Cenoman Bohmens auf 68 erhoht. 


Vysvětlivky k tabuli I. 


Vyobr. čís. 1.—4. Slomalopora divaricata Roem. sp. (Čís. originálu 1.) 
1. Trs, na němž přechod větevek víceřadých do větevek s buňkami v jedné řadě možno 
pozorovati. 

2. Několik buněk naduřelých. 
9. Několik buněk úzkých. 
4. Pohled na buňky se strany. 

s „ B—6. Stomatopora minuscula Počta. Zvětšeno 19kráte. 
5. Trs s buňkami nepříznivě zachovanými. (Čís. orig. 2.) 
6. Trs s několika zřetelnými buňkami. (Čís. orig. 3.) 

* » i —S. Stomatopora constricta Počta. (Čís. orig. 15.) 
T. Celý trs zvětšen 13kráte. 
8. Dvě buňky. zvětšeny 26kráte. 


j- „ A—12. Dřastopora sp. Mladá, blíže neurčitelná stadia, 13kráte zvětšena. (Čís. orig. 16.—19.) 

k ň 13. Diastopora circularis Počta (viz ještě tab. III. vyobr. č. 31), zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 20.) 
k: ů 14. Filifascigera bohemica Počta. (Čís. orig. 72.) Trs zvětšený 13kráte. 

A „ 15.—16. Diastopora protracta Počta. Zvětšeno 19kráte. 


15. Trs při pohledu shora. (Čís. orig. 23.) 
16. Trs při pohledu se strany (Cís. orig. 22.) 
si „ W718. Dřastopora bacca Počta. Zvětšeno 13kráte. 
17. Mladý trs s palicovitým koncem. (Cís. orig. 25.) 
18. Starší trs v podobě nepravidelného plátu. (Cís. orig. 24.) 


Ň k 19. Stomatopora disjecta Počta. Celý trs, zvětšen Gkráte. (Čís. orig. 26.) 
53 js 20. Diastopora concreta Počta. Cásť trsu, zvětšena 13kráte. (Čís. orig. 2%.) 
5 „ 21—22. Diastopora echinata Počta. (Čís. orig. 28.) 


21. Průřez dolením koncem, na němž zříti prázdnou dutinu. 
22. Trs se strany. 


Re 8 23. Diastopora exigua Počta. Trs se strany zvětšen 13kráte. (Cís. orig. 29.) 
5 : 24. Stomatopora intermedia Novák sp. (Cís. orig. 30.) 


Cásť trsu s naduřelou buňkou, 26kráte zvětšena. 


44 


Vysvětlivky k tabuli II. 


Vyobr. čís. 12. Zdmonea plana Počta, Zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 31.) 
1. Trs se zadní strany. 
2. Trs s přední strany. 
3.—6. Iďmonea decurrens Počta. 
3. Trs se zadní strany, zvětšen 13kráte. (Čís. orig. 32.) 
4. Týž trs s přední strany, zvětšen 19kráte. 
5. Příčný průřez trsem, zvětšený 26kráte. (Čís. praep. 30.) 
6. Jiný trs s přední strany, zvětšen 13kráte. (Čís. orig. 33.) 
„ UII. Zďmonea prima Počta. Až na vyobr. č. 9. zvětšeno 13kráte. 
7. Rozvětvený trs se předu. (Čís. orig. 13.) 
8. Týž trs se zadní strany. (Čís. orig. 13.) 
9. Příčný průřez trsem, zvětšen 26kráte. (Čís. praep. 11.) 
10. Kolénkovitě zahnutý trs. (Čís. orig. 14.) 
11. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 12.) 
A „ 12—18. Diastopora diffinens Novák sp. ' 
Průřezy plátů, 19kráte zvětšené., (Čís. praep. 15.) 
ň „ 14—15. Semielea velamen Počta, zvětšeno 13kráte. 
14. Průřez stěnou. (Čís. praep. 18.) 
15. Rovněž; při a viděti přídavné buňky. (Čís. praep. 18.) 
55 i 16. Sezmielea acupunctata Novák sp. 
Průřez trsem 13kráte zvětšený. a 4 c jsou tři zachované buňky, které ku povrchu mocně se 
rozšiřují. (Čís. praep. 24.) 
"| % „ 1718. Entalophora fecunďda Novák 13krát zvětšeno. . A 
17. Typ tvaru s buňkami, postavenými do řad příčných či šroubovitě točených. (C. orig. 34.) 
18. Typ tvaru nepravidelného s rourovitě prodlouženými buňkami. (Čís. orig. 35.) 
: „ 19.—22. Entalophora anomalisstma Novák, zvětšeno 13kráte. 
19. Trs mírně palicovitý. (Čís. orig. 36.) 
20. Jiný trs, jenž ukončen jest palicovitou rozšířeninou. (Čís. orig. 31.) 
21. Malý trs, nahoře slabě naduřelý. (Čís. orig. 39.) 
22. Malý trs dole i nahoře rozšířený. (Čís. orig. 40.) 
„ 23.—24. Entalophova proboscidea Edwards, zvětšeno 13kráte. 
Dva trsy při pohledu se strany. (Čís. orig. 38. a 41.) 
25.—30. Enfalophora hevros Počta. 
25. Veliký trs 6krát zvětšen. (Čís. orig. 5.) 
26. Tři trsy ve skutečné velikosti. (Čís. orig. 6., 7. a 8.) 
21. Mladý trs, 13krát zvětšen. (Čís. orig. 4.) 
28. Mladý, kulovitý trs, I3krát zvětšen. (Čís. orig. 9.) 
29. Příčný průřez trsem, 13krát zvětšen. (Čís. praep. 27.) 
30. Podélný průřez trsem, zvětšen Gkráte. (Čís. praep. 27.) 
. „ 8132. Diastopora angulus Počta, zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 42.) 
31. Příčný průřez trsem. 
92. Pohled svrchu. 


Vysvětlivky k tabuli III. 


Vyobr. čís. 1.—6. /eteropora ramosa Počta. 
1. Čásť průřezu podélného, zvětšena 13kráte. (Čís. praep. 31.) 
2. Příčný průřez, zvětšen 13kráte. (Čís. praep. 29.) 
3.—5. Rozličné trsy ve skutečné velikosti. (Čís. orig. 43, 44. a 45.) 
6. Povrch vnější, 18kráte zvětšen. 
4 „  TUZ8. Heteropora costatla d'Orb. 
T. Podélný průřez trsem, zvětšený 13kráte. (Čís. praep. 28.) 
8. Příčný průřez trsem, zvětšený 13kráte. (Čís. praep. 28.) 
i „ A—13. Enfalophora soror Počta. Mimo vyobr. č. 9. zvětšeno 13kráte. 
9. Příčný průřez trsem, 26kráte zvětšený. (Čís. praep. 14.) 
10. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 14.) 
11. Jedinec s ovicellou po straně. (Čís. orig. 10.) 
12. Veliký trs rozvětvený s buňkami ve skupinách. (Čís. orig. 11.) 
15. [rs s buňkami nepravidelně roztrousenými. (Čís. orig. 12.) 
: „ 14—15. Entalophora fecunda Novák. 
14. Podélný průřez, zvětšený 13kráte. (Čís. praep. 106.) 
15. Příčný průřez, zvětšený 26kráte. (Čís. praep. 16.) 
A „ 16.—20. Semielea velamen Počta. 
16. Příčný průřez zvětšen 13kráte. (Čís. praep. 17.) 
17.—18. Trsy se strany v l3nás. zvětšení. (Čís. orig. 46. a 47.) 
19. Vnější povrch, 26kráte zvětšený. 
20. Vnitřní povrch, 26kráte zvětšený. 
A „ 21.—30. Fasciculipora bohemica Počta. 
21.—22. Trsy při pohledu na hořejší plochu v Gnás. zvětšení. (Čís. orig. 48. a 49.) 
283.—26. Trsy při pohledu se strany; 6Gkráte zvětšeno. (Čís. orig. 48., 50, 51 a 52.) 
27. Podélný průřez trsem, 18kráte zvětšený. (Čís. praep. 20.) 
z8. Příčný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Čís. praep. 20.) 
29. Část povrchu na hořejší ploše, 19kráte zvětšená. 
30. Část povrchu na stonku, 13kráte zvětšená. 


3 81. Diastopora circularis Počta (viz ještě tab. I. vyobr. č. 18, 13kráte zvětšeno. Cís. orig. 21.) 
. „ B2—36. Discosparsa extranea Počta. Mimo vyobr. č. 30). vesměs Gkráte zvětšeno. 


32. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 19.) 

33. Pohled na trs ze spodu. (Čís. orig. 53.) 

34. Pohled se strany na trs jiný. (Čís. orig. 54.) 

35. Pohled shora rovněž na trs jiný. (Čís. orig. 55.) 

96. Příčný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Čís. praep. 19.) 


46 


Vysvětlivky k tabuli IV. 


Vyobr. čís. 1., 2. Lichenopora discus Počta. 
1. Trs při pohledu shora, 13kráte zvětšen. (Cís. orig. 56.) 
2. Několik buněk ve spojení vzájemném, 2Gkráte zvětšené. 
„o 3—4 Ditaxta biseriata Počta. 
o. Cásť povrchu, 13kráte zvětšená. 
4. Trs ve skutečné velikosti. (Cís. orig. 5%.) 
4a. Týž trs se strany. 
5. Membranipora Koninckiana v. Hag. sp., 26kráte zvětšeno. (Čís. orig. 58.) 


6.—8. Eschara labiata Počta. 26kráte zvětšeno. 
6. První stadium s buňkami nafouklými. (Čís. orig. 59.) 
T. Druhý stupeň s buňkami širokými. (Čís. orig. 60.) 
8. Třetí stupeň s buňkami, širokým pyskem obdanými. (Čís. orig. 61.) 


R 9. Membranipora cribellum Počta. Část povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 62) 
5 „ 1011. Eschara mumia Počta. 


10. Čásť povrchu, 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 63.) 
11. Průřez trsem, 19kráte zvětšený. 
12. Meměranipora subtilis Počta. Čásť povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 64.) 


= 4 18—17. Cea modesta Počta. Vesměs 13kráte zvětšeno. 

18. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 21.) 

14. Příčný průřez trsem. (Čís. praep. 21.) 

* 15. Trs s úzké hrany. (Cís. orig. 65.) 

16.—17. Trsy při pohledu se strany. (Cís. orig. 66.) 
18. Membranipora depressa v. Hag. Čásť povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 67.) 
„ 19.—20. Entalophora juvemis Počta. Trsy 13kráte zvětšené. (Čís. orig. 68. a 69.) 
b 21. Heteropora lepida Novák. 19kráte zvětšeno. 
| 21. Průřez podélný. (Cís. praep. 1.) 
23.—24. Diastopora procera Počta. Dva trsy, 13kráte zvětšené. (Čís. one. 10 a 7L-) 


| » » 


ň ja 25. Melicertites docens Novák. Podélný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Čís. praep. 8.) 


= 


D“" F Počta, 0 mechovkách z koryc. vrstev 


Autorad nat.delin. Langhans lith 


Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze 


kdy litogr A Haasevt 


: 
: . 


DY" F Počta, 0 mechovkách z koryc. vrstev. 


Autor ad nat.delin. Langhans lith 


Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze 


Ť 
M 


DY F Počta, 0 mechovkách z koryc. vrstev. 


p 


p 20 
k 
i | n t , 
. al W dý RY ní 
i 1 


Autor ad nát.delin lenghans lith 


Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze 


1 


18 


-0 “ 
jse 


+ 
% 


od o 6 


» 
č 


7 OB : 
p S Čr VVS s 


6. + ee a 
Ť * jel 4 d ? 
hl .. M 

v 

"pa 3 "10 
Ka- , : 
Be 0 4 m $ 

M“ “.* 9% ý 

i * ©, . ČON 
i 
. 
4 


o 


D3" F Počta, 0 mechovkách z koryc. vrstev Tab. V 


ATA 


VAŘ 
| 


Autor ad nat delin Langhans lith 


Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze 


| 
N 
< 
M 
[o 
> 
P 
= 
E 
o) 
=) 
= 
m 
M 
4 
= 


n M- 
Í vé BT 
OA 
OE 


: METUDES 
GRAPTOLITES DE BOHÉME 


PAR LE 


BE HOSLAV PERNER, 


ASSISTANT AU MUSÉE D'HISTOIRE NATURELLE, A PRAGUE. 


j** PARTIE: 
STRUCTURE MICROSCOPIGUE DES GENRES 


MONOGRAPTUS z+ RETIOLITES 


AVEC 3 PLANCHES LITHOCHROMIGUES ET 8 CHEMIGRAPHIES. 


, P : ň A - 
Ž MAS C? ( — A, : Má 


SUITE DE UOUVRAGE; 


SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, raR JOACHIM BARRANDE. 


Eoirék AUx FRAIS DU BARRANDE-FONDS. 


TRADUIT PAR A. S. OUDIN, ANC. SECRÉTAIRE DE J. BARRANDE. 


P3iKée = 


PRAGUE. 
EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIC. 


1894. 


IMPRIMERIE DE CHARLES BELLMANN A PRAGUE. 


BRE ODUCTION. 


De les 20 années gui viennent de s'écouler, Vétude des Graptolites, poursuivie avec beaucoup de 
zěle en Angleterre et en Scandinavie, a donné des résultats tres intéressants et d'une haute importance pour la 
géologie comparative des formations siluriennes, et pour la détermination précise des horizons en. particulier. 
En Bohéme, au contraire, Vétude détaillée de ces fossiles a été longtemps négligée. 

Depuis Vépogue oů J. Barrande,* le Nestor de la Paléontologie du Silurien de la Bohéme, en publiant 
son ouvrage classigue Graptolites de Bohéme, a posé les bases gui, suivant Vopinion de Lapworth Vun des 
meilleurs graptolitologues, servent a Vétude des Graptolites dans les contrées étrangěres, ces fossiles n'ont été, 
a part la publication de Suess,** Vobjet de Vattention des savants gu'autant gu'ils étaient en rapport avec la 
guestion encore non résolue des colonies. 

Dans les derniěres années de sa vie, J. Barrande, tres occupé guil était par autres travaux paléontolo- 
gigues trés importants, ne pouvait se livrer a de nouvelles recherches sur les Graptolites et consacrer son temps, 
comme Lapworth, a Vétude de leur succession géologigue, en Bohéme, afin de répondre, comme il convenait, aux 
attagues de ses adversaires, gui mettaient en doute ses Colonies au point de vue paléontologigue, en se basant 
sur la succession géologigue égale des Graptolites, en Bohéme et dans les autres contrées. 

Sans vouloir critiguer les opinions gue Von a émises sur les Colonies, nous considérons ici comme notre 
devoir, de mettre en évidence gue, chague fois gu'une déclaration a été publiée sur la faune graptolitigue des 
Colonies, elle a été faite. 

1. aprés un tres court séjour sur le terrain, et méme sans aucune recherche sur les lieux. 

2. daprés des matériaux recueillis en guantité insuffisante, et aussi par des máins étrangěres, ce gui en 
atténue considérablement la valeur. - 

3. aprés une étude comparative incomplěte, entre les Graptolites des étages D—d 5, et E—e1, avec 
la faune graptolitigue des Colonies et des formations contemporaines des autres pays. « 

Si Von considěre en outre gue plusieurs savants n'ont pas consacré a Vétude sérieuse des Colonies autant 
d'heures gue Barrande d'années, tout géologue gui est au courant des faits, reconnaitra gue ce n'était pas le vrai 
procédé gu'il fallait employer pour résoudre cette guestion si difficile a expliguer, gui exige des travaux com- 
paratifs complexes et de longue durée. 

Comme les attagues se renouvellent depuis la mort de Vauteur, il devient nécessaire de mettre un frein 
a ces procédés et de créer une base réelle et solide pour Vétude ultérieure et objective des Colonies, aujourd'hui 
sans défense. Cette base ne peut étre établie gue par une nouvelle étude approfondie de tous les Graptolites 
de la Bohéme. 

C'est a Vinstigation de notre trěs honoré maitre, le Prof. Doct. Ant. Fritsch, gue nous avons osé entre- 
prendre ce travail. Nous le diviserons en 4 parties. 

La premiére, gue nous présentons aujourd'hui aux savants, contient nos observations sur les Graptolites 
de Bohéme. La seconde partie contiendra une Monographie des Graptolites du Silurien inférieur. 


*) J. Barrande: Graptolites de Bohéme Prague. 1850. 
**) Ed. Suess: Ueber bohmische Graptolithen. Haidingers Naturwissensch. Abhandl. IV. Bd. 4. Abth. 


La troisiéme partie comprendra une étude détaillée des Graptolites de Vétage E, des Colonies et de 
Vétage F—f1. 

Dans la guatričme et derniere partie, nous exposerons une étude générale comparative sur la distribution 
verticale et la succession des graptolites décrits en Bohéme et dans les autres pays. 

Tous ces travaux se basent sur des matériaux tres nombreux et tres bien conservés, recueillis dans toutes 
les localités.  Outre les originaux de Barrande. gui, dessinés a nouveau, rendent possible une détermination plus 
précise de certaines espěces, nous avons consulté la collection des Graptolites du Musée, laguelle a té mise 
a notre disposition. En passant en revue ces fossiles, nous avons trouvé non seulement beaucoup despěces 
associées ensemble dans la méme roche schisteuse et connues jusgu'ici uniguement en Angleterre et en Sučěde, 
mais aussi plusieurs formes entierement nouvelles. 

Les acguisitions successives et récentes du Musée de Bohéme nous ont offert également dexcellents maté- 
riaux provenant des calcaires de e1 et ©2, gui ont servi A la préparation des coupes minces contenues dans 
cette publication. La collection de Graptolites de feu le Prof. Dr. Novák, laguelle est devenue la propriété du 
Musée, nous a également été un grand secours. Elle contient tous les Graptolites, y compris guelgues formes 
nouvelles, gue le Prof. Novák a rassemblés lui-méme et munis d'une indication précise de la zone et de guel- 
gues localités inconnues jusgu'alors. 

Nous avons visité plusieurs fois toutes ces localités, atin d'augmenter le nombre de nos spécimens, et 
aussi pour nous rendre compte des preuves de la succession des espěces et nous persuader de Vexactitude de 
Venchainement des zones. 

Nous devons, en outre, a la complaisance de M. M. les Directeurs et Conservateurs des musées de VAlle- 
magne, dávoir pu étudier, pendant notre vovage, les Graptolites étrangers et leurs associations; nous adressons 
ici a ces Messieurs nos bien sincěres remerciements. Nous remercions aussi sincérement M. le Prof. A. S. Oudin, 
gui sest chargé de traduire en francais le présent travail. 

Enfin, nous regardons comme un devoir dexprimer a notre maitre, M. le Prof. Dr. Ant. Fritsch, les 
sentiments de notre plus vive gratitude pour Vappui efficace gu'il nous préte avec la plus grande bienveillance. 


PRAGUE. Juin 1894. 


SITES TAN 
CESKO 


643 


Apereu historigue. 


L. premier Ssavant gui sest occupé de la structure des Graptolites, c'est M. R. Richter.“ © Les Grapto- 
lites de Thuringe lui ont donné matiěre aux observations suivantes, soit par leur état de conservation, soit par le 
détachement des cellules ou par Vexamen des parties constitutives de ces derničres, 

„Le sguelette (Geriiste) du polypier graptolitigue, gui s'éleve de Vorgane dattache ou pied (s/cule), du 
canal et des cellules, se compose d'une peau formée par 2 feuillets, laguelle, outre une certaine solidité, doit 
avoir possédé une souplesse non moindre, parce gu'il existe des individus courbés et enroulés.“ 

„Le feuillet intérieur est dďune grande épaisseur, et, la plupart du temps, orné de rides transverses plus 
0u moins larges ou étroites, gui s'étendent obliguement du cóté dorsal au cóté ventral, se rejoignent en se super- 
posant sur les cótés supérieur et inférieur des cellules, de sorte gu'il en résulte une suture en zigzag, comme 
dans la carapace des ophidiens.“ 

„Dans les espěces Monograptus dístans Portl., Mon. Sedgseřeki Port., Mon. convolutus His., Mon. turri- 
culatus Barr., Mon. proteus Barr., Mon. triangulatus Harkn., et Mon. pectinatus Richt., la peau est compleétement 
lisse, tandis gu'elle montre une fine granulation dans Jlon. erenatus.“ 

„Le feuillet extérieur consiste dans 2 minces lamelles, dont Vépaisseur totale natteint pas celle du 
feuillet intérieur. Elles sont si comprimées sur ce dernier, gu'elles montrent les mémes ornements 0u la méme 
surface lisse. | Dřailleurs, le feuillet extérieur se distingue tres rarement a cause de la compression subie. © Dans 
les belles pétrifications, changées en pyrite, de la carriére Morasina, prés de Gráfenthal, le feuillet intérieur est 
seul changé en pyrite, tandis gue le feuillet extérieur est remplacé par une enveloppe de pyrophyliite blanc 
argenté ou gris clair, gui entoure le fossile.“ 

Plus tard, C. W. Gůmbel** s'est appligué a étudier la composition des Graptolites.  Apres avoir poli les 
spécimens bien conservés et les avoir soumis a Vaction corrosive des acides, il a trouvé gue Vaxe solide saille un 
peu, dans la cavité, comme une corde épaissie, cylindrigue, et gue la paroř prineipale avec laguelle chague cellule 
se joint au canal principal et latéralement a Vaxe, est tout particuliérement compacte, et parait étre renforcée par 
un renflement gui se présente comme un épaississement, dans les sections transverses, et gu'un epaississement 
semblable s'observe a Vorifice des cellules, ainsi gu'a Vendroit oů celles-ci se séparent. 

C'est aussi Gůmbel gui a étudié le premier la véritable composition chimigue de la substance dont se 
compose le sguelette, et gui y a constaté la présence de la méme substance chitineuse gue celle des Sertulaires. 

Les indications déja anciennes de Richter et de Gůmbel, sont les seules gui existent, jusgu'a ce jour, sur 
le genre Monograptus, bien gu'elles laissent a désirer sous le rapport de la clarté et de la justesse, comme aussi 
de Vexactitude des dessins. On les retrouve non seulement dans tous les traités de Paleontologie, mais aussi 
dans les monographies les plus récentes et, bien gue beaucoup de paléontologues se soient livrés a Vétude des 
Graptolites, ils sont encore loin de s'accorder sur la place gue ces étres doivent occuper dans le systéme zoolo- 
gigue. Cela provient de ce gu'on ne les a étudiés gu'au point de vue de la faune et de la géologie. 

* R. Richter: Aus dem Thůringischen Schiefergebirge.  Zeitschr. d. deutschen (teolog. Gesellschaft 1871. p. 231. mit L Tafel 
** C. W. Gůmbel: Einige Bemerkungen úber (iraptoliten. Neues Jahbrbuch fůr Miner. u. Geol. 1873.. Mittheilung an Prof. 
Geinitz. pa«. 292. 


Dans ces derniers temps, guelgues savants ont principalement dirigé leur attention sur les genres Momo- 
graptus et Retiolites, mais leurs études n'ont eu pour but gue la conformation générale de ces genres, et non la 
structure microscopigue. * 

Les matériaux trés bien conservés, gue nous avons eus a notre disposition, nous ont permis de préparer 
plus de 100 coupes minces diversement orientées. Nous espérons avoir obtenu des résultats capables non seule- 
ment de contribuer a la connaissance plus approfondie de la structure des Graptolites, mais encore d'assigner 
a ces Čtres, dans le systěme, une place plus exacte gue celle gu'ils ont occupée jusgu'á présent. 

Les planches de ce travail venaient d'ětre achevées, guand nous avons recu le numéro de décembre 1893 
du Geol. Magazine, dans leguel le Prof. Sollas** publie une communication sur la structure de Monog. priodom. 
Comme, en dehors des indications sur la dimension de chague couche en particulier, il ne se trouve aucune 
figure ni aucune remargue nouvelle, et gue Vauteur ne laisse nullement prévoir s'il publiera une description plus 
détaillée, nous n'avons pu tarder plus longtemps a faire paraitre ce travail. 


Remargues sur la conformation du genre Monograptus, Geinitz. 


La conformation générale de ce genre se trouve suffisamment décrite dans de nombreuses monogra- 
phies;*** nous nen ferons done pas mention, et nous appellerons Vattention sur les grands contrastes gui existent 
dans la conformation de chacune des espěces du genre Monograptus, et gui jusgu'ici n'ont pas encore été appré- 
ciés a leur juste valeur. Nous voulons parler de ces contrastes gue M. le Doct. O. Jaeckel+ a observés, en 
1889, dans la conformation des orifices des cellules, et auxguels plusieurs savants n'ont attaché, mais A tort, 
aucune importance. 

L'étude de la structure des Graptolites nous a conduit aux mémes résultats gue le Doct. Jaeckel; nous 
partageons donc entičrement ses opinions sous ce rapport. Bien gue nous ayons Voccasion de revenir sur ce 
sujet, nous exposerons ici les particularités remarguables gue présente cette structure, afin d'offrir une orien- 
tation plus facile. 

Le Doct. O. Jaeckel croit devoir diviser le genre Monograptus Geinitz en deux groupes. Les contrastes 
sont fournis, en premier lieu, par la position différente de Vorifice externe et du prolongement des cellules. Om 
sait gue celles-ci s'élévent toujours plus ou moins obliguement a partir de Vaxe, gu'elles sont placées dans un 
méme plan, et gu'elles sont plus ou moins contiguěs. 

Dans le premier de ces groupes, Vorifice des cellules sacciformes se trouve a Vextrémité supérieure du 
cóté externe, et occupe souvent toute la lumiére de la cellule. 


On distingue ici deux cas: 
1. Au-dessous de Vorifice externe, il existe généralement un prolongement spiniforme. 
2. Le bord de Vorifice est lisse et ne posséde aucun prolongement. 


Dans le second groupe, se trouve, au-dessus de Vorifice, a Vextrémité supérieure des cellules, un prolonge- 
ment en forme d'opercule, arrondi en haut, élargi latéralement. L'orifice externe n'occupe jamais la lumiěre 
entiére, gui est plus ou moins cachée par le prolongement. 

Le Doct. Jaeckel réunit, sous le nom de Prěistiograptus, les formes gu'il comprend dans le premier 
groupe. Ce sont, pour les espěces du genre Monograptus: 


* S. L. Tórngutist: Študier ofver Retiolites. Geol. Fórenings i Stockholm Fórhandlingar. 1880. Nro 63. Bd. V. pag. 292. 
O. Jaeckel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins mit besonderer Berůcksichtigung der in demselben ent- 
haltenen Graptoliten. Zeitschr. d. deut. geol. Gesellsch. 1889. p. 653. 
Gerh. Holm: Gotlands Graptoliter. Bihanc till Kongl. Svenska Akad. Handlingar. Bd. 16. Afd. IV. Nro 7. Stockholm 1890. 
** Sollas J. W.: On the minute Štructure of the Skeleton of Monogr. priodon. Geol. Magaz. December 1893. p. 551. 
*** Joach. Barrande: Graptolites de Bohéme. Prague. 1850. 
H. Al. Nicholson: A Monograph of the British Graptolitidae. Edinbure « London. 1872. 
Sv. Leonh. Tórnguist: Undersokningar čfver Siljansomradets Graptoliter Lands. Univers. Arsskrift. Tome XXVIII. 2. 
Monograptidae. 
+ Dr. 0. Jaeckel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins, mit besonderer Berůcksichtigung der in demselben enthal- 
tenen Graptoliten. Zeitschr. d. deutschen geolog. Gesellsch. 1889. 


Monosrántus. Nilssón- © „Aš - - + «+ 6. Barr. 
» DOMETDICI 2 us la a vv eo 6- DAT. 
> MNETOTI M ea bo n 4e 9 DATY. 
x PAROU S ee Cb (a al kr = 6 DATU. 
5 EN O 6 5 80 0 DATT. 
ň MBANCUBeováo o 08b Je te jh 6í4 + Jaeckel. 


Les formes gui appartiennent au deuxiéme groupe sont réunies par Jaeckel sous le nom de Pomato- 
graptus. Ce groupe comprend les espěces suivantes du genre Monograptus: 


Monosraptus/priodon < <- -+ « -+ « + « + « , Bronn. 
s PETIT M n 61340) © DANE, 
. BPATTANOE 2 ee co 2ý ana le 8 ce JOUESS, 
MIOBODOMA 20. © 5 -cem 0402 eo 4 JaeCKel, 
3 MOON o aro 05 an ce Co 4 UID, 
3 EDTOUSR 0 6606 DATD, (P) 


D*aprées les opinions de Jaeckel, gui viennent d'étre rapportées, on remarguera gu'il n'est guére possible 
de ranger toutes les espěces de Monograptus dans les deux groupes cités. Sv. Leonh. Tórnguist a déja fait 
observer gu'il sy trouve des formes de structure différente, gui ne s'accordent avec aucun des deux types de 
Jaeckel. Les assertions de ce dernier ne sont pas non plus exactes, lorsgu'il prétend gue, dans les exemplaires 
aux cellules recourbées vers le cóté concave, celles-ci sont toujours conformes aux cellules du type Pristiograptus; 
et de plus, gue les exemplaires aux cellules tournées du cóté convexe, appartiennent au type Pomatograptus. 

Mais a lui revient le mérite d'avoir démontré le premier gue les cellules de Monograptus priodon Bronn, 
sont formées d'apres un principe différent de celui gue Von avait accepté jusgue-lá. 

Tórnguist* figure tres exactement, dans son travail, le mode de formation de Vorifice pour Monograptus 
priodon, cultellus, crenulatus, Sedgwicki, Becki, ete.. On voit gue la prétendue lévre (L/ppe) mest pas autre 
chose gue la continuation de la méme paroi cellulaire, mais aussi gue la paroi de la cellule inférieure, plus 
ancienne, S'appuie sur une paroi particuliére gui rétrécit Vorifice externe. Cette disposition s'observe également 
dans chague cellule, chez les Diplograptidae. 

Au premier coup dil, on voit, réunies dans le premier groupe Pristiograptus Jaeckel, des formes aux 
cellules cylindrigues, placées contre Vaxe en formant avec lui un angle aigu, et se touchant jusgu'a leur extrémité. 

Au contraire, dans le deuxiéme groupe Pomatograptus, les cellules se rétrécissent vers Vextérieur, leur 
extrémité externe est libre, Vorifice externe est petit et situé sous un prolongement élargi en forme d'opercule 
gui occupe Vextrémité supérieure de la cellule. 

Nous croyons gue les deux figures demi-schématigues ci-jointes élucident la guestion. La fig. 1 (dans le 
texte) montre Monograptus priodomn Br. comme représentant du groupe Pomatograptus. La partie supérieure du 
polypier est échancrée de maničére a permettre de voir dans Vintérieur. La fig. 2 montre Monograptus Roemeri, 
des lentilles calcaires de Butowitz, comme représentant du groupe Pristiograptus. 

Dans Monograptus Roemeri Barr., toute la paroi cellulaire est toujours commune a deux cellules voisines. 
L'orifice externe, ainsi gue Vorifice interne, occupent presgue toute la lumiére de la cellule. Les deux extrémités 
de la paroi commune offrent un épaississement claviforme, aigu, car, d'un cóté, la couche interne principale, gue 
nous nommons couche notre, (c. m.) gagne ici considérablement en épaisseur, et de Vautre cóté, les autres couches 
gui revétent comme une doublure les parois intérieures du polypier, se gonflent a ces mémes endroits. 

Dans Monograptus priodon Bronn, une partie seule de la paroi est commune entre deux cellules voisines. 
Sur la paroi recourbée de la cellule inférieure vient s'appuyer une paroi droite, particuličre, gui rétrécit Vorifice 
de la cellule supérieure; et se gonfle en forme de massue prěs du bord de Vorifice externe (0. «.). 


* Voir guelgues détails chez Sv. Leonh. Tórnguist: Undersokningar čfver Siljansomradets Graptoliter. II. Monograptidae p. 5 
etc. Lunds. Univers. Arsskrift. Tom. XXVIII. 
Le měme: Observations on the Structure of some Diprionidae (Koncgl. Wisiografiska Handlingar. Ny Fóljd 1592—3.. 
Sártryck) Lunds-Univers. Arsskrift. Tom. XXIX. 


0) 


Nous considérons cette paroi comme partie intégrante de chague cellule, et, A ce point de vue, nous ne 
partageons pas Vopinion du Doct. Jaeckel, gui prétend gue la partie supérieure de la cellule forme, dans le 
groupe Pomatograptus, un opercule particulier. La paroi supérieure (p. s.) doit tre regardée, dans son cours 
continuel, comme une piece dont Vextrémité est épaissie et recourbée vers le bas, tandis gue la partie inférieure, 
(p. i.) pres du bord de Vorifice externe, (0. e.) est formée par une paroi spéciale, droite ou tres peu courbée, 


Fig. 1. Monograptus priodon, Bronn. Fig. 2. Monograptus Roemeri, Barr. 
Figure schématigue grossie 40 fois. Figure schématigue grossie 35 fois. 
c. m. couche noire. c. m. couche nojre. 
0. 4. orifice jnterne, 0. %. orifice interne. 
p. 8. paroi supérieure. 0. e. orifice externe. 
0. €. orifice externe. 
p. 4 partie infórieure. 


gui est soudée latéralement avec la partie supérieure, et S'appuie sur la paroi supérieure de la cellule infé- 
rieure plus ancienne, recourbée en forme de hache. 

Bien gue nous n'ayons pas la méme maniere de voir gue M. le Doct. Jaeckel, en ce gui touche la con- 
formation de Vorifice, nous nous associons entiérement aux raisons gui Vont amené a ranger les espěces de 
Monograptus dans les deux groupes cités, savoir: Pristiograptus et Pomatograptus. 

En effet, si, dans les essais de classifications gue Von a présentés pour autres Graptolites, Von met tant 
ď'importance a la forme et a Varrangement des cellules, pourguoi ne ferait-on pas la méme chose pour ceux de 
la famille des Monograptidae“ Un seul coup d'eeil jeté sur les deux figures schématigues (1 et 2), dans le texte, 
suffit pour montrer ces contrastes frappants a chague paléontologue, méme non spécialiste, et chacun se deman- 
dera: Comment se peut-il gue des types si hétérogenes soient rangés dans un méme genre? 


M est évident gue Vorganisation interne de Vanimal, la position et la forme de ses organes, dépend de la 
formation de Vorifice externe, et gue la division de ces fossiles en deux groupes était completement justifiée. 

Nous trouvons tres étrange gue plusieurs savants, et principalement ceux de la Suede, fassent un aceueil 
dédaigneux aux excellentes opinions de Jaeckel, et les déclarent méme inacceptables, guoigue pas un seul dentre 
eux nčait essavé de se convaincre de la vérité et náait opposé, gue nous sachions, d'autres motifs gue des phrases. 
Nous avons vu et étudié tous les originaux gui ont servi de base au traité de Jaeckel, et nous pouvons affirmer 
gue ses dessins sont conformes a la vérité, gue les matériaux sont assez bien conservés et gue les résultats 
de ses observations concordent avec les nótres. S'il a omis guelgues détails, cela vient de ce gue ses spécimens 
ne se prétaient pas a la préparáation de coupes minces. 


Fig. 4. Fix. 5. 


Monograptus priodon, Bronn. 


Fig. 3. Fragment du polypier, vu d'en bas | Fig. 4. Polypier vu d'en face. Les extré- — Fig.5. Face supérieure de la paroi cellu- 
et montrant la face inférieure de la paroi © mités libres des cellules sont brisées. Sur laire commune, vue d'en haut. 
cellulaire commune. la face inférieure de la paroi commune, on r. ť. excavation dans le milieu de la face 
r. d. rainure dorsale. voit un bourrelet obligue (0). interne. 
©. c. canal commun, rempli de calcaire cri- r. d. rainure dorsale. 
stallin. c. ©. canal commun rempli de calcaire cris- 
d. 3 bourrelets obligues. tallin. 


Nous navons pas Vintention d'exposer, dans le présent travail, les diverses particularités  gue nous 
avons observées et gui n'ont gu'une valeur secondaire pour la deseription de Ja structure, gui va suivre. Nous 
les réservons pour un travail spécial, et nous appellerons Vattention sur les figures insérées dans le texte; 
elles nous offrent de la conformation des Monograptidae un tableau plus instructif gue la description la 
plus détaillée. 

On remarguera gu'il existe une grande différence entre les figures schématigues inexactes des anciens 
auteurs et celles gui sont dessinées d'aprés nature sur des exemplaires nombreux, tres bien conservés en relief, 
détachés de la roche calcaire, tantót polis et tantót brisés. 


9 


On voit, sur la surface interne de la paroi commune, de petites cavités ou sillons, tandis gue la surface 
externe porte de petits tubercules ou bourrelets.  Ces deux sortes d'ornementation suivent généralement un cours 
rectiligne, au milieu de la paroi cellulaire; guelguefois, elles sont obligues, courbées et convergentes.  L'extrémité 
interne de la páaroi commune est médiocrement échancrée vers la rainure dorsale, et cette paroi est plus forte 
sur les deux bords gu'au milieu. 

Nous pensons gue ces renflements remarguables, aux deux orifices des cellules, servaient a renforcer les 
parois, afin de fournir un appui a certains organes. © Toutefois, Vanatomie comparée nous fait ici défaut, si nous 
cherchons, dans le regne animal de notre épogue, des particularités gui puissent expliguer celles gue nous trouvons 
ici, méme guand nous adopterions Vopinion répandue aujourdďhui, gue les Graptolites doivent étre considérés 
comme un groupe spécial des Hydrozoaires, détaché prématurément, et probablement rapproché des Plumularta. 

Malsré tout, nous espérons gue Vétude approfondie des anciens types de Graptolites, comparés avec les 
Monograptidae et les formes récentes apparentées, nous conduira au but par la bonne voie; car, par la compa- 
raison et les recherches pratiguées avec méthode sur des matériaux bien conservés, Von a toujours atteint de 
brillants résultats dans la Paléontologie. 


Structure du genre Monograpius. Geinitz. 


La substance constitutive du sguelette (périderme, périsargue) consiste dans 4 couches. Leur super- 
position, en allant de Vextérieur a Vintérieur, se reconnait tres bien sur une section transverse prise a travers le 
dos du polypier. (VWoir Pl. 1, fig. 1.) 

L'enveloppe externe a) est une peau trés délicate gui recouvre la surface entiére du polypier, et gui, se 
dirigeant sur les bords de Vorifice externe de chacune des cellules, passe a la surface interne des cellules et du 
canal commun, et forme ainsi une doublure dans laguelle les autres couches sont enfermées. 

Sur les coupes minces faites sur des exemplaires bien conservés, cette couche externe, gue nous nom- 
merons couche épidermigue, apparait, au moyen dun fort grossissement, comme une ligne brun foncé, de +9% 
de mm. — Elle est séparée de la couche suivante par une couche de calcaire crypto-cristallin incolore de +35 
a de mm dWépaisseur. 

La seconde couche se compose d'une masse compacte, noire, charbonneuse et opague. Nous la regar- 
dons comme la substance gui constitue le polypier; elle est toujours bien conservée. Dans les coupes minces, 

méme dans les plus fines, elle se montre comme une ligne noire de 33% de nwm dépaisseur, 
fréguemment interrompue, recourbée et opague. Čes interruptions sont causées par les fen- 
tes de la surface du polypier, gui, Sur guelgues spécimens, ont Vapparence d'un fin réseau. 

Cette seconde couche, gue nous désignons sous le nom de couche mořre et gui est 
toujours indiguée sur nos dessins par la lettre 4, se courbe fréguemment et guitte plusieurs 
fois sa place naturelle pour passer dans la troisiéme couche, fig. 2 et 4. La succession des 
couches se trouve ainsi guelguefois intervertie, de sorte gue la couche épidermigue a est 
suivie de la troisiéme couche ou couche ú coins c, aprěs guoi vient la couche noire 
b. Cette disposition est visible sur les fig. 3 et 5. : 

: Nous ne pouvons attribuer ce déplacement gu'a des causes survenues pendant la 
Fig. 6. Monograptus | fossilisation, et cette opinion nous est suggérée par les circonstances suivantes. 


ASK 
100 


priodon En général, nous ne trouvons ce déplacement de couches gue sur le cóté dorsal 
a. partie de la couche i| Inier.d. i On anne] j Si I I 
épidermigue, lisse. convexe du polypier, dans la proximité de la rainure dorsale. Si Von pense gue la mem- 
L'autre p: de la r brane, originairement chitineuse et élastigue, était le plus tendue a la partie dorsale; gue, 
face est dépourvue de > ších ně Z: : : a : POV Po u 
Pépiderme et montre les. durant sa carbonisation lente sur le fond de la mer, elle se contractait vers Vintérieur, 
fentes l5 P onono no et gu'elle était fendillée de toutes parts, il sera alors facile d'expliguer comment cette couche 
ue latérale. : : P ě x : a E 
noire, massive, a pu pénétrer dans la couche a coins, moins résistante, d'autant plus gue 
la structure de cette derniere couche parait étre un reste de tissu cellulaire, mou, ainsi gue nous le démontrons 
plus loin. 
Les coupes minces transverses, Pl. 1, fig. 3, 4, nous confirment dans cette opinion. La couche noire se 


trouve derriére la couche A coins dans le cóté dorsal fortement recourbé du polypier; elle pénětre au milieu 


de la troisiéme couche, sur les cótés faiblement -mais distinctement courbés, et reprend sa position normale dans 
le voisinage du cóté frontal, droit. 

I est remarguable gue ce déplacement s'observe presgue uniguement dans les spécimens de Tachlomitz, 
oů les Graptolites, étagés en couches serrées, forment jusgu'á 909% du calcaire schisteux, tandis gue ce phéno- 
měne est beaucoup plus rare dans les exemplaires provenant du calcaire a Céphalopodes de Vyskočilka, e1, oů 
ils sont plus dispersés.  D*apres cela, les roches, et, par conséguent, les circonstances gui, dans ces sédiments, 
ont présidé a la fossilisation, exerceraient aussi leur influence. 


Monograptus Roemeri, Barrande. 


Fig. 7. Section longitudinale, montrant la formation des cellules toute différente de celle de Mon. priodon, Bronn. La lumičre des 
cellules reste presgue la méme; la paroi rétrécissant Vorifice externe n'y est pas développée. Grossissement 25/,. 
Fig. 8. Renforcement claviforme de Vorifice externe l 


Fig. 9. Renforcement pyriforme de Vorifice interne f 
a. couche épidermigue. 
b. couche nojre. 
c. couche A coins. 


fort grossissement !19/,. 


La couche noire forme une enveloppe solide gui entoure tout le polypier. Son épaisseur varie Cons- 
dérablement. Pres de la rainure dorsale, elle atteint —235 de mm. Sur les cótés, elle diminue peu a peu et 
se réduit, dans les parois des cellules, de —g4g 4 T000 dě mm. Elle s'épaissit beaucoup dans le voisinage des 
deux orifices des cellules, mais cet épaississement augmente plus réguličrement dans la paroi superieure, fig. 2 8/, 
gue dans la paroi inférieure de Vorifice (4“). Les autres couches, gui sont revětues par la doublure de la couche 
épidermigue, se renforcent uniformément. C'est de lá gue naissent ces formations claviformes et piriformes, gue 
nous observons sur les coupes longitudinales.  Outre les renforcements de la couche noire et des autres, il faut 
encore noter celui des parois des cellules au point oů la paroi inférieure de Vorifice de la cellule superieure plus 
jeune, se fixe sur la paroi supérieure de Vorifice de la cellule inférieure plus ágée, PI. 1, tg. 27. Nous pensons 


) 


10 


gue cette disposition a pour but de fixer solidement la paroi inférieure de la cellule en voie de formation A la 
paroi supérieure de Vancienne cellule. 

La troisiéme couche ou couche coins Vemporte en épaisseur sur toutes les autres. Elle est marguée 
sur nos figures par la lettre c.. Elle s'observe dans les coupes longitudinales, Pl. 1, fig. 2—5—6, sous la forme 
d'une bande continue, jaune brun. Elle se compose de petits coins triangulaires, étagés et alternants entre 
eux. La hauteur ou axe de ces coins est perpendiculaire a la longueur de la couche, dont elle indigue en 
méme temps Vépaisseur. 

II n'existe seulement gu'une série de coins, et elle se joint immédiatement a la couche nojre voisine. 

A la lumičre par transparence, la couche a coins parait jaune brun, et guelguefois rouge brun; au 
contraire, elle est brun foncé a la lumiěre réfléchie. 


Ouand nous examinons a Vaide dun fort grossissement la substance de cette couche, nous voyons, sur 
les coupes minces, Pl. 1, fig. 6, gue chague coin se compose dun grand nombre de fibres fines transverses gui 
sont reliées ensemble en plusieurs points et forment ainsi un réseau épais. 


La puissance de cette couche, en moyenne de $$% de mm prěs de la rainure dorsale, varie beaucoup en 
guelgues endroits du polypier. Ainsi, sur les parois externes des cellules, elle se réduit A TŠ3w, Cest-a-dire 
A 1; mais elle augmente en se rapprochant des orifices externes des cellules et atteint jusguá 36% de mam. 
Dans les renflements piriformes, aux extrémités de Vorifice interne de la cellule, elle va méme jusgwá +3% de wm. 


Elle reste A 49 de wm dans les parois du canal commun. 


Comme nous Vavons déja fait observer, le sinus de chacune des couches forme ce gue Von appelle la 
rainure dorsale.  Dans cette rainure dorsale, Barrande a cru voir la place de Vaxe solide, ainsi gue le montrent 
les figures gu'il a données, et, dans les chapitres consacrés a Vétude de Vorganisation des Graptolites, il ajoute 
gue Vépaisseur de cet axe (vřrgula) est de 7% de millimětre. (Barr. Grapt. Pl. 1, úig. 5, p. 4.) 

Nous avons pu nous convaincre, en examinant les originaux, gue cela n'est pas exact. Dans la rainure 
dorsale de ses spécimens figurés, provenant du calcaire a gros grain de Vyskočilka, il Wy a gue des lamelles 
détachées de la couche noire; le véritable axe solide est trés mince, a peine visible a Veil nu, et se trouve dans 
la couche a coins, c'est-á-dire sous la couche noire. Voir les sections transverses Pl. 1, fig. 1, 3, 4, et Pl. 2, 
fig. 2, et les coupes longitudinales, PI. 2, fig. 3, 7 oů la couche noire oceupe sa place normale. 

Il est étrange gue, parmi tous les savants gui ont étudié jusgu'á présent la structure et Vorganisation 
des Graptolites, il ny en ait aucun gui ait montré la place gu'oceupe cet axe solide, gui joue un róle important 
dans les critigues auxguelles on Sest livré au sujet de la place zoologigue a assigner aux Graptolites. Personne 
ne Va vu, excepté dans les spécimens aplatis, recueillis dans les schistes! 

L'axe solide est un bátonnet élastigue de —$3% de wm ďépaisseur. Il ne perd presgue jamais sa conti- 
nuité, méme dans un état défavorable de conservation. © Dans les coupes minces, il se distingue done tres bien de 
la couche noire fréguemment interrompue. Par conséguent, sa composition devrait différer de celle de la couche 
noire.  Dans le voisinage, la couche a coins S'épaissit considérablement, la couche noire beaucoup moins, et 
celle-lá forme avec la guatrieme couche, gui suit, une saillie pénétrant dans Vintérieur du canal commun.  Voir 
Jes. sections, Pl 1,"ig- 1319, 44F12 Hp 

A cause de son peu dépaisseur et de son cours serpentant, Vaxe ne s'observe gue rarement dans toute 
sa longueur sur les coupes longitudinales. 

La guatriéme couche, gue nous désignons Sur nos figures par la lettre d, est la couche ů colonnettes. 
Elle apparait dans les coupes longitudinales, Pl. 1, fig. 2, 5, 6, comme une bande mince, brun foncé a la lumiere 
par transparence, et toujours jaune orange a la lumičre réfléchie. Pour faciliter Vorientation, Von a indigué 
cette couche par cette méme couleur jaune. Sur les plus fines couches minces, on remargue, au moyen d'un fort 
grossissement, guelle se compose de colonnettes fortement serrées, perpendiculaires a Vaxe, gui, d'un cóté, 
Sappuient immédiatement a la couche A coins, et, de Vautre, a la doublure de la couche péridermigue, vers 
Vintérieur du canal commun. Son épaisseur, sur les sections transverses, est de 3360 4 Tě40 de mem. C'est 
done une peau trés mince, gui tapisse la paroi interne, sous la doublure du périderme. Sa présence ne peut 
étre démontrée gue sur des coupes extrémement minces, et la structure en colonmettes est surtout visible sur les 
renfiements piriformes des orifices, Pl. 1, fig. 8. 


1] 


Cette couche, ainsi gue la couche péridermigue gui la recouvre, sont, par suite de leur cxtréme 
tóénuité tres rarement bien conservées. © Ainsi, par ex., il est presgue impossible de constater leur. présence 
sur les coupes polies des spécimens provenant du calcaire a gros grain de Vyskočilka. © Les difórences. offertes 
par la couleur et la composition de la roche, surtout pres de Vorifice, indiguent les limites de ces couches. 
(Voir PI. 2, fig. 9, 10.) Elles sont au contraire presgue toujours bien reconnaissables sur les coupes minces 
des spécimens du calcaire a grain fin, et presgue compacte de Tachlowwitz. 


Bietioliles Geiniizianus, Barrande. 


Structure générale. 


L'étude de la conformation générale de ce genre, intéressant a plusieurs points de vue, a occupé un 
grand nombre de paléontologues des plus éminents; nous citerons ici Barrande,“) Hall,““) Nicholson,“*“) Lap- 
worth.****) © Malheureusement, Vétat défectueux des mátériaux, ou plutót la méthode gue ces savants ont suivie, 
ont non seulement laissé beaucoup de détails inapercus, mais ont eu pour résultat des opinions contraires sur la 
forme extérieure du polypier entier et sur la situation des deux axes. 

Les travaux de Tórnguist,+) de Tullberg++) et de Jaeckel ++) annoncent déjá un grand progres vers la 
connaissance du polypier de Fetiolites. 

La deseription la plus exacte et, en méme temps, la figure la plus instructive nous ont été fournies par 
Gerh. Holm. Nous croyons gu'il sera tres utile pour faciliter au lecteur la compréhension de notre description 
ultérieure, de citer ici celle de Holm, +111) parce gue les résultats auxguels nous sommes parvenus au moyen de nom- 
breuses coupes minces, faites sur des spécimens en relief, tirés du calcaire, concordent entiérement avec les siens. 

„Il serait peut-étre a propos de communiguer guelgues observations concernant la structure du polypier. 
et gue jai faites sur guelgues spécimens de sphéroides calcaires, dans les schistes a Retiolites.  Dans la plupart 
des cas, les sphéroides consistent en un calcaire si fortement argileux, gue, aprěs les avoir traités par Vacide, il 
reste une masse argileuse compacte.  Dans deux cas seuls, parmi les différents procédés de dissolution gue jai 
employés, jai réussi, apréěs avoir dissous le calcaire par Vacide, a débarrasser de la roche des fragments de 
sguelette chitineux de cette espěce. Un bloc de roche calcaire gue jai trouvé, il y a guelgues années, a Motala, 
consistait en un calcaire si pur, gu'il s'est dissous tout entier, en ne laissant guw'une fine vase argileuse avec les 
fragments de Retiolites gui y étaient renfermés. Le spécimen ainsi conservé offrit Uheureux hasard gue, a travers 
le réseau mince et transparent, on pouvait voir immédiatement la structure interne du polypier et, par la, obtenir 
de celui-ci une image bien plus distincte et plus sůre gue celle a laguelle on a pu parvenir jusgu'ici par le 
© poliment.“ 

La peau membraneuse du périderme, aussi bien gue toute trace de cloisons de cellules, ont disparu; les 
parties conservées consistent done en un réseau, et en un sguelette gui est composé de cótes (Leisten) chitineuses, 
grossiěres, et gui donne au polypier une forme en méme temps gun appui solide. 

La fig. 1 de notre Pl. 3 est destinée A représenter la structure du sguelette. Elle montre Vexemplaire 
le plus complet sur la partie proximale du polypier, dont la pointe n'est pas tout a fait distinete.  Afin de mettre 
autant gue possible en évidence la structure du sguelette interne, le réseau est supposé enlevé sur les deux sur- 
faces latérales. La virgula droite est placée sur le cóté opposé a Vobservateur, la věrgula courbée en zigzag, 
sur le cóté tourné vers Vobservateur. 


*) Joach. Barrande: Graptolites de Bohéme. Prague 1950. 
**) James Hall: Graptolithes of the Ouebec Group. Geological Survey of Canada Dec. II. 1865. 
***) H. Al. Nicholson: Monograph of the british Graptolitidae. London 1872. 
****) Ch. Lapworth: On the Classification of Rhabdofora. Geological Magazine. 1873. Vol. X. Nro 11—12. 
+) Sv. Leonh. Tórmguist: Studier čfver Retiolites. Geologiska Fórenings i Stockholm Fórhandlingar 1850. Nro 63, Bd. V. No 7. 
+1) Sv. Axel Tullberg: Skines Graptoliter II. Sveriges Geologiska Undersokning. Ser. C. N'o 55. 
+++) Otto Jaeckel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins, mit besonderer Berůcksichtigung der in demselben enthal- 
tenen Graptoliten. Zeitschrift der deutschen Geolog. Gesellschaft 1899. 
+t+t) Gerhard Holm: Gotlands Graptoliter. Bihang till K. Svenska Vetensk. Akademiens Handlingar, Bd. 16. Afd. IV. Nro 7. 
2. Taflor. Stockholm 1890. 


Á 
ho 


De chague angle de la virgula recourbée en zigzag, se dirige vers Vextérieur une cóte pariétale gui 
forme la ligne de séparation entre les deux cellules. Cette cóte se dirige ďabord faiblement vers le bas, se 
recourbe subitement a angle obtus, de sorte gue sa direction continue faiblement vers le haut.  Plusieurs cótes 
pariétales correspondantes se dirigent également vers les orifices des cellules. Elles partent, A la méme hauteur, 
de la virgula drojte et de celle en zigzag, en alternant a droite et a gauche. (Ces dernieres cótes sont, 
comme sur le cóté opposé, dabord dirigées faiblement vers le bas, ensuite faiblement vers le haut, et forment 
ainsi un angle obtus.  Čet angle est naturellement plus rapproché de la ligne médiane de la surface gue Vangle 
du cóté opposé. 

Pres de Vorihce des cellules, les deux cótes se replient a angle droit vers Vintérieur, et passent une 
dans Vautre, en se reliant par la cóte chitineuse gui sépare Vorifice de deux hydrothegues contigués.  (Cótes de 
Porifice, he. 4.) 

De Vangle en zigzag de la virgula part, outre la cóte pariétale gui vient dWětre décrite, encore une cóte 
chitineuse (cóte transverse interne). Celle-ci est a peu prés anguleuse, dirigée vers Vintérieur; elle stétend vers 
la cóte pariétale, sur le cóté opposé du polypier, sur guel cóté elle est insérée a peu prés au milieu de sa cour- 
bure a angle obtus et de la virgula droite. La cóte chitineuse gui se dirige dans la ligne externe de séparation 
de la cellule, est ainsi changée en un anneau fermé, de forme trapézoidale. 

Toutes les cótes chitineuses, y compris celles gui sont rompues, ainsi gue les vireula, sont a peu prěs 
de méme épaisseur, et forment, en se réunissant entre elles, un tout cohérent, un sguelette intérieur donnant une 
forme et un appui. 

La fig. 5 montre, en projection et ďen haut, Ventrelacement des cótes des deux hydrothěgues les plus 
élevées, sur le méme spécimen représenté dans la figure précédente, afin de faire voir distinctement le rapport gui 
existe entre le réseau et le sguelette, entre les canaux communs et la forme des cótes de séparation. 

L'aréte tournée vers le haut est formée par la section transverse de la surface latérale avec la virgula 
droite; Varéte tournée vers le bas est formée par la surface latérale et la virgula en zigzag. 

A Tintérieur, tout prés de la premiére aréte, Von voit, dans la ligne médiane, la section ronde de la 
virgula droite fig. 3 ví, et, un peu plus loin de cette derniěre, a gauche de la ligne médiane, la section égale- 
ment ronde de la virgula en ziozag fig. 3 VŽ. 

Le cóté gauche des figures montre les cótes de séparation pres des cellules supérieures de gcauche; le 
cóté droit montre les mémes cótes pres des cellules complétes et supérieures de droite.  Ces derniěres sont natu- 
rellement plus bas, parce gue les cellules alternent ensemble. Par suite de cela, la cóte pariétale gui se trouve 
a gauche de la virgula droite est située, ainsi gue la cóte interne transverse, sur un niveau plus élevé gue les 
mémes parties de droite; la virgula en zigzag, visible sur la projection, S'abaisse de gauche a droite. 

Le profil transverse du polypier a la forme d'une lentille réguliére aux bords obtus. Le réseau de la 
face latérale est soudé au cóté externe de la cóte pariétale, avec la partie de celle-ci, gui est située en dehors 
de la flexion, et de telle maniére gue le réseau, guoigue ses fibres partent des cótes pariétales, ne parait gue 
toucher ces derniéres dans toute leur longueur. 

Dans la face verticale, la courbure de la cóte pariétale a angle faiblement obtus, dépeinte dans la deserip- 
tion des figures précédentes, accompagne une autre courbure semblable dans la face horizontale, vers le centre 
du polypier. Pres de la cóte pariétale, vers le cóté de la vireula droite, cette direction se continue dans Tinté- 
reur Jusguau point de sortie de la cóte transverse interne, tandis gue la portion la plus interne de la cóte 
pariétale, prés de la vireula droite, se penche de nouveau faiblement vers Vextérieur, bien gu'elle n'atteigne pas 
le réseau. | Par la, il se produit, en dehors de la ligne médiane de la face latérale, um canal étroit, ouvert, longi- 
tudinal, borné a Vextérieur par le réseau, a lintérieur, par la virgula droite et la portion interne de la cóte 
pariétale gui part de la virgula droite. 

Sur le cóté de la virgula en zigzag, les cótes pariétales forment également, outre la flexion faiblement 
obtuse de la face verticale, un canal semblable a celui de la face horizontale, et, par la, la partie interne est un 
peu dirigée en dedans. Il en résulte aussi de ce cóté un canal longitudinal, borné A Vextérieur par le réseau, 
et a Vintérieur par la virgula en zigzag et la partie interne des cótes pariétales. 

Le long de Vaxe central du polypier, s'étend un espace vide: c'est le canal commun. I est limité par 
les cótes transverses internes, par les virgula en zigzag et droite, en méme temps gue par la partie interne des 


15 


cótes pariétales gui partent de la virgula droite, et il ne présente aucun point de contact avec le cóté externe du 
polypier. Les cótes transverses internes, en divergeant un peu vers la virgula en zigzag, Causent de cóté-lá un 
élargissement du canal. Cette section transverse a donc, en faisant abstraction de la faible courbure en arriere 
du plus petit cóté, la forme d'un trapěze, dont la hauteur atteint a peu pres le double de la largeur médiane. 

La présence des canaux latéraux expligue facilement pourguoi les virgula et les parties des cótes parié- 
tales gui les environnent, ne sont pas visibles sur le cóté externe du polypier, dans les spécimens gui ont con- 
servé leur relief. C'est précisément le cas pour Vexemplaire de Gothland, gue Linnarsson a figuré.“) 

Dans les spécimens comprimés dans les schistes, les virgula et les cótes pariétales sont saillantes, parce 
gu'elles sont fortement pressées contre le réseau.  Auelguefois, les deux virgula peuvent saillir en méme temps 
sur le méme cóté. Dans ce dernier cas, elles sont souvent Vune sur Vautre, et les faces latérales du polypier 
se ferment par suite de la compression, de sorte gue les orifices de chague rangée de cellules sont disposés dans 
le méme plan gue les faces latérales. Les cótes pariétales se présentent aussi lá comme des lignes doubles. Si, 
comme c'est le cas dans les spécimens renfermés dans les schistes, les polypiers se fendent en deux parties 
égales, de maničre gue le cóté interne reste visible, alors on voit saillir, soit la partie externe seule des cótes 
pariétales, soit les cótes pariétales completes avec les virgula, sous la forme dun fil en relief, 
surface de fente se trouve en dedans ou en dehors des virgula. La fig. 13, Pl. 1, gue donne Tullberg dans sa 
publication intitulée Skanes Graptoliter 2, représente un spécimen excellent sur leguel ces deux cas sont bien 
visibles.  Auelguefois, om croit remarguer, sur le cóté interne, une trace des cótes transverses internes, comme 
dans la figure de Retiolites venosus, Hall. **) 

La fig. 4, Pl. 3, montre les orifices de deux cellules. La forme est a angle droit, et la longueur atteint 
le double de la largeur. Les cótes gui séparent les cellules sont reliées entre elles par de fines fibres chitineuses, 
gui composent également les bords latéraux des orifices.  Ces bords ne forment pas le sguelette proprement dit, 
mais ils doivent étre considérés comme des parties du réseau.  Celui-ci permet de distinguer des mailles parfois 
disposées entre les cótes pariétales. 

Dans les spécimens gue nous venons de décrire, guoigue Von ne puisse observer, malgré leur état favo- 
rable, aucune trace de paroi extérieure et intérieure, il est cependant certain gue ces parois ont existé, gu'elles 
aient disparu ou laissé exceptionnellement de rares vestiges, par suite de leur extréme fragilité, 

Zittel***) mentionne gue le réseau de Retiolites est couvert d'une simple couche épidermigue. 

Barrande et Geinitz+) ont vu entre les cellules des cloisons de séparation, et Tórřnguist+) a étudié et 
décrit leur forme apres avoir poli des exemplaires remplis de pyrite. 

A en juger par la fig. 1 de sa Pl. 10, Tórnguist parait avoir eu aussi a Sa disposition un spécimen de 
Stomatograptus Tórnguistí Holm, dont les cloisons étaient directement visibles entre les cellules. On reconnait, 
sur cette figure, la présence indubitable de ces cloisons, a la partie distale fortement comprimée du spécimen. 
I est remarguable gue Tórnguist n'en fasse aucune mention dans le texte. La diagnose de Retiolites gue donne 
Tullberg, dans son ouvrage Skánes Graptoliter TI, porte gue les canaux communs sont entourés de cloisons, dans 
lesguelles sont enfermées les deux virgula, avec les fibres chitineuses gui en partent, et de plus gue, parmi 
ces cloisons, ceiles gui limitent les cellules sont munies de fentes étroites par lesguelles les. Hydroides gui 
vivaient dans les cellules étaient en communication directe avec la masse du cenosargue dans les canaux communs. 
D'apres Jaeckel, Vorifice externe des cellules de Retiolites Geinitzianus mest pas formé par Vouverture 
entiére comprise entre les cótes de Vorifice et les arétes latérales du réseau, mais cet orifice est fermé a peu 
pres jusgu'a la moitié, par une membrane mince gui ne laisse ouvert gue vers le haut un orifice ovale. 

Nous navons jamais rien observé de semblable; mais, sur un spécimen extrémement bien conservé de 
Štomatograptus Tórnguisti, $+), nous avons trouvé gue, prés des extrémités proximales, les pores des cellules et 


Suivant gue la 


1%) Linmarsson: Om Gotland Graptoliter fig. 13. Ofversiet of Vetenskaps-Akademiens. Fórhandlingar 1979. Nre 5, Stockholm. 
**) J. Hall: Graptolites of the Ouebec Group. Pl. B. fig. 21. 
***) K. Zittel: Handbuch. 
+) H. B. Geinitz: Die Versteinerungen d. Grauwackenformation in Sachsen I. Leipzig 1852. 
++) S. L. Tórmgučst: Studier fver Retiolites. Geologiska Fórening Fórhandlingar. Bd. 5, pag. 292. 1850. 
+T+) Stomatograptus apparait également a Vyskočilka, prěs Prague, et A Ratinka, prós Beraun, dans la zone des Monogr. priodon 
et des Retiol. Geinitzii, de sorte gu'on a pu facilement confondre ces formes d'apparence semblable, guoigue de structure 
différente. 


14 


des canaux latéraux étaient fermés par une mince peau péridermigue uniforme, sans aucune fente ni ouverture 
guelcongue. 

On ne distingue également sur les spécimens de la Suěde ni cóté concave, ni convexe, mais les deux 
rangées de cellules sont placées dans le méme plan, et la section transverse est symétrigue dans les deux sens 
de Vaxe. La seule différence gue montrent les deux moitiés latérales du polypier, consiste dans la structure inté- 
rieure et inégale, gu'offrent les virgula et les cótes gui en dépendent.“ 

Par cette deseription détaillée et accompagnée de figures tres instructives, G. Holm a corrigé les opinions 
des anciens sSavants, et nous nous sommes contenté de ne figurer gue deux spécimens polis de la Bohéme, pour 
montrer gu'il n'existe aucune différence entre les véritables Retiolites de la Bohéme et ceux de la Suěde. 

Les matériaux dont nous nous Sommes servis pour nos coupes minces proviennent de Listic, nord-est de 
Beraun. Le calcaire appartient au niveau élevé de la bande e 1 et renferme, outre Retiolites, Cyrtograptus Mur- 
chisoni Čorr., Monograptus priodon, Cardiola imterrupta Sow. et beaucoup dautres bivalves et de Céphalopodes. 


Structure. 


Tous les éléments du sguelette chitineux de Retiolites GGeimitziamus: virgula, cótes, fibres du réseau, 
possědent la méme structure; ils se composent de 3 couches. La couche externe, gui recouvre chague fibre, 
est Venveloppe gue nous désignons constamment dans nos figures par la lettre a. 

Sur les coupes minces, elle apparait comme une bande jaune foncé ct ridée, de —$50 4 T000 de mm 
dépaisseur. Nous la considérons comme le produit de la couche médiane suivante a“, gui est une peau mince, 
jaune pále, uniforme et continue. Son épaisseur varie, suivant le diamětre des fibres, du bourrelet ou de la 
virgula, de 34x A 00 de m. La troisiéme couche, gue nous nommons couche mořre, a cause de sa couleur, 
est analogue a celle des Monograptidae. Son épaisseur varie de 5 A 99 de 9m. Dans les fibres les plus 
fines du réseau, elle s'abaisse jusgu'a —3% de mm. 

Les particularités de cette structure, gui ne trouvent presgue pas d'analogie dans les Monograptidae, 
confirment de nouveau cette opinion gue les Retiolitidae forment un groupe a part, entiérement différent de tous 
les autres Graptolites. 


n 


- 


1 R E EXPLICATION DES FIGURES. 


E Etage Fig. Etage 


Wonograptus prčedďon. Bronn.. . E—e1 | 3. Coupe verticale transverse A travers la partie dorsale 


Coupe verticale transverse a travers la partie dorsale 
de Uhydrosome, montrant la place normale de chacune 
des couches. 


N“ de la préparation microse. — 348. — Grossisse- 
ment: A. I. +5. — Tachlovitz. 


a. Couche épidermigue. 

b. Couche nojre. 

c. Couche a coins. 

d. Couche a colonnettes. 

as. Axe solide. 

a“. Doublure de la couche épidermigue. 


Coupe horizontale longitudinale a travers le polypier. 
N“ de la préparation = 174. — Grossissement: +. 
— Tachlovitz. 


a. Couche épidermigue. 

b. Couche noire, gui pénětre dans la couche a coins 
e, et occupe derrieére celle-ci la position anor- 
male pres du point X. 

d. Couche striée. 

or. Orifice extérieur de cellule. 

ce. Canal commun, rempli de calcaire cristallin. 

a“. Couche épidermigue de la paroi supérieure de Vori- 
fice. Elle sert de doublure a Vintérieur, passe sur 
le bord de Vorifice et revět les cellules internes 
et les parois du canal. 

b“. Couche noire. Elle s'épaissit lentement. 

c“. Couche a coins. 

a““. Couche épidermigue de la paroi inférieure de Vori- 
fice, formant également une doublure. 

b““. Couche noire, de la paroi rétrécissant Vouverture 
externe et s'épaississant rapidement. 

d““. Couche a colonnettes. 

y. Point de la couche noire oů elle est épaissie, et 
oů la paroi inférieure de Vorifice de la cellule plus 
jeune se fixe sur la paroi supérieure de Vorifice 
de la cellule inférieure, plus ancienne. 

Z. Parois communes des cellules. 

P- Renfiements piriformes a Vextrémité des ouvertures 
internes: 

a. Couche épidermigue. 
b. Couche noire. 
d. Couche a colonnettes. 

La coupe n'étant pas faite exactement dans le plan 
symétrigue, mais un peu obliguement, la couche a coins 
© est moins visible dans le voisinage des orifices des 
cellules, notamment dans le faible grossissementde *+*/,. 


de Vhydrosome, montrant la position normale de chague 
couche. 

N" de la préparation = 343. — Grossissement = !99,. 
Les couches sont désignées comme dans les fig. 1 et 2, 
gui précedent. — Tachlovitz. 


Autre coupe verticale transverse A transvers un spéci- 
men comprimé de Tachlovitz. La couche noire b 2 
passe de la position anormale gu'elle occupe dans la 
partie dorsale comprimée, dans la position normale sur 
les cótés b 1. 

N“ de la préparation = 178. — Grossissement = 45. 

Désignation des autres couches, comme dans les figu- 
res précédentes. 


Coupe longitudinale horizontale, prise dans le voisinage 
de la rainure dorsale, montrant la position anormale de 
la couche noire b. Couche a colonnettes d, visible dans 
la paroi du canal ainsi gue dans le renforcement piri- 
forme aux extrémités des ouvertures internes des cel- 
lules p. 

N“ de la préparation = 174. — Grossissement = %“,. 
— Tachlovitz. 
%d. partie dorsale fortement grossie. La couche A coins 
© montre une striation transverse dans chacune des 
lamelles. La couche d est composée de colonnet- 
tes tres denses. La teinte en jaune orange n'est visible 
gu'a la lumičre réfléchie; cette couche est gris foncé 
de sépia, a la lumičre par transparence. Les colon- 
nettes ne se distinguent gue sur des coupes trés min- 
ces. — Grossissement = **9/,. — Préparation N“ 174. 
— Tachlovitz. 


Coupe longitudinale a travers le bord de Vouverture 
externe de Monograptus Roemert, Barr. (représentant 
du sous- genre Pristiograptus, Jaeckel. Les parois 
supérieure et inférieure de la bouche sont également 
formées. 

La couche noire b est ondulée prěs de son épaissis- 
sement; c'est un phénoměne constant chez ce groupe. 
Grossissement = ““,. — Préparation N9 358. — Buto- 
witz, lentilles de calcaire. 

Renflement piriforme de la paroi cellulaire pres de Vori- 
fice interne; fortement grossi Mom. priodon, Br. 

La coupe a été faite a dessein un peu obliguement, 
plus prčs de la surface, et non au milieu du renfle- 
ment, afin de prouver gue la couche A colonnettes d 
vient immédiatement apres la doublure de la couche 
épidermigue a“, et forme une enveloppe sur la capsule 
piriforme.  Apres la couche d suit la couche a coins 
e, et la couche noire b forme le centre de la capsule. — 
Grossissement = *99/;. — Préparation N“ 174. — 
Tachiovitz. 


Jar Perner Etudes sur les Graptolites, Part. [“ Pl 1 


M =- ZLLLLYL©= 


Aut.ad nat.del. 


Fig. 


9. 


Etage 
Monograpius prčodon. Pronn.. . E—el 


Coupe verticale transverse a travers le polypier. 
as. Axe solide. 
b. Couche noire de la paroi cellulaire. 
id. partie dorsale fortement grossie. 
L'axe solide as. est situé dans le sinus de la couche 
a Coins. 
Coupe verticale longitudinale, prise dans le voisinage 
de la surface du sillon dorsal. La couche épidermigue 
a est enlevée sur les bords de la préparation. 
D. Couche nojre. 
c. Couche a coins (section transverse). 
ce. Calcaire cristallin. 
as. Axe solide, placé dans la couche a coins du sil- 
lon dorsal. 
Préparation = N" 328. —  Grossissement = *9,. — 
Vyskočilka. 
id. Zone marginale fortement grossie. 
b. Couche nojre. 
c. Couche a coins. 
e. Calcaire cristallin, intercalé. 
Coupe verticale longitudinale a travers la partie libre 
de la cellule. 
b. Couche noire, épaissie au point de contact oů se 
rencontrent les parois cellulaires libres. 
ec. Couche a coins. 
Préparation NY 349. — Grossissement = 5. 


Partie fortement grossie du renflement piriforme au bord 

de Vorifice interne. 

a. Couche épidermigue, (sa doublure). 

e. Couche a coins avec une  striation  transverse 
fibreuse, composée de colonnettes prismatigues, con- 


vergentes. 
b. Couche nojre. (Voir fig. 11 et Pl. 1, fig. 8.) 
Préparation N" 348. — Grossissement = **",. 


Fig. 


10. 


11. 


9 EXPLICATION DES FIGURES. 


Etage 


Coupe horizontale longitudinale, a travers le sillon dorsal. 


b. Couche nojre. 
c. Couche a coins. 
as. Axe solide. 

Préparation N9 348. — Grossissement = *9,. 
Coupe analogue a travers Vorifice externe des cellules. 
Paroi supérieure, fortement grossie. Préparation N“ 339. 
— Grossissement %99,. 

Coupe analogue a travers la paroi inférieure de Vori- 
fice.. La couche noire b est plus renflée gue dans le 
cas précédent, elle se rencontre au point Y avec la 
couche noire de la paroi supérieure de la couche infé- 
rieure, plus ancienne b 1. Ces deux couches soudées 
ensemble y et pl forment la paroi mince commune 
de Vintérieur de la colonie. (Voir Pl. 1, fig. 2.) La 
couche a coins © est tres fortement développée:; la 
couche péridermigue est dans ce cas tres mal conservée. 
Ce fait ne se produit gue dans dans les spécimens du 
calcaire A Céphalopodes de la bande e 1, de Vyskočilka. 


Préparation N“ 155. —- Grossissement = *9,. — 
Vyskočilka. 
id. fortement grossie. La couche a coins © montre 
la structure fibreuse.  Méme préparation. © Grossisse- 


Men — | 

Désignation des couches comme dans les figures pré- 
cédentes. 
Coupe  travers le renforcement pyriforme de Vorifice 
interne. Méme préparation et méme désignation. Gros- 
sissement — 


oĎ 


Pl. 


Jar Perner Etudes sur les Graptolites, Part. I“ 


Aut. ad nat.del. 


M 


pb 


12. 


zj EXPLICATION 
Etage 
Retiolites Ereřněrsié. Barr.. . . . E—el 


Extrémité proximale du polypier, a demi détachée du 
calcaire au moyen de Vacide, montrant la structure in- 
terne. Le réseau épais est en partie omis de chague 
cóté. 
ví. Virgula droite. 
V2. Virgula en zigzag. 

p. Cótes pariétales. 

Grossissement = '%,. — (Copie d'apres Holm.) 
id. surface du polypier. Grossissement = "%,, 
id. section idéale a travers le polypier. 

Désignation des éléments, comme fig. 1. — Gros- 
sissement = !%,. 
dd. vue latérale dun exemplaire entiérement détaché 


au moyen de Vacide. Grossissement = '%,. 


Joupe longitudinale horizontale, plus rapprochée de la 
surface. 

a. Couche jaune enveloppante et intercalaire des noeuds 

alternants et coupés de la virgula en zigzag. 

b. Masse noire des cótes pariétales. 
Préparation N9 322. 
Coupe analogue, prise a travers la virgule droite AS., 
et dessinée a la lumičre. 

Préparation N“ 321. — Grossissement = "9,. 


Grossissement = '*,. 


Méěme préparation,. vue de Vautre cóté. 

r. Empreintes et traces du réseau de la surface. 
Coupe horizontale, prise prěs de la surface, pour mon- 
trer la structure du réseau entre les cótes pariétales. 

a. Couche jaune enveloppante. 

b. Couche noire, principale. 

Préparation N© 306. — Grossissement = “*/,. 
Coupe analogue a travers la virgula droite. 

Désignation des couches, comme dans la figure pré- 
cédente. — Préparation NY 304. — Grossissement = **/,. 
Virgula droite, fortement grossie. 

Préparation N“ 305. — Grossissement = ?%,. 
Coupe longitudinale horizontale a travers la virgula 
droite V Í, les fibres du réseau et les cótes. 

Préparation N9 305. — Grossissement = '9,. 
Section transverse a travers le noeud de la virgula en 
zigzag. 

a. Couche enveloppante. 

a 1. Couche intercalaire. 
b. Couche nojre. 
NÝ de la préparation = 322. — Grossissement = **9/,. 


DES FIGURES. 


Fig. 


Etage 


WMonograptus priodďon. Bronn. 


13. Spécimen provenant de la méme couche gue Retiolites 


Geimitzii et figuré pour montrer la teinte de ses 3 
couches, gui est dans ce cas la méme gue dans Reto- 
lites. Voir les planches précédentes. 

Section du renflement piriforme sur Vorifice interne. — 
Préparation N“ 310. — Grossissement = %9,. 

Cette figure, destinée primitivement a la Pl. 2, a été 
placée ici A cause de sa couleur jaune. 


Jar Perner, Etudes sur les Graptolites, Part. 1“ 


« 


be 


S 
NÍ 
BRN 


by 


Aul.ad nat.del 


EES 


SUR LES 


GRAPTOLITES DE BOHEME 


PAR LE 


D"* JAROSLAV PERNEER, 


ASSISTANT AU MUSÉE D'HISTOIRE NATURELLE, A PRAGUE 


EA RE: 


MONOGRAPHIE DES GRAPTOLITES DE LÉTAGE HD 


AVEC 5 PLANCHES LITHOGRAPHIGOUES. 


SUITE DE LOUVRAGE: 


SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, rAR JOACHIM BARRANDE. 


EprTkE aux FRAIS pu BARRANDE-FONDS, 


TRADUIT PAR A. S. OUDIN, ANC. SECRÉTAIRE DE J. BARRANDE. 


Kr 
BRAGUFE. 


EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIC. 


1595. 


IMPRIMERIE DE CHARLES BELLMANN A PRAGUE. 


Avant-propos. 


6- travail gue nous présentons aujourďhui aux Savants forme la deuxiéme partie de nos Etudes sur les 
Graptolites de Bohéme. Conformément au programme gue nous avons fait connaitre dans la premiére partie, nous 
décrivons ici les Graptolites de Vétage D = Ordovician, Lapworth, faune seconde de Barrande, a Vexception de ceux 
des Colonies. 

Tout d'abord, nous dressons par ordre chronologigue une liste des ouvrages gui se rapportent au sujet 
gue nous traitons.  Chacun deux est accompagné dun numéro gue nous indiguons dans le texte, au lieu de répéterv 
le titre en entier. Les numéros margués dun astérisgue signifient gue nous náavons pas pu consulter Vouvrage. 

Nous croyons gue beaucoup de nos confrěres auraient avantage a emplover cette méthode. Ils épargneraient 
beaucoup de temps et de peine dans la recherche des nombreuses publications gui composent la bibliographie déja 
si riche des Graptolites; d'autant plus gue les anciennes listes dressées par Hall, Nicholson et Hermann sont 
défectueuses, et gu'il n'existe, gue nous Sachions, aucune liste des publications parues dans le courant des 20 
derniéres années, si fécondes cependant en ouvrages importants. 

Nous faisons suivre cette liste chronologigue dun Apercu historigue des ouvrages consacrés entiérement 
ou en partie a Vétude des Graptolites de Bohéme. Nous avons soin d'en reproduire succinctement le contenu et 
de Vaccompagner de remargues sur les résultats obtenus. 

Ces deux listes renferment tous les ouvrages gui traitent des Graptolites; c'est pourguoi nous aurons 
occasion de les citer dans la III“ et IV“ partie de nos Eřudes. 

Ensuite nous présentons dans un Tableau toutes les espěces de Graptolites de la Bohéme, gui sont citées 
dans les travaux de nos prédécesseurs. — Chacune delles est accompagnée du nom de Vauteur gui la signale pour 
la premičre fois. 

Enfin, nous abordons la description des espěces, pour laguelle nous adoptons le systeme de Tullbere. 

Nous prenons la liberté d'exprimer ici notre plus vive gratitude a notre maitre, M. le Prof. Dr. Ant. Fritsch, 
gui a contribué par ses conseils et ses secours a la présente publication; a M. M. les Membres de la section 
d'Histoire naturelle de VAcadémie bohéme, pour la bienveillante subvention gu'ils nous ont accordée afin de nous 
faciliter nos voyages d'explorations, a M. le Prof. Lapworth de Birmingham gui, non content de consacrer ses 
moments de loisir a nous montrer sa magnifigue collection de Graptolites au Masson College, a poussé Vamabilité 
jusgu'a vouloir entreprendre avec nous plusieurs excursions, afin de nous indiguer, sur le terrain typigue des 
Graptolites, la succession des zones dans VOrdovicien et le Silurien de I'Angleterre, et nous a prété son précieux 
concours dans la détermination des espěces douteuses. Nous adressons également nos remerciements a M. M. R. B. 
Newton et C. D. Sherborn pour les services gu'ils nous ont rendus pendant les études gue nous avons faites dans 
plusieurs collections. géologigues de Londres. 


PRAGUE. — Juin 1895. 


+ 


TREPROBDUCTITOI 


N ous exposerons ici guelgues observations générales sur Vordre U'apparition des Graptolites dans Vétage D 
de la Bohéme. 

Dans cette division de notre terrain, les Graptolites sont beaucoup plus rares gue les fossiles des autres 
classes. II convient dattribuer la cause de cette pénurie au caractěre pétrographigue de ces couches. 

En premiere ligne dominent les grauwackes et les guartzites.  Ensuite viennent les schistes argileux et 
a gros grain, dont se compose une grande partie de cet étage. Les rares empreintes de Graptolites gue ces 
schistes renferment, sont tres difficiles a déterminer. Les schistes argileux a grain fin forment des horizons géné- 
ralement peu puissants, mais bien définis, oů les Graptolites apparaissent plus fréguemment. © Malheureusement, 
Vacces de guelgues-uns de ces horizons offre aujourd'hui beaucoup de difficultés. © Ainsi, p. ex. dans les endroits 
oů la bande d1 est riche en minerai de fer, Von rencontre plusieurs couches de schistes argileux, talco-micacés 
(d1 P), gui sont enclavées dans des couches isolées de minerai (Chamoisite, minerai de fer oxydé, ete.) et renfer- 
ment souvent des Graptolites bien conservés. Mais Vexploitation ayant cessé depuis de longues années dans la 
plupart de ces localités, les galeries abandonnées, comblées ou envahies par les eaux, sont devenues inaccessibles. 
La difficulté de rassembler des matériaux augmente encore celle gue Von éprouve, guand il sagit détablir 
Vassociation des Graptolites et leur distribution dans les différentes zones, ď'aprés Vordre stratigraphigue. 

La présente étude est basée sur Vexamen des nombreux spécimens gue nous ont fournis les riches collec- 
tions du Musée de Bohéme, y compris la collection Barrande. En outre, nous avons trouvé, dans la collection de 
VUniversité tchégue, des matériaux trés bien conservés, gue le Prof. O. Novák avait recueillis a différentes reprises 
et dans des occasions favorables, telles gue le percement de galeries, etc. 

Enfin, guelgues notes manuscrites de Barrande et du Prof. Novák, ainsi gue les nombreux matériaux 
gue nous avons rassemblés personnellement dans les bandes d1 et d5, nous fournissent un grand nombre de faits 
gui nous permettent de mettre en évidence les contrastes gue présente sous le rapport stratigraphigue la faune 
de chague zone des bandes mentionnées. 

Ces documents seront utilisés dans la guatriéme partie de nos études, c'est-a-dire dans celle oů nous nous 
proposons de comparer la distribution géologigue des Graptolites de Bohéme avec celle des dépóts des contrées 
étrangeres. s 

II nous arrive assez fréguemment de rencontrer, parmi nos Graptolites de Vétase I), des spécimens con- 
servés en relief: ce sont en général des individus gui ont subi une compression latérale, et gui, a cause de cela, 
ne se laissent pas déterminer avec autant de précision gue les empreintes. 

Dans les nodules de Rokycan, bande d1—y, Didymograptus ne se présente guěre gue sous forme de 
roche compacte. Čes nodules sont des concrétions siliceuses, sphéroides et ovoides, mélangées d'oxyde de fer. 
Leur diamětre varie de 4cm a 2dem. Is gisent dans les schistes noirs micacés d'Osek. Souvent ils ont été 
entralnés par les eaux et, en dehors des Graptolites, ils renferment beaucoup d'autres fossiles admirablement con- 
servés en relief ou comme moules internes. 


o 


GND) VO) 


> Z a M- A% 


ab 


1727. 


1735. 
1751. 
1768. 
192. 
1822. 
1828. 
1829. 
1835. 
1837. 
1839. 
1840. 


1842. 


1843. 


1845. 


1846. 


1847. 


1848. 


1849. 


Liste des ouvrages publiés sur les Graptolites. 


Magnus von. Bromell.  Lithographiae Suecanae specimen primum et secundum (Acta. literaria 
Sueciae Upsaliae publicata. Vol. I. « II. 1720.—1729.). 

Limné. Systema naturae. — Editio I. Regnum lapideum. 

Limné.  Skánska resa. 

Linné. Systema naturae. © Editio XII. "Tomus III. 

G. Wahlenberg. Petrificata telluris Suecanae. (Nova Acta Regiae Societatis Scientiar. Upsal. Vol. VIII.) 

Schlotheim. © Petrefactenkunde. 

Ad. Brongniart. Histoire des Végétaux fossiles. 

Friedr. Holl. Handbuch der Petrefacten. II. 

Bronm.  Lethaea Geognostica I. 

Hísimger.  Lethaea Suecica. | Supplementum I. 

Rod. Murchison. © Silurian System. 

Eichwald. © Silurian System in Esthland. 

Hisimger.  Lethaea Suecica Supplementum II. 

Ouenstedt. © Neues Jahrbuch fůr Mineralogie p. 275. 

Aleide D'Orbigny.  Vovage dans VAmérigue Méridionale. III. Pl. 2, fix. 1., 2. 

H. B. Geinitz. Uber Graptolithen. Neues Jahrbuch fr Mineral. ete. PI. X. 

Vanuxem. © Geological Report of the 3"% Distr. New-York. 

Portlock.  Geolog. Report on Londonderry ete. 

W. Mather et Enunons.  Geol. Rep. of the 1“ Distr. New-York. 

dto. .. DM 3 

James Hall. (Geol. Rep. 4+ Dist. New-York p. 72. fig. 12. 

R. J. Murchison, De Vermeuil, Count Kayserling. (Geology of Russia and the Ural Mountains. 
Mol Ip: 392- 

Boubée. Sur les graptolites des Pyrénées. Bullet. de la Soc. géol. de France. 2ič"e Sér, t. 2. 1845, p. 401. 

Geinitz. © Grundriss der Versteineruneskunde p. 310. PI. X. 

E. Emmons.. Natural History of New-York. | Agriculture Vol. I. 

James Hall. Palaeontology of New-York. Vol. I. Graptolites of the inferior strata of the New-York 
System. (Albanv.) 

Murchison. © Silurian Rocks of Sweden. 

Sedguick. On the Skiddaw-Slates of North-England.  Ouarterly Journal of the Geological Society 
of London. Vol. IV. p. 223. 

Phillips. Memoirs of the Geol. Survey of England. Vol. II. p. 1. 

Salter. Auart. Journ. Geol. Soc. London. Vol. V. 

Bronn. Geschichte der Natur. Vol. 3. part. 2. Index palaeontologicus. 

James Nicol. Auart. Journ. Geol. Soc. of London. Vol. VI. 

J. Hall. Proceedings of the Americ. Association for Advancement of Sciences. 

Sharpe. Geology of the Neighbourhood of Oporto. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. 5. p. 147. 


„ » 


1850. 


1855. 


1858. 


1859. 


1860. 


R. Richter. Aus der Thůringischen Grauwacke. Zeitschrift der deutschen geologischen Gesell- 
schaft. | Bd. II. 

M Coy.  Annals Magazin of Natural History. Vol. VI. 2"4 Series. 

J. Barrande.  Graptolites de Bohéme. 

Harkness. Description of the Graptolites found in the black shales of Dumfriesshire. GAuart. Journ. 
Geol. Soc. Vol. 7. 

R. Richter. Erlňuterungen zur geognostischen Úbersichtskarte des Ostthůringischen Grauwacken- 
gebietes.  Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesellsch. 1951. 

R. Richter. Úber Thůringische Graptolithen.  Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesellsch, 1851. 

M'Coy. British Palaeozoic Fossils. 

Choist. Boech. © Bemaerkninger angaaende Graptolitherne. © Christiania. 1851. 

Ed. Suess.  Úber bůhm. Graptolithen. © Haidingers naturwissensch. Abhandi. 4. Abth. 

Scharenberg. © Úber Graptolithen, mit besonderer Berůcksichtigung der bei Christiania vorkommenden 
Arten. | Breslau. 

Dr. H. A. Prout. American Journal of Science. Vol. IX. 

Salter- Murchison. © Silurian Rocks of Scotland. Auart. Journ. of the Geol. Soc. Vol. 7. 

J. Hall. Palaeontology of New-York. Vol. II. 

J.W. Salter. Description of Graptolites from the south of Scotland. Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. VIII. 

Geimitz. Die Versteinerungen der Grauwackenformation.  Heft I. Die Graptolithen. 

J. Barrande.  Einige Bemerkungen úber die Abhandlung des H. Ed. Suess.  Jahrbuch der k. k. 
geolog. Reichsanstalt 1852. p. 139. 

R. Richter. Thůringische Graptoliten.  Zeitschr. d. deut. geol. Gesellsch. 1853. p. 439. 

J. Salter. "Deseription of a new Species of Graptolite.  Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. IX. p. 87. 

Carlos Ribeiro. Om the carboniferous and silurian formations of the neighbourhood of Bussaco. 
Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. IX. 

Fournet. Sur les terrains anciens de Neffiez (Languedoc).  Bulletins de la Société Géologigue de 
Brances w.2Pes5er. Mole-1.p3169: 

fmmons. © American Geology. I. 

Harkness.  Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. XI. p. 475. 

De Vernenil et Joach. Barrande. Description des fossiles trouvés dans les terrains silurien et 
dévonien d'Almaden, ďune partie de la Sierra Morena et des montagnes de Tolěde. Bull. Soc. 
Géol. France. Sér. 2. T. 12. 1855. p. 964.—1025. 

De Verneuil.. Communication d'une lettre de M. le prof. Roemer sur la découverte des Graptolites 
dans le Harz ete.. Bull. Soc. Géol. de Fr. ibid. p. 685—686. 

Casiano de Prado. Sur la géologie d'Almaden d'une partie de la Sierra Morena et des montagnes 
de Tolede. Bull. Soc. Géol. de France. Ser. 2. p. XII. T. 182. 

Meneghimi.  Paléontologie de Vile Sardaiene. (Voyage en Sardaigne par A. Lamarmora. Partie III. 
Description géologigue.) 

J. Hall. Report of Progress of Geological Survey of Canada 1857. 

— Canadian Naturalist and Geologist. Vol. 3. 

Friedr. Selmndt. © Untersuchungen úber die Silurformation von Esthland, Nord-Livland u. Oesel. 
Archiv fůr die Naturkunde Liv-, Esth- und Kurlands. Ser. 1.. Bd. II. Dorpat. 

W. Carruthers. © Transactions Roy. Phys. Soc. Edinbure. 

J. Hall. Notes upon the genus Graptolithus.  Twelth Report an the State Cabinet. Albany. 

— Note upon the genus Graptolithus and Deseriptions of some remarkable new forms the Hudson 
River Group ete. Palaeontol. of New-York. Vol. III. Supplem. 

Carruthers. © Annals Magazine of Natural Sciences 3"4 Ser. Vol. 3.  Nro. 13. 


:J. Hall. "Thirteenth Report of the State Cabinet. pp. 55. 


J. Barramde. Colonies dans le bassin silurien de la Bohéme. Bull. Soc. Géol. Franc. S. 2. T. 17. p. 602. 
Michel. Coupe du terrain silurien aux environs de Domfront (Orne).  Ibid. p. 698. 


40 


42 


59 


60 
61 
62* 


63 «) 


65 B)* : 
64 : 


65 
66 
67 
68 
69 i 


1861. Bšllimgs. © Om the Occurence of Graptolites in the Base of the Lower Silurian. Canadian Naturalist 
and Geologist. | Vol. 6. p. 344—348. 
Salter. © Geologist. Vol. I 
Paul Dalimier.  Stratigraphie des terrains primaires dans la presgu'ile du Cotentin. © 
J. Barrande. © Documents anciens et nouveaux sur la faune primordiale et le Systeme Taconigue 
en Amérigue. Bull. de la Soc. Géol. France. 2. ser. T. XVIII. 
1861.—62. M. V. Lippold.  Úber H. J. Barrandes Colonien in der Silurformation Bóohmens. Jahrbuch der 
k. k. geolog. Reichsanstalt. Bd. 12. Heft 1. 
1862. Krejčí.  Bericht úber die im Jahre 1859 ausgefůhrten geologischen Aufnahmen bei Prag und Beraun. 
Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. 1862. p. 223. 
— Essai sur la géologie comparée du plateau méridional de la Bretagne. Ibid. T. 20. p. 126. 
J. Barrande.  Représentation des colonies de Bohéme dans le bassin silurien du nord-ouest de la 
France et en Espagne.  Ibid. T. 20. p. 489. 
Baily. Graptolites of Meath ete. Geolog. Soc. of Dublin. 1862. 
1863. M. V. Lippold. Die Eisensteinlager der silurischen Grauwackenformation in Bóhmen.  Jahrb. d. 
k. k. geol. Reichsanst. Bd. 13. 
G. Dewalgue. Note sur les fossiles siluriens de Grand-Manil prés Gemblaux (Belgigue). Bull. 
Soc. Géol. France. Ser. II. T. 20. p. 236.—238. 
W. E. Logan. Geology of Canada p. 200. 
— Graptolites of the Ouebec-Group. p. 226. et 228. 
— Gatalogue of Fossils. p. 942. 
J. W. Salter. Note an Skiddaw Slate Fossils. Auart. Journ. of the Geolog. Soc. London. Vol. XIX. 
p. 135—140. 
Billings. Parallelisme of the Auebec-Group ete. Geolog. Survey of Canada. 
1865. J. Hall. Graptolites of the Guebec-Group. (Geological Survey of Canada, Figures and Descrip- 
tions of Canadian Organic Remains. Decade II.) 
Kjerulf.  Veiviser ved geolog. excursioner i Christiania omegu. 
Sv. L. Tórngnist.  eologiska Jakttagelser dfver Fůgelsángstraktens undersiluriska Lager. I. Lund. 
J. Barrande. Défense des Colonies. II. 
C. Malaise.. Note sur guelgues fossiles du massif silurien du Brabant. Bull. couronés de VAcad. 
R. de Belgigue 2. T. XX. p. 871. 
1866. H. Al. Nicholson. © Geol. Magazine. Vol. 3. p. 448.—9. 
— Memoirs of the Geolog. Survey. — Vol. 3. p. 328.—333. 
— Brit. Assoc. Rep. Nottineham. 
H. B. Geinitz.  Bemerkungen úber Halls Graptolites of the Ouebec-Group. Neues Jahrb. f. Min. 
1866. p. 121. 
1867. W. Carruthers. Om the systematice position of Graptolites and on their supposed Ovarian-Vesicles. 
Geol. Mag. Vol. IV. p. IV. 70. 
Carruthers. | Graptolites Geolog. Mag. Vol. IV. p. 197. 
— Graptolites.  Ibid. p. 336. 
Nicholson. On a new genus of Graptolites with notes on reproductive bodies. Ibid. p. 256. 
— Graptolites.  Ibid. p. 238.—239. 
— On some Fossils from the Lower-Silurian Rocks of the South of Scotland. (geol. Mag. Vol. IV. 
p 118- 
W. H. Baily. Figures of Charakteristic British Fossils. Part. I. 


W. Carruthers. On the structure and affinities of Graptolites. Intellectual Observer. May-June. 


p. 288. et 365. 
Murchison. © Siluria IV. Edit.. Appendix p. 538. 
Nicholson. © Brit. Assoc. Rep. Dundee. 1867. 


+ 
/ 


1868. 


1869. 


1870. 


De Rouville.. Compte rendu de la course a Roujan-Cabrieres. Ser. 
125218681 999061G: 

W. Carruthers. © Revision of British Graptolitidae.  Geol. Mag. Vol. V. Nr. 44. et 45. 

H. A. Nicholson. The Graptolites of the Skiddaw-Series. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. 24. p. 125. 

— On the Graptolites of the  Coniston-Flags with notes on the British species of the genus 
Graptolites.  Ouart. Journ. Geol. Sol. Vol. 24. p. 521. 

R. Harkness et Nicholson. On the Coniston. Group. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. 24. p. 296. 

Nicholson. © On the geological Distribution of Graptolites.  Annals Mae. Nat. Hist. Vol. 4. Ser. 2. 
p. 347.—357. 

— On the Oceurence of Ptilograptus ete. 

— On Helicograpsus.  Ibid. p. 23. 


Jull. Soc. géol. de France. 


Annals Mae. Nat. Hist. ibid. p. 238.—41. 


J. Hall. Introduction to the Study of the Graptolitidae.  Twentieth Annual Rep. on the State 
Cabinet. Albany. 


Zeuschner. © Briefliche Mittheilung úber Graptoliten aus Polnischem Úbergangsgebirce.  Zeitschr. d. 
deut:ce0l.(GessBda205p3920/7 

W. H. Baily. Notes on Graptolites and allied Fossils occuring in Ireland. 
Soc. London. Vol. 25. p. 158.—162. 

J. Hoplkinson.  Journ. Ouekett.  Microscopical Club. Vol. 1.  Nro. 6. 

F. Heidenhaym. ber graptolithenfůhrende Diluvial-Geschiebe der norddeutschen Ebene. 
d- deut. geol. Ges. Vol XX p: 143- 


Ouart. Journ. Geol. 


Zeitschr. 


Zeuschner.  Úber den silurischen Thonschiefer von Zbrza bei Warschau. Ibid. Vol. 21. p. 569. 
H. A. Nicholson. Om some new species of Graptolites.  Annals Magaz. Natur. Hist. Ser. 4. 


Vol. IV. p. 231—242. 

Ch. Lapworth. On the Lower Silurian Rocks of Galashiels.  Geoloe. Mag. p. 204 et 279. 

— On the discovery of Upper Silurian Rocks in Roxbourgh and Dumfries. Report British Asso- 
ciation. p. 78. 

H. A. Nicholson. On the British Species of Didymograpsus. Ann. Mag. Nat. Hist. Ser. 4. Vol. 5. 


VAS DAD 

J. Hopkimson. On the Structure and Affinities of the genus Dicranograptus. Geol. Mag. Vol. VII. 
Nr 8. 

Nicholson. On Climacograptus.  Annals Mag. Nat. Hist. November. 


J. Barrande. Défense des Colonies. IV. 
D. Lucas Mallada.  Sinopsis de las especies fossiles gue se han encontrada en Espagna. 


Johm Hopkimson. On a specimen of Diplograptus pristis with Reproductive Capsules. 

Nat- Estee Ser 43876 

(Voir: Journal of GOuekett Microscopical Club. 1871. March.) 

On Dicellograptus, a new Genus of Graptolites.  Geol. Mag. Vol. 8. Nr. I. 

Notes on Diplograptus. (Geol. Mag. 1871. Vol. 8. Nr. 7. p. 335. 

Om nágra fórsteningar frám Sveriges och Norges Primordialzon. 
Vetenskaps Akadenšens Fórhandlingar. Nr. 6. p. 789. 

R. Richter. Aus dem thůringischen Schiefergebiete. Zeitschr. der deutsch. geol. Gesellsch. Bd. 25. 

Ch. Lapworth and J. Wilson. On the Silurian rocks of the counties of Roxburgh and Selkirk. 
Geol. Mag. Vol. 8. p. 456. 

Ch. On the Graptolites of the Gala Group. 

H. Al. Nicholson. Migrations of Graptolites. 
p. 185. et Geolog. Mag. Vol. IX. p. 232. 

J. Hopkinson. Om the Oceurence of a remarkable Group of Graptolites in the Arenig Rocks of 
St. David's South Wales. Geol. Mag. p. 467. 

— On some new Species of Graptolites from the South of Scotland. Ibid. p. 501. 


Ann. Mag. 


G. Limnarson. Ofersigt Kongl. 


Lapworth. teport, British Association. p. 104. 


Ouart. Journ. Geol. Soc. London. Febr. Vol. 28. 


129 


1873. 


1874. 


1875. 


Ch. Lapworth. Note on the Results of some Recent Researches among the graptolitic Black-shales 
of the South of Scotland. Geol. Mag. p. 333—4. 

— On the Silurian Rocks of the South of Scotland. Transactions Geol. Soc. Glasgow. p. 164—175. 

R. L. Jack.  Hopkinson's new Species of Graptolites from the South of Scotland. Ibid. p. 575. 

H. A. Nicholson.  Monograph of the British Graptolitidae. Part. 1. 


J. Hopkinson. On the Occurence of numerous species of Graptolites in the Ludlow Rocks of 


Shropshire. (Geol. Mag. Vol. X. Nr. 11. p. 519. 

— On some Graptolites from the Upper-Arenig Rocks of Ramsey-Island. — Ibid. pag. 518. 
(Voir: Proceedings of the Liverpool Geological Society. 1574.) 

— On some Fossils from the Guebec-Group of Point-Lévis.  Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 4. 
Vol- I-p: 139. 

Ch. Lapiworth. Notes an British Graptolites. An Improved Classification of the Rhabdofora. (zeol. 
Mag. Vol. X. Nr. 11—12. p. 500, et 555. 

— On the Diprionida, of the Moffat Shales. Proceedings, Geolog. Association. p. 165—168. 

— On Graptolites from the Pentland Hills. Transactions, Edinbourgh Geological Soc. p. 375—377 

E. Erdnumm.  Graptoliter delvis omslutten of en svafvelkisboll.  Geologiska Fórenings i Stockholm 
Fórhandlingar. Bd. 1. Nr. 11. 

Limnarsson. © Derettelse afeifven till Konel. Velenskaps Akademia om en vetenskaplig resa i Bohmen 

och Ryska Óstersjoprovinserna.  Ofversiet of Konel. Akad. Fórh. Are. 30. 

— Jefórelse mellan den Kambrisk siluriska lagenfólden i Sverige, Bóhmen och Ryska Ósterprovin- 
serna. © Fórh. vid. de skand. Naturforsk. 11. Kjobenhaven. p. 269. 

Dr. Farge.  Mémoire sur les progrés de la géologie, dans le Maine et Loire 1873.  (Assises scien- 
tiigues d' Angers 1871.) 

M. E. Malaise. Note sur la description du terrain silurien du centre de la Belgigue. Ann. Soc. 
malacologigue du Belgigue. T. 8. 1873. 

— Description du terrain silurien du centre de la Belgigue.  Mém. couronnés et Mém. des savants 
étrangers de VAcad. Roy. des sc. etc. de Belgigue. T. XXXVII. Ser. 2. 

Linnarsson. Úber eine Reise nach Bóhmen und den russischen Ostseeprovinzen im Sommer 1872. 
Zeitschrift der deutschen geologischen Gesellschaft. © Bd. 25. p. 675. 

Stache. Der Graptolitenschiefer am Osternig-Berge in Kárnthen und seine Bedeutung fůr die Kenntniss 
und Gliederung der palaeozoischen Schichtenreihe in den Alpen.. Jahrbuch der k. k. geolog. 
Reichsanstalt. Bd. XXIHI. : 

Tromelin et Lebesconte. Catalogue des Fossiles siluriens. 

R. Ethridge. Observation on a few Graptolites from the Lower Silurian rocks of Victoria (Australia). 
Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 4. Vol. XIV. p. 1. 

WGoy.  Prodromus of the Palaeontolosy of Victoria. Decade I. Geological Survey of Victoria. 
Melbourne-London. 

H. Hicks. On the Succession of the ancient Rocks in the vicinity of St. Daviď's ete. Ouart.-Journ. 
Geol. Soc. Vol. XXX. p. 167. 

Al. v. Alth. Úber die palaeozoischen Gebilde Podoliens und deren Versteinerungen. © Abhandlung 
der k. k. geologischen Reichsanstalt. Bd. 7. 

MW'Coy. Prodromus of the Palaeont. of Victoria. Dec. II. Geolog. Survey of Victoria. Melbourne-London. 

R. Richter. Aus dem thůringischen Schiefergebirgse. Zeitschr. der deutsch. geolog. Gesellsch. Bd. 27.2. 

J. Hopkinson and Lapworth. On the Graptolites of the Arenig- and Llandeilo-rock of St. David's. 
Ouart-Journ. Geol. Soc. Vol. 31. p. 631. 

H. Al. Nicholson. On a new Genus and some species of Graptolites from the Skiddaw-Slates. 
Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 4. Vol. XVI. p. 269—273. 

M. Wheeler. Report upon geogr. and geological Exploration and Surveys west of the 101 Meridian. 
Washington. 


130 «) 


136 «) 
136 P) 
1367) 


13% 


138 


— 
(99) 
-I 
(ep) 


jn 
00 
-I 
= | 


1878. 


K. A. Lossem. 
oischen Gesellschaft. 


Úber das Auffinden von Graptoliten im Harze. 

Bd. XXVII. p. 448. 

Fr. Schmidt. Einige Bemerkungen úber die Podolisch-Galizische Silurformation und deren Petrefacten. 

G. Tromelin- P. Lebesconte.  Observations sur les Terrains primaires du Nord, du département d'Ille 
et Vilaine et guelgues autres parties du massif breton.  Bulletins de la Société Géologigue de 
ErTance: 0 34NCr10 p 46: 

— Essai dun Catalogue raisonné des fossiles siluriens des départements de Vouest de la France. 
Associat. Franc. pour Vavancement des Sciences. Nantes. 1875. p. 601. 


Zeitschrift der deutschen geolo- 


G. Limnarsson. Om the Vertical Range of Graptolites in Sweden.  Geolog. Mag. Dec. 2. Vol. III. 
NI 0-28 

A. Nicholson. Correlation of the Graptolitic Deposits of Sweden with those of Britain. Ibid. p. 244. 

Ch. Barrois. Note préliminaire sur le terrain silurien de Vouest de la Bretagne. Ann. Soc. géol. 
Nord. 1876. 

Ch. Lapworth. On the Scottish Monograptidae.  Geol. Mag. Dec. 2. Vol. III. Nr. 7—9. 

— The Silurian System in South-Scotland: Catalogue of West-Scotlands fossils. Glasgow. Pl. 1——4. 

— On the Ilandovery Rocks of the Lake District: Geolog. Magaz. p. 477—80. 

J. F. N. Delgado. "Terrenos palaeozoicos de Portugal: Sobre a existencia de terreno siluriano no 
Baixo Alemtejo. Lisboa. 


J. Vála-R. Helmhacker. Das Eisenstein-Vorkommen in der Gegend zwischen Prag und Beraun. 
Archiv fůr naturwissenschaftliche Durchforschung von Bóhmen. II. Ba. 1. Abtheilung. 

— Voir le méme ouvrage en tchěgue: Rudy železné v krajině mezi Prahou a Berounem. 
pro přírod. výzkum Čech. Sv. IM. Odděl. 1. 

Ch. Lapworth. On the Graptolites of County Down. 


Archiv 


Proceedings Belfast Nat. Field. Club. Appendix 


p. 125—144. (Publié 1878.) 
G. Limnarsson. Om. graptolitskiffern vid Kongslena i Vestergotland.  Geolog. Fóren. Fórhandl. 
Nr. 41. Bd. III. Nr. 13. p. 402—410. 


— Voir aussi: On the graptolite schistes of Kongslena in Westrogothia, Sweden. 
1878. Vol. V. p. 278— 282. 


JH. Kuss.  Mémoire sur les mines et usines d'Almaden. 
v. Richter. Notize úber die Graptoliten d. H. Gůmbels. 
L. N. Monreal. 
de 1875. 
Ch. Lapworth. 
J. V. Spencer. 


Geolog. Mag. 


Annales des mines. Ser. 7. T. XIII. p. 39. 
Neues Jahrb. f. Min. ete. 1878. 

Datos geologicos acerca de la provincia de Leon recogidos durante la campagna 
Bol. map. geol. T. V. 1878. 

The Moffat-Series.  Guart. Journ. Geol. Soc. Vol. 34. p. 240. 

Graptolites of the Niagara-Formation. Canadian Naturalist p. 457. 


M Čoy. Prodromus of the Palaeontology of Victoria. Dec. V. 
J. E. Marr. Om some well defined Life-Zones in the lower part of the Silurian of the Lake- 
District.. Guart. Journ. Geol. Soc. Vol. 34. p. 871—885. 


C. W. Gůmbel. © Einige Bemerkungen úber Graptolithen. 
Palaeont. p. 293. 

K. Haupt. Die Fauna des Graptolitengesteines. Neues Lausitzisches Magazin. 

E. Kayser. Fauna der áltesten Devonablagerungen des Harzes.  Abhandl. zur geol. Spezialkarte 
von Preussen und den Thůringischen Staaten. Bd. II. Heft IV. 

C. Feistmantel.  Úber die Lagerungsverháltnisse der Eisensteine in der Unterabtheilune D-d, des 
bóhm. Silurgebirges. © Sitzunesberichte der kónigl. bóhmisch. Gesellschaft der Wissenschaften 
18782- 2 

Joag. Gonzalo y Tarim. Nota acerca de la existencia de la tercera fauna siluriana en la provincia 
de Huelva.  Boletin de la Comision del Mapa geolog. T. V. Madrid. (Voir la critigue au 
Neues Jahrb. f. Miner. 1879. p. 933.) 


Neues Jahrbuch fůr Miner., Geol. und 


Bd. 4 


155 
156 


157 


158 


160 
161 


162 

163 «) 
163 B) 
163) 


164 


165 a) 
165 4) 
166 

167 a) 


1674) 


168 
169 


170 
171 
172 
173 
174 


175 
176 
Ven 


178 


179 


1879. S. L. Tórngnist.  Beráttelse om en med understód of allmánna medel utfórd vetenskaplig. resa 
i England Wales och Scotland. 
Ofversiet of Vetensk.-Akad. Fórhandl. 1879. 
C. W. Giimbel.  Geognostische Beschreibung des Fichtelgebirges mit dem Frankenwalde und dem 
westlichen Vorlande. Kap. IX. Silurformation. 
G. Linnarsson.  Jakttagelser ofver- de graptolitfórande skiffarne i Skáne.  (Geolog. Fóren i Stock- 
holm Fórhandl. Bd. IV. Nr. 50. 
Totéž ve Sveriges Geolog.  Undersókning. Ser. C Nr. 31. 
— Om Gotlands graptoliter. Ofversiet of kongl. Vetensk. Akadem. Fórhandl. Nr. 5. Sveriges 
geol. Unders. Ser. C Nr. 37. 
S. L. Tórnguist. Nágra iakttagelser ofver Dalarne eraptolit skiffar. Geol. Fóren. Fórhandl. Nr. 56. 
Bd= IT N1- 145 
C. Feistmantel. Zwei Profile durch die Basis der bůhmischen Etage D an den entgegengesetzten 
Beckenrándern. © Sitzunesberichte der bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. 1879. p. 12. 
J. Krejčí u. R. Helmhacker.  Erláuterungen zur geol. Karte der Umgebungen von Prag. Archiv 
fůr naturwissensch. Durchforschungen v. Bóhmen. Bd. IV. Nr. 2. 
Le méme ouvrage en langue tchěgue: Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech. Sv. 4. (Číslo 2. 
J. T. N. Delgado. Correspondance relative a la classification des schistes siluriens a Nereites, 
découverts dans le sud du Portugal.  Journ. de Scientias math., phys. € naturaes. — Lisboa. 
Ni% 26.:D-+ T- 
1879—80. Ců. Lapworth. Om the Geological Distribution of Rhabdofora. © Annals Magaz. Nat. Hist. 
Ser. 5. Vol. IL—VI. 
— On the tripartite Classification of the Lower Palaeozoic Rocks. Geolog. Mag. 1579. p. 115. 
— Recent Discoveries among the South Scottish Silurians. Transactions, Geol. Soc. Glasgow. 1879. 
p. 78—84. 
1880. J. E. Marr. On the Cambrian an Silurian Beds of the Del Valey as compared with those of the 
Lake-District. Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. 36. 
Ch. Lapworth. On new British Graptolites.  Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 5. Vol. V. pag. 149. 
S. A. Tullberg. Om lagerfóljden i de kambriska och siluriska aflagringarne vid Róstanga.  Sveriges 
Geol. Undersókn. Ser. C. Nr. 41.; Geolog. Fóren. Fórhandl. Nr. 59. Bd. V. 5. 
— Tvenne nya graptolitslágten.  Geologiska Fórenings i Stockholm Fórhandlingar Nr. 69. Bd. V 


NT 
— Nůcra Didvmocgranptus-arter i undre eraptolitskifar vid Kiviks-Esperód.  Ibid. Nr. 55. Bd. V. 
8 vmog grál I 
NI 


S. L. Tórnguist.  Studier dfver Retiolites.  Ibid. Nr. 63. Bd. V. Nv. 7. 

J. Marr. Om the predevonian Rocks of Bohemia. Auart. Journ. (zeol. Soc. Nov. p. 591. 

Ch. Barrois. Sur le terrain silurien supérieur de la presgu'ile de Crozon. Annales de la Soc. 
géol. du Nord. 1880. T. VII. p. 258. 

Amalio Gil y Maestre. Deseriptione geologica de la provincia de Salamanca. Mem. de comit. map. 
geol. de Espagna 1880. p. 127 ete. 

D. de Cortazar.  Deseriptione geologica de Ciudad-Real. Bolet. de commis. map. geol. de Espagna 
ENVI D20. 

— Reseňa fisica y geologica de Ciudad-Real. Ibid. p. 12. 

1881. W. Keeping. "The geology of Central Wales. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. 97. p. 141. 

S. L. Tórnguist. Om nágra graptolitarter frám Dalarne. Geol, Fóren. Fórh. Nr. 66. Bd. V. Nr. 10. 

G. Holm. 'Twenne nya slásgten of familjen Dichograpti dal Lapw. Bidrag till kinnedomen om 
Skandinav. Graptoliter. II. Ofversigt Konel. Vetensk. Akad. Handl. Nr. 9. 

— Pterograptus ett nytt graptolitslágte. Ibid. Nr. 4. 

G. Linnarsson.  Graptolitskiffar med Monograptus turriculatus vid Klubudden nára Motala.  Geol. 
Fóren. Fórh. Nr. 68. Bd. V. Nr. 12. 


1882. 


| 


1883. 


1884. 


1885. 


Joach. Barrande. Défense des Colonies.,V. 

G. Bornemann. Sur la classification des formations stratifiées anciennes de Vile de Sardaigne. 
Compte rendu du Congres géologigue international 1881.. Bologna. 

Leymerie. Description géologigue des Pyrénées de la Haute-Garonne. Toulouse. 


Ch. Lapworth. On the Girvan-Succession. Guart. Journ. of the Geol. Soc. London. Vol. XXXVIII. 
p. 537—666. 

J. Hopkimson. On some Points in the Morfology of the Rhabdofora or true Graptolites. Ann. Mag. 
Nat. Hist. p. 54—57. i 

W. C. Brógger. © Die silurischen Etagen 2 und 3 im Christianiagebiet, 

S. A. Tullberg. On the graptolites described by Hisinger and the older Svedish Authors. Kongl. 
Svenska. Vet Akad. Fórh. Vol. 7. H. 2. 

— Skánes Graptoliter I. Allman čfversigt ofver de siluriska bildningare i Skáne och jemfórelse 
med čforiga kánde sámtidica afflagringar.  Sveriges Geol. Unders. Ser. C. Nr. 50.. Le mémé 
ouvrage publié en allemand: „Zeitschrift der deutschen geol. Gesellschaft.“ 1883. 

M. 0. Herrmann. Vorláufige Notiz úber eine neue Graptolitenart.  Nyt. Mag. for Naturvid. Bd. 27. 

C. Kurck.  Nágra nya graptolitarter frám skáne.  (zeol. Fóren. i Stockholm Fórhandl. Nr. 77. 
BdSVENr 

J. E. Marr. On the Cambrian and Silurian Rocks of Scandinavia.  Auart. Journ. geol. Soc. 1882. 
Vol. 38. Aug. 

Fr. Schmidt. On the Siluran and Cambrian Strata of the Baltic Provinces of Russia as compared 
with those of Skandinavia and British Isles. Guart. Jour. Geo]. Soc. Vol. 38. 

Ch. Barrois. Recherches sur les terrains anciens des Asturies et de la Galice.  Mém. Soc. géol. 
Nord, 1E2Nr 

S. L. Tórngmst.  Nágra komparativt-geologiska anteckningar frán en resa i Vestergotlands silu- 
romráda sommaren 1883.  Geol. Fórh. Nr. 84. Bd. VL H. 14. p. 681—692. 

— Ófversiet čfver bergbygnaden inom Siljansomrádet i Dalarne. Sveriges Geol. Undersókn. Ser. C 

NT57 

. A. Tuliberg.  Skánes Graptoliter II. Sveriges geol. Unders. Ser. C. Nr. 55. 

— Le méme en allemand: Úber die Schichtenfolee des Silurs in Schonen nebst einem Vereleiche 
mit anderen eleichartigen Bildungen. Zeitschrift der deutschen geologischen Gesellsch. 1883. 2. 

A. de Laparent.  "Traité de Géologie. 

C. Malaise.  Etudes sur les terrains silurien et cambrien de la Belgigue. Sur la constitution du 
massif du Brabant. Bull. Acad. R. de Belgigue. 3"* ser. T. 5. Nr. 1. 

Ch. Lapworth. "The Secret of the Highland. (Geolog. Magaz. p. 120, 193, 337. 

K. Th. Liebe.. Úbersicht úber den Schichtenaufbau Ostthůringens. Berlin. Abhandlungen zur geol. 
Spezialkarte von Preussen und den Thůringen. Bd. V. H. IV. 

G. Stache.  Úber die Silurbilduneen der Ostalpen ete. Zeitschr. der deutschen geol. Gesellschaft. 
B. 36. p. 226—284. 

E. Kayser.  Úber die (Grenze zwischen Silur und Devon (Hercyn) in Bóhmen, Thůringen und 
einigen anderen Gegenden. Neues Jahrb. £. Min. ete. Bd. II. p. 82. 


99) 


J. E. Marr and J. Roberts. The lower palaeozoic rocks of the neighbourhood of Haverfordwest. 
Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. 41. p. 476—490. 

M. 0. Herrmann. Die Graptolithenfamilie Dichograptidae Lapw. Inauguraldissertation.  Kristiania. 

J. Krejčí und K. Feistmantel. © Orographisch-geotektonischer Úberblick des silurischen Gebietes im 
mittleren Bóhmen. Archiv fůr naturw. Landesdurchforschungen von Bóhmen. Bd. V. Abth. 5. 

(Voir le měme en tchégue: Archiv pro přírodov. prozkoumání Čech.) 

Ch. Barrois. Apercu de la structure géologigue du Finistěre. Bull. Soc. géol. de Fr. 3. Ser. 
JE AW p095: 

— Apercu de la constitution de la rade de Brest.  Ibid. p. 678. 


v M- 


1887. 


1888. 


1889. 


1890. 


LO91. 


Al. Getz. Graptolitfórende skiferzoner 1 det trondhjesmke. Nyt Mag. for Naturvid. Christiania, Bd. 31. 

S. L. Tórnauist. Anteckningar om de áldre palaeozoiska leden i Osthůrinsen och Voigtland. (eoloe. 
Fóren. i. Stockholm Fórhandl. Bd. IX. H. 7. 

Fr. Frech. Úber das Devon der Ostalpen nebst Bemerkungen úber das Silur und einem palaeonto- 
logischen Anhang. Zeitschrift der deutschen geologischen Gesellschaft. © Bd. 39. p. 659. 

— Die palaeozoischen Bildungen von Cabrieres (Languedoc). Zeitschr. der deutschen geologischen 
Gesellschaft. © Bd. 39. p. 560. 

G. De Rouville.. Monographie géologigue de la commune de Cabrieres (Herault).  Mém. de VAcad. 
de Montpellier. 1887. 

Ch. Lapworth. © Preliminary Report on some Graptolites from the Lower Palaeozoic Rocks on the 
south side of the S* Lawrence. Transactions of Royal Soc. Canada. Sect. IV. 1886. p. 167—184. 

J. E. Marr. The Stockdale Shales.  Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. 44. p. 654—732. 

Maurice Gordon. © Contributions a la Géologie des Pyrénées centrales. © Bagněres. 

Caralp.  Hauts massifs des Pyrénées. © Toulouse. 

Gosselet.  L*Ardenne. Paris. 

Ch. Barrois. Sur la constitution géologigue de Vouest de la Bretagne. Ann. Soc. géol. du Nord. 
DAV p 

S. L. Tórngwist.  Nágra anmárkningar om vestra Europas kambriska och siluriska korologi.  (Geol. 
Fóren. Fórh. B. 11. H. 6. 

J. E. Marr. Notes on the Lower Palaeozoic Rocks of the Fichtelgebirce, Frankenwald and Thů- 
ringerwald.  Geolog. Mag. Dec. 3. Vol. VI. p. 441. 

O. Jaeckel. Úber das Alter des sog. Graptolithengesteins, mit besonderer Růcksicht auf die in dem- 
selben enthaltenen Graptolithen.  Zeitschr. der deutsch. geol. Gesellschaft. Bd. 41. p. 653—716. 

J. Bergeron.  Etude géologigue du maássif ancien situé au Sud du Plateau central. Paris. (Masson ed.) 

Ch. Barrois. Mémoire sur les éruptions diabasigues du Menez-Holm. Bulletins de la carte géologigue 
de France. - Nr. 7. p. 45. 

De Rouville. Note sur la présence du Pleurodictyum problematicum dans le Dévonien de Cabrieres, 
et sur un nouvel horizon de Graptolites dans le Silurien de Cabriéres. © Bull. Soc. geol. Fr. 
T. 18. p. 196—197. 

J. Bergeron. Sur la présence dans le Languedoc de certaines espěces de Vétage Ee, du Silurien 
supérieur de Bohéme. Bull. Soc. géol. France. 3. Ser. T. XVIII. p. 171. 

Ch. Barrois.  Vaune de calcaire d'Erbray (Loire inférieur). — Mem. Soc. géol. du Nord. T. 3. 

Ch. Lapwworth. On the Ballantrae Rocks of South Scotland and their Place in the Upland Seguence. 
Geol. Magaz. Dec. III. Vol. 6. Nr. p. 20— 69. I Pl. 

H. O0. Nicholson. Note on the Occurence of Trigonograptus ensiformis Hall sp. and of a variety 
of Didymograptus V.-fractus Salter in the Skiddaw-Slates.  Geol. Mag. Dec. 5. Vol. VIX. 
p. 540. 

H. B. Geinitz. Die Graptolithen des k. mineralogischen Museums in Dresden. Mittheilungen des 
kón. min.-geol.-praehist. Museums in Dresden. 9. Heft. | Cassel. 

Malaise. Sur les graptolites de Belgigue. Bull. Acad. Royale de Belgigue. 5% sér. T. 20. Nr. II. 
p. 440. 

E. L. Bureau. Carte géologigue de France. Feuille d'Ancenis. Paris. 

W. W. Dodge. Some Silurian graptolites from Northern Maine. Amer. Journal of Science. Vol. 40. 
pag. 153—155. 

Sv. Leonhard Tórnauist. Undersákningar čfver Siljansom-rádets Graptoliter I. Lunds Univ. Arsskrift. 
Tom. XXVI. 

Dr. J. Wenzel. Úber die Beziehungen der Barrandeschen Etagen C, D u. Z zum britischen Silur. 
Jahr. der geol. Reichsanstalt. Bd. 41. 1. Heft p. 117—170. 

Bigot.  Esguisse géologigue de la Basse-Normandie. © Bulletins du laborat. geol. de Caen. p. 170. 

R. R. Gurley. Some recent graptolitic litterature. The Amer. Geologist. Vol. S. Nr. I. 


12 


1892. 


1893. 


1894. 


| 
| 
| 
| 


1895. 


J. E. Marr. "The Coniston-Limestone Series. (Geol. Mag. Dec. 3. Vol. IX. pag. 97 et 443. 

— On the Wenlock and Ludlow Strata of the Lake-District. Ibidem. p. 534. 

Sv. Leonhard  Tórnagnuist. Undersókningar čfver Siljansomrádets Graptoliter. II. Lunds Univers. 
Ársskrift. © Tom. XXVIII 

G. Gůrich.  Schlesische Gesellsch. fůr vaterlándische Kultur. Naturw. Classe. 

Charles Barrois. Mémoire sur la distribution des Graptolites en France. Annales de Soc. géol. 
du Nords A 892-109 : 

J. C. Moberg. Om mágra nya graptoliter frán Skánes undre graptolitsskiffer.  Geol. Fóren. Fórh. 
Bd. 14. p. 339. 

S. L. Tórnauist.  Observations on the Structure of some Diprionidae Kongl. Fysiografiska Sálls- 
kapets Handl. Ny Fóld. Bd. IV. Lunds Univ. Arsskrift. T. XXIX. 

J. Clo. Moberg. En Monograptus fórssed med discus.  (Geolog. Fóren. Fórh. Bd. 15. H. 2. 

C. Wiman.  Úber die Silurformation in Jemtland. Bullet. of the geolog. Instit. of Upsala. Nr. 2. 
VOL 

— Úber Diplograptidae Lapw.  Ibidem. 

— Úber Monograptus Gein.  Ibidem. 

J. E. Marr. Notes on the Skiddaw-Slates. (Geol. Mag. 1894. p. 112. 

Ph. Lake and Th. T. Groom. "The Llandovery and Associated Rocks of the neighbourhood of 
Corwen.  Auart. Journ. Geol. Soc. 1894. Vol. 50. p. 426. 

H. Hicks. Life-Zones in British Palaeozoic rocks. Geol. Mag. Vol. 13. p. 399. 

S. L. Tórnagnist.  Nágra anmárkningar om graptoliternas terminologi.  Geol. Fóren. Fórh. Bd. 16. 
p. 375. 

S. S. Hall. Note on the Distribution of the Graptolitidae in the Rocks of Castlemaine. Rep. Aust. 
Assoc. Adv. Sei. 1893. p. 374. 

Ph. Lake. The Denbigshire Series of South Denbigshire.  Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. 51. p. 9. 

G. Holm. Om Didymograptus, Tetragraptus och Phyllograptus.  Geol. Fóren. Fórh. Bd. 17. H. 3, 
p. 319—359. (avec 6 Planches.) 


S- GEPWGFa * 
= 


še — ah ak kan dod Sí NÍ z něko dm l polka šení z. 


Apercu historigue sur les Graptolites, en Bohéme. 


1835. Les Graptolites de Bohéme sont mentionnés pour la premiěre fois par Bronn, dans sa Lethea 
geognostica. Ce savant cite et figure sous le nom de Lomatoceras priodon Vespěce commune Monograptus priodom. 

1850.  Joach. Barrande est le premier gui ait entrepris Vétude détaillée des Graptolites. Sa publica- 
tion, Graptolites de Bohéme, est la pierre fondamentale gui sert de base aux travaux gue Von a faits depuis 
dans les contrées. étrangéres. — Barrande décrit 21 espěces, nouvelles pour la plupart, et les répartit dans 
3 genres, savoir: 

1.. Graptolithus (avec les sous-genres Monoprion et Diprion). 

2. Rastrites. 

3. Gladiolites (= Retiolites). 

Voici la liste de ces 21 espěces: 


Graptolites priodon < < < < « +.. Bronn Graptolites spiralis < < < + + ++. Geinitz 
ja DOŘeMUCUS s s ee we BAIT. | . VUVFICUlAlŮS ses BATT. 
x JODMOPŮ) © te cis s 08 < R : PROLOUS "s <a ba% el 8= 81 k 
3 EOLOMU SC ee bí voice . 5 DOMEUS 3 74 n le : 
E VECLUUS Mei- < holek le.. dou ě 3 5 OVAVUSY 0 s k . 
. VIS Sa zj Čea s) (X0 vena s Bastrites © MNG% <% a se 5 
m TELALUL Maca e6ě Daaant 59 Ě . PGA 88 "odk a vo “ 
BEKO au cl i m, Be/S 5 3 JEMMALUS - sie 4 k. : 
3 IVO da MS o SSK = : PEOFOgriMUS < -4 . 
ORZMGOV M c eloneu ce V606 E: Gladiolites Geinitzianus < < < + +.. p 
5 TEAS l olhost a eko vn E C 5 


Nous constatons gue les formes gue Barrande a désignées par Vexpression d'mpresstons. scalariformes 
nappartiennent pas toutes exclusivement au genre Cl/macograptus, mais gu'il sen trouve guelgues-unes gue Von 
doit ranger dans le genre Diplograptus et méme dans Monograptus. © Parmi les individus enroulés, associés par 
Barrande a Vespěce Monograptus  priodon, plusieurs sont des espěces du genre Cyrtograptus; autres, des 
Monog. spiralis et convolutus. © Sous la dénomination de Monograptus Nilssoní et de Monog. colonus se trouvent 
réunies au moins 7 formes diverses, appartenant a des épogues différentes. 

Grapt. tectus, gue Barrande cite comme provenant des bandes d3 et d3, contient deux formes spécihgues 
distinetes de Climacograptus. 

Notre táche étant de décrire les Graptolites de Vétage I) de la Bohéme, nous ne pouvons nous appesantir 
Sur des guestions de détail gui nous éloigneraient du sujet gue nous traitons ici. 

Nous avons lintention de passer en revue, dans la III'*"* partie de nos Etudes, toutes les espěces 
établies par Barrande.  Dans cet ouvrage, nous suivrons Vexemple de Tullberg, c'est-á-dire gue nous reproduirons 
d'une maniére précise et nouvelle tous ceux des originaux de la collection Barrande gue nous avons eus i notre 
disposition, et gue tres peu de savants ont eu occasion dexaminer. | Cette étude aura pour résultat, nous Vespe- 
rons, de prévenir beaucoup derreurs dans la détermination des espěces, et de jeter une lumičre nouvelle sur la 
distribution géologigue des Graptolites, en Bohéme. 


14 


De ce gue Barrande a réuni sous un. méme nom plusieurs formes distinctes, il sen faut de beaucoup 
gue sa publication ait perdu de sa valeur; au contraire, elle restera, selon Vopinion du Prof. Lapworth, un ouvrage 
elassigue gui fera toujours autorité parmi les travaux publiés sur les Graptolites. © Barrande est le premier gui 
se soit occupé en détail de Vorganisation de ces fossiles; le premier gui ait exposé leur distribution géologigue, 
et fait accompagner de beaux dessins les descriptions de tant de formes nouvelles. 

1851. Ouelgue temps apres la publication des Graptolites de Bohéme, Suess fit paraitre un travail 
intitulé:  Ueber  bólumische (GGraptoliten, dans leguel Vauteur prenait a táche de rectifier guelgues opinions de 
Barrande sur Vorganisation de ces fossiles. Ses efforts n'eurent guěre de succés. Aux espěces gue Barrande 
a Introduites, Šuess en ajouta plusieurs autres entiérement nouvelles, et cita pour la premiere fois guelgues 
formes étrangěres a la Bohéme, et dont voici la liste: 


Retiolites OKONO2SM 020- Graptolitlus dubřus < « < « m. Sp. 
Petalolithus  parallelocostalus < < „m sp. Ň taema - . „ . Sow. et Salt. 
5 TOUS : Sedguicki - . . Hark. 
Graptohithus serratus < < < - « « . Schloth 8 O2 0 0D: 

5 (OSS 020- Ko. SSD: u convolutus . . - His 
: JerrUJNOUS 2. SD). : armaťtuS. . . . M. Sp. 
A 100502 tall če Barrandei ©. « m1. $8p. 


Vuant aux espěces nouvelles mentionnées par Suess, des savants suédois ont démontré gue HRetiolites 
grandis Suess appartient a Stomatograptus, cest-a-dire a un genre entierement différent. La plupart des autres 
formes introduites par ce savant sont représentées par des spécimens défectueux d'espěces déja connues, ou bien 
si imparfaitement figurées gu'il est impossible de les déterminer avec sůreté. 

D*ailleurs, Barrande a soumis le travail de Suess a une sévěre critigue dans une notice agu'il publie, 
en 1831, et dans laguelle il prouve gue la plupart des formes indiguées par Suess comme nouvelles, sont en 
réalité des espěces déja connues, ou fondées sur des spécimens mal conservés. 

Les ouvrages gue nous venons de citer sont les seuls gui, jusgu'en 1851, contiennent une deseription 
détaillée des Graptolites de Bohéme. 

1851—1879. (Ces fossiles se trouvent uniguement mentionnés dans les travaux de Lippold, de Krejčí 
et de Barrande. Ces savants ne s'oceupent gue de la guestion des Colonies, oů, comme on Ssait, les Graptolites 
représentent 90% de la totalité des pétrifications. 

Dans sa Défense des Colonies IV. 1870, Barrande cite les guatre espěces Suivantes, sans description 
ni figure. 

Graptolhtes floridus, 
nodulosus, 
Lennissvmus, 


» 


auadrams. 


» 

Nous étudierons minutieusement, dans la révision gue nous avons annoncée ci-dessus p. 13, toutes ces 
formes, gui ne sont autres gue des Monograptus déja connus dans les contrées étrangěres et provenant des zones 
a Rastrites. 

Lippold,*) Krejčí,““) Helmhacker,***) Feistmantel+) ont cité, dans le méme espace de temps, un certain 
nombre de Graptolites, gui semblent n'avoir été pourvus gue de noms manuserits, Cest-a-dire non publiés, car 
toutes nos recherches pour en trouver une description ou une illustration guelcongue, sont restées infructueuses. 
Mais en nous guidant sur les nombreuses observations manuserites gui accompagnaient les fossiles de la collection 
Barrande, nous avons pu établir Videntité de ces formes encore inédites, et les. présenter, dans la description des 
espěces, comme des éguivalents dautres individus.  Tels sont les Graptolites: 

*) Lippold: Lit. 79, p. 391, 416, 423, 438, 441. 
**) Krejčí: Lot. 186. 
*+*) Helmhacker: Lóť. 178, p. 12, Lóť. 165. 

+) K. Feistmantel: Lt. 185, p. 12. 


Graptolites avus Barr. m litt. = Didymograptus  Murchisoni. © Beck. 


. „ Snessi 9 „= partim Didymograptus V fractus. Salter. 
: militans „= part. Dicellograptus anceps. © Nich. 
: teres 1 „= Diplograptus teres Barr. sp. im lit. 


Nous ferons aussi observer gue Carruthers signale la présence, en Bohéme de Cyrtograptus Murchisoní 
Carr., gu'il a trouvé parmi les fossiles gue Barrande lui avait envoyés. (Lift. 101, p. 127). 

R. Richter cite la méme espěce, gui, Suivant les indications de M. le Doct. Stelzner, provient de Vysko- 
čilka, e1. (Lot. 109). 

Entin, Vapparition de Diplograptus pristis His. dans la bande d5 se trouve mentionnée pour la premiere 
fois par Linmarsson. En méme temps, exprimant son opinion sur les Colonies gu'il a visitées lors de son 
excursion géologigue, il prétend également gue ces phénoměnes ne sauraient nullement s'expliguer au moyven de 
la stratigraphie.  Seulement, il s'écarte de la théorie de Barrande, en tant gu'il suppose gue les Colonies sont 
plus anciennes gue tous les dépóts d'Angleterre et de Suěde, dans lesguels la méme faune fait son apparition: il 
en arrive a conclure gue la migration des espěces s'est effectuée dans la direction inverse de celle gue Von croit. 

1879. John Marr est le premier gui se soit appligué a Vétude détaillée de la distribution géologigue 
des Graptolites, en Bohéme.  Aprés un court séjour sur notre terrain, ce savant publia, comme résultat de ses 
observations et de ses études, un parallele entre les dépóts siluriens de la Bohéme et ceux de VAngleterre. 
Dans ce travail, il s'efforca, en se basant sur les zones a Graptolites, d'expliguer les Colonies comme des phéno- 
měnes stratieraphigues. 

La oů les études de J. Marr paraissent superficielles, c'est lorsgu'il compare la bande f2 et tout 
Vétage (« avec Ludlow. Car il n'y a presgue pás une seule espěce commune aux horizons comparés; Von ne 
rencontre aucune trace de Graptolites ni dans £2, ni dans Vétage G, horizons gue Kayser et d'autres sacharnent 
A anmnexer au dévonien, et Monograptus Nilssoni, si fréguent dans les couches de Ludlow, apparait dans la 
bande e1, en Bohéme. 

J. Marr distinsue, dans Vétage E, trois couches a Graptolites: 


1. La couche inférieure — zone a Diplograptus — contient les espěces suivantes: 

Monograptus cyphus < < < +++. Lapw. Rastrites Limnačé -.. < ++. « . Barr. 
a EEC z 53 6 C2 BADŮ. x jperegrimus (s < < « „ « Barr. 
i VETOMS Ja sea Ae 00 (ex <a KOMU] Diplograptus folum < < < < <. His. 
ý DROUOWS 157, A 8 BATE. i Lamariscus . . . . His. 
: spmgerůs“. - « . . . Nich. Chimacograptus sealaris < < < + His. 
k triangulatus < < < +. Harkn. EEG OS, 5:30 dal vy s Bree. BK 
5 turriculatus « . . „. Barr. 


Ce savant pense gue la zone a Díplograptus pourrait étre subdivisée en plusieurs zones secondaires. Le 
temps lui ayant mangué pour caractériser plus nettement ces horizons, il ne cite gue deux zones secondaires, savoir: 
a) Zone secondaire inférieure avec Rastrites peregrinus et Climacograptus scalarvis. 
db) Zone secondaire supérieure, renfermant en grande partie Vespěce Monograptus turrieulatus. 
2. Au-dessus de la zone a Diplograptus se trouve la zone a Monograptus priodon, dans laguelle appa- 
raissent les espěces suivantes: 


Monograptus priodon “. - ... « +.. . Br. 
a vomerinus . . 82 < -< . „Nich. 
Cyrtograptus Murchisoní < © + + +, Čar. 


Retiolites Geimitzianus. - . « +... . . Barr. 
8. La troisiéme zone, la plus élevée, est la zone a Monograptus colonus, de laguelle J. Marr cite les 
formes gui suivent: 


Monograptus colonus < < + + « +++. Barr. 
a Dohemicus -< . R 3- 6 
3 Roeméri <% . „M 2.. 
i Fleming . . « 2... (9 
. ŽeStiS 0 « « M Bar: 


Ouant a Vapparition des Graptolites dans les bandes e2 et f1, J. Marr ne s'en inguičte nullement. II 
passe également sous silence des espěces comme Diplograptus palmeus, Monograptus spiralis, Monograptus Nil- 
sonmi, gui ne sont pas rares dans la bande e1. Malgré cela, se basant sur Vanalogie gue paraissent ofrir Vasso- 
ciation et la succession des Graptolites des Colonies et de la bande e1, il déclare, sans autre forme de proces, 
gue les Colonies sont des plis de la bande e1, et il ne tient aucun compte de leur position stratigraphigue. 

Les deux grands adversaires des Colonies, le Prof. Krejčí et Lipold, avaient cependant rejeté cette méme 
opinion, en acguérant la conviction gue les Colonies ne sont pas un phénoměne stratigraphigue. 

Les procédés de J. Marr ont été suffisamment relevés par Barrande dans sa Défense des Colonies, V., pour 
gue nous songions a entrer ici dans une étude critigue sur les opinions émises pour ou contre les Colonies. 

J. Marr a en outre attiré Vattention sur la présence de Graptolites dans Vétage ID. 

NH cite les formes: 

Climacograptus de la bande d3, 
Dicellogvapius000 02, 
Didymograptus $+ +. dl. 
Se trouvent encore mentionnées pour la premiére fois les espěces suivantes du Silurien de la Bohéme: 
Diplograptus Hughesii, Nich. | 


cometa, © (ein : ké 
“ : toutes de la colonie Haidinger. 


s simuatus, Nich. 
Rastrites capillavis, Carr. j 


L'exemple de J. Marr fut imité par S. A. Tullberg (Lit. 220). Ce géologue, sans méme prendre la peine 
de Sassurer de vísu de la situation exacte des Colonies, essava a son tour de les expliguer comme un phénoměne 
stratigraphigue, en les considérant comme des débris de la bande e1, enclavés dans la bande d5. Cette assertion 
est basée sur les matériaux gui proviennent de trois Colonies et gui lui ont été procurés par le Prof. O. Novák. 


L'examen de ces fossiles a permis a S. A. Tullberg de reconnaitre les 6 Zones suivantes: 


1. Zone a Monograptus gregavius < < « . « . . Lapw. 
ZMV : leptotheca < < - - « . . Lapw. 
3: 0 a rumcinatus . < « +. +. Lapw. 
A k SPURALUS jee- ee c KEINÉ 
Bea É Murchisoni < OAaT: 


6. „a Cardiola interrupta et Monogr. colonus Barr. 
Dans son ouvrage sont citées pour la premiére fois les espěces suivantes de la Bohéme: 
Monograptus leptotheca — „ Lapw. | 
gregarius - „ Lapw. | n 
A communis. Lapw. | 
Cyrtograptus flaccidus < « „ Tulb. j 
Didymograptus Murchisoni | 
Diplograptus pristis de D. 
Lasiograptus sp. | 

I est trs regrettable guw'en expliguant les Colonies par des dislocations et par la situation stratigraphigue, 
Von ait passé sous silence les travaux de Lipold et de Krejčí, ainsi gue leurs déclarations.- (Déf. d. Colomes, IV., 
p. 80—82—83). 

Nous ne pouvons également comprendre sur guels documents S. A. Tullberg s'appuie, guand il associe, 
dans la zone des Monograptus vumeimatus, les. espěces Monograptus priodon et Diplograptus palmeus, et guand 
il déclare ensuite gue la succession et Vassociation des formes typigues gue Von trouve dans les Colonies et la 
bande e1, sont les mémes guw'en Scandinavie! 

Malsré cela, Von invogue, comme preuves convaincantes, les recherches de Lapworth sur la distribution 
géologigue des Graptolites, et les indications de J. Marr, guoigue ni Vun ni Vautre de ces savants ne signale 
Vassociation de Diplograptus palmeus avec Monograptus priodon. 


17 


De plus, il est inexact gue Monograptus vomerinus et Monogr. testis  apparaissent chez nous en méme 
temps, comme J. Marr Vannonce en citant les espěces de la zone a Priodon. Au contraire, ces types, gue Tullbere 
dit provenir de Schonen, apparaissent en Bohéme dans des horizons completement séparés, et, suivant le schéma 
de Lapworth, appartiennent a des zones tout a fait distinctes. 

Nous nous trouvons done ici en présence dun dilemne. Ou bien les indications de Tullberg sur cette 
Curieuse association dans les couches de Schonen sont exactes, et alors nous pouvons dire: 1", gu'il nexiste pas 
d'analogie sensible entre la succession et Vassociation des types de la Bohéme et ceux de Schonen; 2", gu'il résulte 
de lá, gu'on ne saurait admettre de telles argumentations comme des preuves contre les Colonies; et 3%, gu'il se 
présenterait pourtant des exceptions dans la distribution géologigue des Graptolites, telle gu'elle est généralement 
adoptée jusgu'a ce jour, ainsi gue Véminent Prof. Lapworth en a constaté apres beaucoup de recherches laborieuses. 

Ou bien les indications de Tullberg sur cette association ne sont pas conformes a la réalité; dans ce cas, 
il aurait été commis une erreur bien regrettable, gui doit étre a tout prix évitée, guand il stagit Vétudes compara- 
tives ďoů Von tire des arguments contre les Colonies. 

Nous sommes nous-méme convaincu gu'il s'est glissé guelgue erreur dans la détermination des especes de 
Schonen. Auoi gu'il en soit, il reste un fait certain, c'est gue les Colonies ne sont pas du tout expliguées par 
ces assertions. 

Une notice objective de Wentzel (Lit. 256) confirme, a nos yeux, Vexactitude de ce gue nous venons de 
dire au Sujet des deux ouvrages précédents.  Dans ce travail, Wentzel étudie les rapports gui peuvent exister 
entre les étages C—D—E de Barrande et le Silurien en Angleterre; il consacre une attention toute particuliére 
aux recherches de Lapworth et au travail de J. Marr.  Voici ce gu'il dit: 

„Si nous nous en tenons strictement aux faits gue Marr nous fournit, nous pouvons bien distinguer, en 
Bohéme, horizon de Birkhill, de Lower-Gala et de Wenlock, mais ses opinions se trouvent sur plusieurs points 


en complete contradiction avec celles de Barrande et de Lapworth....  Marr n'a pas du tout tenu compte de 
Vapparition des Graptolites dans la bande e2. De plus, ce savant a oublié de mentionner la présence de 
Monograpt. Nilssont et Monogr. spiralis Gein. dans la bande e1... — Jai trouvé, pres de Konieprus, Monogr. 


spiralis associé a des types de la zone a Cyrtograptus. Murchisoni, tels gue  Monogr. vomerinus,  Retiolites 
Geinitzianus, mais, pres de Malkov, il était associé avec Jastrites  peregrinus, subdivision de la zone a grega- 
vtius! ete.... Il résulte de ces constatations, gue les limites assignées aux zones graptolitigues de Marr entre 
Llandovery et Tarannon, entre Tarannon et Wenlock, sont considérablement infirmées, car Monograptus. Nilssoní 
a été trouvé en Bohéme associé sur le méme morceau de roche avec des types de Birkhill, et Mon. spiralis avec 
des formes typigues de Birkhill et de Wenlock.“ 

Nous sommes de Vavis de Wentzel, gui fait observer gue la faune de notre bande e1 se trouve condensee 
dans des couches de peu dépaisseur, mais ce serait une grande erreur de penser gue cet horizon mest susceptible 
ďaucune subdivision.  Seulement pour arriver a marguer les subdivisions, il ne faudrait pas sen tenir aux 
indications déja données; il faudrait d'abord recueillir soi-méme les fossiles zone par zone, et surtout apporter 
une grande précision a la détermination de chague espěce. Pour cela, il est nécessaire de savoir guelles sont les 
formes gue Barrande a réunies sous un méme nom, et gui sont distinctes entre elles morphologiguement et 
géologiguement.  Barrande avait associé, sous le nom de Monograpt. Nilssoni, au moins trois especes tres sem- 
blables, dont une napparait gu'avec Monogr. lobiferus (= Becki), la deuxiéme, dans un niveau plus élevé. avec 
Momogr. priodon, et la troisiéme, exclusivement avec. Monogr. Roemeri et Monog. colonus; ce sont done, dans 
trois horizons différents, trois formes différentes, guoigu'a un degré trés minime. 

Un autre obstacle consiste dans la difficulté gui se présente, méme pour un géologue expérimenté, d'assigner 
la limite exacte gui sépare e1 et €2, a cause du passage successif et insensible de ces bandes Vune dans Vautre. 

Dans les couches supérieures de la bande e1 commence Vapparition des sphéroides calcaires, dabord tres 
clair-semés. A mesure gue Von s'éléve, ils deviennent de plus en plus nombreux et finissent par former des 
bancs de calcaire compacts, paralléles, gui alternent avec des schistes a Graptolites.  Comme la faune de ces 
sphéroides et de ces banecs de calcaire est la méme gue celle des schistes environnants, on ne peut pas juger au 
premier coup d'eil, d'aprés la composition pétrographigue, si un morceau de calcaire provenant de Vétage E appar- 
tient a la bande e1 ou a la bande e2. On voit par lá gue la faune a Graptolites est encore celle gui donne les 
indications les plus sůres. 


Šarrande avait, dans ses premiěres publications, rapporté a la bande e2 les calcaires de ces couches de 
transition. Plus tard, il avait cru devoir les réunir a la bande e1. Le calcaire de transition n'offre pas de con- 
trastes assez grands pour gue Von puisse le distinguer exactement de la bande €2, si Von ne conmait pas trés 
bien Vhorizon ou la faune a Graptolites des schistes environnants.  Puisgue les Graptolites nous fournissent un 
excellent moven de distinguer les petits horizons géologigues, pourguoi ne pas nous appuyer sur les zones grapto- 
lithigues pour marguer les subdivisions de Vétage E? Nous étudierons ce cas dans la IV* partie de nos études, 
oů nous exposerons la distribution géologigue des Graptolites, en Bohéme. 

En dehors des publications gue nous venons de mentionner ci-dessus, nous n'en connaissons pas d'autres 
oů les Graptolites de Bohéme soient étudiés en détail. Les travaux oů Von compare entre elles plusieurs faunes 
siluriennes, sont a peu prés les seuls oů il soit tenu compte des Graptolites de la Bohéme; encore s'y appuie-t-on 
sur les Opinions exposées par les auteurs gue nous avons nommés. On les cite principalement dans les ouvrages 
de Lapworth (Lit. 188), Nicholson (127), O. Novák “), Linnarsson (167), Frech (253), Tórnguist (242). 

Le tableau suivant contient tous les Graptolites de Bohéme nommés par nos prédécesseurs. © Chague 
forme spécifigue est accompagnée du nom du savant gui Va citée pour la premiére fois. 


Tableau des formes graptolitigues citées jusguá ce jour, en Bohéme. 


Espěces Auteur Bibliographie Etage 
Monograptus (Graptolites) priodon, Bronn. . Bronn 151699% E 
= a bohemicus, Barr. Barrande 
) ě toemeri, Barr. ., E | 
, 5 colonus, Barr.. . ; | 
3 3 nuntuus. -S 5 
k A Halli „ (ME : | 
i ž A OMNIA n Lit. 37. 
5 : N1sson. — 48 ; 
A : Chimaera , - . . | 
R z testis „ (8m s 
2 ý spiralis, Geinitz ., % | 
% a turriculatus, Barr.. > | 
s > Proteus, Barr.. > j 
guadrans, Barte.- ... „M55 k 
ý tenuissimus „ —ě > P BOB VAE ŠSY 
5 nodolosus moa 5 
k convolutus,.Hiso..0- <- „SN 3 Lit. 119. p. 133. 
foridus, Bare.«2 - - . > : K 
„. (2) serrátus, Sebloth -s „ B Suess 
ferugineus, Suess. . . . . : 
G laevis re = 
dubius Me -| : Í Lit. 43. 
s taenia, Sow Salt... . ..| : 
3 Sedeuicki Harkno. (© . JM . 
7 falx,(DuesS 0:3- . . 1] : 
*) Beitráge zur Kenntniss der Fauna der Etace F — f1. — Sitzungsbericht der bóhm. Gesellsch. d. Wiss. Prag. 4 


P" 


| 


Espěces | Auteur | Bibliographie | Étage 


ll 
Monograptus ornatus, Šuess . « « « « + «| Suess | 
3 Jarrandei, Suess . . . . + .| Ě | Lit. 45 
é vomerinus: NGK.. 4" ce Marr 
x cyphus, Lapw. . . . « « « | ň 
3 triangulatus, Harkn.. . . . -| i 
ň Spiniserus, NiCHč 1- 41s- 1=.+ <| L Lit. 195. 
x VOBIS DOBU: ee an eě 6 s 
P Flemingii, Salt. (? . ... -| : 
grerarius, LADW. < = a - « -| Tullberg 
: leptotheca ŘE S AK OBP : r 
: T3 aw. 220 
: fimbriatus, Nich. . H 
» communis, Lapw.. . . . « -| : 
: Spe(colonus,22). (2 6 = = es O. Novák*) | F, 
Rastrites peregrinus, Barr. . . . ... ... Barrande | E 
gemmatus ye = Ve PED NENANNÍ . | ps 
. Tinnael Barr. 44 + 8564 : n E 
ja fugax k AL MLA : | 
Cyrtograptus Murchisoni, Carr. 1 Carruthers Fats 101- 1127. 
flaccidus, Tullb. . . . . . -| | Tullbergs | Lit. 220. 
Graptolithus flaccidus, Hall (?). . . . . -| Jahn) p. 438. 
Retiolites Geinitzianus, Barr. . . . « +.. Barrande M37 
š SDO a 0 an 6 | Marr Lit. 195. 
Stomatograptus grandis, Suess. . « « « « Suess Lit. 43. 
Diplograptus palmeus, Barr.. . - « « « «| Parrande Lit. 57. 
ji ovatus = SHE : . > 
: Polom ES koa Marr Lit. 195. 
> tamariscus, Nicčh=. < < « 4- : s 
| ě DRS HAS c va. VO O8 086 6 Linnarsson © | Lit. 143. p. 685.,  D—d; 
Ghmacosraptus scalans, E < < < 4 ee Marr Lit. 195. E—e, 
a Si R bo, POS k : D—d; 
| č ÚSGGASTAB ADI: 10 se: jek oby a3 s || Barrande Lit. 37. D, m. 
: . -4444 Vála-Helmhacker| Lit. 165. p. 200. D, 
, k „P '(Geol. 2"4ed.p.420 
5 (Graptohites) SD- -s « Krejčí | | D, 
. | (en langue tchěgue). 
MST0GTAPLUS. So ja- 87- © balené Tullberg Lit. 220. D; 
| Dicellograptus (anceps, Nich.?) ........ Marr Lit. 195. D, 
j . . * v ale Je le = 
Didymograptus Murchisoni, Beck. . . .... Gaudry ***) p. 65. D, 
> (Graptolites) avus, Barr.. . Lippold | Lit. 79. p. 416. D, 
i : | 
> > Suessi, Barr. . 3 i D, 
MTROTADLUDUSÍ c ne Mou eoái ne 06, 550 6 6 Tórnguist © | Lit. 242. p. 323. D, 


*) O. Novák: Zur Kenntniss der Fauna F'—fi in der palaeozoischen Schichtengruppe Bóhmens. Sitzungsberichte der kónigl 
běhm. Gesellsch. d. Wiss. Prae 1886. p. 660. 

**) J. Jahn: Beitráge zur Stratigraphie und Tektonik der mittelbohmischen Silurformation. Jahrbuch der k. k. geolog. 
Reichsanstalt. Wien 1892. Bd. 42. Heft 3. p. 397—462. 


***) Alb. Gaudry: Les enchainements du monde animal dans les temps géologigues.  Wossiles primaires. 188: 
) S 814g I 


W © 
“ 


Description des espěces. 


Famille WBichograpiidae. Lapworth. 


Genre Bichogvapiwus. Salter. 


Dichograptus (?) leptotheca, n. sp. 
PL 6, fig. 16—17. 


Nous sommes obligé d'associer provisoirement a ce genre une forme de Dchograptidae, gue nous trouvons 
malheureusement toujours isolée et incompléte, bien gu'elle soit assez fréguente. 

Les branches atteignent jusgu'a 4" de longueur et 0.3 a 17" de largeur; elles sont rectilignes ou faible- 
ment courbées. Hydrothěgues trés étroites, 14 a 16 par 177, courbées dans toute leur longueur, soudées ensemble; 
elles forment avec Vaxe de la branche un angle d'environ 30. 

Les parois cellulaires communes se voient a la loupe en forme de stries trěs fines, et se terminent par 
un renforcement ovoide, comme c'est le cas pour d'autres Graptolites. 

Gisement et local. Nous avons trouvé ce fossile a Krušná Hora, dans une couche tres étroite et d'un 
accěs trěs difficile, composée de schistes brun rouge, imprégnés de chamoisite et bleuátres A la surface. Cette 
couche est enclavée dans la couche la plus basse des minerais de fer. — Bande d1$f. 


k Genre Tetragrapius. Salter. 


Tetragraptus caduceus. Salter. 
Pl. 6, fie. 9 A 12. 
3ibliographie: 
1853. Didymograptus caduceus, Salter. Lit. 52. p. 87. fig. 1. 
1859.. Phyllograptus similis, Hall. Lit. 65. p. 140. 
1865. Didymograptus caduceus, Salter. Lit. 84. p. 137. 
1865. Graptolithus Bigsbyt, Hall. Lit. 85. p. 96. 
1868.. Didymograptus caduceus, Nicholson. Lit. 102. p. 135. 
1874. Tetragraptus bryonoides, Hall. sp. R. Etheridge jun. Lit. 146. Pl. 3. fig. 3, 4. 


1875. (Graptolites (Didymograptus) caduceus, M*Coy. Lit. 150. p. 30. Pl. XX. fig. 3—5. ý 
1879. Tetragraptus Bigsbyi, Linnarsson. Lit. 182. p. 229. 

1880. ý Bigsbyi, Lapworth. Lit. 188. Vol. V. pag. 275. 

1882. k caduceus, Brógger. Lit. 208. pag. 39. 


Longueur des branches, 17%; largeur, 2 a 3%. L'angle de divergence formé par les deux branches est 
de 30 a 409. Le nombre des hydrothégues varie de 12 a 16 par 17"; guelgues-unes sont 3 a 4 fois plus 
longues gue larges, médiocrement courbées, et échancrées en demi-cercle pres de Vorifice extérieur. 


Gisement et local. Bande D—d1$B Klabava. Mines de Aloisia.  Couche des minerais de fer, N92. —, 
L'original, gui fait partie de la collection de Université techégue, a été donné au Prof. Krejčí. A en juger par 
les notes manuserites gue son successeur, le Prof. Novák, a faites pendant le séjour de M, Tórnauist a Prague, 
ce spécimen est le méme gue ce dernier a cité dans sa Chorologie ď Europe. (Lit. 242). 


Genre Iidymograjplus. Mc. Coy. 


A. Groupe Bidymograprus běifidus. Hall. 


Didymograptus Murchisoni. Beck. (= Didym. avus Barvr.). 


el he.9ab). 
l fie. 1—2 ab. 
PI. le. 3-—4. 


Bibliographie: 


1839. Graptolithus Murchisoni, Beck. Lit. 11. Tab. 26. fie. 4. 

1840. Prionotus geminus, His. Lit. 13. 

1851. Graptolithus Murchisoni, Boeck. Lit. 42. fig. 24, 26. 

1851. : gemimus, Scharenberg. Lit. 44. Tab. I. fig. 1—4. 
1858. . Kjerulf. Geol. des sůdl. Norwegen. p. 92. 
1861. ho onahtus Murchtsoni, Baily. Lit. 78. PI. 4. fig. 1 abc. 
1865. Graptolites avus, Barr. Lippold. Lit. 79. pae. 416. 


1865. í Murchisont, Beck. Tórnguist. Lit. 88. p. 17. fig. 11. 

1869. . 8 „o Hopkinson. Lit. 111. Pl. 8. fig. 6 ab. 

1569. > „ Nicholson. Lit. 114. Pl. 7. Fig. 7 ab. 

1815- : : „ Tromelin et Lebesconte. Lit. 158. p. 46. 

1575. ý „o Hopkinson et Lapworth. Lit. 152. p. 648. Pl. 35. fig. 2a—f. 
1875. PD zkodb ots furcillatus, Hopkinson et Lapworth ibid. 

1880. % Murchisoni, var. furcillatus, et var. geminus. Lapworth. Lit. 188. Vol. VI. p. 19. 
1882. E Murchisoni, Tullberg. Lit. 211. p. 16. 

1883. = ě Herrmann. Lit. 227. p. 60. 

1892. u = Barrois. Lit. 263. p. 132, 141, 185. 

1892. a M Gaudry. Enchainements etc. p. 65. 


Comme il existe déjá un grand nombre de descriptions de cette forme si fréguente dans d'autres pays, 
nous nous contenterons de constater gu'en effet cette espěce est extrémement variable, gue le nom de D%d. 
(Grapt.) avus trouvé dans les notes manuserites de Barrande, se rapporte aux exemplaires en relief, et gue 
ceux-ci ne different nullement des individus gue nous avons eus sous les yeux en Angleterre. La différence de 
conservation aměne, bien entendu, une modification dans les apparences des spécimens en relief et des spécimens 
aplatis. Nos dessins montrent en effet gue les hydrothěgues des spécimens en relief ne sont gue 3 fois aussi 
longues gue larges. 


Gisement et local. Cette forme a été recueillie dans la bande d1y, A Osek, Šárka, Mýto, Rokycan. (Voir 
VIntroduction.) 


Didymograptus denticulatus, n. sp. 


Pl. 4, ie. 1—2. 


Par son aspect général, cette forme ressemble fort a la précédente; toutefois, les branches sont beaucoup 
plus étroites, et la forme bien conservée des cellules est toute particuliére. En effet, elles ne sont gue trois fois 
plus longues gue larges; 18 occupent Vespace de 1%", et leurs prolongements libres présentent la forme de dents 
réguličres, larges et recourbées vers le bas, ce gue nous n'avons observé dans aucune autre espěce. Les parois 
cellulaires forment un angle de 60“ avec Vaxe solide de la branche, 


Gisement et local. Cette espěce, trěs rare, a été trouvée dans la bande dly, a Sárka, prés Prague. 


Didymograptus oligotheca, n. sp. 
PI. 4, fig. 5—6. 
Les deux branches sont courtes, larges, dabord paralleles et plus tard convergentes, pourvues de guelgues 


cellules, dont le nombre atteint 8 a 10 par 17". L'orifice externe est médiocrement échancré; les cellules, aussi 
larges gue longues, recourbées, forment avec Vaxe solide un angle de 30“. 
o o 9, bl o 


(isement et local. Bande dly; Osek. Cette forme se rencontre fréguemment. 


Didymograptus indentus, var. namus Hopk. et Lapw. 


PI. 4, fig. 3—4. 
Pl. 5; ie. 7 ab. 
Pl. 6, fig. 3—4. 


Bibliographie: 
1875. Did. imdentus, var. namus, Hopkinson et Lapworth. Lit. 152. pa. 647. Pl. 33. fig. 7 d; Pl. 35. fig. 4 a—c. 
1880. Did. ndentus, var. nanus, Lapworth. Lit. 188. pag. 19. Vol. VI. 
Cette espěce, relativement commune chez nous, est toujours mal conservée. Malgré cela, elle ne differe 
nullement des spécimens d'Angleterre, en ce gui concerne la forme et les dimensions. 


Gisement et local. Bande d1, Osek. 


Didymograptus spimulosus, n. sp. 
PL. 5, fig. 9—10. 


Les deux branches conservent la méme largeur sur toute leur longueur. Elles sont d'abord faiblement 
recourbées; elles deviennent ensuite paralleles, aprés guoi elles se terminent en convergeant une vers Vautre. 
Les hydrothěgues, trés courtes, sont au nombre de 16 par 177; leur longueur ne dépasse la largeur gue de la 
moitié; elles forment avec Vaxe solide un angle de 35". 

Les parois cellulaires sont visibles jusgw'au milieu de la largeur de la branche, et, prěs de Vorifice externe, 
elles finissent en une pointe fine. 


Gisement et local. Čette forme, trés rare, a été recueillie a Osek, bande d1y. 


Didymograptus clavulus, n. sp. 


Pl. 4, fig. 15—16. 
Pl. 5, fig. 11—12. 


Espěce tres caractéristigue, a branches courtes dont la largeur atteint jusawá 577, et gui, formant 
d'abord entre elles un angle de 60 a 70“, convergent ensuite en forme ďarc. Hydrothěgues, longues et trés 
étroites, courbées seulement a la partie inférieure de la branche; a la partie supérieure de la branche, elles sont 
droites, et leur longueur est 6 fois plus grande gue la largeur. Le nombre des hydrothěgues est de 16 par 1"". 
L'angle d'inclinaison atteint 60%. Sicula, trés courte. 


Gisement et local. Bande d1y. Šárka. (Cette espěce n'est pas rare. 


Didymograptus Barrandei, n. sp. 
PI. 4, fig. 11—12. 


Les deux branches sont rectilignes et forment entre elles un angle de 209, Elles s'élargissent rapidement 
jusgu'a atteindre 6""7. 


Les hydrothěgues, nombreuses, sont extrémement longues et étroites, et leur nombre est de 12—14 par 
1“", — Les parois cellulaires, droites, ne se recourbent gue dans la proximité de Vorifice externe; elles forment 
de longs prolongements horizontaux. 


Gisement et local. Cette espěce se trouve dans la bande d18B, a Krušná Hora, dans la couche des 
schistes  areileux, gris cendré et bitumineux, gui est située sous la couche N“ III; en outre a. L/běšow, 
dans le méme horizon. 


Didymograptus Lapworthi, n. sp. 


Pl. 4, fig. 13—14. 
Pl. 5, fig. 13—14. 
Fig. 1—2 dans le texte. 


La divergence des branches est ici a peu prés la 
méme gue dans Vespěce précédente; toutefois, elles sont 
bien plus étroites, car leur largeur ne dépasse pas 3"", 
et elles suivent un cours paralléle. La longueur des 
hydrothěgues n'est gue 5 a 4 fois plus grande gue leur 
largeur.- Les hydrothěgues sont d'abord fort courbées, 
mais plus loin cette courbure diminue, et pres de Vori- 
hce externe, elles se dirigent obliguement vers le haut, 
tandis gue leur direction est horizontale dans Vespěce 
Didym. Barrandei. 

Les parois cellulaires  atteignent jusgu'aux  trois 
guarts de la largeur des branches; leur angle d'incli- 
naison est de 60%, et le nombre des cellules, de 16—18 


Jů (č Fig. 2. par 18 
Didymograptus Partie inférieure du méme spé- 
usa Bora D-dn 2 en Eiodslé 6 l ea Gisement et local.  Čette espěce se rencontre avec 
grossi 3 fois. la précédente dans la bande d1fB, a Krušná Hora. 


Didymograptus b?fidus. Hall, var. incertus mili. 
Pl. 5, fig. 5—6—8. 
Pl. 6, fie. 1—2. 


Dans le voisinage de leur naissance, les branches forment un angle de 35%; aprés guoi, elles suivent une 
direction plus ou moins parallěle. Leur longueur atteint 3“", et leur largeur, de 17" a 1',"".  Malheureusement, 
la forme des hydrothěgues est mal conservée; elles sont inclinées 60“ par rapport a la branche; leur longueur 
atteint le double de leur largeur, et la sicule est remarguablement longue (environ 4""). 


Gisement et local. Cette espěce, assez commune, a été recueillie a Osek, bande d ly. 


Didymograptus vacillanoides, n. sp. 
Pl. 5, fig. 3—4. 
L'aspect général de cette forme ressemble fort a Vespěce de Scandinavie, Dídym. vacillans Tullberg. 


) 


Mais les hydrothěgues, dont le nombre est de 14 par 17", ont une longueur au moins 3 fois aussi grande gue 
leur largeur, et le diamětre de ces éléments parait rester le méme dans toute leur étendue. 


Gisement et local. Mýto, bande d1y. 


PB. Groupe BBidymograptlus. W-fraclus. Salter. 


Didymograptus V-fractus. Salt. (= Did. Suesst Barr. mamuscr.). 
Pl. 5, fie. 15—16; Pl. 7, fig. 1—2. 
>ibliographie: 
1863. Didymograptus V.-fractus, Salt. Lit. 84 a, p. 137. fig. 13 e. 
1865. Graptolites Suessi (?) Barr. Lippold. Lit. 79. p. 438. 
1868. : V-fractus, Nicholson, Lit. 102. p. 134. 
1876. : sp., Nich. Lit. 161. p. 247. 
1878. Diplograptus Suessi, Feistmantel. Lit. 178. p. 12. 
1879.. Didymograptus Suessi, Feistmantel. Lit. 185. pag. 12. 


1880. S V-fractus, Lapworth. Lit. 188. Vol. VI. p. 19. 
1882. : = Broeger. Lit. 210. p. 40. 
1883. é ké Tullberg. Lit. 220. p. 240. 
1885. 5 5 Herrmann. Lit. 227. p. 65. 
1890. > 3 var. volucer, Nicholson. Lit. 250. p. 342. 
1892. k $ Barrois. Lit. 263. p. 186. 
Gisement et local. Osek, d1y. (Rare). x 


D'aprés les étiguettes gue nous avons trouvées dans la collection de Graptolites de Barrande, nous serions 
porté a croire gue ce savant avait réuni plusieurs espěces sous le nom de Didymograptus Suessi. Cette espěce 
se trouve souvent confondue par Barrande, Helmhacker, Lippold et Feistmantel avec d'autres formes de Didymo- 
graptus gui apparaissent dans d1, et appartiennent pour la plupart a Didymogr. V-fractus, Salt. 

Parmi les nombreux spécimens gui, dans la collection de Barrande, sont désignés par le nom de Didym. 
Suessi, et représentent le vrai Didym. V-fractus, il y en a encore d'autres gui appartiennent a différentes espěces, 
telles gue Didym. Murchisoni, Didym. Barrandet, m. sp., ete.. Nous avons conservé pour plusieurs dentre elles 
le nom de I. Suess“ comme synonyme. 


U. Groupe MBidymograptlus pennaťulus. Hall. 


Didymograptus limguatus, n. sp. 
PL. 4, fig. 7—8. 
Pranches atteignant jusgwá 47" de largeur. Hydrothěgues rectilignes et 10 fois aussi longues gue larges, 
formant un angle de 30" avec Vaxe solide. Nombre des hydrothegues, 8 a 10 par 17%. Les parois cellulaires 
des hydrothěgues occupent les *, de la largeur de la branche. 


-= Gisement et local. Šárka, d1. (Rare). 


Didymograptus lonchotheca, n. sp. 
PL6h697—8. 


L'extrémité externe et bien conservée des hydrothěgues présente un aspect tout particulier. La paroi 
cellulaire saille obliguement comme un prolongement semblable a une lancette. Les hydrothěgues forment avec 
Vaxe de la branche un angle de 30“, et leur nombre séléve a 12 par 17%. Leurs parois communes s'étendent 
jusgwaux *, de la largeur de la branche. Par ses autres particularités, cette espěce se rapproche de Vespěce 
dď'Amérigue, Didym. constrictus, Hall. 

Gisement et local. © Krušná Hora, d1B. Schistes gris vert clair de la couche la plus élevée des mine- 
rais de fer. 


Didymograptus pennatulus Hall, var. hamatus mihi. 


Pl. 7, fig. 5—6. 


Hydrothěgues tres dévelopées, rectilignes et tres longues. On en compte 10 par 177.. Les parois cellu- 
laires communes s'étendent jusgu'aux *; 
et se terminent par un prolongement aigu et horizontal, 

Nous pensons gue Hall figure plusieurs formes différentes sous le nom de Ddym. pennatulus, et nous ne 
pouvons concevoir pourguoi Von attache, dans cette espěce, si peu d'importance a la forme et aux dimensions des 
cellules, tandis gu'au contraire la conformation de ces derniéres joue un si grand róle dans autres espěces. 


de la largeur de la branche. Pres de Vorifice externe. elles sont libres 


Gisement et local. Krušná Hora, bande d1fB. Schistes gris jaunátre de la couche la plus élevée des 
minerais, N© III. 


Didymograptus retroflexus, n. sp. 


Pl. 6, fig. 5—6. 


Les cellules sont courbées en demi-cercle, profondément échancrées et tres évasées a Vorifice externe, 
Leur longueur est 3 fois plus grande gue leur largeur. 

Les parois cellulaires communes, gui forment avec Vaxe solide un angle de 45, s'étendent jusgwaux *; 
de la largeur de la branche. 

Le bord postérieur de Vorifice externe porte une échanerure profonde, et les prolongements saillants des 
cellules se recourbent vers Vintérieur du polypier. Le nombre des cellules est de 10 par 1"". 

Ouant au reste, cette espěce est tres rapprochée de Didym. patulus Hall, mais elle en différe par la 
direction de Vorifice externe des cellules. 

Gisement et local. Šárka, d1y. 


Famille des Wonodiprionidae. Iopkinson. 


Genre Biceltograpřus. Hopkinson. 


Dicellograptus anceps. © Nicholson. 


kl 70e- 7; PJ. 8; ea 4 
Fig. 3—6 dans le texte. 


Dicellograptus anceps, Nicholson, D—d 5. 


Fig. 3. a grand nat. Fig. 4. Impression Fig.5. Spécimen entier, partiellement Fig. 6. Spécimen entier mon- 
b) grossi 6 fois; mon- scalariforme. conservé en relief, montrant le rap-  trant la position normale des 
trant le sicule. Grossi 12 fois. prochement irrégulier des branches. branches. (Coll. du Musée de Bohéme.) 


4 


Bibliographie: 
1867.. Didymograptus amceps, Nicholson. Lit. 95. p. 110. Pl. 7. fig. 18—20. 
1870. : > i Bit- 116. pob 671975. Textine -805 
1871. Dicellograptus anceps, Hopkinson. Lit. 122. p. 26. Pl. 1. fig. 5. 


1876. 64 E Lapworth. Lit. 163 B. Pl. IV. fig. 82. 

1877. : ň k Lit. 166. Pl. 7. fig. 5. 

1880. = SD Mart E630199p609. 

1882. > sp., Tullberg. Lit. 220 4. pag. 262. 

1891. 3 amceps, Tórnguist. Lit. 255. p. 21. Taf. II. fig. 16—19. 


Gisement et local. © Kosov, Kčónigimhof, bande d5. (Commun.) Le spécimen fig. 3 dans le texte, se 
trouve dans la Collect. de Vumiversité bohéme. NY dinvent. 5175. 


Famille des NBipriomidae.  Hopkinson. 


Genre Crypiogvrapius, Lapworth. 


Cryptograptus (Idiograptus) tricornis.  Carruthers. 
PL 7: 710. 
Xibliographie: 

1858. Díplograptus tricornis, Carruthers. Lit. 63 B. p. 468. fig. 2. 
1859. Graptolithus marcidus, Hall. Lit. 65. p. 515. fig. 13. 
1868.. Diplograptus tricornis, Carruthers. Lit. 101. p. 131. Pl. 5. fig. 11 ab. 
1872. Diplograptus Etheridgi, Hopkinson. Lit. 129. p. 504. PI. 12. fig. 5. 
1880. Idiograptus (Cryptograptus) tricormis, Lapworth. Lit. 190. p. 171. PL 5. fig. 27 a—27e. 

Les spécimens de Bohéme gui représentent cette forme singuliére et intéressante, ne contrastent avec les 
spécimens d'Angleterre gue guand ils sont conservés en relief. La fig. 10 montre la conformation véritable du 
polypier; les cellules font avec Vaxe solide un angle de 60 degrés, et répondent au type de Monograptus. 


Gisement el local.. Bande d1y. St. Bentgna. Cette espěce est trěs fréguente par places. 


Genre Clianacograpius. J. Hall. 


Climacograptus Nováki, n. sp. 
PI. 7, fig. 124—12b. 
Hydrothěgues grandes, au milieu faiblement courbées vers Vextérieur; 9 par 177, Le bord supérieur des 
cellules est horizontal; le bord inférieur, obligue. Les échancrures gui séparent les cellules sont étroites, et occu- 


pent de /, a ; de la longueur de la paroi latérale; leur profondeur atteint jusgwá '„ de la largeur totale de 
Vhydrosome. 


Cette espěce se rapproche de Glyptograptus confertus Lapworth, (Onart. Jourm. Geol. Soc. 1875. Pl. 34, 
fig. 4 a—f.), mais elle en différe par ses cellules bien plus grandes et ses échanerures moins larges. 


Gisement et local. Na Selátku, prés de la brigueterie de Jenerálka, Vallée de Sárka, bande d1y. 


ts“ 


Ulimacograptus tectus. Barr. sp. 


Pl. 7, fig. 11. (Fig. du texte 7—8.) 


nh 


1850. J. Barrande.  Graptolites tectus. Lit. 37. Pl. 1, fig. 19. 


0, 
Barrande avait réuni sous cette dénomination spécifigue deux formes de Úl/maco- 
graptus, gui provenaient de dó et de d3, et dont il ne connaissait gue les Zmpresstons 
scalariformes. 
Nous avons réussi á retrouver sur un spécimen la forme véritable des hydro- 
thěgues, gui nous sert de base pour Videntification de cette espěce avec guelgues formes 
trěs ressemblantes de d3. 


0 
“ 
z 
AAV 
| al : 


Ouant aux spécimens de d5, ils appartiennent sans aucun doute a une autre 
espěce, et nous ne pouvons leur conserver le nom de Climacograptus tectus, Barr. gue 


; 


4) 
v 


7 


2 
RŠ 4 
7) 
“ 

Fig. 7. Spécimen de grande . 
taille, comprimé latéralement, Genre Biplograpius. Mc. Coy. 


et montrant a gauche la 
forme des cellules; grand. nat. 


Fig. 8. id. grossi 6 fois. 


comme synonyme. 


RV 
z 
B 
a 


Gisement et local. Bande d3, Trubím. 


Diplograptus (Glyptograptus) Trubinemsis, m. sp. 
BE -e. 138 
Les hydrothěgues sont étroites, recourbées, et en contact les unes avec les autres dans le tiers inférieur. 
Elles forment avec Vaxe de Uhydrosome un angle de 25"“.  Leur longueur dépasse de 3 a 4 fois leur largeur, et 
reste constante dans toute leur étendue. A Vextrémité distale de Uhydrosome, les hydrothégues sont moins rappro- 
chées, et la partie supérieure de Vhydrothěgue est alors presgue parallele a Vaxe de Uhydrosome.  Ú'est cette parti- 
cularité gui différencie notre espěce des deux formes analogues: Clěmac. pusillus, Hal, et Dipl. těretiusculus, His, 


Gisement et local. Bande d3.  Trubím. 


Diplograptus pristis. His. 
PI. 8, fig. 10—12. 


3ibliographie: 
1837. Prionotus pristis, Hisinger. Lit. 10. p. 114. Tab. 35. f. 5. 


1873: í . Limarsson. Lit. 145. p. 685. 

1881. Diplograptus pristis, Tórnguist. Lit. 201. p. 443. Tab. 17. £. Sa, g. 

1882. : : Tullbere. Lit. 211. p. 10. Tab. 1. fig. 1I—II. 

1883. “ 5 Tullberg. Lit. 220. pag. 262 
Fig. 9. Spécimen 1991. : i Tórnguist. Lit. 255. p. 26. Pl. 1. f. 18—22. 
comprimé latérale- : - 
ment, grand, nat. Gisement et local. Cette espěce n'est pas rare dans la bande d5, a Gross-Kuchel. 


Diplograptus (Glyptograptus) euglyphus. Laworth. var. angustus měli. 
Pl. 8, fig. 14 ab. 
1880. Lapworth. Lit. 190, p. 166. Pl. 4. fig. 14 a—ve. 
Longueur de Vhydrosome: 19"',; largeur: 177. Nombre des cellules par 19%: 12.. Le bord supérieut 
des hydrothěgues est échancré et atteint tout au plus ", de la largeur de la cellule. Au dernier tiers supérieut 
4 


28 


de la cellule, les parois externes sont paralléles a Vaxe de Vhydrosome; celles des deux autres tiers sont 
recourbées a 30 degrés vers Vintérieur. 

Cette forme offre beaucoup d'analogie avec Vespěce Dipl. englyphus Lapworth, mais elle est bien plus 
étroite, et les cellules sont plus longues par rapport a la largeur de Uhydrosome. 


Gisement et local. Bande d5. — Kóniginhof. 


Diplograptus (Glyptograptus) lobatus, n. sp. 
Bl, 1eBPRBI 800. 15. 


L'hydrosome atteint jusgw'a 2" de long, et 1 a 1772 de large. Le nombre des hydrothěgues est le 
méme gue dans Vespěce précédente. La longueur de Véchancrure entre 2 cellules voisines atteint la moitié de la 
hauteur des cellules et ',„ de la largeur du polypier. Les parois latérales sont presgue paralléles a Uhydrosome, 
et se recourbent vers Vextérieur dans leur partie inférieure, de sorte gue la cellule est plus large en bas gu'en 
haut. Cette derniěre particularité décide en faveur de Vindépendance de cette forme, malgré sa ressemblance avec 
Vespěce Diplog. minutus, Carruthers. 


Gisement et local. Bande dó. | Kóniginhof. 


Diplograptus lémgulitheca, m. sp. 
PI. 8, fig. 6. 


Hydrosome atteignant jusgw'á 2“" de longueur et 37" de largeur.  Hydrothěgues étroites et longues. 
Cette derniére dimension dépasse de 2 fois la largeur. La direction des hydrothěgues fait un angle de 45“ avec 
Vaxe de Ihydrosome, et leurs parois latérales sont presgue verticales ou inclinées tres légérement par rapport 
a Vaxe. Les échancrures gui séparent les hydrothěgues sont a angles trés aigus. 


Gisement et local.  Bande d5.  Gross-Kuchel. 


Diplograptus (Glyptograptus) čeres. Barr. (čm litt.). 
P]. 83 109512206 0. 


L'hydrosome présente une longueur de 1:87", et une largeur de 1577% a 2"". Le nombre des cellules 
séléeve a 10 par 17%. Les parois latérales externes des cellules sont a leur tiers supérieur presgue paralléles 
a Vaxe de Vhydrosome; dans le reste de leur étendue, elles sont fortement recourbées en dedans, de sorte gu'elles 
forment une échancrure profonde dans Uhydrosome. Cette échancrure atteint le ', de la largeur du polypier. 
La longueur de la paroi cellulaire supérieure, fortement échancrée, égale la moitié de la largeur de la cellule. 

Cette espěce est tres rapprochée de Glyptograptus euglyphus Lapworth, dont elle différe par son hydro- 
some plus large et par la hauteur proportionnellement plus grande de la cellule. (Voir Lapworth, Lit. 190, Pl. 4, 
fig. 14 a—e). 


Gisement et local. Čette forme n'a été recueillie jusgu'ici gue dans la localité de Lejskov, bande dó. 


Diplograptus onsculptus, m. sp. 
PS 


L'hydrosome atteint une longueur de 3%, et une largeur de 37. Les hydrothěgues sont étroites et trés 
longues, car leur longueur est guatre fois plus grande gue leur largeur.  Leur angle d'inclinaison est de 450. 


OC 
29 


Nous n'avons pu distinguer la véritable conformation des cellules gue sur un tres petit nombre de spéci- 
mens partiellement conservés en relief, car tous ces individus proviennent d'une couche de schistes argileux 
a gros grain, sur lesguels les contours seuls des cellules apparaissent en forme de stries lógéres. 

Les exemplaires bien conservés montrent gue la partie libre et élargie des hydrothěgues affecte la forme 
d'une maássue, et gue les échancrures situées entre les hydrothěgues sont trés petites et a angles trés aigus par 
rapport a la largeur de Uhydrosome. 


Gisement et local. © Zahoržam, bande d4. Cette forme est assez commune. 


Diplograptus rugosus. Emmons, var. Fritschi máhi. 
Psho. 7 abs 
Bibliographie: 

Diplograptus rugosus, Emmons. American (Geology pl. I. fig. 26. 
laciniatus, Emmons, ibid. fig. 24. 
prostis, Hall. Pal. New-York. Vol. I. pl. 72. fig. 1. etc. 
hypniformis, White. Geol. Rep. 100% Merid. 
rugosus, Lapworth. Lit. 190. p. 168. 

Longueur de Vhydrosome, 157; largeur, 2277. Nombre des hydrothěgues, 8 par 177. Angle d'incli- 
naison des cellules, 30%. La longueur des parois cellulaires est le double de la largeur. Les parois latérales 
extérieures de Vorifice externe portent une profonde échancrure située au premier tiers de la hauteur. 


Gisement et local. © Kosov, Kóniginhof; bande d5. 


Diplograptus truncatus.  Lapworth. 
BE8 ic. 8. 
Pibliographie: 
1876. Dřplograptus pristis, His. var. truncatus, Lapworth. Lit. 163 B, Pl. I. fig. 28. 


1877. > truncatus, Lapworth. Lit. 166. PI. VL. fie. 17. 
1891. 3 . BOmMams Bt. 205- PL I. úig. 23., 245 nase. 27. 


La forme de Bohéme possěde tous les caractěres typignes de Vespěce d'Angleterre. 


Gisement et local. © Zahoržan, dA. 


Diplograptus foltaceus. Murchison, var. vulgatus. Lapworth. 
Ple8, ce. 5 abc 
Bibliographie: 
1839. Graptoltes foliaceus, Murchisoni. Lit. 11. PI XXVI. fi©. 3. 


1847. A pristis, Hall. Lit. 26. Pl. LXXII. fig. 1 dv. 
1847. 8 secalinus (Eaton), Hall. Ibid. fig. a, b, c. 


1850. Diprion foliaceus, Harkness. Lit. 38. p. 64. PI. I. fig. 13 a, d, c. 

1852. Diplograpsus foliaceus, Geinitz. Lit. 49. PI. I. fie. 29, 30. 

1859. Graptolithus pristis, Hall. Lit. 65. p. 516. 

1866. Diplograptus barbatulus, Salter. Mem. Geol. Surv. PI. XI. A. fig. 1 e, d. 


1868. . pristis, Carruthers. Lit. 101. Pl. V. fig. 13 a, d, c, d. 

1869. š é Hopkinson. Lit. 111. Pl. VIII. úig. 11 a. 

1872. ž i Nicholson. Lit. 127. Pl. I. fig. 22,.26, 50. 

1875. : foliaceus, Lapworth. Lit. 166. p. 656. PI. XXXV. fig. 7 a—g. 


Gisement et local. Gross-Kuchel, bande d5. Cette espěce est fréguente. 


Appendice. 


Sur la Pl. 6, fig. 13—15, nous figurons un spécimen gui provient de la bande d1 B, et gue nous avons 
ďabord associé aux Rhabdophora.  Dans le cours de nos études, nous avons acguis la conviction gue cette forme 
appartient plutót aux Cladophora, et gue, par sa conformation générale, elle se rapproche de Dendrograptus lentus 
Carruthers, ou bien de Dichograptus temnellus Linnarsson, gui, selon Tullberg, représente un Bryograptus, un Clono- 
graptus selon Herman, et un Tr*chograptus selon Nicholson. Mais comme le peu de matériaux gue nous possé- 
dons ne nous permettant pas dobserver bien distinctement le mode de ramification, nous avons rangé provisoire- 
ment cette forme dans le genre Dendrograptus.  Dailleurs, nous ne faisons en cela gue suivre Vexemple des 
graptolithologues gui rangent beaucoup de formes analogues, soi-disant Dichograptidae, dans les genres Clado- 
graptus, Dichograptus et Dendrograptus. 

La forme en guestion ne répondant exactement a aucune des espěces décrites, nous lui donnons le nom 
de Dendrograptus constrictus. 


Dendrograptus constrictus, m. sp. 


Cellules fortement échancrées, de grosseur inégale. Leur longueur varie entre 0:8 et 1:8""; elles se 
terminent en une pointe tres aiguč. Les branches se divisent dichotomiguement; leur cóté sans cellules est 
recourbé et présente des ondulations, de maničre gue la largeur de la branche atteint son minimum au point oů 
la cellule est le plus échancrée. 


Gisement et local. | Krušná Hora, d1 B.  Dendrograptus coustrictus, est associé dans cet horizon avec 
Dichograptus (7) leptotheca, n. sp. 


Tableau indiguant la distribution des Graptolites dans les subdivisions de Vétage D. 


D 
G enres et espěces | p, DD 
| 6 | v 
| | 
| Dichograptus leptotheca, n. sp. . . - « 
Totragraptus.caduceus Salter „ -CM -| ok 
Didymograptus Murchisoni, Beck. z + 
NMANUSTAD Worth m- + 
k ň denticulatus, n. SD.. + 
k oligotheca 3 + 
spinulosus „o VREMEM  24 - 
5 Lapworthi „003005 
: Barrandei „5m 
9 bifidus, Hall. var. incertus mihi -E A 
E vacillanoides, n. sp.. + 
A clavulus „ER SMA0 + 
V-fractus Salt. var. volucer, Nich. . .| + 
i pennatulus, Hall. var. Hamatus mihi 
lonchotheca, n. Sp. mo B 
retroflexus „B ee DE Bin [2M 
| 6 | 10 | 0208 


Didvmosraptus lnenatus. n.S8p:- - -< . . +s + + 
| Cryptograptus (Idiograptus) tricornis, Carr. < < <- -| + 
eellozraptus. anceps, Nic- <- < - -+ . . dea | | + 
| Chimacosraptus Nováki. m. sp.c < -0 <.. . | = 
| É tecus Bam. sp. c. <<... . JE sr 
Diplograptus pristis, His.. NE + 
: (Glyptograptus) trubinensis, n. Sp.. . | sk 
: euglyphus, Lapw. var. an- | 
Rustusumihl. - | + 
teres Barr. (7m litteris) . | + 
ň lobatus, n. Sp.. jk 
lingulitheca, n. Sp. + 
insculptus, n. Sp.. - « „ „ (i + | 
rugosus, Emmons var. Fritschi mihi ... + 
5 wrůncatus, Lapworlh - - - < . « sb: - 
M foliaceus, Murch. var. vulgatus, Lapw. . | | | | + 
Total des espěces par bande .| 6 | 13 | 2 | 2 S 


En résumé le nombre des espeěces de Graptolites, gui font leur apparition dans Vétage D, en Bohéme, 
séléve a 31.  Huit de ces formes sont connues dans les contrées étrangeres. Des 23 especes gui n'apparaissent 
gwen Bohéme. 2 ont été introduites par Barrande; les autres sont nouvelles. A Vexemple du Prof. Lapworth, 
nous avons cité guelgues-unes de ces formes comme des variétés, parce gue Vétat défectueux des spécimens ne 
nous permettait pas de reconnaitre en toute sůreté leur indépendance. Il est fort probable gue les recherches 
ultérieures fourniront des preuves de Vindépendance spécifigue de ces fossiles gui pourront servir alors a caracté- 
riser certains horizons. 


Pl. 


5 


9a. 


9b. 
10. 


19 EXPLICATION 


Etage 


Didymozrapius Yurchisoně. Deck sp. D 
Var. 

Spécimen complet, conservé partiellement en relief. Les 

cellules initiales manguent pres de la sicula. Grand. 


nat. — Nodule siliceux de Sárka, d 1. — Collection 
géologiane de P Université bohéme. — NY dinven- 
taire, 5182. — NY de original, 49. 


%d. fragment de la branche, grossi 7 fois. 


Widymograptus z2amus. Lapw. . . . D 


Spécimen complet, montrant guelgues cellules en plein 


ou comme empreinte négative mais mal conservées. Grand. 
nat. — Nodule siliceux de Šárka, d1y. — Coll. 
géol. de P Univ. boh. — NY ďim., 5176. — NY de 


orig, 51. 
%d. partie inférieure, grossie 7 fois. 


Didymograpitus oligotheca n. sp. . D 


Tres petit spécimen. L'empreinte négative de la branche 
gauche est tres bien conservée; la branche droite n'est 
gue faiblement indiguée. Grand. nat. — Nodule sili- 
ceux dďÓsek, d1y. — Collect. Barrande; N“ de 
Porig., 39. 


vd. grossi 6 fois pour montrer la forme des cellules. 


Didymograptus lénguatus n. sp.. . D 


Branche horizontale, dont les cellules, de forme parti- 
culičre, sont bien conservées. Grand. nat. — Nodule 
siliceux de Sárka, d1y. — Coll. géol. P Umiv. boh. — 
NY ďČinvent. 5180. — N" de Čorig., 40. 

od. plusieurs cellules grossies 6 fois. 


Didymograpius Murchisoně. Beck sp. D | 


Grand spécimen, montrant en guelgues endroits des 
ouvertures distales de cellules tres bien conservées. 
Grand. nat. — Nodule siliceux de Súrka, d1y. — 
Coll. géol. de P Univ. boh. — NY ďinvent., 5198. — 
INS denROT0 D2: 

id. partie inférieure (proximale) grossie 8 fois. 

id. guelgues cellules avec leurs prolongements; grossies 
8 fois. 


DES FIGURES. 


i- 


Ktage 
Didymograpius Harremndeř n. sp. . D 


Grand spécimen, tres bien conservé jusgu'aux cellules 
initiales. Grand. nat. — Schistes gris argileux de 
Krušná Hora, K1 B. — Coll. du Musée bohéme. — 
NY de Vorig., 58 a. 

"d. partie terminale de la branche, grossie 8 fois. 


Didymograptus Laepworthě n. sp. . D 


Petit spécimen, montrant la sicula et les cellules initiales 
bien conservées. Grand. nat. — Měme fragment de 
roche gue le précédent; NY de Vorig. 58b. 

od. grossi S fois. 


Didymogzrapius clavaulus n. sp... D 


Spécimen montrant ses deux branches tres divergentes. 
Nodule siliceux de Súrka, d1y. — Coll. de 7 Umiv. 
boh. — N" dimvent., 5179. — NY de Porig., 47. 
"d. fragment d'une branche, grossi 8 fois. 


Didymograptus Wurchisonř. Beck = D. 
avwus. Barti.5 7 1. 


Partie horizontale d'une branche, conservée en plein. 
Grand. nat. — Nodule siliceux ďÓOsek, d1y. — Collect. 
du Musée bohéme. — N9 de Vorig. 8. 


ParLIŮ 


r 
R 


nem 


0 


D:Jar Perner Ftudes sur les Graptolites de B 


Pl. 


6. 


2). EXPLICATION 


Etage 
BDiďdymograptus Murchisoně. Deck sp. D 


Spécimen conservé en relief; grossi 8 fois. 

Les renflements pyriformes aux extrémités des parois 
cellulaires sont trés visibles. — Nodule siliceux ď Osek, 
d17y.— Collect. Barrande. — N* de Voriginal, 46. 
Empreinte montrant tres visiblement les prolongements 
des cellules. 


. 7d. fragment de branche; grossi 7 fois. 


Nodnle siliceux d'Ósek, dí y. A cóté du spécimen 
figuré se trouvent un grand nombre de branches serrées, 
appartenant a la méme espěce. — Coll. Barrande. — 
NY de Vorig., 44. 


Didymograptus vacillanoides n. sp. D 


Spécimen de grandeur naturelle. — Nodule siliceux de 
Mýto, étang de St. Etienne, dly. — Collect. géol. 
de PUmiw. boh. — N9 ďinvent., 5192. — N" de 


Porig., 48. 
zd. grossi 7 fois. 


Didymograptus běfidus. Hall. var. ncertus 
MV z S s A M NÍ 


Empreinte négative montrant une sicula tres longue. 
Nodule siliceux de Súrka, d1y. — Collect. géol. de 
PUniv. bohéme. — NY dďinvent. 5181. — NO de 
Portgim., 41. 

id. grossi 8 fois. 


Didymograpius mamus. Lapworth (?). D 


. Partie terminale d'une branche avec cellules tres bien 


conservées. Osek, ď1y. — Coll. Barrande. — N" 
de origin., 38. 


% b. %d. partie initiale. 


DES FIGURES. 


Fig. 


ih 


12. 


15. 


14. 


15. 


10. 


Etage 


Diďdymograptus Dběfiďus. Hall. var. incertus 
DOS oo bo Mako oep 641 


Spécimen grossi 7 fois. Nodule siliceux Osek, K1 y. — 
Collect. Barrande. — NY de Porig., 42. 
Didymograptus spinwulosus n. sp. . Ď 


Spécimen complet; grand. nat. Osek, d1y. — Collect. 
Barranmde. — NY de Vorigin., 37. ; 
od. branche latérale montrant un orifice distal bien 
conservé; grossi 6 fois. 


Didymograpitus clavulus n. sp.. . D 


Deux branches appartenant au méěme spécimen, sans 


sicula. Grand. nat. — Nodule siliceux de Šárka 
d1y. — Collect. géol. de P Univ. boh. — NY W'invent., 
5178. — NS de Vorig., 50. 


%d. une des branches, grossie 8 fois. 


Didymograpius Lapworčhě n. sp. . D 


Partie inférieure d'un polypier, montrant la sicula bien 
conservée; grossie 8 fois. Schistes argileux gris cendré 
de Krušná Hora, W1B. — Collect. du Musée bo- 
hěme. — NY de Vorigim., 60. 

%d. Partie terminale d'une branche, grossie 8 fois. 


Didymograptus W-fracrus. Salt. (= D 

Suesse- Barr) S00 
Spécimen entier. Grand. nat. — Nodule siliceux d'Osek, 
dy. — Coll. Barrande. — NY de Vorigimn., 14. 
«d. partie verticale d'une branche; grossie 8 fois. 


s : A p I bio n p P 
jar Perner Ftudes sur les Graptolites de Bohéme Fari [L 


MA Z Z OA Sa 


X 
A 


| st OS 


„+ 
„= 


Parmě a nat,del 


wa 


a 
j 


= 
: v M 8 
ba zh © 
' 
hi 
. 
: 
o 
* 
. 
= 
f 
n 
Aba 
Ý 


| 


Pl. 


2 


o. 


10. 
9 


12. 


(. EXPLICATION 


Etage 


Didymograptus Děfidwus. Hall. var. ncertus 
MU de Reeks S SO (+ 


Spécimen entier montrant la sicula trčs bien conservée ; 
les orifices des cellules sont indistincts. Nodule siliceux 


ď Osek, d1y. — Coll. Barrande. — NY de Vori- 
ginal, 20. 

zd. grossi 7 fois. 

Didymograptus zazmus. Lapw. . . . D 


Spécimeu entier montrant la sicula. Orifices des cel- 
lules bien conservés dans la partie supérieure d'une 
branche. Nodule siliceux d'Ósek, d1y. — Coll. Bar- 
rande. — NY de Vorig., 45. 

od. grossi 7 fois. 


Didymograptus retroflexus n. sp. . D 


Partie horizontale d'une branche; cellules tres bien 
conservées. Grand. nat. Nodule siliceux ď Osek, d1 y. — 
Collect. géol. de V Univers. boh. — NY ďinvent. 
5177. — NY de Vorig., 53. 

od. plusieurs cellules, grossies 7 fois. 


Didymograptus loenchotheca n. sp.. D 


Deux spécimens de grand. nat. —  Schiste argileux 


jaunátres de Krušná Hora, d1 B. — Coll. du Musée 


bohéme. — NY de orig., 59. 
2d. plusieurs cellules, grossies 7 fois. 


Tetragrapius caduceus. 


Salter (= T. 
Bigsbyi) : 


„D 


Deux branches montrant guelgues cellules bien con- 
servées. Schiste argileux grisátre et micacé de Klabava, 
ď1B. — Collect. Géol. de V Univers. bohéme. — NY 
dV'invent., 53197. — NY de Vorigim., 56. 

id. grossi 6 fois. 

Deux autres branches, appartenant peut-étre a Vexem- 
plaire précédent, et se trouvant sur le méme fragment 
de roche; grossies 8 fois. Méme local. — Collect. 
géol. de P Univ. boh. — NY ďinvent., 5198. — NY 
de Vorig., 54. 

Fragment isolé d'une branche, grossi 8 fois. — Méme 
provenance. — NY de Vorigim., 56. 


DES FIGURES. 


Fig. 


15. 


14. 


15. 


16. 


176 


Etage 
Dendrograptus? constricrus n.sp.. D 


Partie du polypier, divisée dichotomiguement et mon- 
trant des cellules tres bien conservées.  Schiste noi- 
rátre et rougeátre de Krušná Hora, d1B. Couche 
N* 1. — Collect. du Musée boh. — N" de Vorig., 61. 
dd. partie supérieure du polypier, grossie 6 fois, pour 
montrer le mode de bifurcation. 

od. partie inférieure et simple du polypier. 


Dichograptus“ lepřotheca n. sp. . . D 


Deux spécimens dans lesguels les parois cellulaires sont 
seules conservées. — Méme localité gue le spécimen 
fy. 15, W1B. — Collect. du Musée boh. — NY de 
Vorig., 62. 

od. fragment grossi 12 fois. 


DrJar Perner Ftudes sur les Graptolites de Bohéme Part IL 


Perner ad nat.del 


zosbá sZlů 


“ 


Pl. % EXPLICATION 


Fig Ftage 


Didyimograpiíus W-fracifus. Salt. var. 
volucer. Nicholson. 
1. Vue latérale d'un fragment de branche en relief. Osek, 
D— d1y. — N* de Vorig. 11. — Collect. du Musée 
de Bohéme. 


2. dd... . vu du cóté dorsal. 


Widymograptus | Murchisoně — Wi- 
dymograpius «evwus. Dar. 
3—4. Deux fragments de branches conservées en relief, 
grossis 6 fois. — Nodules ď'Osek, d1y. — Collect. 
Barrande. — N* de orig. 8 et 29. 


Didymograpius penmnatulus. Hall. var. 
hamatus mihi. 


5. Branche, grand. nat. — Krušná Hora, d1$B. 
6. Autre fragment, grossi 6 fois. —  Méme local. — 
Collect. du Musée de Bohéme. — N* de orig. 35. 


Cryptograpius  (Kdiograpius) Zr- 
cornis. Carr. 
7a. Empreinte dun spécimen comprimé latéralement. — 
Sta Bemigna, d1y. — Collection Barrande. — N* de 
Porig. 69. 


0D- ds Srossi 604018. 

Sa. Empreinte, grand. nat. — Collection de VP Umivers. 
bohéme. — N* ďinvent. 5196. — N* ďorig. 70. 

8b. %ď.... grossi 6 fois. 


9. Fragment de spécimen conservé en relief, grossi 6 fois. — 
Une rangée de cellules est détachée. 
10. Autre spécimen semblable, vu du cóté opposé au précé- 


dent; grossi 6 fois. — 9** Benigna, d1y. — Coll. 
Barrande. — N* de Porig. 78. 


Climacograpius Zectus. Barr. 


11. Spécimen deja figuré par Barrande. Impression scalari- 
forme. Associé avec Trimucleus ornatus.  Trubin, d3. 
— Collect. Barrande. — N* de orig. 72. 


DES FIGURES. 


Fig. Etage 
Climacograptus Wováki n. sp. 


12. a. grand. nat. 
b. žd. grossi 6 fois. 
Na selátku, prěs de la brigueterie de Jenerálka, 
vallée de Sárka, dl y. — Collect. du Musée de 
Bohéme. — N* de lorig. —. 


Diplograptus (Glypiograptus) Tru- 
binensis n. sp. 
13. Spécimen bien conservé.  Trubim, d 3. — Collect. de 
7 Université bohéme. — N* de Porig. 80. — N* de 
Vinvent. 5155. 


Diplograpius sp. 


14a. Spécimen de trěs grande taille, conservé en relief. 
Grand. nat. Hředl, 4. — Collect. Barrande. — 
N* de Vorig. 30. 

14b. 7d... . grossi 6 fois. 


Diplozraptus lobatus n. sp. 

15. Impression sealariforme.  Kónigimhof, d5. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 67. 
Dicellograpius enceps. Nicholson. 


17. Partie inférieure d'un spécimen partiellement conservé 
en relief, grossie 7 fois. Méme localité, d5. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 64. 


N.B. La fig. 9 a été figurée en sens inverse; elle aurait 
dů étre orientée et ombrée comme la fig. 10. 


u 


D=Jar Perner Etudes sur les Graptolites de Bohéme PartIl. 


: 
W 


aw 


Re 


Perner ad nat.del. 


M 
é 
m 


“ 


zs m 


nb 


Fig Etage 

Wicellograptus «amceps. Nicholson, voir 
Ps 

1. Fragment d'une branche partiellement conservée en 


relief. Grossi 6 fois. Kómiginhof, d5. — Coll. Bar- 
rande. — N* de Porig. 27. 

2. Autre spécimen montrant les parois cellulaires bien con- 
servées, aux extrémités desguelles on distingue des ren- 
forcements pyriformes analogues a ceux gui sont visibles 
chez dautres Rhabdophores. Méme local, d5. — Ooll. 
du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 31. 

9. Extrémité inférieure d'un polypier, montrant les prolon- 
gements des cellules. Méme local, 5. — Coll. de 
P Univers. bohéme. — N* ďimvent. 5175. 

4. Autre spécimen, empreinte négative, montrant une branche 
principale bifurguée.  Méme local, K5. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 68. 


BDiplograptus foliaceus. Murchison, var. 
vulgarus. Lapworth. 


ba. Spécimen grand. nat.  Gross-Kuchel, d5. — Coll. 
de P Umivers. bohéme. — Im. N* 5167. — N* de 
Porig. 776. 

bb. /d..... extrémité supérieure, grossie 8 fois. 

ae. d . extrémité inférieure, grossie 8 fois. 
Biplograptus lingulitheca n. sp. 

6. Partie médiane de Vhydrosome, grossie 6 fois. Gross- 
Kuchel, d5. — Coll. Barrande. — N* de Porig. 33. 
Diplozrapius rugosus. Em., var. 

Fritsché mihě. 

7a. Spécimen grand. nat. Kónigimhof, d5. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 75. 

1b. 1... . grossi 6 fois. 

Correcture 


EXPLICATION DES FIGURES. 


Fig. Etage 
Diplograptus čruncatus. TLapworth. 


Spécimen, grand. nat.  Zahoržam, d4. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N* de orig. 76. 
8b. 7d.. ... grossi 6 fois. 


8a. 


Diplograptus čnsculpiws n. sp. 


inférieure de Vhydrosome, grossie (6 fois. 


d 4. — Collect. Barrande. — N* de 


9. Extrémité 
Zahoržam , 
Porig. 34. 


Diplograpius prěsťis. His. 


10. Spécimen comprimé latéralement, grossi 6 fois. Gross- 
Kuchel, d5. 
11—12. Deux spécimens tres bien conservés en relief, 
grossis 6 fois. Méme local, d5. — Coll. du Musée 
de Bohéme. — N* des origin. 78 et 79. 
Diplograptus (Glyptosgraptus) leres. 
Barr. (m litt.) 
13a. Spécimen grand. nat. Lejskov, d5. — Collect. 
Barrande. — N* de Vorig. 71. 
13b. /d..... grossi 8 fois. 
Diplograptus (Glyptograpius) cu- 
glyphus. Lapw., var. anguslus měhi. 
14a. Spécimen grand. nat. Kóniginhof, d5. — Collect. 
Barrande. — N* de orig. 67. 
14b. %d.... grossi 6 fois. 


WDiplozrapius (Glypiograptus) lo- 
batus n. sp. 


15. Spécimen grossi 6 fois. Kónigimhof, W5. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N* de orig. 74. 


pour étre attachée aux explications des figures de la 
planche 8'me de nos „Etudes sur les Graptolites de 


Johéme. I['*=e Partie. 


Par une erreur de la lithografie trois numéros 


des figures sur cette planche ont été changés. 


On doit 


inscrire sur la planche 8'č*"e au lieu de 


6- 0 
7 11 
8 12 


et vice versa au lieu de 
10 6 
1 13 E 


PR: 


éme Part. II. 


D"Jar Perner Etudes sur les Graptolites de Boh 


až 
= 
o 
i- 
[8 
a: 
" 
m 
"© 
« 


ETUDES | 


SUR LES 


GRAPTOLITES DE BOHÉME 


PAR LE 


BI OSLAV BERNER, 


ASSISTANT AU MUSÉE D'HISTOIRE NATURELLE, A PRAGUE 


IIT"* PARTIE: 
MONOGRAPHIE DES GRAPTOLITES DE LETAGE č 
AVEC 5 PLANCHES LITHOGRAPHIGUES ET 28 FIGURES DANS LE TEXTE. 
SECTION a. 


SUITE DE LUOUVRAGE: 


SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, paR JOACHIM BARRANDE. 


EnrrkE avx FRAIS DU BARRANDE-FONDS. 


TRADUIT PAR A. S. OUDIN, ANC. SECRÉTAIRE DE J. BARRANDE. 


2 5 A PEREM ME 2 
SY = 


PRAGUE. 
EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIO. 


1897. 


ná 5 VAŘ O Ara * 
BAN Z j (VY dm 
+ Sí OL ěy: POMVAJO 
= ARR MOAM, | : %, 
sna | WA i PVA j 
Z i 5: : i 
Z 5 . jeje vý A m 
IMPRIMERIE DE CHARLES BELLMANN A PRAGUE. 


Avant-propos. 


l troisiéme partie de nos Etudes sur les Graptolites de Bohéme est divisée en deux sections. La pre- 
mičre, gue nous présentons aujourd'hui aux savants, contient la description de 50 espěces et variétés de Grapto- 
lites gui apparaissent dans les couches inférieures de la bande e 1, c'est-a-dire dans celles gui sétendent depuis 
la base jusgwaux schistes A Cyrtograptus exclusivement. © Čet horizon correspond a peu prěs au groupe de 
Llandovery-Tarannon, en Angleterre, ou aux schistes a Hastrites, en Sučde. Nous avons également compris dans 
cette section Vétude des formes graptolitigues renfermées dans les mémes couches des Colonies. 

Parmi les espěces gue nous décrivons ici, il en est plusieurs gue Barrande a mentionnées, děs 1850, dans 
sa brochure Graptolites de Bohéme.  Auelgues-unes ont donné lieu, plus tard, a des controverses et a des malen- 
tendus trěs fácheux, gu'il convient d'attribuer 4 ce gue les figures de Barrande ne montrent pas toujours la vraie 
conformation, ainsi gue les proportions des hydrothěgues et de Uhydrosome, particularités auxguelles, gráce 
A Vemploi du microscope, on attache aujourd'hui la plus grande importance. De plus, le grand paléontologue avait 
guelguefois associé sous un méme nom deux ou méme plusieurs formes tres ressemblantes, reconnues dans la suite 
comme des espěces entičrement distinctes, apparaissant dans des horizons séparés, et appartenant méme i des 
genres tout A fait différents. Tel est le cas, p. ex. pour les formes réunies sous le nom de WMonograptus priodon, 
Nilssoni, colonus; Diplograptus palmeus, ete. 

En outre, plusieurs spécimens de Barrande ayant été figurés sans aucun grossissement, il est impossible 
de décider sůrement, d'aprěs les opinions actuelles des savants, guelle espěce Barrande avait Vintention de re- 
présenter. Il en est résulté gue les savants, ignorant a lagnelle de ces formes appartenait exclusivement la 
dénomination déja donnée, signalérent, Dun, la présence d'une espěce de Barrande dans une zone tout i fait 
différente de celle indiguée par un autre, gui, A son tour, donne le méme nom ů une espěce différente, en 
regardant les autres formes comme des espěces nouvelles. 

Cette incertitude sur la“ détermination exacte des individus, et la trop grande latitude a ranger sous le 
méme nom générigue ou spécifigue un certain nombre de formes, ont amené chez Barrande et Wentzel Dopinion 
erronée gu'il n'existerait en Bohéme aucune distribution de (iraptolites par zones, parce gue la faune des schistes 
a Graptolites serait si fortement condensée gue Von trouverait associées ensemble les espěces gui, dans dautres 
pays, apparaissent dans des horizons distincts, et gu'ainsi il serait impossible dětablir pour le Silurien de la 
Bohéme une division par zones gui eůt guelgue valeur pratigue. © Nous prenons a táche de démontrer gue cette 
conception est loin répondre a la réalité. 

A Vexemple de Tullberg, gui a rendu A la science un service signalé en reproduisant les spécimens décrits 
par Hisinger et ceux d'autres auteurs anciens, nous avons refiguré les originaux de Barrande, ainsi gue ceux de 
ses exemplaires doubles gu'il avait accompagnés de notes autographes. Nous avons déterminé, 4 Vaide de ces 
nouveaux dessins, la forme A laguelle il convient d'appliguer le nom. primitif. Nous pensons avoir contribue 
de la sorte A élucider cette guestion et comblé une lacune dont on a ressenti lonatemps les inconvénients. 

: 1 


> 3 


Les auteurs anglais et suédois estiment gu'un dessin exact, gui représente clairement la forme des hydro- 
thegues, offre un moyen sůr pour reconnaitre Videntité des espěces et les contrastes gui les différencient; nous 
sommes entiérement de cet avis. En conséguence, nous avons employé pour la reproduction des dessins le procédé 
suivant. Les spécimens, grossis de 6 a 20 fois, et dessinés au moyen de la camera lucida, ont été réduits par 
la photographie, a Véchelle de 4/1 ou 6,1, et transportés directement sur la pierre. Les polypiers entiers repré- 
sentés dans le texte en grandeur naturelle, (il est tres difficile, méme pour un dessinateur habile, de rendre 
exactement les dimensions, la forme et les proportions des hydrothěgues,) ont été également dessinés a Vaide de 
la camera lucida, ramenés a leur grandeur naturelle par le procédé photographigue et enfin reproduits par la 
photozincographie. De cette maniěre, nous croyons avoir évité les inexactitudes gue Von peut commettre en 
redessinant les objets. En effet, il arrive fréguemment gue les cellules des hydrosomes, gui sont représentées 
en grandeur naturelle, montrent des proportions toutes différentes de celles gui sont grossies et dessinées 
isolément, ce gui cause des erreurs regrettables, et donne lieu a des discussions au sujet de Videntité des formes. 

Parmi les 50 espěces et variétés décrites dans ce travail, il sen trouve 16 nouvelles, et 15 dont la présence 
navait pas encore été signalée en Bohéme jusgu'a ce jour. Les paléontologues gue la guestion des colonies 
intéresse particuliérement pourront trouver dans nos études des documents utiles et importants pour la solution 
gu'ils cherchent. 

Nous adressons ici nos bien sincěres remerciements a M. le Prof. Ch. Lapworth, gui nous a facilité notre 
táche en nous aidant a déterminer nos spécimens; nous offrons a notre cher maitre et protecteur, M. le Prof. 
Ant. Fritsch, ainsi gwá M*"* A, Girardeau, Uhommage de notre profonde gratitude en reconnaissance du vif et 
bienveillant intérét gu'ils ne cessent de nous témoigner. 


PRAGUE, le 15 avril 1897. 
Dr. Perner. 


DCT ED O 


643 


Description des espěces. 


Dans la description suivante des formes spéciligues et des variétés, nous adoptons en général Vordre proposé 
par Tullberg. 


Famille des HBiprionidac. 


Genre Biplograptus. M“ Coy. 


Diplograptus palmeus, Barrande. 
Pl. 9, fig. 1—8. 


1850.? Graptolithus folium, Richter. Lit. 35, p. 203. Pl. VII fie. 15—17. 


IB5OL M (CDiprion) palmeus, Barrande. Lit. 37, p. 59. Pl. III, fig. I—4. 
1851. Petalolithus palmeus, Suess. Lit. 43, p. 20. (104). PL. VIII, fig. 1. 

1851. : pavallelo-costatus, Suess. Lit. 43, p. 21. (105). Pl. VIII, fic. 2. 
1852.  Diplograptus palmeus, Geinitz. Lit. 49, p. 21. Pl. 1, fig. 5—14. 

1852. : : Richter. Lit. 51, p. 455. Pl. XII, fig. 8—10. 

1868.? : = exp- Nicholson.. Lit. 103, p. 523. Pl. XIX, hg. 3. 
1868. = folium ex p., : 1 p. B2SDBE X hejd,5, 
1872. : palmeus, Nicholson. Lit. 132, p. 43, fig. 11. 

1876. : Ň Lapworth. Lit. 163 B. Pl. I, fig. 27. 

1881. : 3 Linnarsson. Lit. 204, p. 522. Pl. XXIII, fig. 26—28. 
1891. ý é Pornguisto (Et. 255, p. 29. PE ne. 30; 31; PL IL hg. 1—3. 
1998. : ; ň Lit. 264, p. 9. Pl. I, fig. 29—35. 


Nous représentons, sur notre Pl. 9, fig. 3—6, les originaux de Barrande. La variété lata, Barr., Pl. 9, fig. 1, 
est caractéristigue pour les schistes gris verdátre de Želkovitz, oů elle est associée avec Hastrites Linnaei et 
Diplogr. ovatus. 

La variété čenus, Barr., Pl. 9, fig. 3—5, est identigue avec Vespece Dipl. parallelocostatus, Suess. La 
fig. 6 représente la variété ovato-elongatus, Kurck, et la fig. 4, la variété © (Tórnguist), déja figurée par 
Linnarsson, 7. c. 

Toutes ces variétés nous semblent si étroitement unies ensemble par des formes intermédiaires, gue nous 
ne les désignerons plus désormais gue par le nom de /D/plograptus palmeus. Au moment oů notre travail est 
Sous presse, il vient de paraitre dans le Ouart. Journ. Geol. Soc. 1897. May, p. 186—225, 2 planches, une 
étude intitulée: The Subgenera Petalograptus and Cephalograptus, par Miss G. L. Elles. L'auteur publie ses 
observations sur Vespece D/plogr. palmeus, ainsi gue sur plusieurs autres formes apparentées. Le lecteur trouvera 
dans cette étude ce gui se rapporte aux variétés de cette espěce. 


1877.  Cephalograptus cometa, Lapworth. Lit. 163 «, p. 132. Pl. 6, fig. 4. 
1890. s : Geinitz. © it. 251, p. 2 o ná: 
1891. : „ Mórnauist. Lit. 255, pR32 neo 
1891 i : Lit. 264, p. 11, fig. 36—41. 


Nos exemplaires offrent une complete analogie avec ceux de V'Allemagne. 

„ocal. — Colonie Haidinger, „d' Archiac,“ „Karlík“ ete. — Litohlav.  Spécimens rares, mais č lés aux 

Local Col Haidinger, „d Arci «“ Karlík“ et Litohl Spécimens rares, mais associés 
mémes formes gue dans les autres contrées. 


Cephalograptus foléum, Hisinger. 
Pl. 10, fig. 14. 


1828. „Náppeligen en Graptolith“, Hisinger.  Anteckn. i Physik 0. Geognosi h. 4, p. 169. Tab. IV, fig. 2 a. 
1837. Prionotus folium, Hisinger. Lit. 10, p. 114. T. XXXV, fig. 8 a, bd. 

1881.  Diplograptus folium, Tórnguist. Lit. 201, pag. 442. T. 17, fig. 7. 

1882.  Cephalograptus fol/um, Tullberg. Lit. 211, p. 15. T. I fig. 15—19. 

1890. : „© Geinitz.. Lit. 251. Taf. A, fig. 44—46. 

1891. E: „0 Torngust Lt 255; po A105: 


Les spécimens de la Bohéme sont tout a fait semblables a ceux de V'Angleterre et de la Suěde. Voir 
la notice publiée par Miss G. L. Elles, (Owart. Journ. Geol. Soc. 1897. May, gue nous avons citée plus 
haut, p. 3). 

Local. —  Colontes. ď Archiac, Haidinger, spécimens rares; plus fréguents dans les schistes a Rastrites 
a Litohlav; peu nombreux dans dautres localités. Ils sont associés aux mémes individus gue dans les autres 


contrées. 


Genre Climacograpřwus. Hall. 


Climacograptus půrygiomus, Tórnguist. 


PL ne. 


1891.. Climacograptus půrygion'us, Tórnguist. Lit. 255, p. 26. Pl. II, fig. 10—11. 

L'espěce gue nous figurons est identigue avec celle gue Tórnguist décrit 7. c. 

Localité. — Cette forme na été recueillie jusgu'á ce jour gue dans la Colonie Haidinger, oů elle apparait 
tres fréguemment avec Clémacograptus scalaris, Rastrites peregrimus, ete. T] est fort probable gue ce soit cette 
espěce gue J. Marr signale sous le nom de D/pl. Hughesii, dans la Colonie Haidinger, et dont Vespěce Dipl. 
internexus est fort rapprochée. Elle offre également beaucoup d'analogie avec Cl/mac. undulatus décrit par Kurck, 
(E214 3035 Bl: 141). 


Climacograptus bohemicus, n. sp. 


Pl. 109857300. 


['hydrosome atteint une longueur de 12"". et une largeur de 1 a 17"7. Le prolongement de la virgula 
est ordinairement de 3—4""%. Les hydrothěgues sont au nombre de 12 par cm. La partie distale des parois 
externes est paralléle a Vaxe. La partie proximale des parois internes forme entre les hydrothěgues une échancrure 
obligue, inclinée a environ 55“ sur la virgula. Les hydrothěgues sont tres courtes, petites, non á angle aigu, 
mais arrondies du cóté interne, et a angle droit du cóté externe. 

Localité. — Les exemplaires proviennent des schistes noirs a Rastrites, a Litohlav, oů ils sont souvent 


associés avec HRastr. peregrinus. 


Climacograptus scalaris, Linné. 
PL. 10, fig. 1—6. 


Tórnguist. Lit. 255, p. 25. Pl. II, fig. 8—). 

Dans les spécimens figurés, nous reproduisons, fig. 1 et 3, les originaux gue Barrande rangeait parmi les 
impressions scalaviformes de Diplograptus palmeus.  Lhydrosome fragmentaire, gue nous avons grossi, possede des 
cellules analogues i celles des spécimens de Cl/macog. scalaris, augnel nous Vassocions. Les autres dessins de 
Barrande sont exacts et entierement conformes aux originaux. 

Plusieurs savants ont considéré avec raison comme des formes indépendantes certaines variétés de cette 
espěce, et surtout deux, savoir: 

CI. sealaris, var. normalis Lapw. — Pl. 10, fig. 1, 

A n „  rectangularis M“ Coy. — Pl. 10, fig. 6, 

gui sont assez fréguentes en Bohéme. © Toutefois il est difficile de déterminer nos nombreux spécimens  d'apres 
les figures trop défectueuses gui représentent les autres variétés ou espěces, et gui ne permettent pas de recon- 
naitre la forme exacte des cellules. Čes déterminations ne doivent done étre regardées gue comme provisoires. 
Lapworth cite la variété tectus Barr. sp. (Lit. 166, p. 138). Nous avons démontré dans la I[*"* partie de 
ces études (Grapt. de Vétage D), gůe Barrande avait employé cette dénomination pour diverses formes de d3 et 
d5 (Glyptogr. lobatus, Per.) mais principalement pour des individus de la bande d 3, ainsi gu'on le trouve 
mentionné dans ses collections. Nous avons done conservé ce nom pour celles de ces formes gui proviennent 
de la bande d 3. 


Local. — Colonies Haidinger, d Archiac, Karlék. — Litomyšl, Radotin, ete. 


Genre Basřriles. Barr. 


Rastrites Limnaei, Barr. (= R. fugax Barr.) 7 f 5 
V / 
Pl. 13, fie. 27—31. / / 
Fig. 4—5 dans le texte. 4 / 
k | o FMA 
1850. R. Linnaei Barrande. Lit. 37, p. 65. Pl. 4, fig. 2—4. MSE Ja lí 
k S. fugax : m 0p06.. Bl- 4 he. 1. i : 
1851. R. Linnaei Suess.. Lit. 43, p. 126. Pl. IX, fig. 14. C 
1852. Geinitz. Lit. 49. Pl. V, fie. 10. Rastriies Linnasi, Barr. 


Želkovitz. Orig. No. 256. 
: a = = - [9 a 9 90 65. + 
1881. R. Linnaei, Linnarsson. Lit. 204, p. 520. Pl. 23, fig. 22, 23. (eossi 49-Spácimbn'monbrant 


Barrande avait distingué dans cette forme deux espěces indépendantes: Ji. L/nmaeé © la forme de Vorifice externe, 
et R. fugax. Auelgues exemplaires complets, gue nous avons découverts, nous ont et des hydrothěgues. 
montré la modification gue subissent petit a petit sur le méme hydrosome les cellules 

pourtant si différentes des deux espěces citées. (Voir fig. 5 dans le texte, et la tig. 29, 

PI. 13.) Il faut done voir dans R. fugax Vextrémité proximale de la forme adulte 

R. Limnaei.  D*ailleurs, excepté en Allemagne, on n'a cité dans aucune contrée, I. ÚU 
fugax comme espěce indépendante. Fio. 6. 

Les originaux gue Barrande figure sous le nom de JR fugaw et dont Vun ESL | Pastrites Tinenel HR: 
copié sur notre Pl. 13, fig. 27, 28, montrent une extrémité proximale arguée, d'une Želkovitz. Ode. No. 261. 
longueur atteignant jusgu'á 2“", plusieurs fois tordne et recourbée. Les hydrothě- © Grandeur naturelle, Partie 
gues, élargies a la base dans les fragments des hydrosomes les plus jeunes, sont © moyenne d'un spécimen mon- 
distantes de 0""8 a 1""2, obligues par rapport a Vaxe, et d'une longueur de 1772 ant la connexion avec la 
environ. Nous n'avons pu constater Vélargissement des orifices sur les originaux figurés Boendi: aakl Alon. ds 
par Barrande, mais, sur plusieurs doubles bien conservés, il y a guelgues cellules oů fugax, Barr. 

on distingue cette particularité, Le canal commun, trés mince, a une largeur maximum 


partie proximale décrite par 


| 


de 07715. (Chez guelgues spécimens moins bien conservés, fig. 27, il ne reste plus gue la virgula, visible sous forme 
de fil ténu et brillant.  Dans le premier stade de croissance, la lumiére des hydrothěgues est invisible. Ce n'est 
gue dans la partie médiane de Uhydrosome gue Von apercoit au milieu des cellules un canal creux (fig. 29). 
A cet endroit, les hydrothěgues ont une longueur de 1778 a 4"", et la distance gui les sépare varie de 1775 
A 37m. toutefois leur forme ne différe pas de celle des hydrothěgues proximales, (fig. 4 et 5 dans le texte). Les 
cellules de la partie distale ont 7 a 15""% de longueur, et sont situées a des distances inégales variant de 3 
A 677. Leur orifice externe est élargi, ainsi gue leur base. Sur le cóté distal, les cellules passent insensi- 
blement dans le canal commun, tandis gue, sur le cóté opposé, elles portení une échancrure profonde et a angle 
aigu.  Leur lumiěre vá en se rapetissant en forme de cóne a partir de Vélargissement de Vorifice jusgw'a la base, 
de sorte gu'il n'existe en bas gu'un canal étroit muni de fortes parois. La disposition des hydrothegues par 
rapport a Vaxe est la méme gue dans la partie proximale.  Cependant le canal commun, trop étroit, est plusieurs 
fois tordu, et les hydrothěgues se trouvent alors tantót d'un cóté du canal, tantót de Vautre. 

D'apres Vexplication gue nous venons de donner, on n'hésitera pas a rapporter a Vespěce R. Linnaet plusieurs 
Spécimens dans le stade moyen de croissance, gue Geinitz a figurés, et pour lesguels Lapworth avait proposé le 
nom de var. abbreviatus. 

Le mangue de matériaux a comparer nous empéche pour le moment de décider si les parties distales, 
aux cellules longues de 10 a 1577, sont identigues avec R. mazimus, Carruthers. Mais cest fort probable, car 
le dessin de Carruthers ne présente aucun contraste avec nos exemplaires de R. Lémnaei, gui sont également 
munis dhydrothěgues de méme longueur. 


Local. —  Želkovitz, oů cette espěce se trouve fréguemment avec Díplog. palmeus, Monogr. Becki ete. 
Pres de Litohlav, (Pl. 13, fig. 47—19), elle apparait associée avec Retiolites obesus, gue Barrande avait con- 
fondu avec Retiolites Gřeinitzianus, et gui servait a démontrer Vimpossibilité d'une division par zones dans 
la bande e1. 


Rastrites peregrinus, Barr. 


Pl. 13, fig. 33, 34. 


3 


Fig. 6 dans le texte. 


1850. Rastrites peregrimus, Barrande. Lit. 37, pag. 67. Pl. 4, fig. 6. 


1850. : Linnaei Bit: 31- pag. O350BEW401003; 2 

851. : peregrimus, Harkness. Lit. 38, pag. 59. Pl. 1, fig. 1. bí 

1852. : Geinitz. Lit. 49, pag. 4850BI-Wie. W, 12. Fic. 6. 

1868. 5 Ň Nicholson. Lit. 103, p. 53150BXIX) 190237024 Rastrites peregrinus, 
1872 : á : Lit. 1325. p. M54 7. Barr. Bikosch. No. de 
1876. : ě Lapworth., Lit.. 163 c, p.8631BE. X7 hs. 1- Sn kn 
1876. k : i Lit. 7636, půSRAPIM 9.08 VAB TA EN M: 
1877. : : Lit. 166, p. 129. Pl. 5, fig. 1. M0 
1892. : : Tornguist. Ut261; p. ZE Pee 


Les savants ont cité et décrit sous ce nom des formes gui non seulement different entre elles, mais encore 
contrastent avec les figures et la description gue Barrande donne dans son ouvrage, et gui sont cependant tres 
claires, surtout la fig. 6. 

L'original gue Barrande représente, fig. 6 (spécimen de droite), provient dun schiste gris rougeátre de Bikoš; 
il est associé avec Monogr. mírus, Barr. (manuser. sp.). Son extrémité proximale avec la sicula est courte, enroulée 
en ellipse; la partie médiane et la distale sont médiocrement arguées. Les hydrothěgues sont obligues par rapport 
a la direction de Uhydrosome; leur longueur atteint 277% au plus, et la distance gui les sépare, mesurée au milieu 
de la base des cellules, est juste de 177%. Nous ne faisons pas mention du nombre des hydrothěgues par 
centimetre de longueur, parce gue, dans les spécimens enroulés, on ne peut guěre constater gue la distance gui 
sépare les cellules. 


Le second original de Barrande, fig. 6 (a gauche), provient d'un schiste noir de Libomyšl. © Les hydrothegues 
sont galement inclinées par rapport A Ihydrosome, mais A un angle plus grand, gui atteint guelguefois 09. 
La distance gui les sépare est aussi de 17%. et leur longueur, de 2 A 2wm3, Les observations gue nous 
avons faites sur des individus entiérement développés, nous autorisent X considérer ce second spécimen comme 
la partie distale de la méme forme représentée  droite, (Barr. /. c.), et dans notre texte, fig. 6. 

Dans cette espěce, les hydrothěgues sont élargies A leur orifice externě, mais les spécimens sur lesguels on 
peut constater ce fait sont trés rares, car les orifices des cellules sont indistincts dans la plupart des Kastrites 
de la Bohéme. 

La forme décrite et figurée par Barrande représente, selon nous, le type de Vespěce, et se distinsue de presgue 
toutes les autres gui ont été figurées sous le nom de Rast. peregrinus. En effet, on ne saurait Videntifier avec 
le dessin de Lapworth (7. c.), gui montre des hydrothěgues longues de 4"", ni avec la forme figurée par Tórnguist 
(7. c.), dont les hydrotheěgues, guoigue plus courtes, sont distantes de 175. C'est tout au plus si Don pourrait 
Jui associer la forme gue Geinitz figure 7. c. Pl. V, fig. 13, fig. 3, p. 4. 

En dehors de cette forme typigue, nous en connaissons en Bohéme deux autres tres caractéristigues, gui 


apparaissent dans des zones différentes, ce sont: 


A. Var. longispinus mihi. 
PI. 13, fig. 32 et 35. 


Fig. 7 dans Je texte. 


L'hydrosome de cette variété atteint environ 3“ de longueur dans la partie proxi- 
male; il présente 4 peu pres la forme d'un demi-cercle. La partie distale est presdgue 
rectiligne. Les hydrothěgues ont partout une longueur de 5 A 4m, Elles sont toujours 
perpendiculaires a la direction du polypier, et rétrécies a leur base. La distance gui les tí P 
sépare varie de 1772 a 1775. Par son habitus, cette forme ressemble a cele gue p dk en 
tes et plus distantes les unes r son Pr 


Fis. 7. 


Lapworth figure 7. ©., mais ses cellules sont plus for 


des autres. 

Les figures exposées sur la Pl. V, fig. 
peut- étre cette variété. L'espěce figurée sur Za iméme planche, fig. 9, pourr 
hybridus, Lapworth. 

Local. — Litohlav; spécimens assez fréguents. 


11—12 de Vouvrage de Geinitz (Rastr. peregrinus, Barr.) représentent 
ait bien étre identigue avec Itasť. 


B. Var. approximatus máhi. 
Pl. 13, fig. 36—40, 42, 43. 


Dans la partie proximale, Vhydrosome a la forme d'un cercle presgue entier, dont le diamětre atteint 
jusgwá 17%. La partie distale a une longueur de 37; elle est arguée, jamais droite. 

Les hydrothěgues sont perpendiculaires a Uhydrosome, 0u bien elles S'écartent fort peu de cette position. 
Leur longueur maximum est de 2""5 dans la partie distale. La distance gui les sépare, prise au milieu de 
leur base, atteint 0776 a 0""8; elles sont done plus rapprochées gue dans la forme typigue. 

Richteri, Mon. lobiferus ete. 
čs de Litohlav, et dans les Colonres: Hai- 
t de Libomyšl. 


Local. — Lodenitz, Bikoš, Radotin; associé avec Rastr. 
Les spécimens de la forme typigue se rencontrent fréguemment pr 
dinger, Lapworth, d' Archiac, Karlik, Solopisk, ete.; ils sont rares prós de Běkoš 


Rastrites /Híchteri, n. SD. 
Pl. 13, fig. 24 ad. 


Jindrigues, de méme largeur gue le 


Cellules au nombre de 11 a 12 par cm, cy 
un peu člargi, est 


Hydrosome court, argué. 
le droit A leur extrémité, de sorte gue Vorifice externe, 


canal commun, et recourbées 4 ang 
parallěle a la direction de Vhydrosome 
9 


10 


Local. — Cette forme, tres rapprochée de Itastr. urceolus, Richter, se rencontre avec la précédente pres de 
Bihkoš et de Lodenitz, mais les spécimens sont rares. 


Genre HWonograpřus. Geinitz. 


I“ groupe: Lepiopodes. 


Monograptus argutus, Lapw. 
Pl. 13, úg. 16. 


Lapworth. it: 163.0;2p21120BPX he 130 
Lit. 166, p. 131. Pl. V, fig. 5. 
Les seuls contrastes a signaler entre les spécimens de la Bohéme et ceux gue Lapworth figure, consistent 
en ce gue, dans les premiers, les orifices portent une échanerure moins profonde et gu'ils ont tout au plus 17" 
de largeur. 
Local. — Želkovitz, associé avec Rastrites Linmaei et Mon. palmeus (var. de Mom. Proteus, Barr.) 


Monograptus attenuatus, Hopkinson (Grapt. Proteus.) 
Pl, 11063032 


1850" "Barrande: 1374258100135 

1872. Hopkinson-. Lit 129p3 EA 183. 
1876. Lapworth. Lit. 1630, p. 10. Pl. X, ig. 9a—d. 
1876/7. 9 Lit. 166, p. 130. PL V, fig. 3a,b. 

Nos spécimens montrent une parfaite analogie avec ceux gue figurent les savants anglais.  Barrande avait 
cru voir dans cette forme une partie proximale rectiligne de Mon. proteus, Barr. © Mais, en comparant les parties 
proximales de la forme typigue Won. proteus avec celles M. attenuatus, On remargue le contraste gui existe dans 
la conformation des hydrothěgues de ces deux espěces.  Voir notre PI. 11. 

L'aspect extérieur de cette espéce ressemble, en ce gui concerne les autres particularités, a Mom. (Rastrites) 
gemmatus, Barr., gui possěde toutefois un autre type d'hydrothěgues. 


Local. — Želkovitz, Litohlav, Vyskočilka. Spécimens tres communs. 


Monograptus lématulus, Tórnguist. 
Pl e-095 
1892.  Monogr. lématulus, Tórnguist. Lit. 265, p. 9. PL. I, fig. 6—7?, 8. 
Cette espěce tres caractéristigue, gui nétait jusgu'á ce jour connue gu'en Suede, apparait dans les sehistes 
ů Rastrites, prěs de Kosov, mais elle y est rare. 


Monograptus cyphus, Lapworth. 
PL. Ae. 78. 


Fig. 8 dans le texte. 


Monograptus mumtius, Geinitz. Lit. 49, Pl. II, fig. 26—27. 
Graptolites sagittarius, Nicholson. Lit. 103, Pl. XX, fig. 25—26. a 
Monograptus cyphus, Lapw. Lit 163, p. 17. Pl. XII, fig. 3 a—4d. Fig. 8. 


s É Me : , Monograptus cyphus 
Localité. — Litohlav, spécimens tres rares.  Colonie Haidinger, oů les individus sont Lapw. Colonie „Haidinger u 
: : Dn Sán 


iréguents. Orig. No. 257. Grossi +. 


Monograptus tubiferus, n. sp. 


Pl. 11, fig. 34, 37, 38; 35? 36? 


Hydrosome argué ou presgue rectiligne, d'une longueur atteignant jusgwá 477 et de 177 Vépaisseur, pourvu 
dhydrothégues sur le cóté concave. On compte dáns la partie proximale 10 hydrothěgues par centimetre de 
longueur. Elles ne se touchent pas, mais présentent Vaspect de tubes contigus, plus ou moins longs, formant un 
angle de 70 a 80" avec la direction de Uhydrosome. Les orifices ont le méme diamětre gue les cellules. 

Dans les spécimens comprimés latéralement, les parois proximales des cellules sont concaves, et les orifices 
saillent en forme de tubercules arrondis. 

Nous avons trouvé dans la Collection Barrande des exemplaires dont les hydrothegues sont de méme forme, 
mais beaucoup moins nombreuses. On ne saurait affirmer gue ces spécimens appartiennent a cette espece, W'autant 
plus gu'ils ont été recueillis dans un endrojt situé entre L/stice et Hostim, et dont nous ne pouvons, pour le moment, 
indiguer Vhorizon exact. 

Les exemplaires typigues proviennent tous de la Colonie Haidinger, oů ils sont associés avec Mon. lobiferus, 
circonstance gui nous a amené ďabord a penser gue les représentants de cette espěce étaient de jeunes spécimens 
comprimés de Wow. lobiferus ou dístams. Mais nous n'avons trouvé nulle part d'hydrothegues montrant les 
particularités caractéristigues gue Von observe sur les spécimens de Monogr. lobiferus figurés par Tórnguist. 
(Lit. 261). Auant a Wom. distans, notre espěce s'en distineue facilement par son hydrosome beaucoup plus mince. 

(ist. — Colonie Haidinger. Individus associés avec Rastrites peregrinus, 


IT*"* groupe: Grihopodes. 


Monograptus leptotheca, Lapworth. 
E13, c. Mk 
1821.  Graptolithi sagittarii, Wahlenbere. Lit. 5, pa«. 90. 


1837. Prionotus sagittarius, Hisinger. Lit. 10, pag. 114. Tab. XXXV, fie. 6. 
1873. Monograptus leptotheca, Lapworth. Lit. 163 «, pag. 17. Pl. XII, fig. 4. 


1876. ' : 9 Lit. 163 8, Pl. I, fie. 14. 

1877. : Ě ň Lit. 166, pag. 130. Pl. 5, fig. 22. 
1882. s : Tullbere. Lit.. 211, pag. 14. Pl. II, fig. S8—12. 
1882. Ě M k m 22 pac 11. 

1883. % 3 3 Lit. 220 b, pag. 11. 

1890. ň sagittartus ex p., Geinitz. Lit. 251. pag. 12. T. A. fig. 1. 
1892. ji leptotheca, Tórnguist. Lit. 261, pag. 11. Pl. I fig. 9—11. 


Les exemplaires de la Bohéme sont identigues avec ceux du Silurien des contrées étrangéres. 


Local. — Colonie Haidinger, Litohlav; spécimens rares. 
VÁM 


Monograptus Hisimngeri, Carr. (= sagittarius His.) 
Pl. 13, ig. 2—0. 
Prionotus sagittavius, Hisinger. Lit. 13. Pl. 38, fig. 6. 


Monograptus sagittarius, Geinitz. Lit. 49. PI. II, hg. 2—4, 6, 11. 
úchter. (Lit. ba. Pl. XII, ig., 419. 


" » 

: Hisimgeri, Carruthers. Lit. 101, p. 72, 126. 

. Griestonensis, Nicol. Lit. 32, p. 64. 

č Hisingeri, Lapworth. Lit. 163 «, p. 15. PI. XII, fig. 1 a—f. 
k jaculum, Linnarsson. Lit. 204, p. 508. PI. 22, fig. 1. 


12 


Le seul contraste gui existe entre les spécimens de VAngleterre et ceux de la Bohéme, c'est gue ces derniers 
possědent un hydrosome un peu plus large. Cette forme apparait dans la zone 4 Diplograptus de J. Marr. 
Barrande, la considérant comme un véritable Mom. colonus, concluait de sa présence gu'il n'existe en Bohéme 
aucune zone a Graptolites. | 


Local. — Litohlav, avec Monograptus densus n. sp., Rastv. Linnaei. 


Monograptus jaculum, Lapw., var. variabilis mihi. 
Pl. 18, fie. 10, 11—15. 


L'hydrosome atteint une longueur de 10%; 1il est rectiligne ou faiblement courbé, et, dans ce dernier cas, 
les hydrothégues se trouvent sur le cóté concave. Nous possédons dans notre collection un spécimen dont la 
partie proximale est faiblement courbée du cóté ventral, et la partie distale, du cóté dorsal. On compte 11 a 12 
hydrothégues par centimětre de longueur; elles sont longues, conigues, et font avec la virgula un angle de 30 a 35“. 
Les parois proximales des hydrothěgues, droites ou deux fois recourbées, atteignent une longueur tmple du 
diamětre de Vorifice.. Ce dernier porte une échanerure droite ou concave, et forme avec Vaxe principal un angle 
de 70" environ. Les échancrures gui séparent les cellules sont a angle aigu dans les spécimens a parois latérales 
convexes:; elles sont arrondies dans les individus a parois latérales droites. 

Nous avons cru ďabord tre en présence de deux espěces, máis plus tard, avant observé sur le méme 
hydrosome des cellules aux parois convexes et droites, nous avons reconnu gue cette forme présente des aspects 
diférents provenant peut-étre de la compression latérale. 

Notre variété se distineue de Mon. jaculum (Lapw., Lit. 163 a, p. 16, Pl. XII, fig. 2a—d) par son 
hydrosome plus étroit, ses cellules plus nombreuses et sa forme variable. Par le grand nombre de ses cellules, 
notre variété contraste encore avec la forme tres analogue, Mom. concimmus, Lapw. (Lapw., Lit. 166, Pl. V, 
fig. 3 a, 5), avec. Mon. intermedius et d'autres du méme groupe. : 

Mon. jaculum tiguré par Linnarsson (L/f. 204) differe de la var. variabilis par sa tres grande largeur. Il se 
rapprocherait plutót de Mon. Histugeri, Carr., tel gue Lapworth le figure, et gni apparait dans le méme horizon 
gue notre variété. (L 163'«, Pl. XII fig.-1 c.) 

Les individus de la var. variabilis se rencontrent a Želkovitz avec Rastrites Linmaci et Diplograptus palmeus. 
Barrande et Wentzel les considěrent comme des représentants de Vespěce Mom. Nilsson, et de la prétendue 
association de cette forme avec celles gue nous venons de nommer, ils en tirent un argument de plus pour 
prouver Vimpossibilité de distinguer des zones ů Graptolites en Bohéme. 


Local. — Zelkovite, spécimens assez fréguents. 


Monograptus cremulatus, Tórng. 
Pl. 13, fis. 13—14. 
1881- LOrnauste. 120201 043090EP Ge 4 
1883. Tullberg. Lit: 220, p. 19. Pl. II, fig. 1—4. (Mon. personatus.) 
1892. Tórmguist. Lit. 261, p. 11. PL L fis. 12-—16. 
Cette espěce, ainsi gue la forme Cyrtogr. cfr. flaceidus? (Pl. 13, fig. 12), appartiennent a la deuxiéme 
Section de la III'*"* partie de ces études. 


Local. —  Koněprus. 


Monograptus Sedgwicki, Port. 
Pl 19%g. 10, 17. 


Fig. 9 dans le texte. 


1843. Portlock. Lit. 18, p. 318. Pl. XIX, fig. 1—3; ?6. 
185150 Harkness. © T6.:438:1p:1605 BL he. 


1852. Geinitz. Lit. 49, p. 40. Pl. III, fig. 1—4. 

1852. a 2 č elek OV fig. 11.. (Monogr. Hnebnovi). 

1868. Nicholson. Lit. 105, p. 535. Pl. XIX, fig. 32. (var. spinigerus.) 

1872. 5 Lit. 132, p. 23, fig. 5. (var. spinigerus.) 

1876. Lapworth. Lit. 163 «, p. 22. PI XI 8. 3. 

1876. : m163.8:1PL U- ng 17. 

1877. M D66. p.k28- L, V; g.'15. 

1890. Geinitz. Lit. 251, p. 19. Pl. A, fig. 25. 

1892. Těrnguist. Lit. 261, p. 28. Pl. II, fig. 31—534. PI. [IE 
Local. — Colonies: Haidinger, Karlák. — Spécimens tres rares. 

Monograptus Halli, Barr. 
Pl. 13, fig. 19—20. 

1850. Barrande. Lit. 37, p. 48. Pl. 2, fig. 12—13: 14? (nom 16). 

1852. Geinitz. Lit. 49, p. 41. Pl. III, fig. 2—8 (Sedgwickit et Halli.) 

1876. Lapworth. Lit. 163«, p. 19. Pl. XIII, fig. 1 a—4d. 

1880. A Ra190.p. 154 PL IVs- 947 


Les spécimens gue Barránde a figurés, et dont V'un est reproduit sur notre PI. 13, 


au dessin et 4 la description. 
trěs probablement Vespěce D/plograpí. palmeus. 


trěs exactement, est indéterminable. 
Les dessins de Lapworth représentent des individus extrémement larges, inconnus 


aussi le cas pour un grand nombre Wautres formes. 


dans les spécimens de la Bohéme. 
Local. — Litohlav, Želkovitz, Colonie d Archiac; associé avec Rastr. Linnaei, ete. 


IIT*"* groupe: Helicopodes. 


Monograptus convolutus, His. 
PI. 12, fie. 26—30, Pl. 13, fig. 43. 


Fig. 10 dans le texte. 


Krěkta graptoliter frůám Furundal. Hisinger, Antekningar i Physik och (Geognosi 


1828. 
h. 4, pag. 169. Pl. IV, fig. 1 c. 
1837. Prionotus convolutus, Hisinger. Lit. 10, p. 114. Pl. XXXV, fis. 7. 
1868.  Graptolitus Sedgiwickii (= Grapt. spiralis), Nicholson. Lit. 103, p. 533. Pl. XX, 


fig. 28. 


Monograptus comvolutus, var. spiralis, Lap worth. 
: Lit. 163 8. Pl. I, fig. 21. 


Lit. 166, p. 128. PÍL-V; fig. 12. 

Lit. 211, p. 19. BE, ne. 13—16. 
Lit. 251, p. 19. PL. A, fig. 24. 
Lit. 261, p. 30. PL I, fig. 5—11. 


» » n 
spiralis, Lapworth. 
convolutus, Tullberg. 
Geinitz. 
Tórnguist. 


n" 


» 


L'impression. scalaviforme de Mom. Halli (Barrande, Pl. 
Le spécimen figuré par Barrande, k c. he. 


Lit. 163 «, p. 24. Pl. XIII, fig. 


f= 
| 

ky 

| 

Fig. 9. 
Monograptus 

Sedgwickii, Portl. Colonie 
„Haidinger.“ Orig. Nr. 251. 
Grossi '/,. Partie du rhabdo- 
some montrant la forme 
des hydrothégues. 


he. 


9 
3 


20, sont conformes 
fig. 15), représente 
14, guoigue dessiné 


en Bohéme, ce gui est 


L'exemplaire, fig. 9, Pl. IV, Lapw. Lit. 190, possede un 
hydrosome d'une largeur extraordinaire, et ses hydrothěgues ont une direction différente de celle gue Von observe 


Fig. 10. 
Monograptus convo- 
lutus, His. Colonie „Hai- 
dinger.“ Orig. No. 254. 


Grossi */,. 


4g, h. 


14 


Nos spécimens s'accordant parfaitement avec les originaux de Hisinger refigurés par Tullberg, et les 
observations récentes de Tórnguist, nous nšavons pas cru devoir faire une nouvelle description de cette forme. 


Local. — Exemplaires tréěs nombreux dans la Colonte Haidinger; vares pres de Litohlav. 


Monograptus planus, Barr., (= resurgems, Linnars.) 


PL'19; fe: 110591318 


Fig. 11 dans le texte. 


1850.  Graptolithus Proteus var. plana, Barrande. Lit. 37, p. 58. Pl. 4, fig. 15. 


? 1857. . ň eX. p., Géinitz.© Lit. 4923925: 
21852. Monograptus mellipeda ex. p., Geinitz. Lit. 49, p. 43. PL. 4, fig. 123, 
DA Fig. 11. 
21852. Monograptus priodow ex. p., Geinitz. Lit. 49, p. 42. Pl. 4, fig. 27. Monograptus planus, Barr. 
1881. í resurgens, Linnarsson. Lit. 204, p. 515. Pl. 23, fig. 13—21. | var. — M. resurgens Linnars. Žel- 


Barrande considérait cette forme comme une variété de Mon. Proteus. En 1881, Kovitz. Orig. Nr. 298. Grossi 5/,. 
Linnarsson a fait, sous le nom de Jon. vesurgens, la description détaillée de cette A a A 23 M 86 
espěce, gue nous prions le lecteur de consulter. KAT r 

Une variété de cette espěce nous montre la partie distale enroulée en une spirale conigue, peu élevée, pou- 
vant atteindre une longueur de 10“", avec 10 hydrothěgues par cze de longueur. Sur les rares exemplaires bien 
conservés, les hydrothegues de la partie distale, au lieu d'ětre recourbées en arričre, ont les pointes presgue 
perpendiculaires a la direction de Vaxe solide. 

La variété représentée par notre dessin, fie. 24, PI. 12, a la partie proximale peu courbée; elle s'enroule 
ensuite immédiatement en spirale, et les hydrothěgues, hautes a la base, deviennent plus courtes et se rappro- 
chent davantage les unes des autres. © Nous donnons a cette variété le nom de var. contorta. 

Gist. et local. Les spécimens sont trés fréguents prěs de Želkovitz et de Litohlav, oů ils sont associés 
avec Diplogr. palmeus, Rastrites Linmaci. 


Monograptus triangulatus, Harkness sp. 


PL 12060630 


Fig. 12 dans le texte. 


Rastrites /riangulatus, Harkness. Lit. 38. Pl. I, fig. 3a4—d. 


Monograptus Geinitz. Lit. 49, p. 47, PL V, fie. 5—8. 7 
i 3 Lapworth. Lit. 163 «, p. 24. Pl. XIII, fig. 5. AN 
Les spécimens gui sont le plus conformes aux figures de Harkness, se 
trouvent a Litohlav, avec. Climacograptus cfr. scalavis; ils sont rares dans la s 
Colonie Haidinger. Monograptus triangulatus, 


Harkn. Litohlav. Orig. Nr. 1870. 
Grossi +. 


Monograptus Proteus, Barr. 
Pl. 12, fig. 21—23. 
Fic. 13 dans le texte. 


1550. Graptolithus Proteus, Barrande. Lit. 37, p. 58. Pl. IV, fig. 12, 14 (non 13). 


1851. k : Suess. (L1t..43, p. 39. PIM 10023 
1852. Monograptus k Geinitz: 'Iit749, p. 44. RI ho 6 (2 AVS Fig. 15. 
15—19). Monograptus Proteus, Barr. 
-> ři . * * i "10 ska m . 6 i | . 
1859.. Graptolithus Proteus, Richter. Lit. 51, p. 460. Peta ODE: om ae 
: kovu , 4 Partie d'un spécimen montrant 
1590. sí k Getz Bt. 251, p. 21s) 


: 2 la forme des hydrothěgues dans 
1892. ň 3 Lórgiist“ Lit. 261, p. E000 la partie médiane. 


15 


Nous avons refiguré tous les originaux gue Barrande a réunis sous ce nom spécifigue. Les exemplaires 
typigues montrent leur partie proximale des hydrothěgues allongées et contigučs. Le spécimen, fig. 13 de 
Vouvrage de Barrande, est reproduit sur notre Pl. 11, fig. 51; il appartient a Mom. attenuatus, Hopk.  L'original 
des fig. 23 et 25 Barr., est une espěce indépendante gue Barrande avait désignée sous le nom de var. planu, 
et gue Linnarsson décrit en détail, beaucoup plus tard, sous le nom de Mon. resurgens.  Conformément i la loi 
de la priorité, le nom de resurgens doit tre considéré comme synonyme. 


Local. — Želkovitz, Litohlav. 


Monograptus turriculatus, Barr. 
Pl. 12, fig. 34—38. 


1850.  Graptolites turriculatus, Barrande. Lit. 37, p. 56. PI. 4, fig. 7—1II. 


1851. 8 Á PŮBSSALat. 43, p- 204 Pl. IXSKhec 1. 

1852. Monograptus turriculatus, Geinitz. Lit. 49, p. 37. 

1853. . ý uchter- nt- 21, p. 460. BEPXIL úe- 28. 

1868.  Graptolites M Nicholson. Lit: 103, p. 54220 Pl: XX, lig. 29, 30. 

1876.  Monograptus : Lapworth. Lit. 163 «, p. 24. Pl. XIII, fig. 6a, c (non fig. 60). 
1876. = k, = E0103'8. Plna.23. 

1881. R ň Linnarsson. Lit. 204, p. 518. Pl. 22, fig. 13—18. 

1890. = A Geimiz- Bit. 201, p. 20.. PLA, g.26, 27. 

1802 P 5 Tórmauist. Lit. 261, p. 38. Pl. III, fig. 24—26. 


Ouoigue la forme extérieure de tout le polypier ait été de la part des auteurs anciens et récents Vobjet 
Vétudes trés détaillées, il est cependant curieux de constater gue la véritable forme des hydrothěgues n'a jamais 
été exactement décrite. La cause doit en étre attribuée a Vétat défectueux des spécimens.  D'apres la figure gue 
Barrande expose sur la Pl. 4, fig. 11, les hydrothegues auraient une forme vésiculaire, ou plutót triangulaire, ct 
finiraient insensiblement en un prolongement pointu, spiniforme, recourbé a angle obtus. Ce dessin ne s'accorde 
pas avec les originaux dont Barrande s'est servi, car tous les exemplaires gue nous avons examinés, ainsi gue 
tous nos spécimens bien conservés de Mon. turriculatus,  montrent les hydrothěgues en forme de vésicules, 
débouchant dans un petit tube un peu recourbé, dont la longueur égale le diamětre des cellules, et duguel sort 
un long prolongement filiforme. Le prolongement le plus long gue nous ayons observé avait 27" de long, mais 
Tórnguist en a figuré gui atteignent 3775 de longueur, (Lit. 261, Pl. III, fig. 26). 

Barrande compte 16 a 18 hydrothěgues par centimětre de longueur. Nous n'avons constaté ce chiffre gue 
dans des cas trés rares. La plupart de nos spécimens possědent 14 a 16 cellules par centimětre de longueur; 
ceux de la Suěde et de U'Angleterre n'en ont gue 12 a 14. 

Gist. et local. — Cette espěce est trés fréguente en Bohéme, surtout dans les schistes a Graptolites de 
Želkovitz et de Litohlav, oů certains bancs en sont remplis. Elle est plus rare dans d'autres localités, telles gue: 
Kuchelbad, Vomoklas, et dans les colonies ď'Archiac, Lapworth. Dans la localité de Želkovitz, elle est associée 
a Rastrites Linaei = Rast. fugax, Barr., Mon. Proteus, Barr., ete. 


Monograptus communis, Lapworth. „» 5 


Pl 11 he. 1885h5 Fig. 14. 
Pl: 12 úg. 5—95720. Monograptus 


communis, Lapw. Lito- 
hlav. Orig. No. 130. Gran- 
deur naturelle. Exemplaire 


Fig. 14 dans le texte. 


1876. — Lapworth. Lit. 163«, p. 23. Pl. XIII, fig. 4a bd. PČE: 

$ i ; i "r . ; provenant de la zone ave“ 

Nous associons 4 cette espěce guelgues formes étroites gui présentent une tran- — Rastrites peregrinus Barr 

sition entre Mon. gregarius et le type Mon. communis, mais, vu Vétat défectueux de la © et Retiolites (Neurograptus) 
plupart des exemplaires, il nous est impossible pour le moment de définir les particu- perlatus Nich. 


16 


larités gui permettraient d'établir des variétés.  Lapworth figure également sous le nom de communis une forme 
étroite. Tous ces individus apparaissent ensemble dans les schistes inférieurs a Rastrites.  Ouelgues fragments 
contrastent avec Mon. mírus, Barr., sp. manuser. par les échancrures a angle aigu gui séparent les hydrothěgues. 


Local. — Colonie Haidinger; Litohlav. Les spécimens sont associés avec ceux de Monogr. lobiferus. 


Monograptus měrus, Barr., sp. manuscr. 


PI. 190003047 


I'hydrosome est ď'abord enroulé en hélice conigue, peu élevée; dans la partie distale, il est droit ou courbé 
irréguličrement, et sa longueur dépasse 47, Nous comptons 10 cellules par cm dans la partie distale. Elles sont 
presgue triangulaires, fortement convexes sur la paroi proximale, presgue droites, allongées horizontalement prés 
de Vorifice. Les parois distales sont faiblement convexes, dirigées obliguement vers le bas. Les échancrures 
entre les cellules sont semi-circulaires. 

Les hvdrothěgnes de la partie enroulée présentent la méme forme; elles ne sont pas contiguěs. Le canal 
commun, extrémement ténu, nčatteint une certaine largeur gu'a Vextrémité de la partie distale. Nous avons 
examiné plusieurs parties distales isolées dont le canal est plus fort, et gui ressemblent aux formes minces de 
Mom. commumis, mais celles-ci different des premičres par Véchancrure a angle aigu des cellules.  Auelgues autres 
fragments gue nous désignons avec doute, fig. 49, se rapprochent de“ Mon. Nilssoní, var. major, Nich. (Nicholson 
Lit. 103, Pl. XX, fig. 20—21). 


Local. — Litohlav, Bikoš, Colome Haidinger; associé avec Rastrites peregrinus, la forme typigue. 


IV""* groupe: Opisodes. 


Monograptus Bechi, Barr. 
Pl- 10he.2895. 


Fig. 15 dans le texte. 


Barrande. Lit. 37, p. 50. Pl. 3, fig. 14—15, 16? (non 17—158). 

Suess. Lit. 43. Pl. IX, fig. 4c? 

Gemtz 6490 o 9 2 

Lapworth. Lit. 163 «. Pl. XX, fig. 2a b. 

Parrande a réuni et figuré sous le nom de Graptolites (Monogr.) Becki trois formes Fie. 15. 
distinctes gui apparaissent dans des zones différentes, et gu'il a considérées comme les — Monograptus Becki, 
différents stades de croissance d'une seule et méme espěce.  Aprés bien des méprises — Barr. Želkovitz. — Origin. 
dues en partie a ce gue le grossissement des hydrothegues nétait pas exécuté avec exacti- — No. 178. Grossi "/. Orig. 
tude et gue les caractěres spécifigues mont pas été clairement définis jusgw'a ce jour, (dě Parrande (Barr. 1. c. 


: A > A Ben : Pl. III, fig. 15.) conservé 
nous croyons enfin reconnaitre gue ces formes peuvent bien étre distinguées. PO o: 


1“ forme: (Monograptus Beck?, Barr. s. str.) 


Nous reproduisons sur notre Pl. 10, fig. 24, le grossissement de la partie inférieure du spécimen gue 
Barrande a figuré sur la Pl. 3, fie. 14 de sa brochure, et dont le dessin représente assez exactement Vhabitus 
général. Nous ferons seulement observer gue cette forme, gui atteint jusgu'a 25" de longueur, n'est jamais aussi 
large gue pourraient le faire supposer les fig. 16 a 18 de Barrande. Au contraire, les exemplaires de cette 
longueur ne possědent gučre gue la largeur indiguée sur sa fig. 16. Nous avons vérifié sur Voriginal le nombre 


des hydrothégues. II est de 12 a 13 par cm dans la partie proximale et de 9—11 sur Vextrémité distale. 


a P 


17 


La tig. 15 de notre texte montre la véritable forme des hydrothěgues; elle a été dessinée ď'aprés un double 


bien conservé en relief, appartenant a la Collection Barrande. 
la forme des empreintes. 
les hydrothěgues, ainsi gu'on peut s'en assurer en examinant nos fig. 19 et 25. 
la sicula avec les 3 premičres hydrothegues. 
Barrande lui a donné. Jusgu'a ce jour, elle n'a été tigurée nulle part. 
oů ils sont associés avec D/plograptus palmeus, var. lata; Rastrites. Linnaci, cte. 


ai*ne forme: (Mon. lobiferus, M“ Coy.) 


Fig. 16 dans le texte. 


Sous le nom de Grapt. Becki, Barrande figure, Pl. 3, fig. 17, un spécimen gui 
est renfermé dans un schiste rose brun provenant de B/koš, et appartenant a une zone 
inférieure a celle des spécimens, fig. 14 et 15, gui ont été recueillis A Želkovitz. Le 
morceau de roche porte la remargue suivante de la main de Barrande: 5'7* úge de crois- 
sance, Pl. 3, fig. 17. Sur la fig. 20 de notre Pl. 10, nous figurons plusieurs hydrothégues 
aplaties de ce spécimen, et la fig. 16 dans notre texte montre la forme de guelgues autres 
hydrothěgues conservées partiellement en relief. Dans cette espěce, on compte S a 9 hydro- 
thegues par cm. La largeur de Vhydrosome est de 1773, et sa longueur dépasse 677. II est 
facile de distinguer le contraste gui existe entre cette forme et la précédente. — Nous 
sommes d'avis gue le spécimen en guestion appartient a Vespěce Mon. lobiferus, M“ Coy. 
II offre surtout une grande analogie avec la forme figurée par Tórnguist (Lit. 261, Pl. II, 
fig. 2) sous le nom de Mon. lobiferus. Les dessins de Lapworth, (principalement la fig. 16, 
PI. XX, de son ouvrage: Om Scotish Monogr.) staccordent sur ce point avec ceux de 
Tórnguist. (Nous avons trouvé dans la Coll. Barrande un autre spécimen, portant égale- 
ment la remargue, 3'“"e úge de croissance. Mais cet exemplaire appartient indubitablement 
A Mon. Becki; il provient de Želkovitz.) 


d'*ne forme: (Mon. lobiferus, var. Lapworthi mihi.) 


Fig. 17 dans le texte. 


L'original figuré par Barrande sur sa Pl. 3, fig. 18, provient du schiste blanchátre de 
Libomyšl. La plupart des hydrothěgues, ayant perdu leur forme primitive par suite de 
la compression et par la conversion de la couche chitineuse en une masse ferrugineuse, 
sont telles gue les représente notre fig. 19, Pl. 10. Mais nous avons réussi a découvrir 
sur le méme spécimen la continuation de Uhydrosome, dont les hydrothěgues, bien 
conservées, ont échappé a Vaction des agents atmosphérigues. © Nous reproduisons  guel- 
gues-unes de ces hydrothěgues sur la fig. 17 de notre texte. Cette forme, dont hydro- 
some est un peu recourbé, posséde une largeur de 1776 et une longueur de plus de 5“". 
Elle est identigue avec Mon. lobiferus, M“ Coy, var. Lapiworthiů milá, gue nous décrivons 
(i-aprés. 

II résulte de ce gue nous venons de dire, gue les spécimens de Barrande, fig. 17 
et 18, appartiennent a Vespěce Mon. lobiferus, et gue le nom de Wow. Becki ne doit 
tre appligué gwá la premiere forme représentée par les fig. 14—16 de Barrande. II est 
donc possible de prévenir les confusions amenées par la synonymie et de préciser la zone 
dans laguelle apparait le véritable Wow. Becki, ainsi gue nous le ferons voir dans la 
IV'čme partie de ce travail. Dorénavant, nous n'emploierons plus le nom de Mon. Becli 


Les fig. 23 « et 24 de notre Pl. 10 représentent 
La plupart des originaux de Barrande ont subi une compression latérale gui a déformé 
La fig. 236, Pl. 10, représente 
Nous conservons a cette forme le nom de Mon. (Gr.) Beck, due 
Les spécimens sont fréguents a Zelkovitz, 


Fig. 16. 
Monograptus lobi- 
ferus, M* Coy. Bikoš. 
Orig. No. 126a. Grossi S,. 
Original de Barrande pour 
sa figure de la partie plus 
ágée de M. Becki. (Barr. 
Ic- PE E07) 


B) 5) 2 


Fig. 17. 
Monograptus lobi- 
ferus, M“ Coy., var. Lap- 
worthť mihi. Libomyšl. 
Orig. No. 127 a. Grossi ,. 
Original de Barrande pour 
sa figure de la partie la 
plus ágée de Mon. Becki. 


(Barr. 1. c. Pl. III, fig. 18.) 


ý gue pour désigner la premiere forme citée par Barrande, gui est associée avec Rastrites Linmaet et Diplograptus 
palmeus, et dont Vhabitus des hydrothěgues, pris sur le premier spécimen de Barrande, est exposé sur la Pl. 10, 
fie. 23—25 et fie. 15 de notre texte.  Děailleurs la plupart des savants se servent aujourd'hui du nom spéci- 
figue Beck? pour désigner cette forme. 


Monograptus lobiferus, M“ Coy. 
PI. 10, fie. 20. 
Pl. 105 13. 
Wig. 16 dans le texte. 


850. Graptolites lobiferus, M“ Coy. Lit. 36, pag. 270. 


1850. : Beécki, Barrande ex parte. Lit. 37, pag. 50. PI. 3, fig. 17. 
1851. : Becki, Harkness. Lit. 38, p. 60. PI. I, fis. 6 (corr.) 
1851. a Nicoli, ť „38,4 60. Bc 
1851.  Diprion nodosus, = 2138;1, 630 io: 
1852.? Monograpsus Becki, Geinitz (ex parte!) Lit. 49, p. 41. Pl. III, úg. 14, 15. , 
16522 = millipeda, Geinitz (ex parte!) Lit. 49, p. 43. Pl. IV, fig. 5. 
1858. : Becki, Richter. Lit. 51, p. 459. Pl. XII, fie. 25. 
1855. Graptolites lobiferus, M“ Coy. Lit. 41, p. 4. Pl. I B, fig. 3. 
1868. = : Nicholson -ex p. Lit. 1033%559532:5 PD XXX 2230 
1876.  Monograptus lobiferus, Lapworth. Lit. 163 «, p. 26. PI. XX, fig. 1. 
1876. ; 3 > Bit. 163 PE 0255 
1877. 3 i 9 Lit. 166, p. 129. PL 5, fig. 6. 
1890. i Becki, Geinitz- Lit. 251, p. 18. BL A, úg: 17, 18. 
1892 lobiferus, Tórnguist. Lit. 261, p. 18. PL [L fig. 36, 37. T. II fig. 1—5. 


Il nous semble superfiu de faire une nouvelle description de cette forme, gui a été étudiée en détail par 
plusieurs savants. Nous nous bornons a figurer les spécimens de la Bohéme, afin de montrer gu'ils ne présentent 
aucun contraste avec ceux de la Scandinavie et de l'Angleterre. 

Barrande considérait les exemplaires de Mom. lobiferus comme des représentants adultes de Mon. Beckt. 
Comme nous avons reproduit tres correctement les originaux de Barrande, il suffira de jeter un coup debil sur 
les figures nouvelles pour constater Videntité de guelgues-uns d'entre eux avec. Wonograptus lobiferus. Le 
spécimen de Barrande, Pl. 3, fig. 18 de sa brochure, appartient a une variété nouvelle, a laguelle nous avons 
donné le nom de Véminent Prof. Lapworth. Nous avons en outre reconnu une autre variété, gue nous appelons 


var. umndulatus. 


Monograptus lobiferus, var. Lapworthi, mihi. 
PI: 1085 1000210 
Fig. 17 dans le texte. 


Hydrosome argué, d'une longueur de 10" et d'une largeur de 1776 a 2"7%, Le nombre des hydrothegues 
est de S par cm.. Celles-ci sont tres grandes, toujours situées sur le cóté concave de Uhydrosome, et se touchent 
presgue par le bord externe de leur orifice. Les parois latérales externes des hydrothegues sont a peu prěs drojtes, 
ou bien médiocrement bombées. Les parois supérieures sont convexes, et forment, avec les parois inférieures des 
hydrothěgues précédentes, une longue échancrure dont Vextrémité arrondie est obligue par rapport a Vaxe. 

Les extrémités libres des hydrothěgues sont plus larges dans leur partie externe gue dans leur partie interne, 
en gnoi cette espěce se distineue des autres du méme groupe.  Comme nous n'avons jamais rencontré dexemplaires 
de dimensions plus exiguěs gue celles citées plus haut, nous ne pouvons considérer cette forme comme représentant 
Váge adulte de Mon. lobiferus. 

Nous avons déja dit plus haut p. 17, gue Barrande regardait les spécimens de cette variété comme des 
individus adultes de Mom. Bechi. 


Le grossissement, gue Barrande représente fig. 154, DI. 3, n'est pas tout a fait 
exact, car il a été pris sur des exemplaires dont le relief est déformé par Vaction 
des agents atmosphérigues. La continuation de Uhydrosome, gue nous avons dé- 
couvert, nous a permis de reproduire la vraie forme des hydrothěgues, fig. 17 dans 
le texte. 


Gis*. et local. — Colonie „Lapworth“, prěs de Zditz; Libomyšl. 


« 
Monograptus lobiferus, M“ Coy, var. undulatus, mihů. 


PI 10, hs. 18 G5 22. 
Fig. 18 dans le texte. 


Hydrosome atteignant une largeur maximum de 0""$ a 1772, Cóté dorsal a cour- 
bures onduleuses, de sorte gue Uhydrosome est plus large vers Vorifice externe gu'a 
Vendroit oů les hydrothěgues se touchent par la base. Les extrémités libres des hydro- 
thěgues offrent la forme d'un crochet recourbé vers le bas. Ces extrémités s'appuient 
souvent a la paroi proximale des cellules, et, dans ce cas, elles présentent une saillie 
globuleuse munie dune pointe sur le bord externe. 


Local. — Colonie „Lapworth“, prěs de Zditz. Les spécimens de cette variété sont 
associés avec ceux de la forme typigue. 


Monograptus runcimatus, Lapworth. 


Fig. 19 dans le texte. 


1876.  Monograptus rumečnatus, Lapworth. Lit. 163«, p. 28. PI. XX, fig. 4. 


1876. . N : Lit 1636. Pl. I, fig. 26. 

TST- a 5 A 6.6166, p 128.: BBkohe 1 
1881. a ů Linnarsson. Lit. 204, p. 513. Pl. 23, fig. 8—12. 
1892. “ A tnaust. « Int- 261, p. 27. BET, Ne. 29, 31. 


Cette espěce trés intéressante se rencontre assez fréguemment A Žedkovitz.  ElMe 
„est associée avec Monogr. densus m. sp., Mon. retusus m. Sp., ete. 


Monograptus crispus, Lapw. 
Fig. 20 dans le texte. 


Lapworth. Lit. 163«, p. 30. Pl. XX, fig. 7. 


Local. — Colonie „Lapworth“. © Spécimens trěs rares. 


Monograptus dextrorsus, Linnarsson. 
Fig. 21 dans le texte. 
1881. Monograptus deztrorsus, Linmarsson. Lit. 204, p. 511. Pl. 23, fie. 1—7. 
1892. . cfr. dextrorsus, Tórnguist. Lit. 261, p. 24. Pl. II, fig. 18—21. 


Les représentants de cette espěce apparaissent dans la localité de Zelkovitz, oů 
is sont assez rares. 


Fig. 18. 
Monograptus lobi- 
ferus, M“ Coy, var. undu- 
latus mihť.  Colonie „Lap- 
worth“. Orig. No. 129a. 
Grossi 7/1. Ouelgues hydro- 
thěgues bien conservées du 
méme exemplaire gui est 
figuré sur notre Pl. 10, 
fig. 18. 


d € 
Fig. 19. 
Monograptus runcinatus, 
Lapw. Želkovitz. Orig. 255. 
Grossi 8. 


a = partie proximale avec les 
hydrothěgues comprimées; 

db = partie distale avec les 
hydrothěgues bien conser- 
vées. 


Nous avons en outre découvert dans un horizon plus bas une variété gue 
nous désignons par le nom de var. ineisus m. Elle se distingue par Vobliguité de 
ses parois cellulaires proximales, par les échancrures bien marguées gue forment 
les hydrothěgues dans Vhydrosome. De plus, ses parois cellulaires distales sont 
également oblignes et fortement voútées, de sorte gue les extrémités libres des 
hydrothěgues sont tres fortes. Cette variété est figurée sur notre PI. 11, fig. 27. 


Monograptus děstans, Portl. 
Pl. 10, fig. 26—30. 


I est tres difficile de déterminer la véritable forme des hydrothěgues sur les 
spécimens  gue nous possédons. Nous associons a cette espěce les  exemplaires 
figurés, en nous basant uniguement sur le nombre des hydrothěgues gui est de 
9 a 10 par cm, et sur les dimensions du polypier entier, dont la longueur dépasse 
120%, et la largeur varie entre 0776 a 1772. 

Cette espěce n'čest connue jusgu'á ce jour gue par la description et la figure 
incomplétes gu'en donne Portlock. Les hydrothegues, généralement situées' sur le 
cóté concave, sont représentées, dans les spécimens les mieux čonservés, par de 
petites saillies arrondies gui s'élévent du canal commun, et sont également distantes 
les unes des autres.  Dans la partie distale des exemplaires adultes, Vintervalle 
gui sépare les hydrothěgues est plus étroit, en revanche, celles-ci sont plus larges 
et plus grandes. 

Nous avons dďabord pensé gue les spécimens comprimés appartenaient a Mom. 
lobiferus, mais nous avons reconnu dgue ce n'est pas le cas. Les spécimens com- 
primés gue nous représentons, fig. 26—30, montrent une forme gue Von n'observe 
jamais chez Mon. lobiferus. La largeur relativement considérable de Vhydrosome 
ne permet pas non plus de les identifier avec certaines espěces du groupe de 
Mom. dextrorsus, Linnarsson, décrites par Tórnguist, telles gue Mom. nodifer, amsu- 
losus, Scamicus. © De plus, les spécimens de la Bohéme ne montrent aucune trace 
de la conformation si caractéristigue de la partie libre des hydrothěgues des 
représentants de ce groupe, en Scandinavie, gui sont considérés par Geinitz (Lóť. 251, 
jp. 18) comme de jeunes stades de Mon. Becki ou lobiferus. 


Local. — Colonie Haidinger. Les exemplaires se trouvent dans la méme zone 
gue Mon. lobiferus et Rastrites peregrinus. 


Monograptus retusus, n. Sp. 
PIM A 


Fig. 22 dans le texte. 


Hydrosome rectiligne, atteignant une longueur de 15" et une largeur de 2""5. 
Nombre des hydrothegues: 7 a 8 par em. 

Parois distales recourbées vers le bas en demi-cercle; parois proximales tres 
courtes, presgue rectilignes.  Orifice externe tres large, droit, non échancré et 
dirigé vers le bas. Les parois communes sont faiblement arguées, presgue horizon- 
tales, et atteignent a peine la moitié de la largeur de Vhydrosome. La partie 
libre des hydrothěgues est tellement rapprochée de Ihydrosome par sa paroi in- 
terne, gue, la plupart du temps, c'est a peine si Von distingue la limite de sépa- 
ration. (Voir fig. 22 dans le texte.) 


Local. Les spécimens se rencontrent fréguemment a Zelkovitz, oů ils sont 
associés avec Mom. densus m. sp. et Mom. runcinatus. 


Fig. 20. 


Monograptus crispus, Lapw. 
Litohlav. Orig. No. 258. 
Grossi 9/,. 


Fig. 21. 


Monosraptus dextrorsus, 
Linnarsson. Želkovitz. Orig. 
No. 145. Grossi 16/,. Partie 
distale de Vexemplaire figuré 
sur notre Pl. 11, fig. 29, avec 
des hydrothěgues bien 
conservées. 


B B > 


Fig. 22. 
Monograptus retusus, n. sp. 
Želkovitz. Orig. 1390. Grossi $/,. 
Partie d'un exemplaire dont les 

hydrothěgues ont conservé 
leurs contours. 


bu po DÁ db ká 


21 
Monograptus Marri, n. sp. 
Pl. 11, fig. 5, 6, 10, 11. 
Fig. 23—25 dans le texte. 
Cette espěce est tres rapprochée 2 

de Mon. priodon, dont elle se distingue j 
par son hydrosome de peu détendue. all : 
Celui-ci atteint une longueur de 4 a 6"", z je m 
et une largeur de 1772 a 1"77. On SY 2 
compte 10 hydrothěgues par cm, tant v LA 
dans la partie distale gue dans la partie "a V | 
proximale. Les extrémités libres des <| PÁ, 
hydrothegues sont cylindrigues, beaucoup U | | 
plus longues gue dans Mon. priodon, E) SSB 
recourbées vers le bas en forme de Fig. 23. Fig. 24. Fig. 25. 
crochet; elles ne s'amincissent pas vers Monograptus Marri, Monograptus Marri, Monograptus Marri, 
Vorifice, comme c'est le cas chez les n. sp. Zelkovitz. Orig. n. sp. Zelkovitz. Orig. n. sp. Litohlav. Orie. 


ME ; : : 8/ : To. 19 : arnia 5 A et sy : 
spécimens de Mon. priodom. Les parois se ní Pá k jí; aka čašé pk "h- se No. 166. Grossi 8/4. Partie 
. VĚ ja istale de Vexemnlaire dont aroximale © *exem aire 1 Jeve ajre i 

communes sont courtes, indistinctes chez P D distale de Fexemplaire gui 


; la partie proximale est figuré sur notre Pl. 11, fig.5. © est ficuré sur notre Pl. 11. 
la plupart des exemplaires, et forment figurée sur notre Pl. 11, (parois presgue fie. 11. 
avec la virgula un angle de 75 a 80", fig. 10. horizontales.) 


particularité caractéristigue. 

L'espěce Mon. Marri est trés analogue, siaon identigue, a celle gue Linnarsson a figurée sous le nom de 
Mon. efr. lobiferus, M* Coy (Liť. 204, Pl. 22, fig. 11—12). Mais les hydrothěgues de cette derniére sont élargies 
a Vorifice externe, ce gue nous n'avons pas encore observé chez les formes de la Bohéme. I'espěce Ion. priodon, 
gue Linnarsson figure sur la Pl. 22, fig. 5—6 de son ouvrage cité ci-dessus, présente un type intermédiaire entre 
nos espěces Mon. Marri et Mon. Holmi. Cette forme, dont les parois communes sont également peu inclinées, 
pourrait bien ne pas appartenir a Mom priodon, gui, a notre avis, n'apparait pas dans les mémes couches gue 
Mon. turrvieulatus, du moins en Bohéme. 

L'exemplaire muni de la sicula, représenté sur notre fig. 11, a été employé en partie par Barrande pour le 
dessin de son IWon. priodon, Pl. 1, fig. 13. Sur la méme roche, on trouve encore associées les espěces suivantes 
Diplograpt. palmeus, var. parallelo-costatus et Rastrites fugax = R. Linnaci, gue J. Marr cite comme provenant 
exclusivement de la zone a Diplograptus.  Barrande voyait dans la présence de cette forme, gu'il considérait 
comme un véritable Jom. prčodon, une preuve en faveur de son opinion sur Vabsence de zones a Graptolites eu 
Bohéme. Il sappuvait en méme temps sur Vexistence de cette espěce pour combattre les arguments de J. Marr, 
gui prétend gue la succession et Vassociation des espěces, dans les Colonies et la bande e 1, sont les méěmes gue 
dans les autres contrées. Nous avons signalé dans la II'*“e partie de ces études, une erreur semblable commise 
plus tard par Wentzel (Lit. 256). 

Nous aurons encore Voccasion, en faisant la description d'un certain nombre d'espěces de Barrande, de 
signaler les fautes causées par la détermination inexacte des formes, ainsi gue la confusion, amenée par Vincerti- 
tude oů Von se trouvait de dire au juste guelle espěce Barrande avait voulu représenter. 


Local. — Les spécimens, assez rares, ont été recueillis A Želkovitz et 4 Litohlav. 


Monogr. Holmi, n. sp. 
Pl. 11, ig. 7—9. 
Cette espěce se distingue de Mon. priodon et Mon. Marri par les extrémités libres, tres courtes, de ses 


hydrothěgues. Elle n'atteint gue 6% de longueur; sa largeur est de 1778, et le nombre de ses hydrothěgues, 
de 8 par cm. 


Les extrémités libres des hydrothégues sont relativement tres larges, et se recourbent subitement vers le 
bas; leur orifice externe n'est ni aigu, ni arrondi, mais il montre une échancrure concave et des arétes vives. 
Le bord de Vorifice est incliné obliguement vers la direction de la virgula. Les parois communes sont convexes, 
obligues et plus longues gue dans Vespěce précédente. 


Local. — Les exemplaires de cette espěce sont assez rares. Is proviennent de Litohlav. 


Monogr. densus, n. sp. 
Pl. Uh 15. 


Monogr. priodon. Barr. Lit. 37. Pl. 1, fig. 12. 

L'hydrosome, rectiligne, atteint jusgwá 18%% de longueur; sa largeur a la partie distale est de 2773. 
Le nombre des hydrothěgues par cm s'éléve a S dans la partie proximale, A 9 dans la partie distale. Les 
extrémités libres des hydrothěgues, larges, courtes, guadrangulaires, arrondies, se dirigent obliguement vers 
le bas. La paroi cellulaire (proximale) forme, en se recourbant vers le bas, une échancrure dirigée vers le cóté 
interne, ce gui rétrécit les extrémités libres des hydrothegues a la naissance de leur courbure. Les parois proxi- 
males des cellules deviennent plus courtes et obligues a mesure gu'elles se rapprochent de Vextrémité distale de 
Vhydrosome. Elles finissent par former une petite échancrure étroite entre les larges hydrothěgues, dont les bords 
des orifices externes sont presgue contigus. Les parois communes natteignent, dans la partie proximale, gue la 
moitié de la largeur de Uhydrosome; mais, dans la partie distale, elles s'étendent jusgu'aux */; de la largeur, et 
finissent toujours par un tres gros renflement pyriforme. 

Le spécimen représenté sur notre Pl. 12, fie. 12, a été dabord figuré par Barrande sur sa Pl. 1, fig. 12, 
sous le nom de Jom. priodom. 

II ressort des observations de ce savant due cette espěce lui fournissait une preuve de plus contre la division 
par zones de la bande e1, telle gue J. Marr la propose, parce gue Vexemplaire provient de la zone a Diplo- 
graptus A Želkovitz, horizon gue J. Marr distingue nettement de la zone a Mon. priodom. 


Local. — Zelkovitz. Les spécimens se rencontrent fréguemment; ils sont associés avec. Mon. Hisimgeri 
= segittarius), gue Barrande considere comme Mom. colonus. 


Monograptus Nicholsoni, n. sp. 
Pl. 11, fie. 22—28. 


Hydrosome atteignant une longueur de plus de 8%, et une largeur de 17"8. Le nombre des hydrothěgues 
séléve 4 9 par cm.. ENes appartiennent au type priodon, ou plutót au type Zobiferus. © Leurs extrémités libres 
sont trés courtes, larges, et se dirigent vers le bas en formant un angle de 45% environ. Les parois inférieures 
(proximales) des hydrothěgues sont oblignes, presgue rectilignes, et se recourbent subitement, ainsi gue les parois 
supérieures; leur longueur dépasse gue de 1', la largeur de Vorifice. 

Cette espěce, gui rappelle en guelgue sorte Mom. tortilis, Linmars. (Linnars. Lit. 204, p. 514, Pl. 22, 
fig. 19, 20), différe de la forme scandinave par Vexiguité de son čanal commun et par les parties libres, nom 
rétrécies, de ses hydrothěgues. 

Local. — Vallée de Radotim. Les spécimens se trouvent associés avec Rastrites peregrinus, Richteri, et 
Climacograptus cfr. scalavis. 


Monograptus Úlingami, Carr. 
PL 11, Ta 
Nicholson. Lit. 103. Pl. XIX, fig. 29. (Mon. lobiferus). 


Carruthers. Lit. 101. Pl. V, fig. 19. (Mon. Clingani). 
Lapworth. Lit. 163«, p. 28. Pl. XIX, fig. 34 be. (Mon. Olingami). 


La forme typigue, telle gue Lapworth la figure 7. c. est trěs rare en. Bohéme. 


Nous avons trouvé en. outre, dans. différentes. zones, des  formes. gui 
trastes avec Vespěce typigue, et gue nous considérons comme des variétés. | Ce 
Hopkinsoni. 


Var. tenera mihi. 


PL 11, Ac. 1401. 


Nous pensons gue les spéci- 
mens figurés sur notre Pl. 11, fig. 15—17, montrent les caractěres propres a cette espěce, 
offrent 
sont: 


guelgues légers con- 
var. tenera e<t var. 


La forme générale extérieure est analogue a celle de Vespěce typigue, mais les hydrothěgnes sont moins 


hautes; Uhydrosome est plus mince, méme dans la partie distale. 


Les hydrothěgues, situées sur le cóté convexe, sont cylindrigues et subitement recourbées vers le bas. 


parois latérales proximales sont paralléles au cóté dorsal de Uhydrosome. 


Local. — Colonie. Haidinger;  Radotin, Kosov. 
a Rastrites. 


Var. Hopkinsoni míli. 


p 11, fig. 24906. 


Cette variété se distineue de la premičre en ce gue les hydrothěgues sont sur le 
cóté concave de Vhydrosome. Les parois latérales des hydrothěgues sont oblignes, et 
les cellules offrent Vapparence de trianeles recourbés. 

L'orifice, gui est droit, se dirige obliguement vers le bas, et sa largeur dépasse 
celle de Vhydrosome, (dimension prise a la base des cellules). Pour les autres particu- 
larités, cette forme est analogue a Wow. Nicholsoni. 


Local. — Želkovitz. 


Monograptus (Rastrites) gemmatus, Barr. sp. 


Pl" 10 c.335 


Fig. 26 dans le texte. 


Barrandé.bt37, p: 68, Pl.-4, 1g. 5. 


Hydrosome dépassánt 3" de longueur, linéaire, d'une largeur maximum de 0"72, 
médiocrement courbé.  Hydrothegues situées sur le cóté convexe de Uhydrosome. Elles 
ont la forme d'un crochet, et sont dirigées vers le bas, de sorte gue leur orifice est 
paralléle a la direction de Uhydrosome. On en compte 7 par cn. Aux endroits oů les 
hydrothěgues saillent de Uhydrosome et se recourbent vers le bas, la largeur de hydro- 
some est guelguefois plus grande, Les parois communes sont trés courtes. 

Barrande range cette espěce dans le genre Rastr/tes; mais la fig. 26 dans notre 
texte montre gu'elle appartient au genre IMonograptus. 

L'original avait été représenté par Barrande comme si les hydrothegues étaient diri- 
gées vers le haut, ce gui n'est pas le cas. 


Local. — Želkovite, Litohlav. 


(Rastr. genmatus). 


-ea 


Les 


Les exemplaires apparaissent dans les zones inférieures 


Fig. 26. 
Monograptus (Rast- 
rites) gemmatus, Barr. 
sp. Želkovitz. Orig. No 
146x. Grossi 14. Exem- 
plaire provenant de la zone 
a | Diplograptus — palmeus 
var. parallelocostatus, Rast- 
rites Linnaei, Monograptus 
Marri ete. 


. 


l 
( 


Wie groupe: Čamptopodes. 


Monograptus nuntius, Barr. 


PI. 13, 1820; 18? 


Fig. 27 dans le texte. 


1850. Barrande. It. 37; p. 45. "PL 2, ic. 6, (10m 85) 
1852. (Geinitz. Lit. 49, p. 34. PL 2; ig.'16? 22, 2399965527,.(%00'8519,01) 


L'hydrosome des originaux de Barrande atteint une longueur de 12"", et une 
largeur de 1"7"5. Le nombre des hydrothěgues est de 10 a II par cm. Celles-ci se 
trouvent sur le cóté convexe de Uhydrosome, gui est argué, et sont inclinées a 30" 
environ par rapport a Vaxe. La fig. 27 dans le texte montre gue Von est en présence 


d'un type tout particulier, reconnaissable au premier coup deeil a la forme de ses hydro- Fig. 27. 
thěgues et a la largeur exceptionnelle du canal commun. Monograptus nuntius, 


Notre fig. 174, Pl. 13, montre Vaspect gue présentent les spécimens comprimés. La © Barr. Libomyšl. Orig. No. 
fie. 174 représente une partie de Voriginal employé par Barrande pour la fig. 6 de sa Pl. 2. 176%. Grossi 51. Partie de 
Nous avons cru dabord gue Vorifice externe des cellules était dirigé vers le bas, mais nous | "exemplaire montrant la 
avons reconnu notre méprise, car Geinitz figure la méme forme avec la partie proximale enroulée. a 

Nous ne sávons S'il convient d'associer a cette espěce le spécimen représenté par la : Daně) 

He LE: MEJ IE 

Les hydrothěgues sont situées sur le cóté concave; on en compte 12 a 13 par cm. Les échancrures entre 
les cellules sont arrondies, et Vorifice externe, concave. (Ces particularités ne peuvent guěre sexpliguer par Veffet 
de la compression de Uhydrosome, c'est pourguoi nous proposons pour cette forme, gui est peut-étre une variété, 
le nom de var. expectans míli. 

Nous Vavons trouvée dans la zone A Diplogr. palméus, a Želkovitz. 

La forme typigue apparait dans une zone située plus bas gue celle de la variété. 


Famille des BetioKitidae Lapworth. 


Genre Hšetioliles Barr. 


vetiol. perlatus, Nichol. 
PI. 13, fig. 44—45. 


1868. Nicholson: Lit. 103, p. 530. Pl- XIX, je. 215527 
21881. Linnarsson. Lit. 204, p. 523. Pl. 23, fie. 29. 
1891: Tómaguist. Ib:225070p- 10.26: 


Dans la détermination de cette espěce, il convient de s'en tenir a la description de Nicholson plutót gu 
son dessin, gui est tres imparfait. Les savants suédois figurent sous ce nom une forme gui répond trés bien 
aux Caractéres exposés par Nicholson dans sa description, et avec laguelle nos spécimens montrent beaucoup 
Wanalogie. 

La longueur du polypier atteint jusgw'á 8%. La partie proximale, gui était inconnue auparavant, se termine 
en une pointe obtuse. Sur les cótés, le réseau ne forme pas de mailles pointues, les bords sont droits et ne 
portent gne de tres petites échancrures. | Les hydrothěgues sont inclinées a 45% par rapport a Vaxe. La virgula 
est toujours bien visible; elle présente Vaspect d'un fil raide, rectiligne ou bien légěrement courbé. 


L'espěce Ret. fibratus, Lapw. ne differe de cette forme gue par son réseau, gui est épaissi au milieu de 
Vhydrosome. 


Local. —  Litohlav. Les spécimens apparaissent dans la méme zone gue les espěces Hast. peregrinus, 
Monogr. lobiferus, Climacograptus bohemicus, Cephalograptus cfr. cometa, ete. 


Retiolites obesus, Lapw. 
Pl. 13, fig. 46—49. 


Fig. 28 dans le texte. 


1876. Lapworth. Lit. 163. Pl. III, fig. 61. (R. perlatus). 

1807: : EUba ps 151. EL VL. 2729. 

1888. Linnarsson. Lit. 204, p. 523. Pl. 23, fig. 29. (R. perlatus). 
1891. Těrnguist. Lit. 255, p. 10. Pl. II, fig. 24, 25. 

Le polypier a une longueur de 4%" et une largeur de 6"7". Le réseau, 
trés fin et épais, se termine de chague cóté par des pointes dont les extrémités Felioliben obesuní BADMOJÍ 
sont réunies entre elles par des fibres. Les parois forment avec Vaxe un angle Litohlav. Grossi 7/. Partie du poly- 
de 609 environ. Elles sont indiguées par de larges bandes alternantes, finement © pier montrant les saillies latérales 
ponctuées. La virgula saille souvent de plus de 17% hors de VUhydrosome, et du réseau. 
devient alors tres forte. 

Cette forme était bien connue de Barrande, gui la considérait comme appartenant a Vespěce Jtetiol. Geinitzia- 
mus. Sur le méme morceau de roche se trouve aussi Voriginal gue Barrande a figuré sous le nom de Iastrites 
fugax.  Sappuyant sur Vassociation de ces deux types, gui, dans dW'autres contrées siluriennes, se trouvent dans 
des horizons tres distants, Barrande en concluait gue les zones a Graptolites, telles gue J. Marr les présente, 
n'existent pas en Bohéme. Barrande était d'avis gue les arguments mis en avant par J. Marr contre les Colonies 
en se basant sur la succession et Vassociation des espěces, n'ont aucune valeur, puisgue Von vovait, selon lui, 
associées ensemble des formes de la zone a Diplograptus et de la zone A M. priodom. 


Fig. 28. 


Local. — Litohlav. Les individus sont associés a Monogr. efr. vumcimatus, Mom. attenuatus, Marri, Iastrites 
fugax = Linnaet. 


Errata et Corrigenda. 


au lieu de 


12 ORATORIA. 2020 NO. UID. . . d08 a s. <.. | dig. 11, 15. 

TO O ODATUDA ODAS oo IO. O6 6 6 4 ee kec ee | 8, 4, 

14 | 5 a partir du haut. ...... fig. 14—19—24—31...... | fix. 14, 19, 24, 31. | 
| 

Ma da | Aa. 14—15, 16? 52. 2: . | fe 14—16. | 


Dr Jar Perner, Etudes sur les Graptolites de Bohéme, Part III a 


A Haase, 


Perner ad nal del 


Fig. 


Ed o 


EXPLICATION DES 


Diplograptus palmeus. Barr. 


Spécimen montrant les parois cellulaires bien conser- 
vées et le prolongement de Vaxe. Sicula faiblement 
marguée, avec un prolongement en forme de pointe. 
Grossi 3 fois. Želkovitz, e1. — Collection du 
Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 98. 


Jeune spécimen montrant la sicula bien conservée. 
Grossi 4 fois. Méme localité. — Collect. du Musée 
de Bohéme. — N" de Vorig. 100. 


Fig. 


FIGURES. 


Diplograpius palmeus.  Dari. 707. p- 


rallelocostatus. © Suess. 


Extrémité distale d'un individu adulte. Le prolonge- 
ment de Vaxe est tordu 3 fois et aplati. | Grossi 
4 fois. Litohlav, e 1. — Collect. Barrande. — N* dč 
Porig. 96. 

(Nous continuons d'employer la terminologie acceptée 
généralement depuis un grand nombre d'années, et 
nous nous servons du terme děstal pour désigner cette 
partie du polypier gui, d'aprés les recherches de R. 
Ruedeman, devrait étre appelée prorimale.) 

(Voir R. Ruedemann. © Synopsis of the Mode of 
Growth and Developement of the Graptolitic Fenus 
Diplograptus. State Geologist. — N. York. 1594. 


am 


C © 


v ma 


— - ny o 
P — Z R n 0 


P] t (smite.) EXPLICATION DES FIGURES. 

L +. "2 

Fig. Fig. 

Diplograpius palimeus. Barr. Biplozraptus Belullus.  'Tórng. 
4. Extrémité proximale d'un jeune individu montrant la | 14.  Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
sicula bien conservée. (Grossi 4 fois. Zelkovitz, e 1. — du Musée de Bohéme. — N* de lorig. 111. 
ITEP A022 to 59h be : pa : 
Collect, Barrande. N* de Dorig. 95b. 15.  Autre spécimen grossi 4 fois.. Litohlav, e1. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 117. 
Biplograpius palmewus. Barr., var. pa- 
rallelocostatus. Suess. : Wiplograpius (Glyptograpitus) 
| > NÉTO 
9.. Fragment de Vextrémité distale d'un spécimen adulte, famariscus. Nich. 
Dom iran as osobě pon Ea o be 16. Spécimen grossi 6 fois. Želkovitz, € 1. — Collect. 
fe. 3. Grossi £ fois. Litohlav, e 1. — Collection du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 25. 
Barrande. — N* de Vorig. 96. 
6. Autre  spécimen grossi 4 fois. Želkovitz, e1. — Bi > 
: 5 Ko 3 n < Am iplograptus ovafus. | Darr. 
Collect. du Musée de Bohéme. — N* de Vorig. 97. Post 
17. Spécimen figuré dans la brochure de Barrande. (Grapt. 
- Pl. 3, fig. 8). Grossi 4 fois. Zelkovitz, e 1. — Coll. 
iplograpius ; s + Barr., var. temuis. se : E. ' 
Diplograptus palmeus. Barr. S Barrande. — N* de orig. 106. 
7.  Spécimen possédant un axe élargi; grossi 4 fois. Lóto- 18. Spécimen adulte, grossi 4 fois. Želkovitz, el. — 
hlav, e1. — Collect. du Musée de Bohéme. — Collect. Barramde. — N* de Porig. 107. 
N* de orig. 99. s : c Z 
: 19.  Spécimen peu étendu, grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N* de Vorig. 102. 
i O-B*: arr , sn- P ň = “ 
E) k s k Barr., var., ovato 20.  Spécimen long, grossi 4 fois. Méme local. — Coll. 
C du Musée. — N* de Porig. 104. 

8. Partie médiane dun polypier adulte; grossie 3 fois. | 21.  Autre spécimen de forme allongée; grossi 4 fois. 
Zelkovitz, ©1. — Collect. Barrande. — N* de Dvorský mlým. — Collect. du Musée. — N* de 
Vorig. 95 a. Porig. 103. 

22. Autre spécimen trěs dgé et le plus long gui ait été 
BDiplozrapius (Glyptograptus) observé jusgawa ce jour. Il porte une rangée de 18 
sčnuatws. Nich. cellules. © Grossi 4 fois. — Zelkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N* de Vorig. 105. 
9.. Spécimen grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 


Barramde. — N* de Vorig. 119. e. 
: Biplograptus (Glyptograptus) 


10.  Autre spécimen appartenant trčs probablement a la Zamat sc NO 
y Á . PS k) . U L . 


méme espěce; grossi 6 fois. Libomyšl. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N* de Voria. 94 2 ta : : als 
arcsší Bohén NO de Porig. 94. 23. Spécimen grossi 6 fois. — Colonie Haidinger. — Coll. 
11. Autre spécimen appartenant probablement A la méme Barr. — N* de Porig. 121. 
V ře (br Jade ' 2 DV pos ' ; : 
€ PSY > Srossi 6 fois. ( olome  Haidmger. — Coll, Cet exemplaire se  rapproche beaucoup par son 
Ž Ji W ji o c o 
Barrande. — N* de Porig. 120. aspect de Diplog. euglyphus, Lapw., var. angustus, 
o : a . .7* 3VNar s P , ) jr“ 
12. Autre spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Perner, de la bande dó. 
Coll. Novák. — N* de Vorig. 116. 


Biplozrapius (Glyplograpius) 
vesiculosus. Nich. 


13. Spécimen grossi 4 fois. Belč. — Coll. Barrande. — 
N de Porty. 108 b. 


= RN) 


ČEHRRAÍ 


EXPLICATION 


Climacograpius scalarěs. His. (Linné). 


Plusieurs cellules bien conservées, et prises au milieu 
d'un polypier adulte. © Grossies 6 fois. Colonie Hat- 
dimger. — Collect. Barrande. — N* de Vorig. 91. 

Ce spécimen a été emplové partiellement par Bar- 
rande pour figurer Diplograptus palmeus, Barr. (Grapt. 
de Bohéme, Pl. 3, fig. 6, impresstons scalariformes.) 
Voir notre fig. 3. 


Polypier étroit, comprimé latéralement, grossi 3 fois. 
Vallée de Radotín. — Coll. du Musée de Bohéme. 
N* de Vorig. 92. 


Spécimen bien conservé, dont Barrande s'est servi pour 
la fig. 6 de sa Pl. 3, et gu'il considérait comme une 
Zmpression scalariforme de Graptolites palmeus, Barr. 
Grossi 6 fois. Libomyšl. — Collect. Barr. — N* de 
Porig. 90. 

Spécimen contourné, grossi 3 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N* de orig. 93. 


Spécimen comprimé latéralement et traversé par un 
polypier bien conservé. Grossi 4 fois. Colonie Karlik. — 
Collect. Barrande. — N* de orig. 15. 


Fig. 


Ta 


DES 


FIGURES. 


Pl. 10. 


Climacograpius sealarěs, var. rectangu- 
laris. M“ Coy. 


Partie distale d'un spécimen tres bien conservé. (Grossie 
6 fois. Colonie Haidinger. — Collect. Barrande. — 
N* de Porig. 116. 


© Climacograptus Bohemicus n. sp. 


7b. 


Spécimen montrant les parois et Vaxe central. (Grossi 
6 fois. Litohlav. Coll. Barrande. N" de 
Vorig. 220. 


Jeune spécimen comprimé, grossi 4 fois. Méme local. — 
Coll. Barrande. — N* de Vorig. 219. 


Wiplograpius (Glyptograpius) 
modestus.  Lapw. 


Partie distale d'un jeune polypier. La sicula émet un 
long prolongement filiforme de son extrémité plus large. 
Gross. 6 fois. Méme local. — Coll. Barrande. — 
N* de Vorig. 221. 


Pl. 


10. 


11. 


12. 


15. 


14. 


15. 


16. 


1%. 


18a. 


18b. 


29 


EXPLICATION 


11). (suite.) 


Diplograptus (Glypiozgraptus) vesi- 


culosus. Nich. 
Spécimen  comprimé obliguement dans le sens de la 
longueur, grossi 4 fois. Belč. — Coll. Barrande. — 
N* 108a. 


Diplograpius ves?řculosus.  Nich., var. 


fhferus.  Lapw. (manuser.) 


comprimé latéralement 


Belč. — 


Partie d'un spécimen adulte, 
dans le sens de la longueur. (Gross. 3 fois. 
Coll. Barrande. — N* de Čorig. 110. 


Spécimen aplati dans le sens de la longueur. — Méme 
local. — Coll. Barrande. — N* de Porig. 109. 


Partie médiane d'un polypier adulte montrant des 
cellules bien conservées. © Les contours cellules 
ressemblent beaucoup a ceux gue Von observe a la 
partie inférieure de la fig. 10.. Gross. 3 fois. Lobo- 
myšl. — Collect. du Musée de Bohéme. — N* de 
Porig. l jlaje 


des 


Diplozraptus znodestus.  Lapw. 


Partie médiane dun polypier; grossie 4 fois. Colomie 
Haidinger. — Coll. Novák. — N* de Vorig. 114. 


Cephalozraptus folérmam. | Iis. 


Spécimen montrant des cellules aux contours bien con- 
4 fois.. Colonie ď Archac. — Coll. 
Barrande. — N* de orig. 115. 


servés: grossi 


Cephalozrapius comefa. (ein. 


Partie inférieure du polypier; grossie 3 fois. Colome 


Hmidimger. — Coll. Barrande. — N* de Porig. 9. 
Autre  spécimen, grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. 
Barramde. — N%. de Vorig. 20. 

Climacograpius phrygionius. 'Tórng. 


Spécimen grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N* de Čorig. 112. 


Wonograpius lobiferus. 


undulatus míhů. 


M* Coy, var. 
Partie médiane d'un exemplaire adulte. (Grossie 6 fois. 
Colonie Lapworvth. — N* de Porig. 129. 

id... . 2 cellules comprimées, grossies 6 fois. 
conservé partiellement en relief et 


Colonie Havding Coll: Novak 
N* de Porig. 125a. 


Spécimen jeune, 


grossi 7 fois. 


DES 


Fig. 


19. 


FIGURES. 


WMonograptus lobiferus. 
Lapworthi mih. 


M* Coy., var. 


Spécimen avant servi partiellement a la composition 
de la fig. 18, Pl. III de Barrande, sous le nom de 
Graptolites Becki. © Grossi 4 fois. Les hydrothegues 
ont perdu leur forme primitive par suite de la méta- 
morphose de la couche chitineuse. Libomyšl. — Coll. 
Barrande. — N* de orig. 127 a. 


Autre spécimen grossi 4 fois. Colomie Lapiworth. 
Coll. Barrande. — N* de Porig. 127 b. 


Wonograptus lobiferus. M“ Coy. 
Spécimen comprimé, figuré sur la Pl. III, fig. 17 de 
la brochure, Grapt. de  Bohéme, sous le nom de 


Graptolites Becki, Barr. Grossi 5 fois. Libomyšl. 
Coll. Barrande. — N* de Vorig. 126a. 
Wonograptus Beck?. Darr. 

Spécimen grossi 7 fois. Želkovitz. — Coll. Bar- 
rande. — N* de orig. 127 b. 

od. 


. sicula et 3 cellules, grossies 4 fois. 

Spécimen déja figuré par Barrande, Pl. 3, fig. 14, 
sous le nom de (Graptolites  Bechki.  Grossi 4 fois. 
Zelkovitz. — Collect. Barrande, — N* de Čorig. 124. 


Autre spécimen également figuré par Barrande, Pl. 3, 
fie. 16. Grossi 4 fois. Méme local. — Collect. Bar- 
rande. — N? de Porig. 173. 


WMonograptus disť«ams. VPortl. 


Spécimen grossi 6 fois. Vyskočilka. — Coll. Bar- 
rande. — N* de orig. 8. 

Partie proximale dun spécimen comprimé.  Grossi 4 
fois. Colontie. Haidinger. — Coll. du Musée de 
Bohéme. — N* de orig. 156. 

Spécimen montrant la conservation typigue dans la- 
guelle cette forme apparaít généralement. (Grossi 4 fois. 


Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — N* de 
Vorig. 1927 c. 
Spécimen comprimé obliguement et latéralement. Partie 


distale. © Grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de Vorig. 128a. 
Grossi 4 fois. 


N“ de 


Spécimen comprimé, vu du cóté dorsal. 
Colome © Haidinger. Coll. Novák. 
orig. 126 b. 


a 


" 


PL 11 


DT Jar. Perner, Etudes sur les Graptolites de Bohéme Part Ha 


Pernér ad nat del 


A Haase, Prague, 


1 


0 


EXPLICATION 


Monograptus lobiferus. M“ Coy. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de Vorig. 169. 


Autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — Coll. 
Novák. — N* de Vorig. 247. 


Spécimen grossi 4 fois. — Colonie Tullberg. — Coll. 
Barrande. — N* de orig. 1280. 


Monograpius reťfuswus n. sp. 


Spécimen grossi 4 fois. Želkovitz. — Collect. du 
Musée de Bohéme. — N* de Porig. 140. 


Monograptus Marrě n. sp. 


Spécimen grossi 6 fois. Želkovite. — Collect. du 
Musée de Bohéme. — N* de Porig. 121. 
id... autre spécimen grossi 6 fois. Méme local. — 


Collect. Barrande. — N* de orig. 147. 


Wonograptus Zlolmáí n. sp. 
Jeune stade de croissance. © Grossi 4 fois. 
Stade plus dgé. | Grossi 6 fois. 


Spécimen adulte. © Grossi 6 fois. 


Ces- exemplaires proviennent de Lš/tohlav. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N* des orig. 159 a, b, c. 


DES FIGURES. 


Á 


Wonograptus Marrě n. sp. 


Spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N* de orig. 167. 

Autre  spécimen grossi 6 fois. Litohlav. — Coll. 
Barrande. — N* de Vorig. 166. 


Barrande a figuré ce spécimen, Pl. 1, fig. 12, sous 
le nom de Monograptus priodon. 


Monograptus densus n. 5). 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Barrande.— 
No de Vorig. 168. 

Cet exemplaire, figuré par Barrande sur sa Pl. I, 
fig. 12, lui a servi de type pour Monogr. priodon. 
Sur le méme morceau de roche se trouvent Rast- 
rites  Linnaei, © Monograptus  Beckt et Dipl. sp. 
Barrande a joint A ce spécimen une note autographe, 
(voir la Distribution de Lapworth, ete.), gui montre 
gu'il a bien connu cette association. Mais avant iden- 
tifié cette forme avec. Mon. priodon, il en arrive 
naturellement a nier Vexistence des zones a Graptolites 
de Lapworth dans le Silurien de la Bohéme. 


Empreinte d'un spécimen adulte, montrant trés distinc- 
tement les renflements pyriformes aux extrémités in- 
ternes des parois cellulaires. © Grossie 4 fois. — Zelko- 
vitz. — Coll. du Musée de Bohéme. — N* de 
Vorig. 139. 


Bl: 


20a. 


20b. 


EXPLICATION 


| I. (suite.) 


Wonograpius  Clingami. 


tenera míhi. 


Carruth var. 


Spécimen grossi 6 fois. Kosov (versant méridional). — 
Coll. Novák. — N* de orig. T 

Partie proximale d'un spécimen grossie 6 fois. 
Klutschitz et Třebaň. — Collect. du 
JS 


Entre 
Musée. 


Carr. 


Spécimen grossi 6 fois. Lodemitz. — Coll. du Mu- 
sée. — WN* de Vorig. 184. 


Wonograptus Clingamě. 


vd. ++, extrémité distale d'unl Gross. 4 fois. Želkovitz. 
spécimen adulte. Coll. du Musée. — N* de 
úd... extrémité proximale.j Porig. 121. 

úd... autre spécimen, grossi 4 fois. Kosov (versant 
méridional). — Coll. Novák. — N* de orig. 186. 


Wonograptus communis. Lapw. 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Bar- 
rande, — N* de Vovig. 204. 


Autre spécimen, grossi 4 fois. Colone Lapworth. — 
Coll. Barrande. — N* de Vorig. 240. 
id.7 . . spécimen grossi 4 fois. Vallée de Radotin. — 
Coll. du Musée. — N* de orig. 183. 


Wonograptus flagellaris. 'Tórng. 


Spécimen grossi 4 fois. Méme loc. — Coll. du 
Musée. — N* de Vorig. 202a. 


Autre spécimen également grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N* de Porig. 2020. 


WMonograpius Wicholsoně n. sp. 
Vallé de Radotin. — Coll. 


Spécimen grossi 4 fois. 

du Musée. — N* 182a. 

Autre spécimen, grossi 4 fois provenant de la méme 

localité. © Collect du Musée. — N* 1820. 

NNonozraptus Clineagamě. | Carruth., 
=- - 

Hopkinsoní mil. 


VUV. 


Spécimen grossi 6 fois. Zelkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N? de Ďorig. 188. 


id... exemplaire adulte. Partie inférieure, grossie 6 fois. 


Zelkovitz. — Collect. Barrande. — N* de Vorig. 
146 a. 
id... autre exemplaire adulte. Partie supérieure, grossie 


4 fois. Zelkovitz. 
Vorig. 1460. 


— Coll. Barrande. — N* de 


DES 


Fig. 


30. 


JÍ. 


32. 


33. 


39. 


FIGURES. 


Monograptus dexfrorsus. Linnars., var. 
mmecisus míli. 


Kosov. — Coll. du Musée. 


Spécimen grossi 6 fois. 
N92 de orig. 154. 


WMonograpius dexrtrorsus. | Linnars. 


Litohlav. — Coll. du Mu- 


Spécimen grossi 4 fois. 
sée. — WN 21. 

úd. <.. autre spécimen, grossi 6 fois. Zelkovitz. — 
N* de Vorig. 145. 


NMonograptus  alfenuatfus. | Hopkinson. 


Spécimen grossi 6 fois. Litohlav. — Collect. Bav- 
rande. — N* de Vorig. 28. 


id... <. autre spécimen, grossi 5 fois. Želkovitz. — 
Collect. Barranmde. — N* de orig. 215. 

Le méme exemplaire a été figuré par Barrande. 
(PI. 4, fig. 13. Monogr. proteus extrémité inférieure.) 
od. . autre spécimen, grossi 5 fois. Lótohlav. — 
Collect. Barrande. — N* de Vorig. 228. 


WMonograplus gemamnatus. 


Spécimen grossi 5 fois. — Zelkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N* de Porig. 212. — Barrande a figuré 
cet exemplaire sous le nom de Rastrites gemmatus 


(Pl. 4, fig. 1). 


Barr., sp. 


WMonográapius Zabiferwus n. sp. 

Spécimen grossi 6 fois. Colonte Haidinger. — Collect. 
Novák. — N* de orig. 151. 

id.2... autre spécimen, grossi 4 fois. Entre Listitz 
et Hostín. — Collect. Barrande. — N? de orig. 5a. 
id.2 <.. autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — 


Méme collect. — N" 50. 


id. <.. autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Novák. — N* de Vorig. 152. 
dd.. autre spécimen, grossi 6 fois. Méme local. — 


Měéme collection. — N* 1468. 


WMonograpius fin Driatťus. Nich. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie ď Archiac. — N" de 


Porig. 252. 


o 6 ee = 


Dr Jar. Perner, Etudes sur les Graptolites de Bohéme, Part. II a Pl:12: p 
! ň 


je 
A Haase, Prague © 


Perner ad nat del : 


o »“ 


10. 


EXPLICATION 


Wonograpius z žrus. 


Spécimen grřossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N* de orig. 144. 


úd. <. autre spécimen, grossi 4 fois, montrant guel- 
gues. cellules bien  conservées de la partie distale 
droite de Uhydrosome. © Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de Porig. 19. 


Barr., mamuser. 


čd. <. autre spécimen, grossi 6 fois. Litohlav. — 
Collect. Barrande. — N* de Vorig. 2. 
7d.2 . . Spécimen grossi 6 fois, représentant probable- 


ment la partie distale et paraissant appartenir a la 
méme espěce. | Colonie Karlék. — Coll. Barrande. — 
N92 de Porig. 250. 


Wonograptus conaunuměs. | Lapw. 


Spécimen grossi 4 fois. 


Colonie Haidinger. — Coll. 


Barrande. — N* de orig. 24. 
úd. <. autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hat- 


dinger. — Coll. Novák. — N* de orig. 243. 


id. <. autre spécimen, grossi 6 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N* de Vorig. 158. 
U. <. autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — 


Collect. Novák. — N* de Vorig. 246. 


id. « © spécimen grossi 4 fois. Méme local. — Coll. 
du Musée. — N* de Vorig. 157. 
id. . . autre  spécimen, grossi 4 fois.. Vallée de 


Radotimn. — Collect. du Musée. — N* de Porig. 170. 


WMonograpitus Sedgwiřeké. Vortl. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de Porig. 251. 


DES FIGURES. 


Fig. 


M 
12. 


13. 


14. 


16. 


1% 


PI. 12. 


WMonograpius plazmus, 
Proteus) = Mon. resurgens. 


Barr., var. (Mom. 
Linnars. 


Spécimen, grossi 4 fois. — Zelkovitz. — Collect. Bar- 


rande. — N* de Voriy. 164. 

id... autre spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. 
Barrande. — N* de Vorig. 168. 

dd.2 . . autre spécimen. Partie proximale montrant des 


hydrothěgues d'une forme différente. © Grossi 4 fois. — 
Colonte 'de  Hodkovička. — Collect. Barrande. — 
N* de Vorig. 241. 


id. . . autre spécimen, grossi 4 fois. Zelkovitz. — 
Collect. Barrande. — N* de orig. 155. 
"d.? . . spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. 


Barrande. — N* de orig. 137. 


Monograpiuns Zrčamegulatus. | Ilarkn. 
Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. du 
Musée. — N* de orig. 187. 

Wonograpius Seďgiiecké, Vortl. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll, 
Barrande. — N* de Vorig. 201. 


Monograpius convolutus. | Iis.“ 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de Vorig. 245. 


PI. [2 (suite.) 


Fig. 


19. 


24. 


EXPLICATION 


WMonograpius plazawms. Barr. var. — (Mon. 
resurgens, Linnars.) 


Spécimen déja figuré par Barrande, Pl. 4, fig. 15, 
sous le nom de (rapt. Proteus. Grossi 4 fois. 


Zelkovitz. — Collect. Bavrande. — N* de Vorig. 228. 


Monograpius comanwunis. 


Spécimen  grossi 4. fois. Litohlav. 
Barrande. — N* de lorig. 130. 


Lapw. 


Collection 


Wonograptus B*roteus. Barr. 


Spécimen grossi 4 fois, et montrant guelgues cellules 
gui permettent de distinguer les parois sous forme de 
bandes de couleur foncée. | Litohlav. — Coll. Barr. 
N9 de Porig. 232. 


14 


sarrande a figuré cet exemplaire sur la Pl. 4, fig. 


de sa brochure. 

id. partie distale grossie 4 fois. Litohlav. — 
Collect. Barrande. — N* de orig. 280. 

d. .. méme spécimen; partie médiane erossie 4 fois. 
id... spécimen figuré par Barrande, Pl. 4, fie. 19. 
Grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Barrande. — 


N* de Vorig. 231. 


WMonograpius  plamwus. Barr. var. con- 
corta mihi. 
Spécimen | montrant trěs. distinctement Vaxe solide, 


Želkovitz. — Coll. 


gui saille en forme de bourrelet. 
du Musée. — N* de Vorig. 248. 


Monograptus sp. 


PTOSSI 


Spécimen 4 fois. | Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N* de Porig. 161. 

(La description sera faite dans la deuxičme section 
de la III* partie.) 


Monograpitus convolufus. | His. 


1d. autre spécimen, grossi 4 fois. | Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Novák. — N* de Porig. 235. 


id. spécimen complet, dont les hydrothěgues de la 
partie proximale sont identigues avec celles du genre 
Rastrites. © Grossi 4 fois. Koněprus. —. Collect. 
Barranmde. — N* de Vorig. 15. 


id. autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hat- 
dinger. — Collect. Barramde. — N* de orig. 234. 


úd... autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. Novák. -= NY de orig. 253. 


| 


DES 


Fig. 


30. 


33. 


94. 


35. 


306a. 


38. 


FIGURES. 


WMonograpitus Zriangulatfus.  arkn. 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav, — Collect. Bar- 


rande. — N* de orig. 206. 


Wonograptus pleazaws. Barr., var. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonie Lipold. — Collect. 


Barrande. — N* de Čorig. 131. 
id.? autre spécimen, grossi 6 fois. Zelkovitz. — 
Coll. Barrande. — N* de Vortg. 175. 

(Sera  décrit dans la deuxiéme section de la 


III“ partie.) 


Monograpius vesiculoswus n. sp. 
Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 


rande. — N* de orig. 165. 


Wonograpius Zurriculatus. | Darr. 


Individu tres jeune, figuré par Barrande, Pl. 4, fig. 7. 


Grossi 5 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
N9 de Porig. 237. 
od. <. partie proximale dun individu adulte irrégu- 


licrement comprimé. © Grossie 4 fois. Om eroit distin- 
guer la sicula.  Zelkovitz. — Coll. Barrande. —— 


N* de Vorig. 239. 


úd. . . autre spécimen; grand. nat.. Cet exemplaire 
est figuré sur la Pl. 4, fie. 10 de la brochure de 
Barrande. © Méme local. — Méme Collect. — N* de 


orig. 293. 


Méěme spécimen; partie proximale grossie 4 fois et 
montrant de longs prolongements filiformes gui partent 
d'un cóté de Vorifice cellulaire. 


od. . « spécimen grossi 4 fois. 
Barrande. — N* de Vorig. 236. 
Barrande sest servi de cet exemplaire pour repré- 
senter la forme des cellules de Vespěce (Frapt. tuvricu- 
latus, (©Bls 4 (fua. 11) 
Zas: spécimen grossi 8 fois, montrant la véritable 
forme des cellules, gui est bien différente de celle gue 
Von voit sur le dessin de Barrande. 


Vonoklas. — Coll. 


(Les  spécimens de Barrande, fig. 9—10, Pl. 4 
montrent également les cellules telles «gue nous les 
représentons ici.) Litohlav. —— Coll. du Musée. — 


N* de Porig. 238. 


Part I a 


EME, 


Dr Jar Perner, Etudes sur les Graptolites de Boh 


A 
: 
ad. 
= 
© 
© 
W 
7 
© 
ha] 
= 
< 


EXPLICATION 


WMonograpitus leptotheca.  Lapw. 


Spécimen grossi 4 fois. Colonre Haidinger. — Coll. 
Novák. — N* de orig. 136. 
WMonograptus Zisřneageri.  Carruth. 
= sagittartus His.) 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
N* de orig. 141. 

Cet exemplaire est désigné par Barrande sous le 
nom de Monog. colonus. Il est associé sur la méme 
roche avec. Rastrites et Diplograptus, et Barrande 
voit dans cette association Vimpossibilité de distinguer 
des zones a Graptolites dans le Silurien de la Bohéme. 
Sur le méme morceau de roche se trouve aussi Monogr. 
densus m. sp. gue Barrande avait déterminé comme 
Monogr. priodon. 

dd. . . partie proximale d'un polypier.  (Grossie 4 fois. 
Litohlav. — Coll. Barrande. — N* de Vorig. 1494. 


Zd. <. partie distale d'un polypier.  Grossie 4 fois. 
Méíme local. — Méme collect. — N* de Vorig. 


dd. . . Spécimen grossi 6 fois. Méme local. — Coll. 
Novák. — N* de Vorig. 1368. 

Zd... spécimen grossi 4 fois. Vallée de Radotin. — 
Collect. du Musée. — N* de orig. 203. 


Monograptus cyphus.  Lapw. 
Partie proximale d'un spécimen; grossie 4 fois. Lito- 
hlav. — Coll. Barrande. — N* de lorig. 132. 


dd... partie. distale d'un autre spécimen, grossie 
6 fois. Méme local. —  Méme collect. — N* de 


Vorig. 4. 


Monograptus Zřmafalus.  Tórng. 


Spécimen grossi 6 fois. Kosov. — Collect. du Musée. -— 
NS de Vorig. 135. 


Monograpius jaculum. 
variabilis mii. 


Lapw. var. 


Spécimen montrant des parois cellulaires droites. (Grossi 


4 fois. Zelkovitz. — Coll. Barrande. — N* de 
Čorig. 153. 

id. . . autre spécimen, grossi A fois. Zelkovitz. — 
Collect. Barrande. — N* de Vorig. 150. 

úd. . . autre spécimen montrant des parois courbées. 


Grossi 6 fois. Méme local. — Méme coll. — N" 163. 


Cyriograpius efr. flaccidus. 'Tulb. 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Bar- 
rande. — N* de Vorig. 162a. 
(Sera  décrit dans la  deuxičme section de la 


III“ partie.) 


DES 


13. 


14. 


16. 


— 
4D 


20. 


FIGURES. 


Bla La. 


WMonográapilus crenulafias. Tulb. 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N“ 162c. 
od. <. autre spécimen, grossi 4 fois. Litohlav. — 


Coll. Barrande. — N*-de Porig. 16204. 


(Décrit dans la deuxiéme section.) 


Wonograpius argwmfwusx.  Lapw. 

Spécimen  grossi 6. fois. Želkovitz. — Coll. Bar- 
rande. — N* de orig. 142. 

Wonograptus zaffwus. Barr. 


Spécimen un peu comprimé latéralement, grossi 4 fois. 
Libomyšl. — Coll. Barrande, — N% de Vorig. 176a. 
id. . . autre spécimen, figuré sur la Pl. 2, fig. 
la brochure de Barrande, et «grossi 4 fois. Il 


6 de 
montre 


la forme bien conservée des cellules.  Cet exemplaire 
se trouve sur le méme morceau de roche gne le pré- 
cédent. © Libomyšl. — Coll. Barrande. — N* de 


Vorig. 1766. 
Les fig. 7—S de Barrande (Dmpressions scalari- 
formes de Mon. nuntius) sont des empreintes com- 
primées de Climacograptus ou de Diplograptus. 


Mon. »4mféus. | Barr., var. erpectans míli. 


Spécimen grossi 4 fois. Želkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N* de Dorig. 148. 


Barr. 


Wonograpius alli. 
Želkovitz. — (Collect. Bar- 


Spécimen grossi 4 fois. 


rande. — N* de Vorig. 122. 
Spécimen déjá figuré par Barrande, Pl. 2, fig. 12. 
Grossi 4. fois. Zelkovitz. — | Goll. Barrande. — 
N* de orig. 174. 

Les  *mpressions | scalariformes de Mon. Halli, 
fie. 14—15 de la brochure de Barrande, sont des 


empreintes de Climacograptus et de. Diplograptus, 
gui sont comprimés latéralement. 


Monograptus finibriatus. Nich. 


Partie distale d'un individu. (Grossie 4 fois. Coloni« 


Hodkovička. — Coll. Barrande. — N* 133. 

dd. . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Solo- 
přsky. — Call. Barrande. — N" 185. 

dd... partie proximale dun autre spécimen. — (Grossi 


4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — N" d 
Vorig. 129. 


Pl. 


Fig 


24a. 


24b. 


26 


- 
*1 


32. 


ě (suite.) 


Rasirites Hichierň n. sp. 


Spécimen grossi 4 fois. Bikoš. — Coll. du Musée. — | 


N* de Vorig. 180. 
úd. <.. autre spécimen. 
collect. — N9 179. 

Sur le méme morceau de roche se trouve Rastrites 
peregrinus figuré plus loin. 


Méme local. Méme 


WMonogriapius fineoDrěatťias. | Nich.? 


Spécimen montrant les hydrothěgues sur le cóté con- 


cave.. Grossi 4 fois.. Colome Haidinger. — Óoll. 
Novák. — N* de orig. 244. 


Wonmograpius comvolafas. | [is. 

Spécimen grossi 4 fois. Vallée de Radotín? — Coll. 

du Musée. — N* de Vorig. 200. 

Bastrites L/nnuae. Barr. jeune stade. = Rast. 
fugax. Barr., 


figuré par Barrande sur bob ie JÍ 
Les cellules et Vaxe sont seuls conservés. 


Spécimen 
(a gauche). 


sa 


Grossi 4 fois. Želkovitz. — Coll. Barrande. — N* de 
Porig. 222. 

ud. autre  spécimen, montrant un cánal commun 
trěs  fort.  Grossi 5 fois. Želkovite. — Collect. 
Barrande. — N* de Voriy. 214. 

úd. <. Fragment dun exemplaire plus dgé montrant 
distinctement le canal commun et la lumičre des hydro- 
thěgues. © Celles-ci sont semblables aux cellules de 
Rastrites  Limnae' (jeune stade), Barrande (Pl. 4, 
1002002) MGT OSS OM OIS Želkovitz. — Coll. Bw- 
rande. — N* de Vorig. 215. 


Ktastriíce Hčnmaeet. Barr. 


Partie du spécimen gue Barrande figure sur sa Pl. 4, 
O2 4 fois. Zelkovitz. Coll. Bar- 


rande. — N* 209. 


Grossie 


id. <. 2 cellules figurées par Barrande sur sa Pl. 4, 


fie. 4. | Grossies 5 fois. Méme local. —  Méme 
collect. — N* de orig. 210. 
Nous n'avons pu trouver Voricginal cgue Barrande 


figure Pl. 4, fis. 3. 


HRastrites peregrěmas. Dary., var. longi- 


spínus mil. 


= CO ccíbBah= 


Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. 
rande. — N* de Vorig. 216. 


KŘasíri(es peregrinus. Barr. 


Partie distale d'un exemplaire figuré par Barrande, 
PI. 4, fig. 6.. Grossi 5 fois. Libomyšl. — Collect. 
Barramde. — N* de Vorig. 211. 

id. 

L fois. 


partie médiane dun exemplaire typigue. (Grossie 
Litohlav. — Collect. du Musée. — N9 208. 


Rastrites peregrinus. Barr., var. longi- 


EXPLICATION DES 


40. 


41. 


44. 


45. 


46. 


47. 


48. 


49. 


FIGURES. 


Basírites peregrimaus. Dary., var. appro- 
aimatus mil. 

Partie distale, grossie 4 fois. Běkoš. — Collect. du 

Musée. — N* de orig. 177. 


Spécimen grossi 4 fois. Méme local. — Méme 
čollect. — N" 179. 
id... partie proximale, grossie 4 fois. Běkoš. — 


Coll. du Musée. — N* 181. 
dd... partie proximale, grossie 4 fois. Méme local. — 
Coll. Barrande. — N* 178. 

Exemplaire désigné par Barrande comme spécimen 
auxiliaire pour la fig. 6, PI. 4. (Rastrites peregrinus.) 


úd. < © Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. 
du Musée. — N* de Vorig. 207. 
Wonograpius convoliufus.  Ilis. 

Partie proximale «grossie 4 fois et offrant beaucoup 
W'analogie avec le genre Rastrites.  Litohlav. — Coll. 
Barramde. — N* de Vorig. 205. 


BRasiriies peregrčnus. 
azimatus mihú. 


Barr., var. appro- 


Spécimen grossi 4 fois et montrant la sicula. Léto- 
hlav. — Coll. Barrande. — N* 218. 
id.2 . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colome Hai- 


dinger. — Coll. Novák. — N* 249. 


Retiolites (Neurograpius) perlatus. 
Nich. 

Extrémité distale d'un polypier montrant Vaxe central. 

Grossie 4 fois. Litohlav. — Collect. Barrande. — 

Ne de orig. 224. 


vd. partie médiane d'un polypier montrant Vaxe 
central. Grossie 4 fois. Les mailles latérales sont 


Litohlav. — Coll. Barrande. — 


faiblement marguées. 
N* de orig. 127. 


ERetňoliies obeswus.  Lapw. 


Partie proximale d'un polypier adulte, montrant des 
mailles latérales dentelées. © Grossie 4 fois. L'axe est 


épaissi. © Lótohlav. — Coll. Barrande. — N* de 
Porig. 226. 
úd... partie médiane d'un polypier; grossie 4 fois. 


Litohlav. — Coll. Barrande. — N" de Vorig. 229. 

Le réseau gui couvrait tout le polypier est presgue 
entičrement effacé entre les parois obligues. Il n'en 
reste awau bord des parois et au mlieu. | Les con- 
tours du polypier sont bien distincts. 

Barrande considěre ce spécimen comme un repré- 
sentant de Jetiol. Geinitzianus. IL se trouve sur 
le méme morceau de roche gue Voriginal de Rastr. 
fugar, figuré dans la brochure Grapt. de Bohéme. 
Barrande voyait dans cette association une preuve de 
plus contre la division par zones a Graptolites, en 
Bohéme. 


úd. <. autre spécimen, montrant entre les parois un 
réseau A mailles grossičres et larges. © Grossi 4 fois. 


Litohlav. — Coll. Barrande. — N* 225 a. 
id. © molynier sitné sur le méme morceau de roche 


O ČESKÁ. AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
pie új PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


TŘÍDA IL 


ORAMIMFERY 


*EV BĚLOHORSKÝCH. 


SEPSAL 


Dx JAROSLAV PERNER, 


ASSISTENT ČESKÉHO MUSEA., 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NRO, IV.) 
i 


* 


ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


TŘÍDA IL. 


FORAMINMPERY 


VRSTEV BĚLOHORSKÝCH. 


SEPSAL 


Dr JAROSLAV PERNER, 


ASSISTENT ČESKÉHO MUSEA. 


SE VII LITOGRAFOVANÝMI TABULEMI A 21 VYOBRAZENÍM V TEXTU. 


(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NRO. IV.) 
(PŘEDLOŽENO DNE 11. PROSINCE 1896.) 


V PRAZE. 


NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 
1897. 


TISKÉEM ALOISA WIESNERA V PRAZE. 


V 


PREDMLUVA. 


Práce tato jest pokračováním systematického zpracování foraminifer z českého křídového útvaru. 
Material k této monografii, kteráž v připojení ku monografii foraminifer Českého Cenomanu!) zabývá 
se jenom formami přicházejícími v bělohorských vrstvách, poskytly hlavně vzorky hornin vrstev těch 
po drahná léta komitétem pro přírodovědecký výzkum Čech (ponejvíce prof. Dr. A. Fričem) střádané. 
Ačkoliv prozkoumána byla veškerá typická naleziště bělohorských vrstev s ohledem na 
foraminifery, přece se brzy ukázalo, že jen některé facie a horizonty poskytují hojnějšího materialu, 
jmenovitě horizont semických slínů poskytl takové množství forem, že proti 11. druhům větších 
foraminifer, jež se dosud z bělohorských vrstev uváděly, počet jich vzrostl na SS. A to ještě dodati 
dlužno, že by nám bylo lehko číslo to ztrojnásobiti, kdybychom se drželi názorů většiny kontinen- 
tálních badatelů, následujíce je v přísném rozeznávání druhů u foraminifer.  Majíce příležitost za 
svého pobytu v Anglii osobně seznati mínění několika na slovo vzatých odborníků v té věci, jakož 
i prohlédnouti si značnou část materialu Challengerova a některé privátní sbírky, a majíce nyní 
přehled skoro o veškeré literatuře a »druzích« foraminifer, přesvědčili jsme se © nemožnosti přísného 
rozeznávání druhů u foraminifer, a proto jsme se ještě ve větší míře než v prvé monografii přidrželi 
náhledů anglických autorit, aniž bychom ale všude jich slepě následovali; naopak na více místech 
poukázavše na nesrovnalosti v náhledech o příslušnosti jistých forem k některým typům. odchylné 
mínění své jsme vytkli. 

- Z konstatovaných 88 druhů jest pro Čechy 31 nových, a 12 forem ukázalo se býti uplně 
novými varietami a druhy. Největší kořist poskytly tato naleziště: Přemyšlany, Semice, Dřínov, 
Lžovice, Manderscheid a Stradouň, o jichž geologicko-palaentologických poměrech bližší se lze do- 
čísti ve záslužné Fričově studii v archivu pro přírodovědecký výzkum Čech. Sv. IV. č. 1. Bělo- 
horské a Malnické vrstvy. 

Geologické poměry posledně jmenovaného naleziště, jež také později bylo prozkoumáno, vy- 
líčeny jsou v témž archivu Sv. V. č. 2. (Jizerské vrstvy). Ve výzkum náš pojata nebyla foramini- 
ferová vrstvička (nyní nepřístupná) na Bílé Hoře, spočívající přímo na bělohorské opuce, ježto jest 
nejistého stáří. 

Jako v prvé monografii tak i zde přijat systém Brady-ho. 

Při popisu všech druhů uvedena jsou i synonyma; u druhů, jež se vyskytují již v korycanských 
vrstvách a v prvé monografii popsány byly, popis případně i výkres vynechán, a jen se. citují. 
se. 


1) Ceská Akademie císaře Františka Josefa. Tř. II. Palacontographica Bohemiae. Nro. 1. 1892 


1* 


a M 


4 


Jenom v tom případě, že nalezeny formy trochu odchylné od popsaných korycanských, nicméně do 
řady téhož druhu náležející, podán i výkres. Charakteristika rodu rovněž podána jen u těch, které 
se v těchto vrstvách poprvé vyskytají, neb nebyly dříve jako takové charakterisovány. © Synonyma 
hlavně uvedena jsou dle prací Parkera, Jonese a Brady-ho o nomenklatuře foraminifer (Viz seznam 
literatury v citované mé monografii p. 17.) z části dle Brady-ho díla o foraminiferách Challengerových, 
a Jonesova díla o [oraminiferách z cracu. Literatura druhů (ovšem jen důležitější) sestavena dle obsáhlého 
a velecenného Sherbornova spisu Index to the cenera and species of the Foraminifera. Part I, I. — 
a několika nejnovějších publikací. 


Při identifikaci druhů vyobrazených s velkou ochotou mi nápomocni byli moji přátelé C. Davies 
Sherborn a Fred. Chapman, kteří obdivuhodnou znalostí obrovské literatury foraminifer u nás sotva 
s třetiny přístupné a poskytnutím srovnávacího materialu neocenitelných služeb nám prokázali, začež 


jim vřelé díky vzdávám. Rovněž k díkům jsem zavázán mému učiteli prof. Dru. A. Fričovi, jenž 


radou i skutkem umožnil brzké vydání monografie této, a na mnohá bohatá naleziště mne upozornil, 
a sl. Baborové za ochotné poskytnutí krásně zachovalého materialu ze Stradouně, sbíraného od 


bratří Hanušů po vyjití Fričovy studie o Bělohorských vrstvách. 


G1 


Seznam literatury použité. 


V tomto seznamu uvádíme jen ony důležitější publikace od r. 1888, které hlavně sloužily 
k identifikaci druhů a vyšetření synonymiky, jež v literárních odkazech při popisu druhů skráceně, 
s udáním roku a časopisu, kde vyšly, uvádíme. 

Ostatní publikace týkající se foraminifer křídových uvedeny jsou v seznamu literatury v mono- 
orahi cenomanských foraminifer (Perner I. c. p. 16.. 

Podrobnější data bibliografická nacházejí se jednak v Bradyho seznamu (srovnaném chrono- 
logicky) uveřejněném v jeho zprávě o foraminiferách Challengerových, a hlavně ve veleobsáhlém 
spise Sherbornově: A bibliography of foraminifera recent and fossil from 1565—1888S, kdež jest 
úplná literatura všech foraminifer dle autorů alfabeticky srovnána, s poznámkami o vzácných neb 
málo známých publikacích. K ní se jako důstojný doplněk připojuje neméně důležité a pro každého, 
kdo se studiem foraminifer zabývati míní, nezbytné dílo: An Index to the genera and species of 


the foraminifera Part I A — Non. 1893. Part II. Non. — Z. 1896. (Smithsonian Miscelaneous 
Collections), kdež jest veškerá litteratura (ovšem bez synonymiky) u každého druhu až do r. ISSS 
uvedena, takže pomocí těchto dvou Sherbornových děl veškerá ohromná literatura foraminifer až 


do r. 1888 dá se tak ovládati, jako u žádné jiné skupiny tvorstva, 


lon. Beissel. Die Foraminiferen der Aachener Kreide. Abhandl. d. kóniel. preuss. geolog. Landes- 
anstalt. Neue Folge. Heft 3. 1891. Mit Atlas (13 tabulí.) 

G. Berthelin. Mémoire sur les Foraminiféres de | étace Albien de Moncley (Doubs). — Mém. Soc. 
géol. de France ser. 3. Vol. I. Nro 5. p. 1—84. Pl. XXIV.—XXVII. 

Fy. Chapmann. The Foraminifera of the Gault of Folkestone. 
Paít IL Journ. of Microscop. Soc. 1891. p. 565. PL IX. (Miliolidae). 


JE Ibid. 1892- p. 319./BEWV1E (ituolidae). 
a TE. Ibid. 1892. p. 7490P1 X0 Pextiliaridae). 
» IV. Ibid. 1993: BTO M Earehidae). 
V Ibid. 1898- p 153GB Pb 
» VL Ibid. 1894. p. 421. PL VIII. » 
ZVL Ibid. 1894. p. 645. PL IX., X. 
» VII Ibid, 1895, p. 114 EEE 
R. Jones. A Monograph ot the Foraminifera of the Crag. Part IIL— III. Palaeontogr. Soc. 1893— 1996. 
Plates 


Fr. Matouschek. Mikroskopische Fauna des Baculiten-Mergels von Teschen. (Beitráge zur Palaeonto- 
logie des bohmischen Mittelgebirges II.). — Lotos 18945. 

L. Rhuměler. Entwurf eines natiirlichen Systems der Thalamophoren. Nachrichten d. k. Gesellsch. 
d. Wissensch. zu Góttingen. Math. —phys. Classe. 1895. Heft 1. 


T. G. Egger. Foraminiferen aus Meereserundproben gelothet von 1874—76 von S. M. Sch. »Gazelle. 
Abhandl. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. 1893. II. Bd. XVIII. Abth. II. 


l 
l 
l 


x A 


Cásť popisná. 


Celeď Lituolidae Carpenter (emend. Brady). 


Charakteristiky rodů, pokud se uchylují od charakteristik Bradyho (Challenger-Report 
p. 289) jsou zvlášť uvedeny; v ostatních případech odkazuji na Bradyho (I. c.) a můj přehled rodů 
Eetneo be: p:116): 

Poznamka 

V nejnovější době pokusil se L. Rhumbler') o nový systém foraminifer, kdež ponejvíce na 
zakladě úvah phyllogenetických a výsledků, jež podala zkoumání rozmnožování a studium sarkody 
foraminifer, t. zv. přirozený systém navrhuje, kdež se nehledí ani ke struktuře ani ku chemickému 
složení skořápky, při rozeznávání čeledí, formy jednokomůrkaté od forem vícekomůrkatých se úplně 
oddělují, a více se hledí ku spůsobu stavby celé skořápky, čili v mnohých případech vrací se 
k systému D' Orbigny-ovu, založenému ovšem jen na zevním tvaru skořápky. Že porovitosť nebo 
neporovitosť skořápky nemůže býti fundamentalním přirozeným znakem, to již Brady ve svém novém 
systému ukázal, kde na př. slučuje všechny Textillarie, ať jsou porovité ať jsou písčité, v jednu 
čeleď; dále pak ukazuje podrobnější úvaha, že týž způsob ve stavbě skořápky lze sledovat u různých 
forem, které jinak strukturou úplně jsou si cizí, tak že na př. náleží jedna k Lituolidám, jiná 
k Milholidám, a jiná na př. ke Globigerrinidám (t. zv. isomorfismus). Mimo to jsou formy, které 
embryonalní komůrku (jako Peneroplis pertusus Forsk.) neb první závitky (Kamenouhělné formy) 
mají perforované a druhé nikoliv, fakta to, jež systematiku foraminifer nadobyčejně složitou činí. 

Haplophragmium Reuss.“) 

Synonyma: 
Spirolimites Northampton, Mantell. 
Spirolina (pars) Roemer, Reuss, D' Orbigny, Karrer. 
Ordionyna Hagenow. 
Placopsilina Reuss, Parker-Jones. 
Nomtonina (pars) Borneman, Schultze, Williamson, Terguem. 
Proteonina (pars) Williamson. 
Lituola (pars) Parker Jones, Carpenter, Brady, Sars, Berthelin, Terrigi. 
Fndothyra (pars) Moller. 
Rhaphidohelix, Moebius. 


Charakteristika =Skorápkal z počátku spiralně vinutá, písčitá. © Komůrky prosté, nikdy 
labyrinthické. 


Rod tento jest analogní rodu Lituola, která má komůrky labyrintické. Jinak však ústí bývá 


jednoduché terminalní, často ve špičku protažené, aneb nepravidelně větevnaté, štěrbinovité neb 


Dr. R. Rhumbler 


IEntwurf eines natůrlichen Systems der Thalamophoren. Nachrichten d. k. Gesellsch. d. Wissensch. 
zu Góttingen. 1895. Heft 1. 


Dle Rhumblera náleží rod Haplophrasmium do čeledi Endothyridae, podčeledi Endothyrinae, v sousedství rodů 


)| f= = T T „= C / , T vse „1 “ x 
lacopsilina D' Orb, Bradyina, Trochammina P. et. J. (v omezení udaném u Neumayra: Stimme des Thierreichs). 


a 


/ 


i síťovité. Fragmenty pocházející od forem s komůrkami vinutými z počátku spiralné a později 
rovně v 1 čáře (přímé neb málo prohnuté) byly často již zaměněny s volnými rovnými konci rodů 
Lituola a Haplostiche. Od úlomků rodu Rheophax nelze je však ani nabroušením rozeznati. 
Z rodu toho objevují se v bělohorských vrstvách 4 druhy, z nichž 2 přicházejí též v te- 
plických vrstvách. 
Haplophragmium bullatum n. sp. 


Tab. I. obr. 64, 4, c, 8.—11. Vyobrazení v textu č. 1 a, d. 


„Skořápka z počátku nepravidelně spiralní. Prvé komůrky jsou seskupeny jako u rodu Acer- 
vulina, jsou kulovité, hlubokými záhyby oddělené; pozdější komůrky jeví zřetelněji spiralní seřadění, 
jsou sice též silně vyduté, ale jen čárkovitými, hlubokými 
švy oddělené, a nebývají kulovité, nýbrž stlačené, mnoho- 
hrané. Na spiralní části účastní se nejméně 8 komůrek, na 
rovné části 3—5. Komůrky na rovné části jsou nízce vál- 
covité, silně vypuklé, nepravidelně křivolakými švy od- 
dělené. Poslední komůrka jest polokoulovitá a nese jedno- 
duché velké ústí. 


Velikost: 1—2 wem. 


Od známých mesozoických druhů z tohoto rodu liší 


se jednak neobyčejně mohutnými komůrkami v rovné části, 

jednak kulovitostí prvých komůrek. Přítomností jamky na 

spodní straně přibližuje se ku druhu FH. irregulare a Haplophragmium bullatum n. sp. Vyobr. 1. a) Orig. 

kými komůrkami v rovné části podobá se druhu H. (Lituola) č. 1. Lžovice. Zvětš. 201. 4, Tenký průřez krajem 

aguisgranensis Beissel,") ale liší se od něho smáčklou, ostro- p o KA ostny 
n , -T ; „„ o světlá tělíska jsou úlomky křemene a jsou obklo- 

hranou zřejmě spiralní částí. (Vedle vyobrazený exemplář 

ukazuje, že, ony rovné úlomky vyobrazené na tab. I. obr. 8. 

náležejí k tomuto druhu., 


pena rezavým cementem. Zvětš. 89,1. 


Naleziště: Lžovice, zřídka. 
Haplophragmium irregulare Roem. 


= Tab. I. obr. 124, 4. Vyobrazení v textu č. 2a, . 


Roemer. Verst. norddeutsch. Kreide. 1840.—41. p. 98. T. XV. fig. 29. (Spirolina irregularis). 
Reuss. Verst. I. p. 35. T. VIII. fie. 62.—60.; 75. (Spirolina inaegualis). 
» © Ibid. II. pag. 109. (Spirolina irregularis). 
» © „Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. XL. 1860. p. 219. T. X. he: 94, 4 T. XI ho. L. 
Zittel. Handbuch. Palaeont. I. 1876. p. 66. fig. 4.; p. 76. hg. 9. 
Hoernes. Elem. Palaeont. 1884. p. 32. fig 24. 
Schwager. Boll. R. Com. Geol. Ital. Vol. VIII. 1877. p. 26. Pl. I. hg. 85. 
Giimbel. Geol. Bayern I. 1885. p. 266. hg. 3. 
Frič. Arch. Sv. VII. 1889. Teplické vrstvy. fig. 105. 


v) Ig. Beissel. Die Foramin. der Aachener Kreide. Abhand. d. k. preuss. Landesanstalt. Neue Folge 1891. p. 12. T. II 
fig. 1.—54. 


9 
+ 
Skořápka dosahuje délky až 5 7 a šířky 2.5 mem; ve tvaru jest velmi proměnliva. Obyčejně 
jest podoby biskupské hole, neb baňaté láhve. Nejstarších zevních 8—10 hustě spiralně seřaděných 
komůrek jest podoby klínovité a tvoří dohromady kouličku, uprostřed trochu prohloubenou, ostatní 
komůrky, počtem až 6, jsou seřaděny v rovné neb jen málo prohnuté řadě, jsou obyčejně válcovité, 
zřídka stlačené, mezi sebou nestejně velké a odděleny bývají někde šikmo probíhajícími úzkými 
švy, takže na jedné straně komůrka jest značně vyšší než na druhé. Ústí se skládá z 2—6 kru- 
hovitých otvorů, více měně v pravidelném kruhu sestavených. 
Odrůdu, jež se vyznačuje malými úzkými komůrkami v rovné části, jež vybíhají z prostředku 
spiraly, nazval Reuss S$zro/tna lagenalis. 
Další synonyma dle Reusse l) jsou: 
Spirolinites Stokesi North. 
Murchisoni 
Mantelli 
Bucklandi 
Comptoni | Mant. 


„ 


Rovněž sem náleží Hapl. orande Reuss.,“) jmenovitě exempláře vyobrazené Beisselem (lit. Z. c. 
T. IV. fie. 31.—40.) úplně odpovídají jak našim tak 
i Reussovým pozdějším výkresům druhu Hapl. irregulare. 

Průřez ukazuje, že na spiralní části se účastní 12 
až 23 komůrek; embryonalní komůrka u exemplářů s mnoha 
komůrkami ve spiralní části bývá malá, a u exemplářů 
o nepatrném počtu komůrek ve spiralní části bývá značně 
větší, což poukazuje na dimorfismus. Ostatně Beissel (Z c.) 
vyobrazuje 2 takové průřezy ve své málo známé, ale velmi 
podrobné a záslužné práci, kde se ten rozdíl ve velikosti 
embryonalních komůrek dobře jeví. 


Struktura skořápky neposkytuje vůči jiným 


Lituolidám nic zvláštního. Stěny sestávají z drobounkých, 
ale poměrně hrubých úlomků křemene, velikosti až O'18 we, 
Haplophragmium irvegulare Roe SD Tvobraz. 2. y > « : ; : : 1“ 
aplophragn irvegulare Roem. sp. Vyobraz. 7- © někdy 1 sem tam vtroušen jest pyrit, a jehlice hub. Blíže do 
a) Exemplář s prohloubeným středem spiralní části S ALE ; : sč 0 še v VY 
dle Reussc strana břišní). Stradouň. Orig. č. 103. «. vnitř jest skořápka z jemnějších úlomků složena, a vnitřní 
Tenký průřez spiralní části skořápky. Stěny ko- 


ne : stěny jsou pokryty zvláštním hustým tmelem vápnitým. 
můrek vnitř jsou pokryty hustým vápnitým cementem L DM po yty láštní usty pluty 


a zevně nemají na povrchu svém hrubá zrna písečná Velikost: délka 1:5—4 9274, šířka ve spiralní části 
jako jiné druhy, nýbrž písčité součástky stejnoměrně 

v “ ii .). 9) 

všude jsou rozděleny, a sem tam jsou vtroušeny 213 00. 


dlouhé zahnuté křemité lamelly, (snad spiculae hub) : vv Ň v : sy 35 v 
Prép.'č. 108. Zvětš. 85/1 náč Naleziště: Stradouň, dosti hojně, jinde pořídku. 

Dříve bylo uváděno jako význačná zkamenělina pro Te- 

plické vrstvy; objevení její v bělohorských. (turonských) vrstvách podporuje náhled, že Teplické 


vrstvy (spodní čásť) náleží ještě k turonu. 


l) Sitzunesber. Akad. Wiss. 1860. p. 219 


2) Ibid. 1854. p. 69. T. XXV. fig. 14. 


9 


Haplophragmium aeguale Roem. sp. 
TaDM obť 72 0 c 


Ptera tur 
Spirolina aegualis Roemer. Verst. d. nordd. Kreidegeb. p. 98. T. 15. fi©. 


DD 
SI 


Lituola aegualis DY Orbigny. Prodr. de palaeont. stratigr. II. p. 95. 

HHaplophragmium aeguale Reuss. Foram. d. westfál. Kreideform. Sitz. Ak. Wiss. Wien 1860. Bd. XL. 
PA he 2,8 

Haplophragmium aeguale Reuss. Sitzungsber. k. Ak. Wiss. Wien. Vol XLVI p 29. T. L fie. 1.7. 
HHaplophragmium aeguale Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1892. p. 5. PI VL fig. 1, 2, 5. 

Skořápka mnohem menší než u předešlého druhu, bez prohlubiny pupeční ve spiralní části. 
Tato čásť jest silně na všechny strany klenutá, není smáčklá jako u jiných druhů, a ve tvaru 
komůrek velmi proměnliva. Řada komůrek za sebou seřaděných jest vždy rovná; komůrky ty jsou 
válcovité, nesmáčklé. Začáteční komůrky (počtem až 7) jsou rozloženy v 1 závitku a embryonalní 
komůrka jest velmi veliká. ato okolnosť, která ovšem vyžaduje dalšího studia na hojném srovná- 
vacím materialu z cizích zemí a vrstev, zdá se poukazovati na dimorfismus a sice tím spůsobem, že 
by u Hapl. aeguale byla forma megasphaerická s malým počtem závitků a komůrek, a též forma 
s mnoha závitky a komůrkami, čili forma mikrosphaerická. Obě přicházejí skoro všude v týchž 
vrstvách, jen že forma megasphaerická jest řidší, jakož to bývá u dimorfních forem pravidlem. 
Velikost: 08—2 7%. — Naleziště: Stradouň, velmi hojně. 


Haplophragmium (?) aspěrum n. Sp. 


Výkres v textu č. 3. 


Spiralní čásť složena jest ze 6—8 zevně viditelných komůrek oddělených od sebe mělkými 
nezřetelnými švy. Komůrky z počátku jsou nepravidelně klínovité neb válcovité, 
protáhlé, nikdy kulovité, v další rovné, krátké části jen válcovité a pokryty 
jsou velmi hrubými zrny písku. V rovné části jen 2—3 komůrky dosud pozo- 
rovány; ústí poslední komůrky, která jest do oblé špičky protáhlá, jest jedno- 
duchý okrouhlý otvor. 

Oboustrannou vydutostí na spiralní části a velkými válcovitými komůr- 
kami liší se tento druh od Hapl. irregulare, a oblým hřbetem liší se od 
několika podobných druhů ze skupiny obsahující formy pouze spiralně vinuté 
bez rovné části skořápky, u nichž spiralní část buď bývá uprostřed prohloubena 
aneb na každé straně jinak utvářena a má všechny komůrky patrny, kdežto 
u našeho druhu lze čítati jen G— 8 zevních, které kryjí vnitřní (starší) komůrky. 
Přidělení této formy k rodu Haplophragmium jest prozatímné, ježto pro ne- 


dostatek materialu nebylo možno učiniti průřez, jedině v té věci rozhodující. 
Velikost: 13 4. — Naleziště: Lžovice (2 exempláře). Vyobr. 3. /Zap/ophra- 


gmtum(*)asperum n.sp. Lžo- 
vice. Zvětš. 45 1, Orig, č. 59. 


Rod: Reophax Montfort. 
Synonyma (novější): 

Voďosarta partim (D' Orbigny, Terguem.. 

Proteonina p. Williamson. 

Zituola p. Parker Jones, Brady, Sars, Robertson ete. 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 


10 


/Haplostiche p. (Schwager [18653] 
Dentalina pars (erguem). 
Nodulína Rhumbler. 

Charakteristika: Skořápka volná, písčitá, složená z jedné vyduté komůrky neb z jedno- 
duché řady komůrek seřaděných v přímce neb klikaté čáře (nikdy spiralně).  Komůrky nemají 
labyrintických záhybů. 

Tento rod jest blízko příbuzný ku rodu Haplophragmium, s nímž nemá společno jen to, že 
jest rovný; jinak komůrky obou se úplně shodují. Často sc zaměňuje s rodem Haplostiche, který 
má komůrky labyrintické neb aspoň záhyby a prstovitými výběžky význačné, anebo zaměňuje se s úlomky 
horních rovných konců spiralně (ze začátku) točených Litulol; tu se lze jen nabroušením přesvědčiti formy 
o příslušnosti takových fragmentů k dotýčnému rodu. [var ústí nerozhoduje; u rodu Reophax mnohé 
mají ústí jednoduché (jako Haplostiche), jiné zase síťovité jako některé Lituoly a Haplophragmia.!) 
Rhumbler (Lit. I. c. p. 82) čítá ku rodu Reophax pouze formy o jedné komůrce; formy vícekomůrkaté 
řadí v nový rod Nodulina, z čeledi: Nodosinellidae. 

Rod Reophax zastoupen jest v bělohorských vrstvách, kdež se v českém křídovém útvaru poprve 
objevuje, 2 druhy. Zda-li některé teplické a březenské 
druhy rodu Haplostiche k němu skutečně náležejí, 
musí býti příštímu zkoumání zůstaveno. 


Reophax bohemicum n. sp. 


Výkres v textu č. 4a4—ď. 


Skořápka složena jest z rovné neb slabě zpro- 
hýbané řady komůrek buď nízkých neb stejně jak 
šířka jich vysokých, válcovitých, nestlačených, jež 
sou od sebe odděleny velmi hlubokými širokými 
švy, a jsou silně vyduté. Poslední komůrka jest 
prodloužena v střední neb prostranní zobánek s jedno- 
duchým ústím. Povrch velmi hrubě písčitý. Dutiny 
komůrek jsou na průřezu dole rovné, nahoře oblé, 
Svou výškou komůrek liší se náš druh od druhu 
K. cylindrica Chapmann, a blíží se ku R. bacillaris 
Brady (Challenger, p- 2939 PE 922922 


a / : v 7 = 3 
Od některých druhů z rodu Haplostiche pouze 
Vyobr. č. 4. Reopkax loňemicum n. sp. a) Rovný exemplář. Noa bs ; 
SB T P : pe o zk ADr S ZEME ZZ : 
Stradouň. Zvětš. 20/1. Orig. č. 98 o. 4) Zprohybaný exemplář se nabroušením lze jej rozeznati 
zachovalým ústím (čásť). Stradouň. Zvětš. 20/1. Orig. č. 93 B. eli s R 
+ z VO O S ee *LKOST: py) 7 
) Pohled na ústí téhož kusu. ď) Nabroušený exemplář, jevící Velikost: 15 VA mam. 
tlusté stěny a jednoduché komůrky, bez labyrintických záhyb | zeš. C v COME 
SODA ARE K JPO RVR 00b) v oo o podl A000, Naleziště: Stradouň; velmi hojně. 
které souvisí mezi sebou jen jedním kanálkem a jsou oblouko- 7 = 


vitě zahnuty. Stradouň. Zvětš. 20/1. Praeparat č. 123. Orig. č.100. 


!) Poznámkami těmito uchyluji se v charakteristice rodů Haplophragmium, Lituola, Reophax a Haplostiche od Bradyho, 


Parkera, Jonese a Reusse, a jest mi jen mým přátelům Chapmannovi a Sherbornovi co děkovati, že mi laskávě napřed sdělili hlavní 
body ze své studie o Lituolidách, která teprve bude uveřejněna, a přivede bohdá žádoucí pořádek ve velký zmatek, ktěrý právě 
těchto rodech a zejména fossilních formách vládne, a který ani Brady-ho obsáhlým dílem o foraminiferách Challengerových 
»dstraněn nebyl. 
P 
4, je 
kv? 


1 


11 


Rheophax deforme n. sp. 
Tab. I. obr. 4a, 4. Výkres v textu č. 2a, 2. 


Liší se od předcházejícího druhu rychlým rozšířením skořápky, nízkými komůrkami, a čárko- 

vitými zcela mělkými švy, nepravidelností komůrek, a klikatým vzrůstem. Komůrky na průřezu 

jsou více méně 4hranné, velmi tlusté, tlustší než u předešlého druhu. 

Skořápka někdy bývá stlačena. Ústí malá terminalní štěrbina. 
Velikost: 1—3 em. 


Naleziště: Stradouň, Lžovice. 
Rod: Lituola. Lamck. 


Skořápka zpočátku spiralně vinutá, později rovná neb jen 
více méně zprohýbaná. Komůrky mají labyrintické záhyby, tvo- 
řené prstovitými výběžky vnitřních stěn, složenými většinou jen 
z cementu vapnitého. 

Touto charakteristikou odlučuje se přesně rod Lituola od 
Haplophragmia, které nemá labyrintické komůrky, podobně jako 
též jen přítomností labyrintických záhybů liší se rod Haplostiche 
od rodu Reophax. Tvar ústí nerozhoduje, neboť při této čeledi 


Vyobr. 5. A%copžax deforme n. sp. a) Ne- 
jsou rody, u nichž jednotlivé druhy mají ústí jednoduché neb | pravidelně rostlý exemplář. Stradouň. Zvět- 
ý MY : ý MR O : 9 „ šení 20/1. Orio. č. 112. 4) Podélný řez, 
síťovité, © terminalní neb štěrbinovité; jako ku př. recentní s © 11559) Podélný průřez 
k i, A ; : : koa © jevící 4hranné dutiny komurek. Stradouň. 
a některá fossilní Haplophragmia nápodobí tvarem skořápky a ústím Zvětš. 20/1. Prep. č. 124. Orig. č. 101. 
Nonioniny a Rotalie (isomorfní řady). 
Rod Lituola objevuje se v českém křídovém útvaru již ve vrstvách korycanských; z bělo- 
horských vrstev jest 1 druh znám; ovšem jest přidělení druhu toho k rodu Lituola prozatímné, 
J ; J i i 
anto při jedinkém exempláři nemohl býti zhotoven průřez, který jedině by mohl dokázati příslušnost 


buď k rodu Lituola nebo Haplophragmium. 


Lituola (?) cfr. nautiloidea Lamck. 


bab. [ obr: 1. 


Poněvadž vyobrazený exemplář neodpovídá úplně původním výkresům této formy, neuvádíme 
zde obsáhlou literaturu (viz Sherborn Index I. p. 182—-185), nýbrž jen popis. 

Na spiralní části účastní se 4 komůrky; další komůrky jsou nízké, se strany přední smačklé, 
nerovnými hlubokými švy oddělené "a seřaděné v křivé čáře; jsou stejně široké, čímž se liší od 
původních výkresů druhu Lit. nautiloidea Lmck. Ježto však u jiných druhů se na to nehledí, proto 
jsme nepokládali za nutné z této formy utvořiti nový druh při tak skrovném materialu. 

Naleziště: Lžovice; jediný exemplář. 


Rod: Haplostiche Reuss. 


Charakteritiku viz Brady I c. p. 317. a Perner l. c. pag. 23. 
Ku charakteristikám citovaným dodáváme jen, že na tvar ústí, zda-li jest terminalní, jedno- 
duché, neb mnohonásobné, síťovité, nebéře se v nejnovějších publikacích zřetel žádný, nýbrž hledí 


o* 


= " 


-2 dbá o áíh S P 0 - 


upe 


| 12 
se jen k' tomu, zda-li vnitřní stěny komůrek mají prstovité výběžky a labyrintické záhyby, což jest 
jediný rozdíl od rodu Reophax (Montf). Ježto spodní čásť skořápky jen u velmi málo forem známa * 
jest, jest možno, že některé, zejména Reussovy druhy náležejí v rod Lituola, od nějž se rod Haplostiche 
liší tím, že nemá první komůrky ve spirále sestaveny. 
Z rodu toho přicházejí v bělohorských vrstvách pouze 2 druhy. 
Haplostiche lžovicensís n. sp. 
| Tab. I. Obr. 2.—3. 
Skořápka skládá se z 5—10 komůrek válcovitých neb prstenovitých, mělkými nepravi- 


delnými švy od sebe oddělených, zřídka v 1 přímce k sobě se nasazujících, nýbrž obyčejně 
v nepravidelně zprohýbané čáře seřaděných. Výška komůrek 
nepřevyšuje jich šířku, a většinou jest šířka dvakráte větší 


VW 


výšky. Směrem k embryonalní komůrce šířky a velikosti po- 
nenáhlu ubýva. Poslední komůrka u nesploštělých jedinců jest 
protáhlá v tupou špičku, končící jednoduchým ústím (nezřetelně 
zachovaným.. 

Průřez (vyobr. čís. 6) jeví charakteristické znaky rodu 
Haplostiche. 


Povrch pokryt jest drobnými lesklými v cement zatme- 
lenými zrnky křemene, jež z povrchu nevynikají, takže jest 
povrch jen velmi málo drsným. 

Druh tento podoben jest poněkud druhu Haplostiche 
dentalinoides Reuss, vyskytujícímu se v teplických a březen- 
ských vrstvách, než komůrky Reussova druhu jsou nejméně 
dvakráte tak vysoké jako jich šířka a jsou velmi pravidelné. 
Sploštělé exempláře našeho druhu blíží se poněkud druhu 
Hapl. clavulina Rss., který vyskytuje se v Senonu českém 


Ir = J v V a JV be; © v n v / *v/ v V 
Vyobr. 6. /aplostich Zžovicensis n. s. Rez ve- 3 německém, liší se však od našeho druhu svou nepatrnou 
dený velkou terminalní komůrkou. Povrch stěn 


jeví mnoho velkých křemenných zrnek, zatmele- výškou komůrek, a zejména tvarem poslední komůrky, jež 
ných ve vápnitokřemitý cement, tvořící prstovité u druhu Haplostiche clavulina nikdy nebývá ve zobánek pro- 
výběžky uvnitř komůrky, vyplněné krystalinickým v : v , . 2 
S : Pa *. tažena. Od tohoto druhu dlužno rozeznávati rovné úlomky 
vápencem.  Komůrky kommunikují spolu více , 3 ; ' j 
otvory (0 01) a jsou nasazeny na sebe jako posledních komůrek Haplophragmia, jež v témž horizontě 
u Nodosarie (6.6), což ze seskupení zrnek Kře-  nýjehov m ýtosou menší, všechy komůrky ME ke 
mene a tmavší barvy na povrchu stěn komůrek 3 I j ie . vsv 
Pama Zeta Ao NA aš ré“ užovice. a jsou na povrchu vrstvou mnohem jemnějších zrnek pokryty; 
ovšem v pochybných případech též podobají se někdy zevně 
rodu Reophax, což jedině průřez nebo pouhé nabroušení rozhodne. 
Naleziště: Lžovice u Labské Týnice, Stradouň, Manderscheid u Kounic (vesměs horizont 


semických slínů). Dosti hojně. 


Haplostiche annulata n. sp. 


Vyobrazení v textu č. 7 a—ď. 


Skořápka rovná neb zahnutá, válcovitá, směrem dolů se ponenáhlu súžující, složená z mnoha nízkých 


prsténcovitých komůrek, jež jsou různě zprohýbanými, hlubokými úzkými švy od sebe odděleny. Ustí jest 


F- ““ 


síťovité, uložené v mělké jamce, a složené z více otvorů v nepravidelných kruzích sestavených. 
Tento druh blíží se nízkostí komůrek teplickému a březenskému druhu Reussovu Haplostiche clavulina, 
ale liší se od něho pravidelně válcovi- 
tými komůrkami a složeným ústím. 
Zevně se podobají úlomky až k ne- 
rozeznání větévkám od Polyphraema 
cribrosum Reuss; na průřezu však ihned 
se přesvědčíme, že hyalinní porovitá 
vrstva, tak význačná pro Polyphragmu, 
jim chybí; též ústí u Polyphragmy 
jest složeno z pravidelně kruhovitých 
otvorů rozestavených po celé vypuklé 
ploše poslední komůrky, ale u tohoto 
druhu nalézají se ústní otvory jen na 
malé prohloubené střední části. Liší 
se na průřezu značně od Lituola (Ha- 
plostiche :) cylindrica Perner z ko- 
rycanských vrstev, nemajíc komůrky 
vrstvou písečných zrn zřetelně oddě- 


leny, a majíc v celé tlouštce stěn 


: v v p ; oko a G ď 

stejnoměrně zrna plsecna ve vapntem 

Peměnu+zannělen koli : Vyobr. 7. ZZaplostiche anulata n. sp. a) Rovný exemplář. Stradouň. Zvětš. 20 1. 

: ) 

Sleha, a mkolv jen NA Gyjg č. 94 A. 4) Pohled na ústí téhož exempláře. Zvětš. 20/1. c) Nepravidelně 

povrchu komůrek. rostlý exemplář. Stradouň. Zvětš. 201. Orig. č. 94 «. ď) Podélný průřez jevící 

: 3 : »ro rod Haplostiche charakteristické komůrky labyrintické. Stradouň. Zvětš. 20 1, 

Velikosť: 1—5 77%. — Nale- ' ká 


: Praeparat č. 125. 
ziště: Stradouň. 


Celeď Textularidae Brady.) 
Textillaria globulosa [Ehrenberg. 


MDV ODE el 


Ehrenberg. Abhandl. Preuss. Akad. Wiss. 1838. p. 135. T. IV. fig. p. 
Bailey. in Hitchcook Reports I., II., III. Assoc. Amer. Geol. and Nat. 1843. p. 357. PL NV. 
eh DD 14. 
Beúss. Werstem. L p. 39. T. XII fis. 23. 
» im Geinitz. Grundriss ete. p. 681. T. XXIV. fiw. 74. 


> 


Williamson. Mem. Lit. Phil. Soc. Manchester. 1847. Vol. VIIL p. 76. PI IV. fie. 61. 


Harting. Magt van het Kleine. 1849. p. 119. fig. 5., 8. 
Bronn. Lethaea. ed. III. Vol. III. p. 235. T. XXXV. fig. 32. a d. 
'Eley. Geology in the Garden. 1859. p. 194., 201. PL IL. fie. 9.; Pl. VIL fie. 39., 39. c; PLL IX. fig. 9. c. 


Heer. Urwelt Schweiz. 1865. Vol. I. p. 197. fie. 109. | 


1) Charakteristiku čeledi a rodů sem náležejících víz Brady, Challenger-Report. p. 67.69. a Perner L © p. 25 


| 
| 
| 
| 


14 


Hartwig. he Sea 1866. p. 381. ng. /. 
Brady. Ann. Mag- Nať. Hlist. 1870 Vol. VB 00 02 
Green. Manual Protozoa. 1871. p. 19ne 38 
Dawson. Canad. Natur. 1874. Vol. VII. p. 233. fig. 1. a. 
Proceed. Amer. Assoc. for [8757 P0Sho z. 

Schwager. Boll. Comit. geol. Ital. 1877. Vol: VIII p. 26. PL O. úe. 60. 
Andreae. Abhandl. geol. Specialkarte. Elsass-Lothringen. 1884. Vol. II. H. 3. p. 235. T. VII fie. 9. 
Woodword £ Ihomas. 13che Rep. Minnesota. 1885. p. 166. Pl. III. fie. 1.—6. 
Frič. Archiv VIL 2. Tepl. Schichten“ ps W669- 
Perner. Palaeontoor. Bohemiae 1 189220 hos 
Jones. Palaeont. Soc. 18955 p.156:"B V027 02. 

Skořápka složena jest z více kulovitých komůrek, které se více méně rychle rozšiřují, čímž 
skořápka stává se nízce neb dlouze kuželovitou (při témž počtu komůrek). Komůrky jsou silně 


klenuté, hlubokými úzkými švy od sebe oddělené. Svy tyto nejsou rovné, nýbrž prohnuté a stejnoměrné. 


Omeziti tento druh více se nedá, anto znaky, které se dříve uváděly jako: jakost povrchu, 
velikost a vypuklost komůrek, forma ústí, jsou tak nestálé a těžko při tom vylíčitelné, že nelze 
rozeznávatí od sebe formy s více a méně vypuklými komůrkami, s povrchem více méně drsným. 

Synonyma jsou: 

Lexlillaria olobifera Reuss. 
gi0as Kůibler et Zwinoli. 
inacgnilateralis 
globioerina 
striatopunctata Eger. 
gobbosa var. olobulosa Dawson. 
gracillima Andreae. 
gabdosa p. p. (Malacoli, Williamson.. 


elongata Cornuel. 


Tento druh rozšířen jest ve všech vrstvách křídových více méně hojně. Některé odrůdy 
odpovídající formě Reussově T. olobifera, vyznačující se kulovitými, jakoby přilepenými komůrkami 
jsou hojnější teprve ve vyšších vrstvách. 


Textillaria brevicona Perner. 


Vab: MI obr W8—20. 


Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 2351" o. 12. 
Skořápka velice rychle se rozšiřuje, a skládá se z malého počtu komůrek, po každé straně 
3—6, oddělených hlubokými švy; poslední komůrka jest neobyčejně velká, tak že velikostí (u menších 
individuí) zaujímá skoro polovinu velikosti skořápky. Švy jsou šikmé. 
K tomuto druhu as patří část oněch krátkých forem od Text. globifera Reuss, z nichž 
Reuss jednu pod tím jménem vyobrazil (Die Foram. d. wesphál. Kreideform. Sitz. K. Akad. 
Wien. 1860. T. XIIL fie. 8.; non 7.!). Forma námi vyobrazená blíží se tvarem k Text. Partschi 


Rss. (ibid. fie. 5. a); její povrch jest však sklovitý, vápnitý, a při postranním pohledu komůrky 


v, 909: 


| 
| 


[5 


nejsou do šíře stlačené, nýbrž kulovité. R. Jones (Foram. of Crae. II.) 'p. 156. 


pokládá však 


Reussovu formu T. globifera, vyobrazenou jako fi. S., za I. olobulosa, a formu vyobrazenou jako fie. 7 


považuje za jinou, neuvádí však jmeno. ím cítíme se býti utvrzenu v domněnce, že tento druh, vyznačující se 


při rychle rozšiřující se skořápce též šikmými a prohnutými švy, čehož u pravé T. 


olobulosa není, 


jest úplně rozdílným druhem. Podivno jest, že Reuss, jenž i nepatrné odchylky za nové druhy po 


pisoval, tento druh mezi svými českými druhy nevyobrazuje.* 


Ostatně srovnávají-li se výkresy těch bezpočetných druhů Textillarií, nelze se 


ubraniti 


ITV- 


šlénce, že tyto formy z poloviny daly by se redukovati na známé obyčejné druhy, a jest podivno, 


že angličtí badatelé, kteří odvolávajíce se na proměnlivost druhů, u jiných rodů foraminifer stahuji 


takové množství forem v jednu, nečiní tak u Textillarií. 
Naleziště: Všude v bělohorských vrstvách hojná. 


Textillaria turris D' Orbicny (*?) 


Výkres v textu č. 8. 


D' Orbigny. Mém. Soc. géol. France. 1840. Vol. IV. p. 46. Pl. IV. fig. 27., 28. 
Parker and Jones Ann. Mag. Nat. Hist. ser. 3. Vol. XI. 1863. p. 97. 

eu erat l. p 09. W. XUL he. 76. 

Brady Challencer Rep. IX. p. 966.,Pl. XLIV. fis. 4., 5. 

Skořapka kuželovitá, na průřezu elliptičně okrouhlá, na povrchu písčita, slo- 
žena z mnoha nízkých, širokých komůrek. Ústí nalézá se ve výkrojku poslední 
komůrky. Výška celé skořápky rovná se skoro průměru skořápky na širokém konci. 

Velikost: 1%. — Naleziště: Stradouň. 


Textillaria trochus D' Orb. (*) 


RADA ODL: 22, 


D' Orbigny. Mém: Soc. géol. France. 1840. Vol. IV. p. 45. PL IV. fi. 25., 26. 
Reuss. (Geinitz) Grundr. Verst. 1843— 46. p. 681. T. XXIV. fi. 70. 

Jones. Geologist 1863. Vol. VI. p. 294. PI. XV. fe. 3. 

Jones, Parker and Brady. Monogr. Foram. Crae. App. II. 1866. T. Nro. 62. 


Maneden.broeck. Ann. Soc. Malac. Belo. Micr. Vol. II. 1876. p. 132. Pl. III. fie. 11.. 


brady. Chalenser. WoL LX- p. 366. PL XLIII he. 15.—-19. Pl. XLIV. fe. 1.—3. 


Agassiz. Cruises »Blake«. Vol. II. p. 165. fig. 501. 
Merrigi. Atti Lincer Mem. 1889. Ser. 4. Vol. VI. p. 18. Pl. V. fig. 4. 


Burrows, Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 353. PI. VIII. he. 14. 


Haeusler“ Abh. Schweiz. Pal. Ges. 1890. p. 72. Pl. XI. hg. 43., 44. 
ehapmann. Journ. Micr. Soc. 1892. p. 328. Pl. VÍ. he. 18 


Ecoer. Abhandl. k. Ak. Bayern. 1893. Vol. XXVIII. 2. p. 273. Pl. VI. fo. 37., 38. 


Jones. Foram. of Crag. II. Palaeont. Soc. 1893. Vol. XLIX. p. 150.—152. PL IL 


1) Palacontogr. Soc. Vol. XLIN. 1895. 


"2) Jest více druhů Reussových, které jen jednou a to velmi chatrně byly vyobrazeny v jeho hlavním dll 
der bohmischen Kreideformation, ale od té doby nikým ani vyobrazeny, ba ani citovány nejsou, ač Reuss uvádí o některých z 1 


že hojny jsou, což identifikaci velice stěžuje. 


Vyobr.8. Zz.v///ťa- 


ria burris. 


douň. Zvětš. 


Orie. č. 


12 


Versteinci 


nen 


j 
3 


16 


Skořápka krátce kuželovitá, po stranách oblá; komůrky jsou horizontalní, nízké, oddělené 
hlubokými švy. Svým kulatým průřezem se liší od velmi podobné Text. sagitulla Defr. D'Orbigny-ův 
výkres, jak též Jones I. c. praví, jest »idealisován« a nijak neodpovídá skutečnosti. 

Velikost: 0: 6—1:2 72m. — Naleziště: Stradouň. 

Poznámka: 

Oba druhy, T. turris a [. trochus jsou určeny jen přibližně. Nemajíce srovnávacího materialu 
po ruce, jsme odkázání na vyobrazení, jež si u různých autorů častokráte velice odporují, a mimo 
to pro neurčitost v synonymice rodu Textillaria nelze snadno vřaditi formy nalezené v několik typů jako 
na př. u čeledi Nodosarinae a j. Jest dosti podivno, že angličtí badatelé, kteří u jiných rodů v ome- 
zovaní »druhů« jsou tak liberalními, při rodu Textillaria úzkostlivě přihlíží ku stlačenosti skořápky, 
formě ústí, větší neb menší rychlosti v rozšiřování se skořápky, směru a podobě švů atd., a při 


tom popisy tak neurčitě stručné podávají, že jen na výkres se spoléhati dlužno. 


Tritaxia tricarinata Reuss. 
Tab. VII. obr. 11.—14. 
Biteratura rasy nomgm: 
Textularia tricavinata Reuss. Verst. I. 1845. p. 39. T. VII. fe. 60. 
Vernemilina dnbia Reuss. Haidingers Naturw. Abh. Vol. IV. p. 40. T. IV. f«. 3. 
Tritaxia tricavinata | » Sitz. Akad. WisssWien.. Vol: XIE. 1860710229797 
Brady. Challenger Rep. Vol. IX. p. 389. Pl. XLIX. fie. 8., 9. 
Skořapka na průřezu konkavně 3hranná, při pohledu se strany vejčitá neb. elliptičná, 
často na I straně tupě zašpičatělá a na druhé straně zaokrouhlená. Po každé straně jest 5—6 
komůrek, oddělených velmi nezřetelnými plochými švy, takže ve většině případů nedá se ani 
počet ani směr. jich zjistit. Někdy bývá jedna hrana oblá, a tu pak na ní bývá znáti dobře 
švy komůrek; poslední komůrka bývá větší než předcházející a má kulaté ústí na konci skořápky. 
S tímto druhem (dle mínění Reussova) totožna je Textularia triguetra Můnst. 


Velikost: O5—15 2. — Naleziště: Lžovice (velmi zřídka), Stradouň, hojně. 


Clavulina communis D' Orb. (?) 
ADRA NOD o. 


D* Orbigny. Ann. Sc. nat. 1826. Vol. VII p: 268: Nr. 4. 
Foram. foss. Vienne“ 1846" p2190MFM ho 2 

Costa. Atti. Accad. Ponton, 1856., Vol: VII (2)7p: 2704 T: XXII- 19:2 
Jones and Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. 1860. Vol XVI p. 303. Nr. 82. (Verneuilina). 
Schwager. Boll. R. Com. geol. Ital. 1876. Vol. VIIÍ. p. 26. Pl. fie. 90. 
Van den Broeck. Ann. Soc. Belo. Micr. 1876. p. 136. PL III Ge. 14. (Verneuilina). 
Brady Challenger Rep p. 394. Pl. XLVHI fig. 1.—13. 

Nejstarší segmenty jsou na průřezu oblé; komůrky v nich jsou sestaveny v šroubovité spirale 
ve 3 řadách a tvoří více méně špičatý kužel. Za nimi následuje množství komůrek (až přes 20) 
válcovitých v jedné řadě, které bývají více méně nepravidelnými a nehlubokými švy odděleny, 
a jen ponenáhlu se. rozšiřují. Komůrky na začátku oné jednoduché řady mívají menší průměr 
než skořápka na konci Sřadé (dolní) části. Povrch jest buď velmi jemně písčitý, aneb jest 


skořapka jen z jemných vápnitých zrnek složena, a jest hladká na povrchu. 


Velikost: 0:8—5 927%. — Naleziště: Stradouň; dosti zřídka. 


7 


Gaudryina filiformis Berthelin. 


MaB VU. obr. 10. 


Pertheli. Memoc1c60l brance.. 1880.: ser. 3. Vol, I. Nr. 5:,p. 25, PL I fic. 8. 

Wright. Proc. Belfast. Nat. Field Club. 1882. (1880/1) Append. p. 180. PL VIII. fie. 3, 3a, b. 
Brady. Challenger Rep. Vol. IX. p. 380. PI XLVI fie. 12 a, 4, c. 

Brady, Parker © Jones. Trans. Zool. Soc. 1888. Vol. XII. p. 219. Pl. XLII. fic. 6. 


5 
Skořápka jest čárkovitá, jeví velmi nezřetelně na začátku 3řadé seřadění komůrek, a pouze 
zjev, že při pohledu, jak výkres náš (obr. 10.) ukazuje, komůrky na jedné straně značně kratší a menší 
se zdají, na to poukazuje. (Obrátíme-li ji však, tu se týž zjev na jiné straně opětuje. Ostatní 
četné, zcela málo vyduté komůrky jsou širokými mělkými švy od sebe odděleny. 


Naleziště: Stradouň; dosti zřídka. 


Bulimina Presli Reuss. 


Mabaav bobr. 15: 


Reuss Vest: 5 p: 38: Tat. XII he. 72. 

» © Haidinger Naturw. Abhandl. IV. 1851. p. 39. Tab. III. fig. 10. 

Carpenter Parker 8 Jones. Introd. Study. Foram. p. 194. Pl. XII. fie. 18. 

Skořápka kuželovitá neb špičatě elliptičná, rychle se rozšiřující, dole krátkou špičkou ukončená, 
se 4 závitky, které obyčejně ze 4—6 komůrek sestávají. Poslední komůrka s poloměsíčitým vý- 
krojkem, kdež se nalézá ústí, jest ploše rozšířena. Povrch skořápky pokryt jest velmi jemnými 
písečnými zrnky. 

D' Orbigny-ova forma Bul. obligua jest jen nepatrná varieta se závitky v rychle stoupající 
spirale. Totéž as platí i ostatních podobných formách uvedených v Sherbornovu indexu jako variety. 
iohetbotn,l.- c pae. 32.) 


) 


ač jiní je považují za dobré »druhy«. 


Naleziště: Přemyšlany; zřídka. 


Bulimina variabilis D' Orbigny. 


dřlot AA o oe US 1 


Bulimina vartabilis D' Orb. Mém. Soc. géol. France 1840. Pl. IV. hg. 9—12. 


% » » Reuss. Verstein. I. p. 37. T. VII 36,70., 74, 

“ ň » » in Geinitz. Grundr. d. Verstein. p. 671. T. XXIV. fie. 60. 

» » » Mangin, Mystěres d Océan (1864) p. 177. hg. 7. 

Ň i » Jones. Lecture Geol. Hist. Newbury (1854.) p. 48. Pl. II. he. 6., 64. 
» » » Eley. Geol. in the Garden (1859.) p. 198. PLOV. he. 29 

4 » » Reuss. in Geinitz. Elbthalcebirge. p. 124. 

3 » » Perner. Foram. p. 26. T. III. hg. 2 a, d, 6., 7. (Tamtéž viz 1 popis. 

“ » » Frič. Archiv. Sv. IX. č. 1. fig. 163. 


Kosmopolitický to druh, přicházející ve všech vrstvách českého útvaru křídového. V bělo- 
horských vrstvách jmenovitě jest hojným v semických slínech. (Lžovice, Semický kopec, atd. 


i 
Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 9 


| 


18 
Čeleď Lagenidae Carp. 


Charakteristiku a přehled rodů viz: Brady Challenger-Report p. 439. a Perner I. c. p. 28. 

Z čeledi této poprvé uvádíme jako nové pro Čechy rody: Ramulina, Jones a Vitriwebbina 
Soll.,') jež oba již z korycanských vrstev pod jinými rodovými jmény popsány byly, a jichž char- 
akteristika dle nejnovějších prací zvlášť podána jest. 


Rod: Lagena, Walker and Boys. 


Charakteristiku viz Brady, Challenger p. 440. a Perner I. c. pac. 28. 


Lagena marginata Walker and Boys. 


ale WL obe 85. 3 


1784. Serpula marginata Walker. Testac. min. rar. page. 3. Tab. I. fig. 7. 

1827. Vermaiculum mavoinatum Brown. Illust. Conch. Great. Brit. (Hy-leaf.) Pl. | fie 

1839. Oolina compressa D' Orb. Voy. dans V Amér. mérid. Foram. p. 18. Pl. 5. fiv. 1., 2. 

1846. » » © Roramilosst bas. tert. Viennep224%0Bl 2 hel 

1844.  Oolina marvgimata Brown. I. c. ed. II. pag. 3. PL LVI fi. 30., 31. 

1848.. Enfosolemia mavginata Williams. On the rec. brit. spec. Lagena. p. 17. PL 2. fie. 15. 

1851., /ssurina alata. Rss. Zeitseh, 'd:identmoeol (Ges. Bd..3:p:100. 303 no8 

1857. Entosolenia olobosa Mon. var. marginata Parker A Jones. Descr. of. some Foram. of. Norway. 
Ann: Mag., Nat. Elst: ser.27 2D ao 70b 110928925) 

1858. Zmlosolenia marvgtinata typica Williams. On the rec. Foram. Great Brit. p. 15. Pl. 1. hg. 1 

1802. ZLagena marginata Reuss. Foram. d. Fam. Lageniden. Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. p. 322. 
abs2 he22 20. 

1865. Lagena snlcata, var. (Entosolenta) mavginata. Par. et Jones. Phil. Trans. Vol. CLV. p. 355. 
Pl. XIII. io. 42.—44.; PI XVI fie. 124, d. 

1866. ZLagena marvginata Jones, Parker 8 Brady. Crag Foramin. Palaeontogr. Soc. Vol. XIX. 1866. 
pao. 41 4BE 1 ho 339094 


(o 
o 


Skořápka jest široce vejčitá, neb skoro kruhovitá, sploštělá. Na obvodu po stranách opatřena 


jest u mladých exemplářů ostrohranným úzkým pásem (kýlem), na spodu však kýl schází; starší 


exempláře mají značně širší kýl. Nahoře vybíhá skořápka v krátký. poněkud nazpět ohnutý zobánek, 
na němž jest kruhovité, někdy elliptičné ústí. Toto někdy vybíhá jako krátká rourka do vnitřku 
skořápky, neb jest uvnitř hrdlo zobánku súženo kruhovitou lištnou. Naleziště: Manderscheid u Kounic 
(horizont semických slínů). Velmi vzácná. Dosud byla uváděna jen z bílé psací křídy, tercieru 
a z nynějších moří (zejmena z evropských moří). 

Od jiných badatelů jako nové druhy popsané málo odchylné formy jako: Fissurina (= Lagena) 
aperta, Aradasi, bicaudata, (Seguenza“)) carinata etc. (Rss.“)) a jiné, zejména italského tercieru po- 
cházející druhy Seguenzovy patří jistě v řadu tohoto druhu. (Vide Sherborn. Index of the genera 
and spec. foraminif. I. p. 109.) 


Dlé Chapmana náležejí tyto rody mezi skupinu Polymorphinidae. 
Seguenza Foram. monotal. miocen. Messina. 1862. 


) Reuss. Foram. d. Fam. Lageniden. Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. p. 3: 


© 


p 
19 
, Sem náleží dle Brady-ho 20 Seguenzových různých »druhů« vlastně jen pranepatrných od- 
1 chylek ve vypuklosti skořápky, jež viz v Challenger-Report Vol. IX. p. 476. (Seguenza: Descrizione 
; dei Foraminiferi Monotalamici delle Marne Mioceniche del Distretto di Messina. Parte seconda. 
: 1862. Messina.) 
Celkem jsou to tato synonyma: 
Oolina compressa D' Orb. 
Pissurina alata Reuss. 

» carinala Reuss. 

» communis Seguenza. 
| » propingua » 
» Araďasi » 

» aperla » ' 

» obvia » 

» tennis » 

» elliptica » 

» ovata » 

» © DBenotliana » 

» Haeckelii » 

» civculum » 

» Stlvestrůi » 

» emavginala » 

» dilatata » 

» laevis » 

» sulcala » 

» tuberosa » 

» vegularis » 

» Sartoriů » 

« Lycllii » 


Lagena vulgaris var. pelasma-marginata Rymer Joncs 


» » » | dracteato-mavginala © » » 
» » » | alatomarginala » » 
Z » » | clavato-mavginala » » 
» » » | pertuso-mavoinala » » 


Lagena globosa Montagu sp. 
Lab VE obr. 4 6 
, Literatura (hlavnější): 
Montagu. Test. Brit. 1803. pag. 523. 
Brown. Illust. Recent. Conch. Gt. Brit. ed. 2. 1848. p. 144. PI. LVL fig. 37. et 40. (Vermiculum. 
Williamson. Mem. Lit. Phil. Soc. Manchester. 1848. Vol. VII p. 47. PL 39. 
Reuss. Sitz. Akad Wiss. Wien. XLVI. 1862. (1863.) p. 318. T. I hg. 1.—5. 
» , Bull. Ac. Roy. Bělg. Vol. XV. 1863. p. 143. T. I fig. 13.—14. 
Terguem. Mem. Acad. Imp. Metz. 1870. Vol. LI. p. 351. PL. XXV. Aig. 24.—20. 
j. W. Dawson. Canad. Natur. N. S. Vol. VI. p. 254. Pl. III. fig. 2. 


20 


Schultze. Arch. Mikr. Anat. Vol. XIII. p. 9. PL II. fis. 1——3. (struktura). 

Terguem. Mem. Soc; Geol. France., 1882: Wo267 PL D7 

Jones: Microer. Diction. ed. 4..p. 2905"PIAX26932372,10: 

Verrioi. Atti Accad. Pont. N- Lincei"18837 Mo 2W page o 

Brady. Challenger. Report. Vol. IX. p. 452. PL. LVL fie. 1—3 

Uhlo. Jahrb: d. geol. Reichs: 1886702226711 

meboěm: Mem. Soc. geol Erance"1886W0 6 E eo: 

FHaeussler. Neues Jahrb. £ Min: 1887- p- 18171897PIDIV. no. 118 B Von) 
Brady. Geol. Magaz. 1888. p. 444. PL XIII fie. 1.—3 

| Terrici., Mem: R. Accad.. Lincei. 1889- WobVp.11 Tab: Ve mo0 16 
Maran. Boll. S. geol. Ital. 18895 ob V poor 

Frič. Arch. pro výzkum Čech. Sv. VII 1889. Tepl. vrstvy. fig. 155. 

Werrici Mem. R. Com: ocolal2189 on 


—— —— —— 


Máriani: Bollé Socz"Geol "ab o1392 po 
» Ann. Instit. Pecn. UdinasSer. 2: ann“ A71899% 522 ee 
Egcer. Abhandl (bayr; AkWss893. 1 p: 22077929! 
| Ď 


Chapman: "Journ: Micr.Soc8995p:1579 E- VI nes 7; 
Goés. K: Svene Vet: Akad Eanalol XXV. NE zz o 
Jones. Palačont: Soe5950 ED p: Eo 

Skořápka kulovitá neb vejčitá neb elliptičná, s hladkým povrchem, nesmáčklá. 


Vvobr.9. Lacena © Ustí bývá utvářeno jako okrouhlý vráskami zdobený otvor, neb jako podélní štěrbina 
3 -+ 7. + BE v + 
s/obosa Mont.Dle neb vychází trubička z něho dovnitř skořápky. 


xempláře v ka- T C : : vv? : VT: / : 
oh i k Fato forma jest jako většina Lacen velice proměnliva ve svém obrysu, a jest 
nadském | balsa- ; je 


mu. Naleziště: © kosmopolitickým druhem ve všech hloubkách všech moří; jako fossilní jest známa 
Přemyšlaný. © již od doby svrchního siluru. Ovšem jednak pro toto široké geologické rozšíření, 


Erepsc3/5 


Zvětš. 1801. Jednak pro svůj proměnlivý obrys jest četná řada synonym. Dle Bradyho a Jonese 


náležejí sem tyto formy: 
FPlnalina oviformiís Costa. 
Lagena Aargovenstis Kůbler et Zwingli. 
Cenchriďium Aargovense Kůbler et Zwingli. 
Lagena Parkinsoni » 
mainulissima » » 
elongata Dunikovski. 
maxima 
Fissuvina oblusa Egger. 
» soliďda Seguenza. 
vugulosa 
Cenchriďium oliva Ehbe. 
Lagena sulcata var. (Entosolenia) o/obosa Park et Jones. 
Lagenulina globosa Terguem. 
Oolina inovrnata D' Orb. 
simplex Reuss. 
Miliola sphaevoidďea Ehbc. 


Naleziště: Přemyšlany, Přerovský kopec, Semice. 


A 


Ramulina. Rup. Jones. 

Charakteristika rodu: 

Skořápka volná, nepravidelně ve více oddílů rozvětvená, složená z více nepravidelně kulovitých 
neb vejčitých komůrek, spojených mezi sebou mnohonásobně více méně delšími tenkými rourkami 
Strukturou se shoduje s Lagenidami. 

Josef Wright ") pod tímto rodovým jménem vyobrazil 2 formy, jimž dal jméno R. laevis 
a R. brachiata. (Rodové označení navrhl R. Jones) a pouze podotkl, že jsou to vápnité rozvětvené 
segmentované Nodosarinae, a opíraje se o autoritu Jonesovu, vyslovil domněnku, že i v křídovém 
útvaru obyčejná Dentalina (Nodosaria) aculeata D' Orb, do toho rodu as náleží. A skutečně pod tím 
rodovým jménem ji v jedné z pozdějších svých prací *) uvedl. Brady s tímto poslednějším náhledem 
nesouhlasí, nýbrž zcela správně pokládá D' Orbigny-ovu formu DĎ. aculeata, za skutečnou Nodosarii, 
za to ale popisuje *) podobnou ostnitou rozvětvenou formu z rodu Ramulina (R. globulifera), kde z každé, 
slabě a jemně ostnité komůrky více (až 13) rozvětvených rourek (stoloniferous tubes) vybíhá; s touto 
formou jest příbuzna i naše forma. 

Ostatně jest velice pravděpodobno, že některé Lageny s dvojím ústím (dole a nahoře), které 
Parkerem a Jonesem popsány byly, náležejí do toho rodu. Taktéž Williamsonem popsané (Mem. Lit. 
Phil. Soc. Manchester. Vol. VIII. 1848. p. 78. fi. 73, 74,) »flask-like objects« náleží sem. Rzehak 
nalezl pak Ramuliny v tercieru rakouském r. 1885. (Verhandl. k. k. geol. Reichsanst.) a Chapman 
(Foram. Gault. Part IX. 1896. pag. 582.) nalezl je v anglickém spodním křídovém útvaru u Folkestonu 
a sice recentní druh Ram. olobulifera Brady). Zda-li Beisselem vyobrazená zvláštní forma (Beissel. 
l. c. T. XII. ie. 13) druhu Polymorphina proteus Beissel náleží v tento rod, nelze rozhodnouti, ale 
jest to dosti pravděpodobno. 


Ramulina aculeata Wright. 
ab obr 26. 2: 
Synonyma: 
Ramulina aculeata. Wright, Proceed. Belfast Nat. F. Club 1885-6. App. IX. p. 331. PL XXVI fie. 11. 
Lagena Mispida. Háussler, Neues Jahrb. f. Min. 1887. Vol. I. p. 185., 189., PL V. fi. 12. 
Ramulina aculeata. Burrows, Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. p. 361. 1890. p. 561. 
PDA c, 16; 
Lagena tuberculata. Perner Foram. Česk. Cenomanu.  Palaeontogr. Bohemiae. Nro. I. 1892. p. 28. 
ME he LO 50. 
Ramulina olobulifera var. miocaenica. Rzehak. Ann. k. k. Naturh. Hofmus. 1895. Vol. X. p. 222. 
VaV he. 6. 
Ramulina Kitlů. Idem ibid. p. 221. T. VL fig. 7., 9., 11. 
» cfr. aculeata. Idem ibid. p. 222. T. VI. fie. 8., 10. 
» aculeatu. Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 583. Pl. XII fie. 7.—. 
Skořápka v úlomcích zachovaná, složená z nepravidelných kulovitých neb protahlých komůrek, 
úzkými rourkami spojených, a pokrytých hrubými četnými hrbolky neb ostny; rourky jsou rovněž 
ostny opatřeny a rozšiřují se ne příliš náhle v komůrku. Velikost komůrek O3— 05. z. 


1) A list of the Cretaceous Microzoa of the North of Ireland. Rep. and Proc. Belfast. Nat. Field-Club 1873—4. Appendix 
p. 88. Pl. III. fig. 19.—20. 
2) A list of the Cretaceous foraminifera of Keady Hill, County Derry. Proc. Belf. Nat. Field-Club. Appendix. 1885.— 1886 


p. 331. Pl. XXVIL fio. 11. 
9) Challenger Report. Vol. IX. p. 587. PI. LXXVL. fig. 22.—28 


Tato forma, jež obrysem blíží se ku druhu Ram. olobulifera Brady, zejména jeho vedlejším 
malým větěvkám, byla mnou již v korycanských vrstvách (v Kamajku) nalezena a přidělena, ježto 
jsem jen 2 konečné úlomky komůrek znal, ku rodu Lagena. Neboť jsem věděl, že Parker a Jones 
popsali z Grignonu, z křídového útvaru podobnou formu rovněž jako Lagenu s dvojím ústím (nahoře 
a dole) a dali jí jméno Lagena distoma-aculeata. (Parker Jones. Foraminifera trom the North-Atlantic 
and Arctic oceans.) | Teprve před rokem, dopídiv se při svém pobytu v Anglii těžko přístupných 
spisů Wrichtových, kdež ten rod poprvé byl popsán, shledal jsem, že formy naše náleží rodu Ra- 
mulina. | Dle Bradyho mínění R. globulifera jest snad totožná s křídovými, Wrightem popsanými 
formami, což nelze s jistotou tvrditi. 


Vitriwebbina Chapman. 
Synonyma: 
Webbina D' Orbigny Prodr. Pal. 1850. Vol. II. p. 111. 
s. str. Sollas. Geol+ Mao:"Deco Re p. 1025105:"Bl 1 
/rochammina (Čarp.) Perner. Palaeont. Boh. I 1892. p. 23. T. IX. 
Vitrtvcdbina Chapman. Geol. Mag. 1892. p. 52. PL II 


SI 
XI 


Charakteristika rodu: Skořápka průsvitná, sklovitá, jemně dírkovaná, složená z několika 
polokulovitých neb vejčitých komůrek, seřaděných v křivce, které jsou spojeny mezi sebou krátkými 
hrdélky a jsou narostlé na jiných předmětech. Povrch bývá někdy opatřen hrbolky z neporovité hmoty. 


Tento rod byl mnou a Chapmanem zároveň jako zvláštní typ popsán; než nechtěje tvořiti 
nový rod ponechal jsem dotyčnou formu u polymorfního rodu Trochammina, jehož charakteristika, 
dosti elastická tehdy, dovolovala, by se tam (jakž i jiní badatelé činili) takové formy přidělily, které 
jinam nesnadno bylo zařadit. Dle zevní podoby přidělil jsem (korycanskou) formu ku druhu 
Trochammina irregularis; shodovalať se zevně úplně s Carpentrovými výkresy (Introd. Study ot 
Foram. PL IX.); shledav ji jemně porovitou, vyjádřil jsem pouze své podivení, kterak možno je v tomto 
rodě uváděti, a pro nedostatek srovnavacího materialu ponechal jsem je v tom rodě. Chapman seznav, 
že Sollasova Webbina jest strukturou rozdílna od zcela podobných forem jako Webbina (synon. 
[rochammina) uváděných, navrhl nový rod Vitriwebbina, charakterisovaný jak výše uvedeno.) Sollas 
našed formy, které úplně podobou náležely do rodu Webbina, ale měly porovitou skořápku,“) na- 
vrhoval, by se do rodu toho řadily jen porovité formy, a formy bez porů neb písčité (zevně) aby 
se zařadily do rodu Trochammina. Tím by ovšem v původním rodu Webbina, jak jej arciť nedo- 
statečně charakterisoval D' Orbicgny, zůstaly vlastně všechny jiné, jen ne původně sem řaděné formy, 
čímž by ještě větší zmatek nastal. Chapman později“) seznal, že jest to isomorfní rod jako, mnohé 
jiné, které mají zástupce mezi Carpenterovými odděleními Perforata a Imperforata, jež formou zevní, 
uspořádáním komůrek velice se podobají vespolek a pouze přítomností neb nepřítomností porů se 
liší. Jest to rod, ku kterému náleží snad polovina zevně podobných forem řaděných do příbuzenstva 
rodu Nubecularia (Miholidae!) nebo Trochammina (Lituolidae!). Dle jeho výzkumu Webbina a Vitri- 
webbina jsou zevně úplně si podobny a jen porovitosť jedněch forem dokazuje jich příslušnosť ku 
rodu Vitriwebbina, kdežto rod Webbina nemá pory. Rod Vitriwebbina, který u některých forem 


1) F. Chapman: Some new forms of hyaline Foraminifera from the Gault. Geol. Mag. Dec. III, Vol. VIII. 1892. pp. 52—54. Pl. II. 
On the perforate Charakter of the genus Webbina etc. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. p. 102—105. PI. VL 
Týž: On the Rhizopodal genera Webbina a Witriwebbina. Ann. Mag. Nat. Hist. Ser. 6. Vol. XVIII. Octob. 1896. pp. 326—333. 


v 


C5 
29 


jeví počátky tvoření sept v jednotlivých komůrkách počátečních, blíží se rodu Nubecularia, kdežto 
pravá Webbina D' Orb., jak ji teprve r. 1866 Jones Parker a Brady lépe charakterisovali, nejeví 
toho. Jinak jest rod Vitriwebbina blízko příbuzen perforovanému rodu Ramulina (přirostlé formy.. 


Vitriwebbina laevis Sollas sp. 


mRabeV obr. 3. 


Webbina laevis. Sollas Geolog. Mag. 1877. p. 103.—104. PL. VL fie. 1.—3. 

Vitriwebbina laevis. Chapman. Gault Hyaline Foram. Geol. Mag. 1892. p. 33. Pl. IL fig. 1.—3. 
» en Mae- Nat Elis. 1896: Vol. XVII p. 332. he- 3. 
» ita clcteN. 50c.(1896, p. 585. PL XII ho. (2. 


Skořápka složená z 1—6 komůrek, vždy přirostlých, nepravidelně vejčitých, více méně 
klenutých, na povrchu lesklých.  Komůrky jsou spojeny krátkými hrdélky, a na straně, kde jsou 
přirostlé ku cizímu předmětu, nemají žádné stěny. 

Z korycanských vrstev vyobrazený a jako [rochammina irregularis Carp. mnou popsaný 
druh náleží ku Vitriwebbina tuberculata Sollas.!) Rovněž i Beissel?) vyobrazuje pod jménem Webbina 
rugosa D' Orb. mezi oddělením Per/orata (/) formu, která sem as náleží. 

Naleziště: Přemyšlany, zřídka. 


Rod: Nodosaria Lamarck 


Charakteristiku viz Brady L c: p. 488. a Perner | c. pag. 28. 


Nodosaria obligua Linné. 
Baba l. Obr."6: 


Naulilus oblizuus Linné. Syst. Naturae. Editio 12. p. 1163. fie. 281. 
Orthocera obligua Lamarck. Anim. sans vert. 1822. Vol. VII. p. 594. Nro. 4. 
Vodosaria (Dentalina) oblizua Parker 8 Jones. Ann. Mag. Nat. Hist. 1859. Vol. II. p. 482. 
» » » Brady. Challenger Report. Vol. IX. p. 514. PL LVIV. fig. 20.—22. 

Druh tento vyobrazil vlastně již r. 1742. Gualtieri ve svém spise Index Testaceologicus (T. 
XIX. fie. N.) ale od té doby z moderních badatelů pouze angličtí odborníci, pečlivě se vyhýbajíce 
tvoření nových druhů, zejména v této tak proměnlivé skupině, identifikovali s tím některé fossilní 
a recentní formy. Skořápka jeho jest mírně zahnutá, směrem ke spodu ponenáhlu se zúžující; někdy 
jest jen zcela nepatrně užší než nahoře. Válcovité neb elliptičné neb kulovité komůrky jsou mělkými 
záhyby neb švy odděleny a zdobeny velkým počtem jemných podélních žeber. Dolní komůrka někdy 
bývá opatřena ostnem; horní prodloužena jest v tupou špičku. 

Druh tento jest velmi proměnlivý a Brady, jenž uvádí 10 synonym, praví, že to daleko 
ještě není všechno. Uvádí tato synonyma: 
Nodosaria sulcata Nilsson (Reussem hojně z křídy české uváděná.. 


« elegans Roemer. 
1) Chapman. On the perforate Charakter of the genus Webbina ete. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. p. 102—105. Pl. VI 
*) Ig. Beissel. Foram. der Aachener Kreide. Abh. d. k. preuss. geolog. Landesanstalt. Neue Fnlge. Heft 3. 1891. p. 70 
T. XIIL fig. 40—42. Zajisté že tento badatel jen na základě průřezu, jež v tak hojné míře u jiných rodů činil, vřadil rod Webbina 


mezi Perforata. 


24 


Dentalina bifuvcata Reuss. 

Sleenstrupi Reuss. 

sulcala » 

daltica 

Miinstevi 

bifuvcata Čosta. 
Noďosaria mnlabilis 

siphuncnloidďes Čosta. 
Dentalina polyphragma Reuss. 

Velice pravdě podobno jest, že sem patří Nodos. eximia Karrer, podobná vyobrazenému 

exempláři zahnutostí skořápky a některé formy jurské vyobrazené Terguemem, Zwinelim a Kůblerem, 
Bornemanem a Schwagerem. 


v 


Naleziště: Stradouň, zřídka. 


Nodosaria hispida D' Orb. 
ADM Obr 31. 


D' Orbígny. Foram. foss. Vienne 1846. p. 35. PL I fe. 24., 25. 

Neugeboren. Verhandl. u. Mitth. siebenbure. Ver. f. Naturw. 1852. Je. III. p. 54. 
Parker, Jones and Brady. Ann. Mag. Nat. Hist. 1871. Ser. 4. Vol. VIII. p. 154. PL I 
Costa. Mem. „Xcc. Sci- Neapoli: 8903107 EI eo) 

Atti Accad. Pontoniana. Vol. VII (2.) 1856 p. 131. T. XI fis. 27.—40. 
Brady. Proc: Somerset. Arch. and. Nat: EistSoe72111865/6:1p32230B G9) 
Silvestri. Nodos. Foss. e Viv. d Italia 1872. p. 80. PL IX. fig. 207.—228. 

Brady. Challenger Report? Wol Bp: 007 ho2 6: 
Balkwill 8 Wright. Trans. R. Irish. Accad. XXVIII (Sci.) 1885. p. 343. Pl. XII fie. 31. 
Sherborn © Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1886. Vol. VI. p. 748. Pl. XIV. fe. 32. 


Skořápka složena z více komůrek kulovitých neb vejčitě elliptičných, seřaděných v rovné 


nh 


“ 


4 


va 
G1 


neb mírně zahnuté čáře, spojených více méně dlouhými krčky neb rourkami. Povrch komůrek pokryt 
jest hrbolky neb různě silnými ostny. Dle toho, jak blízko jsou komůrky k sobě připojeny, čili po- 
mocí rourek spojeny, dále zda-li je povrch jich pokryt hrbolky neb více méně hrubými ostny, chtěli 
někteří badatelé starší rozeznávati »druhy«; jest však známo, že u této formy i na jednom jedinci 
několik takových »druhů« lze někdy nalézti, nemluvě ani o mnoha přechodech, jež různé odrůdy 
mezi sebou vykazují. Dle náhledu anglických, v tom ohledu zkušených badatelů mají býti za syno- 
nyma považovány tyto druhy: 
INVoďosavia (Dentalina) lůvsuta D' Orbigny. 

aculeata D' Orbigny. 

Jtoscula 

conspuvcala Reuss. 

asperula Neugeboren. 

armala 

spinosa 

Naleziště: Semický kopec (velmi zřídka), Stradouň (hojně). Nejvíce rozšířena jest v březenských 

vrstvách, odkudž již Reussem pod jménem Dent. aculeata D' Orb. popsána byla. 


25 


x Nodosaria hispida D' Orb. var. agglutinans n. var. 


Mabaletobr 10-12. 


Zajímavá forma tato zevně se podobá na vlas malým exemplářům některé Haplostiche jsouc 
hrubými písečnými zrnky pokryta, při čemž tato kůra tvoří záhyby mezi komůrkami. eprve při 
silnějším zvětšení shledáme mezi jednotlivými zrnky sklovité hrbolky a někdy podaří se i nalézti 
exemplář, jehož poslední vápnitá sklovitá komůrka (obr. 10.) nejsouc pokryta korou písečnou prozradí 
ihned, že tu máme před sebou Nodosari.  Skořápka skládá se z nemnoha 3—-7 komůrek zevně 
válcovitých neb mírně vydutých, někdy nepravidelných, z nichž spodní má malý krátký a špičatý 
osten, a poslední náhle v krátkou špičku jest protažena © Učiníme-li si podélný tenký průřez 
(obr. 11.), tu spatříme, že vlastní komůrky jsou všechny pravidelně kulaté, a pokryty jsou silnými 
zahnutými tupě špičatými trny, čímž upomínají na Nod. hispida D' Orb. Tyto trny někde i vynikají 
na povrch skrz písčitou koru, kteráž je usazena na povrchu skořápky vápnité. Ačkoliv jsem ne- 
shledal, že by jednotlivá písečná zrnka byla zatmelena ve vápnitou hmotu vlastních komůrek, jako 
to na př. shledáváme u Textillara agolutinans atd., nýbrž vždy přesně jest znáti hranici, kam až 
sahají porovité stěny komůrek, přec nesmíme mysliti, že tu snad nahodile jsou písečná zrnka 
přilepena. Naopak, silnými zahnutými ostny z přídavné neporovité hmoty, jež nepřicházejí u Nod. 
hispida, přidržuje se celá vrstva písečná a nelze ji ani praním slabou kyselinou, ani nějak mecha- 
nickým spůsobem odstraniti s povrchu vápnité skořápky. Velikosť O3——14. mem. 

Jak dalece jest příbuzná s druhem Dentalina agolutinans Terg. et Berthel.!) jakož i s někte- 
rými jinými Nodosariemi (N. aspera, constricta etc.),ž) o nichž Reuss uváděje je z českého křídlo- 
vého útvaru (hlavně z teplických vrstev) praví, že povrch mají velmi drsný a z nichž N. constricta 
jest skutečná Haplostiche, nemohl jsem dosud. zjistiti. 


Naleziště: Ojediněle ve Lžovicích; hojněji ve Stradouňi. 


Nodosaria radicula Linné var. ambigua Neugeb. (non Costa). 


Tab. III. obr. 24. 


Noďosaria vaďicula Linné. Litteraturu typu toho viz Sherborn Index p. 231.—2932. 
» ambigua Neugeboren. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien Bd. XII. 1856. p. 71. T. I 
fie. 13.—16. 
Noďosaria vaďicula Lin. var. ambigua Neue. Brady. Challenger Rep. Vol. IX. 1884. p. 496. DI 
MB bo 3.4 d. 
Nodosaria vaďicula Lin. var. ambigua Neue. Sherborn © Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1889. p. 4806 
B er. "kO. 
Skořápka hladká obráceně kuželovitá, nejvýše 2 7 dlouhá, složená z 6—12 komůrek, hustě 
k sobě přitlačených, avšak neobjímavých, které jsou více méně eliptičně (v příčném směru) neb ku- 
lovitě vypuklé, dle toho, jak hustě komůrky k sobě přiléhají. Prvá komůrka kulovitá a rovněž tak 
i poslední, kteráž nikdy není ve špičku protažena, a má centralní ústí bez ozdob. Švy jsou vodo- 
rovné, ostré a hluboké; jen u komůrek, které nahodile zejména na spodní části skořápky bývají 
válcovité a nikoliv vyduté, jsou švy jako horizontalní rýhy vyznačeny. 


1)*Mém. Soc. géol. France. Vol. X. 1875. p. 26. PI. XIL 3 a, 4 
) Reuss. Verstein. d. bohm. Kreideformation. I. p. 26 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. > 


26 


S tímto druhem jsou příbuzny formy řaděné ku Nodosaria (Dentalina) annulata Rss., avšák 
rozeznají se dobře jednak nahromaděním komůrek (čímž se blíží ke Glandulinám), jednak poslední 
komůrkou protáhlou vždy ve špičku. Že jest nemožno var. ambioua Neue. jako samostatný druh 
uváděti, toho dokladem výkresy Bradyho (I. c. PI. LXI. fie. 28.—31.), kdež vidno, že se musí velfní 
proměnlivému starému druhu N. radicata podřaditi mnoho jiných forem jako synonyma. Brady 
uvádí následující: 

Nodosavria Geinitziana Neugeb. 
golandulinoiďes Neuceb. 
» inconstans Neuceb. 
Glandulina tennis Bornem. 
» majov 
Nodosaria Geiniézii Reuss. 
Reusst Neugeb. (pro parte). 
Beyrichů Neugeb. 
zncerta Neugeb. 
Kukóví Richter. 
Glandulina conica Terguem. 
Nodďosaria Ťonest Reuss. 
claviformis Terguem. 

Z tohoto seznamu jest též vidno, že činí přechod k rodu Glandulina, za který byla i někdy 

považována. 


Velmi zřídka v úlomcích u Lžovic (semické slíny). 


Nodosaria soluta Reuss. 


ADO D0) 


Reuss. Zeitschr. 'd. deút. seol5"Gess 18510605 o 20 
Bornemann., [bid. 1855. Vol Vll"p- 322- fie. 2 

Stache. Novara Exped. 1864..Vol. I p..203.1XXI nos 29. 

Reuss. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien 1865. Vol. XXV. p. 131. T. II. fie. 4.—8. 
Hantken. Mittheil. Jahrb. k. ungar. geol. Anstalt. Vol. IV. p. 29. T. II. fig. 2., 14. 

Jones. M. Microsc. Journ. Vol. XV. 1876. PL CXXVIIL ©. 2. (teste Sherborn). 

Brady. Challenger Report IX. p. 503. PL LXIIL fig. 13.—16.; var Pl. LXIV. ho. 28. 
Sherborn 8: Chapman. Journ. R. Micr. Soc. Vol. VI. 1886. p. 746. Pl. XIV. fie. 25., 26. 
Chapman. Ibid. 1893. Pl. VII. 26. 

Synonyma viz Brady Challenger Rep. 303. 

Druh tento vyznačuje se tím, že má všechny komůrky skoro stejně veliké, kulovité neb 
vejčité, silně vyduté, počtem až 11, nejčastěji 5—6; seřaděné jsou obyčejně v silně zahnuté čáře 
a odděleny záhyby hlubokými, ale ne ostrými. Velikost velmi různa 1—84 7%. Primordialní komůrka 
nejčastěji hrotem opatřena, leč známy jsou též typické exempláře bez hrotu. Tato okolnost (pří- 
tomnosť neb nepřítomnosť ostnu) a jiné velmi málo důležité, nahodilé detaily, zavdaly evropským 
kontinentalním badatelům příčinu ku tvoření nových »druhů«. Jakožto synonyma uvádí Brady 
tyto druhy: 


Dentalina oligosteoia Reuss. 

» Lilli Reuss. 

» golobifera Reuss. 

» globulifera Bornemann. 
Nodďosaria ovularis Costa. 
Dentalina ďistincta Reuss. 


» catenula — » 

» discrepans Reuss. 
Noďosaria (DD) grandis Reuss. 

» guttifera Parker © Jones. 


Vyobrazené formě velmi podobný výkres nalézá se u Parkera a Jonese (Descr. of Foram of the 
coast of Norway Pl. X. fie. 3.) jakožto Dentalina communis D' Orb. Reussův druh Nod. diserepans 
a Chapmanova varieta N. pulchella (vide Chapman 1. c. Pl. VII. fiv. 2 
od Nod. soluta, zahrnující velkou řadu Nodosarií. 


7., 28.) jsou rovněž varietami 
Naležiště: Lžovice, Dřínovský kopec, Semice. 
Nodosaria raphanus Linné. 
TPab. III. obr. 19. 


Nautilus vaphanus Linné Syst. Nat. ed. 10. (1758.) p. 711.; ed. 13. (Gmelin 1878.) 3372 (Plancus 
de conchyl. t. 1. fie. 6.) 
Nautilus vaphanus Wood. Index testaceolocicus 1825. p. 64. T. XHL fie. 24. 


» » Bowdich Elem. Conchyl. (1.) 1822 p. 17. T. II. fg. 9. 
Nodosaria vaphanus Jones © Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. XVI. 1860. Pl. XIX. fhig. 10. 
» » » » Philos. Trans. 1865. p. 340. Pl. XVI hg. 1. 
» » Brady. Proceed. Somerset. Arch. and. Nat. Hist. Soc. Vol. XIII. 1865/6 (1867 


p..222, Bb kino.. 

Nodosaria vaphanus Jones, Parker © Brady. Crag. Foram. Palaeont. Soc. Vol. XIX. 1866. p. 49. 
Zehol 4D 2223. 

Nodosaria raphanus Jones, Parker © Brady (Soldani). Ann. Mag. Nat. Hist. Vol. VIII. 1871 p. 156. 
Pl. IX. fig. 39. (Nod. scalaris D' Orb.) 

Nodosavria vaphanus Jones, Parker 8 Brady. Ibid. fig. 40. (= Nod. sulcata D' Orb., monstrosita). 


o 


» » Silvestri. Atti Accad. Gioenia. Sci. Nat. n. s. Vol. VII. 1872. p. 43. T. IV. ho. 67.—81. 
» » Tate «£ Blake. Yorkshire Lias. 1876. p. 456. Pl. XVIII. fie. 14, 14 a. 

» » Terrigi. Atti. Acc. Pont. Nuovi Lincei. Vol. XXXV. 1883. p. 172. T. II. hg. 5 
» » Brady. Report Challenger. Vol. IX. 1984. p. 512. PI. LXIV. hg. 6.—10. 

» » Balkwill © Wright. Trans. R. Irish. Accad. Vol. XXVII. 1885. p. 342. Pl 


XE 26. 

(Variety viz v Sherbornově indexu p. 233.) 

Skořápka složená z malého počtu (nejvýše 10) komůrek, jež rychle se rozšiřují. Embryonalní 
komůrka nenáhle vybíhá v osten, takže jest obráceně kuželovitá. Ostatní komůrky jsou málo vykle- 
nuté, mělkými vodorovnými záhyby od sebe oddělené. Poslední o něco větší komůrka vybíha v kratkou 
rourku, která nese ozdobné ústí, vroubené 4—8 zoubky Přes všechny komůrky táhne se Ó—10 žeber, 
tence křídlatých neb úzce lištnovitých, jež až k ústí na poslední komůrce pokračují 


ač je 
K V né 


28 
Tento všeobecně rozšířený druh má mnohé variety, jež popsány jako samostatné druhy; 
zejména Reussovy druhy, vyobrazené v Geinitz Elbthalgebirge II. Pl. XX. jistě sem náleží. Brady Chal- 
lenger Report IX. p. 512.—513. uvádí jakožto synonyma tohoto jak ve velikosti skořápky, tak 
i tvaru žeber nesmírně proměnlivého druhu, následující formy (staré spisovatele až do roku 1822. vyjímaje): 
Nodosaria scalavis D' Orbigny. 
vapa D' Orbigny. 
obscura Reuss. 
Bolli Reuss. 
propingna Costa. 
tuvoidula 
bactrouďes Reuss. 
lamělloso-costata Reuss. 
» prismatica Reuss. 
Některé z těchto forem jako Nod. obscura, prismatica, nepovažuje Chapman za synonyma 
od Nod. raphanus, nýbrž rozeznává je od ní 1 mezi sebou. 
Z ostatních variet nalezena v bělohorských vrstvách pouze: 


var. obligue-costata Silv. 
Tab 1M Ho; 22. 
Silvestr, At Accad. G10e8na Scčien NACE ol V187 2240 PR Mn Soon) 

Tuto varietu uvádí sice Sherborn ve svém Indexu jakožto var. od Nod. raphanus, ač spíše 
náleží k příbuznému Linnému druhu N. raphanistrum. (Literaturu viz Sherborn. 1. c. p. 232.) po- 
dobně jako k němu náleží Silvestriova var. coarctata.í) 

Vyznačuje se odrůda tato táhlejší skořápkou, přes niž spiralně táhnou se četnější vysedlejší 
žebra. — Naleziště: Zřídka u Bezděkova a Manderscheidu. 


Dentalina (Nodosaria) oligostegia Reuss. — Dentalina soluta Rss. (fide Brady). 


Tab: "TI obr-20. 


INeuss., Haidingers. Natunw. ZAbhandl US Zo neo 

Verstein, Is ps 274 Tab: ATR 10020 

in Geinitz Grundriss d. Versteiner. 1845—6. p. 662. T. XXIV. fi. 2. 
Costa Atti Acad- Ponton VIT18961pb ho: 

Reuss in Geinitz Palaeontogr. XX. 2. 1874 (Elbthalgeb.) p. 83. T, L fie. 15. 
Tate et Blake. Yorkshire Lias.18767p48 nh 2. 
Chapmann. Journ: Micr. Soc.1893p: D86 E25) 

Skořápka složena jest ze 2—5 komůrek válcovitých, vysokých, mělkými švy neb jen záhyby 
oddělených. Poměrná velikosť velice proměnliva, a zdá se, že mnohé druhy Dentalin Reussem z west- 
fálské křídy uvedených, které jen 3—5 komůrek čítají, jsou jen dospělejší stadia této formy. 

Brady uvádí tuto formu mezi synonymy Dentalina soluta Rss, a praví, že přítomnost nebo 
nepřítomnost ostnu, velikost komůrek mezi sebou, zakřivení a jiné podobné »zcela nevýznamné po- 
drobnosti daly základ ku rozeznávání velmi mnoha forem v synonymice uvedených«. Jelikož ale Brady 


1) V Sherbornovu Indexu část II, který, právě když práce tato ukončena byla, mě došel, jest v opravách p. 482. uvedeno, 


že odrůda tato náleží skutečně v druh N. raphanistrum. 


dáka! 


pe“ E ———— v... "0000 


20 


uvádí jméno D. oligostegia Rss pouze jednou mezi synonymy, takže by se mohlo mysliti, že pouze onen 
výkres formy popsané r. 1851 měl na mysli, a nikoliv ostatní, což by jinak asi podotkl, uvádíme zde tu 
formu zvlášť, jakož to činí i Chapman. Chapman identifikuje s ní pouze formu Nodos. simplex 
Silvestri. 

Naleziště: Stradouň; hojně. 

Nodosaria Zippei Reuss. 
2 obr 2mbab: KUL. obr. 20, 21, 23. 

Litteratura: 
Reuss. Verstein I. p. 25. Tat. VIII. 1—3. 
R. Jones. Lecture an the Geol. Hist. of Newbury 1854. p. 48. PL II. fie. 1, 1 a. 
Ercmotud. im Gebboh. Kreidel. II 1877. Archiv. VL p. 150. fg. 154. 

om. Atchiv V522 1889. p. 110. io. 156. 

Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. 3. Heft. p. 30. T. VI. fig.10—29, 
Chapmann. Gault Foram. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 593. Pl. IX. fie 


o 
o 


Synonyma: 
Noď. sepltemcostala 


Gelmtz MUharakteristik..p,, 69. I. XVIL. he. 19, 20. 
»  undecimcostata | 


5 


Skořápka dosahuje u tohoto druhu až 4 cz, avšak velmi zřídka pro svou křehkosť jest celá 

zachována. Jest rovná, neb mírně zahnutá, složená až ze 30 komůrek, které na horním konci 
skořápky jsou kulovité, ale na dolním konci záhyby jich, jimiž jsou odděleny, jsou tak nepatrné, že 
splývají prvé komůrky v válec.  Embryonalní komůrka mívá krátký osten a jest trochu větší než 
sousední. Přes veškeré komůrky táhne se 7—14 silně vysedlých, tenkých žeber. Počtu jich směrem 
od spodu přibývá, a sice tak, že se mezi 2 žebra nové žebro náhle vsune nebo jemná rýha mezi 
žebry přejde později ve vysedlou lištnu. 
Dle Reusse jsou k tomuto druhu příbuzny některé variety Dentalina Cuvieri D' Orb. z třetí- 
horní pánve vídeňské. Jak z popisu Reussova vysvítá, mohou se sem čítati i odrůdy s méně vy- 
vinutými žebry. D 'Orbigny-ův druh Nod. affinis (non Reuss!), jsou-li celé exempláře po ruce, dá se 
rozeznati od N. Zippei, avšak u jednotlivých úlomků komůrek se to provésti nedá. N. prismatica 
Rss. jest snad jen mladý exemplář N. Zippei, s málo vypuklými, trochu protáhlými komůrkami; 
Brady považuje ji ale za synonym Nod. radicula Linné. 


Dosti hojna v semických slínech (jen v úlomcích). 


Nodosaria costellata Rss. 
ab obr 9 +15:"Tab- II- 1obr18: 


Benss. Verstám I pao, 22. Tat. XII. ho. 18. 

Chapman. Gault For. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 590. PI. IX. fig. 3. 

Skořápka čárkovitá, směrem dolů súžující se v jemnou špičku, mírně zahnutá. Četné ko- 
můrky počtem až 20, jsou vejčité, pravidelně vypuklé, skoro o polovici delší než šířka jich; horni 
komůrky odděleny jsou hlubšími a ostřejšími záhyby než dolní, a poslední komůrka jest protáhla 
v krátkou excentricky položenou špičku. Přes komůrky horní v celé jich délce probíhá více (10—12 
rovných rýh, kdežto v dolní části pouze ve švech (záhybech) jsou rýhy ty patrné, a vypukla. čásť 
komůrek jest hladká. 


30 


S tímto druhem jistě totožny jsou Reussem později r. 1851 popsané druhy (nové) ze sep- 
tariového jílu z okolí Berlína'), o nichž se domníval vzhledem ku různosti geologického stáří lokality, 
že jsou rozdílné od křídových podobných druhů. Jsou to Dentalina Philippii, Dent. Buchi a Dent. 
obliguestriata (Rss, non Silvestri!, vyznačující se vesměs jemnými rýhami v záhybech mezi ko- 
můrkami. Ž té příčiny jsem náš druh uvedl podle zákona priority pod jménem Nod. costellata Rss. 
Chapmannův výkres zdá se náležeti ku blízko příbuznému druhu Nod. costulata Reuss (Viz Brady. 
Challenger Rep. p. 515. PL LXNI fie. 23—27), který má na spodní části komůrek rýhy, a spojující 
hrdélka bez ozdob, a velmi. dlouhá. 


Velikosť: 13—3 wem.. Naleziště: Velmi zřídka v semických slínech. 


(Marginulina?) Dentalina Folkestoniensis Chapm. var. cylindroides n. var. 


dězo, IU obe. 107 


Chapmann. Journ. Micr. Soc. 1894 p. 161. PL IV. fig. 16, 17. 

Skořápka jen v úlomcích zachovaná, zakřivená, složená až z 3 komůrek válcovitých, mírně 
vydutých, oddělených ostrými hlubokými švy, jež se táhnou šikmo ku směru zakřivené skořápky. 
Na každé komůrce 7—8 jemných, zakřivených, čárkovitých žeber, jež ve švech přestávají, a střídají 
se, takže následující žebro netvoří pokračování předcházejícího. Poslední komůrka jest jen nepatrně 
větší nebo stejně velká jako předcházející, a má ústí zdobené 8 hvězdovitě rozloženými lištnami. 

Typická forma popsaná Chapmannem má vyduté eliptické komůrky, oddělené vodorovnými 
záhyby (v textu mluví o hlubokých švech), s embryonalní komůrkou kulovitou, ostnem opatřenou, 
a poslední komůrka jest rovněž silně vydutá, velká a protažena v krátkou špičku. 

Mezi dosud popsanými Dentalinami (pokud v přístupné literatuře dalo se i s přispěním v té 
věci velmi obeznámeného přítele mého Sherborna) není znám žádný podobný tvar. Vzdáleně upomíná 
svými žebry na Nodos. proxima Silvestri (Nodos. Foss. Viv. d' Italia. 1872. p. 63. Pl. VL. fie. 138—147), 
ale tvar komůrek jest úplně rozdílný a i sám Brady (Challenger Rep. IX. p. 511.) doznává, že tato 
Silvestriova vždy 2komůrkatá forma s ostatními žádnými přechody spojena není. Jinak zase upomíná 
poněkud na D. hircicornua Schwager (Novara Exped. Geol. (2.) 1866. p. 230. T. VL ho. 64. 

Velikosť: 1:2 mm. 


Naleziště: Přemyšlany (velmi zřídka). 


Dentalina Scharbergeana Neuceb. 


bílo: 11,- ooz, 13, 22 


Neugeboren. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII. 1856. p. 87. T. IV. fig. 1—4. 

Skořápka jest hladká, bez ozdob, složená až ze 16 komůrek, které na spodu bývají zcela 
málo klenuté, nahoře ale vždy silně vyklenuté jsou. První komůrka bývá větší, jest kulovitá a má 
osten. Poslední komůrka prodloužena jest v dlouhý zobánek neb rourku, která na konci má kraje 
zpět ohnuté, takže se zdá, jakoby bylo ústí lemováno valem. Švy na spodním konci bývají jen jako 
tmavé, sklovitě lesklé čáry vyznačeny, u horních komůrek jsou hluboké a široké. 

Naleziště: Stradouň. zřídka. 


Ueber die fossilen Foraminiferen u. Entomostracen der Umgegend von Berlin. Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. 1851. 
Heft 1- Faf. III: 


l 


Dentalina consobrina |)' Orb. 


MAB ODL. 05. Lab. Ul. obr. 13. 15? 26.27. 


D' Orbigny Foram. foss. Vienne. 1846. p. 46. PL II. fig. 1—3. 
Bornemann. Zeitschr. deut. geol. Ges. Bd. VII. 1855. p. 323. T. XIII. fo. 1—4. 
Neugeboren. Denkschr. kais. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII. 1856. pace. 86. I 
Egger. Neues Jahrb. 1857. p. 306. T. XV. fig. 22—23. 


Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. Bd. XLVIII 1863—1864. p. 45. T. II. fo. 19—23. 


Hantken. Á magy kir. fóldt. int. évkonyve. Vol. IV. 1875—6. p. 25. T. III. fie. 3, 10. 
» Nitthei ea unoar. oeol (Anstalt. Bd. IV. 1875. (1881.) p. 30. T. III. fie. 3, 10- 
Terrigi. Atti. Ace. Pont. Nuovi Lincei. Vol. XXXIII. 1880. p. 180. T. I fi. 10. 
Brady. Challenger Report. Vol. IX. p. 501. PL LXII fc. 23, 24. 
Chapman. Gault Foraminif. Journ. Roy Micr. Soc. 1893. p. 588. Pl. VIII. fie. 


Skořápka protáhlá, hladká, bez ozdob,' sestávající až z 10 komůrek, které skoro všechny 


stejný průměr mají, avšak různě dlouhé jsou. Prvá komůrka jest tlustá, kulovitá, u starších exempláru 


špičkou opatřená. Ostatní komůrky jsou válcovité a čím dále tím více protáhlé, až poslední jest 
vejčitá a v tupou špičku protáhlá. Ústí jest kulaté, jednoduché. 

S tímto druhem stotožňují angličtí autoři (jmenovitě Chapman) mnoho torem, které jsou na 
spodním konci svém zakulaceny, a liší se dosti značně od D' Orbicgny-ova původního výkresu, takže 
by sem, mělo-li by se to důsledně prováděti, měli bychom velké množství širokých, krátkých forem 
podřaditi, které jako zvláštní druhy od Neugeborena, ([erguema, Bornemanna, Reusse, Karrera 
a Strache-ho popsány byly. Brady však uvádí jakožto synonyma pouze 6 druhů, které zcela jistě 
sem patří, totiž: 

Dent. cnimen Costa. 

» — Haiďingeri Neugeboren. 

» — Reussi » 

» — abbreviata » 

» © consobrina var. emaciata Reuss sp. 

» — praelonga Čosta. 
a podotýká, že Parkerem a Jonesem pod jménem D. consobrina (vyobrazená forma Philos. Trans. 
Vol. CLV. Pl. XVI. fig. 3) náleží as ku druhu Nodos. callomorpha Reuss.  Reussův druh Dent 
emaciata jest prý jen varieta od výše uvedeného; náhled to, se kterým souhlasiti ještě můžeme. 

K této varietě náležely by formy vyobrazené (obr. 13 a 15), vyznačující se nízkými komůr- 
kami, oddělené rovnými švy neb záhyby, kteréž i jinak od D'Orbigny-ova výkresu se značně lší, 
Neugeboren vyobrazuje pod jménem Dent. consobrina formu, jejíž komůrky mělkými záhyby 


a to jen v horní části skořápky, kdežto v dolejší části komůrky švy ostrými a hlubokými odděleny 


jsou; z toho patrno, že ve spůsobu oddělení komůrek od sebe veliká proměnlivost u tohoto druhu: 
vládne, a že Reussův druh jen varietou jest, (ovšem pokud o druzích u foraminifer možno mluvit. 
Že ale řada forem Dent. consobrina co nejúžeji spojena jest s řadou Nodos. filiformis. D' Orb, 
a Dent. communis, o tom nelze pochybovati, a pohled na vyobrazení Neugeborena a Bradyho poučí 
hned o nemožnosti ohraničení druhů u foraminifer a o správnosti náhledu, že u nich neexistují druhy 
v obyčejném slova smyslu, jakž se ho v zoologii u jiných skupin užívá. 


Sg, 


K téže varietě (emaciata Rss sp.) náleží basální konce vyobrazené na Tab. III. sub 26 a 27 


92 


Dentalina consobrina D'Orb. var Verneuili D"Ort. sp. 


TAB- obr 25. 


D' Orbigny. Foram. fossiles de Vienne. 1846. p. 48. PI II. ng. 7, 8. 

Bornemann. Zeitschr. d. deut. geol. Ges. Bd. VII 1855. p. 324. T. XIII. ng. S. 

Hantken. A. magy. kir. fóldt. int. évkonyve. Vol. IV. 1875. p. 26. T. III. © 
Mitth. aus d. Jahrb. k. ungar. geol. Anstalt. Bd. IV. 1875. (1881) p. 32- totéž. 

Terrigi. Atti Ace. Pont. Nuovi Lincei. XXXV; 1883. p. 179. T. II G9- 15, 

Skořápka tlustá, směrem dolů stejnoměrně ve špičku se stenčující. Komůrky četné (až 14) 
buď stejně vysoké jako jich šířka neb většinou širší, oddělené rovnými čárkovitými švy. Počínaje 
as 12. komůrkou skořápce ubývá tlouštky. Komůrku se zachovalým ústím nenašel jsem na žádném 
exempláři. 

Velikosť 1—3 0%. 

Druh tento v malých úlomcich lze jen s tíží rozeznati od basalních tvarů některých forem 
Dent. consobrina, které mají nevypuklé válcovité komůrky. Než ono stluštění skořápky v horní 
třetině a pak její pozvolné ubývání směrem k ústí, jež více badatelů nalezlo, podporují náhled, že 
jest to zvláštní druh. D' Orbigny-ův výkres představuje zahnutý exemplář, dolů rychleji se súžující, 
a s horní vydutou komůrkou ústní, takže by náležel ten druh do řady proměnlivého druhu Nodo- 
saria consobrina D' Orb. Exemplář námi vyobrazený úplně se shoduje s Bornemannovým výkresem. 

Naleziště: Manderscheid u Kounic; 2 exempláře. 


Nodosaria tenuicosta Reuss.? 
able 19: 
Reuss; Věrst: Ip.20 1 oo) 
Berthelin. Mém. Soc. géol. France. 1880. I p. 32. Pl. [| (XXIV). 18 a 6. 

Celkovým tvarem podobá se ku Nodosaria Zippei, má však na každé straně jen 4 žebra 
patrná; od Nod. prismatica liší se hlubokými záhyby komůrek mezi sebou. Reussův popis a výkres 
není tak zřetelný, by se surčitostí dalo rozhodnouti, zdali forma sub 19. vyobrazená skutečně k ní 
náleží. Žebra její jsou oblá, což poukazuje spíše na Nod. prismatica Oss. (Berthelinovo dílo bohužel 
není nám právě přístupno, by se aspoň dle jeho výkresu věc rozhodla.) 

Naleziště: Stradouň. 

Nodosaria monile v. Hagenov. 


Ab ODE 


v. Hagenov. Neues Jahrb. f. Min. 1842. p. 368. 
Reuss. (Geinitz) Grundriss d. Verstein. 1845.—6. p. 654. T. XXIV. ho. 7. 
Verstein. Bóhm. Kreidef. 1845.—6. I p. 27. T. VOL hs. 7. 
Alth. Haidingers Nat. Abhandl. III. 2. 1850. p. 269. T. XIII. fo. 28. 
Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. N. F. H. 3. 1891. p. 31. T. VL fs. 33540. 
Skořápka více méně zahnutá, složená z mnoha (až 16) kulovitých, neb trochu stlačených ko- 
můrek, které jen zvolna a nepatrně se rozšiřují. Odděleny jsou rovnými, širokými a hlubokými švy 
a bývají někdy na horním konci méně vypuklé než na dolním. Embryonalní komůrka bývá někdy 
větší a vždy jest opatřena ostnem. Ústí nenalezeno. 


Velikosť: 08—2 7472. — Naleziště: Stradouň. 


| 
| 


i o 


| 
| 
| 


Blíží se velice ku druhům D. olobifera Reuss!) a D. pomuligera Stache,“) které zcela dobře 
mohly by býti považovány za synonyma, kdyby Reussův a v. Hagenovův původní výkres byl 
zřetelnější. Příbuzna jest i ku druhu D. Scharbergeana Neugeb.,%) od jejíž typických exemplářů ku 
lovitostí dolních komůrek se liší; nicméně sám Neuceboren vyobrazuje tvary se silně vydutými dolními ko- 
můrkami, kteréž mají též rovné široké švy. Beissel l. c. považuje Neugeborenův druh D. olobuligera' 
za synonym a to vším právem. Dle Bradyho by spíše náležel ku Nod. soluta Rss. 

Naleziště: Stradouň, dosti hojně; velmi hojná v teplických vrstvách. 


Dentalina pauperata D' Orb. 
nahe obr 124. Tab: III. obr) 12. 


D' Orbigny. Foram. foss. Vienne. p. 46. PL. I fie. 57—58. 
Bornemann. Mikr. Fauna etc. Zeitschr. d. deut. geol. Ges. 1855. p. 324. Taf. XIII. fig. 7. 
Jones © Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. XVI. 1860. PI. XIX. fig. 22. 
Brady. Proceed. Somerset. Arch. and Nat. Hist. Soc. Vol. XIII. 1865/6. (1867) p. 224. PI. I. fig. 14 
Hantken. A magy. kir. fóldt. int. évkonyve. IV. 1875. (1876) p. 26. T. II. fig. 6. 
» Mittheil. a. d. Jahrb. ungar. geol. Anst. p. 31. (idem.) 
Tate © Blake. Jorkshire Lias. p. 458. Pl. XVIII fig. 23. 
Naniden Broeck- Ann. Soc. Belge. Micr. II. 1876. p. 97. PL. II. hg. 8, 9. 
» » Fonds de la mer. II. 

Perret cc: Pont. Nuovi Lincei.' Vol. XXXV. 1883. p. 178: T. II. jg. 14. 
Brady. Chall. Rep. Vol. IX. p. 500; textfig. 14 a, d, c. 
Sherborn © Chapmann. Journ. R. Micr. Soc. Vol. VI. 1886. p. 750. PI. XV. fig. 9. 
Chapman. Gault. Foram. ibid. Vol. 1893. p. 588. Pl. VIII fie. 32. 

Skořápka mírně zahnutá, tlustá, krátká, sestávající z nízkých komůrek, jichž délka a šířka 


později skoro stejny jsou. První komůrky jsou málo klenuté a jen mělkými záhyby neb nezřetelnými 
švy od sebe oddělené; pozdější komůrky jsou vypuklejší a hlubokými švy od sebe odděleny. Prvá, 
embryonalní komůrka jest velmi tlustá a opatřena bývá ostnem, právě jako u Dent. consobrina; rovněž 
tak utvářena jest poslední komůrka. 

Druh tento jest příbuzný a mnoha přechody zajisté co nejúžeji spojený s Dent. consobrina, 
Lorneiana a communis. K němu patří zajisté i málo odchylné Reussovy, Neugeborenovy a Schwa- 
gerovy (jurské) formy. Ostatně viz poznámky naše u druhů Dent. consobrina a Lorneiana, jakož 
1 Bradyho Challenger Report p. 500., kdež jako synonyma jsou uvedeny následující druhy: 
Dentalina inermis Czjek. 

» Terguemí D' Orb. 
» annulata Rss. 
» communis (pars). 

Tato posléze jmenovaná forma jest u Parkera Jonese a Bradyho (Monogr. Foram. Crao 
Pl. I fig. 15) vyobrazena. 

Naleziště: Přemyšlany; nezřídka. 

1) Reuss, Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XVIII. 1856. p. 223. T. I fig. 3. 


ž) Stache, Novara-Expedition. Geol. (1) 1864. p. 204. T. XXIL fig. 31 
S) Neugeboren. Denkschr. d. k. Ak. Wiss. Wien. XII. (2) 1856. p. 87. T. IV. fig. 1.—4 
b) Neugeboren. Denkscbr. d. k. Akad. Wiss. Wien. 1856. p. 17. T. IL fig. 10. 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 9 


Nodosaria prismatica Reuss. 


Tab 1©ObE 


Reuss. Sitzunosber. k. Akad. Wiss. Wien. 18607 Wo Bp: S80 no 
Reuss. Ibid. 1862. Vol. XLVI. p. 36. T I- e-7 (nikoliv 3: jakž chybné Ness masa) 
Chapman: Journ. Mice. Soc., 18932p194 

Skořápka zvolna a jen málo se rozšiřuje, a skládá se z nemnoha (až 10) komůrek, které 
jsou © něco širší než delší, málo vyklenuté, mělkými, povlovnými záhyby od sebe oddělené. Přes 
všechny nepřetržitě se táhne vždy jen 6 žeber, úzkých, na hřbetu oble vyklenutých, které na své 
basi nesplývají mezi sebou a vždy jsou rovné.  Velikosť 3 we (úlomky). | 

Druh tento blíží se celkovým tvarem obyčejnému druhu Nod. Zippei Rss. a vzácnějšímu 
druhu N. polygona Rss. Liší se od nich svými pravidelnými, přímými a počet 6 nepřesahujícími 
žebry. U nás jej známe jen v úlomcích, takže rozeznávání jeho od podobných druhů jest obtížné, 
anto charakteristická prvá a poslední komůrka scházejí. Dle Reussova popisu jsou si obě tyto ko- 
můrky velmi podobny, jsouce tupou, hladkou, slabě vytáhlou špičkou zakončeny. Brady považuje tento 
druh za synonyma proměnlivého druhu Nodos. raphanus Linné; s náhledem tímto však nemůžeme 
souhlasiti, anto původní vyobrazení druhu N. raphanus tak rozdílná jsou, že kdyby se skutečně ukázalo, 
že tento druh is příbuznými formami jest jen nepatrnou odrůdou, skutečně spojenou více přechody 
s ostatními »druhy«, tu více než polovina všech dosud popsaných druhů musila by se k tomu 
starému Linnéovu druhu přiděliti, čímž hlavní výhoda Linnéova binerního pojmenování, totiž možnost 
dorozuměti se o míněné formě, tím by se skoro úplně zmařila. 

Naleziště: Stradouň, (»na vartě«). 


Dentalina farcimen Soldaní. 


dizlo: IE obr 18. ao, JUN, ojbýr I, 


Orthoceras farcimen Soldani Testaceografia. Vol. I. (1791.). Tab. II. p. 98. Tab. 105. O. (= Nod. 
communis D' Orb.. 
Orthoceras farcímen Soldani Ibid. II. 1798. p. 35. Tab. 10 4—m. (= Nod. ovicula D' Orb.) 
Nodosavta farcimen Reuss. Bull. Acad. Roy. Belg. Vol. XV. 1863, p. 146. PL L fis. 18. 
čaxa Reuss. Denkschr. kais. Akad. Wiss. Wien. 1865. Vol. XXV. +p. 132.: Taf. IX: 
(chybně místo II.) fie. 2, 3. 
Nodosaria (Dentalina) farcímen Silvestri. Atti. Accad. Gioenia Sc. Nat. n. s. Vol. VII. 1872. 
D30 000229051 
Noďosaria  (Dentalina) favcimen 3 Borneman. Jahrb. d. preus, geol. Landesanst. 1885 (1886) 
pa2920 202 
Noďosaria (Dentalina) farcimen Brady. Report Challenger. Vol. IX. p. 498. Pl. LXII. fie. 17, 18; 
textfiog. 13 a, d, c. (pao. 499.) 
/Voďosaria (Dentalina) farcimen Howchin. Journ. Micr. Soc. 1888. p. 543. Pl. IX. fig. 21 a, d. 
Chapman. Gault For. Trans. R. Micr. Soc. 1893. p. 587. Pl. VIII. ú©. 25. 
Skořápka zahnutá, hladká, složená z více, až 15 komůrek, vejčitých, silně vyklenutých, 
oddělených hlubokými avšak ne ostrými záhyby, které šikmo probíhají. Spodní komůrky nebývají 
tak silně klenuté jako vrchní, a bývají blíže k sobě nahromaděny, tak že na spodním konci zcela 
jiný vzhled mívají. Tato okolnosť právě jest příčinou, že při velké křehkosti skořápky u tohoto 


35 

druhu, nesnadno s určitostí konstatovati se dá její vyskytování se v české křídě. D' Orbignyův druh 
D. communis i se všemi odrůdami, popsanými Reussem jako samostatné druhy, nejspíše jest pouze 
synonym této formy. Zcela podobnou recentní formu vyobrazuje aspoň Parker a Jones (Description 
of Foraminifera of the coast of Norway. PL X. fig. 3.) jako Dentalina communis I Orb. (1), což 
snad jest omyl. Bradym (I. c.) vyobrazené formy nejsou, jak sám podotýká, typické; poučné jsou 
však jeho 3 dřevoryty na str. 499, kteréž jeví s vyobrazeným exemplářem velkou podobnost. Při 
velké proměnlivosti tohoto prastarého typu není divu, že počet synonym dosahuje 16. Ježto mezi 
nimi mnohé jsou formy, uváděné z české křídy, uvádíme je tuto: 
Nodosarta dentalina Lamck. 

» (D) communis D' Orb. autorum (p. p.) 
Dentalina nodosa D' Orb. 


» linearis Roemer. 

» leoumen Reuss. (!) (Pouze forma vyobrazená v Haidinger s Naturw, Abh.IV. p.26. T.II. ie 14 
» noďosa Costa. 

» subnodosa Verguem 
» laxa Reuss. 

» praegnans Reuss. 

» Jusiformas. Giimbel. 
» línearis Giimbel. 

» glandifera Giimbel. 
» Reitzi Hantken. 

» jurensis Terguem. 
» peracuta Reuss. 


Frondiculavria cernua Berthelin. 


Brady poukázav na to, že od tohoto typu vlastně nedá se řada Dent. communis DD Orb. 
odděliti, pouze z praktických důvodů připouští, že při zařadění odrůd Nodosarií v podřaděné 
skupiny, konají dobré služby rozeznávací znaky, jako: směr přehrádek (sept, švů) zdali jsou rovné či 
šikmé, a proto užívá výrazu Dent. communis jen pro jistou skupinu typu D. farcimen, 


Naleziště: Dosti zřídka v semických slínech. 


Dentalina legumen Reuss. (—= communis D' Orb.). 


MAD or 


Reuss. Verstein. I. p. 28. T. XIII. fo. 23, 24. 
zadne“ Natúrw. Abh. IV. 1851. p. 26. T. [ hg. 14. 
» © Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. Vol. XL. 1860. p. 187. T. III. hg. 5 
» © (Geinitz Elbth.) Palaeontogr. XX. 1874. p. 88. PL XX. fig. 22. 
Chapman Uransact. Roy. Micr, Soc. 1893. p. 589. PL VIIL fúg. 37. 
Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. H. 3. p. 32. T. VL hg. 41—065. 

Skořápka velmi úzká, skoro čárkovitá, táhlá, až 3 4% dlouhá, slabě zahnutá, poněkud stla- 
čená, zcela nepatrně se dolů súžující, složená z 6—8 dlouze vejčitých komůrek, jež jsou odděleny 
šikmými nebo skoro vodorovnými ostrými švy.  Embryonalní komůrka jest kratka, zašpičatělá; po- 
slední komůrka jest protáhlá v tupou špičku. 


36 


Většina exemplářů má zvláštní matný lesk, a skořápka jest bílá, velmi zřídka sklovitá; oby- 
čejně vzhled jest porcelanovitý jako u Miliolid. Brady uvádí tento druh (ale jen Reussovo vyobrazení 
ve Verst. I p. 28. T. XIII. fig. 23, 241) jako synonym (!) Dent. communis (Challenger. Rep. IX. 
p. 504.) mezi ostatními 16 formami za různé druhy popsanými. Nám se zdá býti odvážným tak 
daleko zajíti, sice jinak by se veškeré hladké Dentaliny daly shrnouti v 5 řad, totiž: Dentalina 


communis D' Orb., D. raphanus, farcimen, pauperata a filiformis. Chapman vede si v té příčině 
mnohem mírněji. Celkem uvádí Brady jako synonyma D. communis tyto formy: 


Noďosaria (D.) legumen Reuss. 


» dadensis D' Orb. 
» Jevstiiana CČzjzek. 
» flaneri Neugeb. 


Ordtonvana Neugeb. 

» subavcnata Willhamson. 
torta Terguem. 
velusta » 

» intermedia Reuss. 
communis Reuss p. p. 

» dejlexa Reuss. 
inovnala » 

Boetcheri » 
Neugeborení Schwacer. 
» Z7a Cilescens » 
PDentalina tntorta Terguem. 
dudďensis Hantken. 

K tomu pak dodává Brady (I c. 505), že by tato dlouhá řada synonym ještě více mohla 
býti rozšířena, aniž by se porušily morfologické hranice této přiměřeně omezené skupiny variet! 
Beissel (L c.) vyobrazuje velké množství variet a přechodů, z nichž mnohé spíše náležejí k řadě 
Dentalina pauperata D' Orb. 


Naleziště: Dřínovský kopec, Semice, Přemyšlany, Manderscheid (většinou jen úlomky jsou hojné). 


Nodosaria pungens Reuss. 


abřlskt INE o)bý7, 2 


Reuss. Dekschr. k. Akad. Wiss. Wien. Vol. XXV. 1865. ps S51 ao 
Zettschr.„d. deut. geol. (Ges; Ba Soon on 
Hantken. Magyar Fóldt. Tars. Munkálatai. IV. 1868. p. 88. T. L fe. 17. 


Skořápka více méně zahnutá, nepatrně neb skoro nic se nerozšiřující, ukončená kulovitou 


o 
5 


embryonalní komůrkou, složená z mnoho nízkých komůrek pouhými mělkými záhyby oddělených, 
přes které se táhne více (6—10) tenkých žeber, jež ale nepokračují přes záhyby komůrek (aspoň 
ne v horní části). Beissel (I. c. T. VII) vyobrazuje mezi některými varietami druhů Dentalina 
propingua Beissel a Dent. acuta D' Orb. formy, které se velice blíží Reussovu druhu, a mimo to 


* 


1 D' Orbignyovu druhu D. affinis. 


Naleziště: Stradouň; velmi zřídka. 


97 


Nodosaria acicula Reuss. 


Tab. III."obr. 29. 


Reuss (Geinitz). Palaeontographica XX. (2) 1874. p. 82. T. XX. fo. 10. 


Skořápka našeho exempláře jest neobyčejně malá (03 72), nicméně úplně odpovídá Reussovu 
výkresu a popisu. Složena je z 5 válcovitých, nestejně vysokých komůrek, z nichž poslední a em 


bryonalní končí špičatě. Svy jsou rovné, mělké. 
Naleziště: Stradouň (zřídka). 


Dentalina Lorneiana D' Orb. 


ab. III. obr. 6-—9. 


D? Orbieny. Mém. Soc. geol. Fr. Vol. IV. 1840. p. 14. Pl I. fig. 8, 9. 

Reuss. Verstmk (pae. .24. L VL- ie. 5. 

Beissel. Abh. d. k. preuss. geolog. Landesanst. N. F. Heft. 3. 1891. p. 34. T. VIL fie. 1—9. 
Chapman. Gault. Foram. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 588. Pl. VIII. fig. 30, 31. 

Skořápka nejvýše 4 7474 dlouhá, velmi slabě zahnutá, pomalu a jen nepatrně se rozšiřující; 
komůrky nečetné (5—9), většinou delší než širší, oddělené od sebe hlubokými švy. Poslední komůrka 
skoro dvakráte tak velká jako předchozí, vejčitá a prodloužená v tupou špičku. (Reuss, D' Orbigny.. 

Vzdor dobrému výkresu D' Orbigny-ovu, jakož i jeho obšírnému popisu, identifikují s tímto 
druhem angličtí autoři množství druhů, jichž skořápka složena jest z komůrek právě tak širokých 
jako dlouhých, které se velice blíží ku typu Dentalina communis, a věru pak nelze je s jistotou 
rozeznávati od variet řaděných též ku Dent. consobrina a pauperata. 

Zdá se nám, že tu panuje velká libovůle v identifikaci forem, neboť je-li Dent. Lorneiana 
tak proměnlivý druh jako Dent. consobrina, takže všechny formy k nim řaděné skutečně jsou jen 
varietami nenáhlými přechody spojenými, tož pak všechny jiné druhy, jim převelice podobné, měly 
by se stáhnouti v jeden typ ať ten či onen.  Rozeznávati však Reussovy »druhy« od velmi po- 
dobných D' Orbignyových »druhů« při té elastičnosti pojmu »druh« u foraminifer zdá se nám býti 
nekonseguentností. Stačíť pouhý pohled na Neugeborenovy neb Reussovy výkresy Dentalin křídových 
a tercierních a srovnání jich s určováním anglických autorů, by ta nápadná nesrovnalost v náhledech 
jasně vynikla. Rovněž tak i Bornemanovy, Schwagerovy a Terguemovy Dentaliny z útvaru jurského, 

| jichž jest přes 30 popsáno jakožto samostatné »druhy« (většinou nové), dají se, sledujeme-li náhledy 
anglických autorů á provádíme-li je konseguentně, v 6 nebo dokonce ve 3 »druhy« snadno 
stáhnouti. Následkem této neustálenosti má ovšem číslo udávající počet druhů v jisté vrstvě, jakož 
i srovnání »bohatství na druhy« velmi problematickou cenu. Obr. č. 8. upomíná velice také na 
Nod. filiformis D' Orb. (viz Brady. Challenger. p. 500. Pl. LXIII fie. 31). 
Naleziště: Bezděkov u Roudnice, Přemyšlany, Dřínov. 


Dentalina Roemeri Neugeboren. 


bab. EI, obr. 16, 28% 


Neugeboren. Denksch. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII. 1856. p. 82. Taf. II. ig. 13—17. 
Brady. Challenger Report Vol. IX. p. 505. Pl. LXIII. he. 1. 

Skořápka rychle se rozšiřuje k ústí, jest slabě zahnutá neb rovná, a složena jest až z 10 
komůrek, jež jsou zcela nepatrně vyduté, a ostrými švy oddělené. Švy tyto probíhají šikmo, ale 


38 


po stranách se nezahýbají s-ovitě jako u příbuzných druhů D. Haueri, Neugeb. a j. Ústí prosté, 
postranní, Na rozdíl od typické formy, vyobrazené sub 28, uvádíme též novou, značně odchylnou varietu. 
U exempláře vyobrazeného jako obr. 16. švy dolních komůrek jsou skoro vodorovné; nepatrná 
velikosť exemplářů (1 7) též jest nápadna. Další, dosud u velmi málo Dentalin pozorovaný zjev 
tu jest ten, že ač skořápka rovná jest, přec švy na spodu vodorovné jsou, a rychle se vzrůstem 
komůrek se stávají šikmými. Poslední komůrka jest menší předcházející, a jest v krátkou špičku prodloužena, 
takže celá skořápka jest podoby kyjovité, odkudž nazýváme tuto odrůdu clavuliformis Brady uvádí 
jako synonym druh D. nana Reuss. (Sitz. Akad. Wiss. Wien. 1862. p. 39. T. II fie. 10, 18)); 
taktéž i Chapmann Reussem a též Berthelinem vyobrazenou tuto formu pokládá za týž druh. 
Naleziště: Zřídka v Přemyšlanech. 


: Rod: Frondicularia Defr. 
| Charakteristiku viz Brady, ciip99SMaPerner břempac 2 


Frondicularia lanceola Reuss. 
atělo: JUN- (Ob ze 


Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. 1860. Bd. XL. p. 198. T. V. fs. 1. 
Chapman.. Journ. Roy. Micr.Soc. 18947 P/E 1015 

Skořápka úzká, silně protahlá, nejvýše 23 0% dlouhá a 023 2% široká, nahoře krátce 
zašpičatělá, směrem dolů se velmi ponenáhlu súžující a končící ostrou špičkou. Embryonalní komůrka 
dlouze elliptičná, opatřená ve středu střechovitým žebrem, na pokrajích ovroubena lištnou, jako 
ostatní komůrky, která dole tvoří hrot. Ostatní komůrky ostroúhlé (609), oddělené rovnými lištnami: 
(na vyobrazeném exempláři). 

Naše exempláře z bělohorských vrstev uchylují se od Reussova výkresu a popisu pouze tím, že 
komůrky jich nejeví žádné podélné rýhování nebo žebra, což se dá dobře vysvětliti tím, že skořápka 
byla zmítáním v písku odřena. Proto též vystupují příčky jako žebra, kdežto u Reussových a Chap- 
manových exemplářů komůrky jsouce vysedlé, vyklenuté, pouze švy (záhyby) jsou odděleny od sebe. 

Zřídka v semických slínech u Přemyšlan. 


Frondicularia Dechení Reuss. 
; MaAb MNO DAD ODO, 


Reuss. Sitzunosber. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. VO AANLVÉ he DZ 

Skořápka tlustá a krátká, z málo, nejvýše D3 komůrek složená, po celé své délce 
skoro stejně široká, takže okraje její skoro rovnoběžny jsou. Pokraje skořápky vroubeny jsou 
širokou lištnou. Prvá komůrka jest velká, opatřená 2 poloměsíčitými lištnami, mezi nimiž někdy 
1 třetí jemná rovná bývá umístěna; dole vybíhá v tupý hrot. Žebra, která naznačují příčky ko- 
můrkové, směřují k sobě v ostrém úhlu, avšak nedotýkají se vespolek, nýbrž tvoří krátkou rýhu 
mezi svými sblíženými konci.. Reuss v popisu mluví o 4—10 jemných podélných lištnách, které 
prý se táhnou mezi žebry; na svých exemplárech jsem je nepozoroval dosud. 

Tlustou lištnou, lemující veškeré komůrky, a rovnými okraji skořápky liší se tento druh od 
našeho korycanského druhu Fr. parallela Per., a incerta Per. 


Velikosť 03—12 7. Naleziště: Přemyšlany. 


39 


Frondicularia lanceolata Perner. 


Dobra z. Lab. LV. LODI., 


Frondiculavia lanceolata Perner. Foram. Česk. Cenomanu. Palaeont. Bohem. 1. p. 35. Tab. VII fie. 12 a, 4 

S tímto druhem stotožňuji vyobrazenou formu, která se jen větší embryonalní komurkou 
jakož i širší poslední komůrkou liší od původně vyobrazené formy. Jinak náležejí obě formy do řady 
Frondic. Archiacina D' Orb.; vzdor tomu že mnozí badatelé k ní staví formy od D' Orbigny-ova 


/ 


původního a v té věci přec rozhodujícího výkresu úplně se lišící, nemohli jsme naši formu podřaditi 
pod Frond. Archiacina, anto schází jí charakteristický znak, totiž žebra naznačující rozhraní komůrek 
se nespojují vespolek a netáhnou se ve střední čáře dále. 
Od velmi podobného korycanského druhu Frond. parallela Perner liší se stejnou šířkou sko- 
řápky a svými neúplně stýkavými žebry, a od Frond. incerta Per. ostroúhlými komůrkami; nicméně 
© obě poslední formy jsou si velice příbuzné a teprve hojnější material dospělých forem rozhodne, 
nejsou-li to nahodilé odchylky téhož druhu Frond. lanceolata P. 

K témuž druhu čítáme i mladou formu (Tab. III. obr. 2.), jedinkráte jen nalezenou u Přemyšlan, 
jež se vyznačuje rychlým rozšířením posledních komůrek, ale jejíž začáteční komůrky úklonem 
zcela se podobají výše uvedenému druhu. Pokraj celé skořápky jest však lemován souvislou 
plochou obrubou, jež jen zcela nepatrnými záhyby naznačuje rozhraní komůrek, a oddělující je žebra 
jsou zřejmě nestýkavá. Z té příčiny (nehledě ku jinak vytvářené embryonalní komůrce) nazveme 
tuto novou varietu »limbata« n. var. 


Frondicularia bohemica Perner. 


maba obr. 105 16. Tabs. Vs.0bt3 S: 


Perner. Foram. Česk. Cenomanu. Palaeontogr. Bohemiae. 1. p 33. Tab. VII. obr. 4. (Tamtéž 
viz popis.) 

Velice ozdobný tento druh nalezl jsem v několika exemplářích v bělohorských vrstvách 
u Přemyšlan a v lounských koulích (malnické vrstvy). Vůči exemplářům korycanským liší se jen 
zcela nepatrně hustšími a jemnějšími žebry. Našemu druhu se podobá (pokud lze tak souditi 
z chatrného Reussova výkresu (Verst. I. p. 30. T. VII. fig. 24.) Frond. apiculata. Avšak Reuss 


, 


později opravuje (jako tak u více druhů činí) svůj prvý výkres jakožto nesprávný, a vyobrazuje ve 


; 

: svém pojednání o foraminiferách z westfálského křídového útvaru (Sitzungsber. Akad. Wiss. Bd. XL. 
i 1860. p. 48. T. V. fie. 2.) pod jménem Fr. apiculata Rss. zcela jinou věc, která jak konturou, tak 
| i popisem s dřívějším výkresem nesouhlasí, a náleží bez pochyby ku Frond. Archiacina D"Osb. 
Forma znázorněná výkresem č. 10., ač má povrch otřený tak, že místo záhybů (švů 
; příčky komůrek jako zdánlivá žebra prosvítají, ukazuje nám tvar embryonalní komůrky, dosud ne- 
známý, opatřený 3 lištnami a krátkým hrotem. 

Naleziště: Manderscheidt u Kounic; též přichází v malnických vrstvách v horizontu loun- 
E. ských koulí. 


Frondicularia Fritschi Perner. 
Tab VĚ nobr 3-15. 


Fernee deep 32, V- VI. fo. 1. a—ec: 
Tato zajímavá, již z korycanských vrstev známá forma jeví v bělohorských vrstvách některé 
úchylky od typů, jež jsme I. c. vyobrazili. Střední 2 lištny stávají se jmenovitě nahoře u dospělých 


MM i > “ > = 


40 


exemplářů přetržité, jinak zachovávajíce tvar a velikosť, jakou shledáváme u korycanských exemplářů; 
v tomto případě však nebývá skořápka tak silně střechovitě vyklenuta. Mezi těmito formami přichází, 
řídčeji, odrůda, jež má ony 2 lištny střední souvislé, avšak mezi švy komůrek nejsou žádná 
žebra vyvinuta, nýbrž tyto mezery jsou hladké, bez ozdob, a zato švy nesou jemné, čárkovité, šikmo 
k sobě kladené lištničky neb rýhy, tak že se švy zdají přerušovány. Této odrůdě, vždy v téže 
podobě se vyskytující, dáváme jméno var. zmťerrupta n. var. (T. IV. fe. 15.). 

Vytknouti dále sluší, že u toho druhu v bělohorských vrstvách komůrky směrem dolů pone- 
náhlu se zmenšují, a embryonalní komůrka značně velká jest. Mladá forma, vyobrazená na Tab. IV. 
obr. 13., jest tím pozoruhodna, že se na vlas podobá Reussovu výkresu (dle jeho vlastního doznání 
ale špatnému a nesprávnému) druhu Frond. canaliculata (Rss. Verst. p. 30. T. VIII. hg. 20., 21., z teplických 
a březenských vrstev). Avšak jednak popis Reussův se neshoduje s výkresem, a neudává význačné 
znaky, jednak pak později Reuss (Foramin. d. westphál. Kreideformation. Sitzungsber. Akad. Wiss. 
Wien. Bd. XL. 1860. p. 194. T. VI. fi©. 1.) opravil svůj výkres tou měrou, že se ani dost málo 
jeho původnímu nepodobá, tak že se skoro zdá, že později měl před sebou jinou formu než r. 1845. 
Než buď si ta věc jakkoliv, námi vyobrazená forma (fig. 13.) náleží nepochybně ku Fr. Fritschi, od 
níž se liší jen nedostatkem žeber na komůrkách a ohraničením komůrek až ku lemu skořápky po- 
mocí rovných lištů, jež náhle, beze všeho zahnutí v lemu skořápky končí. Taktéž hluboká, zřetelná 
brázda střední na embryonalní komůrce rozšiřuje se vejčitě, což u jiných forem nebývá. Z té příčiny, 
že se tato forma podobá Reussovu výkresu, zovu ji fseudďocanalicnlata n. var. 

Naleziště: Kutná Hora, Přemyšlany. 


Frondicularia angusta Nilsson. 


Tabs TV 10b ab V oDr 40815 


Planulavria angusta. Nilsson. Petref. Suecan. form. cret. 1827. p. 11. T. 9. fig. 22. 
Geinitz:: Charakte 300 os 

Frondicularia angustata. Roemer (errore typi). Verst. d. norddeut. Kreidegeb. p. 26. 

angústa. euss: Verst: M5293 45 

» Geinitz. Elbthalgeb. Palaeontogr. Vol. p.91. (tuto viziostatní citáty bez výkresů). 

» Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. 1860. p. 196. T. IV. fig. 5. 
Frič. Bělohorské vrstvy. Archiv pro přírod. výzk. Čech. Sv. IV. Nro 1. 93. 
» > Beissel Abh..d. k. preuss? geol. Landesanst. NS E- Eleit 3 S9omhe 

de VIT 0, 133 


Tento druh, ač jest ze křídových foraminifer jedním z nejdéle známých, a všude jest roz- 


© 
© 


U 
l 
l 


šířen, přec správně byl pouze jedenkráte vykreslen Reussem r. 1860. dle exempláře pocházejícího 
z westfálské křídy. Skořápka jest dlouze kopinatá, největší šířky 1:4 0% dosahuje až za horní 
třetinou své délky; uprostřed je silně stluštělá a ku krajím střechovitě sbíhavá. Délka skřápky dosahuje 
až One, počet komůrek až 30. Tyto jsou velmi nízké, a jsou odděleny velice hlubokými brázdami, 
tak že komůrky samy jako ploché, široké, střechovitě skloněné lištny z povrchu skořápky vystupují. 
Uprostřed táhne se hluboká brázda, která směrem ku embryonalní komůrce stává se užší a nezře- 
telnější. Mimo to jest rozbrázděn povrch komůrek četnými mělkými rýhami, které na některém 
místě bývají četnější, na jiném opět skoro mizí neb jen ojediněle vystupují. Tyto rýhy se však ne- 
táhnou přes švy, Jimiž komůrky od sebe jsou odděleny. Embryonalní komůrka jest velmi malá, 
kulovitá, opatřená 3 podélnými žebry a krátkým ostnem. 


—Ě, 


41 


Typická forma, jak ji vyobrazil Reuss (Sitzungsb. Ak. Wiss. 1860. T. IV. fie. 5), přichází 
v korycanských a bělohorských vrstvách velmi zřídka; hojnější jsou variety bez žeber mezi švy, 
aneb takové, u nichž se rýhy táhnou přes komůrky a jich švy; ostatně Reussův popis nikterak ne- 
přiléhá k citovanému vyobrazení. Největší počet exemplářů, které obyčejně se za Frond. angusta 
považují, má místo hlubokých širokých švů vysedlé žebry, takže povrch komůrek jest níže než těchto 
žeber; jsou bez ozdob, jinak ale celkový tvar skořápky odpovídá výkresu Reussovu. Proto zoveme 
tuto odrůdu, vyobr. na tab. V. obr. 7. var. o/adra. Některé odrůdy, které mají žebra táhnoucí se 
jen přes komůrky a mají hluboké švy, činí přechod ku druhu Fr. Fritschi Per. Podobné odrůdy 
také vyobrazuje Beissel (I. c.). 

Bohužel, že způsob reprodukce Beisselových kreseb (fotolithografie z tužkových výkresů) ne- 
poskytuje možnosť, by detaily patrny byly. Beissel, velmi svědomitý pracovník, jenž od jednoho 
druhu vždy na sta exemplářů nejen k disposici měl, ale je i prostudoval a z nich přečetné průřezy 
zhotovil, měl příležitost různé přechody studovati, a proto není divu, že pod jménem Fr. angusta 
uvádí jako synonyma tyto 2 druhy od jiných autorů jako různé rozeznávané: 

Frondiculavria Verneniliana D' Orb. 
» anoustissima. Ss. 

Co se týče posléze jmenovaného druhu, tu souhlasíme s Beisselem; ale Fr. Verneuili po- 
važujeme již za příliš odchylnou formu; nejvýše možno ji míti za dobrou varietu, činící přechod 
ku naší varietě olabra.!) 

Naleziště: Ojediněle ve všech polohách bělohorských vrstev; nejhojněji přichází v teplických 
vrstvách. 

Frondicularia mucronata Rss. . 


Tab. IV. obr. 4. 
Hiteratura.: 


Reuss. Verstein. I. pag. 31. Tab. 13. fig. 43, 44. 
Geinitz. Elbthalgceb. II. p. 96. T. II. 21. fie. 14—16. 
I tato forma jeví v obrysu velkou proměnlivost podobně jako Frond. inversa Rss. Skořapka 


| sestává z 3—9 nízkých komůrek ostroúhlých, jež mělkými brázdami odděleny jsou. Podoby jest 


srdčitě-vejčité, více méně protáhlé, nahoře špičatá, dole oblá a velmi tenká. Embryonalní komůrka 
jest úzce kopinatá, neb čárkovitá, vydutá, a vybíhá v dlouhý ostrý trn. Mladé formy často bývají 
velice protáhlé, ale tu čárkovitá embryonalní komůrka nevyniká na ven jako u jiných podobných 
druhů. Od Frond. inversa, jíž se (zvláště mladším exemplářům) podobá, rozezná se tím, že komůrky 
ve svém průběhu dolů jen málo se súžují, a v dolní třetině skořápka největší šířku má, kdežto 
u Frond. inversa, buď v polovině neb v hořejší třetině skořápky. 

Zřídka v semických slínech.  Hojněji přichází ve vyšších křídových vrstvách. 


Frondicularia Sherborní n. sp. 
bab. IV..obr. 9 


Skořápka jen v úlomcích zachovalá, podlouhle kopinatá, až 3 2. dlouhá, složená až ze 12 

komůrek, oddělených od sebe mělkými záhyby, na jichž spodu prosvítají příčky jako lištnovité 

1) O tom jsem se přesvědčil v berlínském zemském geologickém ústavu, kde uloženy jsou originaly k Beisselově práci 

které zasluhovaly by důkladného nového probrání, zejména co se týče jemné struktury mnoha v tom ohledu méně prozkoumaných 

rodů. Dílo Beisselovo utrpělo na zřetelnosti jednak nešťastně volenou reprodukcí a jednak nemožností tenkráte získati sílu, která by 

měla trpělivosť po nutném dlouhém připravném studium drahocenný material ten úplně využitkovati (Dilo Beisselovo bylo vydáno 
Holzapfelem, neukončené v rukopisu !). 


Jar Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 6 


42 


obruby. Pokraj skořápky opatřen jest mělkými lemovanými záhyby komůrek. Přes komůrky i přes 
záhyby táhne se množství poněkud zprohýbaných, velmi jemných rýh, čímž se liší tento druh od 
příbuzného druhu Frondic. angustissima Reuss.!) Četností rýh, jakož i lemovanými záhyby skořápky 
nelze jej též stotožnovati jakožto dospělou formu od Frond. tricuspis. Reuss.?) Ozdobnou formu tuto 
jmenuji dle přítele Sherborna, jenž velké zásluhy o zdar této publikace má. 

Naleziště: Přemyšlany (zřídka). 


Frondicularia Gaultina Reuss. 


ab IV obe S35 Ilex ME Koleje dl 


Reuss. Sitzunosb. d. kais. Ak. Wiss. Wien. 1860. Vol. XL. p. 194. Tab. V. fe. 5. 
Burrows. Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 558. Pl. X. fig. 
Chapman. Journal R. Micr. Soc. 1894. p. 155. PL III. fis. 7. 

Skořápka podoby protáhlého kosočtverce, listovitá, složená až z 8 komůrek, oddělených pouze 
švy (nikoliv žebry). Tyto se sbíhají pod úhlem as 35", probíhají rovně, neb jen zcela málo zahnutě. 
Záhyby mezi komůrkami po stranách skořápky velmi nepatrné, mělké. Ozdoby na skořápce žádné. 

Vyobrazený exemplář náš liší se od typické formy jen pošinutím embryonalní úzké komůrky 
na venek; jsou však známy velmi četné doklady u Frondicularia inversa, mucronata a pod., že někdy 
bývá komůrka embryonalní úzká a malá, a tu bývá ven pošinuta; anebo je-li velká a kulovitá, bývá 
obejmuta z větší části sousedními komůrkami.“) Zjev tento souvisí asi s embryonalním dimorfismem, 
známým již u mnoha rodů foraminifer. 

Jinak se blíží značně Fr. gaultina ku mladým stadiím křídových Frondicularií, které byly jako 
samostatné druhy (založené na tvaru prvých 2 komůrek) od D' Orbigny-ho a Reusse popsány. Tak 
na př. vyobrazený exemplář jeví značnou podobu ku protáhlejší Frond. angulosa D' Orb.) (D' Orb. 
Mém5o0c1 očol: Br 1 P 998) 

Naleziště: Ojediněle v semických slínech. 


Frondicularia Verneuiliana D'Orbicny. 


Iéjb IV ose 1 1 dl 


D' Orbigny. Mém. Soc. Géol. France. Vol IV 18407 p: 20. PL I o. 327.331 Racsmile v Scence 

Gossip. 1870., p:*827/1he:90: 

Brown. Ann. Mag. Nat. Hist. Vol. XII. 1856. p. 241. PL IX. fi. 5 a—c. 

Skořápka čárkovitá, skoro všude stejně široká, pouze u starších exemplářů poslední 2 komůrky 
jsoa širší. Četné, klenuté komůrky odděleny jsou ostrými švy, které se v úhlu as 300 sbíhají, avšak 
nedotýkají se. Prvá komůrka kulovitá, dole opatřená krátkým hrotem; ostatní komůrky jsou směrem 
medialní čáry střechovitě mírně dolů sbíhavé. Obruba komůrek neb skořápky není žádná. 

D' Orbignova typická forma (ovšem složená z 8 komůrek), jest nahoře značně širší než 
naše mladší exempláře (io. 11, 12), kteréž svou čárkovitostí upomínají spíše na podobný druh 
Fr. tenuis Rss.;') liší se však od něho velkostí hladké embryonalní komůrky, vydutostí ostatních 
komůrek, a přítomností hlubokých, rovných záhybů (švů), kdežto u Fr. tenuis komůrky jsou silně 
prohnutými lištnami naznačeny. 


l) Reuss. Die Foram. der westfálischen Kreideformation. Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. 197. Taf. IV. fig. 6. 

) Reuss. Neue Foramin. aus den Schichten des čsterr. Tertiárbeckens. Denkschr. k. Akad. 1849. p. 4. T. L fig. 13. 
Chapman. I. c. vyobrazuje takovou (»megasferickou«?) formu, jež jest obejmuta sousední komůrkou. 

) Reuss v Geinitz: Elbthalgebirge II. (Palacontograph. XX.) T. 21. fig. 3. 


5 


t 


43 


Exemplář, který k D' Orbigny-ovu popisu se lépe hodí, jest vyobrazen na Tab. IV. obr. | 
(zvětš. 45/,1) a jeví ony ostré záhyby a rozšíření poslední komůrky, jakéž D' Orbigny jmenovitě 
vytýká; taktéž i embryonalní komůrka tvarem a velikostí se shoduje s jeho výkresem, takže nám 
představuje typickou formu. Beissel I. c. považuje tento druh za totožný s Fr. angusta Nilss. Pokud 
pravda to jest, nelze mi říci; pozoruhodno jen jest, že druh Fr. angusta mimo Reusse skoro nikdo 
neuvádí, za to ale Fr. Verneuiliana častěji bývá citována. Podobně se to má i s jinými Reussovými 
druhy, jež nikým jiným popsány nebyly, takže dle jeho chatrných výkresů nově nalezené druhy 
lze jen přibližně určiti. 


Dosti hojně u Lžovic a Přemyšlan. 


Frondicularia inversa Reuss. 
ab obr. D8. 


Bitemaburu a popis viz Lerner L.cp. 34. Tab. VII. obr. 9. 


Vyobrazení několika forem v bělohorských vrstvách přicházejících podávají obraz o měnivosti 
obrysů a celého habitu tohoto druhu, jenž velmi úzce souvisí s taktéž hojnými druhy Frondicularia 
mucronata a Fr. Cordai, od nichž se liší hlavně hladkostí povrchu; jen u starých individuí poblíže 
mediany bývají žebra ozdobena jemnými lištnami, jakž to obr. 8. znázorňuje. 


Formy, které souhlasně s Reussovými popisy mají jemné rýhy i na prostoře mezi švy, a vy- 
skytují se také v našich korycanských vrstvách, jsem dosud nepozoroval. Beissel (Lit. 1. c. T. VIIL 
fig. 44—53) vyobrazuje pod jménem Frond. inversa formy, u nichž se rýhy táhnou přes celou skořápku; 
u jeho výkresu fig. 36. patrno, že též jen mezi švy byly rýhy u některých exemplářů vyvinuty. Bohužel, 
že při způsobu reprodukce Beisselových výkresů ') nedá se někdy pro nezřetelnost detailů v ozdobě 
skořápky rozhodnouti, zdali formy vyobrazené v tento druh náleží. 


Hojná ve všech polohách bělohorských vrstev (vyjma vehlovickou opuku!. 


Frondicularia Cordai Rss. 


Tab. V. obr. 9. 
Hiheratura: 
Ren Verso pol: (L. MIL. ie. 26—28. T. XIII. ne. 41.; II p. 108. T. XXIV. hg. 38. 
« Denkschr. Akad. Wiss. Wien. Bd. 7. 1854. pac. 66. T. XXV. hg. 3. 


« (Gem alaeohtost 242 2 p. 95. I. II 21. hg. 8-—10, 12, 13. 


= 


5 


Skořápka vejčitá neb obráceně srdčitá, dole (u dospělých normalních exemplářů) rovna, na 
dolních rozích okrouhlá; jinak jest ale velmi proměnliva v obrysu. Četné (počtem až 15) komůrky 
jsou buď ostroúhlé neb obloukové a odděleny jsou úzkými nízkými lištnami. Embryonalní komůrka 
vyčnívá z dolního kraje. Komůrky ostatní jsou jemnými rýhami zdobeny, což se pozoruje ale jen u starších 
exemplářů jako je náš vyobrazený. 

Velikosť: 0:8—1:2 w2. — Naleziště: Stradouň; zřídka. 


1) Práci Beisselovu po jeho smrti r. 1887 uveřejnil E. Holzapfel r. 1891. Jest neúplná, obsahujíc pouze čeledi Lituoldac 
Textillaridae, Lagenidae a část čeledí Globigerinidae a Rotalidae, čehož tím více litovati dlužno, anto Beissel byl jedním z pra- 
malého počtu kontinentalních evropských badatelů, kteří se klonili k náhledům anglických odborníků, a ku zkoumání svému vedle 
přehojných průřezů a umělých výplňků komůrek, vždy neobyčejně velký počet exemplářů měl k disposici. (Někdy až 3000' 


0 


44 


Frondicularia Archiacina D' Orb. 


dlalo, W (ob3 S 


D' Orbigny. Mém. Soc. géol. Fr. Vol. IV. 1840. p. 20. Pl. I fig. 34—36. 
Reuss. Werst I 1845: p: 3L. TX Fno99; 
Williamson. Recent. Brit. Foram. 1858. p. 24. PI. II. fig. 51 (fossilní). 
Jones. Geologist. Vol: VI. 18635 ps 2950BP2 ao 17 
Brady. Challenger. 1884- p. 520.(BLO2 0025 
Burrows Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 358. PL X. fig. 6 a, d. 
Beissel. Abh. k. preuss. LandesanstN- Pe389 p. 39V A moa 
Chapman: 1 'c1894 p. o6) 

Skořápka u typických exemplářů čárkovitá, zvolna se rozšiřující; 


2 


embryonalní komůrka 
jest kulovitá, více žebry opatřená. Ostatní komůrky jsou odděleny vysedlými hranatými buď špičatě 
obloukovitými neb lomenými lištnami, které se v medialní čáře úplně stýkají, a jsou v tak ostrém 
úhlu k sobě ukloněny, že při styku svém ještě malý výběžek tvoří, a to až přes výšku, 've které 
se druhá následující komůrka nasazuje. Po stranách vyduté komůrky objímají více než z polovice 
předcházející komůrku, a tvoří tím lem. 

Ačkoliv D' Orbigny a Reuss zcela souhlasné a zřetelné výkresy podali, přece identifikují 
s tímto druhem angličtí badatelé množství jiných forem, jež oproti zřejmému popisu a výkresu 
D' Orbigny-ovu a Reussovu mají žebra (lištny) nestýkavá, komůrky různými brázdami zdobené, silně 
prohnuté, méně šikmé ano skoro v tupém úhlu k sobě směřující, ač při jiných druzích titíž autoři 
právě na ty okolnosti při jiných druzích kladou důraz. Rovněž 1 Beissel (Abhandl. d. kónigl. preuss. 
geol. Landesanstalt. 1891. Hett 3, T. VHI.) vyobrazuje pod tím jménem formy, jež přece původním 
výkresům ani dost málo se nepodobají; rovněž tak i Chapman (I. c.). Bradyho výkres recentní formy 
až na nepatrné odchylky dobře odpovídá typické formě, nicméně považuje Brady Fr. tenuis Reuss 
(která v mnoha případech u anglických autorů jako Fr. Archiacina vyobrazena bývá) za 
synonym. Beissel považuje za synonyma též /%. solea v. Hagenow a /7. sťrtatula Rss., kdežto 
Chapman ji jako zvláštní druh uvádí. My jsme rovněž, nemajíce dokladů, že by tento druh (vyjma 
obrys skořápky) ve formě a sklonu švů, žeber a ozdob v takové velké míře proměnlivým byl, 
nemohli ve své dřívější monografii korycanských foraminifer identiikovati jako Fr. Archiacina 
některé formy, jež se blíží značně ku Fr. striatula, a tenuis jako: Fr. lanceolata Perner, Fr. guadri- 
gona Ber., Ir. incertal Per., paralela Pen conciet 

Rovněž i v této práci prozatím ještě trváme při náhledu, že toto stahování tak různých forem 
oprávněno není, klade-li se zas váha na podobné rozdíly u jiných druhů téhož rodu, a používá-li se 
jich za znaky disjunctivní. Připouštíme, že rýhování komůrek velice se může měniti (jakž též Beissel 
na to poukazuje), ale to platí u forem, jež my bychom označili jako Fr. striatula Rss. V jiném směru 
mimo obrys skořápky, jenž dospělostí individua u každého »druhu« se měniti musí, tak značné variace 
nepřicházejí, by to stahování mělo důvod. 

Typická forma tato přichází zřídka ve Stradouni. 


Frondicularia Chapmanií n. sp. 
Tab. IV. obr. 17. (Zvětš. 204.) 


Podivuhodný tento druh má skořápku hladkou, kolkolem lemovanou, bez záhybů, dlouze 
kopinatou, nabývající největší šířky v horní třetině délky své. Komůrky jsou odděleny málo z povrchu 


45 


vysedlými žebry, spíše jen prosvitajícími stěnami, jež v mírně vyklenutém oblouku na horním okraji 
svém se spojují v ostrý hrot sahající téměř ku spodnímu parabolicky vydutému okraji následujícího 
žebra. Úklon žeber kol 459; poslední komůrka jest protáhlá v tupou špičku. Embryonalní komůrka 
jest dosud neznáma. 


Tento druh ode všech známých se naprosto lišící tímto ohraničením komůrek pojmenoval 
jsem ku cti přítele mého Fr. Chapmana, jenž mi při práci této radou i skutkem velice napomocen 
byl. Tvarem skořápky upomíná poněkud na Frond. angusta Nilss. 


Naleziště: Lžovice; zřídka. 


Rod: Vaginulina D' Orb. 


Charakteristika viz Brady, Chalenger p. 329. Perner I. c. p. 37. 


U mnoha autorů řadí se k rodu Vaginulina jen ploské kyjovité formy, které se tvarem blíží 
rodu Frondicularia, jejichž vzrůst neděje se souměrně na obě strany (podle mediany), nýbrž jen po 
jedné straně (rovné anebo i konkavní), a komůrky mají ústí blíže této strany. K rodu Marginulina 
čítá pak většina nynějších autorů formy stejnoměrně vyduté, představující vlastně nedokonale zatočené 
Cristellarie, činící přechod ku Nodosariím, a někteří také dávají těmto formám jako generické označení 
Cristellaria (Chapman). U rodu Vaginulina vyskytuje se též embryonalní dimorfismus; alespoň soudím 
tak z výkresů Beisselových,") kde u téhož druhu Vag. costulata Roem. velké i malé embryonalní 
komůrky na průřezech patrny jsou. 


(Marginulina) Vaginulina margaritifera Batsch sp. 
ab. I obr.. 4 28. 
Literatura a synonyma: 
Nautilus (Orthoceras) margaritiferus. Batsch. Conchyl. des Seesandes 1791. p. 3. T.IV. hg. 12 a—c. 
Vaginulina elegans. D' Orbigny. Ann. Sc. Nat. Vol. VII. 1826. p. 257. Nr. 1.; Moděle Nr. 54. 


« ligata. Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien Vol. L. 1864. p. 457. T. L fig. 11. 
« ztalica. Costa. Mem. Accad. Sci. Neapoli. Vol. II. 1855. p. 145. T. II. fig. 15. 
« margaritifera. Brady. Chalenger Rep. Vol. IX. p. 532. PL LXVI hg. 16. 


Skořápka podlouhle kyjovitá, na průřezu příčném špičatě vejčitá, složená až ze 14 komůrek, jež 
jsou odděleny od sebe mělkými, širokými záhyby, vyplněnými modravou sklovitou hmotou přídavnou, 
takže povrch skořápky jest rovný bez záhybů, a jen po straně břišní (concavní) jsou patrny mělké 
záhyby. Záhyby vyplněné přídavnou (bezporovitou) hmotou příček (= septalní žebra) jsou šikmé, slabě 
sehnuté a blíže concavní strany stluštělé. Komůrky jsou dvakráte širší než jich délka, někdy nestejně 
velké, a poslední bývá z pravidla značně větší, klenutější, a vytažena v špičaté ústí, zdobené několika 
rýhami. Embryonalní komůrka na průřezu jest okrouhlá a vybíhá v kratší neb delší osten. Leckdy 
bývá u starších exemplářů přítomen i kýl, dosahující značné šíře, složený, jakož 1 osten a příčky, 
a čásť stěn na konvexní straně, z neporovité přídavné hmoty (viz průřez, obr. č. 4). Neporovita 
čásť stěn na konvexní straně vysílá do vnitř skořápky proti konci příček (jako u všech Cristellarii 
a Marginulin) zubovitý výběžek, jenž súžuje ústí komůrek mezi sebou. Velikosť 1—3 z. 


PPBeissel.k.c. L 1%. fie. 36; 37, 34, 35. 


46 


Druh tento representuje vlastně celou řadu variet typů: Vaginulina legumen a elegans D'Orb., 
vyznačujících se oněmi stlustlými žebry septalními; jsou však známy i odrůdy tvarem jistě sem náležející, 
které nemají těch stlustlých žeber (typ Vag. legumen D' Orb). Zda ináš druh náleží i Vag. costulata 
Roem., nelze mi rozhodnouti. ') 

Naleziště: Stradouň; hojně. 

Vaginulina notata Reuss. 
Tab. III. obr. 4. 


Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. T. IX. fig. 3. 

Skořápka jest zvolna rozšiřená, podlouhle 3hranná, na hřbetní straně skoro rovná, opatřená 
tlustou lištnou, která nikdy nenese kýl; dole jest zaokrouhlená a nahoře jest tupou špičkou 
zakončená. Prvá komůrka jest kulatá; ostatní komůrky jsou z počátku jen o málo delší než jich 
šířka obnáší, poslední jsou až 3kráte tak dlouhé a slabě zahnuté. 

Příčky komůrek vynikají na našem exempláři jako slabá žebra, kdežto Reussovy exempláře 
z Westfálské křídy měly komůrky odděleny mělkými záhyby (švy). Přes komůrky táhne se několik 
podélných žeber; na našich několika málo exemplářích jsou ve dvou řadách, jsou čárkovité a nikdy 
tak vyvýšené, jako na typické V. notata Rss. 

Odrůda tato obrysem svým blíží se k V. transversalis Rss. a V. arguta Rss. z Westfalské 
křídy; avšak u obou těchto není embryonalní komůrka kulovitá, dále nejsou na skořápce žádné 
ozdoby, a žebra jich jsou k postranní široké lištně v mnohem ostřejším úhlu nakloněna. Od typické 
V. notata Rss. mimo svrchu uvedené odchylky liší se značnějším počtem komůrek, jich délkou, 
jakož 1 tím, že postranní kýl úplně schází. 

Zřídka v Přemyšlanech. 

Vaginulina badensis D' Orbigny. 
Tab:+Iobr. 26327. 


D' Orbigny. Foram. foss. de Vienne 1846. pag. 65. PL III. no. 6—8. 
Neugeboren. Denkschr. k. Akad“ Wiss, 19567Bdb XI p: 98: 1 Vo 72239) 
Costa. Atti Accad. Pontonana: Vol. VII asc21856: p: 181701290 
Jones. „Microgt. Dict- ed. "4.1883 p14799 0133127 

Skořápka kyjovitá, nahoře súžená, složená až ze 16 komůrek, po konvexní straně smáčklá. 
Prvá komůrka jest kulovitá; následující jsou nízké, široké, oddělené šikmými švy neb jen širokými skoro 
rovnými čarami, naznačujícími příčky. Poslední komůrka jest trochu vydutá, menší než předcházející. 
Ústí excentrické, prosté. Forma vyobrazená ve Fričově studii o březenských vrstvách (Archiv. přírod. 
prozk. Čech. Sv. IX. č. 1. obr. 168.) jakožto Marcin. bacillum Rss. náleží rovněž k tomuto druhu. 


v 


Velikosť 1-——2 74. — Naleziště: Stradouň, zřídka. 


Rod: Marginulina D' Orbigny. 


Charakteristiku viz. Brady [cp 920 Merecp596) 

Rod Marginulina činí přechod od Nodosarií ku Cristellariím, takže u mnoha forem synonyma 
téhož druhu dlužno hledati v těchto rodech. Od rodu Vaginulina liší se vydutostí komůrek, jež jsou 
buď válcovité neb elliptičné neb oble tříhranné. 

U rodu Marginulina existuje též dimorphismus, jakž patrno z vyobrazení Beisselových (1. c. Tab. IX. 
ho. 44, 45, 50, 51; Maro. ensis Rss.). 


1) Některé formy toho druhu Beisselem (1. c. T. IX.) uváděné jako Vag. costulata Roem. s velkou pravděpodobností sem náleží. 


47 


Marginulina (Cristellaria) recta D' Orb 


Tab. II. obr. 24. 


D' Orbigny. Mém. Soc. géol. France. IV. 1880. p. 28. P. II. fig. 23—25. 
iehss erst: L3p.10311. AI. he: D5. 
» © (Geinitz) Grundriss. Verst. 1845/6. p. 664. T. XXIV. fie. 24. 
i eohtoam Mob. 2X- 2 1874 p. 101. T. XXIL fg. 2, 3. 
Tate 8 Blake. Jorkshire Lias 1876. p. 465. PL XVII fie. 24.; Pl. XIX. fig. 13, 13. 
Mohero. Sver.GcoLalUnders. (C) Nr..99. 1888. p.. 22. T. III. úc. 8. 

Velmi proměnlivý to druh, pod kterým již i sám Reuss množství forem od D' Orbicgny-ova 
výkresu se lišících spojoval, takže nemožno dáti taký popis, který by měl platnost pro všechny 
zároveň, aniž by se nemohlo jej užíti i na jiné formy od něj a od jiných badatelů rozeznávané. Hlavní 
znaky společné všem formám jsou: malá zakřivenosť skořápky, velká embryonalní komůrka a šikmé švy. 

Naleziště: Stradouň, ojediněle. 


Marginulina elongata Reuss. 
DAD ODE. 23: 


BDeraturu a popis viz Bernet tc. p. 36. T. V. fis. 13, 14. 

Vyobrazený exemplář představuje odrůdu s více komůrkami oddělenými (vyjma dolní zahnutý 
konec) vodorovnými švy a s poslední komůrkou neobyčejně velkou a klenutou. Švy jsou hluboké, úzké. 

Naleziště: Stradouň, zřídka. 


Marginulina tumida Reuss. 


ab obr 107 


Reuss. Zeitschr. d. deutsch. geol. Ges. III. 1851. p. 64. T. III. fie. 14. 
» © Sitz. k. Ak. Wiss. Wien. Bd. XLVIII 1863 (1864) p. 48. T. III. ng. 32—35. 
Giůimbel. Abh. math. phys. Cl. kon. bayer. Akad. Wiss. X. 1868. (1870.) p. 632. T. I hg. 59 
Franzenau. Math. termész. értesito VII. 1889. p. 255. T. V. fis. 1. 

Skořápka rovná neb málo zahnutá, krátká, zcela nepatrně ku hornímu konci rozšířená, troj- 
hranně oblá, složená ze 4—9 komůrek nízkých, šikmými, rovnými švy od sebe oddělených. Poslední 


komůrka jest značně větší, vydutější než předchozí, a nese ozdobné ústí. 
Velikosť: 1 7%. — Naleziště: Stradouň, zřídka. 
, Rod: Cristellaria Lamarck. 
Charakteristiku viz Brady I. c. p. 534. Perner p. c. pag. 38. 
Cristellaria rotulata Lamarck. 
MAV obr; 10: 10. 
Důležitější literaturu viz: Perner, Foram. Česk. Cenomanu p. 38. Ostatní literaturu a variety 
její v Sherbornově »Indexu« I. c. p. 68—69. Výkresy variet a strukturu viz též Beissel Abh. der 
: k. preuss Landesanstalt 1891. 3. Heft. p. 55. T. X. he. 20—43. 
) pry / v ; / . v v ve ; ..Ťv 
; Naším vyobrazením předvádíme jakožto doplněk našich výkresů tohoto druhu známého již 
: z korycanských vrstev (Perner I. c. T. IV. fie. I—10) zástupce malých exemplářů častěji se objevujících 
% 
: 
f 


48 


v bělohorských vrstvách, jež možno s dobrým svědomím ještě čítati mezi formy Cr. rotulata. Nemají 
vyvinutý pupek, a přední stěna u ústí jest oble křídlovitě vykrojena, při čemž skořápka jest plochá 
a nemá ostrého kýlu. Ústí (na vyobrazeném exempláři jest ulomeno) jest tupě špičaté jako u typické 
formy Cr. rotulata.  Nápadný rozdíl ve velikosti souvisí as s dimorfismem embryonalním, na kterýž 
jsem již u tohoto druhu dříve poukázal. (Viz též Beissel I c. T. X. io. 28—31.) Jinak se však nedá 
tento druh od jiných dobře rozeznati máme-li zřetel k varietám, jež uvádí Brady I c. p. 347. jako 
synonyma. Jsou to: 
Rodbulina Miinsteri Roemer. 

simplex Czjzek. 

stelliferva 

tvigonostoma Reuss. 

neglecta 

deformis p. p. Borneman. 

depaupervala 

» zncompta (i) » 
calcavr (typica) Williams. 
znovnata erguem. 


austrviaca 


simplex 
KRodbulina stmplicissima Seguenza. 
lucida » 


Gristellavia falcifer Stache. 

Za pouhou varietu od Cr. rotulata považovaná (Chapman Journ. Micr. Soc. 1896. p. 6.) 
Cristellaria macrodiscus jest význačná, snad megalosférická forma; Chapman stotožňuje náš korycanský 
druh Čr. polygona Per. s druhem Cr. rotulata var. macrodiscus. 


Cristellaria macrodisca Reuss. 


Tabs MU obr 52b V obr: 


Reuss. Sitzunesber. k. Akad Wiss.' Wien Wo 2EV18621p-7890D No! 
Berthelin. Mém. Soc. géol. France- 1880: Ser"34W05 1 N71 5p:"48 Po 0 
Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 6. Pl. I fie. 9 a, 4. 

Skořápka kruhovitá po ústní straně rovná, uprostřed neobyčejně vypuklá, ostře kýlovitá, 
s pupkem pokrývajícím někdy až polovinu průměru skořápky. Komůrky nečetné, skoro rovné, 
s nezřetelnými čárkovitými švy, takže někdy na povrchu ničeho znáti není a teprve navlhčením se 
hranice komůrek stanou patrnými. Přední plocha poslední komůrky obráceně srdčitá, dole krátce 
a oble křídlatá. 

Velikosť: O5—10 7. Naleziště: Přemyšlany, Bílá Hora, Lžovice atd.; všude dosti hojně. 

Poznámka. Chapman považuje tento druh jen za varietu velmi proměnlivého druhu Crist. 
rotulata Lmck. a praví (I. c. p. 7), že snad jest to její mecgalosphérická forma. Ve své monografii 
foraminifer z korycanských vrstev I) jsem na totéž u druhu Crist. rotulata poukázal a vyobrazil (I. c. 
T.IV. ne. 4.) průřez takové Cristellarie s malou embryonalní komůrkou a mnoha komůrkami o mnoha 


!) Palacontographica Bohemiae L 1892. T. IV. fig. 4—7. 


49 


závitcích (forma microsphérická neb dle Schlumbergera forma B) a formu o velké embryonalní komůrce 
s málo komůrkami a 1—2 závitky (forma megalosphérická čili 4) (L c. T. IV. ie. 5.. Dále řadí 
sem Chapman formu od Burrowse Sherborna a Bailey-ho (Journ. R. Micr. Soc. 1890 p. 559. PL X. 
fig. 17. a,Ď) popsanou za Cr. rotulata. Brady neuvádí Cr. macrodisca mezi synonymy Crist. rotulata 
(Challenger Report), ale Chapman (I. c. p. 5.) domnívá se, že mnou popsaná Crist. polygona Per. 
z korycanských vrstev, ač náleží »poněkud rozdílnému typu«, náleží v řadu Crist. rotulata var. macro- 
disca Rss. Jak vidno, nelze v mnoha případech snadno určiti přesně právě ty nejobyčejnější formy. 


Cristellaria macrodisca Reuss, var. polygona Perner. 


MDMA MODL 2. 


Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 39. T. V. ng. 3, 4 (Crist. polygona). 

Předvádíme tu odrůdu se širokým kýlem a menším pupkem, která jinak má veškeré znaky 
formy námi dříve jako samostatný druh popsané, kterou následujíce názorů Sherborna a Jonese 
o proměnlivosti Cristellarií, pokládáme za příhodné vřaditi mezi odrůdy Čr. macrodisca. 

Naleziště: Lžovice. 


Cristellaria macrodisca Reuss var. glabra Perner. 


MDV ODE ©. 


Bemnebalacohtoci Bohemiae 1 1992. p. 39 T. V. fio. 1, 2 (Cr. glabra). 

Ku svému dřívějšímu popisu dodáváme následující: Velikosť pupku kolísá dosti značně (náš 
výkres předvádí nejmenší pozorovanou velikost). Rovněž i vydutosť přední stěny u poslední 
komůrky bývá u mladých exemplářů mnohem menší než u dospělých. 

Spojili jsme tuto formu s typem Crist. macrodisca Rss., náležejícím do řady Cr. rotulata, ježto 
pouhá nepřítomnosť žeber neb švů na povrchu u těchto vydutých forem nemůže dle nejnovějších 
názorů býti důvodem pro tvoření druhu, a dle Jonese a Sherborna mají se uváděti tyto i v jiném 

ohledu méně odchylné formy jen jako variety. 
Naleziště: Lžovice, Dřínov. 


." ““ 


Cristellaria diademata Berthelin. 


ADA OD 


i perthehnMem Soc ecols brance. 1880: Ser. 3. Vol. I. Nro. 5. p. 51.. PE HI fe. 4, 5, 12, 13. 
i Chapman. Journ. Micr. Soc. 1896. p. 8. Pl. II. fis. 2 a, 0. 
| Skořápka kruhovitá, více méně vypuklá, ostře a široce kýlovitá. Kýl jest (nehledě ku vy- 
lomeným částem) vlnovitě prohýbán a nepravidelných obrysů. Komůrky jsou velmi četné (o 2—3 za- 
vitcích), úzké, mírně zahnuté, směrem ku středu skořápky se jen málo súžující, na okrajích hlubokými 
ostrými záhyby oddělené. Švy jsou zcela mělké a místo nich často brázdy z přídavné hmoty z po- 
vrchu vynikají; poslední komůrka jest na okraji povytažená v krátkou tupou špičku, jež nese ústí 
zdobené více paprskovitými rýhami. Přední plocha poslední komůrky jest ostře 3hranná, dole rovně 
omezená. Pupek neveliký, nejvýše 4 průměru skořápky zaujímající, silně vypuklý. 

Berthelin vyobrazuje k témuž druhu náležejících několik variet ploských, které poněkud se 
liší od naší, zejména při pohledech z předu. Nicméně hledě ku proměnlivosti Cristellari právě 
v tomto směru, možno je zcela dobře za týž druh považovati. 

Naleziště: Přemyšlany; dosti hojně. 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 7 


50 


Cristellaria lobata Reuss ) (var. subangulata Matouschek?). 
Tab: WI- "obr: 9. 
Reuss. Verst. I. p. 34. T. XIII. ng. 59. 
« © Geinitz. Elbthalcebirge. Palaeontogr. XX. 2. 1874. p. 104. T. XXIL 12 A1 none 
F. Matouschek. Lotos 1894-5. p. 147 T.? fig. 104,0. 
Skořápka mírně vypuklá, složená z nemnoha komůrek, z nichž poslední jest na své přední 
stěně napřed silně vydutá. Okraj skořápky jest oble kýlnatý, takže skořápka uprostřed jsouc tlustá 
a vypuklá, na stranách se náhle splošťuje. Pupek z přídavné hmoty bývá ostře ohraničený, plochý. 


/ 


Ústí obráceno vzhůru, jsouc na tupé špičce zdobeno rýhami. Vyobrazený exemplář blíží se hranatým 


obrysem varietě »sudangulata«, popsané Matouschkem (Lotos 1894-5. p. 147. T.? fig. 10 a, 0) 
a vyniká neobyčejnou vypuklostí přední stěny poslední komůrky, která přehýbá se přes předcházející 
závitek, jinak zase souhlasí s Reussovým výkresem úplně. Též se blíží ku ostře kýlnaté malé Cr. 
circumcidanea Berthelin. < 


Naleziště: Dřínov; ne zřídka. 


Cristellaria acuta Reuss var. erecta Perner. 


alely MAL toje (©. 


Reuss. Sitzunesber. k. k. Ak. Wiss. Wien. 1860. Pod. XL. p. 215. TX Ae" 3200 (Er acuta) 
Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 39. T. IV. le. 12, 13.(Cr. ereetaz n spí) 

Vyobrazený exemplář poukazuje na úzkou příbuznosť s Crist. acuta Reuss, jež náleží do řady 
Cr. rotulata Lmck. Některé exempláře mají vysedlá z povrchu žebra. 


Naleziště: Semice, Dřínov, Přemyšlany atd.; ojediněle. 


Cristellaria ovalis Reuss. 


rej VL ad% Z 


Reuss. Verst. I. p. 34. T. VIIL fig. 49. T. XIL fig. 19. T. XIII hg. 60—68. 
» © (Geinitz; Elbthalgebirce). Palaeontogr. Bd. XX. 2. 1874. p. 103. T. XXII hg. 6—11. 
Frič. Archiv pro výzkum Čech. Sv. VII. 1889. (Teplické vr.) fig. 161. 
Mladé exempláře, složené ze 3—5 komůrek, jsou v obrysu oblé, trojhranné, s embryonalní 
komůrkou velikou, vydutou. Švy z počátku rovné neb málo zahnuté, mělké. Okraj skořápky bez 
kýlu, s nepatrnými neb žádnými záhyby mezi komůrkami. 


Naleziště: Dřínov, Semice, Stradouň, Přemyšlany; ojediněle. 


Rod: Flabellina. D' Orbicgny. 


Charakteristiku víz Perner | c. page. 41 
Z tohoto rodu přicházejí v bělohorských vrstvách 3 druhy. 


Mém. Soc. géol. France. 1880. Vol. 1. Nro. 5. p. 52. PI. III. fig. 1 a, 4. 
Chapman. Journ. Micr. Soc. 1896. p. 2. PI. I. fig. 2 a, d. 


O7 


Flabellina elliptica Nilss. sp. (== Flabellina cordata Reuss.. 


RAD obr. 1 


Literaturu a popis s vyobrazeními viz Perner. Foram. Česk. Cenomanu. Palaeontocr. 
Bohem. 1. 1892. pag. 42. Tab. VIII. obr. 1—8." 

Naše vyobrazení předvádí mladou nedospělou formu, na níž jest dobře patrným spůsob při- 
kládání se komůrek dle typu rodu Cristellaria, přičemž prvé příčky jeví na povrchu po straně 
přerušení, t. j. otvory, jimiž komůrky mezi sebou spojeny byly; taktéž kyjovité stluštění jich na konci 
jest právě takové, jaké se jeví na průřezu rodem Cristellaria. 

Ve spodních oddílech bělohorských vrstev přichází zřídka; ve vyšších polohách hojněji, a také 
exempláře dosahují značné velikosti až 9 47% (ku př. Vinařice; v Malnických vrstvách až přes 1 cm.. 


Flabellina ornata Reuss (— FI. rugosa Rss.). 


ab V obr. 10:16.117 19. 


DrohienvMém Soc. geol Fr. IV. 1840. p. 23. Pl. II fig. 4, 5, 7. 
Rous: Werst kr p. 99. I. VIII ho. 3134, 68., T. XIII je. 49—53. 
« © (Geinitz). Grundriss Verst. p. 658. T. XXIV. fig. 23. 
BObienyboram. 1oss. de Vienne 1846: p: 93. PL XXI ©. 13, 14. 
Iohesnet Brady. ©uart. Journ. Geol Soc; XVI. 1860, Pl. XIX. fig. 20, 21. 
Brad broceet Somerset ZXrch. and. Nat. Llist. Soc. XHI. 1865-6. p. 229. PL. III. ig. 44—46. 
Goěs. Bihang k. Svenska Vet. Akad. Handl. XV. 1889. T. II. hg. 4. 
Beissehbho k- preuss. geol. Landesanst. N. Folge. H. 3. 1891. p. 47. T. IX. hg. 20—24. 

Skořápka obrysu dosti proměnlivého, oválního, neb obráceně srdčitého, neb 4úhelníkovitého. 
Komůrky jsou nízké, ohraničené vysokými žebry, v ostrém úhlu se sbíhajícími. Počáteční komůrky 
(a někdy i starší) mají žebra složená z jemných neb hrubých hrbolků. Poslední komůrky často jeví 
monstrosity. 

Rozeznávání tohoto druhu od FI. Baudoniniana a podobných jest asi v praxi možné jen potud, 
pokud klademe váhu na přítomnosť hrbolků na žebrách. Tvar skořápky, tlouštka, velikosť spiralní 
části jsou tak proměnlivy, že stačí pohled na vyobrazené exempláře, by se seznala souvislosť těch druhů. 

Beissel (L. c.) jako synonym uvádí též druh FI. interpunctata v. d. Mark (Rss. Foram. westplál. 
Kreide p. 72. T. IX. fig. 1). Zda-li sem též náleží forma námi z korycanských vrstev (I c. T. VIII 
fio. 8) vyobrazená jest pochybno, ježto Terguem a někteří jiní podobné (hlavně široké) formy za 
zvláštní druhy považují. 

Naleziště: Stradouň. 

Flabellina Baudoniniana D' Orb. 


mab. V. obr. 18. 
Literatura: 


D' Orbigny. Mém. Soc. géol. France. 1840. p. 24. hg. 8—11. 
Reuss. Metst. L p. 32. I, VIII. he. 36. 

« — (Geinitz). Palaeontogr. XX. 2. p. 90. 
BEC chv V. 12 INro; 11893. fo. 171 (FI. ornata). 


1) Dodatkem uvádíme, že Beisselem (I. c. p. 46. T. IX.) uváděné formy nejsou všechny skutečně Flab. elliptica; na př. fig. 4 
jest Frondicularia Gaultina Rss. nebo Ungaeri Rss. 


ha 
7 


92 


Tento druh rozeznává se od předešlého tlustou skořápkou, jejížto velká čásť připadá na 
spiralní komůrky, tak že mladé exempláře od plochých druhů rodu Cristellaria stíží lze rozeznati. 
Obrys skořápky jest právě tak měnivý jako u FL. rugosa, a Reuss vyslovil mínění. že jest to pouze 
odchylný tvar od Fl. rugosa. Taktéž Beisselem (Ic. T. IX.) vyobrazené některé formy sem asi náležejí. 

Beissel (Abh. d. k. preuss. geol. Landesanstalt. p. 49. bez vyobrazení!) uvádí ji jako druh 
rozdílný od Flab. rugosa Rss. Jeho druh Flabell. Archiaci jest buď spiralně stočená Frondicularia 
Archiacina (autorum) nebo varieta od Flabellina rugosa Rss. 


Naleziště: Stradouň; dosti hojně. 


Čeleď Globigerinidae Brady. 


Charakteristiku čeledí a rodů sem náležejících viz Brady: Challenger Report. p. 71 a 588 

HZ D09. A RCLNEL C5 (D3 44 
Globigerina cretacea D' Orbigny. 
D' Orbigny. Foram. foss. Vienne p. 34. PL II. fig. 12—14. 
« Mém. Soc. géol. France. T. IV. 1840. p. 34. PL IN. ©. 12—14. 
Reuss. Werst 1 p3 367 11: 
« © (Geinitz). ose Verstein“ p. 668.12XAXI he: 53: 

jrown. Annals Mag. Nat. Hist. Vol. XII. 1853. p. 241. n IX 08290 
Eley: Geol. in the Garden: 1859"p. 202W: ONE: 
By. Challenger Rep. 12 p:5967 B2226: 0 a—<c (?), 11 a—v. 
Woodward © Thomas. 13. Ann. Rep. Geol. Surv. Minnesota 1884. p. 171. PLII fie. 19; PL IV. fig. 14 

až 16 (chybně místo Pl. NI. hg. 14—16; IV. 19, 23, 24. 
Frič. Archiv. Sv. VII Tepl. v r. 1889. fig. 164. 
Mariani. Boll. Soc. Geol. Ital. Vol. VII. 1889. p. 289. T. X. fi. 18, 10. 
Beissel. Abhandl. d. k. preuss. geol. Landesanstalt. 1891. 3 Heft. p ZA Noa 43—47. 
Perner. Palaeont. Bohem. 1. 1892. p. 45. T. IX. fig. 7—10 a, ?. 

Tento druh známý již ze spodního křídového útvaru velice hojně se vyskytuje ve spodních 
a středních polohách bělohorských vrstev, jmenovitě v semických slínech. Zároveň přicházejí v písčitých 
sypkých faciích odrůdy popsané Reussem (Neue Foraminiferen aus den Schichten des dsterreichischen 
Tertiárbeckens. Denkschr. d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. I. 1849. p. 9. T. II) jako samostatné 
druhy: Globic. 


P) 


concinna, diplostoma, které jistě jsou jen více méně involutní formy kosmopolitického 
druhu Glob. cretacea. Ostatně i tento druh dle mnohých anglických badatelů jest prý pouhou od- 
růdou třetihorního druhu Glob. bulloides  D' Orb., totožného prý s recentním druhem (pelagickým) 
Globigerina Murrayi, kterýž jest opatřen dlouhými ostny, jež na písčitém dnu mořském se ulomují 
a jen hrbolky po nich zbývají, jakéž se skutečně též na fossilních druzích Glob. cretacea a bulloides 
z pravidla nacházejí. Ostatně i v korycanských vrstvách přicházejí podobné formy (viz Perner I. c. 
p.45. Tab. | fe. —), které jen větší vydutostí jednotlivých komůrek a bližším seskupením vespolek 
představují Reussovy formy Glob. concinna, diplostoma. Reussova forma Glob. triloba (Neue Foram. 
Wien. Tertiirbeck. I. c.) jest snad jen nepravidelně rostlá Glob. bulloides, nebo-li spíše cretacea, jejíž 
poslední komůrky velice rychle vzrůstají a málo se vespolek dotýkají. Rovněž i Ehrenbergem (Mikro- 
geologie. T. XXVII fig. 59, T. XXX. fi. 38), popsaná Globigerina cretae Ehbg., jakož i Glob. 


foveolata Ehbg. (ibid. T. XXIV. fig. 49), jsou pouhá synonyma typického druhu Glob. cretacea D" Orb. 


k 


Brady uvádí následující Ehrenbergovy »druhy« jako synonyma: 
Globigerina Libani. 

» Joveolata (p. p.) 
Planulina pachydďerma 
Rotalia pertusa. 

» — globulosa. 

» © densa. 

» © gualerna. 

» KOSA. 

» — pachyomphala. 
» —— dracheotetras. 
» © perforala. 

» — laxa. 

» centralis. 


Bradyho výkresy v Challengeru nejsou typické a různí se od původního D' Orbigny-ova 


výkresu tak, že jsme nakloněni považovati je aspoň za zcela zvláštní varietu. 


poznámka 1. pod čarou [Holzapfel]) považuje i Rotalia aspera Ehbg. za synonym. 


Čeleď Rotalidae. 


Podčeleď: Rotalinae. Brady. 


í Charakteristiku 
rep. 


Rod: Anomalina. D' Orb. 
chocikteristika: Brady. 1- c.. p: 671. 


Anomalina ammonoides Reuss sp. 


Výkres v textu č. 13. 


= 


Druh sem náležející, popsaný a vyobrazený mnou pod kollek- 
tivním rodovým jménem Discorbina náleží dle Bradyho do rodu Ano- 
malina. 


! 


Při tom poukázati však dlužno, že i Brady, Parker a Jones, 
kteří specielně se zabývali čeledí Rotalinae, v křídovém útvaru tak 
hojnou, uvádějí druh tento pod různými rodovými jmény ve svých 
dřívějších spisech.") Brady l. c. p. 6072 uvádí tato synonyma: 
Rosalina ammonoidďes Reuss. 
Nontonina bathyomphala Reuss. 
Rosalina Weinkauffi Reuss. 

» maorica Stache. 

» ovbiculus Stache. 


!) Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 46. T. X. fig. 1 a, ?, c. 


Brady. Challenger-Report. p. 672. PI. XCIV. fi. 2, 3. 
Beissel (Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. Heft. 3. p. 74. T. XVL fig. 1 


Jeissel (I. c. p. 73 


čeledí a rodů viz Brady: Challenger-Report. p. 72, 640, a Perner 


Vyobr. č. 13. Ano- 
malina ammonot- 
des Rss. Sp. Zvětš. 
180/1.Přemyšlany 
Optický průřez 
dle exempláře 
v kanadském bal- 


samu. Prep. č. 24. 


Vyobr. č. 14 
Optický průřez 
druhu 
umbilicata 
D'Orb, var. ni- 
uda Rss. aneb 


Rotalia 


Discorbina 
lenticula, jak se 
obě formy jeví 
v preparatech 
v kanadském 
balsamu. Pře- 
myšlany. Prep 
čís. 24, Zvětš. 

180/1. 


5) řadí ji v rod Rosalina. 


D4 


Planordulina ammonoiďes Rss. (u Parkera a Jonese). 
Discorbina ammonoiďes Rss. (u Reusse). 
Rolalia capitata Giimbel. 
ammonotides Gimbel. 
Planovdulina (Anomalina) ammonoidďes (u Parkera a Jonese). 
ammonoiďes (u Neusse). 


Naleziště: Všude v bělohorských vrstvách; ale ojediněle. 


Anomalina (?) lenticula Reuss. 


Reuss. Verst. I pae. 35. T. XII. fig. 17 (Rotalia lenticula). 
2 Sitzungsber., k, Akad. Waiss. 1861-0Pa176m32 125 
(Geinitz Elbthalcgeb.). Palaeontogr. XX. 1874. p. 115. T. II. 2 fig. 11 (Planorbulina). 
Perner. Palaeontogr. Bohem. 1. 1892. p. 46. T. X. fie. 34, 4 (Discorbina). (Tamtéž viz 1 popis.) 
Dosti zřídka objevuje se tento druh ve Stradoum. 


Anomalina polyrraphes Reuss. 
Tab. VII. obr. 24. 
Bičema tu a 
Reuss. WMerst "p 35 Pon 
Haidinoers.Nat Ab 11891 Po Io 
Sitzungsber. Akad. Wiss. Bd. 40. 1860. p. 221. (Rotalia). 
» © Ibid. Bd. 44. 1861. p. 387. (Rotalia). 
Ibid. Bd. 46. 1862. p. 82. (Rotalia). 
Gůmbel. Sitz. bayer. Akad. Wiss. 1870. p. 287 (Discorbina). 
Reuss (Geinitz Elbth. II.) Palaeont: 2272525: o 0: 
Fres Archiv. Sv. B Nro0 00893 e l 
Skořápka v pravo neb levo točená, kruhovitá, tupě hranatá, na pupeční straně málo klenutá, 
na spiralní straně plochá. Pupek zcela mělký. Závitky počtem 3 složeny as z 10 na spiralní straně 
patrných komůrek, slabě zahnutých, na straně pupeční skoro rovných. Švy mezi nimi jsou jen na 
posledním závitku patrny; jinak jsou čárkovité a nezřetelné. 


Velmi hojně v semických slínech. 


Rod: Rotalia (Rotalina, Planorbulina, Discorbina autorum). 
Charakteristiku viz Brady 1. c. p. 72, 640. 


Rotalia umbilicata D' Orb. var. nitida Rss. 
Tab VI obr 29: 
Fauteratuůra: 
D' Orbigny. Mém. Soc. géol. Fr. 1840. p. 32. T. III. ie. 4—6. 
Keuss, Verstol 35. 1. VL nos D27 17160! 
» Haidinger s Naturw. Abh. IV. 1851. p. 35. 
Falaeontoer.. XX IL p., 106.123 


Beissel. Abh. d. k. preuss. Landesanstalt. 1891. 3. Heft. p. 71. T. XIV. fe. 14—109. 


pá 


J5 
Skořápka skoro stejně tak vysoká jako průměr její; tupě kuželovitá s malým pupkem. 
Spiralní strana málo klenutá, s 3 závitky, které uprostřed skořápky níže položeny jsou. Poslední 
závitek složen jest ze 6—7 4hranných komůrek. Ústí jest poloměsíčitá skulina uprostřed vnitřního 
kraje poslední komůrky těsně na závitek přiléhající. 
Naleziště: Dosti hojně v semických slínech. 


lé 


Geologické rozšíření 


DOopsamVe atucitovaných druhů. 


Z 88 druhů foraminifer konstatovaných v bělohorských vrstvách objevuje se 11 druhů Již 
v korycanských vrstvách, a udržují se až do nejvyšších březenských vrstev. Jsou to: 


Gristellaria votulata Lamck. 
Flabellina elliptica Nilss. 

» ornata Reuss 
Frondiculavia inversa Reuss 

» angousla Nilss. 

Noďosavia consobrina (autorum) 
Bnlimina vartabilis D' Orb. 

» Presli Reuss 
Textillarta globulosa Ehbo. 
Globigerina cretacea DY Orb. 


Anomalina ammonoidďes Reuss. 


Z ostatních druhů objevuje se 76 druhů v bělohorských vrstvách poprvé a z nich 
jest 20 druhů společno s vrstvami vyššími. Jmenovitě sluší vytknouti, že se tu poprvé objevuje 
Haplophragmium irregulare Roem. sp., které se dříve považovalo charakteristické pro Teplické 
vrstvy, vedle jiných 2 druhů, jež ale obě posud s jistotou jen z bělohorských vrstev jsou mí 
známy. |K tomuto  neobyčejnému počtu forem společných vrstvám teplickým a  bělohorským 
nutno připomenouti, že tu následkem stahování variet pod jeden druh, více torem, které jen 
z teplických vrstev byly Reussem uváděny, číslo to jest alterováno, a rozšíření některých druhů 
jest větší, než by se z dosavadních prací souditi mohlo. Co se týče příbuznosti českých forem 
s formami uváděnými z cizé křídy, tu dlužno konstatovati, že z francouzského  turonu mimo 
uvedených 11 kosmopolitických druhů ani jedna forma známa není, která by byla společna. (Ovšem 
D" Orbigny uvádí ve svém Prodrome de Palaeontologie stratigrafigue jen 4 druhy, vesměs Miliolidy, 
a z pozdějších badatelů skoro nikdo nezabýval se turonskými foraminiferami z Francie.) Za to jest 5 forem 
společno s druhy z vrstev spodního útvaru křídového ve Francii (dle prací Berthelinových) a 6 forem 
s druhy z Gaultu anglického (dle prací Chapmánových); z nich všechny přicházejí též ve svrchním 
útvaru křídovém a některé trvají po celé třetihory až po dnešní dobu. K těmto faktům, která ilustrují 
velké rozšíření většiny křídových foraminifer, přistupuje ta okolnost, že oněch 11 kosmopolitických 


56 


druhů již v jurském útvaru konstatováno jest, a že z jurského útvaru uvádějí badatelé také jiné 
druhy (u nás dosud nekonstatované), které z křídy neb tercieru známy jsou jakožto synonyma několika 
recentních druhů. V tom ohledu vynikají právě angličtí badatelé, identifikujíce množství i palaeozoických 
druhů jako synonyma neb pouhé variety recentních druhů, takže většinu křídových druhů skoro všude 
lze nalézti, čímž pozbývají foraminifery významu pro srovnavací geologii. Za to pro lokální fauny 
určitých okrsků mají foraminifery velký význam a v nejnovější době v Anglii jeví se snaha, z hojnosti neb 
percentualního počtu jistých křídových druhů velmi podobné usazeniny nad sebou ležící a střídající se mezi 
sebou, rozlišovati v zony. Béře se při tom i ohled na mineralogickou povahu vrstvy, a srovnávají se data 
získaná s daty získanými při zkoumání mořských recentních usazenin. Že i v Čechách takto podrobně 
prováděné studium foraminifer přineslo by výsledky důležité pro rozlišování vespolek podobných slínů 
našeho křídového útvaru, lze právem očekávati; ukazujíť již jednotlivá naleziště bělohorských vrstev 
na různosť fauny, a různosti mineralogické povahy slínů těch na různé fysikální poměry tehdejšího 
moře. Na př. Stradouň ukázala se býti nejbohatějším nalezištěm jako vůbec horizont semických slínů. 
Ostatní polohy jsou nápadně chudé, za to ale chovají zvláštní druhy, namnoze poprvé se objevující 
neb zcela nové formy. Podrobné studium, které by po předchozím zpracování všech foraminifer 
z celého křídového útvaru českého v tom směru mohlo zajímavé resultaty poskytnouti, musilo by 
spojeno býti s výlety, na nichž by se vrstva za vrstvou na příhodných typických profilech probrala, 
což bude úlohou pozdějších let. V následujícím uvádíme srovnavací tabulku o rozšíření uvedených 
druhů v českém křídovém útvaru, při čemž připomínáme, že data o přicházení toho onoho druhu 
v teplických vrstvách jsou dle udání Reussových uváděna, pokud nebyla námi v dříve uveřejněném 
kritickém seznamu) foraminifer z březenských vrstev opravena. 


Přehled geologického rozšíření uvedených druhů. 


| i | | | 
| | | | | | | P 
z POI UNO | | S: | 
| s | E | | js = 
v P |ěe Blau? © | |O SSS 
9 =| m "| Pol © | | 5 č E O 
= S|E M + Máj © EEE 
> |s| s 6 |> > | Isa Z s s 
o | re al E K = S o | POS E S 3 8 
© | ||. s| 8 o|.£| < O2 3 se| 
O M BE E5HA O |M| ME HEA 
= = — ———— = — ———— = =. 5) 
— 2- | | = 
| | : : E A 
1 Haplophracmium irregulare | | 13 | Rexulamat=ochusuD © br MM ls 
OSMD: < k +.. | 14 » mas IDO P 5 4 4 4 P hs 
| R 
2 aeguale Roem. sp... 4 |+? 15 | » praelonga Reuss. - -| | (bor 
3 » pbullatumen*sp; - -u -| mas | » brevicona Perner . |-|- "M | 
4 | ; 2SPetum MSD: ©.. be TNB 17 | Tritaxia tricarinata Reuss. . .| F (T = 
| | | j | | 
5 | Haplostiche annulata n. sp. ... = 18 Gaudryina filiformis Berth . . | = + 
6 : lžovicensis n. sp. . . zit 19 | Clavulina communis D'Orb..(?) .| |— | 
— . l 4 . ZM l I | 
7 © Reophax bohemicum n. sp... + | 20 | Lagena globosa Montf.. . . .| |- fata | 
8 > detormem. spo 200 | 21 | > marginata Walker et | | 
| ň a | | : ME | 
9| Lituola (?) cfr. nautiloidea Lmck. + | | Boysa 152212000 8M0A isl | 
10 | Bulimina variabilis D'Orb. . .|-=+ +- --|-r| 22 || Ramulina aculeata J. Wright. .|(-+| 
. | SA Z . . . . « js by 
il1l » EresNCUSS 00 =- |+9-—-| 23 || Vitriwebbina laevis Sol. . . .|+|-+ 1710 
G == : : = ře u NĚ] | a p, S : : 4 NA PT (i 
12 | Textillaria globulosa Ehbg. . . |=—-+-|-+ +|-t|+| 24 | Nodosaria obligua Linné . 3 ABl hop: 


!) Věstník král. uč. společ. nauk 1891. 


27 
FN NN 
| v |> 5 : s v s 5 - 
(= oo, 51" = Sosa sl" 
E EEE EE 
8 IBEHEE E SEE 
Š | SEJEEEJE E MEJEJEEE 
— == 7 FO A DY R | 
25 | Nodosaria hispida D'Orb.. — |+-H 56 | Frondicularia Fritschi var. pseudo- 
26 | » > » var ag- | canaliculata m. - 
olutinans m.. -= 57 > angusta Nilss. . + + + 
| 27 » radicula Linné var. am- 58 | » » var. 
bigua Neugeb.. F glabra m. - 
28 » soluta Reuss +- S) | » mucronata Reuss : 
29 > raphanus Linné + 60, > Sherborni n. sp.. - 
(30 > » var. obli- 61 » Chapmani n. sp.. -| 
| gue costata Silv.. = 62| » Gaultina Reuss : 
31 | » oligostegia Reus (=?so- | 63 | » Verneuilliana D' Orb.. + p 
luta Rss... - E 64 | » inversa Rss. + + + 
32 » Zippei Rss. B -++ 65 > Cordai Rss.. . -> 
| 33 > costellata Rss. HH 6 | » Archiacina D'Orb. + r- 
(34 > (Dentalina) Folkesto- | | 67 | Flabellina elliptica Nilss. +- L ++- 
| niensis var. cylindroi- | | 68 | > ornata Reuss ++ +- 
| des m. AO sw | 69 | > Baudouiniana D'Orb.. + -+ 
| 95 > Scharbergeana Neug..| | | 70 | Vaginulina notata Rss. f 
| 36 > consobrina D'Orb. . + 71, > badensis D'Orb. . L 
ey, > > var. ema- | | 72 | Marginulina margaritifera Batsch.| | (+ 
| ciata Rss. a H+ 73 | > tumida Rss. -| | | 
38 » Verneuilli D'Orb. = | 74 | » elongata Rss. -+ -> 
139 Ů tenuicosta Rss. (+ | vasš| » (Cristellaria)  recta = | 
40 > monile v. Hagen . -| | +- | DMO +- | 
41 > pauperata D'Orb. . -| |- +- 76 | Cristellaria rotulata Lmek. LH- 
(M > prismatica Rss. 4 (+ 7 | » macrodisca Reuss Ek | 
| 43 » farcimen Soldani (ku -+++ 78 » macrodisca var. poly- | 
H > legumen Rss. (= com- | gona Per.. ++ 
munis D'Orb. + |bě + + -+79 > macrodisca var. glabra 
45 > pungens Rss. žij H Vl Per. pe -| 
46 > acicula Rss. M L 1 80| » diademata Berth. + 
47 , Lorneiana D'Orb. | H+ --H 81 lobata Rss. (var. sub- 
48 > Roemeri Neugeb. = angulata Mat?) m5 
49 > > var. | | 82 > acuta Rss. var. erecta 
clavuliformis m. | HH | Per. 1 
50 | Frondicularia lanceola Reuss . | + | | 83 ; ovalis Reuss : ři 
sůl . lanceolata Perner JH 84, Globigerina cretacea D'Orb. FH- 
52 » Decheni Reuss | + | 85 | Anomalina ammonoides Reuss LL | ie 4 
53 > bohemica Perner SET | 86 : (?) lenticula Rss. n. | ě 
54 > Fritschi Perner FE- p 187 » polyrraphes Rss. > 
(55 > » var. inter- M. | -188 Rotalia umbilicata var. nitida M +- 
| rupta m. (S | 
| | 
Jar s 


. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 


Úber die Foraminiferen der Weissenbercer Schichten. 
Von 


DR. JAR. PERNER, 


Assistenten an děr palaeontologischen Abtheilung des kónigl. bóhm. Museums in Prac. 


(Resumé des bóhmischen Textes.) 


Vorrede. 


Die vorliegende Arbeit bildet die Fortsetzung einer systematischen Bearbeitune der Foraminiferen 
aus der bohmischen Kreideformation, derer erster Theil: »Foraminiferen des bohmischen Cenomans« 1) 
vor 4 Jahren erschienen ist; somit sind dem dabei in der Vorrede entworfenen Plane nach die Fora- 
mimferen aus den dem Turon entsprechenden Weissenberger Schichten an die Reihe gekommen. 

Material zu dieser Arbeit lieferten die Schlemmproben aus allen Fundorten und Horizonten 
der Weissenberger Schichten, die bei der palaeontologischen Durchforschung Boóhmens viele Jahre 
hindurch durch Hrn. Prof. Dr. Ant. Frič gesammelt wurden, und die jetzt ein wertvolles Material 
fůr ein neues Studium der bohmischen Kreide-Foraminiferen, welches seit dem Tode Reuss ver- 
nachlássigt wurde, bilden. Aus den untersuchten Localitáten haben sich folgende als die artenreichsten 
erwiesen: Dřínov, Semitz, Přemyšlan, Lžovitz, Manderscheid und Stradouň. Was die náheren geo- 
logischen und palaecontologischen Verháltnisse dieser typischen Localitáten betrifft, verweise ich auf 
die gediegene Monographie der Weissenberger Schichten von Prof. A. Frič.2) Die geologischen 
Verháltnisse der letztoenannten Localitát, die spáter entdeckt wurde, sind von demselben Autor in 
seiner Studie: »Iserschichten«*) geschildert. In unsere Monographie wurden nicht aufgenommen die 
Foraminiferen aus der weissen, jetzt unzucgánglichen Foraminiferenschichte von Weissenberg, die 
auf dem Pláner direct aufgelacert und von einem unsicheren Alter ist. Fiir die systematische Anordnung 
wáhlte ich wie friiher das System Brady's“) und was die Synonymik anbelangt, so bin ich grosstentheils 


1) Jar. Perner. Ueber die Foraminiferen des bohmischen Cenomans. Palaeontogr. Bohemiae Nr. 1. 1892. (Abhandl. d. bohm. 
Akademie). Mit 10 Tafeln. (Resumé.) husté < 

*) Studien im Gebiete der bóhm. Kreideformation. Arch. f. Landesdurchtorschung Běohmens. Bd. IV. Nr. 1. 

9) Ibidem. Bd. V. Nro. 2. 

b L. Rhumbler's Entwurf eines natůrlichen Systems der Thalamophoren (Nachr. d. k. Gesellsch. d. Wiss. zu Góttingen. 
1895. Heft 1.), der entschieden in mancher Beziehung den Vorzug verdient, konnte ich leider nicht mehr benůtzen, nachdem die 
Arbeit schon druckfertig war. 


o o m od s 


o „á 


29 


den Anschauungen der englischen Forscher gefolgt, obwohl unter denselben bei manchen Nodosaria- 
und Frondicularia-Arten verschiedene Ansichten ber die Synonymik und Identitát der von den 
continentalen Forschern als neu beschriebenen »Arten« herrschen. In solchen Fállen habe ich meine 
Ansicht iiber die Synonymik der betreffenden Art náher prácisiert. Was die Litteratur anbelangt, 
verweise ich auf die bekannten vorziiglichen, und fůr jeden, der sich mit dem Studium der Forami- 
niferen eingehend befassen will, unumgánglichen Arbeiten C. D. Sherborn's, námlich: A bibliography 
of the Foraminifera recent and fossil from 1565—1888, und: Index to the genera and species of 
the Foraminifera. Part. I. and II., mit welchen wertvollen Werken uns jetzt móclich ist, die sámmt- 
liche Litteratur zu beherrschen und sámmtliche bis 1888 beschriebene Arten evident zu halten, wie 
es in keiner anderen zoologischen Gruppe der Fall ist. Die seit dem J. 1888 erschienene wichtigere 
Litteratur ist bei der Artenbeschreibuno citiert. 

Bei der Bestimmung der Arten waren mir in ausciebigster Weise meéine hochverehrten 
Freunde C. D. Sherborn und Fr. Chapman behilflich, wofiir ich ihnen meinen wármsten Dank aus- 
sprechen muss, umsomehr, als ein betráchtlicher Theil der álteren italienischen (seltenen und doch 
wichtigen) Publicationen mir unzugánolich war. Zum grossen Dank bin ich ebenfalls meinem hoch- 
verehrten Lehrer, Prof. Dr. A. Frič verpflichtet, der mich bei dieser Arbeit thatkráftigst unterstiitzte 
und auf manche. interessante Fundorte mich aufmerksam machte. 


Ber descriptive Ihetil. 


Familie Lituolidae. 


Haplophragmium Rss. 


Zu dieser Gattung záhle ich die anfangs spiralgewundenen Lituoliden mit einfachen, nicht 
labyrinthischen Kammern, ohne dabei auf die Form der Miindung Růicksicht zu nehmen." 

Aus dieser Gattung kommen in den Weissenberger Schichten 4 Arten vor, von welchen, 
2 Arten auch in den jiingeren Teplitzer Schichten vorkommen. 


Haplophragmium irregulare Roem. sp. Taf. I. Fig. 12 a, d. 


Zu dieser Art záhle ich ausser den bei Reuss (Sitzungsber. k. Akad. d. Wiss. 186. p. 219) 
aufoezáhlten Synonymen auch seine Art Hapl. grande Rss. 

Da die áussere Form schon von anderen Autoren eingehend geschildert wurde, so begnůge 
ich mich nur einiges iber die Structur mitzutheilen. Auf einem Lánosschnitt gewahrt man, dass die 
Kammerwánde innerlich mit einem compacten Cement ausgekleidet sind, und dass die Schale aut 
der Oberfláche keine groben Sandkorner in der Grundmasse eingebettet aufweist, wie es bei anderen 
Formen der Fall ist, sondern regelmássig iiberall sind eingestreut kleine Ouarzkorner, und hie und da 

2 


gebogene Ouarzlamellen, die vielleicht den Spongiennadeln angehůren. (Siehe Textig. Nr. 2 8“ 


1) Diese Daten entnehme ich aus einer privaten Mittheilung úber eine náchst zu erscheinende Monographie der Lituoliden 
von meinen Freunden C. D. Sherborn und Fr. Chapman, die ich zur Orientirung bekommen habe. 
2) Sá iche Textfiguren siehe im bohmischen Texte. 
8Ť 
+ 


60 


Beissel bildet in seiner leider bisher wenig beachteten vorzůglichen Arbeit Ouerschnitte von 
Exemplaren, welche beweisen, dass auch bei dieser Form ein Embryonaldimorphismus herrscht. 

Fundort: Stradouň, háufho. Friiher wurde diese Art als bezeichnend fůr die jiingeren (vermein- 
tlich senonen) Teplitzer Schichten ancefiihrt. Ihr Vorkommen in den dem Turon angehórenden Weissen- 
berger Schichten unterstůtzt die Ansicht, dass die Teplitzer Schichten noch zum Turon ancgehóren. 


Fapblobhracmium aeouale Roem. Taf. | fo. 7 4,0, c. 
o 5 b] ) 


Litteratur und Beschreibune siehe bei Reuss, Sitz. d7k-"AkadaVW5WTE 60 


Bd“ XE. p. 74. T. XL ho. 2, 3, und Reuss, bd Ba 6V py 291 


Fundort: Stradouň; sehr háufio. 


o 


FHaplopůragmium dullatum n. sp. (Tat. I. ig. 6 a, d, c, 8—11. Textfig. Nro 1.) 


Die ersten Kammern kucelig, in einer unregelmássicer Spirale oder acervulinaartie aneinander 
gereiht, spátere Kammern regelmássiger eingerollt, gewolbt, durch lineare Náhte geschieden. In dem 
geraden Theil sind die Kammern cylindrisch, stark gewólbt und niedrig. Letzte Kammer halbkucelig, 
mit einer einfachen Můndung versehen. 

Lánge 1—2 4. — Fundort: Lžovitz bei Elbeteinitz; selten. 

(Textigur 1 a. Ein vollstándiges Exemplar, welches zeiot, dass die geraden aut Taf. I. fig. 8 
abgebildeten Fragmente zu dieser Form gehóren. Orig. Nr. 1. Vergr. 20/1. — 8) Ouerschliff durch 
die áussere Wand einer Kammer aus dem spiralgewundenen Theile. Die grossen scharfkantigen 
Kórper sind Ouarzlamellen, die mit einem rostbraunen Cement umoeben sind. Vergr. 85/1.) 


Haplophragmium (?) asperum n. sp. (Texthg. 3 a.) 


Aus dem spiralgewundenen Theile sind usserlich 6—8 Kammern sichtbar, die zusammen 
eine Kugel bilden und von unregelmássiger Form sind; im geraden Theile sind 3—5 Kammern, 
die durch unregelmássig verlaufende Náhte geschieden sind und wovon die letzte in eine abgerundete 
Spitze mit einer einfachen runden Miindune ausgezocen ist. Das ganze Geháuse ist mit sehr groben 
Ouarzkornern bedeckt. 

Die Zutheiluno dieser Form zu der Gattung Haplophragmium ist eine provisorische; bisher 
wurden nur 2 Exemplare cefunden. 


Gattung: Reophax Month. 


Hieher záhle ich jene geraden Lituoliden, welche keine labyrinthische Kammerwánde besitzen 
zum Unterschied von solchen Formen, die der Gattung Haplostiche (mit labyrinthischen Kammer- 


wánden) gehóren.?2) 
Rheophax bohemicum n. sp. (Textigur 4 a—dď) 


Das Geháuse zusammengesetzt aus einer graden oder wenig verbogenen Reihe von niedrigen 
oder háufiger eben so hohen als breiten Kammern, deren Duchmesser immer derselbe bleibt, und welche 
durch sehr tiefe, aber breite Náhte getrennt sind. Die letzte Kammer ist in eine Spitze mit einfacher 


1) Chapman (Journ. R. Micr. Soc. 1892. p.5. PI. VI. fig. 1—3) bildet eine sehr abweichende Form unter diesem Namen ab. 


) Rhumbler (I. c.) stellt zu der Gattung Rheophax nur die einkammerigen Lituoliden; die mehrkammerigen Formen 
veréinigt er in čine neue Gattung Nodulina aus der Familie Nodosinellidae. 


61 


Můndune ausgcezogcen. Die Kammern sind an der Oberfliche sehr grobsandie; auf dem Lángsschnitt 
sind sie oben gewólbt und unten fast cerade. 


5 


Lánge: 15—54 77. — Fundort: Stradouň, sehr háufig. 
Rheophax deforme n. sp. (Taf. [ a, 4. Textie. 5. 


Unterscheidet sich von der vorangehenden Art durch eine rasche Erweiterung der Kammern, 
die am Ouerschnitt elliptisch, zusammencgedriůckt, erscheinen und in einer unregelmássig verbogenen 
Reihe stehen. Am Lángsschliff erscheinen die Kammern oben nicht gewólbt, sondern 4eckig. Die 
Můndune ist eine linoliche Spalte. 

Grosse: 1—3 72. — Fundort: Lžovitz, Stradouň. 


Gattune: Lituola Lmck. 


Zu dieser Gattung, die durch die spiralige Einrollung der labyrinthischen Kammern charakteri- 
siert ist, záhle ich eine Form, die ich provisorisch zur polymorphen Art: Zě/uola cfr. nautilotdea L.mck. 
stelle. (bat Bo: 1 

Der spiralgewundene Theil besteht aus 4 keilfórmigen Kammern; die iibrigen sind niedrig, 
zusammengedriickt, in einer verbogenen Linie gereiht, ohne sich aber allmáhlich zu erweitern, wie 
es bei den typischen Exemplaren dieser Art der Fall ist. 

Fundort: Lžovitz (ein Exemplar). 


Gattunc:: Haplostiche Rss. 


Hieher záhle ich jene geraden Lituoliden, die labyrinthische Kammerwánde besitzen. 
Faplostiche lžovicensis n. sp. (V. L he. 2—3)) 


Das Geháuse besteht aus 3—10 rinefórmigen, niedrigen Kammern, die durch seichte unrecel- 
mássige Náhte abgetheilt sind und in einer vielfach verbogenen Linie stehen und nach unten sehr 
allmáhlig an Grósse abnehmen. Die letzte Kammer endigt in eine stumpfe Spitze mit einfacher 
Můndung. Am Důnnschliffe (Textfig. Nr. 6) sieht man, dass die Kammern sich wie bei Nodosaria 
auf die Spitze der vorangehenden Kammer ansetzen. An der Oberfláche sind viele grobe Ouarz- 
kórner eingebettet, und die fingerartigen Fortsátze der inneren Wánde bestehen nur aus einem 
compacten Cement. 
Unsere Art bildet den Úbergang zwischen Reussischen Arten Hapl. clavulina und Hapl. 
dentalinoides. 
Fundorte: Lžovitz, Manderscheid, Stradouň. 


Faplostiche annulata n. sp. (Textha. Nr. 7 a—ď. 


Das Geháuse gestreckt oder verbogen, cylindrisch, zusammencgesetzt aus vielen niedrigen, 
ringformigen Kammern, die durch unregelmássice schmale und tiefe Náhte geschieden sind und nach 
abwárts sich allmáhlich verkleinern. Die Miindung ist siebfórmig, in einer seichten Vertiefung gelecen, 
und besteht aus mehreren Offnungen, die zwei unregelmůssigen Kreisen bilden. 


62 


Ausserlich áhnelt diese Art der cenomanen Polyphragma cribrosum, aber am Dinnschliffe 


© 
fehlt gánzlich jene hyaline poróse Schichte, die fiir Polyphragma so bezeichnend ist.!) Von der 
ebenfalls cenomanen Lituola cylindrica Per. unterscheidet sie sich durch das Fehlen von der Ouarz- 
kornerschichten, welche bei jener die einzelne Kammern voneinander trennen. 


Grosse: 1—5 974. — Fundort: Stradouň. 


"Textularidae. 


Textillaria globulosa Ehbg. (Taf VIL fig. 21) 


Uberall háuflio, besonders in den Semitzer Merceln. 


Textillaria drevicona Perner. (T. VII. fie. 18.—20.) 


Perner. Palaeontogr. Bohemiae. 1. 1892. p. 23. T. IX. fig. 12. 


Úberall mit der vorigen Art, jedoch bedeutend seltener. 


Textiltavta turvis (?) D' Orb. (Textíg. Nr. 8.) 


Litteratur siehe in Brady, Challenger Rep. IX. p. 366. 


Textillaria trochus (?) D' Orb. (Taf. VII fis. 22.) 


Litteratur siehe in Jones, Foram. of the Crag. Palaeont. Soc. 1893. p. 150—152. 

Was diese beiden Arten anbelangt, so ist es schwer mit diesen Arten unsere abgebildeten 
Formen zu identificieren, nachdem die englischen Forscher unter diesen Namen solche Formen abbilden, 
die von den ursprůnglichen D' Orbigny's Figuren (obwohl diese »idealisiert« sind) bedeutend verschieden 
sind. Dagegen unterscheiden wieder die englischen Forscher diese und auch andere untereinander 
sehr úhnliche Formen, die ich als Synonyma oder hochstens als Varietiten (im gewohnlichen zoolocischen 
Sinne) betrachten wirde; iiberdies stimmen eben bei diesen Arten die zahlreichen Abbildungen wenig 
miteinander, so dass ich vorláufiow beide Arten als fraglich aus den Weissenberger Schichten an- 
fiihren kann. Beide Arten kommen nur in Stradouň vor. 


Tritaxia tricavinata Rss. (= Verneullina dubia Rss.) (Taf. VII. ig. 11—14.) 


Litteratur siehe Brady Challenger. p389B 2D 98709: 
Diese Art, welche nach Reuss's Angabe mit Text. triguetra Miinst. identisch sein soll, kommt 
sehr háuhe in Stradouň vor. 


Clavulina commumis D' Orb. (?) (Tat. VII. hy. 8. 97) 
Litteratur: Brady Challenger p. 394. PL XLVIII. fie. 1—13. 
Selten in Stradouň. 


Gandryina filiformis Berth. (Taf. VII. io. 10.) 
Litteratur: Brady, Parker 8: Jones. Trans. Zool. Soc. 1888. Vol. XII p. 219. PLXLII 16.6: 


Selten in Stradouň. 


!) Siehe Jar. Perner, Foraminiferen des bohmischen Cenomans. Palaeontogr. Bohemiae. Nr. 1. 1892. Tafel I. 


63 


Bulimina Fresti Rss. (Taf. VII. fie. 15.) 


o 


Reuss. Haidingers Naturw. Abh. IV. 1851. p. 39. T. III fig. 10. 
Selten in Přemyšlan und Stradouň. 


Bulímina variabilis D' Orb. (Taf. VII. ie. 16, 17. 


Litteratur siehe bei Sherborn, Index. I. 
Úberall háuho, besonders bei Semitz und Lžovitz. 


BAnible Lagenidae 


Lagena Walker et Boys. 


m 


Lagena marginata Walk et Boys. (Taf. VII. fig. 3, 5, 7.) 


Litteratur und Synonyma siehe Brady, Challenger. p. 476. 
Selten bei Manderscheid. 


Lagena globosa Montagu sp. (Taf. VII. io. 4, 6.) 


- 


Litteratur. und Synonyma bei Rup. Jones. Palaeont. Soc. 1895. Vol. XLIX. p. 177. 
PL ["332.) 


Selten bei Přemyšlan, Semitz, Přerow. 


Ramulina Rup. Jones. 
Ramulina aculeata Wright. (Taf. VII. hg. 26 a, d.) 


Synonyma: Lagena tuberculata Perner, Palaeont. Boh. I 1892. p. 28. T. V. fig. 19 a, 0. 

Litteratur siehe bei Chapman. I. c. 1896. p. 583. 

Ob die abgebildete Form mit den von Wright beschriebenen Formen identisch ist, kann ich 
vorláufig des spárlichen Materials wegen nicht entscheiden; nahe verwandt ist sie jedoch mit der 
recenten Art R. globuligera Brady (Challenger p. 587. PL LXXVI. ng. 22—28) und mit einer von 
Beissel als Polymorphina proteus (Beissel 1. c. T. XII. fi 

Selten bei Stradouň. 


3) < reh1 ate dr 
©. 13) abcebildeten Form. 


Vitriwebbina F. Chapman. 


Vitriwebbina laevis Sollas sp. (Taf. VI. he. 3.) 


Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 585. Pl. XII. fie. 7.—9. (Dort siehe die úbrige Litteratur. 
Frič. Archiv f. Landesdurchforsch. Bohmens. Bd. IX. Nr. 1. 1893. fie. 159. 

Ahnliche Form (Vitr. tuberculata Soll.) habe ich unter dem Namen Trochammina. irregu- 
laris aus dem bohmischen Cenoman ') beschrieben, und bei der Besprechune der Structur habe ich meiner 
Verwunderung Ausdruck gegeben, dass diese Form, die ich als porós gefunden habe, zu der Gattung 
Trochammina (unter den Imperforaten) von allen Forschern cestellt wird.. Gleichzeiug aber hatte 
Chapman, auf Grund einer friiheren Entdeckung von Sollas, die mir damals noch unbekannt war, dic 


V- Pernet Ic. p. 23. T. IS, 1g..1—6. 


JM 


64 


perforierten Formen von der áusserlich ganz gleichen Gattung Webbina abgetheilt und in eine neue 
Gattung Vitriwebbina eingereiht und einige neue Arten beschrieben.') Ob unsere abgebildete Form 
vielleicht náher zu der Vitriwebbina Sollasi steht, lásst sich jetzt noch nicht entscheiden; meiner 
Ansicht nach ist V. laevis identisch mit V. Sollasi. 

Fundort: Přemyšlan; selten. 


Nodosaria Lmck. 


Nodosaria obligna Linné. (Taf. II. fo. 6.) 


Litteratur únd Synonyma siehe Brady p. o 
Fundort: Stradouň; selten. 


Vodosarta hispida D' Orb. (Taf. III. fig. 31.) 
Litteratur und Synonyma be Bradyc p 307. 
Fundorte: Semitz, sehr selten; Stradouň, háufiger. 


Nodosavia hispida D'Orb. var. agolutinans m. (Taf. II. he 


5 


T021 


Diese interessante Form ist áusserlich sehr áhnlich einer kleinen Art von Haplostiche, jedoch 
am Diinnschliffe sieht man, dass unter der sandigen Schichte deutlich pertorierte Kammern sich 
befinden, deren Oberfláche mit Hóckern und gebogenen Stacheln besetzt ist. Diese Stačheln dringen 
an manchen Stellen als olasig glánzende Hócker die dicke grobsandige Schichte durch. Manchmal 
ist die letzte Kammer ohne Stachel, ohne Sandschichte und fein gestreift. Sonst entspricht die Form 
der inneren Kammer solchen Varietáten der D'Orbigny'schen Art, deren Kammer nane an einander 
gerůckt und durch tiefe Náhte eingeschniirt sind. Bei unserer Varietát oleicht die sandige Schichte die 
Náhte aus, so dass das ganze Geháuse cylindrisch erscheint, und die Anzahl der Kammern nur durch 
seichte Vertiefungen angedeutet ist. 

Fundort: Stradouň háuho; Lžovitz selten. - 

Nodosavta vadďicula Linné var. ambigua Neugeb. (Taf. II. fi. 24.) 


o 


synonyma und Litteratur stehe“bradyic: p. 96. 
Sehr selten bei Lžovitz. 


Nodosaria soluta Rss. (Taf. II. ie. 10.) 


Synonyma und Litteratur bei Brady l. c. p. 503. (N. oligostegia ausgenommen.) 
Háufig in Lžovitz, Dřínov, Semitz, Stradouň. 


Nodosavia vaphanus Linné. (T. II. ng. 19.) 


Synonyma und Ent bem 260 EB AC BU CHO OE 


Uberall in den Semitzer Merceln, jedoch spárlich. 


v) Náheres darůber befindet sich in den sehr sorefáltigen Studien Chapmans: On the perforate Charakter of the genus 
Webbina ete. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. p. 102—105. Pl. VI; on the Rhizopodal genera Webbina and Vitriwebbina. Ann. Mag. 
Nat. Hist. 1896. October. The Foraminifera of the Gault. IX. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 581—591. (October). — Sehr viele bisher 
als Trochammina irregularis angefůhrte Formen gehóoren der Gattung Vitriwebbina an. 


bu i 


65 


Noďosaria vaphanus 1. var. obligne strtata Silvy. (Taf. IV. ho. 22. 
VEST EE AccadGioema Scien. Nat. ns. Vol. VIL p. 37. T. III. fie. 51. 
Selten bei Bezděkov und Manderscheid. 
Noďosaria oligostegia Rss. = ? Dent. soluta Rss.*) (Taf. II. he. 20. 


In Stradouň sehr háufhc. 
Noďosavria Zippet Rss. (Taf. II fo. 25; Taf. III fie. 20, 21, 23. 
Chapman“ Journal. R. Micr. Soc. 1893. p. 593. PL. IX. fig. 12. 


Bruchstůcke háufhe bei Semitz und besonders in Stradouň. 


Nodosaria costellata Rss. (Taf. III. hg. 18.) 


4 


Chapman Gault Foramin. Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 590. PI. IX. fi 
Sehr selten in den Semitzer Merceln. 


ea) 
S CO 8 


Dentalina (Marginulina) Folkestontensis Chap. var. evlindroiďes m. (Taf. II. no. 17. 


Diese Form weicht von der von Chapman“) beschriebenen Art in mancher Hinsicht ab. Das 
Geháuse ist mássig gebogen und besteht bis aus 5 cylindrischen Kammern, die durch tiefe scharfe 
Náhte geschieden sind. Auf jeder Kammer ziehen sich 7—8 lineare Leisten, welche in den Náhten 
endigen und mit denen der iibrigen Kammern alternieren. Die Miindung der letzten, von den andern 
nicht verschiedenen Kammer ist durch 8 sternfoórmice Leisten geziert. 

Mit dieser Art sind vielleicht verwandt die Arten Nod. proxima Silvestri und Nod. hircicornua 
Schwacer. 

Selten bei Přemyšlan. 


Dentalina Schavbergeana Neugeb. (T. I. hg. 13, 22.) 


o 


Neugeboren. Denkschr. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. XII. 1856. p. 87. T. IV. fie. 1—4. 


5 


In Stradouň selten. 


Dentalina consobrína DY Orb. (Tat. II. io. 5; T. III. fe. 13, 15. 


Domova und Litteratur bes Brady I c. p. 501. 
Úberall háufie mit der folgenden Varietát: 


Var. emaczata Rss. sp. (T. III. hg. 26, 27.) 


Da Brady und andere áltere englische Forscher unter dieser sehr veránderlichen Art sehr 
verschiedene Formen vereinigen, so diirften als Synonyma noch mehrere jurassische, von Borneman 
und Schwager beschriebene Formen dazu cezáhlt werden. 


Dentalina consobrina D' Orb. var. Wernemilli D' Orb. sp. (T. III. hg. 25. 


Litteratur siehe bei Sherborn, Index. I. 
Nur 2 Exemplare wurden bei Manderscheid gefunden. 


1) Chapman (Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 586. PI. VIII. fig. 23) fůhrt Nod. oligostegia Rss als eine besondere Art an 


5 


*) Fr. Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1894. p. 161. Pl. IV. fig. 16, 17. 


5 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 


9- 


66 


Noďosavia tenmicosta Rss. (?) (Taf. II. he. 8, 19: Taf III. fe. 30.) 


Berthelin."Mém. Soc. '«éol. Fr.; 1880" 19p:232 BM 10: 


In Stradouň selten. 


Nodosavia momile v. Hagenow. (T. II. fie. 7 a, 4, c.) 


Altere Litteratur bei Sherborn, Index I. Ausserdem: 
Beissel. Abhandl. d. k. preuss. geol. Landesanstalt. 1891. 3. Heft. p. 31. T. VL fie. 31—40. 
Synonyma: Voď. olodbuligera Neug. 
pomuligera Stache. 
Diese Form, die vielleicht eine ziemlich constante Varietát der Nod. soluta Rss. (im Sinne 


Brady's) darstellt, ist háufhig in Stradouň. 


Dentalina pauperata D' Orb. (Taf. II. fe. 14; Taf. III. fo. 12, 14.) 


Synonyma und Litteratur bei Brady L c. p. 500. 
Nicht selten in Přemyšlan. 
Noďosavia prismatica Rss. (Taf. II. ne. 1.) 

Chapman: Journ. R- Micr/ Soc. 18933pD9 EMP no 2) 

Ich kann nicht der Ansicht Brady s beistimmen, dass diese Art nur ein Synonym der 
N. raphanus wáre; wenn schon so verschiedene Formen, die unter einen Namen zusammengezogen, 
wirklich eine continuierliche Reihe bilden, dann kónnte und sollte man, um conseguent zu sein, gewiss 
die Hálfte (oder noch mehr) sámmtlicher Nodosaria- und Dentalina-Arten unter 4—6 specihische Namen 
unterbringen (D. soluta, communis, consobrina, obligua, farcimen, aculeata), wobei der grósste Vortheil 
der bináren  Linnéischen  Benennune, námlich die Verstándigune iiber die gemeinte Form, dabei 
orosstentheils verloren cienge. : 


Diese Art ist selten in Stradouň. 


Dentalina farcimen Soldani. (Taf. II. ie. 18;Taf. III. úe. 11.) 


Litteratur und Synonyma bei Brady L c. p. 498. (D. lecumen Rss ausgenommen.) 
Spárlich in den Semitzer Merceln. 
Dentalina communis D' Orb. (= ĎD. legumem Rss.) (Taf. III. hg. 5.) 

Obwohl Brady (I. c. p. 498 und 304) einige als Dent. communis und ĎD. legumen beschriebene 
Formen auch unter den Synonymen der variablen Art D. farcimen Soldaní anfiihrt, und unter den 
Synonymen von DĎ. communis die Reussische Art D. legumen nur einmal (u. zw. die in Verst. I. 
p. 28. T. XIII fo. 23, 24 abcebildete Form) vorkommt, so habe ich, um sicher anzudeuten, welchen 
Typus ich meine, die abcebildete Form separat angefiihrt, eben wie es auch Chapman thut. 


Uberall háufic; jedoch nur in Bruchstůcken. 


Nodosaria pungens Rss. (Taf. II. fo. 2.) 
Litteratur bei Sherborn, Index |. 
Scheint nahe verwandt zu sein mit Nod. affinis D' Orb., Nod. propingua Beissel und Nod. 
acuta. DL Orb. 


Sehr selten in Stradouň. 


07 
Noďosaria acicula. (Vaf. III. ho. 29.) 
Reuss, in Geinitz Elbthalceb. II. Palaeontogr. 1874. p. 82. T. XX. 2. fig. 10. 
Selten in Stradouň. 
Dentalina Lorneiana D' Orb. (Taf. III. ie. 1—9.) 


Altere Litteratur siehe in Sherborn's Index I. 
Beisseh m bhanal dk. preuss. geol, Eandesanst. 1891. H. 3. p. 34. T. VIL ng. 1—9. 
ehoomnan|outn. R. Micr. Soc. 1899. p. D88. Pl VIIL fi. 30, 31. 

Nicht selten bei Bezděkov, Přemyšlan, Dřínov. 


Dentalina Roemeri Neugeb. (Taf. III. io. 28.) 


Btteratur und Synonyma. bel Brady 1. c. p. 505. 
Nicht selten in Stradouň und Přemyšlan. 


Dentalina Roemeri Neugeb. var. clavuliformís m. (Taf. MI. ho. 106.) : 


Das Geháuse ist gerade und erweitert sich sehr rasch; die unteren Kammern klein, nichtgewolbt, 
cylindrisch, durch scharfe horizontale Náhte abgetheilt; die Kammern in dem oberen Theile sind gross, 
gewolbt und durch schiefe, verbogene Něáhte einceschniirt. Letzte Kammer ist kleiner als die 
lteren, und ist in eine kurze Spitze ausgezogen. 

Selten in Přemyšlan. 


Frondicularia Defr. 


Frondinlavria lanceola Rss. (Taf. III. he. 2.) 


Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1894. p. 157. Pl. II. c o, 
Selten bei Přemyšlan. 


Frondiculavria Dechemi Reuss. (Taf. III. fie. 3; Taf. V. ho. 6, 15.)) 


+ 


Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. 191. T. IV. fig. 3 a, d. 
Selten bei Přemyšlan. 


Frondicularia lanceolata Perner. (Taf. IV. fie. 2. Taf. IV. he. 1.) 


Beschreibune siehe: Perner, Foraminiferen d. bohm. Cenomans (Resume d. bóhm. [extes). 
Palseontocrr Bohemiae. L. 1892. p. 60. T. VIL fie. 12 a. 4.") 
Háufe in den Semitzer Merceln. 


Frondicularia bohemica Perner. (Taf. II. ho. 10, 10.) 


Perherl-cpl 60- T. VIL c: 
Fundort: ka kommt auch in den Malnitzer Schichten vor. 


I) Ich kann vorláufig diese sowie auch verwandte Formen wie Fr. parallela Per. incerta, Perner und einige dhnlich« 
Reussische Formen als Synonyma von Fr. Archiacina D' Orb. nicht anfůhren, bis ich keine ÚUberginge zwischen diesen und de: 
ursprůnglich von D' Orbigny und Reuss deutlich abgebildeten Form in irgend einem Werke abgebildet finde. | Die Mehrzahl de 
von den englischen Forschern und von Beissel (I. c.) als Fr. Archiacina beschriebenen Formen sind von der D' Orbigny'schen 
Abbildung ganz verschieden. 


68 
Frondicnlavia Fritschi Perner. (Taf. IV. fie. 14.) 


Perner 1. c. p. 38. T. VII fig. 1 a—c. (Resumé d. bohm. Textes.) 


var. pseudocanaliculata mihi. (Taf. IV. fe. 13.) 


Diese Form áhnelt sehr der ersten Reuss' Abbildung von der Fr. canaliculata (Verst. I. p. 30. 
T. VIII. fig. 20, 21), die er aber spáter corrigiert kátte (in Sitz. AkadVW1557118605p 19T 
ho. 1). Dieser Form fehlen die Rippen auf den Kammern, und die breiten leistenartigen geraden 
Náhte endigen ohne jede Biegung in dem Saume, der die ganze Schale umgibt. Die tiefe Mittelfurche 
erweitert sich eifórmig in der Embryonalkammer. 


var. zntervupta m. (Taf. IV. he. 15.) 


Unterscheidet sich von der typischen Form durch die vielfach unterbrochenen Rippen und 
= o : 4 ke 
Nahtleisten, sowie durch flachere Abdachung des Geháuses. 

Diese Art sammt den eben beschriebenen Varietáten kommt ziemlich oft in den Semitzer 


Merceln vor. 


Prondiculavia angousta Nilss sp. (Taf. IV. ng. 18. T. V. fig. 4, 8, 11.) 


b) 


Litteratur siehe bei Sherborn, Index I Ausserdem: Beissel I..c. p. 41. TWI G6- 1331 

Typische Form, wie sie Reuss (Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. 1860. T. IV. fig. 5) abgebildet 
hat, kommt in den Weissenberger Schichten sehr selten vor. Háufiger kommen Exemplare, die statt 
der tiefen Náhte breite Leisten besitzen, und bei welchen sich keine Rippen iiber die einzelnen Kammern 
ziehen. Diese Varietát, die wir als Beispiel der grossen Veránderlichkeit dieser Form auf Tat. V. fig. 7 
abbilden, nennen wir var. oZadra m. Weiter gibt es viele Exemplare, welche Lángsrippen, die sich 
ununterbrochen iiber simmtliche Kammern ziehen, besitzen, und dadurch zur Fr. Fritschi Úbergang 
bilden. Ahnliche Formen sieht man auch bei Beissel (I. c.). BeisseDs Meinung, dass Fr. angustissima 
Rss. und Fr. Verneuilliana D'Orb. nur Synonyma dieser Art wáren, kann ich nur so weit beistimmen, 
dass ich die Fr. Verneuilliana als charakteristische Varietát, die durch meine Varietát glabra m. 
mit Fr. angusta verbunden wáre, betrachten  wůrde.  Aus Beissels sehr sorgfáltigen  naturtreuen 
Abbildungen, die leider durch die Reproduction viel eingebůsst haben, vermag ich es vorláufig nicht 


endgiltio entscheiden. 
Frondicularia mucronata Rss. (T. IV. fi. 4.) 


Reuss in Geinitz' Elbthalgeb. II. Palaeontogr- 2%. p. 96. I- II 21: ng. 14-16: 
Selten in Semitzer Mergeln; háufigo in den Teplitzer Schichten. 


Frondicnlaria Sherborní n. sp. (Taf. IV. he. 9.) 


Die Schale bis 3 2 lang, lánelich lanzettformig, bis aus 12 Kammern bestehend, die von- 
cinander durch seichte Vertiefungen abgetheilt sind, auf deren Grunde die Septalwánde als dunkle 
Leisten durchschimmern. Schalenrand umgesňumt, mit seichten Einkerbungen versehen. Úber die Kammer 
und deren Náhte zieht sich eine grosse Anzahl von feinen linearen, verbogenen Furchen. Diese Art 
benenne ich zu Ehren meines hochverehrten Freundes C. D. Sherborn, der mir grosse Hilfe bei 
dieser Arbeit celeistet hat. 


Selten bei Přemyšlan. 


69 
Pronďicnlaria Ganltina Reuss. (Taf. IV. fig. 3. T. V. he. 1.) 


Chapman. Journ. R- Micr. Soc. 1894. p. 155. PL III. fie. 7. 
Vereinzelt in den Semitzer Mergeln. 


Frondiculartia VWernenilliana D' Orb. (Tat. IV. 1, 11, 12.) 


Litteratur bei Sherborn, Index I. 
Ziemlich háufio bei Přemyšlan und Lžovitz. )) 


FProndicularia inversa Rss. (Tat. IV. fig. 3—8.) 


jErtteratuí bei Perner 1. c. p. Bis T. MIT o 9 (mi bom. Lexte). 
Úberall háufig. 


Fronďicunlarta Cordat Reuss. (T. V. hg. 9.) 


brtteratur bei Sherborn, Index L 
In Stradouň selten. 


Frondicularia Chapmaní n. sp. (Taf. IV. fo. 17.) 


Schale auf der Oberfláche olatt,“ an den Rándern umgesáumt, lánglich lanzettfórmie, die grósste 
Breite in dem oberen Drittel ihrer Lánge erreichend. Die Kammern sind durch breite, iber die Ober- 
fáche wenig erhabene Leisten, die sich in der Mitte in einen spitzen Fortsatz vereinigen, abgetheilt. 
Dieser Fortsatz reicht fast bis zu dem unteren parabolisch gewólbten Rande des náchsten Fortsatzes 

Es ist mir ein Vergnigen, diese neue Art zu Ehren meines Freundes Fred. Chapman, der 
mir bei dieser Arbeit behilflich war, zu benennen. 

Vorkommen: In Lžovitz, selten. 


Fronďiularia Archiacína DY Orb. (Taf. V. fie. 3.) 


imeteratur bei Bradý 'l: c. p. 520. 

Unsere Abbildung stellt ein Exemplar vor, welches'der D' Orbigny'schen und Reuss'schen Figur 
sehr gut entspricht, aber bedeutend abweicht von solchen Formen, die unter dem Namen Frond 
Archiacina von Beissel (L. c. p. 39. T. VIII. iw. 1—12) und von Chapman (Journ. R. Micr. Soc. 1891 
p. 558. PI. X. fig. 6 a, 4) abgebildet worden sind. Bei diesen Formen vereinigen sich die Nahtleisten 
nicht und die Kammern sind mit starken Rippen bedeckt, was man bei der D' Orbigny schen urspriinglichen 
sowie auch bei den Reussischen Abbildungen nicht sieht; wenn „es aber der Fall wire, dass 
diese abweichenden Formen durch nachweisbare Úbergánge mit der typischen Form verbunden wáren, 
so miisste man.auch die Frond. striatula Rss. (wie es Beissel I. c. auch thut), Frond. tenuis Rss., 
sowie einige von mir als verschiedene Arten beschriebene cenomane Formen“) bei der Fr. Archiacina 
unterbringen. 

Die typische Form kommt sehr selten bei Stradouň vor. 


L Unsere sub 11, 12 abgebildeten Exemplare stellen junge abweichende schmale Formen vor 
2) J. Perner. Foraminiferen des bohm. Cenomans. Palaeontogr. Bohemiae 1. 1891. I. VII: Froncdicularia parallela, comica 
guadrigona, incerta, lanceolata. 


23 isl 


70 
Vaginulina D' Orb. 


Vaginulina (Marginulina) mavgarvitifera Batsch sp. (Taf. II. fie. 4, 28.) 


(00) 


Synonyma und bitteratur bei Brady L. c. DDOZ 
Hieher gehoren vielleicht einige abweichende von Beissel (1. c. T. IX.) abgebildete Formen 
von Vav. costulata Roem. 


Háufio in Stradouň. 
Vaginulina notata Rss. (Taf. II. no. 4.) 


Von der Reussischen typischen Art weicht sie darin ab, dass sie Nahtleisten und lineare 
Nippen besitzt, die in zwei Reihen ceordnet sind. 


Selten in Přemyšlan. 
Vaginulina badensis D' Orb. (Taf. II. fig. 26, 27.) 
[Litteratur bei Sherborn, Index IL 
Zu dieser Form gehórt ohne Zweifel die als Marcinulina bacillum Rss in Frič's Studie ber 
die Priesener Schichten (Archiv £ Landesdurchforsch, v. Bohmen. VII 1.) fie. 168. abgebildete Form. 


Selten in Stradouň. 
Marginulina D' Orb. 


Mavginulina (Cristellaria) recta D' Orb. (Taf. II. fig. 24.) 


Litteratur bei Sherborn, Index |. 


Vereinzelt in Stradouň. 


Marginulina elongata Reuss. (Taf. IL fie. 23.) 


Litteratur siehe Perner 1- © p. 301 bonm ext) Ve OEC 
Stradouň, selten. 


Mavginulina tumiďa Rss. (Taf. II. fig. 17.) 


Litteratur bei Sherborn, Index I 
Stradouň, selten. 


Cristellaria Lmck. )) 


Cmstellaria votulata Umek. (Taf. VL fio. 10, 11.) 


Synonyma und áltere Litteratur bei Brady l. c: 547. Ausserdem. 
Bernem c p02 a Nesume VE cola 
PosselM C ODO 2059! 
Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 5. PL I fis. 8 a, 4. 


Úberall verbreitet. 


!) Bei der Bestimmung der Arten richtete ich mich nach den vorzůglichen Studien T. R. Jones' (und Sherborns): »Remarks 
on the Foraminifera, with special reference to their Variability of form, illustrated by the Cristellarians. — Monthly Micr. Journ 
Vol. XV. 1876. Part. I.; Journ. R. Micr. Soc. ser. 2: Vol. VII- 1887. Part. II. 


71 


Cristellaria macrodďisca Rss. (Tat. VI. fie. 2—5.) 

Litteratur bei Chapman, Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 6. (Pl. I. fio. 9 a, b.) 

Chapman hált diese Art fiir eine Varietát von Cr. rotulata und záhlt auch die von mir aus 
dem běohmischen Cenoman beschriebene (Cr. polygona Per. dazu. Es scheint, dass hier auch der 
Embryonal-dimorphismus Rolle spielt, worauf ich bei der vorangehenden Art | c. verwies, und auch 
aus den Beisselschen Abbildungen geht hervor, das bei Cristellaria mikrosphárische und mecgasphárische 
Formen existieren, ebenso wie bei anderen Lageniden, wie es Beissel, ohne im Texte iiber diese 
interessante ([hatsache eine Bemerkung zu machen, bei Vaginulina, Marcinulina und auch. bei 
Haplophragmium und Lituola darstellt. 

Zu dieser Art záhle ich als Varietáten folgende zwei Formen: 

Cristellaria macvodisca Reuss var. polygona Perner. (Taf. VL fie. 2.) 
Berner L: c..p. 09. (Resumé:) T V. úe. 3,4. 
Selten bei Lžovitz. 
Cristellaria macrodďisca Rss. var. oladbra Perner. (Taf. VL fie. 5.) 
Rernez ko 1.02. (Resumé) 1 M.fie. 1; 2: 
Selten bei Lžovitz und Dřínov. 
Cristellaria diaďemata Berth. (Tat. VII. fic. 7.) 
mer aturberChapman, joutn. R2 Micr..Soc. 1896. p: 8, PL II. fie. 2 a, d. 
Nicht selten bei Přemyšlan. 
Cristellaria lobata Reuss. (Taf. VI. fie. 9.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. 

Die abgebildete Form durch ihre stark gewolbte Schale náhert sich mehr der von H. Fr. 
Matauschek (Lotos 1894/5. p. 147. T.? fie. 10 a, 9) als var. subangulata beschriebenen Form. 

Nicht selten bei Dřínov. 

Cristellavia acuta Reuss var. erecta Per. (Taf. VI. fi. 6.) 
Berner cp. 63: (Resumé.) 1. IV. io. 12, 13. (Cristellaria erecta n. sp.) 

Uberall, aber vereinzelt. 
| Cristellaria Gaultina Berthelin. 

o De Chapmat |outné R. Micr. Soc. 1896. p. 7. (PL | ne. 10 a, , 11.) 
Uberall, jedoch vereinzelt. 

Cristellavia ovalis Reuss. (Taf. VII. fie. 2.) 
Litteratur bei Frič, Archiv f. Landesdurchforsch. Bóhmen. Bd. VII. 1889. (fig. 161.) 


Selten bei Stradouň, Semitz und Přemyšlan. 
Flabellina D'Orbigny. 
Flabellina elliptica Nilss. (Taf. VL. fie. 1.) 


Litteratur siehe Perner I. c. p. 42. (bohm. Text). (T. VIII. fig. 1—8.)) 
Uberall, háufie; einige Exemplare von Vinařitz sind bis 9 2 lang. 


1) Alle von Beissel (1. c. T. IX.) als FL. elliptica — FIL. cordata Rss. abgebildeten Formen gehóren nicht hicher 


V 


Flabellina Bauďoniniana D' Orb. (Taf. V. fie. 18.) 
[Litteratur bei Sherborn, Index | 
Háufie in Stradouň. 


Flabellina ornata Rss (= F. rugosa Rss). (Taf. V. fie. 10; 16, 17, 19.) 
Litteratur bei Sherborn, Index I. Ausserdem: 
Beissel l- c. p. 47. T. IX. no. 2024 
Ob hieher auch die von mir als Flab. ornata (cum synonymis) abgebildete cenomane Form 
angehěort, bleibt fraglich, als áhnliche liassische Formen von Terguem und Anderen als besondere 
Arten betrachtet werden. 


Sehr háufig in Stradouň. 


G obe Smmda'e: 


Globigerina. 
Globiperina cretacea Orb. 


Ausser der bei Sherborn (Index I.) und bei Brady (Challenger p. 596) angefihrten Litteratur 
und Synonymik sind Abbildungen in folgenden neueren Schriften zu verzeichnen: 
Perner l. c. p. 45. (bohm. Text) 1- IDX: 10397510720. 
Beissel 1. c. p. 71. T. XIII. fig. 43—47. 


Sehr gemein in allen bohmischen Meeresablagerungen. 


AO PatzS. 
Anomalina D'Orb. 
Anomalina ammonoiďes Reuss sp. 
Litteratur und Synonyma ber Brad cp1072 1 usserdeme 
Berner l cp: 46, (bóhm. Text) = T220 6ubrlDScorbiaj! 
3eissel |. c. p. 74. T. XVI. fie. 1—5 (sub Rosalina). 
Úberall, jedoch nur vereinzelt. 
Anomalina polyvvaphes Rss. (Taf. VII fio. 24.) 
Litteratur bei Sherborn, Index | et II. 
In den Semitzer Mergeln háufig. 
Inomalina (?) lenticnla Rss, 
Litteratur bei Perner | c: p. 46. (bohm. lext)"(B X. he.13 21 2)15abeDiscomia! 


In Stradouň ziemlich selten. 


Rotalia Lmck. 
Rotalia umbilicata D' Orb. var. miťiďa. (Taf. VII. fig. 25.) 


Litteratur in Sherborn, Index I. et II. Ausserdem: 
Beissel L. c. p. 71. T. XIV. fig. 14—10. 


Ziemlich háufig in den Semitzer Merceln. 


13 


Geologische Verbreitung. 


Von den citierten 88 Formen gibt es mehrere Arten, die in allen marinen Schichten unserer 
Kreideformation háufig vorkommen und zur Beurtheilung der faunistischen Unterschiede zwischen 
einzelnen Schichten ohne Bedeutung sind. Es sind folgende Arten: 


Cristellavia votulala 
Flabellina elliptica 

» ovnala 
fProndiculavia tnvervsa 

» angusla 

Noďosaria consobrina 
Bulimina vaviabilis 

» Presli 
Textillaria olobulosa 
Globigerina crelacea 
Anomalina ammonoidďes 


Diese Formen allein wurden friiher aus diesen Schichten ancefůhrt. 

Von den úbrigen Arten treten hier 66 Arten neu auf, und von diesen sind (soweit unsere 
Erfahrungen reichen) 20 Arten, denen man in den jiingeren, namentlich in den Teplitzer Schichten 
wiederbegegnet. Namentlich hervorzuheben ist, dass auch Haplophragmium irregulare (nebst andern 
aut die Weissenberger Schichten beschránkten Arten), welches man friiher nur aus den Teplitzer Schichten 
mit Sicherheit kannte und als Leitfossil fůr diese Schichten betrachtete, hier zum erstenmale auftritt. 

Dass eine viel betráchtlichere Anzahl von Arten auch in den jingeren Schichten vorkommt, 
als man nach Reuss' Angaben anzunehmen geneigt wáre, ist hauptsáchlich der Synonymik zuzuschreiben; 
ebenso iiberrascht die grosse Anzahl von Formen, die man bisher aus der unteren Kreide kannte, 
wie auch umcekehrt Berthelin (Mém. Soc. géol. Fr. 1880) und Chapman (Journ. R. Micr. Soc. 18916 
viele obercretacische, ja sogar mehrere noch unlángst nur als recent bekannte Formen in der unteren 
Kreideformation gefunden haben. 

Die Verbreitune der citierten Arten in einzelnen Schichten der bohmischen Kreideformation 
ist aus der dem bohmischen Texte beigegebenen UÚbersichtstabelle zu ersehen. Fůr die jiingeren 
Schichten sind die Angaben nach dem »Kritischen verzeichniss der Foraminiferen aus den Priesener 
Schichten« !) gemacht. 


1) J. Perner. Sitzungsber. d. k. bóhm. Ges. d. Wissensch. 1892. pag. 34—55. 
10 


Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 


Vysvětlivky k tabulím. 


A1PEySxGUke Jlk 


Lituola nantilotdeca Parker et Jones. 
Obr Ib Zvětss 20 One 4 EZovice: 


Haplostiche lžovicensis n. sp. 


» 2a. Typický exemplář s nepravidelně rostlými komůrkami. Orig. č. 5. Zvětš. 20/41. 
» 29. Pohled na ústí téhož kusu. 
> 2 c. Podélný průřez, jevící labyrinthické záhyby vnitřních stěn komůrek. Zvětš. 45/1. Preparat č. 105. Lžovice. 


3.. Exemplář s pravidelnými komůrkami. Orig. č. 6. Zvětš. 24/1; Lžovice. 
Rheophax deforme n. sp. 
» 4. | Orig. č. 21. Zvětš. 20/1. Manderscheid. a — pohled ze strany. 
d = pohled na ústí. 
Veophax č IHHaplostiche? sp. 
Di Zvětš. 45. Org. č.'39: Přemyšlanýa 
Haplophragmium dullatum n. sp. 
6.  Zvětš. 20/1. Orig. č. 20. Manderscheid. 
| a — Pohled ze svrchní strany. 
Ď 


c 


l 


» ze spodní » 
» na ústí. 


| 


Haplophragzmium aeguale Roem. sp. 
7 a. Zvětš. 20/1. Orig. č. 104 «. Stradouň. 
» 7 d. » 20, jl » » 104 b. » 
7 c. Podélný průřez jevící velkou embryonalní komůrku (megasférická forma?) a s jedním závitkem. 
HHaplophragmium bullatum n. sp. 
> 8. | Zvětš. 20/1. Rovná čásť skořápky. Orig. č. 10. Lžovice. 
Sm Zvělš. 20/1. Ofie. č 7% LŽovice: | 


» 10. 2 240) P » -Týž druh; mladé exempláře. 
ak 230) A V > | 


Haplophragmum trregulare Roem. sp. 
> © 124. Pohled ze spodní strany. Zvětš. 20/1. Orig. 103 B. Stradouň. 
» 122. Průřez jevící malou embryonalní komůrku, a ostatní malé komůrky seřaděné ve více závitcích (forma 
microsférická?) Zvětš. 20/1. Preparat č. 57. Stradouň. 


D" Jar. Perner, Foraminifery lab. | 


Obr.1. 


Autor ad nat del 


Publikace České akademie (třída || ročník VL) 


Obr. 


» 


10. 
11. 


12. 


Tabule IL.) 


Nodosaria prismatica Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 105. 


Nodosaria pungens Rss. (?) 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 90. 
Nodosaria consobrina D' Orb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 70. Odchylný exemplář s prodlouženým úzkým dolním koncem. 
Vaginulina margaritifera Batsch sp. 
Průřez podélní © — embryonalní komůrka. 
db = porovité stěny skořápky. 
a = neporovité příčky (septa), proti nimž vysílají stěny zub z neporovité (přídavné) hmoty 
c = kýl (z přídavné hmoty). Prep. č. 126. Stradouň. 
Nodosaria consobrina D' Orb. 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 748. (Exemplář s tlustou válcovitou dolní částí; švy komůrek prosvítají jako tlusté 
vodorovné tmavé čáry.) 


VNodosaria obligua Linné. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 84. 


VNodosaria monile v Hagenov. 


. Zvětš. 20/1. Orig. č. 76 B (rovný exemplář). 
F 
76 


»  20/1.  » | > 76« (zahnutý exemplář). 
» 20/1.. > » 769 (s větší embryonalní komůrkou). 


Nodosaria tenuicosta Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 75 fB. 


Nodosaria costellata Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 85 


Nodosaria hůspida D' Orb. var. agglutinans n. var. 
Exemplář o 6 komůrkách, z nichž poslední není písčitou vrstvou pokryta. Zvětš. 45/1. Orig. č. 108 a. 
Podélný průřez. Zvětš. 60/1. Preparat. č. 127. Orig. č. 107. 
a = švy a hrdélka spojující komůrky, složená z neporovité hmoty. 
d = porovité stěny komůrek. 
c = zahnuté ostny (z neporovité přídavné hmoty). 
d = vrstva písčitá. 


Exemplář o 4 komůrkách; s vápnitými ostny prostupujícími písčitou vrstvou. Zvětš. 45,1. Orig. 108 p. 


1) Veškeré formy na této tabuli vyobrazené pocházejí ze Stradouně. 


Obr. 


JDS) 


20) 


Nodosaria (Dentalina) Scharbergena 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 87. 

Dentalina cfr. pauperata D' Orb. 
Zvětš. 20/1. Oris. č. 86. 

Nodosaria costellata Reuss 
v zo: 
Zvětš. 20/1+ Oris. č. 85 B. 

Nodosaria oligostegia Reuss? 
Zvěts. 20/11: (Ofic. 1Č."91. 

Marginulina tumida Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 83. 


Nodosaria farcímen Soldani (= D. Lorneiana D' Orb.) 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 88. Spodní čásť. 


Nodosaria tenuicosta Reuss. 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 75 a. 


Nodosaria oligostegia Reuss. (==? Dentalina soluta Reuss, fide Brady.) 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 82. 


Nodosaria callomorpha Rss. = oligostegia Reuss. 


ZvětsV 30/15 Ong:*690. 
Nodosaria Scharberocana Neugeb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 74. 


Neugeb. 


(Cristellaria) Marginulina elongata Reuss 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 77. 


(Cristellaria) Marginulina vecta D' Orb. 


Zvětš. 45/1. Orig. č. 92. 
VNodosaria Zippei Reuss. 
Zvětš:120/1 Orio. č. (89. 
Vaginulina badensis D' Orb. 
ZVŠ LAOres Čo l 
Týž exemplář s hřbetní strany. 
Vaginulina margaritifera Batsch sp. 
Zvěts. 120/1-1©Or91Č.79, 


D" Jar. Perner. Foraminifery Tab. II 


Obrča 


Obr.6. 


Obríů. 


Obríl. 


Obr ž.c 
Obrí8. 


Obrlt. 
Obrí?. 


br. 
vt 0br26. 


Publikace České akademie (třída II.ročník VL) 


Obr. 


009 © 


10. 


Vy 


12. 


13. 


14. 


15. 


16. 


aloe ne 


Frondicularia lanceolata Perner. 
Zvetš20|11Oris. č. 65. Tuchotfice. 


Prondicularia lanccola Reuss. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 68. Přemyšlany. 


Frondicularia Decheni Reuss. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 32. Přemyšlany. 


Vaginulina notata Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 66. Přemyšlany. 


Dentalina legumen Rss. (= communis D' Orb.) 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 42. Přemyšlany. 


Dentalina Lorneiana D' Orb. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 14. Bezděkov u Roudnice. 
» 451. » > 67. Přemyšlany. 
„> 45/1. > > 44 > 
T n45llo t2 +60. » 


Dentalina soluta Reuss. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 46. Dřínovský kopec. 


Dentalina farcímen Soldani. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 45. Přemyšlany. 
Dentalina pauperata D' Orb. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 41. Přemyšlany. 
Dentalina consobrina D' Orb. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 40. Přemyšlany. 


Dentalina pauperata D' Orb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 17. Lžovice. 


Dentalina consodrina D' Orb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 16. Bezděkov. 


Dentalina. Roemeri Neugeboren. var. c/avuliformis n. var. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 70. Přemyšlany. 


Obr. 


30. 


31. 


Dentalina Polkestonensis Chapm. var. cylindroides m. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 71. Přemyšlany. 


Nodosaria costěllata Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 38. Přemyšlany. 

Nodosaria raphanus Tanné. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 22. Manderscheid. 

Nodosaria Zippei Reuss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 19. Manderscheid. 
Mladý exemplář. Zvětš. 45/1. Orig. č. 43. Přemyšlany. 
Dospělá forma. Zvětš. 45/1. Orig. č. 72. Manderscheid. 

Nodosaria vaphanistrum var. obligue-striata Silvestri. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 18. Bezděkov. 

Nodosaria radicula Linné. var. ambĎiga Neugeb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 13. Lžovice: 

Nodosaria Vernenilli D' Orb. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 23. Manderscheid. 

Dentalina consobrina D' Orb. (dolní konce). 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 47. Lžovice. 

45/1. » 15. Bezděkov. 

Dentalina Roemeri Neugeb. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 109. Stradouň. 

Nodosaria acicula Reuss. 
Zvětš. 120/1. Prep. č. 23. Stradouň. 

Nodosaria tenuicosta Reuss. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 111. Stradouň. 

Nodosarta hispida D' Orb. 
Zvětš. 55/1. Orig. č. 118. Stradouň. 


Tab. III 


D" Jar. Perner. Foraminifery 


Obr. 12. 


9. 


Obr. 


Obr. 24. 


Obr. 30. 


Obr.10. 


Obr. 20. 


Obr. 27 


Obr. 14. 


Obr. 25. 


Obr. 26. 


Autor ad nat del 


Publikace České akademie (třída II.ročník VL.) 


Ojbe l 


D 


aBsnénke 10 


Frondicularia Vernenilltana D' Orb. 

Zvětš. 45/1. Orig. č. 33. Přemyšlany. 
Frondicularia lanceolata Perner. 

Zvětš. 20/1. Orig. č. 24. Manderscheid u Kounic. 


Frondicularia gaultina Reuss. 
Zvětš. 20/1. Oris. č. 25 B. Manderscheid. 
Frondicularia mucronata Rss. 
Mladý exemplář se zachovalou embryonalní komůrkou. Zvětš. 20/1. Orig. č. 28. Přemyšlany. 


Frondicularia tnversa Rss. 
Mladý exemplář s embryonalní komůrkou obrostlou následujícími komůrkami. Zvětš. 20/1. Orig. č. 25 a. 
Manderscheid. 
Starší exemplář s embryonalní komůrkou vyčnívající (typická forma). Zvětš. 20/1. Orig. č. 26. Přemyšlany. 
Dospělý exemplář s embryonalní komůrkou částečně objatou následujícími. Zvětš. 20/1. Orig. č. 257, 
Manderscheid. 


Dospělý exemplář s žebry rýhovanými. Zvětš. 20/1. Orig. č. 27. Kutná Hora. 


Frondicularia Sherborní n. sp. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 67. Přemyšlany. 
Frondicularia bohemica Perner. 


= 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 37. Manderscheid. 


Frondicularia Verneuilitana D' Orbigny. 
Mladý exemplář. Zvětš. 20/1. Orig. č. 29. Lžovice. 
45/1. Č96: 
Frondicularia Fritschi Per. 
var. pseudocanaliculata n. var. Zvětš. 20/1. Orig. č. 35. Přemyšlany 
Obyčejná forma s nezřetelnou střední rýhou. Zvětš. 20/1. Orig. č. 34. Přemyšlany. 
var. zuterrupia n. var. Zvětš. 20/1. Orig. č. 30. Kutná Hora. 
Frondicularia bohemica Per. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 61. Louny. 
Frondicularia Chapmant n. sp. 
ZvVĚtss020/1 "Oro 12 EZováce: 
Frondicularia angusta Nilss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 31. Kutná Hora. 


D" Jar. Perner. Foraminifery Tab. IM 


ak drsné be A řísase v Praze 


Autor ad nat.del 


Publikace České akademie (třída Iročník VL) 


ADEVOUGNIS MY 


(Veškeré exempláře tuto vyobrazené pocházejí ze Stradouně.) 


Frondicularia gaultina Chapm. 
© I 
Obr. 1.  Zvětš: 20/1. Orie. č. 127: 
Frondicnlarta tnversa Reuss. 
ZNĚtS. 20/13 ©tiesc:1129: 
Frondicularia Archtiacína D' Orb. 
3. | Zvětš. 20/1. Oris. č. 124. 


M 


Frondicularia angusta Nils. sp. 
> 4.  Zvětš. 20/1. Orig. č. 126. 
Frondicularia bohemica Perner. 


Zvětš. 20/1. Orig. č. 122. 


a 


Frondicularia Dechent Reuss. (adulta). 
O Zvětš 20/180 OGC 
Fronďicularia angusta Nilss. var. glabra n. var. 


ZVSLSIN2 0 © T109 C2 


MI 


Frondicularia angusta Nilss. sp. 
OJ ZVĚCS 20JP OOM C29) 
Hrondicularia Cordat Reuss. 
O Zvěts 20 Orio 
Hlabellina vugosa Reuss. 
PO Zvět520/1 One Se: 
Frondicularia angusta Nilss. 
M ZvVětS 201 OT 1G20: 
Frondicularia angulosa D' Orb. (typická forma?) — Decheni Rss. 
TZZVĚLS LO NEO C200: 
Frondicularta ornata D' Orb. 
(S Zvětší9/ (Oro 
Frondicularia inversa Rss. 
ePzvěts 20/11 Oros 6: 9 
Frondicularia [DDechent Reuss. 
(5 Zvětš 45/15 Ofie:1č: 130. 


Flabellína vugosa Reuss. 
P OZVĚLS 20 DES C2: 
19 20/1. 116. 


19. 20/1. 115 A. 


Flabellina Baudoutnana D' Orb. 
18.  Zvětš. 20/1. Orig. 114. 


M had z Já ps" Ce 
. 


D" Jar. Perner. Foraminifery. Tab.V 


Obr. 14. 


, 


Autor ad nat.del. ' A É J Cab fv denge A Rae o Pe 


Publikace České akademie (třída Iročník VI) 


: 
i : „ 
s aa hh Z hb 


(OD 


M 


C 


MI 


2 


"Tabule VI. 


Flabellina elliptica Nilss. sp. 
Mladé stadium, dosud zřídka pozorované. Zvětš. 45/1. Orig. č. 57. Naleziště: Přemyšlany. 
Cristellaria macrodďisca Reuss. 

Různá stadia a variety téhož druhu./ 

Exemplář dospělý, s postranním širokým kýlem, prosvítajícími příčkami, a silně vydutou přední stěnou 
nejmladší komůrky, jež po stranách jest oble vykrojena. Orig. č. 9. Zvětš. 20/1. Naleziště: 
Lžovice. (var. polygona Perner). 

Silně vydutý, dospělý (starší než předešlý) exemplář, s úzkým kýlem a narostlou foraminiferou WiZre- 
zebbina laevis Sollas. Přední stěna nejmladší komůrky křídlatě úzce vykrojena. Orig. č. 51. 
Zvětš. 20/1. Naleziště: Přemyšlany. 

Silně vydutý, velmi mladý exemplář, bez kýlu, s ústím opatřeným hvězdovitě rozloženými rýhami. 
Orig. č. 52. Zvětš. 20/1. Naleziště: Přemyšlany. 

Var. g/abra Perner. Méně vydutý mladý exemplář bez znatelných příček a slabě kýlnatý. Orig. č. 8. 
Zvětš. 20/1. Naleziště: Lžovice. 

Cristellaria acuta Reuss. var. erecta n. var. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 53. Přemyšlany. 
Cristellaria diademata Berthelin. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 56. Přemyšlany. 
Cristellaria macrodisca Rss. 
Zvětš. 20/1. Orig. č. 50. Mezi Vinařicemi a Záboří u Lab. Týnice. 
Cristellaria lobata Reuss. (var. subangulata Matouschek). 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 53. Přemyšlany. 


Cristellaria votulata Iumck. 
Odrůda bez pupku a kýlu (mladé individuum). Zvětš. 45/1. Orig. č. 48. Louny. 
Cristellaria votulata Umek. (přechod ku C7. acroďisca Reuss.). 
Zvětš. 29/1-1©rne ČA49 Semice: 
Cristellaria macrodisca Reuss., slabě kýlnatá a zároveň vydutá odrůda. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 54. Přemyšlany. 


D" Jar. Perner. Foraminifery 


Autor ad nat.del 


Publikace České akademie (třida II.ročník VI 


Tab.V 


Tabule NT: 


Cristellaria macrodďrsca Reuss. 
Obr“ 1.  Zvětš. 20/1. Orig. č. 132. Stradouň. 
Cristellaria ovalis Reuss. 
24 Zvětš. 201 Orie. č. 1339 Stíadouně 
Lagena marginata Walker et Boys. 
3.. Zvětš. 180/1. Orig. č. 63. Manderscheid. 
Lage na olobosa Mont. 
4. Prep. č. 23. Zvětš. 180/1. Orig. č. 140. Přerovský kopec 
Lagena marginata Walker et Boys. 
Prep. č. 109. Zvětš. 100/1. Stradouň. 


C1 


Lage na globosa Mont. 
6.  Zvětš. 100/1. Prep. č. 24. Přemyšlany. 
Lagena marginata. Walk. et Boys. 
7. Zvětš. 100/1. Prep. č. 27. Přemyšlany. 
Clavulina cfr. communis D' Orb. 
8. | Zvětš. 20/1. Orig. č. 954. Stradouň. 
9, | Zvětš. 45/1. Orig. č. 95 a. Stradouň. 
Gaudryina filiformis Berthelin. 
10.  Zvětš. 80/1. Orig. č. 113. Stradouň. 
Tritaxia tricarinata Reuss. 
Zvětš. 20/1. Originaly č. 109 a—y. Stradouň. 
11.—13. různé variety s vrchu. 
14.. typická forma ze spodu. 
Bulimina Presli Rss. 
15.. Zvětš. 45/1. Orig. č. 58. Přemyšlany. 
Bulimina vartabilis D' Orb. 
16 a. Zvětš. 45/1. Orig. č. 8. Lžovice. 
16.2; Idem- Orie.č. 117 Ežovice: 
17.. Malé exempláře a) ze svrchní, 9) ze spodní strany. Orig. č. 60. Zvětš. 45/1. Bílá Hora. 
Textillaria brevicona Perner. 
18.—20. Různé variety za téhož zvětšení 180/1. 
Textillaria olobulosa Ehbg. 
21.  Zvětš. 180/1. Přerovský kopec. 
Textillaria trochusč? D' Orb. 
22. | Zvětš. 45/1. Orig. č. 133. Stradouň az) se strany, 9) pohled na ústí. 
Bulimina Sp. 
23.. Zvětš. 180/1. Prep. č. 24. Přemyšlany. Dle exempláře v kanadském balsamu. 
dnomalina polyrraphes Reuss. 
24. | Zvětš. 100/1. Prepar. č. 23. Přerovský kopec. 
Rotalia uměilicata D' Orb var. niřída Reuss. 
29. . Zvětš. 100/1: Orig.. č; 120. Prep. (č20""Přemyšlany. 
Ramulina aculeata Wright. 
26.. A = pohled na 1 komůrku. Zvětš. 80/1. Prep. č. 27. Přemyšlany. 
b = pohled na rourku jevící pory ve stěnách. (Týž kus.) Zvětš. 280/1. 


Tab. Vl 


D" Jar. Perner. Foraminifery 


PPOR 


Obr. 22.a 


i 


Obríža 


Obr ířb 


kS 


A 


m 177 h 
- skal KOX 3 M 


f VÍ 2M k % 
"a 5 c, 
Obr.24, Obr 26.b v 


Autor ad nat del 


Publikace České akademie (třída || ročník VL.) 


p + 

y 
i vž 
r Ň 
i 
, 
i 
= 


ee 


is Wiesner v Praze. č 


W 


ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE 


TŘÍDA II 


MÍSGELLANÉK OULURICA BOHEMINÉ 


PŘÍSPĚVKY K POZNÁNÍ ČESKÉHO SILURU. 


De. JAROSLAV PERNER, 


ASSISTENT MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. 
S 1 TABULKOU A 4 VÝKRESY V TEXTU. 
FRBE AT, 


(PŘEDLOŽENO DNE 15. ČERVNA 1900)) 


V PRAZE. 
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚN 


1900. 


ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA |OSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 


TŘÍDA IL 


MISOELLANÉK OLLURIGA OUNEMLÁC 


PŘÍSPĚVKY K POZNÁNÍ ČESKÉHO SILURU. 


De JAROSLAV PERNER, 


ASSISTENT MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. 
S 1 TABULKOU A 4 VÝKRESY V TEXTU. 
BM KA (8 


(PŘEDLOŽENO DNE 15. ČERVNA 1900.) 


V PRAZE. 
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ 


1900 


[1SKEM AÍLOISA WIESNERA V PRAZÍ:. 


kb 


Při pořádání palaeontologického materialu z českého siluru, jenž do Českého Musea byl 
snesen za dávných let, hlavně péčí prof. Dra Ant. Friče, a při revist ohromného materialu sbírky 
Barrandovy přišel jsem na mnoho nových věcí, které jednak pro svou zvláštnost neb geologický 
výskyt zasluhují, aby byly uveřejněny; a to tím spíše, anto dílo Barrandovo spějíc ku svému ukončení, 
neposkytuje příležitosti, aby se v něm ještě uvedly doplňky o fauně, náležející různým skupinám. 
Umínil jsem si tudíž v menších pojednáních popsati ty nejdůležitější nálezy čas od času jako 
» Miscellanea silurica Bohemiae«. V této práci popíši 4 různé zkameněliny z komárovských rudo- 
nosných vrstev, D—Z,p, jichž studiem geologickým se delší dobu zabývám, a z kterých dosud jen 
velmi málo zkamenělin jest známo. (Barrande znal vyjma 12 brachiopodů pouze 2 trilobity z těch 
vrstev; toť všel) Mimo to popisuji zde jednu bizarrní zkamenělinu z 2D—Z,, kterou řadím prozatím 
k Monticuliporidám. Některé z těch nových nálezů jsou i geologicky velmi důležité, anto nám po- 
dávají kriteria ku správnějšímu parallelisování vrstev českých, než to bylo dosud možno, jako na 
příklad nález Cheirura v D—aB. 


Cheirurus Hofmanni n. sp. 
Wab: I,-obr: 1.—5. Výkres.v textu č. 1, 


Až dosud byli z komárovských vrstev, D—d,f, pouze 2 trilobiti, a to jen ve dvou exem- 
lářích známi; totiž ZZarpiďes Grimi Barr. a Amý/on Linďaneri Barr., kterážto unika nalézají se 
nyní ve sbírce Barrandově. V loni podařilo se mi získati několik zbytků trilobitů z těchto vrstev, 
a po bližším studiu objevilo se, že náležejí novému druhu rodu Chezrurus, jejž ku cti mého přítele 
prof. A. Hofmanna, který mi byl při pořízení illustrací k tomuto spisu velice nápomocen, pojmenoval 
jsem Chetrurus Fofmanni. Material, jejž jsem měl ku zpracování, skládá se ze 3 glabell, skoro 
úplných, s protiotisky a krásně zachovalou strukturou, 2 kusů s několika články thorakalními, 1 hybné 
tváře a několika menších úlomků z různých částí cephalothoraxu. Jest to tudíž, vzhledem k nesmírné 
vzácnosti trilobitů z pásma D—d,f, velmi četný material. Všechny kusy pocházejí z konkrece krevelu, 
obalené tufem mandlovce, jakéžto konkrece jsou v rudonosném pásma D—d,g pravidelným zjevem. 
Konkrece ta nalezena byla u Kváně v materialu, jenž byl při čistění jedné šachty dobyt. 

Glabella jest silně vydmuta a skoro vejčité podoby, čímž upomíná na druh CZeir. globosus 
z D—a,. Laloky průčelní na ní scházejí, a místo vrásek jsou vyvinuty pouze 3 jamky, z nichž 
spodní jamka jest největší, střední o málo menší, a horní jest jen nepatrně široký, ale dosti hluboký 
dolíček. Přesnou podobu jamek těch, které zajisté byly velmi hluboké, s ostrými okraji a uvnitř 
se rozšiřovaly, nelze udati, anto vždy buď lpí část krevele na těch místech, nedadouc se odstraniti, 
aneb jest okolí, s částí glabelly odtrženo na protiotisku. Oči byly, podle jediné zachované hybné 
tváře soudě, velmi malé, úzké, na polokruhovité lištně; podle ní probíhal šev, skoro týmž směrem 
jako u spodnosilurského druhu Cůezr. pačer, jen že za glabellou zahýbal dle vydutosti její více na 

1* 


4 


spodní stranu. Hybné tváře byly velmi malé, a vypuklý jejich okraj, polokruhovitě se zatáčející, se 
u konce náhle zúžil a vybíhal v krátký, slabě zahnutý drápkovitý trn. Spodní okraj tváře jest jen 
nepatrně prohnutý Velikost poměrnou seznati lze z výkresů la a 34, jež jsou oba v přirozené 
velikosti. Týlní a krajová rýha jsou velice hluboké, s ostrými nebo málo zaoblenými hranami. — 

Thorakalní segmenty (Tab. [I obr. 2.) mají vysoce vyklenuté prsténce osové. Jejich osa jest 
značně širší, nežli vnitřní, horizontalní část pleur, jichž podoba jest nezřetelnou. Pleury leží výše ku 
předu asi o %,—3/, výšky toho prsténce osového, ku kterému náležejí. Pygidium se nezachovalo. — 


B dv, 


Co se týče struktury, tu všechny vynikající z povrchu části, zejména ale glabella, jeví gra- 
nulaci, a to v 3 stupních. Celý povrch jest pokryt velmi drobnými jen pomocí silné lupy patrnými 
plochými bradavkami, které hustě vedle sebe nahromaděny jsou. Mezi nimi jsou tu a tam roztroušeny 
větší, okrouhlé vyvýšeniny. Pak jsou četnější, velké, kuželovité, špičatě ukončené hrbolky, jež jsou 

mimo glabellu také na prsténcích osových a na tvářích prostým okem 


ihned patrny. — Tato zvláštní struktura, kterou za zvětšení 20násob- 


> SATSITN ELT DCI 
ŘE Vlády, 
; hi 3 A 


ného ve vedlejším textovém výkresu předvádíme, činí tento druh 
ihned rozeznatelným ode všech ostatních. 

Jinak podoba hlavy upomíná na druhy C4evrurus olobosus 
Barr., CZ. pectinifer Barr., Cheir. oryphus Barr. a Cheir. tnsocialis 
Barr. Avšak tyto uvedené druhy mají jednak průčelí více vystupující, 
od ostatní hlavy širokými rýhami oddělené, kulovité, jednak mají 
vrásky a laloky na něm, čehož u našeho druhu není. Celkem tvoří 
Vyobr. č. 1. Cheirurus Hofmanni n.sp. náš druh přechod mezi podrody Amachetrurus Reed a Eccoptocheile 
Stuktura E 8. Zvětě. 201 Salt, jakž je nejnověji charakterisoval Reed Cooper. 

Naleziště: Kváň: D—4. 

Poznámka: Tímto nálezem Cheirura ve vrstvách komárovských přibyl nový, nepopíratelný 
důkaz, že Katzerovo') přidělování pásma ZD——a,g, ku svrchnímu kambrium postrádá veškerého 
oprávnění. Poukázal jsem již před několika lety, že graptolitová fauna, toto tak citlivé a spolehlivé 
reagens pro parallelisaci silurských usazenin, vykazuje v D—ďZ,f typy, jež se všude uznávají za 
charakteristické pro spodní silur (na př. Tetragrapius caďuceus Talt., Dhidymograptus (4 druhy), leč 
přes to se ještě i ve vědeckých publikacích z 2 posledních let?) potkáváme s opětováním Katzerova 
neodůvodněného tvrzení. Nový, právě uvedený nález, jak pevně doufám, zabrání takovým omylům, 
a potvrzuje moji parallelisaci vrstev komárovských D—Z,p s anglickým souvrstvím Arenig na zá- 
kladě graptolitové fauny.“) 


Onychochilus Helmhackeri Barr. sp. (manuscr.). 


Tab. ODE OBZ VC 


V téže konkreci krevelu, obalené tufem mandlovcovitým, v které jsem nalezl právě popsaného 
nového trilobita Chetrurus ffofmanní n. sp., nalezl jsem r. 1898 také nového gastropoda, který 
jest prvním gastropodem pocházejícím z pásma D—d,Gp a zároveň nejstarším českým gastro- 


!) K. Katzer: Das áltere Palaeozoicum in Mittelbohmen. Geologie von Bóhmen II. Th. 

2) Na př. ve schematě barev pro novou geologickou mapu Rakouska 1: 75.000 jest D;, « a D4, B jako svrchní kambrium 
označeno! 

5) J. Perner: Studie o českých graptolitech Čásť II. Palaeontographica Bohemiae Nr. IIT. 1895, a: Zpráva o studijní cestě 
do Anglie. Věstník C. Akad. Ročník V. 


| 


5 


podem vůbec. Později, r. 1900, když jsem revidoval material gastropodů  silurských ze sbírky 
Barrandovy, jenž mi byl svěřen ku zpracování, pro pokračování v Barrandově díle, nalezl jsem kus 
podobné konkrece, s níž taktéž mandlovcovitý tuf souvisel, a v ní se nalezal týž gastropod. Vedle 
ležící 2 etiguety, Barrandovým písmem, udávaly totéž naleziště a provenienci.  Barrande ji obdržel 
totiž r. 1876 od Helmhackera, tehda professora v Lubnu; a Helmhacker ji nalezl u Kváně (blíže 
Svaté Dobrotivé) již v r. 1858, v čase, kdy se v tamní krajině zakládalo velmi mnoho štol a šachet 
na dobývání železných rud v pásmu ZD—d/, nyní opuštěných a zatopených. Jak vysvítá z petro- 
grafické povahy vrstev pásma ZDI— dj, v tamní krajině vyvinutých a Lippoldem (I. c) popsaných, 
není žádné pochybnosti, že hornina ta náleží oddílu D— ag, čili vrstvám Krušnohorským, ve kterých 
jedině v tamní krajině tyto mandlovcovité tufy přicházejí. A poněvadž ze starších vrstev palaeo- 
zoických v Čechách žádný nepochybný gastropod znám není, jest to též nejstarší český gastropod. 
Barrande na jedné etiguetě připsal: Czrrus Zlelmňackert Barr., pod kterýmžto druhovým jménem 
jej uvádím. 

Co se týče rodového označení, tu zajisté nelze jej pod jménem Cerrus uváděti, anto rod 
Czrrus Sow. jenž je na mesozoicum (trias—dooger) omezen, obsahuje tvary s úzce kuželovitou skořápkou, 
s horními závitky plochými a dolními silně klenutými, opatřenými příčnými valy a spiralními žebry; 
toho však u naší formy není. Spíše by se mohl 
řaditi jakožto levotočivá forma v Hallův rod 
Cyelonema *) neb příbuzný Salterův rod Eume- 
ma,*) jak jej lépe charakterisoval Koken.“) Lind- 
stróm totiž popsal“) u rodu Cyclonema, jenž je 
celkovým habitem naší české formě dosti po- 
dobným, ale považován byl za pravotočivý, jednu 


levotočivou formu (Cyc/. perversum Ldstr.) ze j 
7 : 5 . Vyobr. č. 2. Ozychochi- 
svrchního siluru z ostrova Gotlandu, ) a ostatně lus Helmhackeri Barr. Vyobraz. Cids Onychochilus Helmhackeérí 


silurské Cyclonemy jeví tak velkou proměnlivost, sp. (manuscr.) Pohled © Barr. sp. manuser. Skulptura povrchu na 
s hora. Zvětš. 4/1. Kváň. posledním závitku. Zvětš. 12/1. Kváň. 


že, nehledě k tvaru ústí a píštěle a k levotoči- P) D—af. 


vosti, mohla by česká forma se umístiti u tohoto 

rodu. Jest však ještě jeden, a to výhradně levotočivý silurský rod, jejž objevil Lindstróm (L. c. p. 196), 
totiž Omychochilus, jehož některé znaky se s našimi 2 exempláři shodují tou měrou, že je neváháme 
prozatím u tohoto rodu ponechati. 

Rod Omychochilus, jehož systematické postavení dosud neznámo, vyznačuje se levotočivou, 
vejčitou, nízce kuželovitou skořápkou, s štěrbinovitým ústím, jehož zevní okraj je pyskatě stluštělý, 
a vnitřní jest zahnutý dovnitř na spůsob drápu. Spodina jest široce a hluboko píštělitá. Dosud 
známy byly 3 druhy, vesměs svrchnosilurské. 

U našich 2 exemplářů skořápka zmizela, a zachoval se pouze výplněk vnitřku (jádro), jenž 
ale jeví dosti dobře, jaká byla původní skulptura skořápky. Skořápka byla nízce tupě kuželitá, 
s více (4—6) závitky, slabě vyklenutými, z nichž poslední je velmi slabě nadmutý. Švy mezi závitky 


1) Hall: Palaeontology of New-York. Vol. II. p. 89. 1852. 

2) Salter: Canadian organic remains. p. 24, 29. 

3) Koken: Die Gastropoden des baltischen. Untersilurs. Bull. de V'acad. Impér. d. scien. St. Pétersb. V. Ser. Tome VII. 
Nr. 2. 1897. 

4) G. Lindstróm: On the silur. gastropoda and pterop. of Gotland. Kongl. Svenska Akad, Handl. Bd. 19. Nr. 6. 1884, s 21 tab 

5) Lindstróm, I. c. p. 180. Pl. XXI. fig. 35- 56. 


6 


byly velmi hluboké a v mírném sklonu probíhající. Ústí se na žádném exempláři nezachovalo, jakž 
to jest u převážné většiny gastropodů z českého spodního siluru pravidlem. — Na závitcích táhnou 
se šikmo na příč, slabě obloukovitě prohnutá silná žebra a rýhy (které se též jeví na otiscích 
jader), jako jemné, slabě vyvstávající brázdy. Tyto se směrem dolů k ústí zdánlivě rozbíhají od sebe, 
ale zatím jsou de facto rovnoběžny jako u ostatních druhů toho rodu. Na jednom exempláři zdá 
se, že se zachoval částečně povrch, neboť povrch, na kterém jsou ony silné rýhy zcela patrny, sousedí 
s jedním místem, jež jest pokryto velmi jemnou, vyšší vrstvičkou, jakoby pokožkou, která jeví 
v daleko menší míře onu skulpturu a spíše jemné, hustě vedle sebe stojící vrásky, s podobným 
průběhem. Takovouto podobnou skulpturou se vyznačující ostatní 2 druhy (švédské) z rodu Omycho- 
chilus, a odlitek negativního otisku skořápky, jenž se v jednom případě zachoval, jeví rovněž po- 
dobnou skulpturu. 

Naleziště: Kváň — ZD —d,B; známy jsou pouze 2 exempláře a jeden otisk. 

Poznámka: Také tento nález ještě více potvrzuje příslušnost souvrství D— Zp k siluru, 


anto z kambria pravého žádní podobní, neb k této třídě náležející gastropodi posud uvádění nejsou. 


Conularia sculpta n. sp. 


Textový výkres č. 44b. 


Posud máme toliko jediný kus, úlomek 5 cz dlouhý, a 2/4 cm široký, avšak s výborně za- 
chovanou skulpturou skořápky. (Celkovým tvarem shodoval se tento druh, jakž s velkou pravdě- 
podobností z úlomku toho souditi lze, s oněmi druhy Conularií z Drabovských vrstev, jež mají 
mírně konvexní stěny. (Conularia bohemica, C. plicosa; C. consobrina.) Soudě dle velmi ponenáhlého 
súžování se skořápky dosahoval tento druh znamenité 
déiky, asi 20 cze. Na našem exempláři 5 cz dlouhém 
není patrno, že by tento druh měl dobře vyvinutou 
rýhu mediální. 

Mimo to jeví skořápka nepravidelně zprohýbané 
podélné vrásky. Čo se týče skulptury, tu sestává tato 
z podélných hlubokých rýh, jichž jde 3—6 na 1 mem. 
Rýhy ty jsou prosté, bez granulace a ozdob. Vlnitý 
jich průběh (sinus) naznačuje velmi dobře, že náš exem- 
plář je z rohu stlačen, takže mělká rýha ona uprostřed 
jest hranou jehlanu, a konkavní prohnutí rýh a brázd 
naznačuje, že na obou stranách oné mělké rýhy jsou 
stěny náležející 2 plochám původně kolmo k sobě 
postaveným. 


Vyobr. č. 4. Conularia sculýta n. sp. Kařízek. D—a B. Rýhami, prostými všech ozdob liší se tento druh 
SAAB CO O VY AD on od Con. moďesta Barr. z D—ď,y, která má ještě příčné 

2) skulptura povrchu. Zvětš. 10/1. AVE l k : z! 
ozdoby; rovněž ji nelze stotožňovati s Com. conferta 
Barr. z D-—d,y, která má brázdy příčné opatřeny malými hrbolky. Nejvíce blíží se k novému 
našemu druhu Coz. robusta Barr. z Dm dy, která má rovněž Jen příčné brázdy bez hrbolků; avšak 


brázdy ty jsou aspoň 3násobně větší (hrubší), a jsou to vlastně ploché lištny oddělené úzounkou 


l) J. Barrande. Syst Silur. Vol. III. Ptéropodes. Pl. 14. fig. 13, 14. 


ý 


řýhou, a mimo to jsou zdobeny rovnoběžnými vlasovými, hustými, podélnými čárkami, a toho všeho 
není u druhu Cox. scu/ýťa. Z cizích druhů podobá se americkému druhu Cow. congregata Hall,!) 
jež má podobné rýhy; u něj však za silných zvětšení ( 
kdežto u našeho druhu žádné vedlejší ozdoby nejsou. 


50 


+) objeví se také příčné rýhování a hrbolky, 


Naleziště: Kařízek. ZD-—d,s; společně s Cow. zmperialis Barr. 


Conularia imperialis Barr. 


Barrande již popsal a vyobrazil tento druh ve svém veledíle,“) měl však k tomu pouze jediný 
exemplář, náležející c. k. říšskému geologickému ústavu ve Vídni. Exemplář ten dle ústního sdělení 
Sturova pocházel prý z Karezu (mezi Mýtem a Cerhovicemi), a bližší udání naleziště nebylo známo; 
Barrande tudíž jen prozatímně označil geologický horizont toho druhu jako ZD-—ď, a podotkl, že 
by také mohl pocházeti z pásma D—ďj, kteréž jest mocně v oné krajině vyvinuto. Loňského roku 
podařilo se mi, díky ochotě p. prof. A. Hofmanna, získati výměnou ze sbírek hornické akademie 
Příbramské, vedle jiných vzácných zkamenělin, jeden velký balvan seménkové rudy železné z Kařízku 
1. j- v. od Zbirova. 

Na tom balvanu se nalézalo mnoho exemplářů Barrandova druhu Cozularia tmperialis Barr., 
jevících krásně skulpturu, a některé detaily, jež Barrande na onom výše zmíněném exempláři ne- 
shledal;?) dovolím si tudíž doplniti některé údaje Barrandovy o tomto druhu. — 

Přední a zadní stěna skořápky jsou u některých exemplářů konvexní, což se zdá býti pů- 
vodním tvarem; exemplář s konkavními stranami, jaký kreslí Barrande, jistě byl stlačený. U takových 
stlačených exemplářů ovšem jest velmi dobře patrna medialní rýha, o jaké se Barrande zmiňuje, 
a těsně vedle ní se mimo to táhne po obou stranách ještě jedna mělčí rýha. U exemplářů s konkavními 
stěnami střední rýha zmizí, a místo ní jest ostrá lištna. Exempláře s rovnými stěnami mají zejména 
blíže vrcholu skořápky také tuto lištnu a vedle ní po obou stranách 2 mělké rýhy. 

Co se týče skulptury skořápky, tu dlužno míti na paměti, že pravý povrch, jak jej Barrande 
vyobrazil, zřídka bude lze pozorovati, zejména v železné rudě seménkové (chamoisitu), ve kterém se 
druh tento nachází, zpravidla se epidermis pevně s horninou setmelená jen náhodou objeví. (Sám 
jsem na 13 exemplářích pouze 2krát ji viděl) Hrbolky tudíž, jaké Barrande kreslí (Barr. I. c. Pl. 
16. fg. 16, 17.), pozorují se zřídka, za to velmi často otisky vnitřní plochy skořápky. Tyto, díváme-li 
se na ně lupou, činí dojem, jako by skořápka byla složena z tlustých, křižujících se rámečků, ve- 
spolek splynulých, s otvorem kulatým. neb skoro čtverhranným se zaoblenými rohy. Tím spůsobem 
se jeví obraz zcela jiný. 

Ostatně i ony hrbolky pravého povrchu někdy splývají mezi sebou, tvoříce tak lištny oblé, 
jež mají řetízkovitý tvar. 

Co se týče průběhu těchto právě uvedených lišten, neb řad s hrbolky, tu jest zcela zřejmým 
ono vlnité prohnutí, konvexní směrem k basi skořápky; zejména u exemplářů s konvexními stěnami 
jest velmi markantní podél medianní lištny; v dalším průběhu, blíže hran skořápky, jest druhý takový 
Sinus, avšak mnohem slabší. 


1) Palaeont. of. New-York. Vol. V. Pt. II. PI. XXXIV, A. fig. 9—11; p. 214. 

2) J. Barrande. Syst. silur. Vol. III. Ptéropodes. p. 42- 43. Pl. 16. fig. 12—17. 

3) Později nalezl jsem při revisi musejního materialu ještě 2 úlomky téhož vzácného druhu, jež zaslal před léty řiditel 
dolů Gross, z téhož naleziště. 


© 


Konečně co se týče geologického výskytu, tu jsem zjistil ohledáním naleziště, že všechny 
exempláře pocházejí z D—d,f, z lože železné rudy, jež se tu před mnoha lety v dolu »Veronika« 
dobývala; tudíž dlužno opraviti dosavadní údaj, jako by pocházel tento druh z železných rud v pásmu 


D—Z, se vyskytujících. Lippóld taktéž cituje (ovšem pod jiným jménem) tento druh z dotýčné 
krajiny. 


Monotrypa Nováki Barr. sp. manuscr. 


ARE 16 sam = 


Polyparium tvoří kruhovité nízké desky, v průměru B—45 7%, které na okrajích jsou velmi 
tenké a směrem ke středu ponenáhlu se stlušťují až na tlouštku 2 77%. Plocha, kterou považuji za 
spodní, jest obyčejně slabě konkavní, zřídka úplně rovná; druhá strana jest pak mírně vypuklá. 

Na svrchní straně nalézají se obyčejně 3 vysoké, úzké lištny, které mezi sebou svírají úhel 1209 
a svými rozšířenými spodinami se ve středu polyporia stýkají (viz obr. 10. na tabulce); výška těchto 
lišten obnáší u dospělých exemplářů až 1'2 cze. Většina exemplářů jeví 3 lištny, některé exempláře 
však jeví odchylky v tom směru, že počet lišten těch jest buď menší nebo větší. 2 exempláře 
chované v musejní sbírce jeví pouze 2 lištny, jež jsou k sobě postaveny v úhlu asi 1350—1600, 
a splývají spolu tvoříce jakýsi poloobloukovitě zahnutý hřeben. (Viz obr. 9. na tabulce.) Nezdá se, 
že by to snad bylo mladší stadium vzrůstu polyparia, antož se jeví tento zjev také na jednom do- 
spělém exempláři, jehož průměr jest větší, nežli průměr několika jiných, nesoucích 3 lištny. Mimo 
to jsou též exempláře, které mají 4 lištny, jež se v pravém úhlu uprostřed polyparia křižují (viz 
obr. 12. na tabulce). Jiný exemplář se 4 lištnami jeví zas tu zvláštnost, že 2 a 2 lištny se nestýkají 
přímo a po celém svém rozsahu, nýbrž pouze jejich rozšířené base se stýkají, a dvě a dvě jsou 
spojeny s sebou pomocí jiné krátké silné lištny. (Viz obr. 11. na tabulce.) Lištny u všech exemplářů 
směrem vzhůru se stenčují, tak že nejsvrchnější kraje jich jsou jak papír tenké, podobně jako 


vd 


postranní okraje celého polyparia. Spodní strana polyparia, jakož 1 otisky její (obr. č. 7, 8, 15, 16 
na tabuli) jeví soustředné přirůstací vrásky; při silnějším zvětšení povrchu spodku patrny jsou, právě 


jako na výbruse, protáhlé nepravidelně 4—6boké, střídavě uložené hydrothéky, ku středu polyparia 


směřující. (Obr. 17., 18. na tab.) Svrchní strana polyparia jeví drobné, četné, kruhovité neb mnoho- 
boké, mělké jamky, otvory to pro polypidy. 

Co se týče vnitřní struktury mikroskopické, tu sestává polyparium z jemných, tenkostěnných, 
hustě nakupených, hranolovitých, rourkovitých sklípků, které se rozmnožují postranním pučením. Dna 
u sklípků jsou nezřetelná. Spojovacích otvorů a hvězdovitých lamell jsem nemohl dosud pozorovati 
na několika výbrusech, jež mi bylo lze z nečetného materiálu poříditi. Celková struktura jeví velkou 
příbuznost k Monticuliporám, jež se řadí v nejnovější době za příkladem Nicholsonovým jako zvláštní 
skupina ke korálům desknatým, kdežto až do nedávna se tyto formy všeobecně řadily k mechovkám.)) 

Rod WMon/rculipora byl v poslední době rozložen ve více podrodů, na základě mikroskopické 
struktury. Dle této náležela by tato právě popsaná forma asi do podrodu AWHonoťrypa Nich. Barrande 
na etiguetách označil ji jako Polylezchus Novakt. — 


1) Z počátku jsem rovněž považoval tuto zkamenělinu za mechovku, jsa téhož mínění, jaké je obsaženo v Zittelově rukojeti 
palaeontologie str. 614, kde Aonticuliporitidae a Chaetetidae, s jinými podobnými zkamenělinami jako 7mcerčae sedis jsou řaděny 
k mechovkám; a v tomto domění dal jsem tuto věc s ostatními novými zkamenělinami vyobraziti spolu na této tabuli. Později 
jsem se rozhodl pro novější názor, dle něhož Monticuliporidae se řadí ke korálům, a jen z ohledu na uveřejnění hotové již tabule, 
rozhodl jsem se popsati také tuto věc, a tím tedy, ač nerad, předbíhati zpracování českých silurských korálů, jež připravuje pro 
VNi. díl Barrandova díla p. prof. Dr. F. Počta 


9 


Podobné úlomky nalezeny byly také ve vápnitých konkrecích, jež se vyskytují u Libně a Lo- 
děnic v D—ď1. Jeví však některé odchylky, a material jest příliš vzácný, než aby se mohla část 
obětovati na zhotovení průřezů ku zkoumání struktury. Proto je prozatím zde neuvádím. 

Co se týče naleziště, tu všechny tu vyobrazené exempláře pocházejí z pásma D4, z lokality 
»u zlámaného kříže«, mezi Krčí a Michlí. © nalezišti tom, jež jest v mnohém ohledu zajímavo 
uveřejnil prof. O. Novák ve » Vesmíru« r. 1873. str. 233 podrobnější popis) a uvedl odtud četné, 
zkameněliny, na kteroužto zprávu tímto odkazuji, a podotýkám jenom, že moje exempláře pocházejí 
z hlinitých tmavošedých břidlic, obklopujících onu vrstvu vápence. 


1) Geologické poměry tamní popsal Krejčí: Bericht úb. geol. Aufnahmen im J. 1859. Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanst 
1862. Bd. XII. 


Jar. Perner: Miscellanea silurica bohemiae, 


| 


Obr. 


Veškeré fotografie a zvětšení vyobrazených exemplářů provedl p. prof. A. Hofmann na příbramské horní akademii, 


Vysvětlivky k tabulce I. 


Cheirurus Hofmanní n. sp. Kváň. D—4, hp. 
Hybná tvář v přirozené velikosti. 
Tatáž zvětšená 3/1. 
Dva články thorakalní v přir. velikosti. 
Glabella z předu. 1/1. 
Tatáž ze strany. 1/1. 
Část 
Tatáž zvětšená 3/1, k ukázání struktury povrchu. 


labelly při pohledu šikmém. 1/1. 


(07 
5 


Jiná glabella (část) s prsténcem čelním granulovaným. 


Tatáž zvětšená 4/1. 


Onychochilus FHelmhackert Barr. sp. manuscr. Kváň. 


Exemplář (jádro) v přiroz. velikosti. 
Otisk jeho se stopami skulptury. 


Zvětšený exemplář 2/1. 


PEP 


Monotrypa Nováki Barr. sp. manuscr. Mezi Krčí a Michlí. D—Z,. 


Polyparium při pohledu ze spoda. 1/1. 

Totéž s koncentrickými přirůstacími vráskami. 1/1. 
Polyparium s hůry, s 2 srostlými lištnami. 1/1. 
Totéžss“3"lištnami 171. 

Totéž se 4 lištnami, spojenými zvláštní lištnou. 1/1. 


Totéž se 4 lištnami křižujícími se. 1/1. 


Polyparium (isolované) se strany (exemplář z obr. č. 11.) 1/1. 


Týž pohled na jiné polyparium se 4 lištnami křižujícími se. 


Polyparium se strany (exemplář s 3 lištnami, z obr. č. 10) 1/1. 


Totéž zvětšené 10/1 

Spodní plocha polyparia zvětšená 2/1. 

Otisk spodní plochy se soustřednými vráskami 1/1. 
Segment spodní plochy, zvětšený 3/1. 


Totéž z jiného exempláře; zvětšení 6/1. 


začež mu zde vřelé díky vzdávám. 


MISCELLANÉA SILURICA BOHEMIAE. 


BEITRÁGE ZUR KENNTNISS DER BOHMISCHEN SILURFORMATION. 


(RESUMÉ DES BOHMISCHEN TEXTES.) 


P ETETIE 


MIT 1 TAFEL UND 4 TEXTFIGUREN. 


VON 


BE BOSE AV (BERE ERNE R. 


VORGELEGT AM 15. JULI 1900 


Bei der Revision des palaeontologischen Materiales aus der bohmischen Silurformation, welches 
das bohmische Museum und das Comité fiir Landesdurchforschune von Bóhmen zusammengebracht 
hatte, sowie auch bei der Sichtune des riesigen Materiales, welches die Barrandesche Sammlung bei 
ihrem Ordnen allmáhlie enthůllt, kam ich auf viele ganz neue Sachen, welche wegen ihres geolo- 
gischen Vorkommens und palaeontologischen Eigenthůmlichkeit verdienen veroffentlicht zu werden; 
umsomehr, als das Barrandesche Werk »Systěme silurien etc.« in einigen Jahren abgeschlossen 
werden wird, und keinen Platz bietet Zusátze und Ergánzungen zu den absolvirten [hiergruppen 
zu liefern. Ich unternehme es daher, solche neue interessanten Sachen, die den verschiedenen 
Gruppen angehóren, in kleineren Abhandlungen nach und nach zu veroffentlichen. In der vorliegenden 
Arbeit beschreibe ich 4 Versteinerungen aus den erzfihrenden Komorauer Schichten (D—dp), aus 
welchen bisher bloss 14 Versteinerungen (hauptsáchlich Brachiopoden) dem Barrande bekannt waren, 
und ferner eine bizarre Versteinerung aus D——dy, die ich vorláuhg zu den Monticuliporideen stelle. 


Cheirurus Hofmannií n. sp. 


atp Io. Vextisur Nr. L 


Dieser Trilobit ist der dritte, welcher aus den Komorauer Schichten (D—/) bekannt ist. 
Bisher fůhrte man von den Trilobiten bloss /Zarpides Grimmi, und Amphion Lindďaueri aus diesen 
Schichten an.") Im vorigen Jahre gelang es mir, in einer Rotheisensteinconkretion, die noch theil- 
weise mit Diabas-Mandelsteintuf umcgeben war, und aus Kváň stammte, einige Glabellen und ver- 
schiedene Trilobitenfragmente zu finden, welche zu derselben neuen Art angehorten. Alle sind in 
Rotheisenstein umgewandelt, aber trotzdem sind die feinsten Details der Struktur erhalten. 

Die Glabella ist gross und stark gewólbt, fast kugelig, wir z. B. bei Cherrurus pater aus 
D— r, oder Chet. olobosus aus D—ď1. Seitenfurchen sind keine entwickelt, dafiůr aber sind an 
jeder Seite 3 Gruben, wovon die oberste die kleinste, und die unterste die grósste ist. Diese 
waren sehr tief und erweiterten sich unten, am Boden, so dass man meistens bei der Práparirung 
immer ein Stůck der Glabella-Oberfláche mitreisst; desswecgen ist die prácise Form dieser Gruben 
nicht zu ermitteln. Die Form der Wange und der Auge, sowie ihr Verháltniss zur Glabella ist leicht 
aus der Fig. 1. und 3. auf der Tafel zu ersehen. Vom Thorax haben sich nur einige Segmente er- 
halten. Seine Achse ist bedeutend breiter als der innere horizontale Theil der Pleuren, deren 
Form undeutlich ist. Die Pleuren liegen etwa um 7; oder %4 der Hohe desjenigen Achsenrinces, 
dem sie angehóren, nach vorwárts. Pygidium ist nicht erhalten. — 

Die Oberfláche der Schale, namentlich auf der Glabella ist mit feinen Wárzchen von drei- 
erlei Grosse besetzt. Die kleinsten sind dicht gedringt und nur mit starker Lupe wahrnehmbar. 
(Sieh Textfigur Nr. 1.) Die grósseren Wáirzchen kommen hie und da spárlich als runde Hócker vor. 


1) Beide sind bloss durch ein Stůck (Unicum) vertreten; auch die úbrigen Versteinerungen sind recht selten in diesen 
Schichten. 


14 


Die gróssten, mit blossem Auge sofort bemerkbaren Hócker sind zahlreiche konische Hůigelchen. — 
Diese Art bildet einen Úberoang zwischen den Untergattungen Anacheirurus und Eccoptochile, wie 
wie sie neuerdings von Reed Coper charakterisirt wurden. 

Durch das Auffinden der Gattung Cheirurus in D—4f wird ein neuer Beweis erbracht, 
dass diese Schichten zum echten Untersilur (Ordovician) gehoren, und dass die von Katzer zuerst 
ausgesprochene und seitdem noch vielfach bis in die letzte Zeit tradirte Ansicht,") derzufolge D— 46b 
ins Obercambrium versetzt sein sollte, jeder Begriinduno entbehrt. Auch die seinerzeit von mir be- 
schriebene Graptolitenfauna aus 2)— jp) lásst, wie ich es mehrmals hervorgehoben habe, nur die 
Parallelisation mit dem englischen Arenig zu. 


Onychochilus Helmhackeri Barr. sp. (manuscr.) 
Tat.: I Fig642cexnaunmNT23 


In demselben Stick Rotheisenstein, welcher den eben beschriebenen Chezurus ofmanní 
n. sp. enthielt, fand ich im J. 1798 bei der Práparation auch einen neuen Gastropoden. Derseibe 
ist der erste aus den Komorauer Schichten (DP) bekannte und zugleich auch der álteste boh- 
mische Gastropod. Spáter, als ich im Jahre 1900 das mir zur Bearbeitung anvertraute Material der 
Jarrandeschen Gastropoden revidirte, fand ich in dem zum Studium bestimmten Materiale eine ganz 
hnliche Rotheisensteinconcretion mit anheftendem Mandelsteintuffe, und in ihr einen kleineren Exem- 
plar derselben Gastropodenart. Die beilegcenden von Barrande herrůhrenden Etigueten gaben an, 
dass Barrande dieses Stůck im Jahre 1878 vom R. Helmhacker, damals Professor an der Bergaka- 
demie in Leoben, erhielt und es nach ihm als Corvus Felmhackeri Barr. benannte. Helmhacker 
hat das letztere Stiick schon im J. 1858 bei Kváň in D— Ap gefunden. 

Was die generische Bezeichnune anbelangt, so kann man beide Stiicke als Czrrus Sow. kaum 
anfúhren, da wie bekannt Cirrus eine mesozoische Gattung ist (Trias — dogcer). Eher kónnte man 
sie als linksgewundene Art von Cyclonema Hall, oder Eunmema Salter betrachten. Denn Lindstróm “) 
hat bereits bei der, sonst rechtsgewundenen Cyclonema, eine linksgewundene obersilurische Art (Cyc/. 
perversum Lindstr.) beschrieben. Jedoch scheint es, dass unsere Stůcke vielmehr zu der ebenfalls nur 
linksgewundenen Gattune Omychochilus Linstr. gehoren, wie sie Lindstróm charakterisirte, und von 
welcher er 3 Arten beschrieben hatte. (Lindstróm 1. c. p. 196.). Alle an unseren 2 Stiicken erhaltenen 
Merkmale sprechen fůr die Zutheilung zu der Gattung Onychochilus. Es liegen uns 2 Steinkerne 
und ein Negativabdruck der Schale vor. Das Geháuse ist stumpf konisch, und die 4—6 Windungen 
sind durch tiefe Náhte voneinander getrennt. Die Windungen sind mit zarten, schiefen, bogenfórmig 


verlaufenden Rippchen verziert. Die Miindung ist nicht erhalten. — Die Auffindune eines Gastro- 
poden in D—4P spricht ebenfals fůr die Zutheilung dieser Schichte zum Silur. 
Fundort; Kváň. — DAP. 


Conularia sculpta n. sp. 


Textfigur Nr. 4. 


Von dieser Art besitzt das bohmische Museum ein Fragment 5 cz lang und 21cm breit, 
mit vorziiglich erhaltener Skulptur. Unsere Art gehort zu jener Conularien-Gruppe, bei welcher die 


1) Sogar das Farbenschema fůr die neue geologische Karte von Oesterreich (1 : 75.000) bezeichnet D—2a, B als Obercambrium, 
*) J. Perner. Etudes sur les Graptolites de Bohéme Pt. II. 1895. (Ein Te/ragraptus caduceus, und 4 Arten von Dďymograptus 
kommen darin vor!) 


%) Lindstróm: On the Silur. Gastropoda and Pteropoda of Gotland. Kongl. svenska Akad. Handl. Bd. 19. Nr. 6. 1884. 
p. 180. T. XXI. fig. 55— 56 


15 
Wiinde schwachkonvex sind (z. B. Cow. bohemica und Com. consobrina, aus der Etage D—d), und 
erreichte eine betráchtliche Lánge ca. 20 cm. Die Skulptur besteht aus tiefen feinen Ouerstreifen, 
(B—6 auf 14%), welche ohne Granulation und irgendwelche Verzierung sind. Am náchsten steht 
die Com. robusta Barr. aus D—dy, welche sehr breite Ouerleisten besitzt, und diese noch mit feinen 
parallelen Streifen verziert sind. Bei unserer neuen Art beobachtet man selbst bei einer 50facher 
Vergrósserung keine Andeutung von Granulation oder Lángsstreifen, 
Fundort: Kařízek — Etage D— P (zusammen mit Coz. čmpertalis Barr.). 


Conularia imperialis Barr. 


Barrande besass nicht diese Art in seiner Sammlung, und sein einiges Original wurde ihm 
aus der k. k. geologischen Reichsanstalt geliehen. Das bohmische Museum aguirirte in letzter Zeit 
einige gute Exemplare dieser seltener Art, und ich erlaube mir bloss einige Zusátze resp. Be- 
richtigungen zu der Barrandeschen Beschreibune zu liefern. — Die Schale hat konvexe Wánde gehabt; 
verdriickte Exemplare haben konkave Wánde, welche mit einer tieferen und breiten Mittelfurche 
(Theilungslinie) und beiderseits mit einer flachen Rinne versehen sind. Die Exemplare mit konvexen 
Seiten haben bless eine scharfe Leiste in der Mediallinie. Die Skulptur der wahren Ipidermis, wie 
sie Barrande abgebildet hat, ist sehr selten erhalten; meistens findet sich ein Abdruck der Innenseite. 
Derselbe macht den Eindruck, als ob die Schale aus einem Netzwerk von dicken, sich kreuzenden 
Leisten zusammengesetzt wáre. UÚbrigens fliessen die Hěcker der Epidermis zuweilen zusammen 
und bilden somit undeutliche, grob granulirte Leisten. 


Im Bezug auf das geologische Niveau, so konstatirte ich, dass simmtliche Exemplare dieser 
Art aus den erzfihrenden Komorauer Schichten entstammen (= Barrandes Etage D—P); einige 
meine Exemplare wurden in der »Veronikazeche« bei Kařízek, in demselben Niveau, im oolithischen 
Eisenerz (Chamoisit?) gefunden. Somit ist die Angabe, welcher zufoloe D—Z, als Horizont fr diese 
Art angefiihrt wird, zu korrigiren. 


Monotrypa Nováki Barr. sp. manuscr. 
watel I. Hio7D8. 


Dieses interessante Fossil wurde schon im Jahre 1873 auf einer Lokalitát siidwestlich von 
Prag, zwischen Krč und Michle gefunden; die betreffende Stelle heisst »u zlámaného kříže« (= 
»beim gebrochenen Kreuze«) und liegt in einem Streifen der Zahořaner-Schichten (— Barrande s 
Etage D—d), welcher sich in nordwestlicher Richtung zieht.!) Mit dieser Versteinerung wurden 
auch andere Petrefakte gefunden, und Prof. Dr. Ot. Novák veroffentlichte darůber einen Aufsatz 
in der bohmischen populáren naturhistorischen Zeitschrift »Vesmír«, welchen ich hier auszugsweise 
wiedergebe. Im Jahre 1873. hatte man hier einen Brunnen, bis zu der Tiefe von 15 Klafter abge- 
teuft, wobei man in der Teufe von 3 KI. von der Oberfláche aut eine etwa 3 Zoll dicke Kalkstein- 
schichte stiess. Diese Schichte war konkordant cgelagert und enthielt dieselben Versteinerungen wie 
die nebenstehenden Thonschiefer; ausserdem aber sehr viele Bryozoen, Crinoidenstiele u. Korallen. 
Die Thonschiefer, welche in dieser Gegend unregelmássig gefaltet sind, sind stellenweise sehr glim- 
merreich, aschgrauer Farbe, und úhneln, was den petrographischen Habitus anbelanegt, den Thon- 

1) Geologische Verháltnisse dieser Gegend wurden vom Prof J. Krejčí beschrieben: Bericht úber die geolog. Aufnahmen 
etec. Verhandl. d. k. k. geol. Reichsanst. Bd. XII. 1862 p. 26, 


16 


schtefern der Etace D—ď., wie sie bei Lejskov und Chodouň entwickelt sind. Die Versteinerungen 
jedoch, sowie. auch die tektonischen Verháltnisse beweisen, dass sie zu der Etage D—Z, angehóren. 
Dr. O. Novák citirt in »Vesmír« 1873 p. 143 nebst anderen Petrefacten auch Zvinucleus ornatus 
Stbg., Dalmamites socialis Barr. u. Dalm. solitaria Barr.) Unsere Exemplare von diesem Fossil 
stammen aus dem Thonschiefer und sind mit Kalkstein imprágnirt. 

Der Polypenstock bildet kreisfórmige Scheiben von 10—45 ze% Durchmesser und 0'5—2 mm 
Dicke. Die von mir als Unterseite betrachtete Fláche ist gewohnlich mehr weniger konkav, die 
Oberseite schwach konvex. An den Rándern ist der Polypenstock papierdiinn, jedoch nimmt gegen 
die Mitte hin allmálig an der Dicke zu. An der Obefliche befinden sich gewohnlich 3 hohe, schmale 
Leisten, welche zu einander in einem Winkel von 1200 gestellt, in der Mitte des Polypenstockes 
zusammenstossen. (Sieh Fig. 10 auf der Tatel) Diese Leisten sind zuweilen an den erwachsenen, 
wohlerhaltenen Exemplaren bis 12cm. hoch; ihre Anzahl ist jedoch nicht bei allen Exemplaren 
oleich. In zwei Fállen sind bloss zwei Leisten entwickelt, und zwar an einem důngeren und einem 
erwachsenen Exemplar; selbe schmelzen in der Mitte als ein bogenfórmig gekrimmter Kamm zu- 
sammen, u. zw. bilden sie einen Winkel von 150—1600. (Sieh Fig. 9 auf der Tafel.) Ausserdem 
aber gibt es Exemplare, bei welchen 4 solche Leisten vorkommen; in diesem Falle kreuzen sich 
die Leisten im rechten Winkel. An einem Exemplar beobachtet man, dass die 4 Leisten nur an 
ihrer breiten Basis zusammenstossen, in der Hohe jedoch, als zwei bocgenfórmig gekrůmmte und ge- 
trennte Kámme durch eine kurze Leiste mit einander verbunden sind. dan Ee oec Ea) 
Die Beschaffenheit der Oberfliche auf der Unter- und Oberséite sowie die Gruppirung und Form 
der Hydrotheken ist aus der Fig. 14.4—18. zu ersehen. 

Was die innere Structur anbelangt, so besteht der Polypenstock aus kurzen, dinnwandigen, dicht 
aneinander liegenden, sehr feinen, prismatischen Rohrenzellen, welche sich durch seitliche Sprossung 
vermehren. Die Bóden der Zellen sind undeutlich. Verbindungsporen und Sternlamellen habe ich 
an den wenigen Důnnschiffen, die ich aus dem spárlichen Materiale angefertigt habe, nicht wahr- 
nehmen kónnen. Demnach důrfte man an die Angehórigkeit zu der Gattune Wonticulípora Nicholson, 
die jetzt mit Chaetetiden zu den Tabulaten cestellt wirdi), kaum zweifeln. Nach der Beschaffenheit 
der Rohrenzellen konnte man es in der Untergattune WMonotryéa Nich. vorláufig unterbringen. Bar- 
rande nannte dieses Fossil Polyteichus Nováki 

Aehnliche Stůcke stammen aus den Kalksteinconcretionen der Etage D— ď, von Lieben 
bei Prag und Lodenitz. Diese Stůcke zeigen jedoch einige Abweichungen in der áusseren Form, 
so dass ich es vorláufio unterlasse dieselben hier anzufůhren, und auch ist das vorliegende Material 
zu spárlich, um es zu einer Strukturuntersuchung opfern zu koónnen, welche allein zur Entscheidung 
ber die Angehorigkeit zu dieser Gattung dienen kónnte. 


1) Ursprůnglich betrachtete ich dieses Fossil, als zu den Bryozoen gehórig, indem ich der im Zittels Handbuche ent- 
haltenen Ansicht folgte, wo die Monticuliporiden als incertae sedis zu den Bryozoen cgestellt werden; und in dieser Voraussetzung liess 
ich es photographiren und auf der Tafel, nebst anderen Versteinerungen abbilden, Als dann die zusammengestellte Tafel bereits der 
phototypischen Reproduction úbergeben war, entschied ich mich, im Laufe des weiteren Studiums der neueren Ansicht zu folgen, 
derzufolge die Monticuliporiden zu den Tabulaten gestellt werden, und nur mit Růcksicht auf die baldige Publicirung der anderen 
dabei abgebildeten neuen Thierreste entschloss ich mich die Tafel wie sie ist zu publiciren, und somit, obwohl sehr ungern, dem 
Werke des H. Prof. Dr. F. Počta, der die Korallen im VIII. Bde des Barrandeschen Werkes bearbeitet, vorzugreifen. 


, 


Perner, Miscellanea silurica I. 


K. 


Tab. 


Bellmann Phototyp 


K8 


- 
" 
S- 
BA SA S70 4 i 
i 
* 


ho 


AŽ 


TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE. 


A 


T M n “. pe 
v : Me Judbéj ' m 
jl by ; n A (k, 'h his CP 
m “ Č dí 7) h ; m n () m : je s 
„» o O : o 
R : ; M ; a Ak V) ; jp 
: o ( V: (c M, : „i : ; Ň : : ( | a = (74 
„JM : 9 Ji Ů .“ : 15 i : : Z n "= 
MEA M p Dl by ka "A —-i 0 70 sh E ; h n ; . " 
. . ň j W ah v Í m „» | : >, . É “ 
: jT8 : 1+ " " M“ | K P 8 Po. ; . A 4 : A 
m m "4 m A o 1 jh ř6 P O | n h j 
ě HM U . W i M ne ; M. M ji db : : n : ů ' h 
.. . al ve S a Pi M (9 A : Ů v : = 
l DON : nv TM j : M H : . : i | m = 1“ 
“ ' je ně | ; je! B o“ a i " 
+5 k LOV Po | h 
“ m ji "8 M "DY : j il hd m m = ; 8 | a ň 
; M '—* i : | M, (u 6., M“ . 0 1 = : " M; s : ' : 
v Are MESN - "Ř a .( nM = 
: MA | : 0 n : : ' 
V i ku ' i W : l " : : = i “ $ : : -= : př > : (| 
„5 „hal É,. H : * Ná : tn Ď : n i 
n P n č m M M ". ND f “ TETA : 
-© PS : L bál “ A ' (M = bl 4? m k 
hn : To ČD jh mv : A Ji . i | ' E : : 
i u VALÍ U = ; ; W jl l n : 1 "M d 
i > p v : n MM i + i —- : "2m (h 
M. „Jpm [M VAM 
poj R T i : j B" : A k ; j ne » 0 Tak E + 
VJ G : : M 
“ = ) V6 ; ; 8 i 8 h “ i i m i (DE : = a a ; . 
) 199 Re < m. ji . ' we + © 5 ; m =.. 
V pa : : = m 1 „ . 
4 n A ii M : : MY D | m : i 8 A “ ; . = “ , Ť . v“ : i = 
- PON —.. " vě | 
M x i i ME ; : p m 1 ný : " T M . P 
: HAN i RAVÍŘ : mé i, Ú . "NM ý i É M : : = ý 
. Í M. „A5 v Ť : : y/ : : i 
18 i MO ba a a >.. nm A M 
" pás. | ad ty TM .—“ n BM ———.. 
, F jo : (VÁNE 1" "= : i. : 8 - : m 
IM m ; n je P i : a : „ m : 
A U M "m : s a i; 
l KODAN : < ř V i : m jm n Ha m a “ 
: a Ď (mm ; i ; a 
BM | n, ů, m a i : ' n, 
... p j : raj l jh ; M mm = : 8 8 : 
: ' n = 
: ú Ů i A ; ( : : : a s ; ". 
Ď BA 1 "m -O OSSA“ " 8 ; = : a 
o lo M. EM , 
7 = rů a be NN 
-M L MOV 2 Dyn*k= M ch 1% jp : 
: U E UMS 4) U M : VÁ i a. m 
i JK k B Ú ; - M Ť ; j M a P 
i : : : : ; ME : PM Maď by ' . | 
JN ÚU A b W Oh m : M5- ' : ID „M N Ě hď 
h Pond) RU i M = =- 
s Ne k „ji : P bj M u "m m ' : » 
ph 8 : fi Ú T, ' j n m P m. a ; = ' us © 
o P MNE n " ) i, “ . Čy SN : ja : V M 
VM $ P ps ji Ds p. PM (a A 2 : : " 
jE M "A s.. AVN ; Ren Dál i B "M m : ; : 
i : i 5 VM +97 DN Vo j m W : ; ) o Í 
n ja h Ph i VN Th M 4! "M : -i tí P ; : 
k „0 : M M „Ů "n M y : , : M n p VVN « P 
A : = i ' » © 
a P Vy M M0. “ " ún Jí i j : 
NS T ha k PN M LD fra m „VV 
" 8 „W ( M n „ V u s . ; : V : U : .. 
j VJ h M SOA TO "0 
| ý Ta " " JM i ; ; ; |, [S i m M n P 
V A, U M. m SE va h 
fi 0 MP u : - : £ = ! a. ; : : 
ah B Ň a SPT Aw VU M Ť 
= TYM ' : . . = V i 
3 a vl "20 É 
j jh 5 : S : : ř JV : s . "k " B ' n = t ; . 
“ ý M a m Ů n. fe 0 "r . ý : i i M 
í U A -© "W NC 8 i WZ : ú“ jé : m. 
n ň ' ň 5 i Ě "8 : bé dů ' M i : f " Í : . . : 
: ň i M (ha © je : i : ká a s A 
De hi " : n" n | n A $ i DE i ; 
PV. M „ (Pek i . M (A : 
Ú ADV ; n O Ms : m : (R : .. | 
JB ) Pule ný T 
T P : ' a M : + i l M . i 
M ' i ? ] n : i = . 
) N ; h i M “ k; : 8 M . ; | : : . ' : s 8 ; . ; s a 
pití ji : n m "9 MA: a 5 m 8 m 9) NC : 
! : PŮ ' = i W "4 : = M : l) : "(' = Ba 
a » "ea n. E JS ) . "a M E ae h 
[ ) ha S Mě u O Í o ns R 
ji 7, PVO „ m M Řaní i ; ť 4 i Á 6 © " 
Ť “ ů : i : .. : 
NON : i : X 40 vá ll : ; A a "a 
č "M ř. z L U A ) | a PA O 
Ah n. " : V hi 8, “ M : a 8 M m ň N 
NA r“ M JA . í ; m = > f( oc! 
„m še) s | | 
2 : hl im TÝ „s (P r s“ NE i m V W : ( | „" m a | 
n (T ve ' v VN m R r ji : m „ $ "M 
j i ' (U " . h T je Ň ui pe mi ( Ví- W v 
Ad) C VANE ké p: (0 ; | 
a "4 MU M JA ne M A, : “ : P : : : 
T ny n A jb m : i ; : i% 4 hi ň : M i j sal 
„59 = WM j n M : “ N n “ m ho U . = m u " , 
k „bm já VW . k “ i n “ W = tá f= n a ; 
7 m "5 ý i 2 Bah : . n 
I : ns V 2 O ". "o |" 
i ň DY 
-= n M. jE (r Na 


ní o m ní -= 


——— 0, 


TÍ